66 A 2/2022–122

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka, soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a soudce JUDr. Martina Kopy, Ph.D., ve věci navrhovatelů: a) D. A.bytem X b) J. T. bytem X c) M. T. bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Vítězslavem Musilemsídlem Hlinky 155/86, 603 00 Brno proti odpůrci: O. R. sídlem X zastoupena advokátem JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Radešín, vydaného usnesením zastupitelstva obce Radešín č. 22/21 ze dne 19. 5. 2021, v části vymezení plochy Koridoru pro veřejnou infrastrukturu CD4 – dopravní infrastrukturu – Koridoru pro homogenizaci stávající obslužné komunikace s nestandardní šířkou zajišťující přístup k ploše Z5, týkající se pozemku parc. č. XA, pozemku parc. č. XB a pozemku parc. č. XC v k. ú. X, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Územní plán Radešín, vydané usnesením zastupitelstva obce Radešín č. 22/21 ze dne 19. 5. 2021, se rušív části textového a grafického vymezení úseku plochy Koridoru pro veřejnou infrastrukturu CD4 – dopravní infrastrukturu – Koridoru pro homogenizaci stávající obslužné komunikace s nestandardní šířkou zajišťující přístup k ploše Z5 přecházející přes pozemky parc. č. XA, parc. č. XB a parc. č. XC v k. ú. X, a to dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinenzaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 56 797,38 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vítězslava Musila.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatelka a) vlastní pozemek parc. č. XA a parc. č. st. XD v k. ú. X, obec Radešín, a navrhovatelé b) a c) mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. XE a parc. č. st. XF, a v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví pozemek parc. č. XB v k. ú. X, obec X. Dne 9. 6. 2021 nabyl účinnosti územní plán obce Radešín, vydaný usnesením zastupitelstva obce Radešín ze dne 19. 5. 2021, č. XG (dále jen „Územní plán Radešín“ či „opatření obecné povahy“), jímž byla nově vymezena plocha koridoru dopravní infrastruktury „CD4“ (dále jen „koridor CD4“), a to mj. na části pozemku parc. č. XA a na části pozemku parc. č. XB.

2. S vymezením koridoru CD4, jímž jsou přímo dotčeni na svých vlastnických právech, navrhovatelé nesouhlasí. Proto podali návrh na zrušení Územního plánu Radešín v části týkající se koridoru CD4,in eventumna zrušení Územního plánu Radešín jako celku.

II. Obsah návrhu

3. Navrhovatelé mají za to, že odpůrce při vymezení koridoru CD4 překročil meze své pravomoci a působnosti. Zároveň byl koridor CD4 vymezen nezákonně a neproporcionálně. Za nezákonné považují navrhovatelé i vypořádání svých námitek v průběhu pořízení Územního plánu Radešín. Vymezením koridoru CD4 tak byli zkráceni na svých procesních právech a na právu vlastnickém. Svoji argumentaci navrhovatelé konkretizovali v rámci pěti návrhových bodů (soud toto členění z důvodu přehlednosti zachoval): 4. 1)Vymezení koridoru CD4 je neproporcionální. Došlo k porušení § 18 odst. 1 až 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Do práv navrhovatelů bylo zasaženo nadbytečně, neboť v rámci koridoru CD4 je navrhován přístup k lokalitě Z5 přes pozemek parc. č. XH v k. ú. X, který je ve vlastnictví odpůrce a je napojen na silnici ve vlastnictví odpůrce (pozemek parc. č. XCH v k. ú. X). Na pozemku parc. č. XH v k. ú. X se nachází „X“.

5. Odpůrce se vůbec nezabýval možností napojení lokality Z5 přes pozemky parc. č. XI, č. XJ (způsob využití: jiná plocha) a parc. č. XK (způsob využití: ostatní komunikace) vše v k.ú. X, které jsou ve vlastnictví obce a lze je napojit na pozemek parc. č. XL (způsob využití: silnice) v k.ú. X ve vlastnictví Kraje Vysočina. Nevypořádal se tedy s tím, z jakého důvodu nevyužil jiné napojení lokality Z5, kterým by vůbec nezasahoval do vlastnických práv třetích osob a u kterého by byl schopen lépe dodržet požadavky na šíři minimálních rozměrů komunikace vyžadované vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (konkrétně § 22).

6. Navrhovatelé namítají, že koridor CD4 nebyl vymezen na základě provedené územní studie ani oborovou dokumentací ve stupni studie technické či vyhledávací, příp. studií proveditelnosti, ani nebyla u koridoru CD4 vymezena minimální (nepřekročitelná) šířka koridoru CD4 včetně zohlednění plošných nároků na řešení křižovatek. Vymezení plochy koridoru CD4 včetně jeho homogenizace stávající obslužné komunikace není řešeno ani v Dopravní koncepci obce Radešín, která byla schválena dne 12. 9. 2019 usnesením zastupitelstva obce Radešín č. 35/8/19, ani v Strategickém rozvojovém dokumentu obce Radešín 2020 – 2029.

7. Současný stav obslužné komunikace parc. č. XM v k.ú. X je přímá dopravní obsluha tří rodinných domů (navrhovatelů a jejich sousedů), tato komunikace je slepou neprůjezdnou komunikací. Dle terminologie ČSN 73 6100–2 Názvosloví pozemních komunikací, norma 1.3.6. obslužná místní komunikace: „místní komunikace umožňuje přímou dopravní obsluhu jednotlivých objektů; není určena pro průjezdnou dopravu“. Dle vymezení plochy koridoru CD4 se však ze stávající obslužné komunikace již stává průjezdná komunikace. Z uvedených důvodů považují navrhovatelé vymezení koridoru CD4 v rozporu s kritérii vhodnosti a potřebnosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, a ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120). 8. 2)Vymezení koridoru CD4 je nepřezkoumatelné. V textové části ani grafické části (ve výkresu veřejně prospěšných staveb) opatření obecné povahy není stávající obslužná komunikace nacházející se na pozemku parc. č. XM v k. ú. X (dále jen „stávající obslužná komunikace“) zahrnuta v ploše koridoru CD4 jako veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že stávající obslužná komunikace dotčená v ploše koridoru CD4 není veřejně prospěšnou stavbou, není legitimní ani nárok na homogenizaci stávající stavby v rozsahu vymezeného koridoru CD4 zasahující na dotčené pozemky navrhovatelů. Není naplněn účel vyvlastnění ve smyslu § 170 stavebního zákona. Na pozemcích ve vlastnictví navrhovatelů není vymezeno veřejné prostranství.

9. Dále, ve vymezeném koridoru CD4 (v grafické a textové části opatření obecné povahy) nebyla na základě odborného odhadu vymezena plocha, která bude předmětem skutečného záboru dotčených pozemků navrhovatelů. Pouze na základě námitek navrhovatelů je v jejich odůvodnění uvedeno: „Šířka koridoru vychází z ust. § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, které stanoví nejmenší šířku veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující rodinné domy, a to 8 m. Menší šíři veřejného prostranství lze uvažovat jen v případě, kdy bude změněn dopravní provoz komunikace na jednosměrný. Přestože není pro stávající komunikace a veřejná prostranství tento požadavek závazný, byl použit podpůrně, neboť definuje ideální parametry dopravní obslužnosti.“ Vymezení koridoru CD4 je proto ve vztahu k dotčeným pozemkům ve vlastnictví navrhovatelů neurčité, potažmo nepřezkoumatelné.

10. Územní plán Radešín se nevypořádal ani s realizovatelností homogenizace dopravní infrastruktury ve vymezeném koridoru CD4, neboť mezi stavbou, jež je součástí pozemku parc. č. st. XF v k. ú. X, a stavbami umístěnými na pozemku parc. č. XN v k. ú. X, není odstup ani 7,5 m, natož odkazovanou vyhláškou č. 501/2006 Sb., požadovaná šíře 8 m. Jak patrno, koridor CD4 nebude možné zrealizovat z důvodu zásahu do zastavitelného území (pozn. soudu – navrhovatelé zjevně měli na mysli zastavěné území) a to konkrétně již existujících staveb.

11. Navrhovatelé b) a c) k tomu předložili územní souhlas Městského úřadu Nové Město na Moravě ze dne 20. 05. 2008, č. j. MUNMNM/21559/2008–8, kterým jim byl udělen souhlas s umístěním stavby „dřevník o zastavěné ploše 25,0 m2“ na pozemku parc. č. XN v k. ú. X, kdy stavba (čtvercový půdorys o rozměrech 5,0 x 5,0 m a výšky hřebene 4,0 m) je umístěna na pozemku parc. č. XN v katastrálním území X. Dále navrhovatelé b) a c) předložili územní souhlas Městského úřadu Nové Město na Moravě ze dne 20.05.2008, č. j. MUNMNM/21556/2008–8, kterým jim byl udělen souhlas s umístěním stavby „přístřešek na auto o zastavěné ploše 15,0 m2“ na pozemku parc. č. XN v k. ú. X. Navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 09. 12. 2010, č. j. 5 Ao 6/2010 – 65, č. 2353/2011 Sb. NSS, podle něhož samotné vymezení plochy či koridoru a stanovení podmínek pro jejich využití nemůže samo o sobě přímo zakládat, měnit či rušit práva nebo povinnosti fyzickým a právnickým osobám, a tedy ani měnit právní účinky existujících správních rozhodnutí. Zásah do jejich vlastnických práv je nepřiměřený, bez objektivních důvodů a potřeb. 12. 3)Vymezení koridoru je nezákonné pro rozpor s vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále též jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Dle navrhovatelů je šíře pozemků parc. č. XM a parc. č. XH v k. ú. X zcela nedostatečná k tomu, aby bylo možné skrze ni obsluhovat budoucí nemovitosti v lokalitě Z5. Šíře pozemku parc. č. XM v k. ú. X nedosahuje v nejširších místech ani 6 m a v nejužším místě dosahuje pouze 4,89 m. Na pozemku parc. č. XM v k. ú. X se nachází obslužná komunikace pro zajištění přístupu vlastníků tří rodinných domů, k čemuž je tato komunikace dostatečná. Jde o slepou komunikaci ukončenou na hranici s pozemkem parc. č. XH v k. ú. X (v době podávání námitek navrhovateli na hranici pozemku parc. č. XO v k. ú. X). Stávající obslužná komunikace odpovídá legislativním požadavkům platným v době jejího vybudování a požadavky na nejmenší šíři veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace stanovené vyhláškou č. 501/2006 Sb., pro ni nejsou závazné. Rozšířením této komunikace by bylo zasaženo do vlastnického práva navrhovatelů.

13. Stejně tak ani šíře pozemku parc. č. XH v k. ú. X nedosahuje v nejširších místech ani 7,5 m a nejužším místě dosahuje i 6 m. U pozemku parc. č. XH v k. ú. X je vymezená plocha koridoru CD4 shodná s tímto pozemkem a nepřesahuje na sousední pozemky. Navrhovaná komunikace v rámci koridoru CD4 na pozemku parc. č. XH v k. ú. X je v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., a to konkrétně s § 22 této vyhlášky stanovující minimální rozměry komunikace. Podle odstavce 2 je nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, 8 m. Při jednosměrném provozu lze tuto šířku snížit až na 6,5 m. I v případě, že by byla komunikace vymezena v ploše koridoru CD4 vedena jako jednosměrná, stále musí splňovat minimální šířku 6,5 m. Šířka předmětného plochou koridoru CD4 dotčeného pruhu nedosahuje v nejužších místech ani šíře 6 m, komunikace tedy nesplňuje minimální požadovanou šířku. 14. 4)Vymezení koridoru CD4 je nezákonné pro porušení § 43 odst. 1 a 2 stavebního zákona, neboť v územním plánu nejsou stanoveny podmínky pro využití tohoto koridoru. Navrhovatelé odpůrci nedali nikdy žádný souhlas ani s ním neuzavřeli žádnou smlouvu vyžadovanou dle § 43 odst. 2 stavebního zákona.

15. Odpůrce v textové části územního plánu neprokázal potřebu vymezení koridoru CD4 jako koridoru pro homogenizaci stávající obslužné komunikace s nestandardní šířkou zajišťující přístup k ploše Z5. Dále, územní plán má vymezit plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby, ale dle k územnímu plánu náležejícímu výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací se v ploše vymezeného koridoru CD4 nenachází žádná ani plánovaná veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury ani veřejně prospěšná opatření. Na dotčených pozemcích navrhovatelů, do něhož koridor CD4 zasahuje v neurčeném rozsahu, se nenachází ani žádné veřejné prostranství. 16. 5)Podle navrhovatelů též nebyly dostatečně a správně vypořádány jejich připomínky a námitky. Koridor CD4 je v rozporu s plánovaným rozvojem obce, neboť hned den následující po podání námitek ze strany navrhovatelů (námitky podány dne 15. 3. 2021), tj. dne 16. 3. 2021 odpůrce uzavřel dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR, na základě které mu byly prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) poskytnuty dotace na projekt s názvem „X“ s místem realizace projektu Lokalita Kopec X – LHO 610802 v Radešíně. Dotace byly odpůrci poskytnuty v souladu s cíli podpory rozvoje venkova na období 2014–2020, které se neslučují s koridorem CD4, zvláště když projekt X je umístěn přímo na pozemku parc. č. XH v k.ú. X, což je jeden z pozemků přímo dotčených koridorem CD4. Dle čl. VIII. odst.

1. Dohody o poskytnutí dotace trvá lhůta vázanosti projektu na účel 5 let od data převedení dotace na účet příjemce dotace. Dále dle čl. VIII. odst.

5. Dohody o poskytnutí dotace nelze dotaci poskytnout na stezky širší než 2 metry a lesní cesty, které budou využívány převážně pro účely lesního hospodářství, novou výstavbu/obnovu zeleně, provozní výdaje, následnou údržbu a péči. Navrhovatelé mají za to, že v době, kdy se odpůrce vypořádával s námitkami navrhovatelů, mu musel být tento záměr znám.

17. Odpůrce se s námitkami navrhovatelů vypořádal pouze odkazem na ilustrativní obrázek přístupového koridoru pro novou výstavbu v územním plánu Štěpánov nad Svratkou. Tento příklad nové výstavby však není přiléhavý pro situaci v obci Radešín, neboť v odkazovaném případě se jednalo o vymezení koridorů dopravní infrastruktury pro homogenizaci stávajícího silničního tahu sil I/19 a II/387. V případě vymezeného koridoru CD4 v obci Radešín se nejedná o žádný silniční tah, který je nutné chránit z důvodu zlepšení technických parametrů silnice, pozemek parc. č. XM v k. ú. X slouží jako obslužná komunikace – příjezd pro vlastníky tří rodinných domů, kdy jde o příjezd neprůjezdný a ukončený na hranici s pozemkem parc. č. XH, na kterém se nachází X.

18. Odpůrce v rozhodnutí o námitkách (na str. 117 Územního plánu Radešín) rovněž chybně uvedl, že vlastník pozemku, tj. navrhovatelka a) zařazení pozemku parc. č. XM do Plochy veřejného prostranství v žádné fázi projednávání návrhu ÚP Radešín nerozporoval. To není pravda, neboť navrhovatelka a) ve svých námitkách ze dne 15. 3. 2021 přímo uváděla, že nesouhlasí se zařazením stávající komunikace parc. č. XM v k. ú. X, která s jejími pozemky bezprostředně sousedí, v návrhu územního plánu Radešín do Plochy veřejných prostranství – veřejná prostranství (PV).

19. Odpůrce dále nevypořádal námitku navrhovatelů, že sledovaného cíle mohlo být dosaženo i jiným způsobem, bez zásahu do vlastnictví navrhovatelů. V daném případě se však jedná o podstatné a významné omezení vlastnického práva, které mělo být v odůvodnění opatření obecné povahy posuzováno za vyhodnocení zásady minimalizace a subsidiarity (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2009, č. j. 6 Ao 1/2009 – 98). Dotčené pozemky mají navrhovatelé oplocené a využívají je pro svou potřebu. Jejich zařazení do ploch veřejného prostranství by bylo v rozporu s § 34 obecního zřízení.

III. Vyjádření odpůrce

20. Odpůrce návrh nepovažuje za důvodný. Argumentace navrhovatelů je vnitřně rozporná a odpovídající spíše obraně proti územnímu rozhodnutí ke konkrétnímu stavebnímu záměru. V důsledku tohoto myšlenkového postupu pak dospívají k nesprávnému závěru, že územní plán je vůči nim neproporcionální.

21. K námitkám Ad 1)odpůrce uvedl, že plocha koridoru CD4 pouze upravuje požadovaný stav v dané lokalitě, a to při maximálním zohlednění stavu stávajícího, tedy plně v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. Koridor CD4 je plochou technické dopravní infrastruktury ve smyslu § 10 odst. 1 této vyhlášky, podle kterého se plochy technické infrastruktury obvykle samostatně vymezují v případech, kdy využití pozemků pro tuto infrastrukturuvylučuje jejich začlenění do ploch jiného způsobu využitía kdy jiné využití těchto pozemků není možné.

22. Právě tak tomu je v tomto případě, neboť na předmětných pozemcích ve vlastnictví navrhovatelů již nyní není jiný způsob využití de facto možný, a to s ohledem na existenci místní komunikace na pozemku p. č. XM v k. ú. X a inženýrských sítí v podobě veřejné kanalizace a vodovodu. I bez existence Územního plánu Radešín by tedy výstavba v bezprostřední blízkosti stávající místní komunikace nebyla možná, neboť je třeba postupovat v souladu s ustanovením § 22 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, podle kterého je nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, 8 m.

23. Aplikace citovaného ustanovení sice nepochybně neznamená, že předmětná místní komunikace by se stala neuživatelnou či že by se mělo přistoupit k demolici okolní zástavby, která limit 8 m nesplňuje, nabude nicméně na významu při územním řízení, neboť právě z tohoto důvodu je do vyhlášky předmětné ustanovení v prvé řadě zahrnuto. Tato skutečnost pak vyplývá zejména z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého se ustanovení částí třetí a čtvrté této vyhlášky použije při vymezování pozemků a umisťování staveb na nich. Předpokladem aplikace ustanovení § 22 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území je tedy absence vymezení ploch v územně plánovací dokumentaci, což má za důsledek nutnost vymezit pozemek v územním řízení. K tomu je možno odkázat např. na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 31 A 115/2017–147, ze dne 5. 6. 2019, které se problematice obsáhle věnuje.

24. Pokud by plochu CD4 nevymezil odpůrce v územním plánu, byla by ve zcela totožném rozsahu vymezena ze zákona jako pozemek v rámci případného územního řízení. Jakýkoliv neproporcionální zásah do sféry navrhovatelů je tedy ve své podstatě iluzorní, jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, konkrétně například z jeho rozhodnutí ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011–74: „[…]napadeným územním plánem nedošlo k neproporcionálnímu zásahu do vlastnického práva navrhovatele, neboť územní plán pouze popsal realitu, tedy aktuální způsob využití pozemku navrhovatele. Skutečnost, že odpůrce napadeným opatřením obecné povahy nezměnil reálný stav užívání pozemku, ani že nezměnil účelové určení pozemku tak, aby na něm mohla proběhnout výstavba podle představ navrhovatele, nemůže být kvalifikováno jako nezákonnost, neboť to je projevem procesu územního plánování, které je výrazem práva obce na samosprávu.“ 25. Odpůrce doplnil, že na pozemcích ve vlastnictví navrhovatelů je uložena stoka B1 veřejné kanalizace (PVC DN 200), jejíž ochranné pásmo ve smyslu ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, činí od vnějšího líce stěny kanalizační stoky na každou stranu 1,5 m. Rozsah ochranného pásma se pak s vymezeným koridorem CD4 v zásadě překrývá, a i z tohoto důvodu tedy spíše nelze hovořit o jakémkoliv zásahu do práv navrhovatelů.

26. Co se týká tvrzené absence posouzení alternativních možností řešení dopravní infrastruktury, odpůrce zcela jasně v rámci Územního plánu Radešín deklaroval, že počítá s udržením, vybudováním či případně i homogenizací komunikací na všech těchto pozemcích. To je zřejmé mimo jiné z Územního plánu Radešín, který počítá s plochou Z7 nacházející se právě na navrhovateli zmíněném pozemku p. č. XI v k. ú. X, a dále z pasportu místních komunikací, který počítá s homogenizací komunikace na pozemku p. č. XH v k. ú. X a napojením komunikace okolo celého vrchu X až k pozemku p. č. XL v k. ú. X.

27. Pokud navrhovatelé brojí proti tomu, že plocha koridoru CD4 nebyla vymezena na základě provedené územní studie ani oborovou dokumentací ve stupni studie technické či vyhledávací, příp. studií proveditelnosti, ani nebyla u koridoru CD4 vymezena minimální (nepřekročitelná) šířka koridoru CD4 včetně zohlednění plošných nároků na řešení křižovatek, uvádí k tomu odpůrce, že takový postup zákonná úprava nevyžaduje. Odpůrce postupoval v souladu s § 18 odst. 3 stavebního zákona. Za veřejný zájem zasluhující ochranu je v tomto případě třeba označit zájem odpůrce na umožnění urbanisticky citlivého rozvoje dotčené části území a zajistit tomu odpovídající technickou infrastrukturu. Je logické, že k realizaci tohoto cíle volil odpůrce právě plochy, na kterých již tato technická infrastruktura alespoň v nějaké formě existuje. I v návaznosti na připomínky a námitky navrhovatelů odpůrce zvolil v posuzovaném případě řešení zasahující do práv navrhovatelů jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším z možných způsobů. To je zřejmé i z toho, že na ploše CD4 nevymezil žádnou veřejně prospěšnou stavbu ani opatření, pro které by bylo možné pozemky navrhovatelů vyvlastnit či k nim zřídit předkupní právo, a omezil se v zásadě pouze na úpravu ochrany dané infrastruktury, která je jí poskytována i bez územního plánu.

28. K námitkám ad 2)odpůrce uvedl, že jeho cílem v rámci úpravy této části území v Územním plánu Radešín nebylo umožnit okamžité vyvlastnění dotčených pozemků a následně zajistit výstavbu místní komunikace v šíři 8 m, jak se možná navrhovatelé domnívají. Cílem odpůrce bylo toliko poskytnout ochranu shora uvedeným veřejným zájmům a zajistit, že na části dotčených pozemků zahrnutých v ploše CD4 nevznikne výstavba znemožňující potenciální rozvoj této infrastruktury v budoucnu. Přitom odpůrce vyšel podpůrně i z § 22 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, která by se aplikovala v rámci územního řízení, pokud by k vymezení plochy CD4 nedošlo.

29. Odpůrce je s navrhovateli zajedno v tom, že na daném místě bylo o vymezení veřejně prospěšné stavby možno uvažovat. K tomuto kroku nicméně odpůrce nepřistoupil právě z toho důvodu, že stávající komunikace již na místě existuje (na rozdíl od plochy Z7), a její homogenizace není tedy jeho nejpalčivější prioritou. Úkolem územního plánování není řešení otázky homogenizace dané komunikace. Je dokonce možné, že k homogenizaci nikdy nebude moci reálně dojít, neboť se odpůrci nepodaří s vlastníky pozemků dohodnout. To však neznamená, že by měl územní plán apriori vylučovat možnost danou komunikaci homogenizovat a umožnit lepší dopravní obslužnost navazujícího území, na kterém odpůrce zamýšlí další rozvoj obce (plochy Z5 a Z6).

30. K námitce, že nebyla na základě odborného odhadu vymezena plocha, která bude předmětem skutečného záboru dotčených pozemků navrhovatelů, odpůrce uvedl, že v grafické části Územního plánu Radešín je rozsah plochy CD4 jasně vymezen. Koridor byl vymezen v šířce 8 m. Tato skutečnost je dále explicitně zmíněna v odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů. Územních rozhodnutí předložených navrhovateli se napadený územní plán žádným způsobem nedotýká, k čemuž odpůrce citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. 5 Ao 6/2010–65.

31. K námitkám ad 3)odpůrce s odkazem na § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území uvedl, že při vymezování ploch v územních plánech se použije ustanovení části druhé předmětné vyhlášky (tedy ustanovení § 3–19), nikoliv části třetí, která obsahuje i citované ustanovení § 22. Části druhé vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území pak územní plán vyhovuje bezezbytku. Podpůrnou aplikaci § 22 vyhlášky zároveň potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015–79.

32. Další argumentace v tomto bodě dle odpůrce směřuje do skutečností nijak s územním plánováním nesouvisejících. Územní plán je dokumentem vytvářejícím předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. To, že v některých konkrétních případech nebude možné stavu předpokládaného v rámci územního plánování v brzké době dosáhnout, neznamená, že je územní plán nezákonný.

33. K námitkám ad 4)odpůrce odkázal na § 13 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Územní plán obsahuje textovou a grafickou část. Náležitosti obsahu územního plánu, včetně jeho odůvodnění, jsou stanoveny v příloze č. 7 této vyhlášky. Dle článku I. odst. 1 písm. a) této přílohy má územní plán obsahovat koncepci veřejné infrastruktury, včetně podmínek pro její umísťování, vymezení ploch a koridorů pro veřejnou infrastrukturu, včetně stanovení podmínek pro jejich využití.

34. Územní plán Radešín obsahuje koncepci veřejné infrastruktury ve svém článku 4. V této své části vymezuje plochy dopravní infrastruktury – silniční (DS), přičemž podmínky využití těchto ploch jsou upraveny v bodě 6.3 Územního plánu. S ohledem na obsah tabulky 4.1, která je součástí textové části Územního plánu, je zřejmé, že v případě koridoru CD4 se jedná o koridor dopravní infrastruktury, což je v praxi zcela běžně chápáno tak, že dokud není vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby, pro kterou byl koridor vymezen, nelze v něm umístit/povolit žádnou jinou stavbu, která by umístění deklarované veřejné infrastruktury vylučovala, případně nějak omezovala. Dotčená část územního plánu tedy zákonné úpravě vyhovuje, neboť podmínky využití ploch koridoru jsou z něj patrné. I pokud by však soud došel k závěru, že podmínky využití měly být u koridoru CD4 vymezeny podrobněji, není to podle odpůrce takovou vadou, aby to odůvodňovalo zrušení napadeného opatření obecné povahy, a to s ohledem na zásadu zdrženlivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013 č. j. 2 Aos 3/2013–36).

35. Co se týká tvrzené absence souhlasu ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 stavebního zákona, ani tomuto ustanovení zákona územní plán neodporuje, neboť koridor CD4 nevymezuje tak, že by rozhodování o změnách v území bylo podmíněno dohodou o parcelaci. Tuto možnost zákon pouze připouští, nikoliv vyžaduje, jak je z textace předmětného ustanovení zřejmé.

36. K námitkám ad 5)odpůrce uvádí, že proces územního plánování se zabývá rozvojem obce z dlouhodobého pohledu, a to s výhledem často na desítky let a více. Není zřejmé, jak by tento jeho výhled měla ovlivňovat stavba X, jejíž lhůta vázanosti projektu na daný účel trvá 5 let, jak navrhovatelé sami uvádějí. Stejně tak není odpůrci zřejmý smysl argumentace navrhovatelů poukazující na skutečnost, že měl v rámci vypořádání jejich námitek chybně uvést, že navrhovatelé zařazení pozemku parc. č. XM do plochy veřejného prostranství v žádné fázi projednávání návrhu ÚP Radešín nerozporovali. Odpůrce pochopitelně vypořádával právě námitky ze dne 15. 3. 2021, které byly podány po opakovaném veřejném projednání návrhu územního plánu, a tedy zcela zjevně směřoval k tomu, že se jedná o zcela novou námitku navrhovatelů, která nebyla obsažena v jejich předešlých podáních.

37. Co se týká způsobu vypořádání námitek navrhovatelů, je odpůrce přesvědčen, že dostál všem svým povinnostem vyplývajícím pro něj z příslušné právní úpravy. Nutno podotknout, že obsah námitek koresponduje s obsahem tohoto návrhu minimálně, a v některých částech si dokonce významně odporuje. Např. v rámci námitek bylo navrhovateli argumentováno nezávazností vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, avšak nyní navrhovatelé brojí proti územnímu plánu s poukazem na jeho rozpor právě s touto vyhláškou. Ze způsobu vypořádání námitek je podle odpůrce jasně patrná jeho snaha zásah do práv navrhovatelů minimalizovat a jejich námitkám v maximální možné míře vyhovět. Námitky jsou vypořádány věcně a srozumitelně, jasně vysvětlil, proč právě dotčené pozemky mají být do koridoru CD4 částečně zahrnuty, když poukázal na to, že právě tato místní komunikace se nachází v oblasti, ve které jsou soustředěny hlavní rozvojové plochy pro bydlení.

38. Důkladné vypořádání námitek všech navrhovatelů je navíc zřejmé už z prostého faktu, že přes značný rozsah jejich námitek nyní přicházejí toliko s jedinou konkrétní námitkou, kterou odpůrce údajně nevypořádal, a to s námitkou, že sledovaného cíle mohlo být dosaženo i jiným způsobem bez zásahu do vlastnictví navrhovatelů. Za tento jiný způsob pak navrhovatelé v námitkách označují zbudování místní komunikace na pozemku p. č. XH v k.ú. X podél lesa na vrchu X, přestože sami připouštějí, že rovněž celý tento pozemek je v koridoru CD4 zahrnut, jak je z grafické části Územního plánu zřejmé. Je pak pouze logické, že odpůrce v rámci Územního plánu počítá z homogenizací všech komunikací v bezprostřední blízkosti hlavní rozvojové plochy pro bydlení. IV.Replika navrhovatelů 39. V replice navrhovatelé setrvali na svém návrhu a svoji argumentaci doplnili. Uvedli, že daný stav na pozemku parc. č. XM v k. ú. X je obslužná komunikace, která není určena pro průjezdnou dopravu. Tato obslužná komunikace odpovídá legislativním požadavkům platným v době jejího vybudování a požadavky na nejmenší šíři veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace, stanovené vyhláškou č. 501/2006 Sb., pro ni nejsou závazné. Jakýmkoli dalším rozšířením této komunikace by bylo zasaženo do vlastnických práv navrhovatelů.

40. Dále je mylné tvrzení odpůrce, že na pozemcích ve vlastnictví navrhovatelů již nyní není jiný způsob využití de facto možný, a to s ohledem na existenci místní komunikace na pozemku parc. č. XM v k. ú. X a inženýrských sítí v podobě veřejné kanalizace a vodovodu. Na pozemku parc. č. XN v k. ú. X se totiž nachází „dřevník o zastavěné ploše 25,0 m2“ a „přístřešek na auto o zastavěné ploše 15,0 m2“, který je oplocen a dále pozemek parc. č. XA v k. ú. X, je osázen ovocnými stromy a v celém svém rozsahu oplocen, tzn. na dotčených pozemcích se již stavby nacházejí.

41. Co se týká ochranného pásma inženýrských sítí, to nezasahuje dotčené pozemky navrhovatelů po celé jejich šíři, neomezuje pozemek navrhovatelů ve stejném rozsahu jako plocha koridoru CD4. V daném případě nelze hovořit o tom, že by územní plán vydaný odpůrcem popsal realitu, tedy aktuální způsob využití pozemku navrhovatelů. Pozemky navrhovatelů aktuálně slouží jako užitné plochy k jejich rodinným domům, kdy navrhovatelka č. 1 má svůj pozemek parc. č. XA v k. ú. X oplocen a osázen ovocnými stromy, a navrhovatelé č. 2 a č. 3 zde mají již výše zmíněné stavby včetně oplocení pozemku.

42. V daném případě odpůrce sám připustil, že územní plán „počítá s plochou Z7 nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. XI v k. ú. X, a dále z pasportu místních komunikací, který počítá s homogenizací komunikace na pozemku parc. č. XH v k. ú. X a napojením komunikace okolo celého vrchu X až k pozemku parc. č. XL v k. ú. X.“Lze–li zajistit plnohodnotné napojení lokality Z5 přes jiné pozemky ve vlastnictví odpůrce, přičemž odpůrce tuto variantu sám uvádí, tak nelze při poměřování kritéria minimalizace zásahu a kritéria proporcionality si kladně vyhodnotit, že zásah do vlastnických práv navrhovatelů je zcela legitimní a v souladu se zmíněnými kritérii. V takovém případě lze spíše hovořit o svévoli a určité libovůli odpůrce.

43. Navrhovatelé dále nesouhlasí s odpůrcem, že by plocha koridoru CD4 v šíři 8 m byla vymezena v grafické části Územního plánu Radešín. Tato šíře není v grafické části blíže specifikována, stejně tak ani v textové části není plocha záboru dotčených pozemků navrhovatelů žádným kvalifikovaným způsobem vymezena. Územní plán žádným způsobem nevymezuje šíři plochy koridoru CD4. Mají–li navrhovatelé vyjít z šíře 8 m, kterou odpůrce uvádí v rámci odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů, nikoli v obecné části územního plánu, nelze považovat takové určení za konkrétní, neboť není blíže určeno, od jakého bodu se tato šíře bude měřit a v jakém rozsahu zasáhne dotčené pozemky navrhovatelů. Bez této bližší specifikace a popisu je vymezení plochy koridoru CD4 neurčité a nepřezkoumatelné.

44. Pro napojení plochy Z5 musí dle stanoviska navrhovatelů být splněny podmínky minimální šířky veřejného prostranství stanovené v § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Odpůrci tedy musí být známo, že v případě plochy koridoru CD4 vymezené na dotčených pozemcích navrhovatelů nebude možné stavu předpokládaného v územním plánu dosáhnout. Nesouhlasili ani s tím, že by si ve srovnání s argumentací uváděnou v námitkách odporovali. Doplnili, že jejich námitky nebyly v územním plánu zveřejněny v plném rozsahu, tak jak byly podány. Odpůrce se prokazatelně nezabýval ani ve svém odůvodnění nevypořádal s věcnou námitkou navrhovatelů, že sledovaného cíle mohlo být dosaženo i jiným způsobem, bez zásahu do vlastnictví navrhovatelů. V.Jednání před soudem 45. Krajský soud v Brně nejprve ověřil, zda jsou splněny podmínky věcného projednání návrhu. Dospěl k závěru, že návrh podaly osoby k tomu oprávněné (§ 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) a napaden je akt, který je z hlediska formálního i materiální opatřením obecné povahy. Zároveň se jedná se o návrh včasný (§ 101b odst. 1 věta první s. ř. s.).

46. Soud, vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d s. ř. s.), proto mohl přistoupit k jeho věcnému projednání. Učinil tak při jednání, které nařídil na den 6. 9. 2022. Na jednání zůstali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích.

47. Zástupkyně navrhovatelů odkázala na podaný návrh a repliku k vyjádření odpůrce, v rámci svého přednesu akcentovala stěžejní návrhové body. Navrhovatelka a) ve svém přednesu nejprve uvedla, že koridor CD4 je veden přes stabilizované území. Přiblížila způsob vypořádání jí uplatněných námitek v průběhu procesu pořízení územního plánu a poukázala na údajnou nedostatečnou komunikaci odpůrce ve vztahu k občanům obce. Vylíčila aktuální situaci v dané lokalitě a předcházející postup současných vlastníků pozemků zahrnutých v ploše Z5. Poukázala na osobní (rodinné) vazby těchto osob (rodina T.) na vedení obce a s tím související vliv na schválenou podobu územního plánu v předmětné lokalitě. Navrhovatelé rovněž nebyli informováni o tom, kdy mohou podat žalobu proti schválenému územnímu plánu. Popsala též další problémy spojené s okolní výstavbou. V jednání odpůrce spatřuje úmyslné jednání a vyjádřila naději na brzkou změnu politické reprezentace v obci.

48. Zástupce odpůrce poukázal na zaslané vyjádření k návrhu. Zdůraznil, že navrhovatelům se snažil při pořízení územního plánu vyhovět, územní plán do jejich práv zasáhl nejšetrnějším možným způsobem. Vykonával svoje právo na samosprávu. Napadený územní plán, resp. proces jeho pořízení, v jiných soudních řízeních obstál. Zopakoval, že navrhovatelé jsou již nyní omezeni existujícími ochrannými pásmy a uvedl, že se jedná o co nejšetrnější omezení. Nepředpokládá, že by v brzké době došlo k realizaci stanoveného cíle, je možné, že postupem času dojde ke změně poměrů (např. ke změně vlastníků). Prodej pozemků v dané lokalitě proběhl v souladu se zákonem. Napadené opatření obecné povahy je přezkoumatelné a zásah do práv navrhovatelů proporcionální.

49. Soud následně přistoupil k dokazování. Účastníky předně poučil, že obsahem správního spisu se dokazování ve správním soudnictví neprovádí, a proto důkazní návrhy v podobě uplatněných připomínek a námitek v procesu pořízení územního plánu provádět nebude. Po upřesnění účelu provedení jednotlivých navrhovaných důkazů soud doplnil dokazování navrhovateli předloženými územními souhlasy ze dne 20. 5. 2008, odpůrcem předloženým pasportem komunikací, který měl být podkladem pro zpracování územního plánu a rovněž opatřením obecné povahy ze dne 30. 9. 2010, jímž bylo vymezeno zastavěné území obce Radešín.

50. Ostatní návrhy na doplnění dokazování zamítl, neboť se jednalo o návrhy potvrzující skutečnosti, o nichž nebylo mezi účastníky sporu, resp. jejichž provedení shledal pro přijetí rozhodnutí soudu nadbytečným (Strategický rozvojový dokument obce Radešín 2020 – 2029, Dopravní koncepce obce Radešín ze dne 12. 9. 2019, Dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR ze dne 16. 3. 2021, Fotodokumentace „X“, ohlášení zpřesněného geometrického a polohového určení pozemků téhož vlastníka sp. zn. Z–2249/2021–714, katastrální mapa zaznamenávající stav pozemků dotčených plochou koridoru CD4 před 7. 6. 2021, fotografie obslužné komunikace na pozemku parc. č. XM, výřez z katastrální mapy s uvedenou šířkou odstupu mezi stavbami umístěnými na pozemcích dotčených vlastníků, fotodokumentace zaznamenávající současný stav dotčených pozemků navrhovatelů, výřez z katastrální mapy s uvedenými šířkami pozemku parc. XM, geometrický plán č. 212–85/2021 vyhotovený Tomášem Janů).

51. V závěru jednání zástupkyně navrhovatelů poukázala na omezení práv vlastníků. Uvedla, že v průběhu jednání bylo prokázáno, že stávající komunikace, s níž nemovitosti navrhovatelů sousedí, nebyla určena k homogenizaci. Další argumentace byla vedena v intencích vzneseného návrhu. Navrhovatelka a) přiblížila vlastní zkušenosti ze schůzky s jedním z tvůrců územního plánu (p. Zezulou) ohledně vymezování veřejného prostranství v lokalitě (to bylo následně zrušeno). Poukázala na rodinné vazby mezi zpracovatelem územního plánu a rodinou pana T. Uvedla, že za stávající situace není možná dohoda. Zástupce odpůrce (Mgr. T.) reagoval, že návrh je vyjádřením nesouhlasu se změnou v lokalitě a jakkoli se jedná o nesouhlas pochopitelný, odpůrce naplnil své právo na samosprávu. Vymezením koridoru CD4 se snažil území chránit pro účely možné budoucí výstavby veřejné dopravní komunikace. VI.Posouzení věci soudem 52. Při posouzení návrhu soud vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Skutkový stav byl zjišťován na podkladě správního spisu odpůrce, který si soud pro účely tohoto řízení vyžádal.

53. K vypořádání jednotlivých námitek navrhovatelů soud přistoupil v pořadí vycházejícím ze zavedeného algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, č. 740/2006 Sb. NSS). Zaměřil se proto nejprve na námitky podřaditelné do přezkumu zákonnosti postupu při vydávání opatření obecné povahy, kam spadá jednak výtka dostatečného nevypořádání námitek uplatněných navrhovateli v průběhu procesu pořízení opatření obecné povahy, a dále výtka poukazující na nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy v části týkající se vymezení koridoru CD4. VI. a)K přezkoumatelnosti vymezení koridoru CD4 a vypořádání námitek navrhovatelů 54. Předně je nutno specifikovat, jakým způsobem byl koridor CD4 v územním plánu vymezen v jeho výrokové části (části A) a jak jeho vymezení zapadá do celkové koncepce veřejné dopravní infrastruktury. Na s. 10 se uvádí:Dopravní infrastrukturu na území obce představuje síť pozemních komunikací, do které spadají silnice II. a III. třídy, místní a účelové komunikace. Kromě účelových komunikací jsou zařazeny do plochy dopravní infrastruktury – silniční (DS). Účelové komunikace jsou zařazeny jako součást ostatních ploch. Územní plán nicméně umožňuje umisťování dopravní infrastruktury téměř pro každou plochu s rozdílným způsobem využití, a to v souvislosti s její obsluhou. Obec Radešín má zpracovanou dopravní studii, která řeší žádoucí zásahy a úpravy dopravních ploch v intravilánu obce, schválenou usnesením č. 35/8/19 ze dne 12. 9. 2019. Podkladem územního plánu byl také pasport komunikací na území obce.

55. Dle koncepce veřejné dopravní infrastruktury ve vztahu k místním a účelovým komunikacím se mj. uvádí, ženově navržené komunikace budou navazovat na stávající síť, či že stávající síť je možno lokálně upravovat pro zvýšení jejich přehlednosti a bezpečnosti a pro zklidňování dopravy(s. 11). Územní plán Radešín vymezil koridor CD4 jako koridor pro veřejnou dopravní infrastrukturu, a sice za účelemhomogenizace stávající obslužné komunikace s nestandardní šířkou zajišťující přístup k ploše Z5(s. 14).

56. Vzhledem k tomu, že koridor je plochou vymezenou pro umístění vedení dopravní infrastruktury, ve vztahu ke koridoru CD4 platí podmínky pro využití na s. 23 textové části územního plánu, kdy se jako hlavní využití stanoví:plochy dopravy nezbytné k zajištění dopravní obslužnosti a přístupnosti území, jako přípustné využití se stanoví:pozemky, stavby a zařízení silnic a místních komunikací včetně souvisejícího dopravního vybavení; pozemky, stavby a zařízení pro dopravu v klidu; stavby a zařízení související technické infrastruktury; doprovodná zeleň; městský mobiliář; a jako nepřípustné využití se mj. stanoví:veškeré stavby, zařízení a činnosti, které nesouvisí s hlavním, přípustným nebo podmíněně přípustným využitím.

57. V rámci odůvodnění koncepce dopravní infrastruktury (část B územního plánu) se na s. 64 uvádí, žemístní komunikace jsou územním plánem respektovány jako stabilizované. Zkvalitnění sítě je uvažováno řešením lokálních zásahů a úprav mimo podrobnost územního plánu pro zvýšení přehlednosti, bezpečnosti a pro zklidňování dopravy. Pro navrhovanou zastavitelnou plochu Z5 je zajištěna dopravní obslužnost v ploše Z7 po její západní straně. Plocha Z7 navazuje na stávající místní komunikaci minimální šířky. Parametry stávající komunikace je žádoucí vylepšit, a proto je územním plánem vymezen koridor CD4 pro homogenizaci stávající komunikace. Koridor je také umístěn podél stávajícího veřejného prostranství (PV), a to z toho důvodu, že vzhledem ke koncepci rozvoje území je žádoucí držet v této trase minimální šířku veřejného prostranství, protože může být další možností dopravní přístupnosti pro rozvojové lokality. Další rozvoj může probíhat v rámci ploch, které dopravní infrastrukturu připouštějí. (…) V grafické části odůvodnění (koordinační výkres) je v řešeném území vymezena síť místních a účelových komunikací(pozn. – zvýrazněno soudem). Jinými slovy, koridor CD4 je vymezován za účelem vylepšení parametrů stávající místní komunikace, která má minimální šířku. Cílem je přitom zajistit dopravní obslužnost nově vymezené zastavitelné plochy Z5.

58. Vydání územního plánu v této podobě předcházel postup jeho pořízení, v jehož rámci byli všichni navrhovatelé aktivní. Jak je shrnuto v odůvodnění územního plánu (s. 37 – 39), po schválení pořízení Územního plánu Radešín zastupitelstvem obce Radešín (11. 4. 2019) byl vyhotoven v červenci 2019 návrh zadání územního plánu, který zastupitelstvo schválilo dne 12. 9. 2019. Následně byl zpracován návrh územního plánu pro společné jednání a dále pro veřejné projednání, které se konalo dne 13. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že na základě výsledků veřejného projednání došlo v návrhu územního plánu k podstatným úpravám, veřejné projednání návrhu se konalo opakovaně dne 9. 3. 2021.

59. Navrhovatelka a) nejprve uplatnila k návrhu dokumentace připomínku ze dne 29. 5. 2020 , v níž požadovala, aby pozemek v jejím vlastnictví parc. č. XA nebyl evidován v původně navrhovaných plochách ZS (Plochy zeleně – soukromé a vyhrazené), nýbrž v plochách SV (Plochy smíšené obytné – venkovské). Připomínka navrhovatelky a) byla vypořádána tak, že část pozemku p. č. XAv takové šíři, aby v součtu s šíří pozemku p. č. XM byla v celkové šíři 9.5 m zařazena do plochy veřejných prostranství.Proti tomuto funkčnímu využití svého pozemku navrhovatelka a) podala po veřejném projednání návrhu územního plánu námitku ze dne 19. 10. 2020, v níž trvala na tom, aby byl celý pozemek p. č. XA zařazen do plochy SV (Plochy smíšené obytné – venkovské). Této námitce bylo vyhověno, v návrhu územního plánu pro opakované veřejné projednání však byla stávající komunikace parc. č. XM, sousedící s pozemkem navrhovatelky, zařazena do PV (Plochy veřejných prostranství – veřejná prostranství), a dále došlo k vymezení koridoru CD4. Po opakovaném veřejném projednání uplatnila navrhovatelka a) k návrhu územního plánu námitku, resp. dvě obsahově shodné námitky ze dne 15. 3. 2021, v nichž brojila proti vymezení koridoru CD4, a to z důvodu omezení jejích vlastnických práv k pozemku parc. č. XA.

60. Podobně postupovali též navrhovatelé b) a c), kteří po veřejném projednání návrhu územního plánu uplatnili z titulu vlastnictví k pozemku parc. č. XN námitku ze dne 19. 10. 2020 a po opakovaném projednání návrhu územního plánu námitku, resp. dvě obsahově shodné námitky ze dne 14. 3. 2021.

61. Na základě obsahu opatření obecné povahy, včetně jeho odůvodnění, resp. odůvodnění rozhodnutí o námitkách uplatněných navrhovateli (zejména) proti návrhu územního plánu po opakovaném veřejném projednání, soud dospěl k závěru, že námitka nepřezkoumatelnosti opatření obecné povahy není důvodná.

62. Požadavky kladené na odůvodnění opatření obecné povahy jako správního aktu, jakož i na odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jež jsou součástí odůvodnění opatření obecné povahy, korespondují s požadavky kladenými na odůvodnění správních rozhodnutí, jak je vymezuje správní řád. Odůvodnění opatření obecné povahy, potažmo odůvodnění rozhodnutí o námitkách jednotlivých dotčených osob, by tedy mělo poskytnout dostatečnou skutkovou a právní oporu právům a povinnostem, jež jsou opatřením obecné povahy ukládány (viz např. Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. 2. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 200).

63. Ve výrokové části napadeného opatření obecné povahy je jasně vymezeno, že se vymezuje koridor CD4 a jaký je jeho režim. Jedná se o koridor pro veřejnou dopravní infrastrukturu, který částečně zasahuje do dotčených pozemků navrhovatelů. O skutečnosti, že koridor CD4 je částečně vymezen na dotčených pozemcích navrhovatelů, není pochyb. Ostatně ta vyplývá jak z odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů, tak z grafické části územního plánu. V textové části územního plánu není výslovně uvedeno, v jaké šíři je koridor CD4 vymezován, v části odůvodnění jednotlivých námitek se však hovoří o šíři 8 m. To je údaj vyplývající též z grafické části opatření obecné povahy, neboť vymezení jeho šířky v hlavním výkresu činí 1,6 mm (při měřítku 1:500, tj. kdy 1 cm na mapě odpovídá 50 m, resp. 1 mm na mapě odpovídá 5 m).

64. Z odůvodnění opatření obecné povahy pak stručně, leč zcela srozumitelně vyplývají důvody, pro které je koridor CD4 vymezován. Jeho vymezení koresponduje s koncepcí veřejné dopravní infrastruktury územního plánu a logicky navazuje na koncepci urbanistickou. Ta souvisí s historickým vývojem obce Radešín, určovaném její dominantou – zámkem Radešín. Zástavba byla situována právě mezi zastavěným návrším zámku a zalesněným návrším X (Jančice), a to v návaznosti na geomorfologické vlivy v chráněné (závětrné) poloze (viz s. 5 – 6 územního plánu). Mezi zásady urbanistické koncepce v územním plánu přitom patří nejen požadavek na směřování nové zástavby sousedící s nezastavěným územím tak, aby byla svou nezastavěnou částí pozemku orientovaná do volné krajiny a vytvářela tzv. měkký přechod urbanizovaného území do volné krajiny (tak je koncipována např. plocha Z5), ale též potřeba posílení veřejných prostranství (s. 7 územního plánu). Z odůvodnění opatření obecné povahy je zároveň zřejmé, z jakých podkladů pořizovatel územního plánu vyšel.

65. Záměr pořizovatele na to, aby komunikaci umístěnou na pozemcích obce parc. č. XM bylo možné v budoucnu homogenizovat (tj. upravit, resp. rozšířit) tak, aby plnila funkci dopravní obslužnosti nejen primárně pro vlastníky přiléhajících nemovitostí (mezi nimi navrhovatelů), ale též ve vztahu k novým zastavitelným plochám, je seznatelná z celého průběhu pořízení územního plánu. Řešení, jímž by bylo možné dosáhnout požadovaného cíle, se však v průběhu pořízení územního plánu – právě v reakci na uplatněné námitky – několikrát změnilo. Dotčené pozemky, které dosud nepodléhaly územně plánovací regulaci (tento územní plán je prvním územním plánem obce Radešín, před jeho účinností měla obec vymezeno zastavěné území opatřením obecné povahy ze dne 30. 9. 2010), byly nejprve navrženy do ploch zeleně, následně (v části) do ploch veřejných prostranství a konečně zůstaly vymezeny jako celek v plochách SV (smíšené obytné – venkovské), ovšem s tím, že v další vrstvě byl přes tyto pozemky vymezen koridor CD4.

66. Opatření obecné povahy se s námitkami navrhovatelů k návrhu územního plánu po (prvním) veřejném projednání vypořádává na s. 82 – 84 a s námitkami navrhovatelů k návrhu územního plánu po opakovaném veřejném projednání na s. 115 – 126. Navrhovatelé namítali, že jejich námitky nebyly do odůvodnění opatření obecné povahy zařazeny v kompletním znění. Soud nicméně ověřil, že podstatný obsah námitek (podaných po prvním i opakovaném veřejném projednání) byl v odůvodnění opatření obecné povahy reprodukován. Námitkám navrhovatelů k návrhu územního plánu po (prvním) veřejném projednání bylo vyhověno – funkční využití dotčených pozemků bylo změněno z plochy ZS (zeleň soukromá – vyhrazená) na plochu SV (plochy smíšené obytné venkovské). Vzhledem k tomu, že přijaté řešení spočívající v současném vymezení koridoru CD4, se příčilo představám navrhovatelů o tom, že by měl být v dotčeném území zachován stávající stav, resp. že by jejich vlastnické právo nemělo být nijak omezováno, bylo podstatné vypořádání námitek uplatněných k návrhu územního plánu po jeho opakovaném veřejném projednání. Těmto námitkám již vyhověno nebylo.

67. Ve vypořádání námitek navrhovatelů bylo argumentováno, žev rámci rozvoje sídla byl vymezen koridor CD4 k zajištění vhodných podmínek pro dopravní a technickou obslužnost tak, aby bylo možné území v budoucnu efektivně využívat. Územním plánem je koridor propsán do návrhu z důvodu ochrany řešeného území jako celku tak, aby se zabránilo případným zásahům, které znesnadní nebo zcela znemožní harmonický rozvoj obce. Územní plán zároveň v této oblasti vymezuje zastavitelnou plochu k prověření územní studií, ze které mohou vyplynout další konkrétnější požadavky pro jeho ideální rozvoj. K zásahům do vlastnického práva bylo uvedeno, žejiž samotná tvorba územního plánu představuje ze své podstaty zásahy do vlastnického práva, které jsou přemítány v měřítku celého sídla v určitém konsensu veřejných a soukromých zájmů. Vymezování koridorů je nicméně jedním ze šetrnějších způsobů, který vede k naplňování úkolů a cílů územního plánování v rámci udržitelného rozvoje sídla a v tomto ohledu byl využit přiměřeným způsobem.Vymezení koridoru CD4 bylo odůvodněno též podpůrně existencí ochranných pásem technické infrastruktury (vodovodu) na dotčených pozemcích s odůvodněním, že platná právní úprava již dnes neumožňuje umísťovat žádné stavby do ochranného pásma vodovodů a kanalizací.

68. V souladu s ustálenou judikaturou lze rozhodnutí správního orgánu, potažmo tedy též opatření obecné povahy, považovat za nepřezkoumatelné tehdy, že je vnitřně rozporuplné či nesrozumitelné, popř. není z jeho obsahu zřejmé, o čem a jak bylo rozhodováno. To není případ přezkoumávané části opatření obecné povahy, jak vyplývá již ze shora uvedeného. Nepřezkoumatelnost nespočívá ani v tom, že by námitky navrhovatelů nebyly náležitě reflektovány, resp. že by byly bez dalšího opomenuty nebo označeny za mylné či vyvrácené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44).

69. Výroková část opatření obecné povahy v části týkající se koridoru CD 4 koresponduje s částí odůvodnění tohoto aktu. Námitky navrhovatelů jistě mohly být vypořádány podrobněji, nicméně soud má za to, že z odůvodnění tohoto vypořádání lze (minimálně implicitně) nalézt odpověď či reakci na všechny uplatněné argumenty. Ostatně není povinností správních orgánů reagovat na každou dílčí námitku účastníka řízení, pakliže se výslovně nebo implicitně (např. preferencí jiné skutkové verze) vyjádří k obsahu a smyslu jím uplatněné argumentace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016 – 48). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí rovněž nelze spatřovat v tom, že jsou nakonec přijaty závěry, které se od představ dotčených osob o výsledném řešení odlišují.

70. Ke konkrétním námitkám uvedeným v argumentaci navrhovatelů Ad 2, poukazující na nepřezkoumatelnost koridoru CD4, lze uvést následující: Skutečnost, že stávající komunikace nacházející se na pozemku parc. č. XM v k. ú. X, resp. přesněji skutečnost, že plocha koridoru CD4 není zahrnuta mezi veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, není otázkou (ne)přezkoumatelnosti opatření obecné povahy. Jedná se však o skutečnost, které bude věnována pozornost v dalších krocích přezkumu.

71. Vadu nepřezkoumatelnosti nezpůsobuje ani absence „odborného odhadu“ plochy záboru dotčených pozemků navrhovatelů. Vymezení plochy koridoru CD4 je zaneseno do hlavního výkresu (A2), který je nedílnou součástí výrokové části napadeného opatření obecné povahy. Z tohoto výkresu, vyhotoveného na podkladě katastrální mapy, si lze učinit poměrně jasný obrázek o tom, kudy koridor CD4 vede a jaká je jeho šíře. Tato šíře je rovněž součástí rozhodnutí o námitkách navrhovatelů a činí (při subsidiárním použití § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb. minimálně 8 metrů). Pro účely soudního přezkumu napadeného územního plánu je však podstatné, že koridor CD4 je veden též přes pozemky ve vlastnictví navrhovatelů. Tato skutečnost není sporná a odpůrce si jí je zjevně plně vědom. Vymezení koridoru CD4 tedy nelze v podrobnostech územního plánu považovat za neurčité.

72. Co se týká realizovatelnosti homogenizace dopravní infrastruktury v koridoru CD4, nezohlednění této skutečnosti nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy jako takového, neboť vymezení časového horizontu realizace jednotlivých plánovaných záměrů není jeho povinnou součástí. Tato otázka však může mít význam při posouzení proporcionality zásahu do práv dotčených osob a soud se jí bude věnovat v dalších částech odůvodnění.

73. Ke konkrétním námitkám uvedeným v argumentaci navrhovatelů ad 5, poukazujícím na nedostatečné vypořádání jejich námitek, lze uvést následující: Námitku, že je vymezení koridoru CD4 v rozporu s plánovaným rozvojem obce, navrhovatelé v rámci v průběhu procesu pořízení územního plánu nevznesli. I kdyby tak učinili, resp. mohli učinit, lze obecně uvést, že vázanost časově omezeného dotačního projektu v dotčené lokalitě na určité podmínky v území není relevantní překážkou pro vymezení koridoru veřejné dopravní infrastruktury v územním plánu.

74. S navrhovateli nelze souhlasit v tom, že by jejich námitky k návrhu územního plánu byly vypořádány pouze odkazem na ilustrativní obrázek přístupového koridoru pro novou výstavbu v územním plánu Štěpánov nad Svratkou. Ilustrační foto, které mělo sloužit jako příklad opomenutí zajištění dostatečných přístupových koridorů pro novou výstavbu v územním plánu (zde ve Štěpánově nad Svratkou), lze vnímat jako doplněk ke shora shrnutému vypořádání námitek, demonstrující podstatu (důležitost) vymezování koridorů pro veřejnou dopravní infrastrukturu.

75. Navrhovatelce a) lze přisvědčit v tom, že v námitkách ze dne 15. 3. 2021 skutečně nesouhlasila s tím, aby byl pozemek parc. č. XM zařazen do plochy veřejného prostranství (přičemž však zároveň požadovala jeho zařazení do DS (Plochy dopravní infrastruktury – silniční). Toto nesprávné tvrzení nicméně bylo v odůvodnění rozhodnutí o námitkách konstatováno spíše nad rámec, v návaznosti na uvedení důvodů, které vedly k zařazení pozemku parc. č. XM do PV (Plochy veřejných prostranství – veřejné prostranství). Opět se nejedná o pochybení, které by způsobovalo nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy.

76. Co se týká námitky nepřiměřenosti zásahu do vlastnického práva navrhovatelů, tato námitka byla v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vypořádána velmi stručně, na samé hraně přezkoumatelnosti. Z tohoto odůvodnění je však zřejmé, že vymezení koridoru bylo hodnoceno jako přiměřené omezení vlastnických práv navrhovatelů, při argumentaci o tom, že již nyní jsou vlastníci dotčených pozemků omezeni umístěním technické infrastruktury (vodovodu), resp. o tom, že v dané oblasti je zároveň vymezována nová zastavitelná plocha k prověření územní studií, z níž mohou vyplynout další požadavky pro jeho ideální rozvoj. Přiměřenost zvoleného řešení tedy byla odůvodněna a může být posouzena z věcného pohledu, resp. z pohledu naplnění materiálních kritérií. VI. b)K zákonnosti vymezení koridoru CD4 77. Navrhovatelé spatřovali nezákonnost napadeného opatření obecné povahy jednak v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 (argumentace ad 3) a jednak v porušení § 43 odst. 1 a 2 stavebního zákona (argumentace ad 4).

78. Při vymezení koridoru CD4 v územním plánu byl zohledněn požadavek stanovený pro vymezování pozemků veřejných prostranství v § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Z něho vyplývá, že nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, je 8 m. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015 – 79, na nějž odkázal rovněž odpůrce,pro vymezování ploch v rámci územního plánu je relevantní v prvé řadě část druhá vyhlášky č. 501/2006 Sb., zatímco část třetí (včetně § 22 této vyhlášky) již stanoví požadavky na vymezování pozemků a umísťování staveb. I v rámci územního plánování je však na místě k těmto požadavkům podpůrně přihlédnout.

79. Tak to učinil i pořizovatel Územního plánu Radešín, který vymezil koridor CD4, přecházející přes pozemek parc. č. XM ve vlastnictví obce, zařazený do ploch PV (Plochy veřejných prostranství – veřejná prostranství), a částečně přes pozemky navrhovatelů, zařazených do ploch SV (plochy smíšené obytné – venkovské). Šířka tohoto koridoru koresponduje s požadavky stanovenými v § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., není s ní tedy v rozporu, jak navrhovatelé namítali. Nutno ovšem dodat, že přesné rozměry komunikace veřejné dopravní infrastruktury, jež by měla být do vymezeného koridoru umístěna (resp. rozměry, na něž případně bude stávající komunikace homogenizována), se stanovují až v navazujících řízeních.

80. V rámci územního plánování se rozhoduje o budoucím způsobu využití území. Z uvedených důvodů proto nejsou relevantní námitky, že pozemek parc. č. XM nedosahuje šíře požadované § 22 vyhlášky č. 501 /2006 Sb. Ostatně pokud by tomu tak bylo, koridor CD4, jímž jsou pozemky ve vlastnictví navrhovatelů dotčeny, by v daném místě ani nemusel být vymezován.

81. Navrhovatelé spatřují nezákonnost napadeného opatření obecné povahy dále v tom, že v něm nejsou stanoveny podmínky pro využití koridoru CD4. Podle § 43 odst. 1 stavebního zákona totiž platí, žeúzemní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání(urbanistická koncepce),uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů(pozn. – zvýrazněno soudem).

82. Soud již v rámci vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti napadeného opatření obecné povahy reprodukoval podmínky pro využití koridoru CD4, jak jsou v územním plánu stanoveny. Na tuto část odůvodnění proto postačí odkázat (bod 56) s tím, že požadavky na vymezení podmínek pro využití koridoru CD4 jakožto plochy pro umístění veřejné dopravní infrastruktury, územní plán obsahuje.

83. Co se týká tvrzeného rozporu s § 43 odst. 2 stavebního zákona, ani tato námitka není důvodná. Navrhovatelé nesprávně vycházejí z toho, že koridor zasahující do jejich vlastnických práv nelze vymezit, pokud s navrhovaným záměrem nesouhlasí, resp. pokud s nimi nebyla uzavřena tzv. dohoda o parcelaci (ta obsahuje souhlas se záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací). Tento předpoklad není správný. Jedná se toliko o (žádoucí) možnost, nikoli povinnost. Vlastníci pozemků nemají veřejné subjektivní právo na to, aby byla schválena konkrétní podoba územního plánu dle jejich požadavků (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 – 51, či rozsudek ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011 – 16). Není totiž vždy reálné nalézt mezi soupeřícími veřejnými a soukromými zájmy shodu či všemi akceptovatelný kompromis. Koridor CD4 tedy bylo možné vymezit i bez souhlasu navrhovatelů, v takovém postupu nezákonnost spatřovat nelze.

84. Ovšem za situace, kdy vlastníci dotčených pozemků se zásahem do svých vlastnických práv nesouhlasí – což je v posuzované věci nespornou skutečností – je na místě se zabývat tím, zda lze tento zásah spočívající v převaze veřejného zájmu na zajištění požadované dopravní obslužnosti v lokalitě nad soukromými zájmy vlastníků pozemků požadujícíchstatus quo,akceptovat. To je právě otázka proporcionality, které je věnována další část odůvodnění. VI. c)K proporcionalitě zásahu do práv navrhovatelů vymezením koridoru CD4 85. Těžiště argumentace navrhovatelů spočívá v nesouhlasu s tím, aby byli v částech svých pozemků omezeni umístěním koridoru CD4. Skutečnost, že stávající stav v území dosud brání realizaci umístění konkrétní stavby či její úpravy (zde homogenizace komunikace dopravní infrastruktury), sama o sobě nezapovídá zanesení plochy (koridoru) pro takovou stavbu do územně plánovací dokumentace. Pokud by tomu tak bylo, nemohl by být naplňován základní cíl a účel územního plánování. Tím je vytvářenípředpokladůpro výstavbu v území, a to v intencích jeho udržitelného rozvoje (§ 18 odst. 1 stavebního zákona). Jedná se principiálně o kontinuální proces, jehož (ideálním) cílem jedosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území, a to v rámcikomplexního řešení účelného využití a prostorového uspořádání území(§ 18 odst. 2 stavebního zákona).

86. Před samotným posouzením proporcionality zásahu do práv navrhovatelů se musel soud zabývat tím, zda vymezením koridoru skutečně k takovému zásahu vůbec dochází. Jakkoli je totiž z územního plánu zřejmé, že koridor CD4 je v části veden přes pozemky navrhovatelů, přičemž dle odůvodnění se má jednat o přiměřené omezení, akceptovatelnost tohoto zásahu odpůrce postavil na tvrzení, že navrhovatelé jsou ve využívání svých pozemků stejně omezeni již nyní. Přitom odkázal na existenci technické infrastruktury (uložení stoky veřejné kanalizace). Z územního plánu, resp. jeho grafické části, je seznatelné, že pozemkem parc. č. XM prochází vodovod, splašková kanalizace a rovněž plynovod. Z těchto podkladů nicméně není seznatelné, zda tato technická infrastruktura a v jakém rozsahu prochází i přes pozemky navrhovatelů. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů b) a c) je nicméně argumentováno tím, že přes pozemek parc. č. XM vede vodovod, ve vyjádření k návrhu zase odpůrce uvedl, že přes pozemky navrhovatelů vede kanalizační stoka.

87. Umístění technické infrastruktury jistě představuje omezení vlastnického práva, v daném případě vyplývající z limitů ochranných pásem stanovených zákonem. Ochranná pásma jsou vymezena z důvodu ochrany technické infrastruktury před poškozením, jedná se o bezprostřední prostor v jejich blízkosti (potrubí, kanalizační stoky, plynovodu). Zákonná šíře ochranného pásma se odvíjí od typu (velikosti, kapacity atd.) konkrétního zařízení (vodovodního řadu, kanalizační stoky, plynovodu) a činí (minimálně) 1 – 1,5 metru na každou stranu (viz § 23 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, § 68 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon). V ochranném pásmu vodovodního řadu nebo kanalizační stoky lze provádět určité činnosti jen se souhlasem jejich vlastníka, případně na základě povolení vodoprávního úřadu. V ochranném pásmu plynárenského zařízení je zase každý povinen zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit či ohrozit plynárenskou soustavu.

88. I pokud by soud vyšel z toho, že navrhovatelé jsou omezeni ve výkonu svých vlastnických práv existencí ochranných pásem k vodovodu, kanalizaci a plynovodu, nelze se ztotožnit s názorem odpůrce, že se jedná o omezení srovnatelné s omezením plynoucím z vymezení koridoru pro komunikace veřejné dopravní infrastruktury. Zatímco se totiž v případě ochranných pásem jedná o limitaci podmíněnou (např. provádění zemních prací, staveb či umísťování konstrukcí lze za určitých podmínek realizovat), v případě vymezení koridoru CD4 jakožto koridoru pro veřejnou dopravní infrastrukturu jsou nepřípustné veškeré stavby, zařízení a činnosti, které nesouvisí s jeho hlavním či přípustným využitím.

89. Před účinností napadeného územního plánu nebyla výstavba v obci Radešín regulována územním plánem. Do té doby platilo opatření obecné povahy ze dne 30. 9. 2010, jímž bylo vymezeno zastavěné území obce Radešín. Do tohoto území spadaly též dotčené pozemky navrhovatelů. Na pozemcích navrhovatelů tedy mohly být umísťovány stavební záměry, jak ostatně dokládají navrhovateli b) a c) předložené územní souhlasy ze dne 20. 5. 2008. Soud tedy dospěl k závěru, že navrhovatelé jsou vymezením koridoru CD4 na svých vlastnických právech omezeni a nejedná se o pouhý „popis reality“, jak uváděl odpůrce (jím odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011 – 74, se týkal skutkově zcela odlišného případu). Nelze se proto ztotožnit s argumentací odpůrce, podle něhož na dotčených pozemcích ve vlastnictví navrhovatelů není, resp. nebyl jiný způsob využitíde factomožný.

90. Existence místní komunikace, která před přijetím územního plánu nebyla vymezena jako veřejné prostranství, ani existence inženýrských sítí, nebránila případné realizaci některých stavebních záměrů v zastavěném území. Ostatně kdyby tomu tak bylo, bylo by fakticky nadbytečné koridor CD4 vedoucí přes pozemek parc. č. XM a dotčené pozemky navrhovatelů vymezovat. Zcela nepřípadné jsou přitom poněkud nesourodé úvahy odpůrce o tom, že pokud by koridor CD4 nebyl vymezen v územním plánu, byla by tato plocha ve zcela totožném rozsahu vymezena ze zákona jako pozemek v rámci případného územního řízení. Nadto poukazoval–li odpůrce na § 10 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., ten se týká vymezování ploch technické infrastruktury. Koridor CD4 je však plochou dopravní infrastruktury, vymezovanou v územním plánu, nikoli v územním řízení (proto není případný ani odkaz odpůrce na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019, č. j. 31 A 115/2017 – 147, jež se týkal územního řízení).

91. Soud tedy dospěl k závěru, že koridor CD4 navrhovatele v jejich právech omezuje. Přistoupil proto k posouzení napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti regulace). K aplikaci soudního přezkumu této otázky se obsáhle vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v části V.3. (body 47 – 52) usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, a krajský soud považuje za přínosné zde relevantní části tohoto usnesení uvést: 92. „Územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 LZPS), jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona. … 93.Omezení v podobě územního plánu je v obecné rovině uvedené podmínky schopno zpravidla splňovat. V první řadě má v principu legitimní důvody – územní plánování je prostředkem k harmonizaci poměrů na území jím regulovaném a umožňuje sladit veřejný zájem (včetně veřejného zájmu přesahujícího dimenze regulovaného území) s individuálními zájmy týkajícími se daného území. Znamená to tedy, že vlastníci dotčení územním plánováním jsou zásadně povinni – za předpokladu, že i další shora uvedené podmínky budou splněny – strpět i bez svého souhlasu omezení, která pro ně vyplývají z územního plánu, nepřesáhnou–li určitou míru, v rámci níž lze taková omezení po každém vlastníku bez dalšího spravedlivě požadovat (spravedlivou míru). Jaká míra to bude, je nutno posoudit vždy v konkrétním případě s přihlédnutím k rozhodným okolnostem. … 94.V některých případech dosažení ústavně legitimních a zákonem stanovených cílů územního plánování nebude možné dosáhnout způsobem, který by se každého jednotlivého z vlastníků pozemků a staveb na územním plánem regulovaném území dotkl toliko ve spravedlivé míře; v takovém případě je přípustný i zásah přesahující tuto míru, přičemž ani zde k jeho provedení není nutný souhlas dotčeného vlastníka. Přípustnost takového zásahu i proti vůli vlastníka je dána jeho ústavně legitimním a zákonem stanoveným cílem a splněním dalších podmínek, jejichž komplex lze souhrnně označit za zásadu subsidiarity a minimalizace takového zásahu (zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických a jiných věcných práv při tvorbě územního plánu musí být, jak výše uvedeno, ostatně vedena veškerá omezení vyplývající z územního plánu, tedy i omezení nepřesahující spravedlivou míru; v opačném případě by se jednalo o ústavně nepřípustný, neboť v rozporu s čl. 4 odst. 4 LZPS jsoucí zásah)….

95. V rámci soudní kontroly procesu tvorby územního plánu (jeho změny) v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. soud zkoumá, zda jsou vůbec dány podmínky k zásahu územního plánu do vlastnických práv určité osoby. Soud tedy především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Shledá–li soud, že některá z uvedených kumulativních podmínek není splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu…Shledá–li naopak soud, že všechny uvedené podmínky pro zásah byly naplněny, není to důvodem ke zrušení územního plánu ani tehdy, jedná–li se o omezení ve větší než spravedlivé míře.…“ 96. Z uvedeného vyplývá, že je–li územním plánem zasaženo do vlastnického práva osob, je třeba zkoumat, zda byly odpůrcem v daném případě dodrženy zásady subsidiarity a minimalizace zásahu. Ty budou podle rozšířeného senátu dodrženy, pokud současně: a) zásah má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zásah je činěn v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, c) zásah je činěn nediskriminačním způsobem a d) zásah je činěn s vyloučením libovůle.

97. Podmínku ad a) má soud za splněnou. Územní plánování lze zásadně vždy považovat za ústavně legitimní důvod zásahu do vlastnických práv soukromých osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009 – 76). Při vymezení koridoru CD4 byly zároveň sledovány zákonem stanovené cíle územního plánování, jak jsou vymezeny v § 18 stavebního zákona. Účel přezkoumávané regulace byl v územním plánu srozumitelně vyjádřen, tj. vymezení plochy koridoru pro budoucí zajištění dopravní obslužnosti nově vymezovaných zastavitelných území (plocha Z5, resp. plocha Z6 – zde je však rozhodování o změně podmíněno zpracováním územní studie). Koridor CD4 je tedy v územním plánu vymezen proto, aby mohla být v jeho rámci realizovaná úprava (homogenizace) místní komunikace, jež má v současnosti rozměry nevyhovující aktuálním zákonným požadavkům. Řešení rozporných zájmů v území přitom lze řešit upřednostněním zájmu veřejného (zde na umístění koridoru veřejné dopravní infrastruktury) a zájmů soukromých (zde na zachování stávající podoby a využití území), to zákonná úprava též předvídá. Důvod pro vymezení koridoru CD4 tedy není ani nezákonný.

98. Jako splněnou však již soud nemohl vyhodnotit podmínku ad b), jejímž primárním předpokladem je, že zásah vůbec vede k zamýšlenému cíli. Právě nenaplnění tohoto předpokladu navrhovatelé (byť poněkud nepřehledně a nesourodě) namítali, pokud územnímu plánu vytýkali, že koridor CD4 je vymezen na jejich pozemcích, aniž by vůbec byly splněny podmínky pro to, že tyto pozemky bude možné v potřebných částech pro účely úpravy místní komunikace využít, tj. uskutečnit veřejný zájem na umístění komunikace, jež by naplňovala kýžené požadavky na své rozměry. Při nesouhlasu navrhovatelů s tímto využitím jejich pozemků a při neexistenci dohody mezi odpůrcem a navrhovateli o řešení vztahů v dané lokalitě (dohodou o parcelaci) totiž nelze vymezeného cíle dosáhnout jinak než tím, že koridor CD4 bude vymezen jako veřejně prospěšná stavba. Jen za předpokladu tohoto vymezení by totiž bylo možné s ohledem na uvedené skutečnosti cíl stanovený územním plánem uskutečnit.

99. Tak tomu však není – koridor CD4 je na částech pozemků ve vlastnictví navrhovatelů vymezen, aniž by byl územním plánem vymezen jako veřejně prospěšná stavba, případně aniž by na této části pozemků ve vlastnictví navrhovatelů bylo vymezeno veřejné prostranství (jak bylo ostatně v jedné z předchozích variant návrhu územního plánu zamýšleno). V takovém případě by totiž bylo možné předpokládat, že se stanovený cíl právní regulace – tj. homogenizace komunikace nacházející se nyní toliko na pozemku parc. č. XM – uskuteční v reálném časovém horizontu. Právní regulace, jak ji nyní nastoluje územní plán, navrhovatele omezuje při nakládání s pozemky v jejich vlastnictví způsobem, který fakticky odpovídá režimu veřejně prospěšné stavby či veřejného prostranství, ovšem bez jeho výslovného zakotvení v územním plánu. Tím je však možnost realizace plánované homogenizace stávající komunikace významně zpochybněna.

100. Jak je výslovně uvedeno v napadeném opatření obecné povahy, vymezením koridoru CD4 má být zabráněno případným zásahům, které znemožní či znesnadní rozvoj obce. Aby však mohl být zásah do vlastnických práv navrhovatelů shledán proporcionálním, je nutno zvažovat rovněž otázku, zda plánovaný záměr (zde stavba komunikace pro dopravní obslužnost vyhovujících rozměrů) bude vůbec možné v rozumném časovém horizontu uskutečnit. Takový rozumný časový horizont nelze u posuzovaného omezení spatřovat, a to z důvodu kombinace nesouhlasu vlastníků dotčených nemovitostí s navrženým, resp. schváleným řešením, ve spojení s tím, že územní plán nevytvořil podmínky pro vynucené omezení práv těchto vlastníků, a to právě vymezením koridoru CD4 jakožto veřejně prospěšné stavby. Jen v takovém případě by bylo možné využít institutů potřebných k řešení vzniklé situace, tj. předkupního práva dle § 101 stavebního zákona, případně vyvlastnění (§ 170 stavebního zákona). To ostatně ve svém vyjádření přiznává sám odpůrce, který nehodnotí homogenizaci stávající komunikace jako „nejpalčivější prioritu“, dokonce pochybuje, že k tomuto stavebnímu záměru vůbec bude moci reálně dojít. Za této situace si časový horizont, v němž by mohlo k realizaci plánované homogenizace stávající komunikace dojít, ani nelze představit.

101. Vymezení plochy – koridoru pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury jen z toho důvodu, aby bylo zabráněno jinému využití této plochy, ačkoliv je zřejmé, že za daných podmínek vůbec nelze takový záměr realizovat, je nutno vyhodnotit jako exces, jemuž nelze poskytnout ochranu. Regulace stanovená územním plánem totiž navrhovatele omezuje ve výkonu jejich vlastnických práv, aniž by vůbec počítala s možností poskytnutí náhrady (viz § 10 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě), resp. takovou náhradu odsouvá na neurčito, což se příčí čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

102. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že územním plánem jsou navrhovatelé omezeni na svých vlastnických právech, aniž by však zvolená právní regulace zároveň rozumně vedla k zamýšlenému cíli. Pro účely soudního přezkumu je potom již nepodstatné, zda tak činí jen v nezbytné míře a nejšetrnějším z možných způsobů (touto otázkou se proto soud již nezabýval). V popsané situaci tedy nemůže napadené opatření obecné povahy obstát z důvodu nepřiměřenosti právní regulace. Krajský soud proto v souladu se zásadou zdrženlivosti přistoupil k dílčí derogaci části územního plánu, a to v rozsahu úseku koridoru CD4, jež přechází přes pozemky navrhovatelů, tj. parc. č. XA ve vlastnictví navrhovatelky a) a parc. č. XB ve vlastnictví navrhovatelů b) a c), (tedy v rozsahu jedné z „větví“ tohoto koridoru). I po tomto zásahu soudu však zůstane zachován koridor CD4 přecházející přes pozemek parc. č. XH v k. ú. X, a tedy i právní podklad pro zajištění přístupu k ploše Z5. Individuální výstup tohoto soudního přezkumu tak nebude mít za následek podstatnou změnu poměrů ve vztahu k ostatním částem územního plánu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73, č. 1462/2008 Sb. NSS).

103. Nutno dodat, že bude–li v rámci postupu podle § 55 stavebního zákona koridor CD4 ve zrušené části opět vymezen, je nutné se podrobněji věnovat tomu, zda jsou splněny všechny podmínky subsidiarity a minimalizace zásahu do práv dotčených osob. VII.Závěr a náklady řízení 104. Po provedeném soudním přezkumu napadeného opatření obecné povahy, resp. jeho části, lze konstatovat, že Územní plán Radešína vyhověl jeho formálním kritériím (netrpí vadou nepřezkoumatelnosti) a důvodnými nebyla shledána ani namítaná porušení zákona na úrovni hmotného práva. Soud však shledal návrh v napadené části důvodným proto, že posuzovaná právní regulace neobstála v testu proporcionality, a to z důvodu, že na jejím podkladě nebylo možné dosáhnout stanoveného cíle.

105. Soud tedy návrhu vyhověl a opatření obecné povahy v napadené části zrušil (§ 101d odst. 2 s. ř. s.), a to ke dni nabytí právní moci tohoto rozsudku. Ke zrušení koridoru CD4 na pozemku parc. č. XC v k. ú. X, jehož vlastníkem je osoba odlišná od navrhovatelů, soud přistoupil na podkladě návrhu navrhovatelů proto, že tento pozemek je umístěn právě mezi dotčenými pozemky navrhovatelů a ponechání koridoru CD4 v této části by nedávalo pražádný smysl. Pokud by k tomu soud nepřistoupil, „vytvořil“ by úsek koridoru vedoucí „odnikud nikam“, což by se zcela příčilo povaze tohoto nástroje územního plánování. Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením opatření obecné povahy nebo jeho části zůstávají nedotčena (§ 101d odst. 4 s. ř. s.).

106. O náhradě nákladů soudního řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle úspěchu ve věci (§ 60 odst. 1 soudního řádu správního). Navrhovatelé byli úspěšní, mají proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem. Ty jsou tvořeny jednak náklady na soudní poplatky ve výši 3 x 5 000 Kč (15 000 Kč) a jednak náklady na zastoupení advokátem za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, podání repliky, účast na jednání) a čtyři režijní paušály po 300 Kč, a to za každého z navrhovatelů (tedy celkem 12 úkonů právní služby a 12 paušálních plateb) podle § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Částku mimosmluvní odměny je však třeba snížit s přihlédnutím k § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, tj. za 12 úkonů právní služby náleží 29 760 Kč (37 200 – 7 440), náklady na režijní paušály činí 3 600 Kč, celkem tedy 33 360 Kč. Celkovou částku nákladů na zastoupení advokátem je třeba zvýšit o částku 7 006 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.).

107. Zástupce navrhovatelů dále vyčíslil cestovné v celkové výši 782,96 Kč za cestu z Velkého Meziříčí do Brna a zpět automobilem, kterým ujel 108,8 km. Pohonné hmoty vyšly v souladu s údaji v doloženými ve velkém technickém průkazu použitého vozidla (spotřeba 5,30 l/100 km) a ceně paliva dle § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb. (47,10 Kč/1 l motorové nafty) na 2,49 Kč za jeden kilometr (2,5 x 108,8 = 271,60Kč). K tomu je třeba připočíst 4,70 Kč za jeden kilometr coby sazbu za používání silničních motorových vozidel podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (108,8 x 4,70 Kč = 511,36 Kč). Cestovné tedy činí 782, 96 Kč, s připočtením DPH pak 947,38 Kč.

108. Zástupce navrhovatelů vyčíslil ještě 4 půlhodiny za cestu na jednání soudu a zpět na promeškaném čase. Z toho plyne nárok na 400 Kč. K čemuž je třeba připočíst DPH ve výši 84 Kč, celkově tedy 484 Kč [§14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu]. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou musí odpůrce navrhovatelům uhradit, tedy dosahuje částky 56 797,38 Kč (41 797,38 náklady na právní zastoupení + 15 000 náklady na soudní poplatky).

Poučení

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY I. Vymezení věci II. Obsah návrhu III. Vyjádření odpůrce IV.Replika navrhovatelů V.Jednání před soudem VI.Posouzení věci soudem VI. a)K přezkoumatelnosti vymezení koridoru CD4 a vypořádání námitek navrhovatelů VI. b)K zákonnosti vymezení koridoru CD4 VI. c)K proporcionalitě zásahu do práv navrhovatelů vymezením koridoru CD4 VII.Závěr a náklady řízení