65 C 58/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupeného [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokátem se sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem nábř.. [jméno] [příjmení] [číslo], [PSČ], [obec a číslo], o náhradě škody a přiměřeném zadostiučinění, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 885.434 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9% p.a.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 364.980 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 364.980 Kč od 28. 2. 2019 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.700 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.422,79 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 3. 2019 domáhá náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění ve výši 1.250.414 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu státní správy, a to [anonymizováno 8 slov] [obec].

2. Soud prvního stupně již rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 8. 10. 2019 č.j. 65 C 58/2019-64, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. [název soudu] usnesením ze dne 20. 4. 2020 č.j. [číslo jednací] (dále jen:„ Usnesení“) tento rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V Usnesení konstatoval závazný právní názor:„ V projednávaném případě nemá odvolací soud pochyb o tom, že žalobce se domáhá náhrady újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění, které mělo nastat následkem nezákonného Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] pak soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl též k závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a ztížením společenského uplatnění žalobce, je tento závěr prozatím nutné považovat za předčasný, neboť nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Ke svému tvrzení o existenci této příčinné souvislosti žalobce prozatím označil k důkazu pouze znalecký posudek z 29. 8. 2018, který uvádí jen obecný (a nadto naprosto nedostatečně odůvodněný, a tedy ne zcela věrohodný) závěr, že anxiózně-depresivní porucha u žalobce vznikla„ jako reakce na spor o příjezdovou cestu“. Tvrzení žalobce, že tato újma na zdraví je následkem nezákonného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] tedy dosud v řízení v žádném případě prokázáno nebylo – jak totiž správně poznamenal soud prvního stupně, celkový průběh sporu o příjezdovou cestu nelze ztotožnit s jediným nezákonným rozhodnutím. Současně však tvrzení žalobce dosud nebylo ani vyvráceno, a soud prvního stupně proto nemohl bez dalšího učinit jednoznačný závěr o absenci příčinné souvislosti. Jakkoliv se z hlediska obecné lidské zkušenosti jeví skutečně výrazně nepravděpodobným, aby jediné nezákonné rozhodnutí (vydané nadto v odvolací fázi správního řízení) bylo podstatnou příčinou, která vyvolala u žalobce [anonymizováno] poruchu, jak žalobce tvrdí, žalobci svědčí procesní právo pokusit se toto své tvrzení v řízení dokázat. V této situaci, kdy žalobce dosud neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o existenci příčinné souvislosti, je proto třeba, aby soud prvního stupně posupoval podle § 118a odst. 1 odst. 3 o. s. ř. a vyzval žalobce k předložení důkazů k prokázání jeho tvrzení. V případě, že by existence příčinné souvislosti v řízení byla nakonec prokázána, bylo by dále třeba se věcně zabývat též otázkou rozsahu ztížení společenského uplatnění žalobce a v této souvislosti též obsahovými námitkami žalované proti znaleckému posudku z 29. 8. 2018“ 3. Žalobce vzal podáním ze dne 25. 2. 2022 žalobu zpět co do částky 885.434 Kč s příslušenstvím. Soud tak řízení v tomto rozsahu zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř. ve výroku shora ad I. Předmětem řízení tak nadále zůstává nárok žalobce na zaplacení částky 364.980 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 364.980 Kč od 28. 2. 2019 do zaplacení.

4. Žalobce k žalobě uvedl, že od roku 2002 do roku 2013 stavěl rodinný domek na pozemku [číslo] v k.ú. [obec]. Jediná přístupová cesta je veřejně přístupná účelová komunikace, a to jednak na pozemku [číslo] dále na pozemku [číslo], který byl speciálně vytvořen při pozemkových úpravách tak, aby bylo k rodinnému domku komunikační napojení. S příjezdem po těchto 2 komunikacích vyslovila [územní celek] jako vlastník souhlas. Tyto veřejně přístupné účelové komunikace kromě žalobce využívali také ostatní vlastníci přilehlých nebo vzdálenějších nemovitostí z [územní celek].

5. Cesta se stala nesjízdnou z důvodu pevných překážek. Proto žalobce požádal dopisem z 12. 5. 2015 o jejich odstranění [stát. instituce], který je příslušným silničním správním úřadem. Obec vydala dne 16. 7. 2015 rozhodnutí, kterým rozhodla o žádosti žalobce o odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace tak, že se odstranění pevných překážek nenařizuje.

6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Toto odvolání bylo rozhodnutím [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne [datum] zamítnuto a tento správní orgán potvrdil rozhodnutí [stát. instituce].

7. V zákonné lhůtě podal žalobce žalobu ke [název soudu] [název soudu] vydal dne [datum] rozsudek, kterým rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 23. 9. 2015 shledal nezákonným a z daného důvodu rozhodnutí zrušil.

8. Následně dne 11. 4. 2018 po skoro třech měsících bez jediného úkonu bylo správním orgánem rozhodnuto, že se rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. 7. 2015 ruší jako nezákonné a věc vrací k novému projednání. Uvedené rozhodnutí vydal při absenci dodržení zákonné lhůty pro jeho vydání a vůbec se nevypořádal s námitkami.

9. Po vydání shora uvedeného rozhodnutí [stát. instituce], odbor dopravy, jako příslušný silniční správní úřad neučinil do dnešní doby ani jeden úkon ve věci, kterým by stav napravil.

10. Žalobce dále uvedl, že nepřístupnost domu žalobce mohla být fatální. Nepřístupná komunikace je poměrně dlouhá, přes 220 m, a v případě jejího špatného stavu ji nelze projet. Žádná jiná alternativa přístupu neexistuje. Komunikace zajišťuje nejen obvyklou komunikační potřebu příjezdu, dopravní obsluhy, ale především musí sloužit a být průjezdná v případech ohrožení zdraví žalobce, jeho manželky či návštěv nebo při ohrožení majetku například požárem. Manželka žalobce má přiznaný [anonymizována dvě slova], a tedy její zdravotní problémy, pro které by byl nutný příjezd pro záchrannou službu lze s vysokou pravděpodobností očekávat.

11. Pro veškeré tyto účely však byla komunikace nepoužitelná. Kromě nemožností nebo velkých potíží při přístupu a zásobování svého domu žil žalobce po dlouhou dobu v krajní nejistotě. Žalobce ani jeho manželka neví, zda se domů autem nebo i pěšky dostanou. Neví, zda k žalobci budou moci přijet rodinní příslušníci, zda bude doručena pošta. Je také značně nejisté zda se žalobce dostane automobilem do zaměstnání nebo ne. V zimě není prováděn úklid sněhu s odvoláním na to, že k domu neprojede traktor nebo nevede cesta.

12. Žalobce uvedl, že nemá žádnou jistotu, že v případě potřeby dojede záchranka, hasiči a další složky IZS, což přináší další výrazné úzkosti a narušení normální kvality života. Proto vydání uvedeného nezákonného rozhodnutí cítí žalobce jako velkou křivdu a bezmoc, a to i v důsledku výroků uvedených v rozhodnutí, které žalobce dehonestují.

13. Žalobce uvedl, že dalšími dopady a projevy, které se v průběhu doby od vydání uvedeného nezákonného rozhodnutí prohlubují a jsou jeho důsledkem, jsou: omezování kontaktu s rodinnými příslušníky, ztráta zájmu komunikace s občany obce a zvyšující se nezájem účastnit se společenských akcí obecně v obavě z navození tématu cesta, což vede k výraznému emočnímu vypětí, dále ztráta dobré pověsti u občanů obce a pocit, že stavba domu je zmařenou investicí, ztráta naděje v legitimní řešení problému, poruchy rozhodování, letargie, nezájem, opakované deprese. Tato situace na žalobce velice negativně působila z titulu neustálého napětí a nejistoty a měla podstatné dopady na psychický stav žalobce.

14. Dalším velmi zásadním a dlouhodobým zásahem osobnostní sféry žalobce, majícím rozsáhlý vliv na vnímání osoby žalobce ať v soukromí, u občanů obce tak také v zaměstnání byla skutečnost, že starosta jako představitel silničního správního úřadu, poskytl novinám několikrát rozhovor, kde jako starosta obce o žalobci prohlásil, že za trestním oznámením na jeho osobou stojím žalobce, že žalobce požadoval vybudování silnice třetí třídy ke svému domu, a že zastupitelstvo obce rozhodnutím zamítlo vybudování příjezdové cesty k domu žalobce, ačkoli jako zástupce příslušného silničního úřadu věděl naprosto přesně, že žalobce žádal o odstranění překážek.

15. Tato jeho nepravdivá sdělení měla za následek izolaci žalobce a manželky žalobce od občanů obce, neboť opakovaně museli vysvětlovat, že skutečnosti tvrzené starostou nejsou pravdivé. Toto nakonec vedlo ke ztrátě zájmu účastnit se veřejného života v obci. Tyto lži a difamační sdělení byly šířeny v novinách a to regionálních týdenících [anonymizováno 6 slov] [příjmení] [anonymizováno] a [příjmení] [anonymizováno], tedy v oblasti celého kraje [obec] a dále novinami [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] s republikovým pokrytím a dále jsou tyto články veřejně i dnes dostupné na internetu ([anonymizováno]). Tato kampaň proti byla uskutečněna v srpnu a září roku 2016 a dále v lednu a květnu 2018.

16. Žalobce dále uvedl, že pracuje a v té době pracoval jako [anonymizováno] [stát. instituce]. V rámci plnění svých [anonymizováno] povinností je v kontaktu a vede jednání s [anonymizováno] ze všech územních odborů, tedy [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec]. Všude byl dotazován na skutečnosti uvedené ve zveřejněných článcích a byl na tyto dotazován také ze strany nadřízených. Všechny tyto lži a dehonestující výroky umožnilo chybné rozhodnutí ve věci a články byly zveřejněny poté, co správní orgán rozhodl o odvolání.

17. Na jaře roku 2017 dosáhla překážka na předmětných komunikacích takových rozměrů, že nebylo možno komunikaci v určitých částech vůbec použít. Žalobce byl nucen parkovat vozidla v obci a docházet do bydliště pěšky po loukách, které jsou často rozmáčené deštěm. Jakákoli iniciativa směrem k Obecnímu úřadu jako příslušnému silničnímu správnímu úřadu nebo vlastníkovi pozemků ([územní celek]) byla odmítána právě s odvoláním na nezákonné rozhodnutí správního orgánu, a to i když by tyto orgány měly uložit nápravná opatření v důsledku obecné povinnosti předcházení vzniku škod a zajištění povinnosti strpět obecné užívání této komunikace na předmětných pozemcích vozidly a chodci k účelům, ke kterým jsou určeny.

18. V březnu 2018 podal žalobce žádost o náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění, které žalobci vznikly v důsledku nezákonného rozhodnutí správního orgánu. Sdělením ze dne 19. 3. 2018 byl žalobce žalovaným vyzván, aby doplnil skutková tvrzení a doložil podklady prokázání tvrzení, doložení výše újmy atd. Na základě této výzvy a dalšího dopisu žalovaného nechal žalobce zpracovat znalecký posudek od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], primáře [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], jako znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví.

19. Výsledkem zjištění znalce byly příznaky [anonymizováno] poruchy vzniklé jako reakce na spor o příjezdovou cestu. Z posudku je patrné, že všechny tyto projevy, které byly v příčinné souvislosti s vydáním nezákonných rozhodnutí uvedených správních orgánů, na žalobce působily po dlouhou dobu a takovou intenzitou, že u něho vyvolaly psychickou poruchu, která žalobce omezuje v normálním způsobu života. Znalec vyčíslil nemateriální újmu na 1.250.414 Kč. Žalovaný přes předložený posudek nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítl. Žalovaný uznal, že rozhodnutí správního orgánu lze označit jako nezákonné.

20. Žalovaný k žalobě uvedl, že ji zcela neuznává a konstatuje, že mu bylo dne 14. 3. 2018 doručeno podání, kterým žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové škody a kompenzaci nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy žalobce spojoval s nezákonným rozhodnutím správního orgánu II. stupně ze dne 23. 9. 2015. V důsledku tohoto rozhodnutí měla žalobci vzniknout majetková škoda ve výši 272.303 Kč spočívající v nákladech na odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích p. [číslo] v kat. úz. [obec]. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, jež bylo zdrojem jeho nejistoty, úzkosti, nespavosti a obecně narušení kvality běžného života. Za vytrpěnou nemajetkovou újmu žalobce požadoval vzhledem k rozsahu zásahu do jeho práv, délce a intenzitě emočních ataků přiměřené zadostiučinění ve výši 590.000 Kč.

21. Dopisem ze dne 3. 9. 2018 žalobce svůj nárok na kompenzaci nemajetkové újmy rozšířil na částku 1.250.414 Kč.

22. Žalovaný k nároku na náhradu nemajetkové újmy v prvé řadě uvádí, že žalobci lze přisvědčit v tom ohledu, že rozhodnutí správního orgánu II. stupně ze dne [datum] je možno označit jako nezákonné ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., neboť bylo jako pravomocné zrušeno [název soudu], a to dne [datum], jenž nabyl právní moci dne [datum].

23. V této souvislosti ovšem jako zcela zásadní žalovaný doplňuje, že nárok žalobce byl ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí v době podání žaloby již promlčen. Nezákonné rozhodnutí správního orgánu II. stupně bylo zrušeno rozsudkem [název soudu], jenž nabyl právní moci dne [datum]. Dnem následujícím tak počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta. Ke stavení promlčecí lhůty došlo ve smyslu ustanovení dne 14. 3. 2018, kdy žalovaný obdržel žádost o odškodnění žalobce. Tuto žádost vyřídil svým přípisem dne 21. 9. 2018 (doručeným žalobci dne 4. 10. 2018), dnem následujícím tudíž pokračoval běh promlčecí lhůty nároku žalobce. Žalobní návrh žalobce k [název soudu] podal dne 12. 3. 2019. Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je bezesporu promlčen.

24. Žalovaný uvádí, že nerozporuje existenci nezákonného rozhodnutí, v rámci předběžného projednání nároku ovšem dospěl k závěru, že nejsou splněny další z podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., a to konkrétně existence nemajetkové újmy. K doložení existence nemajetkové újmy žalovaný žalobce opakovaně vyzýval, avšak ani z dokladů dodatečně doložených nebylo možné považovat vznik a intenzitu nemajetkové újmy za prokázaný. Žalovaný žalobce přípisem ze dne 19. 3. 2018 vyrozuměl o nezbytnosti doložení podkladů k prokázání vzniku a intenzity tvrzené nemajetkové újmy. V návaznosti na tuto výzvu žalovaný obdržel dopis, v němž se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že nemajetkovou újmu považuje za dostatečně doloženou. Žalovaný následně svou výzvu k doplnění přípisem ze dne 6. 4. 2018 konkretizoval, přičemž v návaznosti na uvedené byla ze strany žalobce doložena fotodokumentace stavu pozemku a znalecký posudek ze dne 29. 8. 2018 vypracovaný na základě jeho zadání znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Již v rámci předběžného posouzení nároku žalovaný k tvrzením žalobce uvedl, že v žádném případě nezastává názor, jenž žalobce prezentuje ve svém podání, tedy že vznik nemajetkové újmy lze označit za notorietu. S ohledem na skutkové okolnosti případu a zcela nedostatečná tvrzení naopak v daném případě nevyplývaly žádné skutečnosti, na základě nichž by měl být ze strany žalobce pociťován zásah do osobní sféry, a navíc natolik závažný, že je nezbytné jej kompenzovat takto vysokou částkou přiměřeného zadostiučinění.

25. K vyjádření, že částka přiměřeného zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu byla stanovena střízlivě a v souladu s metodikou Nejvyššího soudu ČR, žalovaný dále podotkl, že mu není zcela zřejmé, jaké metodiky bylo ze strany žalobce užito, neboť částku požadované kompenzace bylo možné označit za neadekvátní, ne-li dokonce extrémní. Žalovaný žalobce upozornil, že k poskytování zadostiučinění za nemajetkovou újmu zákon č. 82/1998 Sb. v ustanovení § 31a uvádí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V případě žalobce přitom - s ohledem na povšechná tvrzení a to, že předložené doklady nebylo možné považovat za dostačující - nelze dovodit závěr ani o tom, že do sféry jeho vlivu bylo zasaženo v té míře, že tento zásah je nezbytné kompenzovat formou konstatování porušení práva, natož poskytnutím finanční kompenzace.

26. Žalovaný v rámci předběžného projednání nároku žalobce dospěl k závěru, že vznik nemajetkové újmy nebyl spolehlivě prokázán a přiměřené zadostiučinění za ni tudíž nelze přiznat.

27. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že [stát. instituce] (dále jen„ správní orgán I. stupně“) vede pod sp. zn. [spisová značka] spis o správním řízení vedeném na základě návrhu žalobce ve věci odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace nacházející se na pozemcích p. [číslo] v kat. úz. [obec]. Žádost žalobce byla správnímu orgánu I. stupně doručena dne 15. 5. 2015, dne 16. 7. 2015 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. [spisová značka], jímž rozhodl o tom, že odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace nenařizuje. (viz důkaz žádost o odstranění překážek a rozhodnutí [územní celek] č.j. [spisová značka] ze dne 16. 7. 2015)

28. Soud má dále za prokázané, že proti rozhodnutí orgánu I. stupně podal žalobce dne 11. 8. 2015 odvolání, které správní orgán I. stupně předal dne 25. 8. 2015 spolu se správním spisem [anonymizována tři slova] [obec] (dále jen„ správní orgán II. stupně“). Správní orgán II. stupně dne 23. 9. 2015 o podaném odvolání rozhodl tak, že jej zamítá, a to rozhodnutím [číslo jednací] vydaným pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka] (viz důkaz odvolání proti rozhodnutí [územní celek] pod č.j. [spisová značka], rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 23. 9. 2015 [číslo jednací])

29. Soud má dále za prokázané, že žalobce podal správní žalobu ke [název soudu], který ve věci rozhodl dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí správního orgánu II. stupně [číslo jednací] vydané pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z uvedeného rozsudku se mimo jiné podává:„ Soud tímto přitom nikterak nepředjímá, zda má být žádosti žalobce vyhověno. Žalovaný uvedl, že i kdyby konstatoval existenci veřejně přístupné účelové komunikace, i tak by žádosti nebylo možné vyhovět, protože namítané překážky nejsou pevnými překážkami ve smyslu § 29 zákona o pozemních komunikacích. K tomu nutno poznamenat, že žalovaný se posouzení pevných překážek věnoval pouze velmi povrchně, tudíž nedostatečně. I přírodní překážky (kámen, kmen stromu) mohou představovat pevnou překážku, pokud je na komunikaci umístil někdo schválně (viz [obec], K. Překážky na veřejných cestách. In: Moderní obec. Dostupné online na [webová adresa]). Soud proto uzavírá, že jak závěr o (částečné) neexistenci veřejně přístupné účelové komunikaci, tak závěr o absenci pevné překážky nejsou řádně odůvodněny. Napadený výrok o nenařízení odstranění pevné překážky z pozemní komunikace tak nemohl obstát. Současně soud považuje za důležité připomenout (jak učinily i správní orgány), že dle právního stavu účinného do 30. 12, 2015, na rozdíl od ostatních kategorií pozemních komunikací (místní komunikace, silnice a dálnice), jejímiž vlastníky jsou obce, kraje a stát, byli vlastníci veřejně přístupné účelové komunikace (resp. pozemku pod ní) povinni v zásadě strpět jen její obecné užívání, tedy žádným způsobem nebránit ostatním uživatelům této komunikace ve výkonu jejich oprávnění používat veřejnou cestu obvyklým způsobem a k obvyklému účelu, zatímco vlastníci ostatních kategorií pozemních komunikací jsou povinni o tyto komunikace aktivně pečovat tak, aby byla zajištěna jejich schůdnost a sjízdnost (srov. rozsudek Nej vyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 5 As 3/2009-76). Žalobce by tak dle soudu překračoval mez svých subjektivních oprávnění, pokud by po obci [obec] požadoval vyčištění sporné cesty, příp. zaměření cesty nové. Vyčistit celou spornou cestu by dle soudu mohl požadovat pouze v situaci, kdy by k jejímu znečištění (zneprůjezdnění) došlo z vůle obce (záměrně). I soud je toho názoru, že pravidelně užívaná cesta jen tak lehce nezaroste stromy. A k zaměření nové cesty a k zajištění jejího přístupu je nutno zopakovat, že veřejně přístupná účelová komunikace vzniká ex lege naplněním všech shora citovaných znaků, nikoliv rozhodnutím správního orgánu. Správní orgán by zde mohl toliko ověřit souhru definičních znaků komunikace.“. (viz důkaz rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací])

30. Ve znaleckém posudku ze dne 29. 8. 2018 znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] uzavřel o zdravotním stavu žalobce:„ [anonymizováno 117 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. K uvedenému hodnocení dospěl i odvolací soud, který uvedl,„ že znalecký posudek ze dne 29. 8. 2018 uvádí jen obecný (a nad to naprosto nedostatečně odůvodněný, a tedy ne zcela věrohodný) závěr.“ (viz důkaz znalecký posudek [číslo] ze dne 29. 8. 2018 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení])

31. Soud má dále za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému žádost o náhradu škody ze dne 12. 3. 2018 (doručená 14. 3. 2018 žalovanému), ze které se mimo jiné podává, že nárok uplatnil i jménem manželky, a tento opírá o tvrzené nezákonné rozhodnutí správního orgánu pod [číslo jednací] vydané pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka], a s ním spojenou škodou jednak na věcech a jednak vynucených prací na dílčím odstraňováním pevných překážek. Žalobce požadoval náhradu škody ve výši 272.303 Kč. Dále žalobce uplatnil nárok na poskytnutí náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, včetně způsobených duševních útrap, která mu vznikla v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. (viz důkaz žádost žalobce s manželkou ze dne 12. 3. 2018 doručená 14. 3. 2018 žalovanému)

32. Soud má dále za prokázané, že sdělením žalovaného ze dne 19. 3. 2018 byl žalobce vyzván, aby doplnil skutková tvrzení a doložil podklady prokázání tvrzení a doložení výše újmy. Dopisem ze dne 29. 3. 2018 žalobce sdělil žalovanému, že se domnívá, že požadovanou výši škody specifikoval a doložil dostatečně. Současně požádal, aby žalovaný sdělil, jaké doplnění skutkových tvrzení má žalovaný na mysli a jaké podklady by měl k prokázání svých tvrzení předložit. V reakci na uvedené sdělil žalovaný dopisem ze dne 6. 4. 2018, že upozorňuje žalobce na skutečnost, že břemeno důkazní leží zcela na žadateli a je tedy na něm, jakých prostředků zvolí k prokázání jím uplatněného nároku. (viz důkaz dopis ze dne 29. 3. 2018, sdělení žalovaného ze dne 6. 4. 2018 viz důkaz 1. výzva žalovaného žalobci ze dne 19. 3. 2018)

33. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 21. 9. 2018 uvedl, že po podrobném posouzení žádosti konstatuje, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb., a nelze tudíž dovozovat odpovědnost státu za vznik škody a nemajetkové újmy. (viz důkaz vyjádření [stát. instituce] k žádosti ze dne 21. 9. 2018)

34. S ohledem na závazná právní názor konstatovaný ve zrušujícím usnesení [název soudu] (viz výše) vyzval soud žalobce dle § 118a o.s.ř. k doplnění důkazních návrhů. Dokazování tak bylo doplněno o znalecký posudek znalce [příjmení] [celé jméno znalce], [titul za jménem], LLM ze dne 31. 1. 2022 [číslo] včetně doplňku tohoto posudku ze dne 20. 7. 2022. V doplňku znaleckého posudku znalec uzavřel: K otázce: Zda bylo nezákonné rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka] primární, podstatnou příčinou a rozhodujícím faktorem vzniku anxiosně depresivní poruchy žalobce? „ Stanovit primární, podstatnou příčinu a rozhodující faktor vzniku poruchy přizpůsobení u posuzovaného z psychiatrického hlediska jednoznačně nelze. Lze uvést, že jednotlivé skutečnosti, jako omezení přístupové cesty, rozhodnutí jednotlivých úřadů a jednání osob apod. s nimi spojenými byly vzájemně propojeny a jedno bez druhého by neexistovalo. Stanovení kauzality a propojenosti jednotlivých faktorů přesahuje rámec psychiatrického znaleckého zkoumání.“. K otázce: Jaký celkový rozsah společenského uplatnění vznikl žalobci pouze v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [anonymizováno] [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka]„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] jedním faktorem v celém řetězci stresorů nelze.“. K otázce: Zda je vámi vyčíslená výše ztížení společenského uplatnění vztažena pouze k nezákonnému rozhodnutí [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [anonymizováno] [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka] Výše ztížení společenského uplatnění je vztažena k poruše psychického stavu, jejíž příčina byla podrobně popsána v kapitole 4 a 5 mého znaleckého posudku. Rozlišovat výši ztížení společenského uplatnění pouze k jednomu faktoru nelze. Ve znaleckém posudku ze dne 31. 1. 2022 [číslo] znalec dále uzavřel: K otázce: Sdělte, zda primární podstatnou příčinou vzniku [anonymizována dvě slova] je rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka] „ [role v řízení] [celé jméno žalobce] [anonymizováno 17 slov]), [anonymizováno 9 slov]. [příjmení] [anonymizováno 19 slov] [role v řízení] [anonymizováno 14 slov] [role v řízení], [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec]. [anonymizováno 9 slov] [anonymizováno]“. K otázce: Sdělte, jaký konkrétní rozsah ztížení společenského uplatnění žalobci vznikl v příčinné souvislosti s rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [obec] z [datum rozhodnutí] [číslo jednací], ODSH [anonymizováno] [rok] [spisová značka]„ Byla stanovena výše úhrady ztížení společenského uplatnění podle platné Metodiky Nej vyššího soudu ČR o odškodnění nemateriální újmy na zdraví. Vypočtená výše ztížení společenského uplatnění je 364 780 Kč. Nebyl uplatněn žádný modifikační koeficient. Podrobnosti výpočtu jsou uvedené v příloze k tomuto znaleckému posudku. S ohledem na ustanovení Metodiky není možné v současné době jednoznačně odpovědět, zda stav posuzovaného je trvalý a představuje trvalé důsledky pro život posuzovaného v případě, že dojde k odstranění stresoru (úprava příjezdové cesty) a posuzovaný případně podstoupí adekvátní léčbu.“ K otázce: Jak velký podíl na rozvoji [anonymizována tři slova] mají biologický a psychologický faktor u žalobce?„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno]), [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“ K otázce: Může být jediná skutečnost v rámci dlouholetého sporu samostatnou příčinnou vzniku [anonymizováno 34 slov] [role v řízení] [anonymizováno 12 slov] [role v řízení] ([anonymizováno 16 slov] [název soudu]).“ K otázce: Pokud ano, může být bez dalších pochybností stanoveno, že jediná skutečnost v rámci dlouhodobého sporu způsobila vznik [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 16 slov]“ Znalec při výslechu přesvědčivým způsobem zdůvodnil své závěry a zdůraznil, že základním předpokladem vzniku onemocnění žalobce byly stresující události stresoru, která působí na jedince predisponovaného ke vzniku této poruchy. Jako stresor byly v případě posuzovaného identifikovány všechny okolnosti spojené s řešením patové situace spojené s příjezdovou cestou, které působily v souhrnu, dlouhodobou expozicí. Samotná, izolovaná skutečnost existence nezákonného rozhodnutí by pravděpodobně vznik onemocnění žalobce nezpůsobila. (viz důkaz znalecký posudek znalce [příjmení] [celé jméno znalce], [titul za jménem], [anonymizováno] ze dne 31. 1. 2022 [číslo] doplněk ze dne 20. 7. 2022, výslech znalce)

35. V řízení byly provedeny i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci nad rámec výše uvedeného, a to zejména s ohledem na právní názor vyslovený níže (viz důkaz zápis č. 6/ [rok] ze zasedání zastupitelstva [územní celek], vyjádření [stát. instituce] ze dne 22. 8. 2016, žádost o vyjádření [stát. instituce] ze dne 2. 9. 2016, výroční zpráva o poskytování informací podle zák. 106/1990 Sb. za rok 2015, žádost na [stát. instituce] z 13. 11. 2017, odpověď [územní celek] z 14. 11. 2017 (e-mail), e-mail od [email] ze dne 15. 3. 2019 č.l. 51)

36. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a zamítl tak pro nadbytečnost návrhy důkazů rešerše tisku za r. 2016 a 2018, výtisk [anonymizována dvě slova] ze dne 4. 8. 2016, nechť soud vyžádá od [anonymizováno] údaje o zásilce [anonymizováno], žaloba ve věci [spisová značka], účastnický výslech žalobce. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen„ OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a. rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b. nesprávným úředním postupem. Podle § 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k c. celkové délce řízení, d. složitosti řízení, e. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, f. postupu orgánů veřejné moci během řízení a g. významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

37. Soud nejprve konstatuje, že odvolací [název soudu] v Usnesení uzavřel, že žalobce se domáhá skutečné škody v příčinné souvislosti s označeným nezákonným rozhodnutím a nikoliv nemajetkové újmy. Jak uvedl:„ nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup mohou způsobit nejen majetkovou škodu či přímou nemajetkovou (psychickou) újmu, ale v některých výjimečných případech může být jejich následkem i poškození zdraví, ať již fyzického či psychického. Taková případná újma na zdraví musí být ze strany státu odškodněna, a zakládá tedy samostatný nárok. Rozhodovací praxe soudů proto vychází z toho, že na základě odpovědnostních titulů upravených v OdpŠk je možné se domáhat jak přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk, tak náhrady při ublížení na zdraví (jinak řečeno„ náhrady škody na zdraví“ či„ náhrady újmy na zdraví“) upravené obecnou občanskoprávní úpravou, včetně nároků na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění upravených v § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jedná se o odlišné nároky s odlišným skutkovým základem a mimo jiné pak i s odlišným právním„ režimem“ v oblasti promlčení. Odvolací soud si je vědom, že zejména mezi nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění, představujícím součást náhrady za újmu na zdraví vzniklou následkem nezákonného rozhodnutí, a nárokem na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk může být mnohdy tenká hranice, a odlišení těchto nároků proto může činit praktické potíže. V jádru však rozdíl mezi oběma nároky spočívá v tom, že přiměřené zadostiučinění dle § 31a OdpŠk je poskytováno za přímé nemajetkové následky nezákonného rozhodnutí, ať už mají například podobu frustrace, nejistoty, stresu, popřípadě i zásahů do jiných osobnostních práv včetně práva na ochranu cti a dobré pověsti atd. Oproti tomu, aby se jednalo o újmu na zdraví, musí skutečně dojít k poškození zdraví, ať už fyzického či psychického, tedy k porušení normálních tělesných nebo duševních funkcí, které znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného. Poškození zdraví tak představuje určitý po zdravotní stránce patologický stav, jehož posouzení v zásadě vyžaduje odbornou lékařskou diagnózu. S poškozením zdraví pak může být spojeno ztížení společenského uplatnění, které představuje do budoucna trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života. Obecně platí, že je pouze na žalobci, aby po skutkové stránce vymezil předmět řízení a dal jasně najevo, čeho se domáhá. V projednávaném případě nemá odvolací soud pochyb o tom, že žalobce se domáhá náhrady újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění, které mělo nastat následkem nezákonného Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec]“ 38. Soud zdůrazňuje, že žalovaný ve věci uplatnil námitku promlčení celého nároku. Vzhledem k závazným závěrům odvolacího soudu vyjádřených v Usnesení lze shrnout, že domáhá-li se žalobce náhrady újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění, které mělo nastat následkem nezákonného Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec], je promlčecí lhůta tříletá a počíná běžet okamžikem ustálení zdravotního stavu žalobce, nikoliv však dříve než okamžikem právní moci rozsudku zrušujícího nezákonné rozhodnutí. Protože však nezákonné rozhodnutí bylo pravomocně zrušeno ke dni 25. 1. 2018, a žaloba byla podána 1. 3. 2019, je zřejmé, že ke dni podání žaloby nárok žalobce promlčen nebyl.

39. Soud dále uvádí, že předpokladem vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je současné splnění tří podmínek: 1) zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy. V každém jednotlivém případě uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy je třeba zkoumat splnění uvedených tří podmínek, tedy rovněž to, zda ve sféře poškozeného vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí újma.

40. Dle názoru soudu lze žalobci přisvědčit, že rozhodnutí ze dne 23. 9. 2015 (rozhodnutí správního orgánu II. stupně [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) naplňuje definiční znaky § 8 OdpŠk a je možné je označit jako nezákonné, neboť bylo jako pravomocné zrušeno [název soudu], a to dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum] (dále jen:„ Nezákonné rozhodnutí“).

41. Žalobci dle jeho tvrzení vznikla škoda tím, že v příčinné souvislosti s Nezákonným rozhodnutím došlo u žalobce ke vzniku psychické poruchy (anxiózně-depresivní poruchy), a tím ke škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění žalobce.

42. V této souvislosti je třeba poukázat na závěry znaleckého zkoumání znalce [příjmení] [celé jméno znalce], [titul za jménem], [anonymizováno] (viz výše) ze kterých jednoznačně vyplývá, že u žalobce se skutečně rozvinula„ porucha přizpůsobení s protrahovanou depresivní reakcí (dále jen:„ Porucha“). Základním předpokladem vzniku tohoto onemocnění je vliv stresující události (stresoru), která působí na jedince predisponovaného ke vzniku této poruchy. [příjmení] [anonymizováno 19 slov] [role v řízení] [anonymizováno 14 slov] [role v řízení]. [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [příjmení] [celé jméno znalce], [titul za jménem], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], ([anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení]. Přičemž, jak znalec uvedl, vznik Poruchy je zapříčiněn mnoha faktory společně působícími v delším časovém období a Nezákonné rozhodnutí nebylo jediným, hlavním vyvolávajícím faktorem.

43. Dle názoru soudu tak nelze spojovat v příčinné souvislosti vznik Poruchy s Nezákonným rozhodnutím, kdy toto rozhodnutí sice bylo jednou z dílčích příčin společně a neoddělitelně iniciujících vznik Poruchy, ale nikoliv příčinou hlavní, bez které by k vzniku poruchy nedošlo. Jak uzavřel znalec [příjmení] [celé jméno znalce], [titul za jménem], [anonymizováno], na vzniku poruchy se podílel celý řetězec dlouhodobě synergicky působících stresorů, včetně biologických a osobnostních faktorů. („ Jako vhodnější je možné uvést, že na vzniku onemocnění posuzovaného se podílely všechny skutečnosti spjaté s řešením problematiky přístupové cesty k obydlí posuzovaného (vlastní překážky na cestě, jednání jednotlivých úřadů, osob spjatých s úřady, neřešení situace po vydání rozhodnutí [název soudu])“) Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 237/2013, pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události.

44. Soud tak uzavírá, že v projednávané věci nejsou naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu a žalobu tak ve zbytku uplatněného nároku ve výroku shora ad. II. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 2.700 Kč za 9 úkonů v paušální výši á 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 20. 5. 2019, účast na jednání dne 8. 10. 2019, vyjádření ze dne 20. 1. 2020, jednání 7. 8. 2020, vyjádření 20. 8. 2020, vyjádření 31. 3. 2022, jednání 29. 4. 2022, vyjádření ze dne 5. 5. 2022, jednání 27. 1. 2023) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

46. O náhradě nákladů státu rozhodl soud dle ustanovení § 148 o.s.ř., kdy žalobce byl v žalobě zcela neúspěšný a je tak povinen uhradit náklady státu, které v tomto řízení vznikly. Náklady státu vznikly úhradou znalečného v celkové výši 20.422,79 Kč sestávajících ze znalečného ve výši 13.285 Kč přiznaného usnesením ze dne 3. 2. 2023 č.j. 65 C 58/2019-149, ze znalečného ve výši 2.265,12 Kč přiznaného usnesením ze dne 3. 8. 2022 č.j. 65C 58/2019-187 a znalečného za účast na jednání ve výši 4.872,67 Kč přiznané usnesením ze dne 23. 2. 2023. Na celkovou částku byla započtena žalobcem složená záloha ve výši 15.000 Kč Celkem tak činí rozdíl částku ve výši 5.422,79 Kč.

Poučení