65 C 198/2022 - 74

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o odškodnění a zadostiučinění takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1.750.420,- Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1.500,- Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce žalobou uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 1.750.420,- Kč. V žalobě uvedl, že jako stavebník a majitel nemovitosti podává žalobu o odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a žádám o zadostiučinění, s náhradou škody, kterou jako rozdíl cenové hladiny stavebních prací a materiálů, znehodnocením stavby a vícenáklady vyčísluje, ušlý příjem a náklady zcela zbytečného dojíždění a odškodnění za celou dobu vedení nezákonného řízení.

2. Dále uvedl, že nezákonným postupem shledává zahájení a vedení řízení [Anonymizováno], vyústěné až k vydání rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], sp.zn. [Anonymizováno], kterým zrušil společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru, vydaný [adresa], stavebním úřadem I. stupně, pod sp.zn.: [Anonymizováno], ze dne [Anonymizováno], pro stavbu „Novostavba rodinného domu, přípojky IS a oplocení“, na pozemcích parc.č. [Anonymizováno] a parc.č. [Anonymizováno], v k.ú. [jméno FO], k žádosti [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0], bytem [adresa], a věc vrátil stavebnímu úřadu. Po následném odvolání bylo toto rozhodnutí nadřízeným orgánem [Anonymizováno], odboru územního plánování a stavebního řádu, č.j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], sp.zn. [Anonymizováno], tj. [Anonymizováno] pod č.j. Č.j. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) zrušeno a řízení zastaveno. Za nezákonnými rozhodnutími je však schováno zcela zásadní porušení zákona, a to dle metodiky [Anonymizováno]: „Závěr č. 57 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 14. 5. 2007 - Odvolání proti jednomu z výroků rozhodnutí podle § 82 odst. 3 správního řádu Pokud část rozhodnutí nabyla právní moci ve smyslu § 82 odst. 3 správního řádu, správní orgán prvního stupně na ní vyznačí doložku právní moci ve vztahu k této části. Po skončení odvolacího řízení vyznačí odvolací správní orgán podle § 75 odst. 1 právní moc rozhodnutí na písemném vyhotovení rozhodnutí, které zůstává ve spise, pokud jde o část rozhodnutí, která podléhala odvolacímu řízení.“ Toto ale Silniční úřad obce [jméno FO] ignoroval, a stejně tak i Krajský úřad a [Anonymizováno], což lze podřadit rovněž pod nesprávný úřední postup. Stejně jako vedení celého přezkumného řízení, a to s ohledem na absolutní nejistotu mne jako stavebníka, což lze podřadit pod odškodnění za nemajetkovou újmu spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení (např., stejně jako navýšení cen materiálů v tomto období a morální a fyzické znehodnocení dosavadní stavby, ušlý příjem, vícenáklady atd.) Když navíc celé přezkumné řízení bylo iniciováno Obcí [jméno FO], [jméno FO], zastoupené starostou [tituly před jménem] [jméno FO], podaným návrhem dne 11. 10. 2019 u stavebního úřadu [adresa] na přezkoumání předmětného společného souhlasu. Nárůst cen stavebních materiálů a prací činí dle RTS, jelikož po zrušení a zastavení řízení nebylo možné ihned pokračovat, neuvěřitelných předběžně 1.000.000,- Kč Přesná výše bude vyčíslena případným znaleckým posudkem, protože stavba byla přerušena ve fázi obvodových zdí po věnec.

3. Dále žalobce uvedl, že žádá o náhradu škody z důvodu nedokončené stavby, jelikož každý měsíc nebydlení ve svém, přináší zbytečné náklady na jízdy autem v měsíční výši 1.100 km * 6,3 po dobu řízení tj. 24 měsíců, o které se dokončení stavby protáhne ve výši 166.320,- Kč ( cesta [adresa] dní v měsíci) a dále pak ušlý příjem z nájmu bytu ve [adresa] ve výši 8.000,- Kč opět po dobu řízení tj. 24 měsíců 192.000,-Kč. Částka za zadostiučinění ve výši 180.000,- za dobu 24 měsíců od návrhu na zahájení přezkumného řízení po zrušení a zastavení řízení jako součet měsíčního zadostiučinění, byť metodiky hovoří o nižších částkách, ale zcela opomíjí význam jednotlivých měsíců na kvalitu lidského života, čas naprosto zbytečně strávený dojížděním atd. Ke škodě rovněž přidává morální a fyzické znehodnocení (pokroucené krovy, znehodnocení palety cementu atd.) a vícenáklady na správu majetku, stejně jako vícenáklady na ošetření majetku po zrušení rozhodnutí (broušení krovu a nové nátěry) a další znehodnocení stavby a vícenáklady pro pokračování ve výši 200.000,- Přičemž viditelné znehodnocení ve formě zkroucených krovů a jejich vzhledu již nelze odstranit tzn pohledové znehodnocení, leda by se instaloval nový krov (nemusel se tedy znovu obrušovat a natírat) a tedy by odškodnění muselo být o 280.000,- Kč vyšší. Plus samozřejmě náklady právního zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 12.100,-Kč. Vyfakturovaných a zaplacených - Listopad 2019 / 3,5 h x 1.000,- Kč, Leden 2020 / 2,5 hod x 1.000,- Kč, Duben 2020 / 1 hod x 1.000,- Kč, Srpen 2020 / 3 hod x 1.000,- Kč to vše bez DPH.

4. Na jednání dne 8. 9. 2023, vzhledem k pochybnostem vycházejících z formulace žalobních tvrzení, žalobce výslovně uvedl, že žalobou uplatněnou částku uplatňuje z titulu nesprávného úředního postupu. Žalobce uvedl, že v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem požaduje skutečnou škodu a nemajetkovou újmu. Následně byl žalobce poučen dle § 118a o.s.ř, tak že dosud netvrdil rozhodné skutečnosti a nenavrhl důkazy k jejich prokázání, ze kterých by vyplývalo, v čem konkrétně spočíval nesprávný úřední postup, v jehož příčinné souvislosti vznikla žalobcem tvrzená skutečná škoda a nemajetková újma.

5. Po poučení dle § 118a o.s.ř. žalobce uvedl: „Jak uvedeno výše, je zcela zřejmé, že bylo-li přezkumné řízení a hlavně rozhodnutí krajského úřadu ze dne 20.7.2020 v rozporu s právními předpisy jak uvádí i [Anonymizováno] ve svém rozhodnutí ze dne 16.9.2021 o odvolání, způsobilo mi to obrovskou škodu a tak jako každý, žádám o náhradu škody a zadostiučinění, protože každý by byl v naprosté nejistotě tak jako já, jak pokračovat, sjednat s někým smlouvu o dílo, když každým dnem mohlo být rozhodutí o zrušení společného souhlasu potvrzeno? Pak bych musel hradit sám odškodnění ze smlouvy o dílo, které by nemohlo pokračovat a ušlý zisk stavební společnosti a nevím co ještě. Každý by pociťoval ve stejné situaci bezmoc a beznaděj a byl jsem nucen podnikat kroky k záchraně svého stavebního záměru, k obraně před takovým jednáním a rozhodováním správních orgánů. Ohledně kauzální příčiny je to naprosto jednoduché, kdyby obec vyjádřila řádně souhlas na situaci, kdyby silniční úřad vyznačil ať už do prvého či druhého rozhodnutí o povolení sjezdu nabytí právní moci, nebo kdyby obec či zastupitelstvo dle mého názoru nepřekračovalo svoji pravomoc a nepletlo se do stanovisek oprávněným orgánům ve věci povolení záměru stavby hospodářské budovy, pak by nebylo přezkumného řízení a nebylo by žádné škody. Naopak se stalo, že všechny výše uvedené skutečnosti vedly k zahájení přezkumného řízení, k rozhodnutí o zrušení společného souhlasu a teprve až po dvou letech ke zrušení rozhodnutí o zrušení společného souhlasu. To vše však vedlo k vyvolání naprosté nejistoty a strachu ve mně, strachu jakkoli pokračovat až k dnešní myšlence všeho se vzdát a jít z takové obce a vůbec z České republiky pryč, protože již nevěřím v právní stát, ve spravedlnost, v normální fungování institucí a orgánů veřejné moci. Kladu si otázku, to celé byla jen souhra nešťastných rozhodnutí a nešťastného jednání, a nebo se jednalo o záměrné a účelové jednání?.“ 6. Uplatněný nárok žalobce dále specifikoval takto: Nárůst cen stavebních materiálů a prací činí dle RTS, jelikož po zrušení a zastavení řízení nebylo možné ihned pokračovat, neuvěřitelných předběžně 1.000.000,- Kč Přesná výše bude vyčíslena případným znaleckým posudkem, protože stavba byla přerušena ve fázi obvodových zdí po věnec. Náhrada škody z důvodu nedokončené stavby, jelikož každý měsíc nebydlení ve svém, přináší zbytečné náklady na jízdy autem v měsíční výši 1.100 km * 6,3 po dobu řízení tj. 24 měsíců, o které se dokončení stavby protáhne ve výši 166.320,- Kč ( cesta [adresa] dní v měsíci). Ušlý příjem z nájmu bytu ve [adresa] ve výši 8.000,- Kč opět po dobu řízení tj. 24 měsíců 192.000,-Kč Zadostiučinění a nemajetkovou újmu ve společné výši 180.000,- Kč za dobu 24 měsíců od návrhu na zahájení přezkumného řízení po zrušení a zastavení řízení jako součet měsíčního zadostiučinění, byť metodiky hovoří o nižších částkách, ale zcela opomíjí význam jednotlivých měsíců na kvalitu lidského života, čas naprosto zbytečně strávený dojížděním atd. Kdy toto bych mohl zdvojnásobit, protože toto je nucen absolvovat i můj nyní osmiletý syn. Takže o toto je celá záležitost smutnější, když i bezbranné dítě je vystaveno bezpráví. Morální a fyzické znehodnocení (pokroucené krovy, znehodnocení palety cementu atd.) a vícenáklady na správu majetku, stejně jako vícenáklady na ošetření majetku po zrušení rozhodnutí (broušení krovu a nové nátěry) a další znehodnocení stavby a vícenáklady pro pokračování ve výši 200.000,-Kč. Přičemž viditelné znehodnocení ve formě zkroucených krovů a jejich vzhledu již nelze odstranit tzn pohledové znehodnocení, leda by se instaloval nový krov (nemusel se tedy znovu obrušovat a natírat) a tedy by odškodnění muselo být o 280.000,- Kč vyšší. Náklady právního zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO]. Vyfakturovaných a zaplacených v období - Listopad 2019 / 3,5 h x 1.000,- Kč, Leden 2020 / 2,5 hod x 1.000,- Kč, Duben 2020 / 1 hod x 1.000,- Kč, Srpen 2020 / 3 hod x 1.000,- Kč to vše bez DPH. S DPH pak 12.100,- Kč.

7. Vzhledem k nadále trvající absenci vymezení nesprávného úředního postupu dané nekonzistentností písemných vyjádření žalobce, soud na jednání dne 23. 1. 2024 vyzval žalobce k sdělení, co žalobce považuje za nesprávný úřední postup, kdy tento uvedl: „Jelikož rozhodnutím [Anonymizováno] bylo označeno rozhodnutí Krajského úřadu ve věci zrušení souhlasu s umístěním stavby jako nezákonné bez, teď nemám to rozhodnutí, jak je to uvedeno, bez právního důvodu, ne. [Anonymizováno] rozhodnutí označilo za rozporu s právními předpisy, a tudíž rozhodnutí Krajského úřadu zrušilo. Nicméně, základem, jestliže je vydáno nějaké rozhodnutí, které má vliv na sféru života a pojímání toho, jestli mám pokračovat ve stavbě či nikoliv nebo si mohu dělat, co chci? Domnívám se, že není možné odstoupit od tohoto pojetí práva jako takového, je-li tu nějaký právní názor, dejme tomu [Anonymizováno], které zrušilo souhlas s umístěním stavby, tak není možné odstoupit od sféry, že toto rozhodnutí bylo-li následně [Anonymizováno] označeno za nezákonné v rozporu s právními předpisy, tak není možné přistoupit na to, že vlastně nic se nestalo. Žalovaný se vyjadřuje tím stylem, že se vlastně skoro nic nestalo, dyť nějaké stupidní rozhodnutí bylo vydáno, zrušeno, co se stalo? nic se nestalo, vlastně žádná škoda nevznikla. Jenom blbeček tady žalobce, který půjde k soudu a požaduje náhradu škody za to, že bylo vůbec vydáno jakékoliv stupidní rozhodnutí, které bylo zrušeno [Anonymizováno], i kdyby nebylo zrušeno, tak by bylo napadeno žalobou. Nenapadal jsem jiná rozhodnutí, která byla pravomocná, protože nedávalo smysl, vůbec žádný smysl, napadat jiná rozhodnutí správních orgánů. Nemělo smysl, protože záměrem mě jako žalobce bylo jako stavět, ublížila mi některá rozhodnutí? Ano. Ale záměrem bylo stavět, stavět, bydlet, to je základem škody. Jestli si žalovaná neuvědomuje základ lidského života a to cítění, vnímání reality rozhodnutí státních orgánů, tak je mi jich opravdu velmi líto. Je to ubohost státu, která nedokáže sebereflexně pojmout vznik nemajetkové újmy. Vznik nemajetkové újmy nejde definovat. Stalo se, nevím, nejde definovat. Nemajetková újma je zásah do sféry života. Já si neumím představit, kterého idiota, s prominutím, by napadlo jen tak, nestavěj, mě to napadalo, představte si to, mě to napadlo, protože s kým má uzavírat smlouvu o dílo? S firmou, která mi nainkasuje 200.000 pokutu za to, že vlastně možná [Anonymizováno] vlastně to rozhodnutí potvrdí. Je to nepředstavitelný. Nepředstavitelný zásah do osobního života.“ 8. Žalovaný žalobu v celém rozsahu neuznává. Žalovaný konstatuje, že pro vznik odpovědnosti státu za škodu je třeba současné splnění tří podmínek. Jedná se o existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Jsou-li současně splněny tyto tři podmínky, vzniká na straně státu odpovědnost za škodu způsobenou výkonem veřejné moci.

9. Dále žalovaný konstatuje, že ze žaloby není zcela zřejmé, zda se žalobce domáhá náhrady škody z důvodu nezákonného rozhodnutí nebo z důvodu nesprávného úředního postupu. Vzhledem k tomu, že však žalobce uvedl, že škoda mu vznikla zahájením a vedením přezkumného řízení, uvádí žalovaný, že se bezpochyby jednalo o postup správního orgánu, který vyústil ve vydání rozhodnutí a dle judikatury Nejvyššího soudu tak v tomto případě lze uvažovat pouze o případné odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

10. Z podkladů poskytnutých správními orgány vyplývá, že rozhodnutí krajského úřadu vydané v přezkumném řízení nikdy nenabylo právní moci, jelikož bylo jako nepravomocné žalovanou v odvolacím řízení zrušeno. Se zrušením nepravomocného rozhodnutí na základě řádného opravného prostředku v odvolacím řízení přitom není spojen vznik odpovědnosti za škodu či nemajetkovou újmu, jelikož že se nejedná o zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný tak musí konstatovat, že vdaném případě nebyla naplněna hned první podmínka, jejíž splnění je nutné pro případný vznik odpovědnosti na straně státu, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.

11. Pro úplnost žalovaný dodává, že žalobce přerušil stavební činnost v průběhu přezkumného řízení na základě jeho osobního a svobodného rozhodnutí, nikoliv na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že v průběhu přezkumného řízení nebyl nikdy společný souhlas pravomocně zrušen a současně správní orgán ani nikdy v průběhu řízení nepřistoupil k předběžnému opatření, kdy by např. nařídil zastavení prací či pozastavil vykonatelnost nebo jiné právní účinky přezkoumávaného společného souhlasu.

12. Žalovaný tak závěrem shrnuje, že v daném případě stát za žalobcem tvrzenou škodu a nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. neodpovídá, jelikož nebyly splněny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti na straně státu.

13. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce uplatnil u žalovaného nárok žádostí ze dne 21. 3. 2022, který žalovaný dopisem ze dne 5. 8. 2022 odmítl. (viz důkaz dopis č. j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno])

14. Ze spisové dokumentace se podává, že žalobce podal společné oznámení záměru na stavbu Novostavba rodinného domu, přípojky IS a oplocení, na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [jméno FO]; dne 15. 7. 2019 stavební úřad obdržel žadatelem podané společné oznámení záměru; dne 30. 9. 2019 vydal stavební úřad společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru pod sp. zn.: [Anonymizováno], pro stavbu „Novostavba rodinného domu, přípojky IS a oplocení“, na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [jméno FO], který dne 2. 10. 2019 nabyl právní moci; dne 11. 10. 2019 učinila obec [jméno FO], podání označené: Věc: odvolání - podnět na přezkoumání rozhodnutí Obecního úřadu [adresa], Stavební mu úřadu 1. stupně Sp. zn [Anonymizováno]; dne 11. 11. 2019 zaslal stavební úřad opatřením účastníkům dle § 96 odst. 2 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon“) a § 185 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, stejnopis podnětu na přezkum a stanovil lhůtu 10 dnů k vyjádření. Ve stanovené lhůtě se vyjádřil žalobce prostřednictvím advokátky [tituly před jménem] [jméno FO] dne 29. 11. 2019 a obec [jméno FO] dne 5.12.2019; dne 14. 1. 2020 předal stavební úřad spisový materiál ke společnému souhlasu spolu se stanoviskem ze dne 20. 12. 2019 krajskému úřadu; dne 20. 2. 2020 zahájil krajský úřad usnesením č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] ve smyslu § 95 odst. 1 správního řádu přezkumné řízení ve věci společného souhlasu; dne 14. 4. 2020 uvědomil krajský úřad pod č. j. [Anonymizováno] účastníky přezkumného řízení s možností seznámit se s podklady rozhodnutí a zároveň stanovil lhůtu 7 dnů na vyjádření se k podkladům rozhodnutí; dne 27. 4. 2020 podal žadatel prostřednictvím svého zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky vyjádření k podkladům rozhodnutí; dne 20. 7. 2020 vydal krajský úřad rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], kterým společný souhlas podle § 97 odst. 3 správního řádu nepravomocně zrušil, věc vrátil stavebnímu úřadu a současně stanovil účinky rozhodnutí ode dne jeho právní moci; dne 27. 7. 2020 podal žadatel proti rozhodnutí krajského úřadu blanketní odvolání a dne 18. 8. 2020 doplnění odvolání ze dne 27. 7. 2020; dne 3. 9. 2020 krajský úřad opatřením Č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] vyzval účastníky řízení ve smyslu § 86 odst. 2 správního řádu, aby se vyjádřili k podanému odvolání ve lhůtě sedmi dnů od doručení opatření; dne 9. 10. 2020 předal krajský úřad ministerstvu spis sp.zn. [Anonymizováno] spolu se stanoviskem k odvolání č. j. [Anonymizováno] ze dne 25.9.2020; dne 13. 10. 2020 žadatel doplnil své odvolání ze dne 27. 7. 2020; dne 16. 9. 2021 ministerstvo v odvolacím řízení podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, rozhodnutí krajského úřadu č.j. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2020, [Anonymizováno], jako nepravomocně zrušilo a přezkumné řízení zastavilo, a to rozhodnutím ministerstva č. j. [Anonymizováno] ze dne 16. 9. 2021, které nabylo právní moci dne 20. 9. 2021 (viz důkaz spis stavebního úřadu sp. Zn. [Anonymizováno], spis krajského úřadu [Anonymizováno], řízení u ministerstva, [Anonymizováno])

15. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však nad rámec výše uvedeného, a s ohledem na právní závěry učiněné níže, žádná další skutková zjištění nevyplynula, a to: emailová komunikace od obce ze dne 9. 4. 2019, odpověď obce [jméno FO] na žádost o souhlas se stavbou 14. 4. 2019, souhlas obce s vodovodní a kanalizační přípojkou – rozhledový trojúhelník, usneseni zastupitelstva obce č. U 3/2019 ze dne 4. 4. 2019.

16. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, a to zejména s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci, v rámci kterého pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud neprovedl dokazování těmito důkazy: znalecký posudek, smlouva o budoucí kupní smlouvě ze dne 12. 1. 2017, faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota], email [jméno FO] ze dne 31. 12. 2021,kopii technického průkazu, výslech žalobce. Podle § 5 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen: „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, že byla naplněna podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 3 OdpŠk. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody dopisem ze dne 30. 5. 2022 doručený žalovanému dne 31. 5. 2022, přičemž žalovaný dopisem ze dne 9. 6. 2022 tento nárok odmítl.

18. Dále je třeba zdůraznit, že žalobce žalobou uplatnil několik relativně samostatných nároků, a to: A. nárok na skutečnou škodu ve výši 1.000.000,- Kč která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (nárůst cen stavebních materiálů); B. nárok na skutečnou škodu ve výši 166.320,- Kč v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (jízdné); C. nárok na skutečnou škodu 192.000,- Kč v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (nájem); D. nárok na skutečnou škodu ve výši 200.000,- Kč v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (znehodnocení stavby); E. nárok na skutečnou škodu ve výši 12.100,- Kč v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (náklady právního zastoupení); F. nemajetkovou újmu ve výši 180.000,- Kč v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce řízení od návrhu na zahájení přezkumného řízení po zrušení a zastavení řízení.

19. Ve vztahu k uplatněnému nároku na skutečnou škodu (vymezených výše pod písmeny ad. A, B, C, D, E) soud zdůrazňuje, že pro aktivaci odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je třeba současné splnění tří podmínek, a to o existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Není-li splněna, byť jediná z těchto podmínek, nejsou (bez ohledu na podmínky další) splněny předpoklady pro odpovědnost za škodu a tento závěr sám obstojí jako důvod zamítnutí žaloby. Podání žalobce, která v průběhu řízení učinil, trpěla zásadním nedostatkem, a to neurčitostí a neúplností tvrzení, zejména ve vztahu k naplnění výše uvedených předpokladů. Soud tak žalobce opakovaně vedl k precizaci jeho skutkových tvrzení, avšak žalobce ani po poučení dle § 118a o.s.ř. svá tvrzení dostatečně nedoplnil. Je třeba připomenout, že dle § 13 OdpŠk (případně § 22 OdpŠk) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Definici nesprávného úředního postupu zákon nepodává; z obsahu tohoto pojmu však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí svěřených samosprávným celkům zákonem v rámce samostatné působnosti, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Jak je uvedeno výše, žalobce ani v jednom z uplatněných nároků na skutečnou škodu (vymezených výše pod písmeny ad. A, B, C, D, E) nedostál své povinnosti tvrzení, kdy neoznačil jaký nezákonný postup byl hlavní kauzální příčinou tvrzené škody. Ačkoliv žalobce popsal postup správních orgánů, počínaje společným oznámením záměru (spis sp. zn. 145/2019), nelze z uvedeného dovozovat, jaký konkrétní nesprávný úřední postup byl příčinou jednotlivé tvrzené škody. K tomu je třeba uvést, že není úkolem soudu, aby nahrazoval tvrzení žalobce a dovozoval skutečnosti rozhodné pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu.

20. I v případě, že by soud z neúplných skutkových tvrzení žalobce dospěl k závěru, že žalobce označuje za nesprávný úřední postup samotné přezkumné řízení (§ 95 odst. 1 správního řádu) ve věci společného souhlasu, které bylo zahájeno dne 20. 2. 2020 (usnesením č. j. [Anonymizováno], sp. zn. S-[Anonymizováno]) a bylo skončeno dne 20. 9. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí krajského úřadu ze dne 16. 9. 2021 (č. j. [Anonymizováno]), kterým bylo řízení zastaveno, nelze než konstatovat, že postup na základě a v souladu s právní úpravou nelze bez dalšího považovat za nesprávný úřední postup.

21. Nad rámec uvedeného je na místě také poukázat, že ve vztahu k nároku na skutečnou škodu dále absentuje příčinná souvislost, kdy žalobce dovozuje její vznik v obecném vymezení z přerušení stavby, kterou započal realizovat na základě společného souhlasu. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, společný souhlas nikdy nepozbyl účinků, rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení nebylo nikdy pravomocné, a jako nepravomocné bylo ministerstvem v odvolacím řízení zrušeno. Správní orgán ani nikdy v průběhu řízení nepřistoupil k předběžnému opatření, kdy by nařídil zastavení prací, či pozastavil vykonatelnost nebo jiné právní účinky přezkoumávaného společného souhlasu. Žalobce tak přerušil stavební činnost v průběhu přezkumného řízení pouze základě vlastního uvážení a nikoliv na základě rozhodnutí správního orgánu.

22. Soud tak uzavírá, že ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na skutečnou škodu (vymezených výše pod písmeny ad. A, B, C, D, E) neshledal naplnění základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk.

23. Ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk za nepřiměřenou délku řízení, jak byla žalobcem vymezena, tj. přezkumné řízení (§ 95 odst. 1 správního řádu) ve věci společného souhlasu, které bylo zahájeno dne 20. 2. 2020 (usnesením č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]) a bylo skončeno dne 20. 9. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí krajského úřadu ze dne 16. 9. 2021 (č. j. [Anonymizováno]) je třeba konstatovat, že pro existenci nemajetkové újmy u nepřiměřené délky řízení platí závěry stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen: „Stanovisko“), které odkazuje na závěry Evropského soudu, jenž vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou co by rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné.

24. Je na místě také připomenout, že dle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum.

25. S ohledem na předmět naříkaného řízení a recentní judikaturu, kdy bylo rozhodováno o možnosti žalobce realizovat stavbu rodinného domu, má soud za to, že na posuzovanou věc dopadá čl. 6 odst. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Otázkou tak zůstává, zda lze dobu trvání řízení naříkaného přezkumného řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Při vědomí, že naříkané řízení trvalo od 20. 2. 2020 do 20. 9. 2021, tj. 19 měsíců, postup rozhodujících správních orgánů byl neprůtažný, bylo rozhodováno ve dvou stupních, předmět řízení nevybočoval svou obtížností z obvyklé agendy příslušných správních orgánů, ani význam řízení pro žalobce nebyl zvýšený, přičemž aktivita dotčených subjektů nepřispěla významnou měrou k prodloužení délky řízení (byť některá podání byla dodatečně doplňována - viz výše), je soud přesvědčen, že délku naříkaného řízení nelze hodnotit jako nepřiměřenou. Vzhledem k tomuto závěru, soud uzavírá, že žalobci nevznikla nemajetková újma, kterou by bylo postupem dle § 31a OdpŠk nutné kompenzovat.

26. Při shrnutí výše uvedeného soud rekapituluje, že neshledal naplnění podmínek OdpŠk pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu, a to jak v nároku tvrzené skutečné škody, ale ani v nároku kompenzace nemajetkové újmy. Žalobu tak v celém rozsahu zamítl ve výroku shora ad. I.

27. O nároku na náhradu nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto, jak ve výroku II. uvedeno, když plně úspěšnému žalovanému žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a podle ust. § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř. jako nezastoupenému účastníku za 5 úkonů (2 x účast na jednání, 3x vyjádření ve věci) v celkové výši 1.500,- Kč.

Poučení