65 C 221/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobců: 1) [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka], [datum narození] bytem [adresa původního účastníka, žalobce, žalobce a žalobce] 2) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa původního účastníka, žalobce, žalobce a žalobce] 3) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa původního účastníka, žalobce, žalobce a žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 1 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 300.270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10% p.a.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 2 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 100.090 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10% p.a.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 3 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 400.360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10% p.a.

IV. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci č. 1 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 74.730 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10% p.a.

V. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci č. 2 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 24.910 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10% p.a.

VI. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci č. 3 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 99.640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10% p.a.

VII. Řízení se zastavuje v části žaloby, podle které by soud přiznal žalobci č. 1 zákonný úrok z prodlení z částky 375.000 Kč od 18. 10. 2017 do 21. 2. 2020.

VIII. Řízení se zastavuje v části žaloby, podle které by soud přiznal žalobci č. 2 zákonný úrok z prodlení z částky 125.000 Kč od 18. 10. 2017 do 21. 2. 2020.

IX. Řízení se zastavuje v části žaloby, podle které by soud přiznal žalobci č. 3 zákonný úrok z prodlení z částky 500.000 Kč od 18. 10. 2017 do 21. 2. 2020.

X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhají náhrady nemateriální újmy, která jim a jejich právním předchůdcům vznikla v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou restitučního řízení. Žalobci k žalobě uvedli, že [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] byly podílovými spoluvlastníky pozemků v k.ú. [obec], které byly převedeny na stát kupními smlouvami z r. 1958, 1966 a 1970. Dle názoru žalobců se tak stalo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Nárok na vydání těchto pozemků byl uplatněn 7. 12.1992.

2. Některé pozemky byly žalobcům vydány v letech 1994 a 1995, za některé poskytnuta náhrada a některé byly posléze předmětem soudního řízení, kdy soudy dovodily, že se v kupních smlouvách z r. 1966 a 1970 o nápadně nevýhodné podmínky nejednalo (pozn.: ač z prostého textu smlouvy z r. 1966 plyne, že pozemek p. [číslo] o výměře cca 1 ha byl prodán jen za cenu porostu a v případě obou smluv nevýhodné podmínky byly shledány soudními znalci).

3. O nároku na vydání pozemku dle bývalého pozemkového katastru p. [číslo] o výměře [výměra], předeném na stát v r. 1958 poprvé rozhodl [anonymizována tři slova] až 24. 2. 2017, tedy až za 24 roků a 3 měsíce od podání žádosti o vydání pozemků. O nároku na vydání částí pozemků dle bývalého pozemkového katastru p. [číslo] o výměře [výměra] a p. [číslo] o výměře [výměra], předených na stát v r. 1970 poprvé rozhodl [anonymizována tři slova] až dne 22. 6. 2018, tedy až za 25 roků a 7 měsíců od podání žádosti o vydání pozemků. Pozemkový úřad při jednání dne 29. 8. 2000 na [anonymizováno] [obec] přislíbil vydání rozhodnutí o těchto dvou pozemcích do 1 měsíce (viz protokol z 29. 8. 2000, str. 2, Závěr). Je nutno podotknout, že skutková situace u těchto dvou pozemků byla jiná, něž v rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne 26. 9. 2000, čj: [anonymizováno] [číslo], což je uvedeno i na str. 6 odst. třetí shora. Zde je přislíbeno, že o těchto pozemcích bude rozhodnuto samotném řízení.

4. O vydání rozhodnutí ve věci byl správní orgán mnohokráte a bezvýsledně urgován. V průběhu řízení zemřela paní [jméno] [příjmení] dne [datum] a [jméno] [příjmení] dne [datum]. Dědici po [anonymizováno]. [příjmení] byly jejich rovným dílem [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] zemřela i paní [jméno] [příjmení].

5. Nárok na úhradu nemateriální újmy uplatnili žalobci u žalovaného dopisem ze dne 22. 4. 2017, doručeným žalovanému dne 24. 4. 2017. Na toto žalovaný reagoval dopisem ze dne 29. 5. 2017, kterým nárok zcela odmítl.

6. Vzhledem k tomu, že tato správní řízení trvala déle než jednu celou lidskou generaci a zásadně zasáhla do života jmenovaných, protože se jednalo o vrácení pozemků v blízkosti jejich obydlí (p. [číslo]), které žadatelé pozbyli v době komunismu, a kdy dva původní žadatelé o vrácení pozemků zemřeli v průběhu vedeného řízení a poslední v současné době, tedy se jedná celkem o 3 původní osoby, které zahájily správní řízení, žádáme o úhradu zadostiučinění pro každého žalobce se sazbou 20.000 Kč/rok, jak stanovil Nejvyšší soud. Jednalo by se tedy o částku celkem 1,5 mil Kč. Tuto částku však žalobci zaokrouhlují na částku pro každého ve výši 500 tis Kč. V případě krácení, pak žádáme o zohlednění skutečnosti, že žalobci jsou i dědici po [jméno] [příjmení], která zemřela [datum], tedy v 17-tém roce správního řízení, aniž se dočkala rozhodnuté své věci. Dále nechť je i zohledněna skutečnost značného navýšení cen, např. inflace odvozená z indexu spotřebitelských cen od r. 2011 do r. 2018 dle Českého statistického úřadu narostla celkem o 11 % (indexy r. 2012: 103,3%; 101,4%; 100,4%; 100,3%; 100,7%; 102,5%; 102,1%). S ohledem na výše uvedené flagrantní dlouhodobé porušování a ignorování práva žalobců, resp. jejich právních předchůdců na vydání rozhodnutí v době jejich života a vzhledem k tomu, že ani opakované stížnosti na nečinnost nevedly správní orgán k nápravě.

7. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává a uvádí, že se neztotožňuje s právními argumenty žalobce ani s jeho závěry a trvá na svém názoru vyjádřeném v dopise [číslo jednací] ze dne 29. 5. 2017, kterým byl odmítnut nárok žalobce na náhradu tvrzené nemajetkové újmy.

8. Žalovaný uvedl, že dne 1. 7. 1992 uplatnily nárok na vydání nemovitostí v katastrálním území [příjmení] [jméno] [příjmení] a její dvě [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], později zastoupeny panem [příjmení] [celé jméno původního účastníka]. V průběhu řízení zemřely [jméno] [příjmení], na jejímž místě nastoupily obě jmenované dědičky a později i [jméno] [příjmení], jejíž uplatněný nárok přešel na [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Účastníky řízení se tak stali [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], zastoupeni [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka]. 9. [anonymizováno 5 slov] [jméno] vydal žadatelům a oprávněným osobám celkem 10 rozhodnutí v období od roku 1992 do roku 2000. Zásadní v celém případu bylo vydání pozemků pod hrází a v zátopě vodní nádrže [anonymizováno], což povinná osoba [anonymizována tři slova] zásadně od počátku celkem logicky odmítala. Po složitých jednáních vydal v roce 1995 pozemkový úřad rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 13. 11. 1995, dle kterého uznal žadatelkám nárok jako oprávněný s tím, že pozemky ale nemůžou být vydány, neboť byly po přechodu na stát zastavěny přehradou Mostiště. S tímto názorem ale [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka a žalobce] nesouhlasil a podal odvolání ke [název soudu], který cit. rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil rozsudkem sp.zn.: [spisová značka] ze dne 18. 9. 1998. Důvodem pro zrušení byl závěr soudu, že na předmětné pozemky se řízení dle zákona o půdě vůbec nevztahuje. Proto pozemkový úřad po dalším složitém šetření vydal v této věci nové rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 26. 9. 2000, ve kterém byl dodržen právní názor soudu a žadatelkám jejich nárok zamítnut. [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka a žalobce] i v tomto případě podal v roce 2002 žalobu proti [anonymizována tři slova] a pozemkovému úřadu. Od té doby probíhalo řízení před soudem, které bylo skončeno rozsudkem [název soudu] sp. zn. [číslo jednací] ze dne 23. 3. 2017, kterým soud potvrdil závěry pozemkového úřadu o tom, že předmětné pozemky nelze vydat.

10. Je tedy třeba zdůraznit, že ve věci bylo fakticky meritorně rozhodnuto od roku 1995. Pozdější řízení sice změnilo právní závěry ohledně jedné otázky (aplikovatelnosti zákona o půdě) avšak z praktického hlediska k žádným změnám nedošlo, ani je nebylo možno s ohledem na závěry soudního rozhodnutí očekávat.

11. Dle názoru žalovaného probíhalo restituční řízení u pozemkového úřadu ve standardních časových intervalech, jež odpovídaly složitosti věci, a nedocházelo během nich k neodůvodněným průtahům, ani toto řízení nebylo samo o sobě nepřiměřeně dlouhé. Došlo-li v předmětné věci ke zdržení, jednalo se vždy o délku většího počtu souvisejících řízení před soudy, která byla rovněž komplikovaná.

12. Skutečnost, že během soudních řízení došlo k potvrzení postupu pozemkového úřadu, jen dokládá, že nedošlo k pochybení z jeho strany a průtahy v řízení u pozemkového úřadu nevznikly. Na závěr je třeba podotknout, že řízení v této věci tvoří jeden celek a za jeho celkovou délku již byli žalobci odškodněni [stát. instituce], neboť právě a pouze v jeho působnosti lze shledat příčiny celkové nepřiměřené délky řízení.

13. Na jednání dne 17. 6. 2022 soud připustil změnu žaloby, podle které žaloba nově zní: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 1 [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] částku ve výši 375.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 2 [celé jméno žalobce] částku ve výši 125.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 3 [celé jméno žalobce] částku ve výši 500.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 2. 2020 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Uvedená změna reflektuje dědické usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 19. 10. 2021, kterým bylo rozhodnuto o dodatečně objeveném majetku po zemřelé [jméno] [příjmení], kdy byla schválena dohoda o rozdělení nárok vůči [stát. instituce] na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, podle které nabývá [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] (žalobce č. 1) a [celé jméno žalobce] (žalobce č. 2).

14. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že řízení pod sp. zn. 7C 43/2003, vedené Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou bylo zahájeno dne 19. 3. 2003 proti žalovaným [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] žalobou na vydání pozemků dle zák. č. 229/1991 Sb. Dále se ze spisu podává: Soud usnesením ze dne 28. 3. 2003 vyzval žalobkyně k doplnění žaloby. Dne 11. 4. 2013 žalobkyně zaslaly soudu opět téměř identický text žaloby s větším množstvím listinných příloh. Usnesením ze dne 24. 4. 2003 soud vyzval žalobkyně postupem dle ust. § 43 o.s.ř. k doplnění žaloby. Dne 19. 5. 2003 žalobkyně požádaly o prodloužení lhůty. Dne 17. 6. 2003 žalobkyně doplnily žalobu. Dne 20. 6. 2003 soud zaslal žalobu žalovaným k vyjádření a dále vyžaduje spis od Ministerstva zemědělství ČR, které dne 2. 7. 2003 sděluje, že jeho spis se nachází u Krajského soudu v Brně. K další žádosti soudu dne 28. 7. 2003 Krajský soud v Brně sděluje, že nelze spis zapůjčit z důvodu podané kasační stížnosti a zaslání spisu na Nejvyšší správní soud ČR. K další žádosti soudu dne 11. 9. 2013 Nejvyšší správní soud ČR sděluje, že spis nelze zapůjčit. Spis zapůjčil soudu Krajský soud v Brně dne 26. 9. 2003. Usnesením soudu ze dne 2. 10. 2003 bylo řízení přerušeno do skončení řízení u Nejvyššího správního soudu ČR o kasační stížnosti žalobkyň. Právní moci usnesení nabylo dne 24. 10. 2003. Následně soud spis lhůtuje a zjišťuje stav řízení o kasační stížnosti. Dne 17. 6. 2004 Nejvyšší správní soud ČR informuje o odmítnutí kasační stížnosti. Dne 22. 6. 2004 soud vyzval žalobkyně k doplnění žaloby. Dne 16. 7. 2004 žalobkyně doplňují svůj žalobní návrh (první žadatelce náleží , právní předchůdkyni druhého žadatele náleží podíl na nemovitostech). Dne 25. 8. 2004 byl soudu zapůjčen přílohový spis. Dne 9. 9. 2004 soud vyzval žalobkyně k dalšímu doplnění a opravě žaloby. Dne 27. 10. 2004 žalobkyně žádají o prodloužení lhůty k doplnění a opravě žaloby. Dne 2. 12. 2004 žalobkyně doplňují žalobu. Dne 6. 12. 2004 soud činí dožádání vůči katastrálnímu úřadu, který odpovídá dne 11. 1. 2005. Dne 11. 1. 2005 soud znovu vyzval žalobkyně k doplnění a opravě žaloby. Dne 10. 2. 2005 žalobkyně požádaly o prodloužení lhůty k opravě žaloby, když za tím účelem učinily dotaz na Ministerstvo zemědělství ČR. Dne 28. 2. 2005 soud žalobkyně urguje. Dne 23. 3. 2005 si soud předvolává zmocněnce žalobkyň. Na jednání dne 19. 4. 2005 byl zmocněnec žalobkyň poučen o nutnosti doplnění žaloby ohledně identifikace jednotlivých pozemků a ten slibuje doplnit ve lhůtě do 1 měsíce. Dne 20. 5. 2005 soud znovu urguje žalobce. Dne 23. 5. 2005 žalobkyně sdělují, že požádaly [stát. instituce], aby objednalo vypracování geometrického plánu. Dne 27. 6. 2005 žalobkyně sdělují soudu, že tento jejich požadavek [stát. instituce] odmítlo. Dne 1. 8. 2005 soud urguje žalobkyně, zda je plán již vypracován. Dne 13. 9. 2005 žalobkyně sdělují, že [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno]. [příjmení]. Odmítl geometrický plán vypracovat, a že se obrátily na veřejného ochránce práv. Dne 16. 11. 2005 soud opět urguje žalobkyně. Dne 13. 12. 2005 žalobkyně sdělují, že veřejný ochránce práv se s jejich záležitostí obrátil na Ministerstvo zemědělství. Dne 26. 4. 2006 žalobkyně sdělují, že na zásah veřejného ochránce práv Pozemkový úřad objednal vyhotovení geometrického plánu. K další urgenci soudu ze dne 28. 6. 2005 žalobkyně dne 18. 7. 2006 sdělují, že Pozemkový úřad urgovaly. K další urgenci soudu ze dne 28. 8. 2006 žalobkyně dne 20. 9. 2006 sdělují, že v srpnu byly provedeny geodetické práce v terénu, ale plán dosud neobdržely. K další urgenci soudu ze dne 20. 10. 2006 dne 15. 11. 2006 žalobkyně sdělují, že již plán obdržely a že opravu žaloby provedou do 1 měsíce. K dalším urgencím soudu je přiložen 3 v lednu 2007 alespoň geometrický plán a dne 1. 8. 2007 žalobkyně slibují doplnit žalobu do 31. 8. 2007. Dne 31. 8. 2007 žalobkyně doplnily a opravily žalobu. K dotazu soudu dne 17. 9. 2007 sděluje katastrální úřad, že tam uvedená parcelní čísla nejsou zapsána v KN. Dne 17. 9. 2007 soud vyzval žalobkyně, aby doplnily kupní smlouvy k nemovitostem z roku 1966 a 1970. Dne 22. 10. 2007 žalobkyně soudu doručily kupní smlouvy, kterými první žadatelka a právní předchůdkyně druhého žadatele prodali nemovitosti [anonymizována dvě slova], tj. prvnímu žalovanému. Usnesením ze dne 22. 10. 2007 soud ustanovil znalce z oboru ekonomika k ocenění nemovitostí, tj. zda tehdejší kupní cena odpovídala tehdejším předpisům. Dne 10. 1. 2008 soud urguje znalce. Po dalších dvou urgencích soudu byl dne 30. 4. 2008 doručen znalecký posudek, dle nějž byly tehdejší kupní ceny odpovídající. Usnesením ze dne 30. 4. 2008 soud přiznal odměnu znalci. Dne 14. 5. 2008 proti tomuto usnesení podaly žalobkyně odvolání a dalším podáním ze dne 14. 5. 2008 učinily námitky proti posudku. Dne 19. 5. 2008 soud námitky zasílá znalci a protistraně. Dne 1. 7. 2008 soud vyzval znalce k doplňku posudku. Dne 25. 8. 2008 znalec doručuje soudu doplněk znaleckého posudku k námitkám žalobkyň. Dne 3. 9. 2008 jej soud rozesílá účastníkům. Dne 15. 10. 2008 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 7. 11. 2008 žalobci doplňují své odvolání spolu s vyjádřením k posudku samotnému a jeho doplňku. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 11. 2009 bylo usnesení soudu 1.st. zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 9. 12. 2008 byl spis vrácen zpět soudu 1.st. Mezitím bylo soudu dne 30. 10. 2008 oznámeno úmrtí jedné ze žalobkyň. Ode dne 18. 12. 2008 probíhá korespondence soudu se soudní komisařkou projednávající dědictví po žalobkyni. Ještě dne 18. 2. 2010 dědické řízení dosud neskončilo. Usnesením ze dne 12. 3. 2010 soud rozhodl o vstupu do řízení po zemřelé žalobkyni, a sice paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], tj. první žadatelky (takže se její podíl navýšil o tento další dědický podíl) a dále rozhodl o ukončení účasti žalovaných [příjmení]. [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizována dvě slova] a žalovaného [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Právní moci usnesení nabylo 3. 4. 2010, pokud šlo o účast nástupců po žalobkyni. Proti tomuto usnesení podal žalovaný [příjmení] [anonymizována dvě slova] dne 22. 3. 2010 odvolání. Dne 20. 4. 2010 byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 10. 2. 2011 bylo usnesení soudu 1.st. změněno tak, že účast [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v řízení se nekončí. Právní moci usnesení nabylo dne 11. 3. 2011. Dne 2. 3. 2011 byl spis vrácen zpět soudu 1.st. Usnesením ze dne 1.4.2011 soud znovu rozhodl o odměně znalci za posudek. Usnesením ze dne 1. 4. 2011 soud ustanovil dalšího znalce k určení ceny pozemků. Dne 21. 4. 2011 žalobkyně znovu podaly odvolání proti usnesení o odměně znalci. Dne 4. 5. 2011 byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 7. 2011 bylo usnesení soudu 1.st. potvrzeno. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 8. 2011. Dne 3. 8. 2011 byl spis vrácen zpět soudu 1.st. Dne 23. 10. 2011 znalec požádal o prodloužení lhůty a dne 24. 10. 2011 mu soud prodloužil lhůtu do dne 4. 11. 2011. Dne 4. 11. 2011 byl soudu doručen znalecký posudek, dle nějž činila hodnota pozemků 9.490 Kč a 23.372 Kč. Dne 11. 11. 2011 soud rozesílá posudek k vyjádření účastníkům. Usnesením ze dne 16. 12. 2011 soud přiznal odměnu znalci. Dne 16. 3. 2012 jsou soudu k jeho žádosti doručena rozhodnutí ze správního soudního sporu. Dne 16. 4. 2012 si soud vyžaduje podklady ze soudního správního spisu. Dne 25. 4. 2012 jsou mu tyto doručeny. Vzhledem k tomu, že řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem ČR skončilo, soud usnesením č.l. 188 ze dne 27.4.2012 v řízení pokračuje. Právní moci usnesení nabylo dne 18. 5. 2012. Dne 19. 6. 2012 soud nařídil jednání na den 11. 9. 2012. Dne 21. 6. 2012 se z jednání omlouvá druhý žalovaný a souhlasí, aby bylo jednáno bez něj. Dne 10. 9. 2012 žalobkyně mění a upravují svůj žalobní petit, rozsáhle doplňují žalobní tvrzení a listinné důkazy. Na jednání dne 11. 9. 2012 je zjištěn datum podání žaloby již dne 19. 3. 2003 a nikoli 20. 3. 2003, prvnímu žalovanému k jeho žádosti dána lhůta 1 měsíc k doplnění tvrzení a reakci na změnu žaloby a jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 19. 9. 2012 se ke změně žaloby vyjadřuje druhý žalovaný. Dne 11. 10. 2012 první žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 30. 10. 2012 se první žalovaný vyjádřil. Dne 28. 11. 2012 soud přeposílá účastníkům jejich vyjádření navzájem. Usnesením ze dne 26. 2. 2013 soud zastavil řízení ohledně té části pozemků, které dle změny žaloby již nemají být předmětem žaloby. Dne 20. 3. 2013 druhý žalovaný k výzvě soudu předkládá geometrický plán, ale jen ten vyhotovený ke znaleckému posudku. Dne 15. 4. 2013 je soudu oznámeno úmrtí další žalobkyně, paní [jméno] [příjmení]. Dne 2. 5. 2013 se vyjadřují žalobkyně. Následuje korespondence soudu s obecným zmocněncem žalobkyň ohledně geometrického plánu. Dne 28. 8. 2013 soud vyzval žalované k poskytnutí součinnosti žalobkyním ohledně geometrického plánu. Dne 8. 11. 2013 žalobkyně soudu sdělují, že jim druhý žalovaný stále geometrický plán nepředložil, stejně tak i dne 21. 12. 2013. K urgenci soudu sděluje dne 17. 3. 2014 druhý žalovaný se k této problematice vyjadřuje- nový GP dosud není hotov a není ani vyloučena možnost, že v novém GP nebudou sporné pozemky identifikovatelné. Dne 22. 3. 2014 se vyjadřují žalobkyně. Dne 2. 4. 2014 druhý žalovaný, sděluje soudu, že dne 2. 4. 2014 žalobkyním k jejich žádosti zaslal geometrický plán k rukám jejich obecného zmocněnce a ten jej dne 5. 6. 2014 doručuje soudu. Dne 16. 6. 2014 žalobkyně k výzvě soudu dosílají zbývající paré plánu a žádají soud, aby po dobu letních dovolených nenařizoval jednání. Dne 15. 7. 2014 k výzvě soudu zasílá soudní komisařka okruh dědiců po zemřelé žalobkyni [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 7. 8. 2014 soud pokračuje v řízení s 5 nástupci po zemřelé, mezi nimiž je i druhý žadatel, který se tak stal přímým účastníkem řízení. Dne 22. 9. 2014 soud nařídil jednání na den 14. 10. 2014. Dne 12. 10. 2014 žadatelé činí další úpravu žalobního petitu a repliku k vyjádření žalovaného ze dne 26. 10. 2012 a zasílají velké množství listin. Na jednání dne 14. 10. 2014 byla vzata žaloba zpět ze strany ostatních dědiců a dle dědické dohody jsou zbylými žalobci již jen oba žadatelé, přičemž je zastupuje i nadále stejný obecný zmocněnec, dále je jim dána lhůta 14 dnů pro změnu žalobního petitu, když dosud vlastně žaloba směřovala toliko na přezkum správního rozhodnutí, jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 27. 10. 2014 žadatelé požádali o prodloužení lhůty, ale dále již bez reakce. Usnesením ze dne 7. 1. 2015 soud zastavil řízení ohledně 4 žalobců, co vzali žalobu zpět, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dne 13. 1. 2015 žadatelé sdělují soudu, že požádali katastrální úřad o vypracování srovnávacího sestavení parcel mezi oběma geometrickými plány a dosud jej neobdrželi. Dne 10.3.2015 druhý žalovaný sděluje soudu, že takové srovnání není možné pro předchozí postup obecného zmocněnce žalobkyň, jenž v minulosti vyvolal změny v katastru, v důsledku nichž byl znehodnocen předchozí geometrický plán, který srovnávací sestavení parcel obsahoval a pozemkový úřad již odmítá nést další náklady na tyto požadavky, dne 23.4.2015 se pak [anonymizována dvě slova] opravuje v tom směru, že tyto změny vyvolala rodina [příjmení], jíž zastupoval (č.l. 327, 345). Dne 16. 3. 2015 soud nařídil jednání na den 28. 4. 2015. Dne 27. 4. 2015 je soudu doručeno srovnávací sestavení parcel. Na jednání dne 28. 4. 2015 obecný zmocněnec krátkou cestou předkládá srovnávací sestavení parcel včetně dalších listin a změnu žaloby, byl proveden výslech svědka, jednání bylo za účelem doručení změny žaloby žalovaným odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 28. 4. 2015 soud připustil změnu žaloby na vydání nemovitosti. Právní moci usnesení nabylo dne 8. 5. 2015. Dne 11. 5. 2015 soud nařídil jednání na den 23. 6. 2015. Dne 25. 5. 2015 se ke změně žaloby vyjádřil první žalovaný, dle nějž požadované pozemky nelze vydat, neboť slouží k provozování stavby vodního díla a dále, že žalobci nikdy neprokázali existenci tísně při jejich prodání v roce 1966 a 1970. Na jednání dne 23. 6. 2015 bylo dokončeno dokazování, po poučení dle ust. §119a o.s.ř. účastníci bez dalších návrhů a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 30. 6. 2015. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne 30.5.2015 byla žaloba zamítnuta a žadatelům bylo uloženo uhradit náklady řízení státu a soudní poplatek, náklady řízení druhému žalovanému soud nepřiznal, prvnímu žalovanému měli žadatelé uhradit náklady řízení ve výši 1.763 Kč. Dne 28. 7. 2015 předseda soudu povolil prodloužení lhůty pro vyhotovení rozsudku do dne 14.8.2015. Rozsudek byl všem účastníkům doručen mezi dny 17. 8. 2015 až 16. 9. 2015. Dne 10. 9. 2015 žadatelé podali blanketní odvolání proti rozsudku, vyjma jeho výroku III. Dne 5. 11. 2015 soud vyzval žadatele k doplnění odvolání. Usnesením ze dne 5. 11. 2015 soud vyzval žadatele k úhradě soudního poplatku za podané odvolání ve výši 2.000 Kč. Dne 16. 11. 2015 žadatelé doplnili své odvolání. Usnesením ze dne 18. 11. 2015 soud odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 1. 12. 2015 žadatelé podali odvolání proti usnesení ze dne 18. 11. 2015. Dne 7. 12. 2015 se první žalovaný vyjádřil k odvolání žadatelů ve věci samé. Dne 7. 12. 2015 žadatelé uhradili soudní poplatek za podané odvolání. Usnesením ze dne 15. 12. 2015 soud zrušil své usnesení ze dne 18. 11. 2015. Dne 25. 1. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 27. 2. 2017 odvolací soud nařídil jednání na den 9. 3. 2017. Dne 6. 3. 2017 požádal o odročení druhý žalovaný, kterému soud nevyhověl a jednání dne 9. 3. 2017 proběhlo a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 23. 3. 2017, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 23.3.2017 byl zamítavý výrok soudu 1.st. potvrzen a částečně změněn, první žalované nebylo rovněž přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a dále nebyly přiznány náklady řízení státu s ohledem na celkovou délku řízení Právní moci rozsudek nabyl dne 1. 5. 2017. Dne 29. 6. 2017 žadatelé podali dovolání. Dne 18. 7. 2017 se vyjádřil první žalovaný k dovolání. Dne 17. 8. 2017 byl spis předložen dovolacímu soudu. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dovolání žadatelů odmítnuto pro nepřípustnost, když žadatelé ani nevymezili konkrétní právní otázku. Právní moci usnesení nabylo dne 19. 12. 2017. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

15. Soud má dále za prokázané, a účastníci činí nesporným, že řízení pod sp. zn. [spisová značka], bylo zahájeno žalobou ze dne 23. 9. 2018 a bylo ukončeno rozhodnutím o opravném prostředku ze dne 14. 10. 2019 (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků)

16. Soud má dále za prokázané, že dne 1. 7. 1992 uplatnili u [anonymizována čtyři slova] [obec] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] nárok na nemovitosti podle ustanovení § 9 zákona č. 229/91 Sb., o půdě vedené pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. V rámci tohoto řízení bylo vydáno rozhodnutí [číslo jednací] dne 3. 3. 1995, kterým bylo rozhodnuto o tom, že paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] [příjmení] nelze vydat pozemky a nejsou vlastníky nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne 27. 12. 1966 a 3. 6. 1970. Dále [anonymizováno 6 slov] [jméno] rozhodl dne 31. 1. 1994 pod [číslo jednací] tak, že oprávněným osobám paní [jméno] [anonymizováno], paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] (dále také:„ oprávněné osoby“) se vkládá právo vlastnické pro pozemky p. [číslo] nelze vydat pozemky p. [číslo]. Rozhodnutím ze dne 9. 6. 1995 č.j. [spisová značka] [anonymizováno 6 slov] [jméno] zamítl návrh na obnovu řízení ze dne 3. 5. 1995 [anonymizováno 6 slov] [jméno] rozhodl dne 5. 6. 1995 pod [číslo jednací] tak, že oprávněným osobám nevydává pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Dne 15. 2. 1996 pod [číslo jednací] rozhodlo [stát. instituce] o odvolání oprávněných osob proti rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] [jméno] ze dne 9. 6. 1995 č.j. [spisová značka] tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. Dne 15. 2. 1996 pod [číslo jednací] rozhodlo [stát. instituce] o odvolání oprávněných osob proti rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] [jméno] ze dne 9. 6. 1995 č.j. [spisová značka] tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. [anonymizováno 6 slov] [jméno] rozhodl dne 3. 1. 1996 pod [číslo jednací] tak, že se zastavuje řízení ve věci uplatnění nároku na vydání p. [číslo] z důvodu vzdání se nároku oprávněných osob. [anonymizováno 6 slov] [jméno] rozhodl dne 13. 11. 1995 pod [číslo jednací] tak, že oprávněným osobám nelze vydat a nejsou vlastníky pozemků dle kupní smlouvy ze dne 27. 12. 1966 p. [číslo]. Rozsudkem [číslo jednací] [název soudu] ze dne 18. 9. 1998 bylo zrušeno rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] [jméno] ze dne 13. 11. 1995 pod [číslo jednací]. Z protokolu ze dne 29. 8. 2000 se mimo jiné podává, že [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizováno] [jméno] uvedl, že do jednoho měsíce od dnešního dne vydá rozhodnutí týkající se věcné příslušnosti. [anonymizováno 6 slov] [jméno] rozhodl dne 26. 9. 2000 pod [číslo jednací] tak, že se zamítá nárok oprávněných osob ohledně pozemků p. [číslo]. [název soudu] rozsudkem ze dne 30. 6. 2015 č.j. [číslo jednací] zamítl žalobu proti rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] [jméno] ze dne 26. 9. 2000 pod [číslo jednací]. [název soudu] rozhodl dne 23. 3. 2017 pod č.j. [číslo jednací] tak, že rozsudek [název soudu] ze dne 30. 6. 2015 č.j. [číslo jednací] tak, že žaloba na znovuprojednání věci rozhodnuté [anonymizováno 6 slov] [jméno] rozhodnuté dne 26. 9. 2000 pod [číslo jednací] se zamítá. Rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 23. 2. 2017 přerušil [anonymizováno 8 slov] [obec] řízení o vydání částí původních pozemků dle bývalého pozemkového katastru p. [číslo] v katastrálním území [obec] do doby ukončení řízení u [název soudu] o předběžné otázce. Rozhodnutím ze dne 23. 2. 2017 pod [číslo jednací] [anonymizováno 8 slov] [obec] rozhodl, že pozemky parc. [číslo] nelze oprávněným osobám vydat a nestávají se vlastníky. [název soudu] rozhodl usnesením ze dne 29. 11. 2017 č.j. [číslo jednací] tak, že dovolání proti rozsudku [název soudu] ze dne 25. 3. 2017 č.j. [číslo jednací] se odmítá. [anonymizováno 8 slov] [obec] rozhodnutím ze dne 22. 6. 2018 [číslo jednací] zamítl nárok na vydání pozemků parc. [číslo]. [název soudu] usnesením ze dne 14. 10. 2019 č.j. [číslo jednací] odmítl odvolání proti rozsudku [název soudu] ze dne 11. 6. 2019 č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto tak, že zamítl žalobu na znovuprojednání věci rozhodnuté [anonymizována tři slova] ze dne 22. 6. 2018 [číslo jednací]. (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků, správní spis o nároku uplatněném dne 1. 7. 1992 u [anonymizována čtyři slova] [obec] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] na nemovitosti podle ustanovení § 9 zákona č. 229/91 Sb., o půdě vedené pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne 22. 6. 2018, protokol ze dne 29. 8. 2000, rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] ze dne 25. 7. 1994, rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] ze dne 13. 11. 1995, rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] ze dne 26. 9. 2000, rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 23. 2. 2017 sp. zn. [anonymizováno] [číslo], rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 26. 9. 2000, rozsudek [anonymizováno] [obec] sp. zn. [číslo jednací])

17. Soud má dále za prokázané, že účastníci předmětného řízení podávali opakovaně stížnosti na nečinnost správního orgánu, a to včetně podnětu veřejnému ochránci práv. (viz důkaz stížnost ze dne 1. 5. 2018, stížnost ze dne 8. 1. 2003, podnět veřejnému ochránci práv ze dne 10. 5. 2004, stížnost na nečinnost ze dne 18. 3. 2010 (e-mail), stížnost na nečinnost ze dne 11. 10. 2014, stížnost na nečinnost ze dne 1. 5. 2018, podnět k veřejnému ochránci práv 23. 4. 2004)

18. Soud má dále za prokázané, že nárok na nemovitosti podle ustanovení § 9 zákona č. 229/91 Sb., o půdě dne 1. 7. 1992 uplatnili u [anonymizována čtyři slova] [obec] [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), její dcera [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), kdy dědicem na vydání předmětných pozemků byly dcery [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] rovným dílem, dědicem uplatněného nároku na vydání po paní [jméno] [příjmení] její [anonymizováno] [celé jméno žalobce], a nároku na náhradu nemajetkové újmy po [jméno] [příjmení] její [anonymizována dvě slova] [celé jméno původního účastníka] (narozený [rok]) co do , a syn [celé jméno žalobce] (narozený [rok]) co do . (viz důkaz usnesení o dědictví ze dne 10. 5. 2010, usnesení o dědictví ze dne 30. 9. 2014, usnesení o projednání dodatečně objevené pozůstalosti ze dne 19. 10. 2021)

19. Soud má dále za prokázané, že [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] podali [stát. instituce] žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy ve správním řízení a za nepřiměřenou délku soudního a správního řízení sp. zn. [anonymizováno] [číslo], ve kterém se domáhali pro každého z žadatelů ve výši 600.000 Kč (viz důkaz žádost o přiměřené zadostiučinění ze dne 22. 4. 2017)

20. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dopisem ze dne 29. 5. 2017 odpověděl k žádosti o přiměřené zadostiučinění tak, že má za to, že ze strany pozemkového úřadu k průtahům v řízení nedošlo. Tvrzenému nároku paní [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] nevyhověl. (viz důkaz odpověď žalovaného ze dne 29. 5. 2017)

21. Soud má dále za prokázané, a účastníci činí nesporným, že za nepřiměřenou délku řízení pod sp. zn. [spisová značka] byla dne 23. 4. 2018 přiznána náhrada nemajetkové újmy 78.375 Kč pro [celé jméno žalobce] a 78.375 Kč pro [jméno] [příjmení] (viz důkaz nesporná tvrzení účastníků, přiznání nároku [anonymizováno] dopisem ze dne 23. 4. 2018)

22. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to srovnávací sestava pozemků, kupní smlouva ze dne 27. 12. 1966, kupní smlouva ze dne 3. 6. 1970, vyjádření [anonymizováno] ze dne 8. 3. 2020, doplnění skutkových tvrzení [anonymizováno] ze dne 24. 8. 2021.

23. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: úprava žaloby ze dne 8. 12. 2019, spisem [anonymizováno] [obec] sp. zn. [spisová značka]. Podle § 5 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Při vlastním posouzení uplatněného nároku soud rekapituluje, že žalobci, jak výslovně uvedli, se žalobou domáhají náhrady nehmotné újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného před pozemkovým úřadem o uplatněném restitučním nároku s navazujícím soudním řízením.

25. Při posouzení žalobou uplatněného nároku se soud nejprve zabýval otázkou určení organizační složky, která má za stát jednat podle § 6 OdpŠk.

26. Dle zákona č. 118/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen:„ zákon č. 118/2020 Sb.“), který nabyl účinnosti dne 1. 4. 2020 se dle části druhé čl. II. bod 1. v § 6 OdpŠk se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: " (3) Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.". Podle přechodných ustanovení (Čl. III.) na řízení o nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; povinnost poskytnout nezbytnou součinnost podle ustanovení § 14 a 18 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tím však není dotčena. Z uvedeného vyplývá, že na toto řízení se vztahuje úprava § 6 OdpŠk účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 118/2020 Sb.

27. Vzhledem k vymezení žalobou uplatněného nároku, kdy žalobci požadují náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, a to ve správním řízení s navazujícími soudními řízeními, považuje soud za nezbytné zdůraznit, že je-li žalobou proti státu uplatňován pouze jediný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, a to i v případě, že ke škodě (respektive újmě) došlo v působnosti dvou nebo více organizačních složek státu, může stát zastupovat jen jedna organizační složka státu. Vzhledem k uvedeným skutkovým zjištěním by pro fázi řízení vedenou před správními orgány bylo příslušné jednat za stát Ministerstvo zemědělství, pro fázi řízení vedenou před správním soudem Ministerstvo spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Pokud by skutkové okolnosti ohledně jednoho nároku měly vést k určení příslušnosti různých organizačních složek, je třeba s ohledem na výše uvedené zvolit pouze jednu organizační složku, která bude stát zastupovat. Nelze současně upřednostnit některou jinak příslušnou organizační složku na úkor druhé, a proto bude v takovém případě za stát v souladu s § 6 odst. 3 OdpŠk jednat Ministerstvo financí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014).

28. Soud dále konstatuje, že byla naplněna podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 3 OdpŠk.

29. Pro odpověď, zda mohou žalobci uplatnit úspěšně nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného správního řízení (a navazujících soudních řízení), je v projednávané věci významné, a to s ohledem na stávající judikatorní závěry, jestli lze v případě posuzovaného správního řízení mít za to, že šlo o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy.

30. Z judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části:

1. Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku?

2. Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu?

3. Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy? V případě správního řízení je tudíž nezbytné nejprve zodpovědět uvedené otázky. Při jejich kladném posouzení je nutné dojít k závěru o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jelikož z tohoto ustanovení vychází rovněž stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen:„ Stanovisko“), je nutné v takovém případě veškeré závěry ve Stanovisku vyjádřené aplikovat i na správní řízení, jež čl. 6 odst. 1 Úmluvy podléhají. (pro srovnání např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn.

III. ÚS 3326/15)

31. Ve světle uvedeného soud zdůrazňuje, že uplatněný nárok žalobců v řízení před pozemkovým úřadem, byl restitučním nárokem, na jehož výsledku závisí konstatování existence vlastnictví nemovitostí, u kterých byl restituční nárok uplatněn. Ať kladné, či záporné rozhodnutí má určující, zásadní a vážný důsledek pro existenci vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. To že vlastnické právo a jeho ochrana má svůj základ ve vnitrostátním právu, a je soukromoprávní povahy, je zcela zřejmé. Současně, jak bylo výše konstatováno, na řízení před správním orgánem navazovalo řízení soudní. V posuzované věci se žalobci a jejich právní předchůdci domáhali vydání nemovitostí v rámci restitučního řízení, resp. dle zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku. Nejvyšší soud již v minulosti postavil najisto, že takové řízení podléhá Úmluvě a potažmo i Stanovisku (k posuzování restitučních řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2594/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014).

32. Další významnou otázkou v projednávané věci, tj. zda a za jakých okolností správní řízení a soudní řízení při posuzování délky řízení tvoří jeden celek, se opakovaně zabýval ve své judikatuře Nejvyšší soud. V rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, přijal závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, jde-li o takové řízení, jež podléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V rozsudku ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014, Nejvyšší soud dále přijal a odůvodnil závěr, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a správními soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek, pokud na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ačkoliv odkazované rozhodnutí spojuje návaznost řízení před správními orgány výslovně s následným rozhodováním soudu v režimu správního soudnictví, skutečnost, zda řízení pokračuje v linii civilního nebo správního soudnictví není určující. Odlišný závěr by znemožnil dostát požadavkům, jež na posuzování délky řízení plynou z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4728/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2836/2017).

33. Řízení o žádosti právních předchůdců žalobců ze dne 1. 7. 1992 je tedy nutno brát z hlediska posuzování jeho délky za jeden celek až do jeho skončení bez ohledu na to, že postupně probíhalo před různými správními orgány a soudy v režimu správního či civilního soudnictví. (pro srovnání Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4351/2017 ze dne 25. 9. 2019) Současně lze dospět k závěru, že na posuzované řízení je aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i Stanovisko, a tedy i presumpce vzniku nemajetkové újmy.

34. S ohledem na skutková zjištění výše uvedená, kdy bylo zjištěno, že v rámci restitučního řízení o uplatněném nároku právních předchůdců žalobců byla vydána dílčí rozhodnutí, na která navazovala samostatná soudní řízení, vyvstává otázka, zda tyto dílčí výstupy v rámci samostatných řízení lze považovat pro účely vzniku nemajetkové újmy za samostatná řízení, či jeden celek. Soud je názoru, že v důsledku nepřiměřené délky vypořádávání předmětného nároku vycházejícího z téhož skutkového základu může žalobcům vzniknout výhradně jediná újma a počet v tomto řízení vydaných jednotlivých dílčích rozhodnutí tuto újmu nezvyšuje. Pro posouzení újmy, jako újmy jediné v odškodňovacím řízení, je však stěžejní, že Pozemkový úřad rozhodoval pouze v jediném řízení (byť opakovaně, což je pro posouzení odškodňovacího řízení nepodstatné), o čemž svědčí to, že před Pozemkovým [anonymizováno] bylo řízení vedeno pouze pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. Další čísla za lomítkem představují čísla pouze dílčích rozhodnutí, bez důsledku pro jednotnost řízení. (pro srovnání např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č.j. 54 Co 385/2019-78).

35. Soud je tak názoru, že na posuzované řízení (správním řízení pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] a navazující soudní řízení) je třeba pro účely posouzení vzniku újmy za nepřiměřenou délku řízení pohlížet jako na jedno řízení.

36. Pro samotnou délku posuzovaného„ jednotného řízení“ je pak pro začátek určující okamžik uplatnění restitučního nároku právními předchůdci žalobců tj. 1. 7. 1992. Pro určení konce řízení, respektive rozhodné délky pro určení rozsahu nemajetkové újmy je významné skutkové zjištění, že navazující soudní řízení vedené pod sp. zn. 10 C 293/2018 skončilo rozhodnutím odvolacího soudu 14. 10. 2019. Soud je tak názoru, že datem rozhodným pro konec řízení z hlediska posuzování délky řízení je den 14. 10. 2019.

37. Při určení rozhodné délky posuzovaného řízení nelze přehlédnout, že řízení bylo zahájeno žádostí právních předchůdců žalobců ze dne 1. 7. 1992, kdy [celé jméno žalobce] se stal účastníkem řízení na základě usnesení o dědictví z 30. 9. 2014 a žalovaný č. 1 a 2 účastníky řízení nebyli. K uvedenému soud zdůrazňuje, že Nejvyšší soud již ve Stanovisku vysvětlil, že při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a OdpŠk. Míru odčinění této újmy je nutno posuzovat individuálně s tím, že nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení (srov. Stanovisko a rozsudek senátu první sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 a rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, v téže věci). Pokaždé je však nutno výslednou částku stanovit s ohledem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k těm, kteří řízení jako účastníci dokončili (srov. Stanovisko a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009).

38. Jak bylo výše konstatováno, nárok na nemovitosti podle ustanovení § 9 zákona č. 229/91 Sb., o půdě dne 1. 7. 1992 uplatnili u [anonymizována čtyři slova] [obec] [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), její dcera [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), kdy dědicem na vydání předmětných pozemků byly [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] rovným dílem, dědicem uplatněného nároku na vydání po [anonymizováno] [jméno] [příjmení] její [anonymizováno] [celé jméno žalobce], a nároku na náhradu nemajetkové újmy po [jméno] [příjmení] její [anonymizována dvě slova] [celé jméno původního účastníka] (narozený [rok]) co do , a syn [celé jméno žalobce] (narozený [rok]) co do . Soud tak shrnuje, že v období od 1. 7. 1992 do 3. 6. 2009 byli účastníkem řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), její [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]) a [jméno] [příjmení] (narozena [rok], zemřelá [rok]), od 4. 6. 2009 do 5. 4. 2013 byly účastnicemi řízení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], od 6. 4. 2013 do 14. 10. 2019 byli účastníky řízení [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Tedy, v období od 1. 7. 1992 do 3. 6. 2009 vystupovali v řízení tři účastníci a v období od 3. 6. 2009 do 14. 10. 2019 dva účastníci, přičemž žalobce č. 3 byl účastníkem předmětného řízení od 6. 4. 2013 do 14. 10. 2019.

39. Ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud ČR přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud ČR pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při stanovení základní částky tak hraje roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

40. S ohledem na uvedené zásady, soud u posuzované věci vycházel při stanovení základní částky z horní hranice tj. 20.000 Kč/rok (tj. 1667 Kč/měsíc), a to s přihlédnutím k extrémní délce řízení. Pro první dva roky řízení byla tato částky snížena o polovinu.

41. Pro základní částku pro řízení platí výpočet: pro první 2 roky řízení 20.000 Kč, pro zbývající část 9236 dní x 20.000 (365dní) = 526.082 Kč.

42. Takto stanovená základní částka, byla následně modifikována ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. soud přihlédl při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud zdůrazňuje, že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, a to jednak projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době, jednak projednání věci v souladu s právními předpisy a s garancí spravedlivé ochrany práv účastníka. Přitom se přihlíží ke kritériím demonstrativně uvedeným v § 31a odst. 3 pod písmeny b) až e) OdpŠk. Uvedená kritéria musejí být brána v potaz jednak každé zvláště a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu. Obecná a závěrečná úvaha o přiměřenosti délky řízení musí vycházet z okolností případu, jejichž jsou daná kritéria součástí, přičemž tyto okolnosti musejí být hodnoceny ve své celistvosti.

43. Z hlediska celkové délky řízení je v posuzovaném případě třeba nepřehlédnout, že celková délka„ jednotného řízení“ trvala cca 27 let, kdy původní účastníci ([jméno] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]) se nedožili jeho výsledku. Soud uvedené zohlednil jednak v určení základní částky na horní hranici doporučení dle Stanoviska tj. [číslo] Kč/měsíc, ale současně je názoru, že extrémní délka přesahující 27 let zakládá důvod pro další navýšení základní částky, a to o 20%.

44. Z hlediska složitosti řízení je třeba v posuzovaném„ jednotném řízení“ zdůraznit, že se jednalo o složitý restituční nárok k více nemovitostem, které přešly na stát na základě různých právních titulů. Je zřejmé, že identifikace jednotlivých pozemků a titulů restitučního nároku byla složitou a vyžádala si náročné dokazování. Nelze také přehlédnout, že se sice jednalo o řízení v délce více než 27 let, současně však v rámci tohoto„ jednotného řízení“ probíhala i soudní řízení, a to na všech úrovních soudní soustavy. De facto celé„ jednotné řízení“ sestávalo z několika dílčích řízení (řízení před správním orgánem, řízení před soudem I. stupně, řízení u odvolacího soudu, řízení o dovolání), kdy každé z těchto dílčích řízení vyžaduje odpovídající lhůty k realizaci procesních postupů. Dle názoru soudu tak lze mít za to, že složitost řízení se na celkové délce„ jednotného řízení“ podílela 10%, což zakládá důvod pro snížení základní částky v této výši.

45. Z hlediska jednání poškozeného v řízení, lze dle názoru soudu uzavřít, že nelze v konání žalobců ani jejich právních předchůdců shledat znaky obstrukčního chování a nelze mít za to, že zavinili průtahy v řízení či se negativně podíleli na celkové době řízení. Dle názoru soudu tak není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska jednání účastníků řízení a jejich předchůdců v posuzovaném řízení.

46. Obdobné lze vztáhnout i na hledisko postupu orgánů veřejné moci během řízení, kdy postup správních i soudních orgánů ve věci lze hodnotit jako poměrně pravidelný, v rámci procesních mantinelů a v přiměřených reakcích na jednotlivá podání účastníků. Jak již bylo uvedeno výše, na celkové době řízení se především podílela složitost řešeného restitučního nároku a využití jednotlivých opravných prostředků na všech úrovních rozhodování s navazujícími procesními postupy dle právní úpravy. Dle názoru soudu tak není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska postupu správních i soudních orgánů.

47. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného je soud toho názoru, že v restitučních řízeních má nepřiměřená délka zvlášť závažný dopad. V těchto řízeních již nejde„ jen“ o vypořádání restitučních nároků oprávněných osob a k odčinění jim způsobených křivd, nýbrž se ve větším měřítku jedná o vypořádání se s celým minulým režimem a distancováním od této doby bezpráví. Jak se doba vyřízení restitučních nároků oprávněných odkládá, snižuje se i možnost náhradního vypořádání pro případ nevydatelnosti odňatých pozemků, kdy je s během času k dispozici stále méně a méně vyhovujících náhradních pozemků, které jsou již obecně z velké části rozebrány, a je velmi komplikované nějaké takové najít. Jak bylo již výše konstatováno, předmětem řízení byl restituční nárok předchůdců účastníků, na jehož výsledku závisí konstatování existence vlastnictví nemovitostí, u kterých byl restituční nárok uplatněn. Ať kladné, či záporné rozhodnutí má určující, zásadní a vážný důsledek pro existenci vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. Nejvyšší soud již ve svých dřívějších rozhodnutích uvedl (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1612/2009, a ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012), že restituční řízení nelze stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu, neboť výsledkem restitučních řízení by mělo být alespoň částečné zmírnění nespravedlností způsobených v minulosti. Primárním účelem tzv. restitučních předpisů, a tedy i na jejich základě vedených řízení, je zmírnit následky některých majetkových křivd, které se udály v letech 1948 až 1989 (viz např. preambule k zákonu o půdě). Již s ohledem na to, že výsledkem restitučních řízení by mělo být alespoň částečné napravení křivd (byť i„ jen“ majetkové povahy), a to křivd, které byly mnoha současnými účastníky neseny v době zahájení řízení již po několik desetiletí, je třeba takovým řízením přiznat zásadní povahu, pro niž by soudy přes veškerou procesní, skutkovou či právní složitost měly jednat tak, aby bylo možno řízení co nejrychleji skončit pravomocným rozhodnutím. Soud tak shrnuje, že při posouzení významu řízení pro účastníky je názoru, že význam předmětu řízení je pro účastníkyzávažný. S ohledem na uvedené, soud navýšil základní částku o dalších 20%.

48. S ohledem na podstatu posuzovaného řízení, kdy se jedná o restituční řízení (a navazující soudní řízení) ohledně jednoho restitučního nároku, ve kterém jako účastníci vystupovali členové jedné rodiny a v průběhu řízení původní účastníci zemřeli, a na jejich místo nastoupili jejich potomci, kteří jednali po celou dobu řízení ve shodě, má soud za to, že účastníci předmětného řízení sdíleli i újmu spočívající v nepřiměřené délce řízení. Přitom platí, že zadostiučinění poskytnuté dohromady procesním nástupcům, kteří jsou dědici původního účastníka řízení, nemusí být vyšší než zadostiučinění, které by bylo poskytnuto účastníkovi jedinému. (pro srovnání např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1500/2018 ze dne 28. 11. 2018, který shrnul, že ve Stanovisku Nejvyšší soud uvedl:„ Z uvedených rozhodnutí Evropského soudu, stejně jako např. z jeho rozsudku ze dne 11. 4. 2006, ve věci K. K. a ostatní proti České republice, stížnost [číslo] lze však dovodit, že v případě většího počtu poškozených je jim přiznávána nižší částka odškodnění na osobu, než by bylo přiznáno v případě jediného poškozeného. Takový přístup považuje Nejvyšší soud za správný, neboť v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně. Zvláště významné v této souvislosti může být, zda šlo v řízení o společenství samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) či nerozlučné (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), popř. zda společníci vedli spor ve shodě jako manželé či v jiném zájmovém souladu.“)

49. V posuzované věci se soud přiklání k názoru, že na nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou předmětného řízení, je tak třeba pohlížet optikou sdílené újmy odpovídající újmě, přičemž jako spravedlivé se soudu jeví, přiznat každému z účastníků předmětného řízení nemajetkovou újmu, sníženou o 30 %, která by vznikla samostatnému účastníkovi. Uvedené soud považuje za spravedlivé vztáhnout i na období řízení, ve kterém původně vystupovali tři účastníci, přičemž právními nástupci po [jméno] [příjmení] se staly její [anonymizována dvě slova].

50. Soud tak uzavírá, že při určení výše nemajetkové újmy vycházel pro každého z účastníků posuzovaného řízení z celkové částky 526.082 Kč (základní částka), kterou následně ponížil pro každého z účastníků posuzovaného řízení o 30% z důvodu sdílení nemajetkové újmy, tedy na částku 368.257,4 Kč. Tuto částku soud dále navýšil dle výše uvedených modifikačních kritérií po součtu o 30%, tedy na částku 478.735 Kč, pro každého z účastníků posuzovaného řízení. Vzhledem k tomu, že posuzované řízení zahrnuje i soudní řízení pod sp. zn. [spisová značka], za které byli účastníci [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] odškodněni za nepřiměřenou délku řízení, každý částkou 78.375 Kč, odečetl soud tuto částku od stanoveného přiměřeného odškodnění. A tedy po odečtu pro žalovaného č. 3 [celé jméno žalobce] soud stanovil přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši 400.360 Kč (výrok III.) [příjmení] [jméno] [příjmení] by jako odškodnění nepřiměřené délky řízení také připadla také částka 400.360 Kč, avšak vzhledem k tomu, že [jméno] [příjmení] zemřela v průběhu odškodňovacího řízení, a dle usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] č.j. [číslo jednací] ze dne 19. 10. 2021 (kterým bylo rozhodnuto o dodatečně objeveném majetku po zemřelé [jméno] [příjmení]) bylo rozhodnuto tak, že nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nabývá [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] (žalobce č. 1) a [celé jméno žalobce] (žalobce č. 2), rozhodl soud tak, že žalobci č. 1 přiznal z částky 400.360 Kč tj. částku ve výši 300.270 Kč (výrok I.) a žalobci č. 2 1/3 z částky 400.360 Kč tj. částku ve výši 100.090 Kč (výrok II.).

51. Vzhledem k tomu, že žalobce č. 1 uplatnil žalobou částku 375.000 Kč soud ve výroku IV. nepřiznanou část nároku ve výši 74.730 Kč s příslušenstvím zamítl.

52. Vzhledem k tomu, že žalobce č. 2 uplatnil žalobou částku 125.000 Kč soud ve výroku V. nepřiznanou část nároku ve výši 24.910 Kč s příslušenstvím zamítl.

53. Vzhledem k tomu, že žalobce č. 3 uplatnil žalobou částku 500.000 Kč soud ve výroku VI. nepřiznanou část nároku ve výši 99.640 Kč s příslušenstvím zamítl.

54. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle stanoviska má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk, avšak žalobci požadují úrok z prodlení až ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému tj. ode dne 22. 2. 2020. Žalobci vzali částečně zpět žalobu co do úroku z prodlení z jednotlivých částek (2 x 500.000 Kč) za období ode dne 18. 10. 2017 do 21. 2. 2020. Soud tak řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v tomto rozsahu zastavil ve výrocích VII., VIII., IX.

55. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř. (neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění). Pokud se tedy žalobcům podařilo prokázat nesprávný úřední postup, imateriální újmu jim způsobenou i příčinnou souvislost mezi touto újmou a nesprávným úředním postupem, prokázali základ nároku a je třeba na ně v zásadě hledět jako na úspěšného účastníka řízení. Jevilo by se jako nespravedlivé, pokud by za to, že jejich odhad výše odškodnění nesouzněl s úvahou soudu, měli by být žalobci sankcionováni v rámci náhrady nákladů řízení (pro srovnání nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1310/09). Žalobci se však náhrady nákladů řízení vzdali, soud proto rozhodl ve výroku X., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.