66 A 7/2025– 27

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: 3 veteráni s.r.o. sídlem Tobrucká 705, Praha zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2024, čj. KUJCK 38324/2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 19. 3. 2024, čj. KUJCK 38324/2024, a rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 9. 2. 2024, čj. MUPI/2024/09583, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 404,10 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Písek (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 2. 2024, čj. MUPI/2024/09583 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustila tím, že jako provozovatelka vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. Za to byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 500 Kč.

3. K porušení pravidel silničního provozu došlo dne 20. 7. 2023 v době nejméně od 13:16 hodin v P., v ul. A. n., poblíž domu č. p. X, když nezjištěný řidič stál s motorovým vozidlem AUDI X, přičemž nerespektoval dopravní značku IP 13c (Parkoviště s parkovacím automatem) s dodatkovou tabulkou E13 s textem PO–PA 8–18 h, SO 8–12 h, přičemž motorové vozidlo nemělo zaplacený poplatek za parkování. Došlo tedy k neoprávněnému stání, čímž nezjištěný řidič porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Toto jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, a proto navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

5. Stěžejní námitka žalobkyně je založena na tom, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci až po zániku odpovědnosti za přestupek, ke kterému mělo dojít dne 10. 2. 2025. Žalobkyně tvrdí, že prvostupňové rozhodnutí, kterým byla uznána vinnou za spáchaný přestupek, bylo vydáno dne 9. 2. 2024. Napadené rozhodnutí bylo ovšem žalobkyni doručeno až dne 3. 3. 2025, tedy po uběhnutí roční promlčecí doby. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí nebylo žalovaným řádně doručeno. Dle přípisu ze dne 3. 3. 2025, který obdržela žalobkyně od žalovaného společně s napadeným rozhodnutím, bylo napadené rozhodnutí dříve doručováno České metrologické kanceláři s.r.o. (dále jen „ČMK“). Žalobkyně tvrdí, že takové doručování však nemohlo mít právní účinky, neboť byla touto společností zastoupena pouze pro řízení v prvním stupni. Napadené rozhodnutí mělo být tedy dle žalobkyně doručováno přímo jí.

6. Na základě zaslaného přípisu žalobkyně kontaktovala ČMK s dotazem, proč nebylo napadené rozhodnutí předáno žalobkyni. ČMK odpověděla, že v té době došlo k deaktivaci přístupových údajů původního statutárního zástupce a novému nebyly přístupové údaje doručeny. Žalobkyně označila jako důkaz na podporu svého tvrzení vyjádření Digitální a informační agentury a požádala soud o opatření tohoto důkazu.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

7. Žalovaný odmítá tvrzení žalobkyně, že by ji ČMK zastupovala pouze v řízení v prvním stupni a že napadené rozhodnutí mělo být tudíž doručováno přímo žalobkyni. Sdělil, že dne 13. 12. 2023 byla Městskému úřadu Písek doručena plná moc žalobkyně, ve které zmocnila „společnost Česká metrologická kancelář, s.r.o. (…) k zastupování v řízení vedeném u Městského úřadu Písek, pod sp. zn. X.“ Dle žalovaného z textu plné moci vyplývá, že je rozsah zmocnění vymezen na konkrétní přestupek, nikoliv pouze na řízení v prvním stupni. V plné moci musí být dle žalovaného výslovně uvedeno, že je rozsah omezen pouze pro první stupeň řízení.

8. Žalovaný ve svém vyjádření upozornil i na zásadu jednotnosti řízení, která znamená, že řízení o přestupku tvoří do vydání rozhodnutí o odvolání jeden celek. V souvislosti s tím odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2023, čj. 1 As 34/2023–55. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce v zaslaném odvolání u podpisu uvedl „i.s. Česká metrologická kancelář s.r.o.“ a tvrdí, že se jedná o potvrzení zastoupení žalobce i pro druhý stupeň.

9. Žalovaný dále uvádí, že změna statutárního zástupce ČMK a s tím související deaktivace přístupových údajů původního statutárního zástupce nemůže mít žádný vliv na doručování rozhodování. Napadené rozhodnutí bylo zcela v souladu s právními předpisy doručeno do aktivní datové schránky zástupce žalobkyně a je odpovědností společnosti zajistit přístup oprávněných osob do datové schránky. Žalovaný poukazuje na odpovědnost žalobkyně za výběr svého zástupce, který má hájit její práva v řízení o přestupku. Žalovaný trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo řádně doručeno dne 2. 4. 2024 do datové schránky ČMK a v tento den také nabylo právní moci. Žalovaný navrhuje podanou žalobu odmítnout pro opožděnost, neboť lhůta pro podání žaloby dle něj uplynula dne 2. 6. 2024.

10. Žalobkyně ve své replice setrvala na svém žalobním návrhu a odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, ze které podle ní plyne, že rozsah plné moci ze dne 13. 12. 2023 byl dán pouze pro řízení v prvním stupni u Městského úřadu Písek. Způsob formulace plné moci tak nezavdává žádné pochybnosti o rozsahu zmocnění, které bylo s jistotou omezeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2006, čj. 20 Cdo 2445/2005, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2023, čj. 1 As 267/2022–45, usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2023, čj. IV. ÚS 2475/23). Žalobkyně dodala, že akceptuje odpovědnost za výběr svého zástupce, ale tento výběr nebyl dán pro odvolací řízení.

11. Žalobkyně se rovněž vyjádřila k námitce žalovaného spočívající v odpovědnosti ČMK za zajištění přístupu k vlastní datové schránce. Žalobkyně uvádí, že zajištění přístupu oprávněných osob je v pravomoci a odpovědnosti státu, resp. Digitální a informační agentury. Rovněž odkázala na právní úpravu zneplatnění přístupových údajů a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, čj. 8 As 57/2019–57. Žalobkyně shrnula, že je napadené rozhodnutí nezákonné z důvodu oznámení rozhodnutí až po zániku odpovědnosti za přestupek. K řádnému doručení napadeného rozhodnutí došlo až dne 3. 3. 2025 do datové schránky žalobkyně; rozsah plné moci byl dán pouze pro řízení v prvním stupni.

IV. Obsah správního spisu

12. Na základě oznámení o podezření ze spáchání přestupku Městskou policií Písek ze dne 14. 8. 2023 vyzval správní orgán prvního stupně žalobce jako provozovatele vozidla podle § 125h zákona o silničním provozu, aby uhradil určenou částku či sdělil totožnost řidiče vozidla v době přestupku. Této možnosti žalobce využil a správnímu orgánu prvního stupně sdělil jméno a adresu řidiče: „R. J., nar. X, trv. bytem X.“ 13. Dne 31. 8. 2023 bylo označené osobě zasláno oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku spojené s předvoláním k ústnímu jednání nařízenému na den 20. 9. 2023; ta se z účasti na ústním jednání omluvila a prohlásila, že daný přestupek spáchala. Správní orgán prvního stupně následně předvolal označenou osobu k ústnímu jednání nařízenému na den 10. 10. 2023, i z tohoto jednání se opět omluvila. Správní orgán prvního stupně vydal usnesení dne 21. 11. 2023, čj. MUPI/2023/71055, kterým bylo zastaveno řízení o přestupku, jelikož spáchání skutku nebylo označené osobě prokázáno.

14. Posléze příkazem ze dne 12. 12. 2023, čj. MUPI/2023/75649, správní orgán prvního stupně uznal žalobkyni vinnou z předmětného přestupku provozovatele motorového vozidla. Proti příkazu podala žalobkyně včasný odpor dne 18. 12. 2023 prostřednictvím e–mailu bez ověřeného elektronického podpisu. Následně byl podaný odpor potvrzen dne 27. 12. 2023 podáním z datové schránky osoby J. O.. Součástí podání byla kopie plné moci, kterou žalobkyně zmocnila k zastupování ČMK a substituční plná moc, kterou ČMK zmocnila k zastupování J. O..

15. Po podání odporu uvědomil správní orgán prvního stupně žalobkyni o pokračování v řízení o přestupku a umožnil jí seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Následně správní orgán prvního stupně vydal dne 9. 2. 2024 prvostupňové rozhodnutí, které doručoval společnosti ČMK. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání prostřednictvím své elektronické adresy [email protected], které následně doplnila podáním stejného obsahu ze své datové schránky. Odvolání bylo v textu podepsáno: „3 veteráni s.r.o., odvolatel, is. Česká metrologická kancelář s.r.o.“ O odvolání žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím, které zaslal do datové schránky ČMK. Na základě tzv. fikce bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 2. 4. 2024.

16. Žalobkyně dne 4. 2. 2025 podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu podle § 80 správního řádu k Ministerstvu dopravy, v němž uvedla, že dosud nebylo rozhodnuto o podaném odvolání. Ministerstvo dopravy následně vyzvalo správní orgán prvního stupně a žalovaného k poskytnutí informací ohledně aktuálního stavu v předmětném řízení. Žalovaný v reakci na výzvu Ministerstva dopravy předložil vyžádané podklady dne 17. 2. 2025. Žalobkyně po zjištění, že již bylo ve věci vydáno napadené rozhodnutí, požádala žalovaného dne 27. 2. 2025 o jeho zaslání do své datové schránky. Napadené rozhodnutí bylo následně žalovaným doručeno do datové schránky žalobkyně dne 3. 3. 2025. Proti němu podala žalobkyně dne 22. 4. 2025 správní žalobu.

V. Právní hodnocení věci

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

18. Krajský soud rozhodl ve věci podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

19. Žaloba je důvodná.

20. Stěžejní námitkou žalobkyně je zánik její odpovědnosti za spáchaný přestupek na základě uplynutí promlčecí doby. Z argumentace žalobkyně, lze dovodit, že zpochybňuje zákonnost doručování žalovaného, který zaslal napadené rozhodnutí původně společnosti ČMK, která byla žalobkyní zmocněna k jejímu zastupování. Ovšem žalobkyně namítá, že plnou moc pro zastupování ve správním řízení udělila zmocněnci pouze pro řízení v prvním stupni. Žalobkyně má za to, že žalovaný v rozporu s právními předpisy zaslal napadené rozhodnutí ČMK, pročež takové doručení nemohlo vyvolat žádné právní účinky. Dle žalobkyně k řádnému doručení napadeného rozhodnutí došlo až dne 3. 3. 2025, kdy bylo napadené rozhodnutí doručeno do datové schránky žalobkyně. V.A Rozsah plné moci 21. Krajský soud z povahy věci nejprve posuzoval rozsah udělené plné moci, a sice to, zda je možné z formulace a obsahu plné moci ze dne 13. 12. 2023 učinit závěr, že žalobkyně udělila ČMK zmocnění k zastupování pouze pro řízení v prvním stupni (jak tvrdí žalobkyně), nebo zda se plná moc vztahovala i na řízení odvolací (jak tvrdí žalovaný).

22. Podle § 33 odst. 1 správního řádu platí, že účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

23. Podle § 33 odst. 2 správního řádu platí, že zmocnění může být uděleno a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení, b) pro celé řízení, c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, nebo d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.

24. K problematice stanovení rozsahu plné moci se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 433/01, ve kterém uvedl, že „právní teorie i praxe rozlišují různé druhy plné moci, resp. obsahu a rozsahu zástupcova oprávnění, podle různých kritérií. Jde např. o všeobecnou (generální) plnou moc, která opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům, nebo zvláštní (speciální) plnou moc omezující se pouze na některé právní úkony, popř. některý druh právních úkonů či pouze jediný právní úkon. Kromě případů, kdy zákon výslovně požaduje speciální plnou moc k určitému právnímu úkonu (např. k odmítnutí dědictví), je věcí zmocnitele, zda ke každému právnímu úkonu, jenž má být učiněn v jeho zastoupení, vystaví zmocněnci zvláštní plnou moc, či zda mu udělí všeobecnou plnou moc. Každý druh plné moci může být omezený nebo neomezený. Podle neomezené plné moci může zmocněnec provést příslušné právní úkony podle svého volného uvážení, zachovávaje povinnosti zmocněnce, v omezené plné moci má dány směrnice, jak má postupovat. V každém případě musí být z plné moci zřejmý rozsah oprávnění zmocněnce; rozhodující je proto obsah plné moci a omezení daná inter partes nemají vůči třetím osobám žádnou právní relevanci.“ Pro jednoznačné určení rozsahu udělené moci je tedy podstatná přesná formulace obsahu plné moci.

25. Krajský soud z obsahu správního spisu ověřil, že žalobkyně udělila dne 13. 12. 2023 plnou moc k zastupování společnosti ČMK, ve které uvedla, že „tímto zmocňuje společnost Česká metrologická kancelář s.r.o., IČ: 03822699, adresa sídla: Americká 362/11, Vinohrady, 120 00 Praha 2, k zastupování v řízení vedeném u Městského úřadu Písek, pod sp. zn. X. Substituční doložka – zmocnitel souhlasí se substitucí.“ Tato plná moc byla zaslána dne 13. 12. 2023 správnímu orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně následně dne 14. 12. 2023 vyzval žalobkyni k doplnění náležitosti plné moci z důvodu chybějícího podpisu žalobkyně. Podepsaná plná moc byla doplněna podáním ze dne 27. 12. 2023, které bylo zasláno substitutem zmocněnce J. O.. Podání bylo dále doplněno substituční plnou mocí pro J. O.a „k zastupování v řízení vedeném u Městského úřadu Písek, pod sp. zn. X.“ 26. Krajský soud zhodnotil obsah plné moci a dospěl k závěru, že jde o plnou moc ve smyslu § 32 odst. 2 písm. a) správního řádu udělenou pouze pro určitou část řízení a že a contrario nejde o plnou moc dle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu udělenou pro celé řízení. Ze samotného textu plné moci totiž jednoznačně vyplývá, že byla žalobkyní udělena pouze pro správní řízení v prvním stupni vzhledem k přesné specifikaci řízení uvedením příslušného správního orgánu a spisové značky, pod kterou se projednávaná věc vedla. Šlo tedy o vymezení naprosto a zcela konkrétní, a to prostřednictvím konkrétního řízení označeného jeho konkrétní spisovou značkou. Z obsahu plné moci nelze dovodit, že bylo úmyslem žalobkyně zmocnit ČMK i pro případné odvolací řízení. V takovém případě by totiž v plné moci byla uvedena standardní formulace, že zmocněnec je oprávněn podávat za zmocnitele i případné opravné prostředky apod.

27. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 9/2015–27 „při posuzování rozsahu zmocnění je vždy na místě položit si otázku, jakým úmyslem byli zmocnitel a zmocněnec vedeni při sepisování plné moci (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007–158). Na úmysl smluvních stran je možné usuzovat z okolností o tomto úmyslu vypovídajících. Jednou z hlavních okolností v případě dohody o plné moci je text plné moci, listiny osvědčující její uzavření.“ V nyní posuzovaném případě však nelze usuzovat na úmysl smluvních stran jiný, než že byla plná moc ČMK udělena pouze pro zastupování v prvostupňovém správním řízení vedeném u Městského úřadu Písek, pod sp. zn. X, přičemž ani z dalšího textu plné moci nevyplývá úmysl žalobkyně udělit procesní plnou moc pro celé řízení, na základě které by mohla společnost ČMK žalobkyni zastupovat i v odvolacím řízení.

28. Podle § 34 odst. 3 správního řádu platí, že v pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení.

29. Uplatnění interpretace rozsahu plné moci podle § 34 odst. 3 správního řádu se věnoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 9/2015, ve kterém uvedl následující: „Tato norma stanoví, že v pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení. […] Jeho užití totiž přichází v úvahu pouze v případech, kdy jsou pochybnosti o rozsahu zastoupení v rámci jednoho správního řízení. Aplikuje se tedy tam, kde je zřejmé, že se zastoupení na dané řízení vztahuje, jsou však pochybnosti o tom, v jakém rozsahu (např. zda se vztahuje na konkrétní úkon, část řízení, nebo celé řízení).“ Z uvedeného vyplývá, že správní orgán může užít této interpretace pouze v případě, že je rozsah plné moci jednoznačně dán na konkrétní správní řízení, ale z obsahu plné moci nevyplývá, zda je plná moc udělena pouze pro určitý úkon či stupeň řízení, nebo pro celé řízení.

30. V nyní projednávaném případě nelze uplatnit presumpci ohledně rozsahu zastoupení pro celé řízení podle § 34 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu. Obsah plné moci totiž nezavdává jakékoliv pochybnosti o jejím rozsahu. Rozsah plné moci vymezený uvedením správního orgánu, u kterého se předmětné správní řízení vede, a spisové značky, která je udělená pro konkrétní řízení v prvním stupni, je dostatečně upřesněný a neumožňuje správním orgánům jakkoli uplatnit interpretaci podle § 34 odst. 3 správního řádu. Nelze se tedy ztotožnit se závěrem žalovaného, že žalobkyně vymezila rozsah zmocnění na konkrétní přestupek, a tedy celé řízení o něm, když se v obsahu plné moci neobjevuje žádná zmínka o spáchaném přestupku, nýbrž o přesně vymezeném správním řízení v prvním stupni, a tedy jasný odkaz na část správního řízení vedeného u Městského úřadu Písek pod čj. X. Žalobkyně velmi konkrétním způsobem uvedla rozsah plné moci, o kterém nelze mít jakékoliv pochybnosti.

31. Krajský soud opírá svůj závěr o rozsahu plné moci vztahující se pouze na řízení před správním orgánem prvního stupně a o nepoužitelnosti § 34 odst. 3 správního řádu o rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2022, čj. 32 A 79/2019–40, jenž obstál v kasačním řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2023, čj. 1 As 267/2022–45; obě tato rozhodnutí následně obstála i před Ústavním soudem, viz usnesení ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2475/23. V označené věci šlo o posuzování rozsahu plné moci, která byla formulována obdobným způsobem jako v nyní projednávané věci, tj. byla formulována tak, že je zmocnění uděleno pro zastupování v řízení vedeném konkrétním správním orgánem (konkrétně Krajskou hygienickou stanicí Zlínského kraje) pod konkrétně vymezenou spisovou značkou. Krajský soud v Brně zhodnotil, že takto formulovaná plná moc byla udělena pro konkrétní řízení vedené správním orgánem prvního stupně. Nejvyšší správní soud v Brně tento závěr Krajského soudu v Brně potvrdil, když v citovaném usnesení konstatoval, že „nelze vysledovat úmysl smluvních stran jiný, než že byla plná moc (…) udělena pouze pro zastupování v prvostupňovém správním řízení. (…) plná moc naopak neobsahovala žádnou z běžně a téměř „standardně“ používaných způsobů vyjádření, že zástupce/zmocněnec je oprávněn podávat například opravné prostředky apod. […] S ohledem na výše uvedené se tak neuplatní ani odkazovaný § 34 odst. 3 správního řádu, neboť v daném případě neexistovaly ony „pochybnosti o rozsahu zastoupení“, neboť formulace plné moci byla zcela jednoznačná.“ Ústavní soud pak ve shora citovaném usnesení ve vztahu k plné moci uvedl, že vzhledem k její formulaci ji správní soudy vyložily správně „tak, že se týká jen té části řízení, s čímž správní řád v § 33 odst. 1 písm. a) výslovně počítá (vedle možnosti zmocnit jen k úkonu nebo skupině úkonů), probíhající před správním orgánem prvního stupně. Navíc, jak správně upozornily, pro stěžovatelkou tvrzené a zamýšlené účinky rozsahu plné moci stačilo v ní uvést, že zmocněnec je na jejím základě oprávněn podat i případné opravné prostředky. V napadených rozhodnutích je rovněž vysvětleno, že vzhledem k formulační jednoznačnosti stěžovatelkou (respektive jejím zmocněncem) předložené plné moci v daném případě nebylo lze aplikovat beneficium § 34 odst. 3 správního řádu, neboť nebyly dány pochybnosti umožňující vycházet z toho, že plná moc byla formulována tak, aby zástupce vystupoval jménem zastoupeného v celém řízení.“ 32. Z citovaných rozhodnutí správních soudů a Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že vymezení rozsahu plné moci prostým uvedením konkrétního správního orgánu prvního stupně a spisové značky, pod kterou se správní řízení vede, znamená vymezení rozsahu zmocnění k zastupování pouze pro první stupeň správního řízení dle § 33 odst. 2 písm. a) správního řádu.

33. Pokud žalovaný tvrdí, že když není výslovně v plné moci uvedeno omezení pro první stupeň řízení, vztahuje se tato plná moc automaticky i na řízení odvolací, jedná se o špatnou interpretaci rozsahu plné moci.

34. Žalovaný upozorňoval ve svém vyjádření i na zásadu jednotnosti řízení v souvislosti s tvrzením, že se rozsah plné moci vztahuje na celé správní řízení a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2023, čj. 1 As 34/2023–55. Zásada jednotnosti řízení se uplatňuje i v přestupkovém řízení, nicméně tato zásada nesouvisí s obsahem plné moci a s rozsahem zmocnění. Plná moc k zastupování může být zmocnitelem udělena v různém rozsahu, jak vyplývá ze samotného § 33 odst. 2 písm. a) až d) správního řádu, a je pouze na úmyslu zmocnitele, zda bude chtít být zastoupen pouze pro řízení v prvním stupni, druhém stupni či pro celé řízení, nebo pouze pro určitý úkon např. doručování. Nelze tedy dovozovat rozsah plné moci žalobkyně pro celé řízení na základě zásady jednotnosti řízení, jelikož tato se vztahuje na řízení samotné, nikoli na obsah a rozsah udělené plné moci.

35. Konečně žalovaný namítá, že žalobkyně potvrdila své zastoupení i pro druhý stupeň řízení uvedením „is. Česká metrologická kancelář s.r.o.“ u svého podpisu v podaném odvolání. To dle názoru krajského soudu není relevantní. Podstatná je formulace plné moci, jak je uvedeno výše. Úmysl žalobkyně být zastupována pouze pro první stupeň řízení částečně vyplývá i ze způsobu podání odvolání. I přesto, že se žalovaný domnívá, že žalobkyně potvrdila své zastoupení uvedením „i.s. Česká metrologická kancelář s.r.o.“, bylo odvolání podáno a následně potvrzeno pouze žalobkyní, nikoliv společností ČMK, která již nečinila žádné úkony v řízení ve druhém stupni. Z obsahu plné moci a ze způsobu podání odvolání je patrné, že nebyly dány žádné pochybnosti o rozsahu zmocnění a žalovaný byl povinen respektovat obsah udělené plné moci. Z obsahu podání nemohl žalovaný automaticky usuzovat, že je žalobkyně zastoupena i v druhém stupni řízení, pokud plná moc jednoznačně stanovuje rozsah zastoupení pouze pro řízení v prvním stupni. Lze tedy uzavřít, že o rozsahu zmocnění nebyly dány pochybnosti. Žalovaný tak nemohl dovozovat zmocnění žalobkyně pouze na základě uvedení doložky in substituto v podaném odvolání, pokud byl rozsah zmocnění v plné moci jednoznačně určen a odvolání bylo podáno pouze prostřednictvím žalobkyně.

36. Krajský soud tak k tomuto žalobnímu bodu uzavírá, že plná moc udělená žalobkyní společnosti ČMK byla svým rozsahem určena pouze pro řízení v prvním stupni vedeném u Městského úřadu v Písku pod konkrétní spisovou značkou. Předmětná plná moc již tudíž v odvolacím řízení neplatila a nebylo možné nadále jednat a doručovat společnosti ČMK; žalovaný měl jednat přímo s žalobkyní a doručovat písemnosti výlučně a přímo jí.

37. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný pochybil již tím, když doručoval napadené rozhodnutí společnosti ČMK, je další argumentace žalobkyně týkající se přístupu do datové schránky této společnosti nepodstatná. Z toho důvodu nebylo třeba ani k tomu vést dokazování a opatřovat vyjádření Digitální a informační agentury. V.B Doručení napadeného rozhodnutí 38. Žalobkyně namítá, že na základě nesprávného zhodnocení plné moci došlo k nesprávnému doručování napadeného rozhodnutí žalovaným, který napadené rozhodnutí zaslal do datové schránky ČMK a na základě fikce doručení považoval napadené rozhodnutí za úspěšně doručené dne 2. 4. 2024. Žalobkyně tvrdí, že plná moc byla dána pouze pro zastupování v prvním stupni a žalovaný byl povinen napadené rozhodnutí zaslat přímo jí. Daná námitka je v kontextu shora uvedeného důvodná.

39. Krajský soud se ztotožňuje se žalobkyní v tom, že doručení napadeného rozhodnutí do datové schránky zmocněnce ČMK nemohlo mít žádné právní účinky. Napadené rozhodnutí mělo být doručováno přímo žalobkyni, neboť v odvolacím řízení nebyla zastoupena. Ze správního spisu dále nevyplývá, že by se žalobkyně s obsahem napadeného rozhodnutí, jakkoliv seznámila dříve než dne 3. 3. 2025, kdy jí bylo doručeno žalovaným do její datové schránky na základě její žádosti. Krajský soud tak zhodnotil, že napadené rozhodnutí nebylo doručeno v souladu s právními předpisy.

40. Žalovaný ve svém vyjádření trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo řádně doručeno do datové schránky zmocněnce ČMK, a to dne 2. 4. 2024, kdy nabylo napadené rozhodnutí také právní moci, a proto navrhuje odmítnutí žaloby pro opožděnost. Lze pouze zopakovat, že při doručování došlo k pochybení žalovaného, který nerespektoval obsah plné moci žalobkyně, která byla udělena pouze pro řízení v prvním stupni. K řádnému doručení, a tudíž i oznámení napadeného rozhodnutí došlo až dne 3. 3. 2025. Odmítnutí žaloby pro její opožděnost tedy není možné, neboť žaloba byla podána včas dne 22. 4. 2025.

41. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví–li zvláštní zákon lhůtu jinou. Počátek lhůty k podání žaloby se pojí až s řádným oznámením napadeného rozhodnutí žalobkyni, tedy se dnem 3. 3. 2025, nikoliv se dnem 2. 4. 2024, jak namítá žalovaný.

42. Vzhledem ke skutečnosti, že k řádnému doručení napadeného rozhodnutí došlo až dne 3. 3. 2025, kdy bylo doručeno do datové schránky žalobkyně, počala lhůta pro podání žaloby běžet od tohoto dne. Žaloba podaná ke krajskému soudu dne 22. 4. 2025 je tudíž včasná. Žalobkyně tedy podala žalobu v zákonné lhůtě. V.C Uplynutí promlčecí doby 43. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Promlčecí doba dle žalobkyně uběhla dne 10. 2. 2025. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož nabylo právní moci až po zániku odpovědnosti žalobkyně za spáchaný přestupek.

44. Podle § 29 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), platí, že odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby.

45. Podle § 30 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky činí promlčecí doba u přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty s horní hranicí nižší než 100 000 Kč, 1 rok a počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku (§ 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky).

46. Podle § 32 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona platí, že promlčecí doba se přerušuje vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným; je–li prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.

47. Podle § 73 odst. 1 správního řádu platí, že nestanoví–li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.

48. Nejvyšší správní soud se k otázce promlčení spáchaného přestupku vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, čj. 7 As 61/2010–89, v němž uvedl, že: „přestupek musí být v zákonné lhůtě projednán pravomocně. Pokud totiž právo správního orgánu projednat přestupek po uplynutí prekluzívní lhůty zaniká, je nutné, aby do této doby bylo rozhodnutí o přestupku perfektní, tzn. splňovalo všechny znaky zásadně nezměnitelného individuálního správního aktu. Není rozhodující, zda správní akt nabude právní moci marným uplynutím lhůty k odvolání, oznámením rozhodnutí o podaném odvolání či případně jiným zákonem stanoveným způsobem. Z procesního hlediska jde o konečný výsledek určitého postupu správního orgánu. Nelze připustit, aby rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci až po uplynutí prekluzívní lhůty. Pod pojem "projednat“ je totiž třeba zahrnout i konečný výsledek postupu správního orgánu, tedy nabytí právní moci, s níž jsou spojeny významné právní následky. Teprve v okamžiku nabytí právní moci je rozhodnutí o přestupku úplné a neměnné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 5 Afs 42/2004–61, publikovaný pod č. 954/2006 Sb. NSS).“ 49. Ač se v novém přestupkovém zákoně změnila terminologie, princip zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby je nastaven stále stejně. „Pro upřesnění je nutno podotknout, že terminologicky se de facto jedná o prekluzivní, a nikoli promlčecí lhůtu. Přihlíží se k ní z úřední povinnosti (tedy nikoli na základě námitky účastníka řízení) a jejím uplynutím odpovědnost za přestupek zaniká. Nicméně v souladu s běžně užívanou terminologií v trestním právu hmotném, v němž se také hovoří o promlčení trestní odpovědnosti (§ 34 a násl. trestního zákoníku), se upřednostnilo zachování tohoto pojmosloví.“ (Důvodová zpráva k zákonu č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich; sněmovní tisk 555/2015).

50. Zákon o odpovědnosti za přestupky dále v § 32 odst. 2 stanoví důvody pro přerušení promlčecí doby. Přerušením ztrácí dosud uplynulá promlčecí doba význam a počíná opět od počátku běžet promlčecí doba nová. Pro posouzení nyní projednávané věci je podstatné, že se promlčecí doba podle písm. b) přerušuje vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným.

51. Rozhodnutím, jímž se obviněný uznává vinným, je třeba rozumět meritorní rozhodnutí, jehož výroková část obsahuje náležitosti § 93 zákona o odpovědnosti za přestupky. Lze doplnit, že ke shodnému závěru dospěla i komentářová literatura: „Rozhodnutím o přestupku, kterým byl obviněný uznán vinným, respektive kterým byla vyslovena vina, je zde nutno rozumět meritorní rozhodnutí, jehož součástí je vyslovení viny. Nejedná se tedy o jakékoli rozhodnutí učiněné, ať v podobě rozhodnutí či usnesení, v průběhu řízení o přestupku, ale pouze o meritorní rozhodnutí. Jedná se tak o rozhodnutí o přestupku ve věci v prvním stupni, a to buď vydáním příkazu (§ 90), nebo vydáním rozhodnutí ve standardním řízení (§ 67 a násl. SpŘ). V obou případech se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu mimo jiné uvede vyslovení viny [§ 93 odst. 1 písm. c)].“ (Jemelka, L., Vetešník, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2020, s. 259).

52. Vydáním rozhodnutí se podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí–li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“. Doručuje–li správní orgán stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím datové schránky, rozumí se vydáním rozhodnutí podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu provedení tzv. jiného úkonu směřujícího k doručení, tzn. odeslání elektronické verze rozhodnutí prostřednictvím datové schránky (viz např. rozsudky NSS ze dne 3. 9. 2020, čj. 1 Azs 504/2019 – 29, ze dne 13. 6. 2019, čj. 4 As 73/2019 – 24, či ze dne 14. 10. 2020, čj. 6 As 199/2020 – 43). Okamžik vydání rozhodnutí o vině je zásadní pro to, aby původní promlčecí doba byla přerušena a počala běžet nová.

53. Z předloženého správního spisu krajský soud zjistil, že dne 20. 7. 2023 došlo ke spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu neznámým řidičem. Následující den počala běžet první promlčecí doba v délce jednoho roku podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona. Ta byla přerušena doručením příkazu dne 12. 12. 2023 správním orgánem prvního stupně a počala běžet druhá jednoroční promlčecí doba. Proti příkazu byl žalobkyní podán včasný odpor a správní orgán prvního stupně tak vydal prvostupňové rozhodnutí ze dne 9. 2. 2024, kdy počala opět běžet nová promlčecí doba v souladu s § 32 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona.

54. V projednávaném případě došlo k poslednímu přerušení promlčecí doby vydáním prvostupňového rozhodnutí dne 9. 2. 2024 (téhož dne odesláno datovou zprávou z datové schránky správního orgánu prvního stupně). Den 9. 2. 2024 je den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; tento den se nezapočítává do běhu lhůty. Jednoroční promlčecí doba počala běžet dne 10. 2. 2024 a uplynula v pondělí 10. 2. 2025, neboť konec lhůty dne 9. 2. 2025 připadl na neděli. K pravidlům pro počítání lhůt se odkazuje na § 40 správního řádu.

55. Aby nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, bylo nutné, aby rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni nabylo právní moci nejpozději do poslední dne promlčecí doby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021, čj. 9 As 255/2020–23). Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo řádně doručeno žalovaným až dne 3. 3. 2025 do datové schránky žalobkyně, došlo k nabytí právní moci napadeného i prvostupňového rozhodnutí v souladu s § 73 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 19 odst. 5 správního řádu až v tento den, tj. po uplynutí promlčecí doby k zániku odpovědnosti žalobkyně za spáchaný přestupek.

56. Krajský soud se tedy neztotožňuje se závěrem žalovaného, který tvrdí, že napadené i prvostupňové rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 4. 2024, kdy bylo doručeno do datové schránky ČMK. Takové doručení nelze považovat za doručení vyvolávající právní účinky, neboť ČMK v té době již nebyla zmocněncem žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že byla žalobkyní zmocněna pouze k zastupování v prvním stupni řízení. Žalovaný byl povinen zaslat napadené rozhodnutí přímo k rukám žalobkyně, ke kterému došlo až dne 3. 3. 2025. Obě správní rozhodnutí tak nabyla právní moci až po zániku odpovědnosti za přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby.

57. Uplynutím zákonem stanovené promlčecí doby odpovědnost za přestupek zaniká a správní orgán je povinen přestupkové řízení zastavit [§ 86 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona]. Blíže lze odkázat např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, čj. 9 As 125/2013–43, či ze dne 20. 10. 2017, čj. 2 As 101/2017–46.

58. Z uvedeného vyplývá, že obě správní rozhodnutí, které v souhrnu uznávají žalobkyni vinnou z přestupku, jsou nezákonná, neboť k pravomocnému projednání předmětného přestupku nedošlo do konce promlčecí doby, která uplynula dne 10. 2. 2025. K pravomocnému projednání přestupku došlo až dne 3. 3. 2025, což způsobuje nezákonnost obou rozhodnutí.

VI. Závěr a náklady řízení

59. Vzhledem ke všemu shora uvedenému zrušil krajský soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 ve spojení s § 78 odst. 3 s. ř. s. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. krajský soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude nezbytným krokem zastavení řízení o přestupku podle § 86 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona z důvodu toho, že odpovědnost za přestupek zanikla. Vysloveným právním názorem krajského soudu je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

60. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokátky.

61. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 13 860 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč; 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 15 210 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka je plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její nárok o částku odpovídající dani, kterou je povinna z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 3 194,10 Kč. Celkem jde tedy o částku 18 404,10 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 21 404,10 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobkyně IV. Obsah správního spisu V. Právní hodnocení věci V.A Rozsah plné moci V.B Doručení napadeného rozhodnutí V.C Uplynutí promlčecí doby VI. Závěr a náklady řízení