66 A 8/2014 - 104
Citované zákony (24)
- o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, 424/1991 Sb. — § 9
- o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, 491/2001 Sb. — § 13 § 20 odst. 1 § 21 odst. 3 § 24 odst. 2 § 24 odst. 5 § 25 odst. 3 § 30 § 60
- o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), 130/2002 Sb. — § 12
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 7 odst. 2 § 7 odst. 7 § 37 odst. 3 § 61 § 90 odst. 1 § 90 odst. 2 § 90 odst. 3 § 92 § 93 odst. 4 § 93 odst. 5 § 104 odst. 1
- správní řád, 500/2004 Sb. — § 60 odst. 1 § 67 odst. 1 § 67 odst. 3
Rubrum
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Evy Lukotkové v právní věci navrhovatele Mgr. M. Č., proti odpůrcům 1. PRO Sport a Zdraví, politické hnutí, 2. TOP 09 – politická strana, 3. KUŘIMSKÁ OBČANSKÁ LIGA, volební uskupení, 4. Sdružení Občanské demokratické strany a nezávislých kandidátů, 5. ANO 2011, politické hnutí, 6. SDRUŽENÍ PRO KUŘIM, sdružení nezávislých kandidátů, 7. „společně“ sdružení nezávislých kandidátů, 8. Křesťanská demokratická unie – Československá strana lidová, 9. Městský úřad Kuřim, Jungmannova 968/75, 664 34 Kuřim, zastoupený JUDr. Petrem Fialou, advokátem, společníkem obchodní společnosti Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem Brno, Helfertova 2040/13, v řízení o návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva města Kuřim, takto:
Výrok
1. Návrh na neplatnost voleb do Zastupitelstva města Kuřim ve volbách konaných ve dnech 10. a 11. října 2014 se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Dne 21.10.2014 podala navrhovatel u zdejšího soudu návrh, v němž vyjádřil nesouhlas s průběhem voleb konaných ve dnech 10. a 11. října 2014 a domáhal se zrušení výsledků voleb do Zastupitelstva města Kuřim, které proběhly ve dnech 10. a 11. října 2014, neboť dle jeho názoru a předložených došlo: a) k narušení práv voličů nezveřejněním informace o změně na volební kandidátce České strany sociálně demokratické kandidující ve volbách do Zastupitelstva města Kuřim pod volebním číslem 3 a tím poškození kandidující strany, b) k oklamání voličů nesprávným použitím názvu politického uskupení Kuřimská občanská liga kandidující ve volbách do Zastupitelstva města Kuřim pod volebním číslem 4 a tím zatajení jeho skutečné právní subjektivity, což vedlo k získání neoprávněné volební výhody a zisku vyššího počtu hlasů, c) k nezákonnému zveřejnění informací majících prokazatelně reklamní charakter, a to o jednotlivých kandidátech všech žalovaných volební uskupení, což vedlo k získání neoprávněné volební výhody a zisku vyššího počtu hlasů. Všechna shora uvedená jednání nesou znaky vysoce profesionální připravené marketingové kampaně, což hovoří v neprospěch některých kandidátů do Zastupitelstva města Kuřim, kteří jsou mimo jiné také profesionálními pracovníky v oblasti reklamy, propagace a marketingu. Cílem dále v textu žaloby popsané marketingové kampaně bylo zdiskreditovat nepohodlné politické oponenty, a to za použití hraničních morálních, zákonných a etických postupů, ovlivnit myšlení voličů za účelem buď snížení volební účasti, nebo získání hlasů znechucených voličů. Načasování klíčových událostí negativní předvolební kampaně svědčí také o záměru zmanipulovat výsledky hlasování nikoli přímým ovlivněním voličů, nýbrž vytvořením neplatných hlasů přímo odevzdaných voliči, a to s použitím jejich nevědomosti a tím vytvoření příznivějšího kvóra pro přepočet výsledných odevzdaných platných hlasů. Indicie ukazují na profesionální marketingovou práci, brilantní úsudek a schopnost dlouhodobě plánovat. To, že úvahy navrhovatele jsou správné prokazuje i mediálně zveřejněný výsledek voleb do Zastupitelstva města Kuřim, kde je hovořeno o koalici, která zahrnuje uskupení, za niž kandidovali právě profesionální reklamní odborníci. Všechna tvrzení a úvahy, jak navrhovatel uvedl, je schopen prokázat za použití dle textu přiložených důkazů, které ve vzájemné souvislosti přímo ukazují na záměrnou diskreditaci politických oponentů formou a způsobem shora uvedeným. Proto se domáhá navrhovatel zrušení voleb ve Městě Kuřimi a jejich opakování, neboť nedošlo k ovlivnění voličů jen v některých z 8 volebních okrsků, což by nemělo na výsledek voleb jako takových vliv, ale došlo k ovlivnění voličů v celém městě, došlo k očernění a pošpinění celých politických uskupení a jednotlivých kandidátů a dle navrhovatele došlo ke zjevnému politickému podvodu na voličích, a to takto: I. Pověřený obecní úřad podle § 13 zákona č. 491/2001 Sb. činí veškeré úkony ve smyslu ust. odst. 1 zákona, přičemž k tomuto vyčlení zaměstnance úřadu. Podle zákona č. 130/2000 Sb. původně musel takový zaměstnanec splňovat zákonné podmínky podle § 12 citovaného zákona, avšak tato povinnost vztahující se k povinnosti pověřeného úřadu byla zrušena zákonem č. 230/2002 Sb. Zrušení § 12 zákona č. 130/2002 Sb. není vtěleno do prováděcí vyhlášky 59/2002 Sb. a v §§ 14 i nadále lze dohledat povinnost Krajského úřadu ověřovat způsobilost zaměstnance obce ve smyslu § 12 zákona č. 130/2002 Sb. Nelze než konstatovat, že vlivem odnětí této povinnosti smí povinnosti pracovníka pověřeného obecního úřadu zastávat kdokoliv, bez průkazné odbornosti a společenské zodpovědnosti a podléhající pouze osobě, která jej výkonem činnosti pověřila. Vznikl zde tak široký prostor pro ovlivňování příslušného zaměstnance pověřeného úřadu, byl dle navrhovatele otevřen prostor pro korupci, ovlivňování průběhu voleb již od jejich přípravy. Za průběh voleb nyní nenese nikdo konkrétní odpovědnost, což je chybou zákonodárného sboru, a kdy této chyby využívají různí aktivisté mající zájem se prezentovat ve veřejné sféře, nikoliv však pro blaho veřejného zájmu, nýbrž pro blaho své a prosazování svých zájmů a zájmů těch, kteří její aktivity sponzorují. I díky tomuto stavu v legislativě je možné, aby se hlasovací listiny proměnily v daňovými poplatníky hrazené reklamní letáky. II. Nejprve, jak uvedl, je nutno vysvítit událost, k níž došlo výslovně několik málo hodin před začátkem voleb. V první řadě jde o rozšíření tiskoviny nadepsané „Koho (ne) volit IV“. Obsahem této tiskoviny, pod kterou je podepsán bývalý člen kuřimské buňky ODS Ing. J. B., je hanění, pošpinění a zostouzení některých kandidátů do Zastupitelstva města Kuřim a volebních uskupení. Konkrétně jde zejména o Ing. O. Š. a jím vedenou společnou kandidátku č. 5 Sdružení Občanské demokratické strany a nezávislých kandidátů. Spolu s ním je očerňována ČSSD, k čemuž autor tiskoviny použil zejména čerstvé odsouzení lídra kandidátky ČSSZ, pana K. Smyslem této tiskoviny bylo zmanipulovat veřejné mínění voličů. Samozřejmě je zcela nemožné položit rovnítko mezi vytvoření této listiny a podepsaného tvůrce tiskoviny pana B. a skutečného zdroje poskytujícího informace uvedené v tiskovině (pokud si je pan B. sám nevylhal), který z největší pravděpodobností pochází z Městského úřadu v Kuřimi (pokud si vše pan B. nevylhal). Je nutno si položit otázku, proč by pan B. jako fyzická osoba sám o své vůli na své vlastní náklady nechal vytisknout tyto letáky a sám je roznášel po celé Kuřimi, je nutno si na tuto otázku odpovědět, pro odpověď je však nutno znát širší souvislosti. III. Navrhovatel uvedl, že v této souvislosti je nucen připojit osobní zkušenost z období po volbách do městského Zastupitelstva v Kuřimi v roce 2010. Jak tvůrce či distributor tiskoviny „Koho nevolit IV“ správně uvedl, je to bývalý člen kuřimské buňky ODS, které v Kuřimi předsedá pan Š., osoba uvedená na tiskovině. Navrhovatel byl velmi krátce sám členem této politické strany v Kuřimi. Členem této strany byl v období těsně před předcházejícími komunálními volbami v roce 2010 a krátce po nich. Tento krátký čas mu postačil k tomu, aby rozpoznal své priority, a také díky okolnostem stojícím zcela mimo politiku členství v ODS a jakoukoliv veřejnou angažovanost ukončil. V době po volbách v roce 2010, které skončily v podstatě patem, začaly prosakovat informace o tom, že by se starostou města mohl stát další z bývalých členů tehdejší ODS a samostatně kandidující osoba, které však nebylo ukončeno členství v ODS, a tudíž nemohla podle stanov ODS kandidovat jako samostatný kandidát. Šlo o pana P. Proto oznámil navrhovatel tehdejšímu starostovi panu Š., že na výsledky voleb v Kuřimi podá žalobu, protože volby neproběhly podle zákona. Několik dnů po tomto oznámení byl požádán, aby se zastavil v kanceláři starosty města, kde v té době byl pan S., velmi krátce se tam zdržel pan A. a byl přítomen pan K. a pan Š. Navrhovateli byla přednesena panem S. (formálním vítězem voleb) žádost či spíše dotaz, zda podá žalobu i v případě, kdy se pan P. nestane starostou či místostarostou města a skončí v opozici, přičemž bude vytvořena koalice sestávající z jiných uskupení. Protože jeho cílem bylo docílit právně nezávadného stavu, s návrhem souhlasil. Případné opakování voleb by Kuřimi nic nepřineslo. Přímo v kanceláři starosty města a na jeho počítači sepsal řekněme „abdikační listinu“, v níž se pan K. vzdává spolupráce s panem Poledňákem. Tento krok u navrhovatele umožnil vznik koalice a neopakování voleb. O tomto jeho kroku nemohl ale autor tiskoviny pan Berka vědět. IV. Tiskovina nesoucí název „Koho nevolit IV“ sepsaná panem B. je zjevně přímým důsledkem uražené ješitnosti a snahy pomstít se tehdejšímu starostovi a předsedovi místní buňky ODS panu Š. a samozřejmě „zrádci“ jeho blízkých přátel panu K. a dalším a vytvořit podmínky proto, aby se tito jedinci do Zastupitelstva města nedostali. To, že distribuce tiskoviny proběhla těsně před volbami, znemožnilo jakoukoli obranu nařčeným osobám. Šlo tedy o záměr zjevně diskreditační s účelem poškodit jmenované pány Š. a M. Ve spojení s jejich jmény tak došlo k poškození jmen politických stran ODS, ČSSZ a hnutí PRO Sport a Zdraví. A tím snížení volebních ambicí, protože v komunálních volbách lidé volí zejména nezávislé kandidáty a různá uskupení před zavedenými politickými stranami, přičemž z těchto zavedených stran dávají přednost konkrétním osobám. Jednání pana B. nelze kvalifikovat jako porušení § 30 zákona o volbách v žádné jeho části, je však na zvážení soudu, jak načasování distribuce tiskoviny spojené s událostmi roku 2010 a obsahem tiskoviny nebylo záměrné a nemělo způsobit újmu na právech poškozených kandidátů, kteří už neměli prostor pro svoji očistu v očích voličů právě s poukazem na znění zákona o volbách a ustanovení § 30 citovaného zákona. Jde zejména o tvrzení pana B., kdy tvrdí, že konkurz na výstavbu kuřimského wellness centra byl o 40.000.000 Kč předražen a toto měl audit, k němuž byl pan K. údajně odhodlán, prokázat. Je nutno též poukázat na podobnost jednání pana B. s jednáním jistého pražského advokáta, který před druhým kolem prezidentských voleb nechal vyvěsit hanlivé billboardy namířené proti prezidentskému kandidátu panu S. Výsledek se dostavil a tento kandidát neuspěl. Protože wellness v Kuřimi byl postaven v době, kdy starostou města byl pan Š., tedy v době, kdy byl pan B. členem ODS, mohl pan B. podat trestní oznámení, pokud měl důvod se domnívat, že došlo k nepravostem při zadávání veřejné zakázky. To však neudělal. Mohl to udělat i v pozdějších letech, neučinil to však ani později. Z osobní zkušenosti navrhovatel také ví, v čem spočívá zmanipulovatelnost pana B. Před volbami do Zastupitelstva v roce 2010 se pan B. na kandidátce společně s panem P. ocitli na nevolitelných místech. Oba z ODS odešli, nebo byli odejiti. Pan P. se rozhodl osamostatnit a uspěl se svojí kandidátkou v roce 2010 i v roce 2014. Pan B. se rozhodl závidět, zostouzet a špinit. Ale proč otálel 4 roky s vydáním svého letáku, a proč jej distribuoval ve chvíli, kdy se proto jeho obsahu nemohli nařčení bránit? Lze pouze spekulovat o tom, že tak neučinila až tak o své vlastní vůli, ale na popud někoho, a snad že tak nečinil ani zdarma. Toto je však jen spekulace. ¨ V. – směřující proti žalovanému č. 9 žalobního návrhu K narušení práv voličů nezveřejněním informace o změně na volební kandidátce ČSSZ ve volbě do Zastupitelstva města Kuřimi pod volebním číslem 3 a tím poškození kandidující strany došlo dle názoru navrhovatele zatajením zásadní informace o změně kandidátní listiny ČSSZ. Již v tiskovině šířené panem B. se hovoří mimo jiné o tom, že „K. je v podmínce“. Vzhledem k celkovému obsahu tiskoviny navrhovatel tomuto údaji nevěnoval absolutně žádnou pozornost a zřejmě jako další voliči si již doma, dlouho před hlasováním připravil volební lístek tak, že zaškrtl 17 jednotlivých kandidátů, mezi nimi dal hlas i panu K. kandidujícímu z prvního místa na kandidátce ČSSD. Podle ust. § 24 odst. 5 zákona č. 491/2001 Sb., bylo-li prohlášení o vzdání se kandidatury nebo odvolání kandidáta učiněno po registraci kandidátní listiny, zůstávají údaje u kandidátů na kandidátní listině, avšak při zjišťování výsledku voleb do Zastupitelstva obce se k hlasům pro něj odevzdaným nepřihlíží; zároveň se snižuje počet kandidátů příslušné volební strany (§ 45 odst. 1 a 4). Registrační úřad zajistí zveřejnění prohlášení ve všech volebních místnostech na území obce, pokud je obdrží do 48 hodin před zahájením voleb do Zastupitelstva obce. Ve volební místnosti na nástěnce byl vyvěšen papír formátu A4, na kterém bylo prosté oznámení o odstoupení pana K. z kandidátky. Tohoto si však navrhovatel všiml až poté, co opouštěl volební místnost. Má zato, že informace o odstoupení kandidáta z voleb by neměla být umístěna mezi dalšími listinami obsahujícími obecné informace o volbách samých, ale na místě výhradně pro sdělení takové zásadní informace vyhrazené. Navíc tato informace byla uvedena způsobem obecné písemnosti bez řádné úřední náležitosti, kterou dle jeho názoru je opatření takového sdělení identifikací příslušného registračního úřadu, což se nestalo. Informace na takové listině je proto tak věrohodná, jako její zveřejnění v tiskovině pana Berky. Ve své podstatě by takový papír mohl z recese ve volební místnosti dát na nástěnku kdokoliv. Volební komise si toho vůbec nemusela všimnout. Navrhovatel má zato, že tento absus je důsledkem absence proškolení a zkoušek ve smyslu § 12 zákona č. 130/2002 Sb. Došlo tak k tomu, že jeden z hlasů navrhovatele daných kandidátům ČSSZ přišel vniveč. Tím došlo ke snížení počtu platných odevzdaných hlasů pro tuto kandidující politickou stranu. Protože, jak uvedl, nebyl v souladu se zákonem o odstoupení pana K. z kandidátky ČSSD informován, propadl jeho hlas jemu daný, ale protože volil, nikoli podle politických stran, ale kandidáty napříč volebními stranami, byla jeho volba nicotná. Na kandidátkách dle jeho výběru dával hlasy prvnímu počtu čtyř kandidátů v pořadí. U kandidátky ČSSD to však bylo prvních pět kandidátů. Pokud by o nekandidatuře pana K. věděl, dal by hlas šestému kandidátu v pořadí, čímž by ČSSD neměla v konečném součtu 2.833 hlasů, nýbrž 2.834 hlasů, což by v přepočtu podle přepočtu porovnávaného základu 56673,88 znamenalo 5,00% hlasů pro kandidující ČSSD a tedy jeden mandát v Zastupitelstva města Kuřimi. Nyní jde o to, kolik takto neplatných hlasů ze stejných pohnutek bylo ČSSD odevzdáno. Skutečností je, že bylo vydáno celkem 3.831 obálek a odevzdáno bylo 3.820 obálek. Je možné uvěřit tomu, že se voliči zmýlili a jedenáct volebních obálek omylem vyhodili. Celkem bylo odevzdáno 60.216 hlasů z 61.296 možných hlasů. Neplatných tak bylo 1.170 hlasů, což představuje 73 odevzdaných obálek. Je otázkou, kolik z těchto 73 odevzdaných obálek obsahovalo hlasy pro ČSSD, resp. samostatné hlasy pro pana K. Jak je uvedeno výše, stačil jediný hlas daný jinému kandidátu ČSSD k tomu, aby tato volební strana měla v Zastupitelstvu nejméně jednoho svého zástupce. VI. – směřující proti žalovanému č. 3 žalobního návrhu K oklamání voličů došlo zmatečným použitím názvu politického uskupení „Kuřimská občanská liga“ kandidující ve volbách do Zastupitelstva města Kuřimi pod volebním číslem 4 a tím zatajení jeho skutečné právní subjektivity, což vedlo k získání neoprávněné volební výhody a zisku vyššího počtu hlasů, došlo zcela vědomě k volebnímu podvodu a to za účelem získání hlasů těch voličů, kteří nevolí politické strany, nýbrž dávají přednost nestraníkům a místním sdružením nezávislých kandidátů. Pro občana Kuřimi, který se nezabýval otázkou stranickosti ve volbách a dává přednost volbě jednotlivých kandidátů, nebo volí kandidáty podle toho, že je zná nebo volí ze zásady nestraníky sdružené v nezávislých sdruženích kandidátů, je označení Kuřimská občanská liga jasným důkazem o tom, že se jedná o sdružení místních nezávislých kandidátů. Ze Seznamu kandidátů pro volby do Zastupitelstva města Kuřimi konaných ve dnech 10. – 11. října 2014, nese volební uskupení název KUŘIMSKÁ OBČANSKÁ LIGA, avšak jak je dále uvedeno, jde o sdružení politického hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ a nezávislých kandidátů. Tato informace však již zůstává voliči utajena. Navrhovatel z přílohy k návrhu prokazuje skutečnost, kdy toto uskupení dlouhodobě vystupující pod označením „Kuřimská občanská liga“ zaznamenalo ve volbách do Zastupitelstva města Kuřimi hluboký propad v zisku hlasu voličů v roce, kdy uvedlo alespoň částečně pravdivě svůj skutečný právní statut. Poslední příloha navrhovatele k tomuto bodu žaloby prokazuje skutečnost, jak uvedl, že volební uskupení vystupující pod názvem Kuřimská občanská liga není zapsáno v seznamu politických subjektů a hnutí vedeného Ministerstvem vnitra ČR podle § 9 zákona č. 424/1991 Sb., vystupováním pod tímto názvem tak volební uskupení porušuje zákona a na voličích se dopouští prostého volebního podvodu, a to v posledních trojích volbách do Zastupitelstva města Kuřim. Uvedl, že z přílohy a) k bodu VI. Žalobního návrhu se prokazuje, že volební uskupení vystupující pod názvem „Kuřimská občanská liga“ je ve skutečnosti sdružením hnutí Starostové a nezávislí a nezávislých kandidátů, kde za hnutí Starostové a nezávislí (STAN), vystupuje na kandidátce jako první D. S. Na druhém místě je hnutím STAN navržen pan A. a na třetím opět hnutím STAN pan B. Kandidáti na čtvrtém a dalších místech jsou nezávislými kandidáty kandidujícími na společné kandidátce se STAN. Je poněkud zarážející a udivující systém fungování hnutí STAN, které vystupuje jako zcela regulérní politická strana, má své Stanovy a navrhovatel má zato, že tyto Stanovy jsou v rozporu s platným právním řádem ČR. Je totiž značně nestandardní, aby hnutí a v podstatě politická strana mělo k dispozici v podstatě dva druhy členů. Jednak členy řádné (Hlava II., Čl. 6 – 11 Stanov hnutí STAN) a potom „členy nečleny“ tzv. příznivce hnutí (Hlava II., Čl. 12 Stanov hnutí STAN), přičemž všichni společně mají právo mimo jiné za hnutí STAN kandidovat ve volbách do Zastupitelských sborů. Faktem je, že pro politická hnutí neplatí tak striktní pravidla jako pro politické strany. Forma hnutí je tak pro prosazování i osobních ambicí mnohem výhodnější pro svoji variabilitu. Předmětem žaloby není cokoli namítat proti hnutí STAN, nemůže však zůstat bez povšimnutí, že Stanovy hnutí STAN v této podobě byly schváleny 18.5.2012, tedy v době, kdy hnutí bylo aktivním členem vlády ČR. Žalobce pak dodal, že hnutí STAN bylo založeno 19.8.2004, tedy před volbami do Zastupitelstev měst a obcí v roce 2006. Hnutí STAN, starostové a nezávislí tak v souladu se svými Stanovami nominovala do voleb do Zastupitelstva města Kuřim tři své členy na prvních třech místech kandidátky. Zůstávajících 14 kandidátů byli nezávislí. Jak se podává z výsledku voleb do Zastupitelstva města Kuřimi, byla Kuřimská občanská liga volebním subjektem s právní subjektivitou, sdružení nezávislých kandidátů poprvé v roce 2002 a získala 24,38% odevzdaných platných hlasů a pět mandátů. V roce 2006 opět uskupení kandidovalo do voleb s názvem Kuřimská občanská liga a obhájilo svých pět mandátů a získalo 25,87% odevzdaných hlasů. V roce 2010 však vstoupili někteří členové Kuřimské občanské ligy do hnutí Starostové a nezávislí, což se ihned objevilo v souladu se zákonem i na kandidátní listině a volební subjekt vystupoval jako „Kuřimská občanská liga a politické hnutí Starostové a nezávislí“. Toto uskupení získalo v těchto volbách jen 18,20% odevzdaných hlasů a jen tři mandáty, což zjevně pro některé členy tohoto uskupení bylo v rozporu s jejich ambicemi a zájmy. Proto v letošních volbách do Zastupitelstva na hlasovacím lístku bylo uvedeno označení subjektu pouze ve formě „Kuřimská občanská liga“, ačkoliv toto politické volební uskupení neexistuje. Není registrováno ve smyslu § 9 zákona č. 424/1991 Sb. V roce 2014 šlo nesporně o kandidátku politického hnutí Starostové a nezávislí a nezávislých kandidátů a takto měl být volební subjekt označen i na hlasovacím lístku. Výsledkem této manipulace s povědomím voličů byl ve volbách opětovně zisk 28,47% odevzdaných hlasovacích lístků a zisk šest mandátů. Je tak prokázáno, že nejméně ve volbách do Zastupitelstva v roce 2010 a v roce 2014 použili kandidáti kandidující pod hlavičkou volebního subjektu „Kuřimská občanská liga“ toto označení záměrně, neboť ve voliči musí zákonitě vzbudit dojem, že jde o nezávislé kandidáty hájící výhradně zájmy Kuřimi, přičemž nejméně v roce 2010 a 2014 je prokázáno, že šlo o společnou kandidátku politického hnutí Starostové a nezávislí a nezávislých kandidátů. Je také prokázáno, že ve volbách, kde bylo tímto uskupením použito pouze označení „Kuřimská občanská liga“, došlo k zisku vždy více než 24% odevzdaných hlasů u voličů. V roce 2010, když volební subjekt uvedl ve svém názvu alespoň částečně správný název a označení, došlo k propadu volebního úspěchu o 6%. Uskupení „Kuřimská občanská liga“ tak manipulaci s vědomím voličů, neoprávněným užíváním této „obchodní značky“ nezaregistrované v seznamu politických hnutí a stran, získávalo a získalo prokazatelně preference a hlasy voličů, kteří spoléhali na to, že uskupení hájí pouze zájmy města Kuřimi, avšak nejméně v případě pana S. právě tomuto hlasy a sympatie voličů dopomohly ke křeslu krajského zastupitele. Podle § 25 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb. jsou kandidáti každé volební strany uvedeni na společném hlasovacím lístku v pořadí určeném volební stranou, a to v samostatných zarámovaných sloupcích. Sloupce jsou umístěny vedle sebe; není-li to pro počet volebních stran možné, pokračují sloupce v následující řadě. Pořadí volebních stran stanoví registrační úřad losem po uplynutí lhůt podle § 23 odst. 3, popř. podle § 23 odst.
6. Každý sloupec je nadepsán názvem a vylosovaným číslem volební strany. U každého kandidáta se uveden jeho jméno, příjmení, věk, povolání, část obce, nebo nečlení-li se obec na části, obec, ve které je kandidát přihlášen k trvalému pobytu, a název politické strany nebo politického hnutí, jejímž je kandidát členem, popř. údaj o tom, že je bez politické příslušnosti. Je-li volební stranou sdružení politických stran a politických hnutí a nezávislých kandidátů, uvede se navíc i označení politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo, nebo označení, že jde o nezávislého kandidáta. Je-li volební stranou koalice politických stran a politických hnutí, uvede se navíc označení politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo. Názvy politických stran a politických hnutí se uvádějí ve zkratce. Před jménem kandidáta se umístí rámeček a pořadové číslo kandidáta označené arabskou číslicí. Správnost údajů o volební straně a jejich kandidátech na hlasovacím lístku má právo zmocněnec volební strany, o nezávislém kandidátovi tento kandidát, ověřit před jeho vytištěním, pokud tohoto práva využije do 2 pracovních dnů po výzvě registračního úřadu. Sousloví Kuřimská občanská liga není platným názvem volební strany, protože volební strana s tímto názvem není uvedena v seznamu volebních stran a hnutí vedeného Ministerstvem vnitra ČR. Správně měli být kandidáti uvedeni pod číslem čtyři volebního subjektu označeni jako kandidátní „Sdružení hnutí Starostové a nezávislí a nezávislí kandidáti“. Takové označení by však znamenalo propad získaných hlasů u voličů nebo jejich setrvání na úrovni z roku 2010, což však nebylo pro některé ambiciózní jedince přijatelné. Bylo nutno použít metody prostého oklamání voličů, prostého volebního podvodu na voličích, aby ambice některých kandidátů byly naplněny. VII. – směřující proti žalovanému č. 1 až č. 8 žalobního návrhu Podle § 25 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb. se u každého kandidáta uvede jeho jméno, příjmení, věk, povolání, část obce, nebo nečlení-li se obec na části, obec, ve které je kandidát přihlášen k trvalému pobytu, a název politické strany nebo politického hnutí, jejímž je kandidát členem, popř. údaj o tom, že je bez politické příslušnosti. Na kandidátkách uvedených subjektů jsou v rozporu s uvedeným výňatkem znění zákona nad jeho rámec uvedeny údaje o činnosti kandidátů, které provádějí mimo své zaměstnání, nebo jsou dokonce uvedeny údaje o jejich vlastních podnikatelských aktivitách, jejich firmách. Jak uvedl ve svém Nálezu Pl. ÚS 57/10, N2/60SbNU 11 ze dne 18.1.2011 v čl. 36, při posouzení příčinné souvislosti mezi volební vadou a ovlivněním, resp. možností ovlivnění volebního výsledku v případě volební korupce je třeba vzít rovněž v úvahu protiprávní jednání toho, kdo je uplácen, a to jakkoliv toto nese v sobě nižší stupeň protiprávnosti ve srovnání s jednáním toho, kdo uplácí. Jak uvádí v definici termínu korupce Ministerstvo vnitra ČR, lze korupci charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo institucemi, z níž jeden nabízí a většinou i poskytuje druhému určitou formu odměny za poskytnutí či příslib neoprávněné výhody. Druhý pak očekává, že za tuto poskytnutou výhodu mu bude slíbená materiální či nemateriální odměna poskytnuta. Korupci provází řada bezpečných jevů: - Projevy korupce způsobují oslabování občanských nebo profesních ctností a propad důvěry v právní stát. Tím zbavují široké vrstvy obyvatelstva motivů dodržování zákonů jako celku. - Korupce ohrožuje hospodářskou soutěž a tím může i ohrozit stabilitu státu. - Korupce vytváří paralelní, nikým nepovolené a nedemokratické mocenské struktury. - Korupce je nástrojem organizovaného zločinu, který korupci používá k pronikání do politických kruhů a státní správy. Korupce je jím prováděna ani ne tak pro vlastní efekt, jímž by bylo možné získat informaci nebo beztrestnost, ale pro ni samu – proto, aby ten který úředník byl do něčeho zapleten, aby existovalo něco, co lze proti němu využít. Boj proti korupci nemůže být pouze záležitostí státních institucí, ale musí se stát celospolečenským zájmem. Velkou měrou k němu mohou přispět zájmové a profesní spolky a organizace a nevládní aktivity vyvěrající z občanské společnosti. Aby měl boj s korupcí smysl, musí si většina lidí v zemi uvědomit, že ačkoliv je korupce zdánlivě skutkem, ve kterém chybí personifikovaná oběť, ve skutečnosti je obětí ve většině případů společnost jako taková. Je tedy třeba, aby si lidé uvědomili, že jakákoli korupční jednání se v konečném důsledku nevyplatí ani jim. Může se zdát, že korupční jednání nelze v uvedení údajů jsoucích v rozporu se zákonem o volbách tak, jak navrhovatel vysvítil, spatřovat. Je však na posouzení soudu, zda se ztotožní s jeho názorem, nebo se přikloní k tezi, že osoby označené v hlasovacím lístku získaly pro sebe nebo pro organizace u svého jména uvedené neoprávněnou výhodu. O korupční jednání by se mohlo jednat či jednalo pouze u několika málo ze zaznačených kandidátů, a to v případě, že by si své místo na kandidátní listině koupili prostřednictvím sponzorského datu a počítali s tím, že případné zvolení jim přinese efekt pro jejich podnikání či prospěch jejich zaměstnavateli, nebo by se o korupční jednání mohlo jednat v případě, kdyby kandidát či jeho firma přispěl na kampaň kandidujícího subjektu a následně získal v případě zvolení podporovaného uskupení od města jakoukoliv zakázku bez výběrového řízení, což v případě malých měst, jako Kuřim, je zcela možné. Pokud by „komerční“ kandidáti neuváděli u svých jmen označení svých firem nebo firem svých zaměstnavatelů, byla by úvaha o byť jen náznaku korupčního jednání vyloučena. V každém případě zákonodárce, když formuloval znění § 25 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb. s tímto počítal a zněním zákona tak eliminoval možné hrozby tímto směrem plynoucí. Obsah údajů na kandidátních listinách je zářným důkazem toho, co je uvedeno v obsahu údajů na kandidátních listinách. Dále uvedl, že je nutno také vnímat vliv „nadlimitních“ údajů u kandidáta do Poslanecké sněmovny nebo Senátu a u kandidáta do zastupitelstva města nebo obce. U kandidáta do zastupitelstva obce, kde počet obyvatel činí 1.000 občanů a z toho je 500 oprávněných voličů, kdy si všichni vidí takříkajíc do talíře a znají se osobně, je zveřejnění údaje o tom, že určitý kandidát je místní hospodský, asi nikoho nezaujme, protože to všichni vědí. Ale pokud je kandidátu do zastupitelstva města, které má 10.500 občanů a z toho 8.404 oprávněných voličů umožněno, aby u svého jména uvedl, že je jednatelem Sokola nebo pojišťovacím makléřem, nebo má vlastní autoservis, lze to už vnímat jako nepřípustný krok, kterým může být získána neoprávněná výhoda nad ostatními kandidáty. Jak navrhovatel dokazuje listinným důkazem, kterým je výsledek voleb do Zastupitelstva města Kuřimi, při porovnání s kandidátními listinami, získali kandidáti, u jejichž jmen je uveden nadbytečný údaj o jejich povolání (tedy hlavní zdroj jejich příjmů) /toť výklad slova povolání podle významového slovníku českého jazyka/, dojde se ke zjištění, že kandidáti, u jejichž jmen je uvedena firma jejich podnikání výslovně a jsou uvedeny další údaje nemající oporu v zákoně, získali vždy nejméně o 10% více hlasů než ti kandidáti, kteří respektovali zákon v jeho prostém znění. Bude-li žalobce srovnávat např. kandidáty na volební kandidátce Sdružení Občanské strany a nezávislých kandidátů (na volitelných místech) nebo Komunistické strany Čech a Moravy, tak kandidáti prvně jmenované se do zastupitelstva vůbec nedostali a kandidáti KSČM získali v porovnání s kandidáty „Kuřimské občanské ligy“ nebo „Sdružení pro Kuřim“ o v průměru 50% hlasů voličů méně. Takový stav nelze vnímat jinak, než jako neoprávněnou výhodu. Navrhovatel má zato, že kandidátky všech žalovaných stran vykazují znaky porušení zákona č. 491/2001 Sb., ust. § 25 odst. 3 zákona a zejména u Kuřimské občanské ligy a Sdružení pro Kuřim, kde skutečně tyto kandidátní listiny mají charakter státem placeného reklamního letáku, než volební kandidátky. Má zato, že pokud budeme respektovat zákony ČR tak, jak je respektují ty volební strany, jež ve své žalobě nezmiňuje, budou volby do zastupitelstev měst a obcí nezpochybnitelné. Pokud tedy v některých volebních okrscích nedojde ke kupčení s hlasy voličů. Jednání žalovaných volebních stran se dotýkalo všech 8 volební okrsků, na které je město Kuřim ve volbách rozděleno. Vliv volebních „reklamních“ letáků, za který lze hlasovací lístek pro volby do Zastupitelstva Města Kuřim bez nadsázky označit, tak měl působnost v celém volebním obvodu a nelze tak připustit úvahu pouze o dílčím vlivu žalovaného jednání žalovaných na voliče. To, že předvolební kampaň ze strany stávajícího starosty pana S. byla mistrně zvládnuta, svědčí i další skutečnost, která pouze dokresluje vypočítavost a schopnost manipulace uvedeného s veřejným míněním. S panem S. jakožto starostou města má žalobce pranepatrný spor, kdy město v důsledku iniciativ navrhovatele nechalo zrušit parkovací místo pro zdravotně postižené, které se nacházelo před budovou Městského úřadu v Kuřimi. Stávalo se totiž zvykem, že na tomto parkovacím místě stávala různá vozidla, i návštěvy městského úřadu a dokonce i vozidla PČR. Poté, co místo nechal zrušit, se navrhovatel na něho několikrát obrátil s výzvou, aby jej obnovil. To se však nestalo, takže arogance jmenovaného byla navrhovateli odpovědí, tedy i arogance směrem ke zdravotně postiženým a tím jeho voličům. V poslední výzvě navrhovatel upozornil, jakožto předseda Sdružení za čistotu práva, z.s., že by bylo vhodné obeznámit občany města s nebezpečím hrozícím ze strany podomních prodejců. Město Kuřim totiž nemá vyhlášku zamezující podomní prodej. Ve výzvě bylo uvedeno, že by město na své náklady mělo informační leták vydat, nebo to udělá Sdružení za čistotu práva. Město se k vydání letáku odhodlalo – v týdnu před volbami. Navrhovatel č. 9 Městský úřad v Kuřimi se k žalobě písemně vyjádřil následujícím způsobem. K procesní legitimaci navrhovatele. Podle ust. § 90 odst. 1 s.ř.s. ve spojení s § 60 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev obcí“) se podáním návrhu na neplatnost voleb může u místně příslušného krajského soudu domáhat soudní ochrany každá osoba zapsaná do seznamu ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen, jako i každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Dle § 60 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí může návrh na neplatnost voleb podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Dle § 90 odst. 2 s.ř.s. je účastníkem řízení o návrhu na neplatnost voleb kromě navrhovatele a politické strany, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, i příslušný volební orgán, zde Město Kuřim – jehož orgán je městský úřad vykonávající státní správu (volební orgán) v oblasti voleb do městského zastupitelstva. Odpůrce č. 9 s ohledem na obsah právní úpravy nezpochybňuje aktivní procesní legitimaci navrhovatele, stejně tak svou pasivní procesní legitimaci. K věcné legitimaci. K samotnému obsahu žaloby odpůrce č. 9 uvádí, že se v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu domnívá, že navrhovatelem tvrzená pochybení při aplikaci zákona o volbách do zastupitelstev obcí, ani v případě, že by je soud jako pochybení shledal, nemohly mít samostatně ani ve spojení s jinými vliv na výsledek voleb, jejichž neplatnosti se navrhovatel domáhá. S ohledem na význam voleb v demokratické společnosti a z něho vyplývající presumpce jejich ústavnosti a zákonnosti je třeba zdůraznit, že neplatnost voleb může způsobit jen takové závažné porušení volebního zákona, které zpochybňuje výsledky voleb, a které odůvodněně vyvolává pochybnost o tom, zda volby a jejich výsledky jsou projevem skutečné vůle voličů. Základní interpretační maximu zákonné úpravy volebního soudnictví zformuloval Ústavní soud v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 73/04 (vyhlášen pod č. 140/2005 Sb.). Vycházeje z demokratického principu legitimity veřejné moci, dle něhož je lid jejím zdrojem a v této roli se podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 Ústavy), vyslovil základní tezi, dle níž pro volební soudnictví z principu demokracie plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů, a předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. To lez beze vší pochybnosti stáhnout i na volební rozhodnutí územních společenství občanů, která tímto způsobem vykonávají své ústavně zaručené právo na samosprávu. Samotný Ústavní soud vychází ve své ustálené judikatuře z toho, že současná právní úprava volebního soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení, tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb. Proto všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového, a to podle principu proporcionality. V projednávané věci navrhovatel namítá domněle (pochybení) porušení zákona o volbách do zastupitelstev obcí: a) narušením práv voličů nezveřejněním informace o změně na kandidátní listině ČSSD, a tím poškození této kandidující strany, b) nesprávným použitím názvu politického uskupení Kuřimská občanská liga, zatajením jeho skutečné právní subjektivity, co mělo vést k získání neoprávněné volební výhody a zisku vyššího počtu hlasů tohoto uskupení, c) uveřejněním obsáhlejšího a přesnějšího popisu povolání jednotlivých kandidátů v kandidátních listinách. Odpůrce č. 9 uvádí, že namítané pochybení uvedené ad a) vyvrací sám navrhovatel v návrhu. K namítanému pochybení ad b) odpůrce č. 9 uvádí, že se domnívá, že neporušil zákon o volbách do zastupitelstev obcí, neboť název volební strany si určuje sama kandidující strana (hnutí, nezávislý kandidát) a obdobně u namítaného pochybení ad 3) si povolání uvádí kandidát na kandidátní listině dle vlastního uvážení. K pochybnostem navrhovatele o způsobilosti odpůrce č. 9 při výkonu veřejné správy na úseku voleb odpůrce č. 9 uvádí, že takového pochybení považuje za bezpředmětné, neboť ve všech věcech týkajících se napadených voleb, v nichž bylo zákonem o volbách do zastupitelstev obcí vyžadováno u zaměstnance osvědčení podle zvláštního právního předpisu, takové osvědčení pověřený zaměstnanec měl. Odpůrce č. 9 má k organizaci voleb vyčleněné zaměstnance, jež vede a řídí vedoucí odboru správního a vnitřních věcí Mgr. L. K., která má organizaci voleb v pracovní náplni a složila zkoušku odborné způsobilosti na úseku voleb. Tuto odbornou zkoušku má složenou ještě několik dalších zaměstnanců odpůrce č.
9. K šíření předvolení agitace. Odpůrce č. 9 k tvrzením navrhovatele obsaženým v částech II., III., IV. návrhu uvádí, že se jedná zčásti o vylíčení historických osobních zkušeností navrhovatele ze setkání s některými kandidáty kandidujícími v napadených volbách a dále osobní interpretaci navrhovatelem shlédnuté tiskoviny (dále jen „tiskovina“), jež byla údajně před napadenými volbami distribuována mezi voliči ve volebním obvodu Kuřim. Odpůrce se domnívá, že osobní styky navrhovatele s jednotlivými kandidáty ve volbách nemají žádnou spojitost s žalobou navrhovatele a nelze z nich dovodit důvody neplatnosti napadených voleb. K tiskovině samotné uvádí odpůrce č. 9, že navrhovatel v žalobě netvrdí, že by její distribucí došlo k porušení zákona o volbách do zastupitelstev obcí, není tedy z hlediska odpůrce č. 9 důvodné k této věci dále přihlížet a vést dokazování. K informaci o odstoupení kandidáta. Odpůrce č. 9 popírá, že by informaci o odstoupení kandidáta J. F. K. z kandidátní listiny ČSSD nezveřejnil ve volební místnosti, jak mu to ukládá § 24 odst. 5 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Sám navrhovatel uvádí, že si ve volební místnosti tohoto údaje všiml, bohužel pro navrhovatele poté, co odvolil. Navrhovatel tedy jeden z důvodů vlastního žalobního návrhu svými tvrzeními obsaženými v žalobě popřel. Stran způsobu uveřejňování odpůrce č. 9 uvádí, že zveřejněné prohlášení kandidáta o odstoupení naplňuje textaci § 24 odst. 5 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, jež ukládá registračnímu úřad zajistit zveřejnění takového prohlášení ve všech volebních místnostech na území obce. Odpůrce č. 9 má dále zato, že soud nemůže zkoumat pohnutky, které vedly hlasujícího byť k částečně neplatnému hlasování a pohnutky či omyly hlasujících při hlasování nemohou vést k neplatnosti voleb. K užití názvu politického uskupení. Odpůrce č. 9 popírá, že by užitím názvu „Kuřimská občanská liga“ jedním z kandidujících uskupení mohlo dojít k zatajení jeho skutečné právní subjektivity, neboť právní subjektivita ve vlastním smyslu nemusí být vyjádřena v názvu strany či hnutí a zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích těmto subjektům nenařizuje užití pojmů politická strana či politické hnutí v jejich názvech. Navrhovatel se tedy s „názvem volební strany“ snaží spojovat skutečnosti, jež s tímto údajem obsaženým na kandidátní listině spojovat nelze. Termín volební strana podle § 20 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí přitom není shodný s termínem politická strana či politické hnutí. Odpůrce č. 9 neshledal v kandidátní listině odpůrcem č. 3 absenci náležitostí podle § 22 zákona volbách do zastupitelstev obcí či jiné nesprávnosti, jež by jej opravňovali k rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny. K obecné úvaze navrhovatele o možné zavádění voličů odpůrce č. 9 uvádí, že kategorie „název volební strany“ je podle § 22 odst. 1 písm. c) doplněna o kategorii „typ volební strany“ s uvedením názvu politických stran a politických hnutí, z nichž je kandidující uskupení složeno. Z obsahu volebního lístku odpůrce č. 3 předloženého k důkazu navrhovatelem je přitom zřejmé, o jaký typ volební strany se v případě odpůrce č. 3 jednalo. K úvahám navrhovatele směřujícím k „manipulaci s vědomím voličů“ ze strany odpůrce č. 3 uvedením „názvu volební strany“ se odpůrce č. 9 staví skepticky, přičemž poukazuje na opakovaná tvrzení navrhovatele, že volby do zastupitelstev obcí jsou převážně charakteristické volbou jednotlivých osobností, jimž voličů důvěřují, mimo jiné protože je osobně znají, ostatně sám navrhovatel uvádí, že v napadených volbách takto postupoval při vyplňování hlasovacího lístku. S ohledem na shora uvedené se odpůrce č. 9 domnívá, že navrhovatelem předložené listy poslouží k důkazu nesprávnosti tvrzení navrhovatele dostatečně a dokazování výslechem svědků zde nebude zapotřebí. VIII. – k pojmu povolání Navrhovatel v poslední části svého podání uvádí, jako správný výklad slova povolání, zdroj příjmů. Odpůrce uvádí, že dle jeho zjištění provedeného ve slovníku spisovného jazyka českého dostupného na http://ssjc.ujc.cas.cz/ se v obecné češtině pod pojmem povolání rozumí „trvalá činnost, kterou člověk vykonává jako své zaměstnání, a na které se připravoval v učebním poměru nebo odborným studiem“, ale také „poslání, určení; vnitřní puzení, chuť, schopnosti, nadání“. Úvaha o pojmu povolání jako o pouhém zdroji obživy kandidáta se nicméně odpůrci č. 9 nejeví přiléhavou. Odpůrce č. 9 se domnívá v souladu s názory Ministerstva vnitra vyslovených v přípisech ze dne 29.8.2013, č.j. MV-105610-2/VS-2013 a ze dne 22.8.2006, č.j. VS-988/vol/1-2006, že výklad pojmu povolání je volným a ponechává na vůli kandidáta, jak chce informovat voliče, tedy se sebeprezentovat. Dle názoru odpůrce č. 9 není důvodné spojovat pojem povolání vyžadovaný zákonem o volbách do zastupitelstev obcí jako údaj obligatorní uvedený v kandidátní listině se způsobem získání prostředků k vlastní obživě kandidáta, natožpak s jeho vzděláním. Odpůrce č. 9 se domnívá, že údaj o povolání kandidáta je, s ohledem na jeho zařazení a povinnost vyplnění, určen k odlišení kandidáta od ostatních kandidátů a zároveň údajem sebeprezentačním. Skutečnost, kterou navrhovatel vnímá negativně, tedy to, že volič prostřednictvím uvedení povolání na hlasovacím lístku získá bližší povědomí o kandidátovi, vnímá odpůrce č. 9 zcela opačně. Dle názoru odpůrce č. 9 se navrhovatel ve snaze vyložit domnělý důvod uvedení kategorie povolání na kandidátní listině, snaží vyložit jej příliš rigidně, přičemž údajný úmysl zákonodárce neopírá o žádnou důvodovou zprávu či záznam z projednávání zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Navrhovatelem předložený výklad se sice snaží dopátrat významu zavedení kategorie povolání do kandidátních listin a z nich do hlasovacích lístků, nicméně nečiní tak ani z hlediska historického ani z hlediska zkoumání opodstatněnosti a významu této kategorie v současných reáliích. Zákonodárce v důvodové zprávě k návrhu zákona o volbách do zastupitelstev obcí vysvětlení pojmu povolání jako obligatorní náležitost kandidátní listiny pozornost nevěnuje, uvedené přejímá z dřívějších právních úprav. Obdobu kategorií povolání lze nalézt již v zákoně č. 330/1920 Sb., o volbách zemských a okresních zastupitelstev, kde je u každého kandidáta v kandidátní listině požadováno jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště. Z uvedeného se odpůrci č. 9 jeví pravděpodobné, že zákonodárce přejal do stávající právní úpravy požadavek na uvedení povolání bez bližšího zkoumání jako relevance. Z historického hlediska lze vnímat, že uvedení zaměstnání či povolání bylo ve 20. století vnímáno jako výraz společenského i sociálního postavení, jakož i jedna z možností odlišení se kandidátů stejného jména, příjmení a bydliště. Uvedené bylo bezesporu významné u kandidátů nesoucí frekventovaná příjmení jako N., N. či S. Ve století 21. nicméně na významu získávají mimopracovní aktivity kandidátů, pracovní flexibilita ve smyslu častějších změn pracovního zaměření a toho odpovídající zvýšení variability dosaženého vzdělání a odbornosti. Výkladu pojmu povolání představenému navrhovatelem dle názoru odpůrce č. 9 tedy nelze přisvědčit. Z pohledu odpůrce č. 9 je důležité, aby údaj uvedený kandidátem v kandidátní listině v rubrice povolání nebyl zjevně nepravdivý, a to je zároveň jediným kritériem, které je v rámci zachování zákonnosti oprávněn hodnotit. Lze-li uvést příklad, uvede-li hypoteticky kandidát J. N. na kandidátní listinu jako povolání „vedoucí skupiny dobrovolníků“, není zde elementární důvod, aby se registrační orgán zabýval tím, odkud pramení zdroj jeho živobytí či jaké je jeho dosažení vzdělání. Znevažovat pak osoby, které pobírají důchodové dávky sociálního systému upíráním uvedením jejich aktivit na kandidátní listinu s poukazem, že patří do povolání „důchodce“, je dle odpůrce č. 9 nezákonné. Samotnou existenci kategorie povolání jako povinného údaje kandidátní listiny lze dle názoru odpůrce č. 9 v dnešních reáliích a s ohledem na ostatní údaje uváděné na kandidátní listině vnímat jako prvek kandidáty vzájemně srozumitelně pro voliče odlišující a kandidát by v něm měl uvádět činnost, jež je pro jeho vnímání ve společnosti určující. V neposlední řadě je potřebné dodat, že ostatní kandidáti do Zastupitelstva Města Kuřim, tedy zejména kandidáti, kteří se do zastupitelstva nedostali, nikterak nebrojí proti rozsahu uváděných povolání ze strany kandidátů, kteří podporu voličů získali. Tito ostatní kandidáti navíc mohli kandidátní listiny nejenom odevzdat, ale i měnit v zákonem stanovené lhůtě, mohli tak naplnit kategorii povolání u sebe dle vlastního uvážení. Ve shora uvedených souvislostech si lze pro futuro položit otázku, jaké by mělo být nezbytné minimum náležitostí, jejichž uvedení na kandidátních listinách by mělo být registračními orgány vyžadováno. K bodu č. VIII žaloby. Odpůrce č. 9 uvádí, že se nedomnívá, že by spor navrhovatele s Mgr. Ing. S., t.č. starostou města Kuřim, mohl mít vliv na platnost napadených voleb, jež je předmětem žalobního návrhu. V závěru pak odpůrce č. 9 uvádí, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12.12.2006, č.j. I. ÚS 768/06, že i v případě, že by snad volební soud přisvědčil argumentaci navrhovatele, že „volební soudnictví je založeno na principu ochrany mandátu, a ne každé zjištěné a prokázané porušení zákona musí nutné vést k tak závažným důsledkům, jakým je nezvolení voleného zastupitelského orgánu. Povinností volebního soudu je proto zkoumat, do jaké míry mělo nebo mohlo mít porušení zákona vliv na výsledek hlasování, který je nutno chápat nikoliv ve smyslu mechanického součtu odevzdaných hlasů v jednom volebním okrsku, nýbrž ve vztahu, k účelu a cíli takového hlasování, kterým je rozhodnutí o zvolení konkrétních kandidátů a určení pořadí jejich náhradníků“. Na základě shora uvedeného odpůrce č. 9 navrhoval soudu, aby tento žalobu navrhovatele v celém rozsahu zamítl. Pokud jde o odpůrce 1 až 8, k žalobě navrhovatele je vyjádřil pouze odpůrce č. 8, Křesťanská demokratická unie – Československá strana lidová prostřednictvím své zmocněnkyně, která uvedla, že na kandidátní listině uvedla jen povinné údaje dle zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o volbách). V návaznosti na tuto skutečnost Městský úřad Kuřim příslušný jako registrační úřad ve smyslu ust. § 21 odst. 3 zákona o volbách projednal dle ust. § 23 odst. 1 tohoto zákona kandidátní listinu uvedené politické strany pro volby do Zastupitelstva Města Kuřim, konané ve dnech 10. a 11. října 2014 a rozhodl dle ust. § 23 odst. 3 písm. a) zákona o volbách o registraci kandidátní listiny volební strany Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová pod č.j. MK/11824/14/OSVV. Krajský soud v Brně si pro rozhodnutí ve věci vyžádal od Městského úřadu Kuřim kompletní volební dokumentaci, která byla doručena zdejšímu soudu dne 27.10.2014. Krajský soud v Brně primárně zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady proto, aby mohlo být přistoupeno k meritornímu projednání věci. Tyto předpoklady jsou upraveny vedle zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákona o volbách do zastupitelstev obcí“), i v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Nejprve krajský soud zkoumal ve smyslu ust. § 92 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) svou věcnou a místní příslušnost k projednání podaného návrhu. Podle ust. § 7 odst. 7 s.ř.s. je k řízení věcně příslušný krajský soud, nestanoví-li s.ř.s. nebo zvláštní zákon jinak. Jelikož s.ř.s. ani zvláštní zákon (podle § 61 zákona o volbách do zastupitelstev obcí je k řízení příslušný krajský soud) jinak nestanoví, je v dané věci věcně příslušný krajský soud. Místně příslušný je pak podle ust. § 7 odst. 2 s.ř.s. soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni, nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Krajský soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný k projednání návrhu. Dále soud zkoumal včasnost podaného návrhu ve smyslu ust. § 60 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, podle kterého je třeba návrh podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí. Ve smyslu ust. § 67 odst. 1 tohoto zákona se do běhu lhůty nezapočítává den rozhodný pro počátek lhůty. Podle ust. § 67 odst. 3 téhož zákona je lhůta určená podle dnů zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hod. Podle ust. § 67 odst. 4 tohoto zákona do zastupitelstev obcí nelze lhůty prodloužit, a ani prominout jejich zmeškání. Shora uvedená ustanovení o počítání lhůt znamenají speciální právní úpravu, přičemž aplikovatelná nejsou ustanovení správního řádu (ust. § 71 zákona o volbách do zastupitelstev obcí). Konečně se soud vyjádřil i tomu, zda podaný návrh splňuje požadované zákonné náležitosti ve smyslu ust. § 37 odst. 3 s.ř.s. Z celkového kontextu návrhu soud dovodil, že se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva města Kuřimi konaných ve dnech 10. až 11. 10.2014. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že předmětný návrh lze připustit k meritornímu projednání a věc posoudil takto: Podle ust. § 60 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí platí, že podáním návrhu na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu každá osoba zapsaná do seznamu ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen, jakož i každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Návrh je třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstva obcí Státní volební komise. Podle ust. § 60 odst. 3 citovaného zákona návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Podle § 90 odst. 1 s.ř.s. se může za podmínek stanovených zvláštními zákony občan, politická strana nebo nezávislý kandidát nebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta. Podle ust. § 90 odst. 2 s.ř.s. v řízení o návrhu na neplatnost voleb nebo na neplatnost hlasování jsou účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán, politická strana, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo nezávislý kandidát. Podle § 90 odst. 3 s.ř.s. soud rozhodne usnesením, a to do 20 dnů poté, kdy návrh došel soudu. Jednání není třeba nařizovat. Z výše uvedeného tak plyne, že návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev obcí způsobem, který mohl ovlivnit výsledky hlasování. Krajský soud je přitom názoru, že tuzemské volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tedy takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb či hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování. Řízení je tedy založeno na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy). Jinými slovy, rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak. Platí přitom vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Funkce soudu v rámci soudního přezkumu voleb totiž nemůže být vykládána tak široce, že by v konečném důsledku měla nahrazovat či doplňovat činnost volebních orgánů na základě pouhé spekulativně formulované námitky. Na podporu těchto závěrů odkazuje krajský soud i na obdobně vyznívající judikaturu (k tomu srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 26.1.2005, sp.zn. Pl. ÚS 73/04, nález Ústavního soudu ze dne 12.12.2006, sp.zn. 1 ÚS 768/06, nález Ústavního soudu ze dne 2.7.2003, sp.zn. Pl. ÚS 5/02, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2006, č.j. Vol 82/2006-51, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2.7.2004, č.j. Vol 6/2004-12, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16.11.2006, č.j. 57Ca 148/2006). Zhodnocení věci krajským soudem Pokud jde o námitku označenou v návrhu pod bodem I./a soud uvádí následující: Podle § 24 odst. 5 zákona č. 491/2001 Sb. bylo-li prohlášení o vzdání se kandidatury nebo odvolání kandidáta učiněno po registraci kandidátní listiny, zůstávají údaje o kandidátu na kandidátní listině, avšak při zjišťování výsledku voleb do zastupitelstva obce se k hlasům pro něj odevzdaným nepřihlíží; zároveň se snižuje počet kandidátů příslušného volební strany (§ 45 odst. 1 a 4). Registrační úřad zajistí zveřejnění prohlášení ve všech volebních místnostech na území obce, pokud je obdrží do 48 hodin před zahájením voleb do zastupitelstva obce. Na hlasovacím lístku u České strany sociálně demokratické je na prvním místě z uvedených 17 kandidátů uveden za tuto stranu J. F. K. Z volebního materiálu zaslaného soudu pak bylo zjištěno, že 30.9.2014 Městskému úřadu Kuřim, odbor správní a vnitřních věcí bylo doručeno Prohlášení zmocněnce o odvolání kandidatury kandidáta pro volby do Zastupitelstva města Kuřim konané ve dnech 10.- 11.10.2014, kdy Mgr. L. V., zmocněnec politické strany České strany sociálně demokratické pro volby do Zastupitelstva Města Kuřim tímto dle ust. § 24 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o volbách do zastupitelstev obcí), odvolává kandidaturu kandidáta pořadového čísla 1 J. F. K. pro volby do Zastupitelstva města Kuřim konané ve dnech 10.- 11.10.2014. Datum prohlášení je z 30.9.2014, pod tím je vlastnoruční podpis zmocněnce uvedené politické strany se sdělením, že toto prohlášení převzala a zapsala dne 30.9.2014 v 10.35 hod. L. K. (pod tím její vlastnoruční podpis), zaměstnanec registračního úřadu, který má osvědčení a pod tím je razítko Městský úřad Kuřim, odbor správní a vnitřních věcí, Jungmannova 968, Kuřim. Navrhovatel sám uvádí ve své žalobě, že registrační úřad vyvěsil na nástěnku všech volebních místností prohlášení o odvolání kandidatury kandidáta J. F. K., poukazuje však nato, že on sám si sdělení o této skutečnosti všiml až poté, co opouštěl volební místnost a co již odvolil. Navrhovatel sám tedy prokazuje, že odpůrce č. 9 v ničem neporušil zákon o volbách, ust. § 24 odst. 5 a bylo pouze věcí navrhovatele, jako voliče, že se s touto skutečností na nástěnce ve volební místnosti, kam přišel volit, neseznámil před provedenou volbou. Soud se tedy zcela ztotožňuje v tomto bodě žaloby s odpůrcem č. 9 a tuto námitku pokládá za nedůvodnou. K žalobní námitce uvedené v bodě I/b žaloby pak soud uvádí následující: Podle § 20 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. volební stranou podle tohoto zákona mohou být registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice, nezávislý kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů. Podle § 21 odst. 1 uvedeného zákona (volební zákon) kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva obce mohou podávat volební strany. Každá volební strana může podat pro volby do téhož zastupitelstva obce pouze jednu kandidátní listinu. Podle § 22 odst. 1 tohoto zákona kandidátní listina obsahuje: a) název zastupitelstva obce, b) označení volebního obvodu, jsou-li volební obvody vytvořeny, c) název volební strany a označení o jaký typ volební strany podle § 20 odst. 1 jde, s uvedením názvu politických stran a politických hnutí d) jména a příjmení kandidátů, jejich věk a povolání, část obce, nečlení-li se obec na části, obec, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, název politické strany nebo politického hnutí, jehož jsou členy, nebo údaje že nejsou členy žádné politické strany, e) pořadí na kandidátní listině vyjádřené pomocí arabského čísla f) jméno a příjmení zmocněnce volební strany a jeho náhradníka s uvedením místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, není-li volební stranou nezávislý kandidát, g) jde-li o koalici, název politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo, h) jde-li o sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, označení politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo, nebo označení, že jde o nezávislého kandidáta, i) podpis zmocněnce volební strany; u nezávislého kandidáta podpis kandidáta; podává-li kandidátní listinu politická strana, politické hnutí nebo jejich koalice nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, jména a příjmení, označení funkce a podpis osoby oprávněné jednat jejich jménem, popř. jménem organizační jednotky, je-li ustavena. Z volebního materiálu, který soudu zaslal odpůrce č. 9 vyplývá, že pokud jde o kandidátní listinu pro volby do Zastupitelstva Města Kuřim volební strany s názvem Kuřimská občanská liga, sdružení politického hnutí Starostové a nezávislí a nezávislých kandidátů, byla tato kandidátní listina doručena Městskému úřadu Kuřim, odbor správní a vnitřních věcí dne 5.8.2014, kdy z této kandidátní listiny vyplývá, že kandidát s číslem 1 na uvedené kandidátce je členem STAN, navržen STAN, kandidát číslo 2 je bez politické příslušnosti, navržen STAN, kandidát číslo 3, bez politické příslušnosti, navržen STAN a kandidáti číslo 4 až 17 bez politické příslušnosti, nezávislý kandidáti. Na této kandidátní listině je uvedeno, kdo je zmocněnec uvedené volební strany, včetně uvedení jeho bydliště, stvrzeno vlastnoručním podpisem, dále uvedeno jméno, příjmení a bydliště náhradníka zmocněnce volební strany a dále pak jméno a příjmení zástupce hnutí Starostové a Nezávislí, pověřený k podpisu kandidátních listin, včetně jeho vlastnoručního podpisu. Za tím se nachází pověření předsedy hnutí Starostové a nezávislý ze dne 17.6.2014, jímž předseda tohoto hnutí pověřuje k podpisu kandidátních listin pro volby do obecních a městských zastupitelstev konaných ve dnech 10.-11. října 2014 R. P. (uvedeno datum jeho narození i bydliště), přičemž na tomto pověření je rovněž uvedeno, že jmenovaný R. P. toto zmocnění přijímá a za tím je jeho vlastnoruční podpis. Ve volebním materiálu se pak nachází Potvrzení o převzetí kandidátní listiny dle ust. § 21 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí dne 5.8.2014 v 15.30 hod., kde uvedeno, že volební strana s názvem Kuřimská občanská liga předala prostřednictvím svého zmocněnce D. J. kandidátní listinu pro volby do Zastupitelstva Města Kuřimi a toto přebral zaměstnanec registračního úřadu pověřený přebíráním kandidátních listin Mgr. L. K. Ve volebním materiálu se pak nachází příloha ke kandidátní listině, a to prohlášení všech 17 kandidátů uvedené strany, že souhlasí se svou kandidaturou, nejsou jim známy překážky volitelnosti, nedali souhlas k tomu, aby byli uvedeni na jiné kandidátní listině pro volby do téhož zastupitelstva. Ve volebním materiálu se dále nachází hlasovací lístek pro volby do Zastupitelstva města Kuřim ve dnech 10. a 11. října 2014, kdy na tomto hlasovacím lístku je označena mimo jiné strana KUŘIMSKÁ OBČANSKÁ LIGA, vylosované číslo 4, uvedeno tam všech jejich 17 kandidátů pod čísly 1 až 17, kdy u kandidáta číslo 1 je uvedeno STAN, navržen STAN, u kandidáta číslo 2 uvedeno bez politické příslušnosti, navržen STAN, u kandidáta číslo 3 uvedeno bez politické příslušnosti, navržen STAN a u zbývajících kandidátů pod čísly 4 až 17 uvedeno bez politické příslušnosti, nezávislý kandidát. Soud tedy zjistil z volebního materiálu a hlasovacího lístku, že v daném případě k žádnému porušení volebního zákona ani k manipulaci s voliči nedošlo. Pokud jde o uvedenou volební stranu, je zcela evidenční z volebního materiálu, že se jedná o sdružení politického hnutí Starostové a Nezávislí a nezávislých kandidátů, které si zvolilo jako název strany KUŘIMSKÁ OBČANSKÁ LIGA, což není v žádném případě v rozporu s citovanými ustanoveními volebního zákona a nemůže jít ani o žádné uvedení v omyl voličů, neboť přímo z hlasovacího lístku vyplývá, že se jedná o sdružení politického hnutí Starostové a Nezávislí a nezávislých kandidátů, když u všech kandidátů uvedených pod čísly 1 až 17 jsou pravdivě uvedeny všechny údaje (týkající se toho, zda kandidují za určitou stranu či nikoli, kým byli navrženi, či zda se jedná o nezávislé kandidáty). Soud zde dává za pravdu odpůrci č. 9, že nikde z volebního zákona nevyplývá, jaký název si má nebo musí politická strana zvolit a v tomto případě sdružení politického hnutí Starostové a Nezávislí a nezávislých kandidátů si zvolilo název Kuřimská občanská liga. Nedošlo tedy v žádném případě k jakékoliv manipulaci s vědomím voličů, neboť tito byli pravdivě o zákonem stanovených skutečnost informováni přímo v hlasovacím lístku, který obdrželi. Jedná se tedy rovněž o žalobní námitku, která je nedůvodná. Pokud pak jde o námitku uvedenou pod bodem I/c žaloby, soud k ní uvádí: Podle § 25 odst. 3 věta šestá, u každého kandidáta se uvedeno jeho jméno, příjmení, věk, povolání, část obce, nebo nečlení-li se obec na části, obec, ve které je kandidát přihlášen k trvalému pobytu a název politické strany nebo politického hnutí, jejímž je kandidát členem, případně údaj o tom, že je bez politické příslušnosti. Navrhovatel namítá, že u některých volebních stran, zejména KUŘIMSKÁ OBČANSKÁ LIGA a SDRUŽENÍ PRO KUŘIM jsou údaje u kandidátů týkající se povolání uvedena naprosto „nadlimitně“, což lze dle navrhovatele vnímat jako nepřípustný krok, který může získat neoprávněnou výhodu nad ostatními kandidáty. V ust. § 25 odst. 3 je uvedeno, že je u každého kandidáta třeba sdělit mimo jiné „povolání“, bez bližšího vysvětlení. Soud se neztotožňuje se stanoviskem navrhovatele, který uvádí, že tyto tzv. „nadlimitní“ údaje by mohly vést k nepřípustnému ovlivňování voličů. Naopak soud má za to, že údaj o povolání kandidáta musí být takový, že v souladu s § 25 odst. 3 volebního zákona je povinností povolání uvést, tedy čím se uvedený kandidát živí. Když uvede tento povinný údaj a pokud sdělí na kandidátní listině i v hlasovacím lístku také podrobnější údaj o svém povolání, tedy uvede např. i kde svou pracovní činnost vykonává, nebo tuto pracovní činnost více popíše, není to v rozporu s volebním zákonem, naopak o sobě podá, a to dle názoru soudu pro přiblížení se voličům, více informací, což v žádném případě není manipulace s voličem. Je pak na samotném voliči, jak tuto skutečnost zhodnotí, zda kladně či záporně a nebo k ní vůbec nepřihlédne. V tomto případě se soud ztotožňuje se stanoviskem Ministerstva vnitra ČR, odborem všeobecné správy z 29.8.2013 týkající se údaje o povolání kandidáta na kandidátní listině, které přiložil ke svému vyjádření odpůrce číslo 9, kde uvedeno: Údaj o povolání kandidátů patří podle volebních zákonů mezi povinné náležitosti kandidátní listiny a hlasovacího lístku. Nic bližšího však volební zákony v této souvislosti nestanovují. Zastáváme proto výklad, že jde zcela věcí kandidáta, zda na kandidátní listině uvede povolání, ve kterém se vyučil, nebo které vystudoval, nebo zda uvede povolání nebo zaměstnání, které vykonává, popř. funkci, kterou zastává. Ponechává se kandidátovi na výběr, čím se chce voliči prezentovat. Má-li kandidát současně více funkcí nebo povolání, může na kandidátní listině uvést všechny, některé z nich, anebo může vybrat jen jediné. Pokud by však byla na kandidátní listině jako údaj o povolání kandidáta uvedena činnost, která zjevně není povoláním či zaměstnáním, ale pouhým zájmem či zálibou kandidáta nebo informací o jeho angažovanosti, může registrační úřad na takový nedostatek kandidátní listiny upozornit v rámci výzvy k odstranění vad na kandidátní listině. Soud tedy vyslovuje názor, že ani tato žalobní námitka navrhovatele není důvodná. Z důvodu shora uvedených tedy dospěl k závěru, že z volební dokumentace, a to z listin mající relevanci k žalobním tvrzením nelze dovozovat, že by při volbách do Zastupitelstva města Kuřim, konaných ve dnech 10 a 11. října 2014 mohl být porušen zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; a tedy k ovlivnění výsledků voleb do Zastupitelstva města Kuřim. Návrh tedy není důvodný, soud jej proto zamítl, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 90 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). Pokud pak jde o další námitky navrhovatele uváděné v žalobě, které však již nejsou žalobními body, kdy např. pochybuje o způsobilosti odpůrce č. 9 při výkonu veřejné správy na úseku voleb, soud, stejně tak jako odpůrce č. 9 považuje takovouto pochybnost za bezpředmětnou, neboť z volebních materiálů vyplývá, že bylo postupováno ze strany odpůrce č. 9 zcela v souladu se zákonem o volbách (§ 12 volebního zákona), neboť z volebních materiálů vyplývá, že Mgr. L. K., vedoucí odboru správního a vnitřních věcí Městského úřadu v Kuřimi má vykonanou odbornou zkoušku, v níž prokázala potřebné znalosti na úseku voleb (osvědčení z 26.9.2000) a z její pracovní náplně, kterou odpůrce č. 9 předložil z 1.11.2012 vyplývá, že k jejím pracovním činnostem patří mimo jiné organizace voleb, referenda atd. Pokud pak žalobce poukazoval na určité drobné problémy mezi ním a starostou panem S., k tomu soud nemá oprávnění se vůbec vyjadřovat a pokud pak žalobce poukazuje nato, že v období před volbami jistý pan Ing. J. B. rozšiřoval tiskovinu nadepsanou „koho ne/volit IV.“, samotný navrhovatel uvádí v žalobě, že v žádném případě nedošlo k porušení ust. § 30 – volební kampaň – zákona č. 491/2001 Sb., tedy že nedošlo k porušení volebního zákona. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 93 odst. 4 s.ř.s., dle kterého na náhradu nákladů řízení ve věcech volebních nemá žádný z účastníků právo. Soud uvádí, že toto usnesení bude doručeno všem účastníkům řízení vymezeným shora. Současně bude vyvěšeno na úřední desce soudu; právní moci nabývá usnesení dnem vyvěšení (§ 93 odst. 5 s.ř.s.). O přiznání odkladného účinku žalobě soud nerozhodoval, tedy nerozhodl vzhledem k tomu, že ve věci samé bylo rozhodnuto v zákonech stanovené lhůtě, tato lhůta je krátká a je 20 dnů od podání žaloby.