654 C 189/2024 - 54

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 19.973,51 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 8.767 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.767 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 8.327,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.975,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.015,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9.459,89 Kč od 15. 12. 2022 do 10. 11. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 692,89 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 9.459,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a částku 2.879 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 768,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.799,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.797,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 1.797,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 1. 2. 2024, doplněnou podáním ze dne 6. 7. 2024, soudu doručeným dne 9. 7. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 17.094,51 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.975,78 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13.015,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9.459,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 9.459,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (nárok č. 1), a částky 2.879 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 768,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.799,57 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.797,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 1.797,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 15. 2. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku 8.917 Kč, sestávající z úroku 29 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.789 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 2.720 Kč a částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4.408 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 4. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 23. 8. 2017. Žalovaná celkově žalobci zaplatila pouze částku 1.233 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 20. 10. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku 4.612 Kč, sestávající z úroku 29 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2.863 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 8. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 13. 9. 2017. Žalovaná celkově žalobci zaplatila pouze částku 7.733 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z předložené smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. [hodnota], datované dnem 15. 2. 2017, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalované částku 10.000 Kč jako peněžitou zápůjčku, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, úrok ve výši 1.789 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2.720 Kč a částku 4.408 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení, tedy celkem částku 18.917 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po 316 Kč, poslední ve výši 273 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce úvěru shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne 19. 12. 2022 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 10.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 1.233 Kč.

8. Z předložené smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. [hodnota], datované dnem 20. 10. 2016, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalované částku 6.000 Kč jako peněžitou zápůjčku, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, úrok ve výši 799 Kč, částku za zpracování a doručení 950 Kč a částku 2.863 Kč za komfortní a flexibilní splácení, tedy celkem částku 10.612 Kč, a to v 45 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po 236 Kč, poslední ve výši 228 Kč.

9. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne 19. 12. 2022 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 6.000 Kč a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 7.733 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 16. 12. 2022, adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 soud zjistil, že pohledávky věřitele [právnická osoba] z uvedených smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalovaných pohledávek.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 26. 10. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalovaných pohledávek a současně ji upozornil na další postup v případě jejich neuhrazení, včetně možnosti jejich vymáhání soudní cestou.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby označil důkazy, na jejichž základě si jeho právní předchůdce ověřil tvrzení žalované ohledně výše jejích měsíčních příjmů a výdajů, uvedená v zákaznických kartách ze dne 20. 10. 2016 a ze dne 15. 2. 2017, žalobce soudu podáním ze dne 6. 7. 2024, soudu doručeným dne 9. 7. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v příslušné zákaznické kartě. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a také na informace o jejích měsíčních příjmech a výdajích, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v zákaznické kartě v části „Ověřené dokumenty“. V případě smlouvy č. [hodnota] ze dne 20. 10. 2016 právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem 7.600 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 20.000 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. V případě smlouvy č. [hodnota] ze dne 15. 2. 2017 právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z výpisů z bankovního účtu. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem 8.100 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 13.000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

13. Ze zákaznické karty ze dne 20. 10. 2016 soud mimo jiné zjistil, že žalovaná byla svobodná, druh bydlení nájemník, počet vyživovaných osob 0/2, majitel auta – ne, údaje o zaměstnání –v domácnosti (MD), ručně doplněno R. D., zaměstnavatel M. D., její čistý pravidelný měsíční příjem měl činit částku 7.600 Kč při počtu zdrojů příjmu 0/2, další čisté příjmy domácnosti 20.000 Kč, příjmy celkem 27.600 Kč. Její běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem 12.000 Kč. Externí splátky dle žadatele a interní splátky [Anonymizováno] činily 0. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny 3 výpisy z bank. účtu (8, 9, 10) a pracovní smlouva/ŽL. Jako důvod zápůjčky uvedeno vybavení domácnosti.

14. Ze zákaznické karty ze dne 15. 2. 2017 soud mimo jiné zjistil, že žalovaná byla svobodná, druh bydlení nájemník, počet vyživovaných osob neuveden (kolonka počet vyživovaných osob je proškrtnuta), majitel auta – ne, údaje o zaměstnání –v domácnosti (MD), zaměstnavatel M. D., její čistý pravidelný měsíční příjem měl činit částku 8.100 Kč při počtu zdrojů příjmu 0/1, další čisté příjmy domácnosti 13.000 Kč, příjmy celkem 21.100 Kč. Její běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem 4.000 Kč. Externí splátky zápůjček dle žadatele 0 Kč, interní splátky [Anonymizováno] činily 1.062 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny 3 výpisy z bank. účtu (11, 12, 1). Jako důvod zápůjčky uvedeno běžné výdaje domácnosti.

15. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú. - 2016“), jako spotřebitelský úvěr (smlouva č. [hodnota] ze dne 15. 2. 2017 - nárok č. 1), a podle zákona č. 145/2010 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú. - 2010“), jako spotřebitelský úvěr (smlouva č. [hodnota] ze dne 20. 10. 2016 – nárok č. 2).

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

24. Podle § 104 z. s. ú. - 2016 platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. - 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. - 2016 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. - 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k zákonu, uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy (§ 6 odst. 1 z. s. ú. - 2010).

29. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 z. s. ú. - 2010).

30. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

32. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([Anonymizováno]-[právnická osoba]. vs. [Anonymizováno]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

35. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smluv o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o zápůjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal v příslušném okamžiku platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznických karet shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval (i co se týče skutečností z nich zjištěných). Vzhledem k příjmům žalované soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout z pracovního poměru žalované, doloženého údajně pracovní smlouvou (v případě zákaznické karty z 20. 10. 2016) a třemi výpisy z bankovního účtu, žádná z těchto listin však nebyla soudu předložena. Údaj o původu příjmu z pracovního poměru žalované, resp. doložení této skutečnosti pracovní smlouvou, je navíc v rozporu se skutečností, že u obou zákaznických karet je jako údaj o zaměstnání žalované označena kolonka V domácnosti (MD), v případě zákaznické karty z 20. 10. 2016 doplněná o údaj R.D., a tento údaj (M.D.) je u obou karet uveden i v kolonce Zaměstnavatel, žádný jiný údaj (pracovní zařazení, název zaměstnavatele, IČO, adresa) není na žádné ze zákaznických karet uveden. S ohledem na uváděnou výši příjmů žalované se pak soudu jeví jako nejpravděpodobnější, že zkratky MD a R.D. shora znamenají mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou žalované, ovšem tato skutečnost je však zase v rozporu se skutečností, že dle zákaznické karty z 15. 2. 2017 neměla žalovaná žádnou vyživovanou osobu (kolonka počet vyživovaných osob proškrtnuta), přičemž v předcházející zákaznické kartě z 20. 10. 2016 je (opět rozporně) uveden počet vyživovaných osob 0/2 (což je navíc údaj značně neurčitý, resp. nesrozumitelný). Dále jsou v obou zákaznických kartách shora jako příjmy, zahrnuté do celkových příjmů žalované, uvedeny další čisté příjmy domácnosti, ve výši 20.000 Kč (zákaznická karta z 20. 10. 2016), resp. ve výši 13.000 Kč (zákaznická karta z 15. 2. 2017). Tyto údaje nejsou ani doloženy, ani nijak upřesněny a konkretizovány (kdo tvoří onu domácnost, kdo je zdrojem a příjemcem těchto dalších příjmů), což se soudu jeví jako obzvlášť nemístné v situaci, kdy (v případě zákaznické karty ze dne 20. 10. 2016) samotnou žalovanou uváděné (a výpisy z účtu údajně ověřené) příjmy žalované jsou nižší než její tvrzené výdaje, a logicky tak nemohly postačovat k jejich pokrytí. Rovněž není žalobcem nijak reflektován vzájemný nepoměr těchto tvrzených dalších příjmů, resp. značný rozdíl v jejich výši s ohledem na krátký časový odstup (4 měsíce) mezi jejich uvedením. Ohledně výdajů žalované byly jako její jediné běžné měsíční výdaje uvedeny v zákaznické kartě z 15. 2. 2017 interní splátka [Anonymizováno] ve výši 1.062 Kč (cca odpovídající měsíční splátkové zátěži žalované dané součtem týdenních splátek ve výši 236 Kč dle smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 10. 2016 – viz nárok č. 2) a dále pak v obou kartách odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 12.000 Kč (zákaznická karta z 20. 10. 2016), resp. ve výši 4.000 Kč (zákaznická karta z 15. 2. 2017), opět bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. Žalobcem navíc opět není, podobně jako u výše zmíněných dalších čistých příjmů domácnosti, nijak reflektován jejich vzájemný nepoměr, resp. značný rozdíl (trojnásobek – sic!) v jejich výši s ohledem na krátký časový odstup (4 měsíce) mezi jejich uvedením. Oba tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc ve zcela zjevném rozporu s dalšími údaji uvedenými v zákaznické kartě (žalovaná bydlela v nájmu, měla 0/2 vyživovanou osobu), resp. se skutečnostmi z nich vyplývajícími, když dle názoru soudu si lze jen stěží (či spíše přesněji si ani nelze) představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci – nájem, vyživované osoby) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši 12.000 Kč, popř. 4.000 Kč měsíčně, resp. že by tyto uváděné částky postačily na úhradu jen samotnou žalovanou zmíněných důvodů jejích výdajů (náklady na její vyživovací povinnost, nájemné a jiné náklady spojené s bydlením), nemluvě o těch nezmiňovaných (strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalované jsou tak dle názoru soudu neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se právní předchůdce žalobce v případě obou smluv dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o zápůjčce dle citovaných ustanovení příslušného zákona o spotřebitelském úvěru, platného v době uzavírání předmětné smlouvy, a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje obě uvedené smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

36. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku č. 1 na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 10.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 1.233 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 8.767 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 8.767 Kč za dobu od 11. 11. 2023 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem 11. 11. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 26. 10. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované výzvu odeslal dne 27. 10. 2023, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 10. 11. 2023, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 1. 11. 2023 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 10. 11. 2023 a v prodlení je tak žalovaná od 11. 11. 2023). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 8,50 % a proto mu byl přiznán v této jím uplatněné výši. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

37. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství (v případě nároku č. 1) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 26. 10. 2023, jak je blíže popsáno shora.

38. V případě uplatňovaného nároku č. 2 má soud za prokázané, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 6.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 7.733 Kč, proto žalobci jakožto postupníkovi nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. nevznikl (a tedy mu ani nemohl vzniknout nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení), a stejně tak mu z neplatné smlouvy nemohl náležet žádný další smluvní nárok (smluvní úrok). Soud tak část žaloby v rozsahu uplatněného nároku č. 2 v plném rozsahu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.