66 Ad 1/2024– 86

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: M. D. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 14. 10. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 6. 2024, č. j. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. e) a podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni na základě její žádosti od 22. 4. 2024 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobkyně namítá, že své námitky opírala o požadavek na zohlednění § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ či „vyhláška“). Podle žalobkyně lékař námitkového řízení nedostatečně provedl skutková zjištění, neboť při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti zcela opominul ostatní diagnózy dle ošetřující lékařky, a sice F321 – generalizovaná úzkostná porucha a F438 – jiné reakce na těžký stres (viz zpráva odborného lékaře ze dne 18. 7. 2024). Žalobkyně namítá, že rozhodnutí bylo učiněno „od stolu“ pouze na základě podkladů, nicméně bez fyzického vyšetření žalobkyně a při opomenutí ostatních diagnóz. Žalobkyně předmětnou lékařskou zprávu přiložila k námitkovému řízení a tato zpráva byla vypracována na základě fyzického vyšetření žalobkyně. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaná nesprávně vyhodnotila její zdravotní stav a jeho dopad na její pracovní schopnost.

3. Žalovaná argumentuje tím, že v předložené lékařské zprávě o dekompenzaci a těžkém funkčním postižení žalobkyně chybí jakýkoliv údaj o léčbě. Žalobkyně je toho názoru, že tuto skutečnost nelze dávat k její tíži. Žalobkyně si nechala zprávu vyhotovit od odborné lékařky a byla přesvědčena, že jsou tam zahrnuty všechny potřebné informace. Nedostatečnost obsahu lékařské zprávy nelze žalobkyni dle jejího názoru klást k tíži jakožto laikovi.

4. Žalobkyně nesouhlasí s obsahem posudku z námitkového řízení, z něhož je patrné zpochybňování snahy žalobkyně o pracovní zařazení a který nesprávně vyhodnocuje, že snaha žalobkyně se nutně musí promítnout v profesním dotazníku. Za absurdní považuje žalobkyně požadavek námitkového lékaře na provedení psychologického vyšetření ke zjištění zbytkového pracovního potenciálu. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na známý absolutní nedostatek psychologů, půlroční objednací lhůty a na svůj věk téměř šedesáti let. Žalobkyně doplnila, že má absolutní trauma z psychologů od roku 2008, kdy musela na žádost soudu absolvovat psychologické a poté psychiatrické vyšetření v rámci žádosti o svěření dětí do péče.

5. Žalobkyně zpochybňuje i závěr námitkového lékaře o tom, že ruptura šlach nemá posudkově žádný význam. Doplňuje, že kdysi nedopatření „prošla sklem“ a tuto skutečnost zapsala do online dotazníku, přičemž zprávu nepřiložila, protože žádnou takovou nedisponuje. Žalobkyně zpochybňuje závěr námitkového lékaře, že dle nálezu odborného lékaře je nález na horních končetinách bez poruchy funkce. Takovou zprávu jednak žalobkyně vůbec nepřikládala a jednak je nepravděpodobné, že po ruptuře a sešití šlach bude zaručena jejich stejná funkčnost, a to zejména s ohledem na eventuální profesní potřebu při psaní na klávesnici.

6. Žalobkyně poukazuje na to, že nelze tvrdit, že by nedoložila lékařské nálezy tak, jak to činí žalovaná v napadeném rozhodnutí i námitkový lékař v posudku. Žalobkyně naopak připojila k námitkovému řízení několik lékařských zpráv a dalších důkazních materiálů vč. fotodokumentace, jež svědčí ve prospěch zohlednění § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity a pro navýšení procentní výměry invalidity o deset procentních bodů.

7. Žalobkyně odmítá argument žalované i námitkového lékaře, že může svůj pracovní potenciál využít v méně psychicky náročných profesích, příp. ve snížením pracovním úvazku. Žalobkyně namítá, že čím je práce méně kvalifikovaná, tím je hůře hodnocená. Žalobkyně však dokládala např. finanční úhrady v řádu vyšších desítek tisíc korun za stomatologická vyšetření, a to je za krátký časový úsek. Žalobkyně navíc nedisponuje záložním finančním kapitálem, neboť byla celé roky diskriminována, ponižována a odmítána při snaze najít si odpovídající profesní zařazení. Žalobkyně se usilovně snaží, nicméně má nyní již pro nalezení vhodného pracovního uplatnění omezené možnosti (psychický stav, věk, péče o svou matku s mnoha zdravotními problémy, psychická traumatu z Úřadu práce, specifická oblast jejího pracovního uplatnění, nemožnost neustálých rekvalifikací).

8. Žalobkyně poukazuje na to, že nenavýšení invalidity o deset procentních bodů je žalovaným dáváno do přímé souvislosti s tím, že dosáhla a doplnila si vzdělání a že má bohaté pracovní zkušenosti a znalosti, které jsou využitelné v méně psychicky náročných profesích, příp. ve sníženém pracovním úvazku. Z toho žalobkyně dovozuje, že je v podstatě trestána za to, že se od mládí neustále snažila o vyšší kvalifikaci (na úkor osobního času a nemalých finančních nákladů), že musela neustále měnit profese a učit se novým věcem. To vše činila, aby jako samoživitelka bez výživného hmotně zabezpečila své syny. Žalobkyně požaduje, aby žalovaná tyto „méně psychicky náročné profese“ konkretizovala a zhodnotila, zda jsou pro žalobkyni vůbec vhodné (psychický stav, prožitá traumata, osobní životní situace). Žalobkyně konstatuje že trpí vážnými depresemi, jejichž příčinou jsou prožitá traumata, které jí znemožňují plnohodnotné začlenění se do společnosti vč. pracovního zařazení. Vzhledem k jejímu věku nelze dle jejího názoru očekávat žádné zlepšení.

9. V průběhu námitkového řízení absolvovala žalobkyně gastroenterologické vyšetření kvůli významným zdravotním obtížím, které se promítají i do psychické oblasti. Výsledkem tohoto vyšetření je nutnost dodržování diety s výrazným omezením mnoha potravin; žalobkyně má doporučeno konzumovat bezlaktózové a bezlepkové potraviny. Taková dieta je výrazně finančně náročná oproti běžné stravě. Žalobkyně je dále objednána na vyšetření ortopedické kvůli bolestem kyčelních kloubů a kolene.

10. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, proto navrhla, aby bylo zrušeno a vráceno k dalšímu řízení.

11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že navrhuje pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).

II. Podstatný obsah správních spisů

12. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 24. 4. 2024 žádost o změnu výše invalidního důchodu (o zvýšení invalidity z prvního stupně na třetí stupeň). Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 6. 6. 2024 byla žalobkyně shledána invalidní pro invaliditu druhého stupně pro zdravotní postižení podle kapitoly V., položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity“), s poklesem pracovní schopnosti o 60 %.

13. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobkyni od 22. 4. 2024 zvýšen invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

14. Dne 29. 9. 2024 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to posudkovým lékařem Institutu II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Jde nadále o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s poklesem pracovní schopnosti o 60 %. Šlo o smíšenou anxiosně depresivní poruchu, postupně s depresivní symptomatikou převažující nad úzkostí.

15. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV České Budějovice

16. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV České Budějovice (dále jen „ČB“) dne 25. 2. 2025 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným psychiatrem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Doba platnosti posudku byla stanovena trvale.

17. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posudková komise MPSV ČB shledala velký rozpor mezi diagnostickými závěry ošetřujícího psychiatra (který přes příslib nezaslal lékařskou dokumentaci) a nálezem zjištěným při jednání komise. S ohledem na stav zjištěný při jednání komise bylo zdravotní postižení žalobkyně podřazeno pod kapitolu V., položku 5c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, která je určena pro neurotické poruchy – středně těžké postižení. Pokles pracovní schopnosti byl zvolen na horní hranici taxačního rozmezí, a to 35 % bez dalšího navýšení. IV. Jednání u soudu dne 14. 4. 2025 18. Dne 14. 4. 2025 se konalo ústní jednání, na němž byl proveden k důkazu protokol o jednání a posudek posudkové komise MPSV ČB ze dne 25. 2. 2025. Žalobkyně při jednání zpochybnila posudkové závěry. Krajský soud jednání odročil na neurčito za účelem vyžádání srovnávacího posudku od posudkové komise MPSV Praha. Přistoupil k tomu z důvodu, že posudková komise MPSV ČB se výrazně odchýlila od posudkového zhodnocení lékařů Institutu obou stupňů a že v posudku zaznělo, že nebyla k dispozici kompletní lékařská dokumentace týkající se žalobkyně, neboť její ošetřující psychiatr neposkytl podklady.

V. Srovnávací posudek posudkové komise MPSV Praha

19. Posudková komise MPSV Praha podala posudek dne 25. 9. 2025, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. První jednání se konalo v přítomnosti žalobkyně dne 20. 8. 2025. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřen odborným psychiatrem. Jednání komise bylo odročeno do obdržení zdravotní dokumentace odborného psychiatra, k němuž žalobkyně dochází. Bylo zhodnoceno, že tato zdravotní dokumentace je nezbytná pro projednání.

20. Druhé jednání posudkové komise se konalo dne 25. 9. 20256 již bez přítomnosti žalobkyně. Posudkové komisi byla předložena lékařská dokumentace odborného psychiatra, k němuž žalobkyně dochází.

21. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela. Doba platnosti posudku byla stanovena do 30. 9. 2027. Datum změny invalidity bylo stanoveno dnem 22. 4. 2024.

22. Žalobkyně byla hodnocena jako referentka.

23. Posudková komise MPSV Praha zhodnotila, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u posuzované jednalo o dlouhodobě nepříznivý stabilizovaný zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla duševní porucha projevující se úzkostně depresivními příznaky. Duševní porucha byla komisí hodnocena podle kapitoly V., položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti o 45 % (v procentním rozmezí 30 až 45 %).

24. Dle posudkové komise MPSV Praha se jednalo primárně o neurotickou poruchu vyvolanou stresem, přičemž tyto poruchy spadají pod položku 5., kapitoly V. přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Dle dokumentace byly přítomny úzkostné a depresivní příznaky, postupně se prohlubující deprese. Jednalo se o chronické úzkostně depresivní příznaky s dekompenzací v únoru 2024 s těžkými depresivními příznaky. Trvalá těžká deprese vyžadující ústavní léčbu nebyla psychiatrem dokladována, možnosti léčby nebyly vyčerpány.

25. Po prostudování psychiatrické dokumentace a na základě vlastního vyšetření při jednání se posudkové komisi MPSV Praha jevila duševní porucha žalobkyně posudkově závažnější, než by odpovídalo kapitole V., položce 5c přílohy k vyhlášce, kterou zvolila posudková komise MPSV ČB. Podle posudkové komise MPSV Praha totiž nelze vyloučit rozvíjející se psychotické onemocnění a narušení osobnosti, takže proto zvolila kapitolu V., položku 4c přílohy vyhlášky, tj. afektivní poruchy, poruchy nálady, středně těžké funkční postižení. Pod toto postižení spadají poruchy nálady, stresy i deprese se značně sníženou úrovní sociálního fungování, omezení výkonu některých denních aktivit, což bylo u žalobkyně prokázáno. Pro nedostatečnou odpověď na doposud zavedenou léčbu a pro prohlubující se sociální izolaci byla zvolena horní hranice procentního rozmezí, a to 45 %. S ohledem na vzdělání a vykonávané profese s nároky na duševní funkce byla podle § 3 odst. 2 vyhlášky míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o 5 % na celkových 50 %.

26. Posudková komise MPSV Praha zhodnotila, že nebylo možno zvolit položku 4d pro těžké postižení, protože léčenou depresi nelze považovat za léčebně rezistentní při nevyužití všech možností léčby, vč. psychiatrické hospitalizace; pokud zvládala péči o sebe a nemocnou matku, nebyl prokázán ani podstatně omezený výkon většiny denních aktivit.

27. Ostatní dokladovaná zdravotní postižení byla posudkově nevýznamná.

28. Z hlediska pracovní rekomandace bylo uvedeno, že žalobkyně byla schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na psychické schopnosti a menšími nároky na fyzické schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byla schopna využít dosavadní znalosti a zkušenosti, zvládat jednoduché administrativní práce bez stresových momentů, bez zvýšené míry osobní odpovědnosti, se zohledněním osobního tempa na zkrácený pracovní úvazek. Možné by bylo i zaučení na lehčí fyzickou práci nebo práce v chráněné dílně.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

30. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 3. 11. 2025. Krajský soud provedl dokazování srovnávacím posudkem posudkové komise MPSV Praha ze dne 25. 9. 2025 a protokoly o jednání ze dne 20. 8. 2025 a 25. 9. 2025. Krajský soud neprováděl zvlášť k důkazu lékařské zprávy ze dne 18. 7. 2024, 11. 6. 2024 a 3. 10. 2024, které žalobkyně přiložila k žalobě, neboť je měla k dispozici posudková komise MPSV Praha a zhodnotila je v rámci posudkového zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Žalobkyně při jednání vyjádřila své argumenty proti posudkovému zhodnocení svého zdravotního stavu a navrhla vypracování dalšího srovnávacího posudku u jiné posudkové komise MPSV. Krajský soud opatření tohoto důkazu nepovažoval za nezbytné, neboť zhodnotil skutkový stav za dostatečně zjištěný.

31. Žaloba není důvodná.

32. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

33. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43).

34. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 – 46). Jde–li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18).

35. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování srovnávacím posudkem posudkové komise MPSV Praha ze dne 25. 9. 2025. Žalobkyně byla při jednání komise přítomna, byla vyšetřena odborným lékařem z oboru psychiatrie a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, především lékařskou dokumentaci od ošetřujícího psychiatra.

36. Krajský soud zhodnotil jako nejpřesvědčivější z doposud vypracovaných posudků právě srovnávací posudek, jehož odůvodnění je dostačující, logické a přesvědčivé. Posudková komise při vypracování srovnávacího posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace i z výsledků osobního vyšetření žalobkyně provedeného při jednání komise a podkladů dodatečně opatřených od ošetřujícího psychiatra. Členkou posudkové komise byla lékařka s odborností psychiatrie MUDr. S., která žalobkyni při jednání dne 20. 8. 2025 vyšetřila. Žalobkyně namítá, že posudková komise MPSV Praha následně dne 25. 9. 2025 jednala v jiném složení. Je skutečností, že u jednání dne 25. 9. 2025 byla přítomna jiná členka posudkové komis, a to MUDr. M., ovšem taktéž s odborností z oboru psychiatrie. Toho dne byly na jednání zhodnoceny opatřené lékařské podklady a taktéž vlastní vyšetření žalobkyně při jednání komise. Byť je obecně žádoucí, aby se na vypracování posudku podílela posudková komise ve stejném složení jako při prvním jednání komise, nemusí mít samotná skutečnost, že tomu tak nebylo, vliv na přesvědčivost a věrohodnost výsledného posudku. Podstatné je, aby se všichni členové posudkové komise seznámili se zdravotním stavem posuzovaného doloženým výsledky funkčních vyšetření. To se v dané věci stalo, jak vyplývá z obsahu srovnávacího posudku. Byť tedy MUDr. M. žalobkyni osobně nezhlédla, při vypracování srovnávacího posudku z výsledků osobního vyšetření žalobkyně MUDr. S. při jednání komise dne 25.9.2025 vycházela. Samotné (odlišné) složení posudkové komise tak pochyby o věrohodnosti srovnávacího posudku v daném případě nevyvolalo. Ostatně žalobkyně uvedenou námitku vznesla pouze ve formální rovině a nespojila s ní žádné konkrétní tvrzení o dopadech, které by mohly věrohodnost srovnávacího posudku zpochybnit.

37. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně a zabývala se i ostatními zdravotními postiženími. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

38. Srovnávací posudek posudkové komise MPSV Praha zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke zjištění stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žalobkyně je postižení zařazené do kapitoly V., položky 4c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Komise konstatovala, že po prostudování psychiatrické dokumentace a na základě vlastního vyšetření žalobkyně v komisi se jeví její duševní porucha jako posudkově závažnější, než jak ji hodnotila posudková komise MPSV ČB (kapitola V., položka 5c přílohy vyhlášky). Posudková komise MPSV Praha totiž akcentovala, že u žalobkyně nelze vyloučit rozvíjející se psychotické onemocnění a narušení osobnosti. Z uvedeného důvodu zařadila zdravotní postižení žalobkyně pod položku 4c, kam spadají poruchy nálady, tedy i deprese se značně sníženou úrovní sociálního fungování, omezením výkonu některých denních aktivit, což bylo u žalobkyně prokázáno. Z taxačního rozpětí 30 až 45 % zvolila posudková komise horní hranici, a sice 45 % z důvodu nedostatečné odpovědi na doposud zavedenou léčbu a prohlubující se sociální izolaci žalobkyně. Posudková komise zhodnotila i vzdělání a vykonávané profese žalobkyně s nároky na duševní funkce a podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity navýšila pokles pracovní schopnosti o dalších 5 %. Posudková komise MPSV Praha tedy stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 50 %. Krajský soud považuje konstatované zhodnocení za úplné a srozumitelné a dostatečně vysvětlující, proč bylo zdravotní postižení zhodnoceno natolik odlišně od zhodnocení provedeného posudkovou komisí MPSV ČB. K tomu se doplňuje, že posudková komise MPSV ČB jistě nemohla dojít k odpovídajícím závěrům, když jí nebyla ošetřující psychiatričkou předložena psychiatrická dokumentace ani přes urgenci. Krajský soud se tudíž přiklonil k posudkovému závěru posudkové komise MPSV Praha, který zároveň vyzněl pro žalobkyni z hlediska hodnocení stupně invalidity významně příznivěji, nežli posudek posudkové komise MPSV ČB.

39. Žalobkyně přesto při soudním jednání zpochybnila srovnávací posudek v tom smyslu, že poukázala na rozpory nejen s posudkem posudkové komise MPSV ČB, ale i s oběma posudky Institutu, v nichž byl její zdravotní stav podřazen pod kapitolu V., položku 4d přílohy vyhlášky a přiznával jí pokles pracovní schopnosti o 60 %. Krajský soud konstatuje, že srovnávací posudek přesvědčivým způsobem vysvětluje, že zdravotní postižení žalobkyně nelze podřadit kapitolu V., položku 4d přílohy vyhlášky, neboť její zdravotní stav nenaplňuje v této položce předvídaná kritéria. U žalobkyně nejde o těžké postižení, protože léčenou depresi nelze považovat za léčebně rezistentní při nevyužití všech možností léčby, vč. psychiatrické hospitalizace; pokud žalobkyně zvládá péči o sebe a nemocnou matku, nebyl dle posudkové komise prokázán ani podstatně omezený výkon většiny denních aktivit. Z uvedeného tudíž plyne, že v posudcích Institutu byl zdravotní stav žalobkyně nadhodnocen. Nicméně i tak je celkové hodnocení stupně invalidity stejné jak lékaři Institutu, tak i posudkovou komisí MPSV Praha, a sice že jde o invaliditu druhého stupně. Krajský soud má vysvětlení posudkové komise MPSV Praha, proč nelze podřadit zdravotní postižení žalobkyně pod položku 4d za dostatečně vysvětlený. Krajský soud nemá žádného důvodu o správnosti tohoto závěru pochybovat.

40. Jestliže žalobkyně spatřuje rozpory v posudcích i v tom, že v některých je stanovena platnost posudku trvale a v jiném (srovnávacím posudku) je stanovena platnost tři roky, pak to není rozpor, který by mohl mít jakýkoliv vliv na úplnost, věrohodnost a přesvědčivost posudkového závěru. Uvedené je na odůvodněné úvaze posudkové komise. Ostatně v tomto smyslu posudková komise MPSV Praha výslovně uvedla, že kontrolní lékařskou prohlídku stanovuje s ohledem na nevyčerpané léčebné možnosti. Omezená doba platnosti posudku je tak i náležitě odůvodněna.

41. Posudková komise MPSV Praha zhodnotila, že další poruchy zdravotního stavu žalobkyně nejsou posudkově významné. Žádná z vedlejších diagnóz nemá dle komise takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které by odpovídalo invaliditě nějakého stupně. Komise zmínila srdeční postižení, které by samo o sobě znamenalo pokles pracovní schopnosti v rozsahu 10 %, či onemocnění štítné žlázy, které by samo o sobě znamenalo pokles pracovní schopnosti o 5 %. Ostatní diagnózy byly posudkově nevýznamné či nevedly k poklesu pracovní schopnosti.

42. Žalobkyně uvedenému oponovala a požadovala zhodnocení i ostatních diagnóz. K uvedenému nelze než odkázat na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle kterého platí, že je–li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

43. Posuzování invalidity v případě souběhu více posudkově relevantních zdravotních postižení je založeno na principu absorpce či z logického pohledu konsumpce, kdy v rámci nejzávažnějšího zdravotního postižení jsou zohledněna všechna zdravotní postižení, která mají vliv na pokles pracovní schopnosti posuzovaného. Korektivem tohoto mechanismu je pak možnost zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti upravené v ustanovení § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky, avšak nejvíce o 10 %.

44. Ostatní zdravotní postižení tedy nemohla být přičtena k rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zhodnocení více zdravotních postižení podle § 3 odst. 1 vyhlášky v rámci navýšení poklesu pracovní schopnosti v tomto případě posudkovou komisí provedeno nebylo, což znamená, že posudková komise k tomu neshledala důvod. Posudková komise navýšila pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 5 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky (pro vzdělání a vykonávané profese) a k dalšímu navýšení již neshledala důvod. Ostatně i kdyby posudková komise přistoupila k navýšení poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % (maximálně lze navýšit o 10 %), na výsledku věci by to ničeho nezměnilo; žalobkyni by i nadále příslušel invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

45. Žalobkyně měla za to, že navýšení poklesu pracovní schopnosti o 5 % pro vzdělání a vykonávané profese je nepřiměřeně nízké. K tomu lze jen uvést, že je to na úvaze posudkové komise a krajský soud nemá žádného důvodu uvedenému oponovat. Ostatně platí opět to, že i kdyby posudková komise přistoupila k navýšení poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % (maximálně lze navýšit o 10 %), na výsledku věci by to ničeho nezměnilo; žalobkyni by i nadále příslušel invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

46. Pokud se žalobkyně dovolávala toho, že měl být pokles její pracovní schopnosti navýšen o 10 % již v posudcích Institutu, čímž by dosáhla 70 % a invalidity třetího stupně, tak nelze než konstatovat nedůvodnost této námitky. Jelikož posudky Institutu byly odmítnuty jako nadhodnocené, resp. bylo ve srovnávacím posudku zdůvodněno, proč nelze zdravotní stav žalobkyně podřadit pod položku 4d, nemá žádného smyslu se zabývat tím, zda byl dán důvod k postupu podle § 3 vyhlášky či nikoliv. Krajský soud vzal za rozhodující posudkové zhodnocení a určení stupně invalidity posudkovou komisí MPSV Praha.

47. Jestliže se žalobkyně v žalobě bránila proti tomu, že jí bylo přičítáno k tíži, že zprávy od ošetřujícího psychiatra neobsahují veškeré potřebné informace, pak nelze než konstatovat, že posudková komise MPSV Praha si při vypracování srovnávacího posudku opatřila psychiatrickou dokumentaci žalobkyně a měla tudíž možnost vycházet z kompletní zdravotnické dokumentace v tomto směru. Jakékoliv předchozí pochybení (např. u posudkové komise MPSV ČB, která provedla posouzení bez této dokumentace) tím bylo napraveno.

48. Žalobkyně namítala, že nebyla přizvána k vypracování posudku Institutu v rámci námitkového řízení. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Ostatně žalobkyně byla osobně přítomna při jednání posudkové komise MPSV ČB i Praha a byla na místě vždy vyšetřena odborným psychiatrem, tj. byla v rámci posuzování své invalidity prohlédnuta posudkovou komisí, a to v tomto soudním řízení dvakrát.

49. Žalobkyně napadla i pracovní rekomandaci uvedenou ve srovnávacím posudku. Považuje ji za nepřípadnou a cítí se být dotčena doporučením jít pracovat do chráněné dílny. Podle § 7 písm. f) bodu 5 vyhlášky o posuzování invalidity má posudek o invaliditě obsahovat výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %. Uvedenému požadavku srovnávací posudek dostál a obsahoval doporučení stran výkonu výdělečné činnosti žalobkyní v rámci zbývajícího pracovního potenciálu. Posudková komise MPSV Praha kladla důraz na to, že žalobkyně potřebuje vykonávat pracovní činnost jen s podstatně menšími nároky na psychické schopnosti a menšími nároky na fyzické schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Dále srovnávací posudek obsahuje doporučení stran možných prací, mj. jednoduché administrativní práce bez stresových momentů, bez zvýšené osobní odpovědnosti, se zohledněním pracovního tempa a na zkrácený úvazek. Dle posudkové komise byla žalobkyně schopna využít dosavadní znalosti a zkušenosti, a bylo současně možné zaučení na lehčí fyzickou práci nebo práce v chráněné dílně. Uvedené neshledává krajský soud nikterak problematickým či se jakkoliv dotýkajícím se důstojnosti žalobkyně. Jedná se o prosté doporučení, které není pro žalobkyni nikterak závazné. Není povinna jít pracovat do chráněné dílny.

50. Posudková komise MPSV Praha tak stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně na úrovni 50 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spočívající ve středně těžkém funkčním postižení dle kapitoly V., položky 4c přílohy vyhlášky nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze srovnávacího posudku o invaliditě, který se současně vyrovnává s tím, jak byl zdravotní stav žalobkyně hodnocen posudkovými lékaři Institutu a posudkovou komisí MPSV ČB. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Z uvedeného důvodu nehledal krajský soud žádného důvodu zadávat další srovnávací posudek u jiné posudkové komise MPSV, neboť zhodnotil, že skutkový stav věci již byl náležitě zjištěn a je možno z něj bez jakýchkoliv pochybností vycházet.

51. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni.

52. Krajský soud k hodnocení srovnávacího posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

53. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je–li srovnávacím posudkem posudkové komise MPSV Praha prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 50 %, pak byla žalobkyně invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

54. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované II. Podstatný obsah správních spisů III. Posudek posudkové komise MPSV České Budějovice IV. Jednání u soudu dne 14. 4. 2025 V. Srovnávací posudek posudkové komise MPSV Praha VI. Právní hodnocení krajského soudu