66 A 16/2025– 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: A. R. zast. Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí se sídlem Hradčanské náměstí 182/5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, čj. 305391–1/2025–MZV/VO, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 19. 11. 2025 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, čj. 305391–1/2025–MZV/VO (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl žádost ze dne 4. 8. 2025 o nové posouzení důvodů neudělení víza; tato žádost směřovala proti rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Tunisu (dále jen „zastupitelský úřad“) o zamítnutí žádosti č. QTUB 2025 06 17 0002.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím shledal, že rozhodnutí zastupitelského úřadu o zamítnutí žádosti žalobce ze dne 17. 6. 2025 o krátkodobé schengenské vízum za účelem návštěvy rodiny nebo přátel (pozvání) ze dne 18. 7. 2025, č. QTUB 2025 06 17 0002 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) bylo v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (dále jen „vízový kodex“), neboť na základě informací předložených žalobcem [11] existují důvodné pochybnosti o spolehlivosti prohlášení učiněných ohledně socioekonomické situace a úmyslu opustit území členských států, [12] existují důvodné pochybnosti o spolehlivosti o pravosti předložených podpůrných dokladů nebo o pravdivosti jejich obsahu a [13] existují důvodné pochybnosti o úmyslu žalobce opustit území členských států před skončením platnosti víza. Žalovaný dále shledal, že zamítací důvod [11] existují důvodné pochybnosti o spolehlivosti prohlášení učiněných ohledně podmínek pobytu nebyl naplněn.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobce má za to, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech a považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit pro vady řízení spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti, dále pro vadné zjištění skutkových okolností a pro neexistenci podkladů pro učinění závěru o záměru žalobce zůstat na území ČR i po skončení platnosti krátkodobého víza, jakož i pro další procesní pochybení, tj. neumožnění nahlédnutí do spisu před vydáním napadeného rozhodnutí, a tedy neumožnění řádně uplatňovat svá procesní práva.

4. První okruh žalobních námitek se vztahuje k namítané nepřezkoumatelnosti napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Žalobce shledává nepřezkoumatelnost pro jejich nesrozumitelnost a dále proto, že mu není zřejmé, z jakého důvodu dospěl správní orgán prvního stupně k závěrům, které vedly k zamítnutí žádosti žalobce.

5. Žalobce namítá, že udělení krátkodobého víza musí probíhat v souladu s právem na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Žalobce je přesvědčen, že poskytl dostatečné důkazy, ze kterých je patrný jeho záměr navštívit svoji partnerku v ČR a vrátit se zpět do vlasti. Podle žalobce se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zaměřil především na socioekonomickou situaci žalobce a opomenul důkazy, které prokazují jeho zájem vrátit se do své vlasti, a to lékařskou dokumentaci jeho matky a podpůrný dopis jeho partnerky, ve kterém se uvádí, že žalobce hodlá doprovodit svoji matku týden po návratu z ČR k lékaři. Žalobce má silný citový vztah k matce a pečuje o ni, přičemž jeho matka potřebuje každodenní péči. Opomenutí předmětných důkazů ze strany zastupitelského úřadu i žalovaného představuje podle žalobce nezákonnost rozhodnutí. Žalobce poukazuje také na chybu v datu (21. 5. 2025) v obsahu napadeného rozhodnutí.

6. Druhý okruh žalobních námitek se týká vad skutkových zjištění a neexistence podkladů pro učinění skutkového závěru. Žalobce reaguje na argumentaci žalovaného, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je standardizovaný formulář a obsahuje zákonem stanovené náležitosti. Tuto vlastnost žalobce nerozporuje, ovšem dodává, že bez bližšího odůvodnění neodráží životní situaci žalobce a nevede zastupitelský úřad k rozhodnutí s přihlédnutím ke všem známým okolnostem. Žalobci není zřejmé, proč správní orgány nereflektovaly skutkové okolnosti jím předložené, které prokazují opačný skutkový závěr, ve svém dalším postupu prostřednictvím dalšího dokazování např. prostřednictvím pohovoru či výzvy k doplnění dokazování. Takový postup je podle žalobce v rozporu s principem právní jistoty a právem na spravedlivý proces. Žalobce namítá, že tuto procesní vadu měl nejpozději žalovaný identifikovat a sjednat nápravu, nikoliv zcela postup zastupitelského úřadu aprobovat a vystavět na něm vlastní rozhodnutí.

7. Skutková zjištění zastupitelského úřadu a žalovaného podle žalobce neodpovídají dokumentům, které žalobce předložil, a informacím poskytnutým v rámci pohovoru. Žalobci je vytýkáno, že nezná přesnou adresu partnerky, ačkoli uvedl, že se jedná o byt v Českých Budějovicích, že není ve vlastnictví partnerky a sama partnerka ve formálním pozvání uvedla přesnou adresu bytu. Žalobce má za to, že není na místě vytýkat mu neznalost přesné adresy, když její znalost není v žádosti o krátkodobé vízum relevantní.

8. Žalobce dále namítá, že není pravdou, že by neznal podrobnější informace o plánovaném pobytu. V rámci pohovoru uvedl, že s partnerkou navštíví Pražský hrad, ZOO a zámek v Hluboké nad Vltavou. Partnerka žalobce k pozvání připojila také Support letter, ve kterém popisuje detailní plán návštěvy. Žalobci není jasné, proč se správní orgány, které dovodily, že žalobce neznal program své cesty, na tyto skutečnosti dále nedoptávaly, pakliže žalobce náplň cesty stručně popsal v průběhu pohovoru. Žalobce v pohovoru také uvedl další informace o své partnerce, kdy je zřejmé, že ví o své partnerce spoustu informací. V pravidelném kontaktu zůstávají skrze sociální sítě, naživo se viděli pouze párkrát.

9. Žalobce přiznává, že společný pobyt v Tunisku byl uhrazen partnerkou, ale žalobce jí posléze část prostředků vrátil. Žalobce ovšem nevidí důvod, proč by tato skutečnost byla relevantní, když se v rámci řízení nezkoumala autenticita vztahu mezi žalobcem a jeho partnerkou, jako je tomu u sezdaných rodinných příslušníků občanů Evropské unie. Podle žalobce by správa financí v daném páru neměla být otázkou pro posouzení správními orgány, přičemž žalobce zaráží, že se žalovaný a zastupitelský úřad nad otázkou placení v páru vůbec pozastavují.

10. Podle žalobce nelze, aby mu bylo přičítáno k tíži, že explicitně nevyjádřil svůj úmysl v pokračování ve studiu, neboť se toto snad běžně předpokládá. Žalobce je stále studentem, ačkoli nemůže z objektivních příčin řádně plnit své studijní povinnosti. Žalobce uvádí, že není nevýdělečný, jelikož si přivydělává na sociálních sítích Youtube a Instagram publikováním příspěvků. Skutečnost, že výdělek z těchto platforem jde na účet bratra žalobce, by neměla být podle žalobce správními orgány hodnocena. Žalobce dodává, že způsob vyplácení je takto nastavený, neboť v době prvního výdělku neměl žádný bankovní účet. Navíc bratr je lépe finančně gramotný a o bratra se tímto způsobem stará.

11. Ke své socioekonomické situaci žalobce uvádí, že stále žije u rodičů a nevlastní žádný majetek, což vzhledem ke skutečnosti, že je mu 23 let a je stále studentem, není nic neobvyklého. Žalobci proto přijde absurdní po něm žádat, aby měl vlastní domácnost, když je mu 23 let a chce jet do ČR navštívit partnerku. Žalovaný by se podle žalobce také neměl pozastavovat nad zmínkou možného studia ve Francii jako nad záměrem žalobce dostat se do Evropy.

12. Žalobce odmítá závěr žalovaného, že nedisponuje žádnými prokazatelnými ekonomickými či majetkovými závazky v Tunisku, které by jej motivovaly k návratu do země po skončení krátkodobého pobytu. Možná nemá objektivně viditelné majetkové závazky, má však ve své zemi spoustu nemajetkových závazků. Žalobce uvádí, že má nemocnou maminku, o kterou se stará (její zdravotní stav doložil lékařskými zprávami). K vlasti jej tedy váže rodina, péče o maminku a studium.

13. Žalobce má za to, že žalovaný vystavěl napadené rozhodnutí bez jakékoliv opory ve správním spisu na vlastních domněnkách a hypotézách, se kterými žalobce nekonfrontoval, a nedal ani žalobci možnost nahlédnout do spisu, aby věděl, jak posílit důkazní stránku tvrzených skutečností. Žalovaný tímto podle žalobce porušil základní principy adekvátního zjišťování skutkového stavu věci, jak vyžaduje první část zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

14. Třetí okruh námitek se týká procesních pochybení žalovaného. Zásadní pochybení spatřuje žalobce v neumožnění nahlédnutí do správního spisu před vydáním napadeného rozhodnutí. Žalobce podal žádost o nahlédnutí do spisu společně s žádostí dne 4. 8. 2025, ovšem žalovaný bez rozhodnutí o nahlížení vydal dne 10. 10. 2025 napadené rozhodnutí. Žalobce namítá, že mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu včas, aby mohl případně doplnit či objasnit některé skutečnosti. Žalobce dodává, že pokud by mu bylo toto umožněno, sdělil by žalovanému, že jeho matka vyžaduje každodenní intenzivní péči, a proto nemůže plnit své studijní povinnosti, neboť žalobce je aktuálně jedinou osobou, která může matce tuto péči poskytovat. Proto není důvod se obávat, že by se žalobce do vlasti nevrátil. Rovněž mohl žalobce doložit, že své partnerce uhradil letenku za první vízovou žádost. Žalobce v této souvislosti také uvádí, že v průběhu společného pobytu v Tunisku v dubnu i v srpnu hradil výdaje mimo resort; při posledním setkání v Turecku hradil 300 euro na dopravu a ubytování a podílel se i na ostatních výdajích. Žalobce proto odmítá náhled žalovaného, že je potenciálním ekonomickým migrantem, který chce zneužít víza. Žalovaný podle žalobce neprojevil snahu zjistit skutkový stav věci, neboť by žalobci jinak umožnil objasnit způsob příjímání plateb ze sociálních sítí.

15. V souvislosti s touto námitkou žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2024, čj. 175 A 14/2024–43, ve věci neumožnění nahlížení do správního spisu. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2025, čj. 48 Az 20/2024–31, ve věci neumožnění zástupci žadatele seznámit se s podklady napadeného rozhodnutí a nevyčkání na eventuální vyjádření. Tyto situace jsou dle žalobce přiměřeně použitelné i na jeho případ. Žalobce poznamenává, že základem dobré praxe správních orgánů je umožnit účastníkům řízení nahlédnout do spisu před vydáním meritorního rozhodnutí. Žalobce nevidí důvod, proč k takovému úkonu nedošlo, a naopak došlo k umožnění nahlédnutí do spisu až po vydání napadeného rozhodnutí. V tom žalobce spatřuje nepřímý úmysl zkrátit jej na jeho procesních právech. Žalobce má za to, že byl zkrácen na svých právech už v možnosti doplnit již uvedené skutečnosti dalšími důkazy.

16. Žalobce závěrem shrnuje, že správní orgány vystavěly své závěry o jeho socioekonomické nepříznivé situaci i pochybnosti o jeho úmyslu vrátit se na skutečnostech, které nemají oporu ve spisu a nejsou dostačující k zamítnutí nové žádosti o posouzení. Správní orgány podle žalobce pominuly skutečnosti a podklady, které dokládají jeho úmysl vrátit se po konci pobytu zpět do Tuniska. Žalobce navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný nesouhlasí s námitkami žalobce. Žalovaný předně odmítá námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

18. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí podle žalovaného vyplývá, že se zabýval přezkumem jednotlivých důvodů zamítnutí a ověřil, že zastupitelský úřad vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu, kdy byly naplněny důvody pro zamítnutí žádosti. Žalovaný dodává, že v souladu s § 180e zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), v daném správním řízení ověřuje, zda konkrétní zastupitelský úřad měl důvody k zamítnutí žádosti na základě řádně zjištěného skutkového stavu a správně je přiřadil k jednomu či více důvodům podle vízového kodexu. Žalovaný toto ověřil a dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo správné a zákonné, ačkoli jeden ze zamítacích důvodů přehodnotil. Pro všechny tři zamítací důvody je podle žalovaného opora ve správním spisu, vyjma důvodu číslo 11 – účel cesty. Podle žalovaného je z tohoto rozhodnutí patrné, že se nezabýval pouze obsahem žádosti, ale také námitkami žalobce.

19. K námitce, že se žalovaný opomněl vyrovnat s podklady o zdravotním stavu matky žalobce a s dopisem zvoucí osoby, žalovaný sděluje, že odůvodnění napadeného rozhodnutí toto nereflektuje, ale vzhledem k tomu, že se jedná o přezkum sui generis, kdy se ověřuje, zda se ve správním spise nachází skutečnosti pro zamítnutí žádosti, je žalovaný přesvědčen, že napadené rozhodnutí tomuto požadavku dostojí. Žalovaný v tomto kontextu odkazuje na rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2025, čj. 33 A 18/2024–88, a Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2024, čj. 21 A 25/2023–88. Žalovaný dodává, že se nejedná o podklady, které by byly způsobilé změnit zamítavé rozhodnutí. Nedatovaná deklarace zvoucí osoby má podle žalovaného omezenou vypovídací hodnotu o úmyslech žalobce a zdravotní stav matky žalobce není skutečností, která by zneplatňovala důvodnou pochybnost žalovaného založenou dalšími doloženými skutečnostmi, ze kterých nevyplývá motivace či nutnost žalobce vrátit se zpět do Tuniska. Opomenutí v odůvodnění podle žalovaného nezakládá ani nepřezkoumatelnost ani nezákonnost napadeného rozhodnutí.

20. Žalovaný k neumožnění nahlédnutí do spisu poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2024, čj. 62 A 4/2024–31, který byl následně potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2025, čj. 1 Azs 298/2024–68, ve kterém je konstatováno, že podle § 168 zákona o pobytu cizinců nenáleží účastníkům řízení právo na nahlížení do správního spisu podle § 38 správního řádu. Žalovaný ve smyslu uvedeného uvádí, že je zavázán umožnit žalobci nahlédnout do spisu pouze v zájmu zásady vstřícnosti, a tak také učinil, sice až po vydání napadeného rozhodnutí z důvodu administrativního pochybení. Dále žalovaný poznamenává, že nahlédnutí do spisu před vydáním rozhodnutí by nebylo způsobilé cokoli změnit vzhledem k tomu, že všechny listiny ve spisu založené byly předloženy žalobcem vyjma záznamu o pohovoru, o jehož kopii si mohl žalobce po jeho provedení požádat. Žalovaný dále podotýká, že pokud chtěl žalobce do spisu nahlédnout dříve, měl a mohl takto učinit zejména s ohledem na to, že zástupci žalobce je z předchozí praxe známo, že žalovaný ve svém sídle nahlížení běžně a bez zbytečného prodlení umožňuje.

21. Námitka žalobce, že nebyl řádně seznámen s podklady před vydáním rozhodnutí a byl–li by se seznámil, dále by tyto doplnil, je podle žalovaného nelogická, neboť nahlédnutím do spisu by se nic nezměnilo, když spis neobsahuje nic, co by neposkytl sám žalobce. Žalovaný má za to, že nebyl povinen aktivně žalobce kontaktovat za účelem stanovením termínu nahlédnutí. Pokud by se přesto jednalo o procesní vadu, tak by nebyla podle žalovaného způsobilá způsobit nepřezkoumatelnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí.

22. Žalobce podle žalovaného zcela chybně, nelogicky a účelově vykládá čl. 21 odst. 8 vízového kodexu. Žalovaný poznamenává, že se žalobce dovolává § 169i zákona o pobytu cizinců, respektive § 37 odst. 3 správního řádu, které se ovšem v předmětném řízení neuplatní. V souvislosti s tím žalovaný odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2025, čj. 33 A 18/2024–88. Čl. 21 odst. 8 vízového kodexu stanoví, že konzuláty nebo správní orgány mohou požadovat dodatečné doklady či pohovor v odůvodněných případech, ale primárně rozhodují na základě žádosti, jak ji žadatel předložil. Žalovaný též zdůraznil koncentraci řízení dle § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců.

23. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce, že závěry napadeného rozhodnutí vycházejí ze skutečností skutkově opačných než ke kterým lze logicky dojít, a že tyto žalovaný nereflektoval. Žalovaný uvádí, že správní orgán musí zvážit předložené skutečnosti v kontextu se situací ve třetí zemi včetně prognózy dalšího jednání žadatele při pobytu na území členských států, přičemž pro účely zamítnutí žádosti postačí pouze důvodná pochybnost plynoucí z informací o žadateli a zemi původu, které žalovaný sám zjistil nebo zná z úřední činnosti. Zamítnutí žádosti žalobce stálo podle žalovaného zejména na důvodné pochybnosti o návratu žalobce, neboť je mladým mužem ze země, jejíž obyvatelstvo má obecně známý migrační potenciál, dále má žalobce přerušené studium a nemá stále zaměstnání. Žalobcovo socioekonomické zázemí také důvodnou pochybnost o „návratovosti“ žalobce nerozptýlilo.

24. Žalovaný má za to, že žalobce očekává od soudu nahrazení jeho správního uvážení, ačkoli soudům nepřísluší nahrazovat správní uvážení, a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, čj. 7 Azs 342/2024–25, dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022, čj. 59 A 8/2021–31. Dále žalovaný odkazuje na stanovisko generálního advokáta Michala Bobka ve věci C–403/16 El Hassani, ve kterém se uvádí, že soudy zajistí, aby rozhodnutí správních orgánů ve věci krátkodobých víz nebylo svévolné, odpovídalo skutečnostem zjištěným správním orgánem a bylo přijato v rámci mezí správního uvážení. Žalovaný má za to, že soudní přezkum je vyhrazen závažným procesním vadám, které by mohly způsobit zásah do žadatelova práva na spravedlivý proces, nikoliv přezkumu správního uvážení tak, jak jej provedl správní orgán.

25. Žalovaný dále konstatuje, že na udělení krátkodobého víza není právní nárok a že je to stát, kdo má právo rozhodovat o vstupu, pobytu a vyhoštění cizích státních příslušníků, přičemž odkazuje na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva, Üner proti Nizozemí, č. 46410/99, ze dne 18. 10. 2005. Žalovaný dodává, že vízum není právo, ale povinnost uložená tomu, kdo si přeje krátkodobě pobývat na území členského státu.

26. Závěrem žalovaný sděluje, že napadené rozhodnutí není ztíženo vadami, neboť dokazování proběhlo řádně, všechny podklady byly posouzeny a poměry žalobce byly hodnoceny nediskriminačně a pouze v rozsahu potřebném pro posouzení žádosti o vízum. Dále žalovaný uvádí, že zjištění skutkového stavu má oporu ve spise a nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by došlo k nesprávnému hodnocení odpovědí žalobce v pohovoru, které by vedlo k nesprávným závěrům. Obě rozhodnutí ve věci jsou podle žalovaného přezkoumatelná a naplňují principy materiálního právního státu. Žalovaný proto navrhuje žalobu zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

27. Žalobce dne 17. 6. 2025 podal zastupitelskému úřadu žádost o udělení krátkodobého schengenského víza. K této žádosti žalobce připojil dokumenty o zdravotním stavu své matky, fotografie žalobce se svojí přítelkyní a jejich vzájemné komunikace na sociálních sítích, snímek ukazující kanál žalobce na sociální síti Youtube a výdělek z platformy AdSense, svůj rodný list a rodný list jeho rodičů, výpisy z účtů přítelkyně žalobce, smlouva o nájmu přítelkyně žalobce, letenka Praha – Monastir přítelkyně žadatele, rezervace platby dovolené učiněna přítelkyní žalobce, potvrzení o zájezdu přítelkyně žalobce a potvrzení rezervace hotelu pro žalobce v období od 19. 4. 2025 do 26. 4. 2025, zdravotní pojištění žalobce v ČR od 19. 7. 2025, dvě eVstupenky do ZOO Hluboká nad Vltavou, potvrzení o studiu žalobce ze dne 25. 9. 2024, rezervace bytu v Praze na jednu noc (od 19. 7. 2025 do 20. 7. 2025), rezervace letenek pro žalobce na cestu do ČR dne 19. 7. 2025 a zpět do Tuniska dne 29. 7. 2025, „support letter“ přítelkyně žadatele s itinerářem cesty a plánovanými aktivitami, kopii občanského průkazu a pasu přítelkyně žadatele, pozvání od přítelkyně žalobce CZE X a kopii pasu žalobce.

28. Součástí spisu je dále záznam z pohovoru se žalobcem ze dne 16. 7. 2025, ve kterém žalobce uvádí, že účelem jeho cesty je návštěva přítelkyně, se kterou se seznámili online na seznamce Tinder dne 1. 9. 2024. Žalobce sdělil, že přítelkyně bydlí v X v pronajatém bytě, ale neví přesnou adresu. Žalobce dále uvedl, pro jakou společnost jeho přítelkyně pracuje a jaká je výše její měsíční mzdy. S přítelkyní se osobně viděli jedenkrát od 19. 4. do 26. 4. 2025, přičemž přítelkyně platila ubytování pro oba. Částku za ubytování ji následně vrátil v hotovosti zpět v částce asi 500 až 600 euro. Žalobce dále uvedl, že studuje čínštinu na Institutu cizích jazyků v Tunisu, kde je prvním rokem. Oficiálně je nezaměstnaný, ale vydělává si na sociálních sítích, přičemž výdělek jde na účet jeho bratra. Dále žalobce uvedl, že majetek nemá, ale ze sociálních sítí dostává 200 až 1000 TND měsíčně. Dále popsal cestu do ČR a zpět do Tunisu a plán pobytu v ČR.

29. Zastupitelský úřad následně vydal dne 18. 7. 2025 prvostupňové rozhodnutí. Žalobce podal dne 4. 8. 2025 žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza společně s žádostí o nahlížení do správního spisu. Dále předložil plnou moc advokáta a prohlášení partnerky, že její pozvání i nadále trvá. Zastupitelský úřad zaslal zástupci žalobce sdělení ze dne 8. 8. 2025, v němž jej informuje o termínech, v nichž lze realizovat jeho požadavek uvedený v podání ze dne 4. 8. 2025. Zastupitelský úřad zaslal žalovanému spisovou dokumentaci. Žalovaný následně přezkoumal prvostupňové rozhodnutí a žádost žalobce o nové posouzení zamítl rozhodnutím ze dne 10. 10. 2025. K nahlédnutí do spisu došlo dne 23. 10. 2025.

V. Právní hodnocení věci

30. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

31. Krajský soud obeslal jako potenciální osobu zúčastněnou na řízení žalobcovu přítelkyni, avšak ta svého práva přihlásit se do řízení nevyužila.

32. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

33. Žaloba není důvodná.

34. Krajský soud považuje za vhodné vzhledem k okolnostem řešené věci a problematice udělování krátkodobých víz cizím státním příslušníkům alespoň krátce a stručně vymezit jednotlivá východiska a právní rámec, podle kterého správní orgány v řízení o udělení krátkodobého víza postupují.

35. Podle § 20 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že podmínky udělování krátkodobého víza, důvody jeho neudělení, podmínky prodloužení doby pobytu na krátkodobé vízum a důvody zrušení jeho platnosti stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. O důvodech neudělení krátkodobého víza nebo zrušení jeho platnosti je cizinec informován na jednotném formuláři.

36. Jedná se o vízový kodex, který komplexně a podrobně upravuje společný postup všech členských států Evropské unie při vydávání schengenských víz.

37. Pokud zastupitelský úřad ČR, který je příslušným správním orgánem pro rozhodování o udělení krátkodobých víz, rozhodne o nevydání schengenského víza, má cizinec možnost podat žádost o nové posouzení důvodů pro neudělení víza ve smyslu § 180e zákona o pobytu cizinců. Podle § 180e odst. 6 platí, že ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého víza za neplatné, o kterých rozhodl zastupitelský úřad s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie. Při vyřizování žádosti o udělení krátkodobého víza (§ 20) ani při novém posouzení důvodů pro neudělení víza (§ 180e) nelze podle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců použít ustanovení části druhé a třetí správního řádu.

38. Podle čl. 32 odst. 1 písm. b) vízového kodexu platí, že se žádost o udělení víza zamítne, pokud existují důvodné pochybnosti, pokud jde o pravost podpůrných dokladů předložených žadatelem nebo pokud jde o pravdivost jeho obsahu, o spolehlivost prohlášení učiněných žadatelem nebo pokud jde o jeho úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o které žádá. V.A Námitka nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí a s tím souvisejících procesních vad 39. Žalobce je přesvědčen, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, a to částečně pro nesrozumitelnost a částečně pro nejasnost ve skutkových závěrech, dle kterých byla žádost žalobce zamítnuta.

40. Krajský soud především v souvislosti s námitkou nepřezkoumatelnosti obou rozhodnutí poznamenává, že na rozhodnutí o žádosti o udělení krátkodobého víza a na rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza není možné aplikovat nároky obsažené v § 68 odst. 3 a § 89 správního řádu, což vyplývá z výše uvedeného § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který vylučuje aplikaci druhé a třetí části správního řádu na uvedená řízení. I přesto z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že musí být rozhodnutí v projednávané věci řádným způsobem odůvodněno. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2011, čj. 5 Ans 5/2011–221 (odst. 31 a 32), uvedl, že „povinnost správního orgánu sdělit neúspěšnému žadateli důvody neudělení víza odpovídá nárokům, které jsou na postup správního orgánu kladeny v souvislosti s povinností respektu k ústavou zaručeným právům a zákazem diskriminace a libovůle při výkonu zákonem svěřené působnosti. Neúspěšný žadatel má legitimní právní zájem na tom, aby mu byly důvody neudělení víza sděleny. Toto sdělení totiž může mít zásadní význam pro jeho další úvahy o tom, zda lze shledané nedostatky odstranit před případným podáním nové žádosti o udělení víza. Citované ustanovení je navíc třeba vykládat v tom směru, že cizinci (…) musely být oznámeny nejen právní důvody neudělení víza, ale i konkrétní skutkové důvody a okolnosti, které vedly správní orgán k závěru, že je naplněn některý z důvodů pro neudělení víza (…)“ Tento závěr Nejvyššího správního soudu je možné přiměřeně aplikovat i na napadené rozhodnutí, neboť žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza je specifickým opravným prostředkem, na jehož základě správní orgán opět posuzuje, zda zde byly naplněny důvody pro neudělení víza (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013–39). Ačkoli nelze na rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza klást požadavky stanovené v § 68 odst. 3 a § 89 správního řádu, je nezbytné, aby takové rozhodnutí obsahovalo dostatečně konkrétní právní i skutkové důvody, pro něž žalovaný rozhodl tak, že žádost o nové posouzení žádosti zamítl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, čj. 5 Azs 89/2015–30).

41. Co se týče odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, krajský soud poznamenává, že se jedná o specifické rozhodnutí učiněné jednotnou standardizovanou formulářovou formou, které sice nemá „klasickou“ strukturu správního rozhodnutí podle § 68 správního řádu (a ani ji mít nemůže pro vyloučení jeho aplikace), i přesto lze z takového rozhodnutí spolehlivě zjistit jednotlivé důvody pro zamítnutí žádosti.

42. V projednávané věci se jedná o tyto důvody: [11] existují důvodné pochybnosti o spolehlivosti prohlášení učiněných ohledně socioekonomické situace a úmyslu opustit území členských států, [12] existují důvodné pochybnosti o spolehlivosti, o pravosti předložených podpůrných dokladů nebo o pravdivosti jejich obsahu a že [13] existují důvodné pochybnosti o úmyslu žalobce opustit území členských států před skončením platnosti víza. Tento způsob odůvodnění rozhodnutí vzhledem k jeho povaze, tj. formulářové rozhodnutí, je zcela v souladu s nároky, které jsou kladeny na odůvodnění tohoto typu správního rozhodnutí. Je podstatné dále poznamenat, že takový způsob rozhodnutí je předpokládán samotným vízovým kodexem, který v čl. 32 odst. 2 stanoví, že rozhodnutí o zamítnutí a důvody, na nichž se zakládá, se oznámí žadateli prostřednictvím standardního formuláře uvedeného v příloze VI vízového kodexu, který je jednotný pro všechny členské státy Evropské unie. Vzhledem k tomu, že má právní úprava vízového kodexu aplikační přednost, nemá zastupitelský úřad ani možnost se od této formy rozhodnutí jakýmkoli způsobem odchýlit a o zamítnutí žádosti o udělení krátkodobého víza rozhodnout „běžným“ rozhodnutím.

43. Žalobce uvádí, že jsou obě předmětná rozhodnutí nepřezkoumatelná částečně pro jejich nesrozumitelnost. K otázce nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003–130, následující: „Za rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze považovat zejména rozhodnutí postrádající základní zákonné náležitosti, rozhodnutí, z něhož nelze seznat o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo o věci rozhodnuto, rozhodnutí zkoumající správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), rozhodnutí jehož výrok je v rozporu s odůvodněním, rozhodnutí neobsahující vůbec právní závěry vyplývající z rozhodnutých skutkových okolností nebo jehož důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné, atd.“ 44. Dále žalobce namítá, že jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná, jelikož není zřejmé, z jakých důvodů dospěly správní orgány k zamítnutí žádosti.

45. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25). Vzhledem k formulářové podobě prvostupňového rozhodnutí je pro posouzení nepřezkoumatelnosti stěžejní především napadené rozhodnutí, které je toliko přezkumem konkrétních formulářových důvodů pro neudělení víza ve smyslu § 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců. K povaze přezkumu důvodů pro neudělení víza žalovaným lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2025, čj. 33 A 18/2024–88 (podrobněji viz níže).

46. Krajský soud neshledal jednotlivá rozhodnutí nepřezkoumatelnými pro nesrozumitelnost. Z napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že je rozhodováno o žádosti žalobce o novém posouzení důvodů neudělení víza ze dne 4. 8. 2025, přičemž žalovaný vyhodnotil, že danou žádost zamítá. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých důvodů se žalovaný rozhodl pro zamítnutí žádosti, a nelze shledat rozpor odůvodnění s výrokem napadeného rozhodnutí, kdy jsou oba ve vzájemném souladu. Žalovaný na str. 2 a 3 napadeného rozhodnutí popisuje, z jakých konkrétních skutkových okolností věci vycházel při posuzování nové žádosti a zda v nich shledává důvody, pro které byla zamítnuta žádost žalobce zastupitelským úřadem. Nesrozumitelnost rozhodnutí nelze shledat ani v uvedení chybného data předání písemného vyhotovení prvostupňového rozhodnutí žalobci (na str. 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí), neboť nejde o zásadní pochybení žalovaného a nemá vliv na přezkoumatelnost rozhodnutí; jde o prostou chybu v datu, která je naprosto omluvitelná. Nelze obecně konstatovat, že by jednotlivá rozhodnutí trpěla vadou nesrozumitelnosti.

47. Co se týče námitky žalobce týkající se opomenutí zásadních skutkových okolností v odůvodnění napadeného rozhodnutí, vztahuje se toliko k nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů. K otázce nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů existuje rozsáhlá judikatura. Z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, čj. 9 As 71/2008–109, se podává, že „funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán (…) vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze taktéž poukázat např. na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.“ Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil.

48. Ač se jedná o omezený přezkum a napadené rozhodnutí nemusí vyhovovat požadavkům § 68 a § 89 správního řádu, je nezbytné vyjevit dostatečně konkrétně právní a skutkové důvody rozhodnutí.

49. Žalobce konkrétně namítal, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zaměřil pouze na hodnocení socioekonomické situace žalobce, aniž by posoudil zásadní důkazy, které žalobce předložil. Žalobce v podané žalobce hovoří konkrétně o lékařské dokumentaci své matky, kterou dokazuje svůj záměr navrátit se po skončení pobytu zpět do své vlasti. Krajský soud má za to, že žalovaný dostál požadavkům na kvalitu odůvodnění rozhodnutí. Jak je uvedeno výše, je povinností žalovaného jakožto orgánu příslušného k rozhodování o žádosti o novém posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza posoudit, zda jsou důvody, pro které nebylo dané vízum uděleno, v souladu s důvody, které přímo stanovuje vízový kodex. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný řádně zabýval naplněním zamítacích důvodů uvedených v prvostupňovém rozhodnutí, neboť se k nim v odůvodnění vyjadřuje v jednotlivých odstavcích napadeného rozhodnutí. Žalovaný se zaměřil také na socioekonomickou situaci žalobce, jelikož je povinen přezkoumat veškeré důvody pro neudělení víza. Při posuzování socioekonomické situace žalovaný vycházel z podkladů, které žalobce předložil v rámci žádosti o krátkodobé vízum, tj. zejména z informací, které žalobce uvedl při pohovoru dne 16. 7. 2025, kdy kvalitu těchto informací následně vyhodnocoval s předloženými dokumenty, pokud tedy takové předloženy byly. Žalobce k posouzení své socioekonomické situace předložil výnos z jeho profilu na sociální síti Youtube a v rámci pohovoru uvedl, že tento výdělek je zasílán na účet jeho bratra, jelikož žalobce neměl při založení profilu svůj vlastní účet. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zhodnotil, že finanční situace žalobce nebyla řádně doložena způsobem, který by splňoval požadavky harmonizovaného seznamu podpůrných dokladů pro žadatele o krátkodobá víza. Seznam podpůrných dokladů je stanoven v Příloze II vízového kodexu, který v písm. B) bodě 2, 3 a 4 hovoří o dokladech o finančních prostředcích v zemi bydliště, dokladech o zaměstnání, výpisech z účtu a dokladech o vlastnictví nemovitosti, přičemž spisová dokumentace žádný z takovýchto podkladů neobsahuje. Žalobce předložil pouze výpisy z účtů své přítelkyně, nikoli své vlastní, ze kterých by mohl žalovaný zjistit skutečnou finanční situaci žalobce. Žalobce přitom v pohovoru uvedl, že peníze z Youtube jsou mu bratrem zasílány na jeho osobní účet. Lze se tedy domnívat, že žalobce disponuje vlastním bankovním účtem, jeho výpis ale není součástí spisové dokumentace. Žalobce ani v žalobě výslovně nezpochybnil závěr o tom, že nedoložil svou finanční situaci dle požadavků harmonizovaného seznamu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že na základě uvedených skutečností žalobce neprokázal své sociální a ekonomické ukotvení v zemi původu. Žalovaný také přehodnotil prvostupňové rozhodnutí a uvedl, že zamítací důvod 11 – podmínky pobytu nebyl naplněn. V dalších zamítacích důvodech se žalovaný shodoval se zastupitelským úřadem. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný při svém hodnocení jednotlivých zamítacích důvodů vycházel z obsahu spisové dokumentace, tj. z podkladů, které žalobce předložil ke své žádosti. Ačkoli se žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně nevyjadřuje konkrétně ke zdravotní situaci matky žalobce, je zřejmé, že lze seznat, z jakých skutkových důvodů dospěl žalovaný k závěru, že se žádost žalobce zamítá, a takové rozhodnutí krajský soud shledává přezkoumatelným.

50. Jako nedůvodnou shledává krajský soud také námitku žalobce, že nevyjádření se žalovaného ke všem podkladům připojeným k jeho žádosti zapříčiňuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Zde již jde o námitku vady řízení. Krajský soud opětovně poznamenává, že podle § 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců žalovaný v řízení o žádosti o nové posouzení důvodů posuzuje toliko soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, o nichž rozhodl zastupitelský úřad, s důvody stanovenými vízovým kodexem. Žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza pak představuje specifický opravný prostředek, který není založen na principu plné revize; přezkum je limitován pouze na posouzení konkrétních formulářových bodů, aniž by bylo zapotřebí zkoumat další aspekty vízového příběhu žadatele (srov. např. rozsudek Krajského soudu ze dne 27. 1. 2025, čj. 33 A 18/2024–88, bod 38). Krajský soud zhodnotil, že se žalovaný procesní vady nedopustil a že nejde o opomenuté důkazy, jak žalobce v žalobě uvádí. K tomu lze poznamenat, že žalobce ostatně ani při pohovoru neobjasnil, proč předložil lékařské zprávy své matky (je ovšem nutno přihlédnout k tomu, že na to nebyl dotazován). Ovšem v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza již mohl podrobně vyjevit, k čemu předložené lékařské zprávy směřovaly. Žalobce však uvedl pouze to, že má vážně nemocnou matku, což dokládá lékařskými zprávami. Neuvedl však ničeho o tom, že se o matku má starat, že ji má vozit k lékaři a že se kvůli tomu hodlá vrátit do vlasti. To vše rozvedl až v žalobě. Z povahy věci se tak žalovaný ani neměl v tomto směru k čemu vyjadřovat, neboť mu nebylo objasněno, proč jsou lékařské zprávy matky žalobce předkládány a k prokázání jakých skutečností mají sloužit. V.B Další namítané procesní vady řízení 51. Žalobce spatřuje zásadní pochybení žalovaného v neumožnění nahlédnout do správního spisu před vydáním napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že mu bylo v důsledku toho zabráněno v případném doplnění či objasnění informací, kterými mohl upřesnit odůvodnění své žádosti o nové posouzení.

52. Procesní právo účastníků správního řízení nahlédnout do správního spisu vyplývá z § 38 správního řádu, který systematicky spadá pod část druhou správního řádu. Krajský soud v tomto smyslu opět připomíná § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který vylučuje aplikaci části druhé a třetí správního řádu na řízení podle § 20 zákona o pobytu cizinců, tj. na předmětné řízení.

53. Na řízení ve věcech udělení krátkodobých víz se použijí v souladu s § 177 odst. 1 správního řádu základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až § 8 správního řádu při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Podle § 177 odst. 2 správního řádu dále platí, že v případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle části čtvrté (srov. např rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2024, čj. 5 Azs 46/2024–38). Podle § 154 správního řádu v části čtvrté správního řádu platí, že jestliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle ustanovení této části, podle ustanovení části první, obdobně podle těchto ustanovení části druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až § 31, § 33 až § 35, § 37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto ustanovení části třetí: § 134, § 137, § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná. Z uvedeného je patrné, že se právo nahlížení do správního spisu podle § 38 správního řádu ve výčtu obdobně aplikovatelných ustanovení části druhé a třetí správního řádu nenachází.

54. Krajský soud tedy konstatuje, že žalobci právo nahlížet do správního spisu ze zákona nevyplývá. Proto nemohly správní orgány během správního řízení pochybit, pokud by žalobci na základě jeho žádosti o nahlížení do správního spisu ze dne 4. 8. 2025, kterou připojil k nové žádosti o posouzení důvodů neudělení víza, neumožnily v průběhu předmětného řízení nahlédnout do správního spisu. Právo účastníka řízení nahlédnout do správního spisu nevyplývá ani z právní úpravy vízového kodexu.

55. Tento závěr krajského soudu, tj. že žadateli o krátkodobé vízum právo nahlížení do správního spisu nenáleží, vyplývá také z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2025, čj. 1 Azs 298/2024–68, ve kterém se uvádí, že „kasační soud ve své judikatuře opakovaně zohledňuje specifickou situaci řízení v „konzulárních“ podmínkách (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2018, čj. 9 Azs 410/2017 – 96). Správní úřad při výkonu své pravomoci v zahraničí nemá stejné technické a personální možnosti jako správní úřady na území České republiky a jeho provoz je podstatně nákladnější než provoz tuzemských správních úřadů (viz rozsudek ze dne 23. 2. 2018, čj. 5 Azs 312/2017 – 33). Tuto skutečnost promítl zákonodárce do (…) právní úpravy, ve které zásadním způsobem odlišil „proces“ vedoucí k vyřízení žádosti stěžovatelky od „klasického“ správního řízení vedeného dle části druhé a třetí správního řádu. Je třeba zdůraznit, že v rámci nového posouzení věci (dle § 180e zákona o pobytu cizinců) právní úprava uvedená v § 168 zákona o pobytu cizinců výslovně vylučuje použití ustanovení spadající do části druhé a třetí správního řádu, zde tedy především právo nahlížet do spisu. (…) Kasační soud tak uzavírá, že jak vyplývá z § 168 zákona o pobytu cizinců, stěžovatelce právo na nahlížení do správního spisu ve smyslu § 38 správního řádu jako takové nenáleží. (…) Jakkoliv se právní úprava může jevit „procesně přísnou“, nelze na druhou stranu odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelce nic nebrání v tom, aby si podala novou žádost, ve které osvědčí všechny rozhodné skutečnosti a uplatní veškerou potřebnou argumentaci.“ 56. Krajský soud také poukazuje na skutečnost, že zastupitelský úřad žalobci nabídl možnost nahlédnout do spisu. Součástí spisové dokumentace je přípis zastupitelského úřadu ze dne 8. 8. 2025, ve kterém uvádí, že reaguje na požadavek žalobce ze dne 4. 8. 2025 a informuje jej, že pro úkony prováděné v odpoledních hodinách je vždy třeba se dostavit přesně ve 13:30 hod. V žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza měl žalobce jediný požadavek, a to možnost nahlédnout do správního spisu. Je zřejmé, že zastupitelský úřad tedy vyšel žalobci vstříc, avšak žalobce této nabídky nevyužil. K nahlédnutí do spisu fakticky došlo až dne 23. 10. 2025. Za situace, kdy správní orgány nabídly v souladu se zásadou dobré správy žalobci možnost do správního spisu nahlédnout, ačkoli k nahlédnutí nemá žalobce právo ze zákona, krajský soud shledal, že správní orgány v rámci daného řízení postupovaly vůči žalobci nanejvýš vstřícně. Je vhodné dále poznamenat, že se ve správním spisu zastupitelského úřadu v době podání žádosti o nahlížení do spisu nacházely pouze listiny, které žalobce předložil společně s žádostí o udělení krátkodobého víza, s jednou výjimkou, a to záznam z pohovoru se žalobcem.

57. Pokud žalobce namítá, že nemohl doplnit svoji žádost o nové posouzení důvodů pro neudělení krátkodobého víza z důvodu nemožnosti nahlédnout do spisu, krajský soud uvádí, že by k těmto novým skutečnostem či doplněním žalovaný nemohl při vyřizování žádosti přihlédnout. Podle § 180e odst. 3, věty druhé zákona o pobytu cizinců totiž platí, že důvodem žádosti nemohou být skutečnosti, které cizinec nedoložil nebo neuvedl v žádosti o udělení víza nebo v souvislosti s odepřením vstupu na území. Toto ustanovení představuje koncentrační zásadu, na základě které žalovaný v rámci rozhodování nesmí přihlédnout k takovým skutečnostem, jež nebyly již předmětem posouzení zastupitelským úřadem. Pokud by tedy žalobce ke své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza předložil další podklady, byly by pro posouzení dané žádosti bezpředmětné a žalovaný by k nim nepřihlédl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, čj. 7 Azs 342/2024–25).

58. Je přitom na žadateli, aby předložil takové podklady, na základě kterých může být žádosti o krátkodobé vízum vyhověno. Správní orgány nejsou povinny žadatele vyzývat k doložení dalších skutečností. Žadatel sám musí vyhodnotit, zda jsou jím předložené podklady dostatečné a zda splňují požadavky stanovené vízovým kodexem. Tento závěr vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 12. 2013, ve věci C–84/12, Rahmanian Koushkaki proti Bundesrepublik Deutschland (dále jen “věc Koushkaki“), kdy se v bodech 71 a 72 uvádí následující: „(…) je důležité zdůraznit, že na základě čl. 14 odst. 1 písm. d) vízového kodexu musí žadatel při podání žádosti o udělení jednotného víza předložit informace, které umožňují posoudit jeho záměr opustit území členských států před skončením platnosti víza, o něž žádá. Z toho vyplývá, že je na žadateli o vízum, aby předložil informace, jejichž věrohodnost musí být doložena relevantními a spolehlivými doklady, jimiž lze rozptýlit pochybnosti, pokud jde o jeho úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o které žádá, jež může vzbuzovat mimo jiné celková situace v zemi jeho bydliště nebo existence obecně známých migračních toků mezi touto zemí a členskými státy.“ 59. Co se týče judikátů, které žalobce předložil k podpoře svých tvrzení, krajský soud konstatuje, že tyto nejsou na projednávanou věc přiléhavé. První z judikátů, tj. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2024, čj. 175 A 14/2024–43, pojednává o neumožnění nahlížení do správního spisu ve věci zamítnutí udělení krátkodobého víza rodinnému příslušníkovi občana EU, přičemž se tento nachází ve zvýhodněném postavení oproti běžnému žadateli o krátkodobé vízum, a dále uvedený rozsudek pojednává o problematice účelovosti manželství, kdy leží důkazní břemeno na správních orgánech, které jsou povinny tuto skutečnost dokázat. Navíc v citovaném rozsudku dovozená povinnost správních orgánů umožnit žadateli nahlížení do správního spisu byla překonána závěry uvedenými výše citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, čj. 7 Azs 342/2024–25. Druhý rozsudek, na který žalobce odkazuje, tedy rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2025, čj. 48 Az 20/2024–31, se věcně týká žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, tedy pojednává o odlišné právní problematice, která se řídí jinou právní úpravou, a nelze závěry tohoto rozsudku přiléhavě aplikovat v projednávané věci. V.C Namítané vady skutkových zjištění 60. Žalobce má za to, že předložil podklady prokazující skutkové závěry opačné než, ke kterým dospěly správní orgány. Žalobce je toho názoru, že mělo být provedeno další dokazování ve formě dalšího pohovoru či že měl být vyzván k doplnění důkazů, jestliže měly správní orgány za to, že jím předložené doklady k udělení krátkodobého víza nestačí. Žalobce má za to, že další postup žalovaného je v rozporu s principem právní jistoty a právem na spravedlivý proces.

61. K posouzení této námitky žalobce se jeví jako vhodné uvést, že na udělení krátkodobého víza nemá žadatel právní nárok. To vyplývá například z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, v němž Ústavní soud uvedl následující: „O ústavních stížnostech proti rozhodnutím vydaným ve věcech (ne)udělení či (ne)prodloužení víza rozhodoval Ústavní soud v řízeních skončených usneseními sp. zn. II. ÚS 33/11 (…) Všechny stížnosti odmítl s tím, že neexistuje subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky. Každý stát si může sám rozhodnout, za jakých podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Žádné z práv zakotvených v Listině nezakládá nárok cizinců na pobyt na území České republiky. Ustanovení čl. 14 odst. 4 Listiny takové právo garantuje pouze občanům České republiky (a nyní též unijním občanům), zatímco ostatní cizinci mají pouze právo svobodně území České republiky opustit (čl. 14 odst. 4 Listiny). Týž závěr vyslovil Ústavní soud i v dalších obdobných řízeních dotýkajících se cizineckého práva, v nichž přezkoumával další kategorie rozhodnutí.“ I když žadatel o vízum nemá právní nárok na vstup do ČR, má vždy právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) při vyřizování žádosti o takový vstup (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016–52).

62. Významná východiska pro posouzení žádosti o udělení krátkodobých víz vychází z rozsudku ve věci Koushkaki, body 56 až 58, ve kterém se uvádí, že „posouzení individuální situace žadatele o vízum pro účely zjištění, zda jeho žádost nenaráží na některý z důvodů pro zamítnutí žádosti o udělení víza, předpokládá složité hodnocení založené zejména na osobnosti tohoto žadatele, na jeho začlenění v zemi, kde má bydliště, na politické, sociální a ekonomické situaci v této zemi a na případné hrozbě, jakou by příchod tohoto žadatele představoval pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států. Takové složité hodnocení předpokládá vypracování prognóz o předvídatelném chování uvedeného žadatele a musí mimo jiné spočívat na rozsáhlé znalosti země, v níž má bydliště, a na analýze různých dokladů, u nichž je třeba ověřit pravost a pravdivost obsahu, a prohlášení žadatele, jejichž spolehlivost je nutno posoudit, jak stanoví čl. 21 odst. 7 vízového kodexu. Různorodost podpůrných dokladů, z nichž mohou příslušné orgány vycházet a jejichž demonstrativní výčet je uveden v příloze II tohoto kodexu, a celá škála prostředků, které mají tyto orgány k dispozici, včetně pohovoru s žadatelem podle čl. 21 odst. 8 uvedeného kodexu, v tomto ohledu potvrzují složitost posuzování žádostí o udělení víza.“ 63. Z čl. 21 odst. 8 vízového kodexu vyplývá, že není povinností správních orgánů vyzývat žadatele o krátkodobé vízum k předložení dalších podkladů či jej zvát na další pohovor. Takový postup je zcela na uvážení správních orgánů, které mají široký prostor pro uvážení, zda zde existují důvody, které brání udělení víza. Právní úprava vízového kodexu sama předpokládá, že správní orgány mají široký prostor pro uvážení, a to zejména tehdy, pokud posuzují, zda existuje důvodná pochybnost o úmyslu žadatele opustit území členských států před skončením platnosti víza. Pouze žadatel je povinen k předložení takových důkazů, z nichž nebude zřejmá důvodná pochybnost o pobytu cizince na území členských států, pro kterou by bylo nutné žádost zamítnout. Správní orgány při posuzování žádosti vychází z podkladů, které předloží žadatel, a dále z pohovoru s tímto žadatelem, a pokud z těchto skutečností vyplývají určité důvodné pochybnosti o jeho motivaci k navrácení se zpět do své země před ukončením pobytu v členských státech nebo o pravdivosti uváděných informací, jsou povinny zamítnout takovou žádost. Krajský soud nesouhlasí s námitkou žalobce, že doložil opačné skutkové okolnosti, než ke kterým došel žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný vycházel z podkladů, které žalobce doložil. Skutečnost, že žalobce ke své žádosti nedoložil řádné podklady, jako je např. výpis ze svého účtu, který je doporučeným podkladem podle vízového kodexu, zcela jistě vyvolává důvodné pochybnosti o motivaci žalobce navrátit se zpět do Tuniska.

64. Je také zapotřebí opět připomenout, že na projednávané správní řízení se nevztahuje druhá a třetí část správního řádu, a to podle § 168 zákona o pobytu cizinců. Tato výluka se tak vztahuje také na § 37 odst. 3 správního řádu, dle něhož má správní orgán vyzvat účastníka řízení k odstranění nedostatků podání. Pokud má tedy žalobce za to, že jej měl žalovaný vyzvat k doložení dalších podkladů, nebo jej pozvat k dodatečnému pohovoru za účelem zjištění přesného skutkového stavu věci, nelze takovou povinnost dovodit ani z vízového kodexu. Nelze tedy konstatovat, že by správní orgány postupovaly v rozporu s principem právní jistoty a právem na spravedlivý proces, neboť odpovědnost za podání řádné žádosti a doložení tvrzených skutečností leží zcela na žadateli o vízum.

65. Žalobce dále uvádí, že skutková zjištění zastupitelského úřadu a žalovaného vůbec neodpovídají dokumentům předloženým žalobcem a informacím, které žalobce uvedl v rámci pohovoru, který je součástí spisové dokumentace. Podle žalobce je mu žalovaným v napadeném rozhodnutí nesprávně vytýkáno, že nezná přesnou adresu své partnerky a podrobnější informace o plánovaném pobytu, když z obsahu správního spisu toto nevyplývá.

66. Žalobce v pohovoru ze dne 16. 7. 2025 uvedl, že jeho přítelkyně bydlí v Českých Budějovicích, přičemž přesnou adresu nezná. Dále v souvislosti s bytem jeho přítelkyně žalobce uvedl, že bydlí v nájmu a měsíční nájem činí asi 15 000 Kč. Žalobce dále vypověděl, že během pobytu v ČR budou pobývat v bytě přítelkyně s tím, že po příletu do ČR spolu stráví jednu noc v Praze v bytě pronajatém službou Airbnb. K plánovaným akcím žalobce uvedl, že mají s přítelkyní v plánu navštívit hrad v Praze, ZOO a hrad v Hluboké nad Vltavou. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem žalovaný konstatoval, že žalobce ví pouze, že bude bydlet u zvoucí osoby, a bližší podrobnosti o pobytu neznal. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce věděl bližší podrobnosti ohledně svého pobytu v ČR, nikoli pouze místo pobytu, neboť byl schopen uvést, v jakém městě žije jeho přítelkyně, kde stráví první noc po jeho příletu a také jaké atrakce a památky mají v plánu společně navštívit. Na první pohled lze v této části napadeného rozhodnutí spatřovat dílčí nesrovnalost a určitý rozpor mezi podklady pro vyhodnocení žádosti žalobce a závěry žalovaného, které nevycházejí z obsahu spisu. Je patrné, že žalovaný v části napadeného rozhodnutí „za druhé“ shrnul důvod cesty a okolnosti s tím související, avšak nevyvodil z toho žádný závěr. Je pravdou, že mylně posoudil, že žalobce neznal podrobnější informace o svém pobytu v ČR; ty nepochybně znal (viz pohovor). Část napadeného rozhodnutí „za druhé“ je však třeba spojit s částí „za páté“, v níž se uvádí, že zamítací důvod [11] – podmínky pobytu nebyl naplněn. To znamená, že podmínky pobytu (= účel cesty) nebyly žalovaným výsledně shledány jako důvod pro zamítnutí žádosti. Ačkoliv tedy žalovaný uvedl, že žalobce neznal bližší informace o svém plánovaném pobytu, došlo žalovaným k přehodnocení zamítacího důvodu [11 – podmínky pobytu], neboť konstatoval, že tento zamítací důvod naplněn není. V této části žalovaný rozhodl ve prospěch žalobce.

67. Pokud dále žalobce namítá, že správním orgánům nepřísluší hodnotit správu a nakládání s financemi mezi ním a jeho přítelkyní, pak se tím krajský soud nebude zabývat, neboť jak je uvedeno shora, účel pobytu (tj. návštěva přítelkyně a jejich vztah) nebyl žalovaným zpochybněn. Další námitka žalobce spočívá v nesouhlasu s hodnocením týkajícím se výplaty výnosu ze sociálních sítí Youtube. Žalobce uvádí, že není nevýdělečný, jelikož si přivydělává publikováním příspěvků na těchto sítích. Výdělek je pak následně zasílán na účet jeho bratra, který pracuje v Tunisku u Národní gardy a má lepší znalosti o finanční gramotnosti. Žalobce uvedl, že je tento způsob vyplácení jednodušší. K podpoře tohoto tvrzení žalobce přiložil již k žádosti snímky obrazovky z mobilního telefonu, na kterých je viditelný počet odběratelů žalobcova kanálu na Youtube a dále data z Google AdSense. Je nutno se ztotožnit se žalovaným, že žalobce své výdělky ze sociálních sítí blíže nedoložil. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný hodnotil způsob vyplácení finančních prostředků ze sociálních sítí z toho důvodu, že žalobce žádným způsobem tuto skutečnost nedoložil, a to například výpisem z účtu jeho bratra, ze kterého by bylo seznatelné vyplácení uvedeného výnosu, a tedy i finanční situace žalobce; nedoložil ani výpis z vlastního bankovního účtu. I tato skutečnost, jako je způsob vyplácení výdělku ze sociálních sítí, může být součástí správního uvážení za účelem přezkumu socioekonomické situace žalobce. V hodnocení způsobu vyplácení finančních prostředků žalovaným tak nelze shledat nezákonnost postupu správního orgánu, když tento slouží k řádnému posouzení zamítnutí žádosti o udělení krátkodobého víza.

68. Žalobce tvrdí, že mu nemůže jít k tíži explicitní nevyjádření jeho úmyslu pokračovat ve studiu či zmínka o možném studiu ve Francii. Posuzování jednotlivých skutečností ovšem není součástí soudního přezkumu. Soudům nepřísluší nahrazovat široké správní uvážení o skutečnostech, které byly žalovaným označeny jako důvody, které vyvolávají pochybnost o spolehlivosti podpůrných dokladů předložených žalobcem. Nelze, aby žalobce po krajském soudu požadoval vlastní hodnocení podkladů pro posouzení žádosti. Krajský soud se ovšem shoduje s hodnocením žalovaného, že žalobce nepředložil aktuální doklad o studiu, z něhož by bylo zřejmé, že ve studiu v Tunisku pokračuje i po 1. ročníku.

69. Jestliže se žalobce domnívá, že je absurdní po něm vyžadovat doložení vlastnictví nemovitosti v domovské zemi, pak krajský soud uvádí, že tento postup správních orgánů je zcela v souladu s právní úpravou. Správní orgán je při vyhodnocování žádosti o krátkodobé vízum povinen postupovat podle vízového kodexu, případně podle právní úpravy zákona o pobytu cizinců. Z této právní úpravy žádným způsobem nevyplývá, že by měl správní orgán přistupovat odlišně k jednotlivým žadatelům na základě jejich věku či jejich životní úrovně. Na udělení krátkodobého víza není právní nárok a je tedy zřejmé, že budou existovat určité skupiny obyvatel s obecněji vymezenými znaky, pro které bude získání takového krátkodobého víza vyloučené či velmi ztížené. Tento závěr plyne i z rozsudku ve věci Koushkaki, dle něhož jsou příslušné správní orgány povinny zohlednit jak situaci v zemi původu žadatele, tak jeho individuální situaci, zejména rodinnou, sociální a ekonomickou, případně předchozí oprávněné či neoprávněné pobyty v některém z členských států a jeho vazby v zemi bydliště a v členských státech.

70. Pokud nebyl žalobce schopen předložit podklady ve smyslu přílohy II písm. B vízového kodexu, ačkoli tyto podklady nemohl předložit z objektivních důvodů, neboť je žalobce mladým studentem, který nevlastní žádnou nemovitost ve své zemi, nelze, aby zastupitelský úřad toto zohlednil a „ulevil“ tak žalobci z požadavků pro udělení krátkodobého víza, aby mohl jeho žádosti vyhovět. Je to právě žalobce, který je povinen k předložení všech významných podkladů k posouzení žádosti, kterými by prokázal svoji životní situaci a svoji vůli navrátit se do země původu zpět po ukončení svého pobytu. Nelze tedy vyčítat správním orgánům, že při posuzování žádosti postupovaly v souladu s právní úpravou, kdy je jedním z aspektů posouzení žádosti také finanční situace žadatele. Požadavky kladené na žadatele jsou pro všechny stejné a nelze, aby od nich bylo jakkoli upouštěno pouze z důvodu, že některá skupina obyvatel tyto požadavky splnit nemůže. Případné ulehčení podmínek by nebylo v souladu s účelem vízového kodexu, kdy je cílem této právní úpravy předejít jakémukoli riziku nedovoleného přistěhovalectví. Vlastnictví nemovitosti a stabilní zaměstnání v zemi původu je jistě alespoň částečným garantem toho, že se žalobce bude hodlat navrátit před skončením krátkodobého víza.

71. Žalobce v žalobě zdůraznil svou vazbu na zemi původu, která spočívá ve vazbě na rodinu a v péči o maminku, která je v rozsahu celodenní péče a cesty k lékařům s tím, že má být jediným členem rodiny, který tuto péči může vykonávat. Tyto okolnosti krajský soud sám hodnotit nemůže, neboť poprvé je žalobce rozvinul až v žalobě a správním orgánům ani neosvětlil, proč předkládal lékařské zprávy o zdravotním stavu své matky. Krajský soud se mohl zaměřit pouze na aplikované důvody neudělení krátkodobého víza a nemohl zkoumat další aspekty vízového příběhu žalobce poprvé podrobněji rozvinuté až v žalobě.

72. Podle žalobce žalovaný svůj závěr vystavěl na domněnkách a nevychází ze správního spisu, čímž žalovaný podle žalobce porušil základní principy adekvátního zjišťování skutkového stavu věci tak, aby o věci nepanovaly důvodné pochybnosti.

73. Vzhledem k výše uvedenému hodnocení věci je zřejmé, že tato námitka žalobce není důvodná. Žalovaný při svém hodnocení vycházel z podkladů, které žalobce přiložil ke své žádosti, přičemž na jednotlivé podklady v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje, např. na potvrzení o studiu či na odpovědi, které žalobce uvedl v rámci pohovoru. Žalovaný také uvádí, že některé skutečnosti doloženy nebyly, a to zejména skutečnosti týkající se socioekonomické situace žalobce, která byla součástí přezkumu prvostupňového rozhodnutí, neboť se jednalo o jeden z důvodů, pro které byla žádost žalobce zamítnuta. Ve spisové dokumentaci přitom absentují především podklady, kterými by žalobce nevzbuzoval důvodné pochybnosti týkající se jeho finanční situace. O tom, že žalovaný při hodnocení nové žádosti vycházel z obsahu spisové dokumentace vypovídá i skutečnost, že přehodnotil naplnění jednoho ze zamítacích důvodů uvedených v prvostupňovém rozhodnutí, a to důvodné pochybnosti o spolehlivosti prohlášení ohledně podmínek pobytu.

74. Pokud se žalobce domnívá, že jej měl žalovaný vyzvat k doplnění dalších skutečností za účelem zjištění skutkového stavu věci, krajský soud opět poznamenává, že je povinností žadatele předložit takové dokumenty, ze kterých nebudou vyvstávat důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho tvrzení nebo úmyslu opustit jeho domovskou zemi. „S ohledem na charakter daného (konzulárního) řízení a široký prostor pro správní uvážení rovněž není úkolem stěžovatele (Ministerstva zahraničních věcí – pozn. krajského soudu) zjišťovat skutečnosti nad rámec těch, které předložila žalobkyně, dointerpretovávat šířeji její tvrzení či ji instruovat k dalším tak, aby mohl překonat určitou lehkovážnost jejího původního přístupu a vyhovět její žádosti. Bylo naopak na žalobkyni, aby předložila takovou žádost a podpůrné podklady, které nebudou zakládat pochybnosti o spolehlivosti jejích prohlášení (…).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, čj. 7 Azs 342/2024–25, bod 37).

VI. Závěr a náklady řízení

75. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

76. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Právní hodnocení věci V.A Námitka nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí a s tím souvisejících procesních vad V.B Další namítané procesní vady řízení V.C Namítané vady skutkových zjištění VI. Závěr a náklady řízení