66 A 12/2025– 28

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: V. Z., nar. st. přísl. zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, čj. CPR–26471–3/ČJ–2025–930310–V234, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 7. 2025, čj. KRPC–90846–13/ČJ–2025–020023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále též „smluvní státy“) v délce 6 měsíců. Doba k vycestování byla stanovena do 10 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Počátek doby zákazu vstupu byl stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU a dalších území. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování cizince bylo shledáno jako možné. Žalobce porušil povinnost pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a oprávněním k pobytu, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců).

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, především s § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu. Žalobce namítá, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností a taktéž nebyly opatřeny dostatečné podklady pro rozhodnutí.

3. Žalobce dále vyjádřil nesouhlas s tvrzením správních orgánů, že v ČR pobýval bez platného pobytového oprávnění a že jeho poslední vstup na území schengenského prostoru se datuje ke dni 13. 2. 2025. K uvedenému žalobce sdělil, že vstoupil na území schengenského prostoru na základě biometrického cestovního pasu Moldávie, přičemž nebylo řádným způsobem prokázáno, že by žalobce překročil povolenou dobu nepřetržitého pobytu v délce 90 dnů na území schengenského prostoru. Žalobce také rozporoval, že by na území schengenského prostoru pobýval nepřetržitě od 13. 2. 2025 do doby pobytové kontroly dne 11. 7. 2025; nic takového nebylo podle něj ze strany žalovaného prokázáno. Žalobce nesouhlasil ani s tvrzením, že pobýval ode dne 14. 5. 2025 do dne 11. 7. 2025 na území ČR bez oprávnění. Žalobce tvrdí, že se v době pobytové kontroly nacházel na území ČR legálně, a to na základě oprávnění, které má jako držitel moldavského biometrického cestovního pasu, neboť nepřekročil dobu 90 dnů nepřetržitého pobytu na území schengenského prostoru. Žalobce dále uvedl, že na území ČR zůstává z důvodu vypuknutí války na Ukrajině.

4. Z uvedených důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřiměřeně zasahující do jeho soukromého a rodinného života. V této souvislosti požaduje překvalifikování řízení o uložení správního vyhoštění na řízení o povinnosti opustit území ČR dle § 50a zákona o pobytu cizinců.

5. Dále žalobce namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, jelikož správní orgán I. stupně nemohl mít dostatečný časový prostor pro posouzení všech aspektů správního řízení, neboť v den zahájení řízení o správním vyhoštění o něm bylo rovněž rozhodnuto. Podle žalobce nebyly splněny zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění.

6. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného o možnosti vycestování do vlasti. Za důvod svého nesouhlasu označil fakt, že v jeho vlasti v současné době panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a je zde nedostatečná bezpečnost pro civilní obyvatelstvo, a to i s ohledem na poslední politický vývoj, kdy Moldavsko je navíc v ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Žalobce v tomto směru dále poukázal na situaci v Podněstří (střelba granátomety, série explozí), kde je situace podobná jako na Ukrajině, přičemž se dá navíc očekávat ještě další zhoršení bezpečnostní situace. Žalobce uvedl, že s ohledem na dramatickou situaci v Moldavsku se v případě svého návratu do vlasti reálně obává o svůj vlastní život.

7. Závěrem žalobce uvedl výčet ustanovení právních předpisů, jejichž porušení se měl žalovaný při svém rozhodování dopustit. Především spatřoval žalobce rozpor postupu žalovaného s § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že žalobní námitky jsou totožné s odvolacími, na které již reagoval v napadeném rozhodnutí a řádně tyto vypořádal. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Obsah správního spisu

9. Dle úředního záznamu ze dne 11. 7. 2025 byla provedena pobytová kontrola žalobce, v rámci které žalobce předložil moldavský biometrický cestovní doklad, ve kterém měl poslední vstupní razítko do schengenského prostoru ze dne 13. 2. 2025 přes rumunský hraniční přechod Stanca. Nebyl zjištěn žádný další vstup ani nebyl zjištěn žádný záznam, který by žalobce opravňoval k pobytu. Žalobce mohl pobývat na území států schengenského prostoru oprávněně do 13. 5. 2025. Ode dne 14. 5. 2025 pobýval žalobce na území ČR neoprávněně.

10. Dne 11. 7. 2025 bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění. Z protokolu o výslechu ze dne 11. 7. 2025 vyplynulo, že žalobce přicestoval do ČR dne 13. 2. 2025 z Moldávie přes Rumunsko. V ČR pobýval nejdříve v Teplicích, kde si našel také svoji současnou přítelkyni, Ukrajinku. Společně určitou dobu bydleli u matky přítelkyně. Následně pobýval žalobce se svojí přítelkyní v Praze, v Písku a od 7. 7. 2025 v Českých Budějovicích. Žalobce si v ČR práci nesehnal. Na obživu měl peníze z Moldavska a jeho přítelkyně chodila na brigády. Toho, že pobýval na území ČR neoprávněně, si byl vědom. Žalobce nečinil žádné aktivní kroky k legalizaci svého pobytového statusu. Na území ČR zůstal kvůli své přítelkyni. Nemá sjednané zdravotní pojištění a nedisponuje finančními prostředky k vycestování. Žalobce nežije ve společné domácnosti s občanem ČR nebo Evropské unie. V Moldavsku má žalobce rodiče, mladší sestru a babičku. Žádný majetek v Moldavsku nemá, bydlí tam se svojí babičkou. Na území ČR nebo Evropské unie nemá žádné jiné rodinné nebo obdobné vazby ani majetek. Uvedl, že v Moldavsku mu nehrozí žádné nebezpečí, důvody pobytu v ČR jsou pracovní. Sdělil, že vyhoštění nebude mít pro něj žádný dopad. Téhož dne bylo i vydáno prvostupňové rozhodnutí o vyhoštění žalobce, které bylo v odvolacím řízení potvrzeno.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“).

12. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 12. 11. 2025. Jednání proběhlo v nepřítomnosti procesních stran. Žalovaný se předem omluvil. Zástupce žalobce sdělil krajskému soudu jeden pracovní den před konáním jednání, že již na jednání netrvá a souhlasí s projednáním neveřejným. Krajský soud již nicméně projednal věc veřejně při jednání podle § 49 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že při vyhlašování rozsudku byla přítomna pouze soudní osoba, bylo zkrácené znění rozsudku bez odůvodnění vyvěšeno na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12, věta druhá s. ř. s.).

13. Žaloba není důvodná.

14. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá–li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. IV.A Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci 15. Žalobce přicestoval do schengenského prostoru přes Rumunsko (hraniční přechod Stanca) dne 13. 2. 2025. Tuto skutečnost osvědčuje razítko v cestovním dokladu žalobce na straně č. 6 (viz správní spis). Jelikož žalobce disponoval biometrickým cestovním dokladem vydaným Moldavskem, mohl na území členských států EU, resp. v schengenském prostoru, pobývat bez víza po dobu 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.

16. Pravidla upravující přeshraniční pohyb osob v rámci členských států EU upravuje Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2016/399, ze dne 9. 3. 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (dále jako „Schengenský hraniční kodex“). Konkrétně v čl. 11 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu je stanoveno následující: „Cestovní doklady státních příslušníků třetích zemí se při vstupu a výstupu systematicky opatřují otiskem razítka. Vstupním nebo výstupním razítkem se opatřují zejména: doklady umožňující překročit hranici státnímu příslušníkovi třetí země, na kterého se nevztahuje vízová povinnost.“ 17. Z uvedeného jasně plyne, že žalobce by při výstupu z území členských států EU obdržel do cestovního dokladu výstupní razítko osvědčující den, kdy se tak stalo. Jelikož však cestovní doklad žalobce žádné výstupní razítko neobsahuje, neobstojí žalobcem zcela nekonkrétní námitka, že nebylo prokázáno, že by se zdržoval na území členských států EU nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů od jeho vstupu na území členských států EU.

18. Jelikož tedy žalobce vstoupil dle vstupního razítka na území členských států EU dne 13. 2. 2025, byl povinen vycestovat nejpozději dne 13. 5. 2025. Ode dne 14. 5. 2025 pobýval žalobce na území ČR nelegálně. Krajský soud konstatuje, že poslední den určený k vycestování žalobce byl stanoven s ohledem na fakt, že nebylo zjištěno, že by žalobce v období od 13. 2. 2025 do 13. 5. 2025 vycestoval z území členských států EU.

19. Schengenský hraniční kodex v čl. 12 pamatuje i na situace, kdy cestovní doklad není opatřen vstupním či výstupním razítkem, avšak v takovém případě je břemeno důkazní na žalobci, aby prokázal, kdy opustil území členských států a kdy do něj zase vstoupil (např. jízdenka, letenka aj.). Žalobce však nepředložil nic, co by závěry správních orgánů obou stupňů zpochybňovalo. V protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že dne 13. 2. 2025 vstoupil na území EU, kde pobýval nepřetržitě až do dne 11. 7. 2025, kdy byl jeho neoprávněný pobyt na území ČR odhalen hlídkou Policie ČR v rámci pobytové kontroly. Ostatně i sám žalobce při výslechu uznal, že jeho cestovní pas mu umožňoval pobyt na území ČR pouze na tři měsíce a že si je svého nelegálního pobytu v ČR vědom. Jelikož žalobce ani v žalobě neuvedl žádný konkrétní důkaz či důvod, který by zpochybnil závěry správních orgánů, nepovažuje krajský soud argumentaci žalobce v tomto směru za způsobilou jakkoliv zpochybnit správními orgány učiněné závěry.

20. Kromě toho krajský soud upozorňuje, že žalobce uvedl v žalobě protichůdná tvrzení. Nejdříve zpochybňoval zjištění správních orgánů týkající se jeho pobytu, především to, zda v průběhu svého devadesátidenního povoleného pobytu nevycestoval, avšak zároveň dodal, že kvůli válce na Ukrajině nemohl vycestovat ze schengenského prostoru.

21. Krajský soud souhlasí se závěry správních orgánů, které vycházely z toho, že žalobce pobýval na území členských států EU – schengenského prostoru – nepřetržitě, a to ode dne 13. 2. 2025, kdy přicestoval na území schengenského prostoru. Sám žalobce při výslechu uvedl, že na území ČR pobývá ode dne 13. 2. 2025 a od té doby území ČR neopustil. S ohledem na výše uvedené nemá krajský soud pochybnosti o správnosti stanovení data 13. 2. 2025 jakožto dne, kdy žalobce přicestoval na území schengenského prostoru. Ostatně jiné následné údajné datum vstupu žalobce nikterak blíže nespecifikoval.

22. Námitka žalobce, že v ČR zůstává z důvodu války na Ukrajině je naprosto nekonkrétní, a není zřejmé, čeho se žalobce v souvislosti s tímto tvrzením dovolává.

23. Lze shrnout, že veškerá argumentace žalovaného jasně, srozumitelně a logicky podává přehled o tom, jaké myšlenkové procesy jej vedly k učiněným závěrům, jaké skutečnosti považoval za důležité a jak hodnotil důkazy. Krajský soud považuje zjištěný skutkový stav věci za dostatečný. Postup správních orgánů považuje krajský soud za souladný se zákony a ostatními právními předpisy, šetřící zájmy oprávněné osoby a respektující veřejný zájem. Nelze tak souhlasit s žalobcem, že došlo k porušení § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu.

24. Krajský soud tak má za prokázané, že zákonné podmínky § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců byly naplněny a správní orgán I. stupně správně přistoupil k zahájení řízení o správním vyhoštění, jehož výsledkem po posouzení dalších skutečností (viz níže) bylo správní vyhoštění žalobce z důvodu jeho pobytu bez platného oprávnění, ač k němu nebyl oprávněn. IV.B Námitka nepřiměřenosti správního vyhoštění 25. Další skupina námitek se týkala tvrzené nepřiměřenosti správního vyhoštění. Podle žalobce mělo být namísto správního vyhoštění přistoupeno k aplikaci § 50a zákona o pobytu cizinců a měla být žalobci uložena povinnost opustit území ČR.

26. Přiměřeností uloženého správního vyhoštění se zabýval správní orgán I. stupně podrobně na str. 5 svého rozhodnutí a rovněž i žalovaný, který se se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnil. Po zhodnocení učiněných závěrů obou správních orgánů a tvrzení žalobce dospěl krajský soud k závěru, že v případě žalobce není dána nepřiměřenost správního vyhoštění ve smyslu § 174a ve spojení s § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců.

27. Krajský soud je zcela ve shodě se správními orgány, že správní vyhoštění nemůže představovat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce realizovaného na území ČR. Žalobce nemá na území ČR žádné rodinné, kulturní či sociální vazby. Žalobce nemá v ČR žádné stále zázemí. Míra integrace žalobce v ČR je velmi nízká. Rodina žalobce pobývá mimo území ČR, kdy rodiče žalobce, jeho mladší sestra a babička pobývají v Moldavsku. Věk i zdravotní stav žalobce rovněž nepředstavují překážku vycestování do země původu, neboť žalobce je zdráv, v produktivním věku. K ekonomickým poměrům správně správní orgány uvedly, že s územím ČR nepojí žalobce žádný majetek a jelikož nedisponuje ani povolením k zaměstnání, nepředstavuje uložení správního vyhoštění žalobci jakýkoliv zásah do jeho finanční či ekonomické sféry. V souhrnu se tedy krajský soud ztotožnil se závěry správních orgánů stran přiměřenosti dopadu správního vyhoštění do života žalobce. Správní orgány vzaly v potaz veškeré faktory rozhodné pro zhodnocení přiměřenosti, stejně jako se zabývaly dostatečně všemi relevantními zjištěními pro následné zhodnocení. Rovněž odůvodnění rozhodnutí považuje krajský soud v tomto směru ze strany správních orgánů za dostatečné, srozumitelné a přesvědčivé.

28. V případě žalobce nebylo přistoupeno k uložení povinnosti opustit území ČR dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Jestliže žalobce zcela obecně v žalobě uvedl, že přiměřeným by v jeho případě bylo maximálně rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, lze k tomu pouze uvést, že uvedené rozhodnutí je vydáváno v jiném typu řízení a zakládá se na zcela jiných podmínkách. Krajskému soudu v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí nepřísluší posuzovat, zda by žalobcův případ naplnil podmínky jiného ustanovení zákona o pobytu cizinců. V daném případě byly splněny zákonné podmínky pro správní vyhoštění. Ostatně žalobce ani neuvádí žádnou právní argumentaci, kterou by podpořil podřazení svého případu pod zákonné podmínky § 50a zákona o pobytu cizinců. IV.C Námitka nemožnosti vycestování 29. K námitce podle § 179 zákona o pobytu cizinců brojící proti závěrům správních orgánů o možnosti vycestování žalobce do země původu konstatuje krajský soud následující. Žalobce je občanem Moldavska, kde před odjezdem do ČR žil. Moldavsko vč. Podněstří je zařazeno na seznamu bezpečných zemí podle § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, a proto podle § 120a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců nebyl správní orgán I. stupně povinen si vyžádat závazné stanovisko Ministerstva vnitra k vycestování. Žalobce totiž současně v řízení neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179 téhož zákona, ač na to byl při výslechu výslovně dotazován.

30. Žalobce v žalobě odkazoval na situaci v Podněstří. K tomu krajský soud konstatuje, že ze spisové dokumentace žádným způsobem nevyplývá, že by se bydliště žalobce nacházelo přímo v této oblasti. Námitka žalobce o situaci v Podněstří je bezpředmětná, neboť žalobce netvrdil, že by tam žil a není povinen se tam tudíž vracet. Žalobce vystupoval jako občan Moldavska a v řízení o správním vyhoštění z ničeho nevyplynulo, že by žil v oblasti Podněstří. Žalobcův trvalý pobyt je v oblasti Soroca – Cosauti, což není oblast spadající do Podněstří.

31. Žalobce ve správním řízení neuvedl žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by mohl být v Moldavsku mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu, naopak jednoznačně tvrdil, že mu v zemi původu nic nehrozí. Žalobcem zmiňované problémy související s válečným konfliktem na Ukrajině dopadající na oblast Podněstří nejsou rozhodné. Žalobce není nucen se tam navrátit, neboť tam ani dříve nežil. Žalobce pochází z jiné oblasti (Soroca – Cosauti). Co se týče tvrzení stran množících se případů vražd v Moldavsku a katastrofální ekonomické situaci, tak to považuje krajský soud za spekulativní a nepodložené. Moldavsko je nadále v seznamu bezpečných zemí a žalobce neuvedl v žalobě ničeho konkrétního, z čeho by bylo možno dovozovat jeho obavu o vlastní život. Žalobce v průběhu výslechu ve správním řízení potvrdil, že je mu v jeho vlasti zaručeno právo na osobní bezpečnost a že má možnost, aby byly jeho záležitosti projednány řádným, nezávislým a nestranným soudem.

32. Co se týče ekonomické situace, tu nelze podřadit pod důvody uvedené v § 179 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců (čl. 2 až 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Co se týče vnitřní a ekonomické situace, neuvedl žalobce žádné konkrétní skutečnosti, které by prokazovaly, že přímo jeho osobě hrozí nebezpečí. Na otázky týkající se hrozby nebezpečí v domovské zemi, uvedl, že mu nic nehrozí. Sluší se doplnit, že při pohovoru byla přítomna tlumočnice ruského jazyka, s čímž žalobce souhlasil. Protokol byl žalobci přetlumočen. Žalobce neměl výhrady a protokol podepsal. Krajskému soudu se jeho aktuální změna stanoviska jeví jako nevěrohodná a účelová.

33. Krajský soud shrnuje, že žalobcem nebyly v rámci správního řízení uvedeny žádné individuální skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Tvrzení žalobce o tom, že setrvává v ČR z důvodu války na Ukrajině, taktéž není spojeno s žádnou konkrétní skutečností. Nutno také podotknout, že žalobcem tvrzené důvody, pro něž se odmítá vrátit do Moldavska jsou obecné a nepodložené konkrétními zdroji, z nichž žalobce tyto informace čerpal. IV.D Ostatní námitky 34. K námitce žalobce stran příliš rychlého rozhodnutí o uložení správního vyhoštění konstatuje zdejší soud následující. Zákon o pobytu cizinců či správní řád neobsahují žádnou úpravu minimální délky řízení před vydáním rozhodnutí ve věci. Současně je ze správního spisu patrné, že správní orgán I. stupně dodržel všechny procesní povinnosti mu uložené zákonem. Rovněž správní spis obsahuje dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, které nepřipouštějí pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu věci. Pakliže žalobce vyjádřil pouze subjektivní názor týkající se nesouhlasu s takto rychlým vyřízením věci, bez jakýchkoliv dalších konkrétních důkazů či tvrzení, které by prokazovaly pochybení správního orgánu I. stupně, nepovažuje krajský soud takto obecně vznesenou námitku za způsobilou zpochybnit postup a závěry správního orgánu I. stupně, potažmo žalovaného.

35. V závěru žaloby uvedl žalobce výčet ustanovení právních předpisů (§ 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu), jejichž porušení se měl žalovaný při svém rozhodování dopustit. K tomu krajský soud uvádí, že pouhý výčet zákonných ustanovení, která měl žalovaný dle žalobce porušit, nelze považovat za žalobní body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, čj. 6 Azs 88/2018–38, kde je s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005–58, uvedeno, že výčet zákonných ustanovení, s nimiž má být napadené rozhodnutí dle názoru žalobce v rozporu, nelze považovat za žalobní body). Uvedená ustanovení se týkají zásad správního řízení (zásada zákonnosti, zásada právní jistoty a šetření práv nabytých v dobré víře, zásada předvídatelnosti či legitimního očekávání). Obecně lze konstatovat, že krajský soud nezjistil ničeho, co by nasvědčovalo tomu, že by žalovaný porušil zmíněné zásady správního procesu. Daná námitka proto neobstojí.

V. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného III. Obsah správního spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci IV.B Námitka nepřiměřenosti správního vyhoštění IV.C Námitka nemožnosti vycestování IV.D Ostatní námitky V. Závěr a náklady řízení