66 Ad 1/2025– 46

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: M. T. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2025, čj. MPSV–2025/12152–913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezené věci

1. Rozhodnutím ze dne 13. 1. 2025, čj. MPSV–2025/12152–913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2024, čj. 26881/2024/STR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo podle § 7 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči rozhodnuto o snížení příspěvku na péči z 4 900 Kč na 880 Kč měsíčně od září 2024.

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. Žalobce namítá nesprávné posouzení zdravotního stavu a procesní chyby při sociálním šetření.

3. Žalobce namítá, že při posuzování zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k tomu, že byl v trvalém invalidním důchodu od roku 2008 až do přechodu do důchodu starobního. V roce 2022 po šestnácti letech zdravotních potíží žalobce požádal o zvýšení příspěvku na péči z I. stupně závislosti na II. stupeň závislosti. Příspěvek na péči z důvodu závislosti na péči jiné fyzické osoby ve II. stupni byl žalobci v roce 2022 přiznán, ovšem pouze na dva roky. Žalobce uvádí, že v roce 2024 musel žádat o nový příspěvek na péči, přičemž na základě posudkových závěrů lékaře MUDr. L. a na základě nekorespondujících skutečností mu byl příspěvek na péči snížen z důvodu zjištěné závislosti na péči jiné fyzické osoby v I. stupni.

4. V rámci odvolání proběhlo další sociální šetření v domácnosti. Žalobce namítá, že došlo k procesní chybě, neboť nebyl seznámen se sepsaným protokolem a k podpisu mu bylo předloženo pouze „ukončení domácího šetření“. V napadeném rozhodnutí se přitom uvádí, že žalobce byl s protokolem o sociálním šetření seznámen po jeho skončení, že žalobce protokol podepsal a neměl proti němu námitky. Mgr. K., který prováděl sociální šetření, podle žalobce protokol vypracoval neobjektivně, přičemž kopíroval z odůvodnění posudkového lékaře MUDr. L. (odkaz na používání pomůcek). Pomůcky jsou podle žalobce v jeho případě snížené pohyblivosti pro něj zcela nepoužitelné.

5. Podpis žalobce na protokolu o sociálním šetření není podle něj nikde dohledatelný a ani být dohledatelný nemůže (viz příloha – záznam ze sociálního šetření ze dne 12. 9. 2024). Žalobce se s ním seznámil až na vyžádání, kdy mu byl protokol zaslán ve stejný den, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.

6. Pokud jde o posouzení zdravotního stavu, tak nebyl brán zřetel na předchozí hodnocení žalobce jako závislého na péči jiné fyzické osoby v II. stupni. Toto hodnocení bylo naopak dehonestováno jako nadhodnocené. Žalobce od října 2024 dokládal zhoršující se zdravotní stav, přičemž mu bylo řečeno, že již bylo rozhodnuto ve věci, ač tomu tak nebylo.

7. Žalobce namítá, že je v odůvodnění napadeného rozhodnutí nazván jako „stará obézní osoba“. To žalobce považuje za diskriminační, neboť zhubl 30 kg, aby ulehčil zátěži na dolní končetiny a kvůli diabetu.

8. Žalobce požaduje, aby mu byl navrácen příspěvek na péči pro II. stupeň závislosti vzhledem k jeho dlouhodobému nepříznivému zdravotnímu stavu. V důsledku snížení příspěvku na péči byl žalobce od září 2024 uvržen do nezáviděníhodné situace.

9. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný nepřihlédl ke všem relevantním důkazům předloženým žalobcem. Konstatoval, že napadené rozhodnutí trpí vadami procesního postupu, které mohly mít vliv na výsledek řízení a že žalovaný nesprávně posoudil zdravotní stav žalobce ve vztahu k nároku na příspěvek na péči. Jako důkazy žalobce navrhl lékařské zprávy potvrzující jeho nepříznivý zdravotní stav a svědecké výpovědi o potřebě péče.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný konstatoval, že žalobce byl shledán osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby: mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

11. Pokud jde o namítané nesprávné posouzení zdravotního stavu, tak žalovaný vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) ze dne 16. 12. 2024. Posudková komise náležitě odůvodnila, proč je žalobce schopen zvládat ostatní základní životní potřeby. Žalobce je bez objektivizované těžké alterace psyché, smyslů, bez zdokumentované významné alterace funkce obou horních končetin, i když se jeví jako nutné plné využívání facilitátorů a zvolení vhodné obuvi a oděvu. Předchozí zhodnocení základní životní potřeby péče o zdraví jako nezvládané považovala posudková komise MPSV za nadhodnocené, což odůvodnila.

12. Pokud jde o sociální šetření dne 12. 9. 2024, tak z něj byl pořízen rukou psaný záznam, který žalobce i jeho manželka (pečující osoba) bez výhrad podepsali. Následně byl proveden přepis rukou psaného záznamu, v němž byla doplněna pozorování osoby v přirozeném sociálním prostředí a reflexe sociálních pracovníků. Tento finální záznam již podpis oprávněné osoby (žalobce) neobsahuje.

13. Žalobce předložil lékařské zprávy až po uplynutí patnáctidenní lhůty, která mu byla stanovena posudkovou komisí MPSV (§ 16a odst. 6 zákona 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o organizaci soc. zab.“). Co se týče zhoršení zdravotního stavu, byl žalobce odkázán na možnost podat návrh na změnu výše příspěvku na péči, což dne 20. 1. 2025 učinil.

14. Závěrem žalovaný doplnil, že předmětné řízení bylo zahájeno z úřední povinnosti z důvodu konce platnosti předchozího posouzení, nikoliv na žádost žalobce. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Replika žalobce

15. Žalobce uvedl, že zasílal lékařskou zprávu, ale ta nebyla přijata. Žalobce přitom uvedl, proč tak činí až po uplynutí patnáctidenní lhůty. Objednací doby ke specialistům jsou dlouhé.

16. Ve druhé replice žalobce konstatoval, že záznam z domácího šetření byl Mgr. K. upraven tak, aby ladil s vyjádřením posudkového lékaře MUDr. L. Tím pak byli ovlivněni posudkoví lékaři z Hradce Králové, kteří zásadně podhodnotili žalobcův zdravotní stav. Žalobce přiložil zprávu z diabetologie ze dne 28. 2. 2025, z níž má vyplývat popření některých závěrů ze sociálního šetření.

V. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

18. Krajský soud rozhodl ve věci podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

19. Žaloba není důvodná.

20. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška 505/2006 Sb.“). S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby [§ 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách].

21. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

22. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

23. Tato direktiva je dále konkretizována v § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

24. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

25. Podle § 1 odst. 1 citované vyhlášky platí, že schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

26. Krajský soud považuje za podstatné zdůraznit, že konstrukce nároku na příspěvek na péči se opírá o posouzení odborných otázek z oboru posudkového lékařství, jako např. zda lze zdravotní stav žadatele o příspěvek vyhodnotit jako dlouhodobě nepříznivý, zda potřeba pomoci při zvládání základních životních potřeb je v příčinné souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se proto vyznačuje tím, že významným důkazem je odborný posudek o zdravotním stavu a z něj vyplývajících funkčních omezení, které žadateli brání v uspokojování základních životních potřeb a činí jej závislým na pomoci jiné osoby. Nejvyšší správní soud se již opakovaně zabýval povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, přičemž dospěl k závěru, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, čj. 6 Ads 143/2009–60, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, čj. 3 Ads 48/2009–104).

27. Posouzení zdravotního stavu je podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu věcí odborně–medicínskou, k níž nemají soudy potřebné odborné znalosti, a proto vždy vychází z vyjádření subjektů, které takové znalosti mají. Z tohoto důvodu soudy kladou při hodnocení zdravotních posudků zvýšený důraz na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013–34). V.A Procesní námitky 28. Krajský soud nejprve zhodnotil námitky žalobce do procesního postupu ve věci, resp. směřující do sociálního šetření, které proběhlo dne 12. 9. 2024, a do sepsaného protokolu a následného záznamu z něj.

29. Podle § 25 zákona o sociálních službách platí, že krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. (…) Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě (odst. 1). Krajská pobočka Úřadu práce zašle Institutu posuzování zdravotního stavu žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek (odst. 2). Při posuzování stupně závislosti osoby vychází Institut posuzování zdravotního stavu ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb (…), z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře (odst. 3). Obdobně se postupuje při provádění dalšího sociálního šetření v rámci odvolacího řízení.

30. Žalobce předně namítá, že nebyl na místě seznámen s protokolem ze sociálního šetření a že mu k podpisu byla předložena jen listina „ukončení domácího šetření“.

31. Krajský soud konstatuje, že je ve správním spise založen ručně psaný záznam ze sociálního šetření pro účely odvolacího řízení ze dne 12. 9. 2024, který čítá sedm stran (4 listy). Na poslední straně tohoto ručně psaného protokolu je připojen podpis žalobce i jeho manželky (pečující osoby). Protokol je podepsán i oběma sociálními pracovníky, kteří sociální šetření prováděli. Následně byl proveden přepis záznamu o sociálním šetření, který byl poté žalobci k jeho žádosti zaslán v rámci jeho oprávnění nahlížet do spisu. Je zřejmé, že takový přepis záznamu již neobsahuje podpis žalobce a jeho manželky.

32. Jestliže žalobce namítá, že nebyl po skončení sociálního šetření seznámen se záznamem o sociálním šetření, pak nelze než odkázat na § 25 odst. 1 zákon o sociálních službách, z něhož se podává, že písemný záznam se předkládá posuzované osobě na požádání. Z obsahu ručně psaného záznamu nevyplývá, že by žalobce o předložení záznamu požádal, či že by mu bylo nahlédnutí odepřeno, či že by měl k věci nějaké námitky. V napadeném rozhodnutí se přitom neuvádí, že byl žalobce po skončení sociálního šetření se záznamem seznámen. Na str. 8 napadeného rozhodnutí se toliko uvádí, že žalobce a pečující osoba ručně sepsaný záznam podepsali a neměli žádné výhrady vůči provedení sociálního šetření. V tomto směru krajský soud žádnou procesní vadu neshledal.

33. Žalobce dále namítal, že je obsah záznamu o sociálním šetření sepsán neobjektivně, neboť mělo být kopírováno z odůvodnění posudkového lékaře MUDr. L. (viz odkaz na používání pomůcek). Posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby zpracovaný MUDr. L. byl podán dne 16. 8. 2024 v rámci prvostupňového řízení. Tento posudek obsahuje medicínské hodnocení žalobcova případu na základě lékařských zpráv a výsledků ze sociálního šetření provedeného dne 10. 7. 2024. Oproti záznamu ze sociálního šetření, na němž měla sociální pracovnice za to, že žalobce nezvládá základní životní potřebu péče o zdraví, se posudkový lékař postavil za to, že nelze tuto základní životní potřebu považovat za nezvládnutou, což podrobně odůvodnil (k tomu podrobně viz níže). Krajský soud zhodnotil, že záznam o sociálním šetření ze dne 12. 9. 2024 se nejeví jako neobjektivně sepsaný. Ze záznamu není patrno, že by sociální pracovník kopíroval z posudku MUDr. L. Záznam obsahuje popis pozorování žalobce v jeho přirozeném prostředí a neprovádí žádné medicínské hodnocení, k čemuž ani sociální pracovník není povolán. Žalobce má za to, že „kopírování“ spočívá v odkazu na používání pomůcek v záznamu o sociálním šetření. Krajský soud zhodnotil, že v záznamu je popisováno, že žalobce užívá dvě francouzské hole (mobilita) a brýle na čtení (orientace) jako každodenní kompenzační či facilitační pomůcky. Dále se ze záznamu podává, že při zjištění, že má žalobce potíže natáhnout si ponožky, byl poučen o existenci facilitátoru, navlékače ponožek. Z uvedeného se nijak nepodává, že by byl sociální pracovník jakkoliv neobjektivní, naopak upozornil žalobce na to, že existují facilitační pomůcky, které dopomáhají se samostatností osob se sníženou pohyblivostí. Uvedené poučení zcela konvenuje s § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách a s § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. K využití facilitátorů v přirozeném prostředí při posuzování zvládání základních životních potřeb se krajský soud vyjádří ještě níže ve vztahu k uplatněné námitce.

34. Krajský soud konstatuje, že žalobcem namítané vady týkající se záznamu ze sociálního šetření neshledal důvodnými.

35. Žalobce dále namítal, že mu nebylo před vydáním napadeného rozhodnutí umožněno uplatnit aktuální lékařské zprávy. Podle § 16a odst. 6 zákona o organizaci soc. zab. platí, že orgán sociálního zabezpečení příslušný k posouzení zdravotního stavu podle § 4 odst. 2 a § 8 stanoví lhůtu, ve které posuzovaná fyzická osoba může předložit podklady k posouzení svého zdravotního stavu; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy k předložení těchto podkladů. Orgán sociálního zabezpečení může zmeškání stanovené lhůty prominout; proti rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty není odvolání přípustné a toto rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu. K podkladům předloženým po uplynutí stanovené lhůty se nepřihlíží.

36. Posudková komise MPSV vyzvala žalobce k doložení podkladů v patnáctidenní lhůtě výzvou, která byla žalobci doručena dne 9. 9. 2024 (viz posudek posudkové komise MPSV na str. 2). Lhůta pro dodání podkladů uplynula dne 24. 9. 2024, přičemž žalobce nepožádal o prominutí zmeškání lhůty. K podkladům předloženým po tomto datu se ve správním řízení nepřihlíží. Je tím dána koncentrace řízení. Krajský soud doplňuje, že v posudku je mylně uvedeno, že patnáctidenní lhůta uplynula dne 23. 9. 2024; správně má být 24. 9. 2024. Uvedené pochybení však nemá žádný vliv. Žalobce předložil lékařskou zprávu až dne 27. 12. 2024. Žalovaný tak nebyl povinen k ní přihlížet. Žalovaný se nicméně k uvedené zprávě vyjádřil a konstatoval, že neobsahuje žádné nové posudkově významné informace ohledně zdravotního stavu žalobce, které by byly rozhodné pro rozhodování o nároku na příspěvek na péči. V.B Základní životní potřeba péče o zdraví 37. Krajský soud konstatuje, že mezi stranami není sporné, že žalobce není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen zvládat čtyři základní životní potřeby, a sice: mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost.

38. Žalobce v žalobě výslovně nevymezil, která základní životní potřeba a její (ne)zvládání je mezi ním a žalovaným sporná. Ke svému zdravotnímu stavu sdělil, že je vyloučeno, aby používal facilitátory a že jeho zdravotní stav byl nyní podhodnocen a předchozí zařazení do II. stupně závislosti bylo dehonestováno jako nadhodnocené. Z toho krajský soud usuzuje, že žalobce sporuje právě závěry o tom, že bylo jako nadhodnocené posouzeno jeho nezvládání základní životní potřeby péče o zdraví, kterou měl dříve uznánu jako nezvládanou a z toho důvodu pobíral příspěvek na péči pro II. stupeň závislosti.

39. Podle přílohy č. 1 citované vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu péče o zdraví považuje stav, kdy osoba je schopna 1. dodržovat stanovený léčebný režim, 2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, 3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

40. Krajský soud zhodnotil, zda byla správními orgány správně hodnocena schopnost žalobce zvládat základní životní potřebu péče o zdraví. Krajský soud opřel své zjištění skutkového stavu o obsah správního spisu vedeného správními orgány v této věci, přičemž mezi podklady pro vydání rozhodnutí hraje klíčovou roli hraje posudek posudkové komise MPSV ze dne 16. 12. 2024. Posudek posudkové komise MPSV vycházel mj. ze záznamu o sociálním šetření sociálních pracovníků žalovaného ze dne 12. 9. 2024, který je založen ve správním spise. Ze záznamu o sociálním šetření se podává, že žalobce uvedl, že není schopen sám užívat inzulinové pero, jednotky musí nastavovat pečující osoba, která musí i aplikovat inzulín (10 jednotek na den, 30 jednotek na noc). Měření hladiny cukru v krvi provádí taktéž pečující osoba. Žalobce uvedl, že se mu třesou ruce, a proto není schopen si sám inzulín aplikovat (dle sociálního pracovníka nebyl patrný výrazný třes rukou, který by toto neumožňoval). Žalobce dále s pečující osobou provádí rehabilitace a je potírán Alpou. Žalobce zná své léky. Jiné léky pravidelně neužívá. Pouze při bolesti mu léky připraví pečující osoba a on je sám zapije. Žalobce uvedl, že v případě potřeby by si pomoc zavolal mobilním telefonem, kdyby ho měl u sebe. Dále uvedl, že z důvodu rizika upadnutí potřebuje, aby byl stále pod dohledem pečující osoby, nemůže být doma sám.

41. Posudková komise MPSV vycházela z posudkového spisu OSSZ, dále z lékařské zprávy MUDr. M. ze dne 4. 7. 2024 a lékařského nálezu MUDr. M. ze dne 24. 6. 2024. V posudkovém závěru posudkové komise MPSV se konstatuje, že rozsah duševních, mentálních a smyslových funkčních schopností je dostatečný k pravidelnému zvládání základních životních potřeb. Pro tělesné postižení se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který trvale omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb v přijatelném standardu trvale každodenně ani za využití běžných pomůcek, a sice hraničně mobilita, hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost. Posudková komise MPSV se totožnila s posudkem posudkového lékaře MUDr. L. z prvostupňového řízení. Posudková komise MPSV zhodnotila, že ostatní základní životní potřeby je žalobce schopen při daném dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu zvládat. Žalobce je bez objektivizované těžké alterace psyché (např. středně těžké či těžké demence) či smyslů (hluchoty, hluchoslepoty, slepoty či silné slabozrakosti) a bez zdokumentované významné alterace funkce obou horních končetin. Nutné se jeví plné využívání facilitátorů a zvolení vhodné obuvi či oděvu.

42. Posudková komise MPSV se vyjádřila i k předchozímu (viz rozhodnutí ze dne 6. 9. 2022) uznání základní životní potřeby péče o zdraví jako nezvládnuté. Přitom uvedla, že toto hodnocení bylo nadhodnocené. K nezvládání základní životní potřeby péče o zdraví dochází při ztrátě úchopové schopnosti obou rukou, praktické a úplné nevidomosti obou očí a při těžkých duševních poruchách spojených se sociální dezintegrací. Žádný takový případ u žalobce zdokumentován nebyl.

43. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek tohoto soudu ze dne 3. 2. 2010, čj. 3 Ads 77/2009–60), správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení nezabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Správní orgán musí tedy vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření a výsledek funkčního vyšetření (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, čj. 4 Ads 50/2009–63). K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník řízení uplatňující nárok na příspěvek na péči. Všechny tyto skutečnosti žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a konstatoval, že posudek vyhodnotil jako úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkazní prostředek, který vycházel jak ze zdravotní dokumentace, sociálního šetření, vypořádal namítané skutečnosti, a i funkční důsledky zdravotního postižení žalobce.

44. Uvedené posudkové závěry posudkové komise MPSV odpovídají i posouzení posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. L. Tento posudkový lékař taktéž podrobně odůvodnil, proč nepovažuje péči o zdraví za nezvládnutou základní životní potřebu žalobce (a to i oproti sociálnímu šetření ze dne 10. 7. 2024). Uvedl, že není dokladována porucha kognitivních funkcí a smyslové funkce jsou pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Není dokladována ztráta paměti, která by nebyla přiměřená věku. Nebylo zjištěno ani těžké nebo úplné funkční postižení horních končetin, které by vedly k těžké či úplné funkční poruše kompetence žalobce dodržovat léčebný režim, rozpoznat zdravotní problém a přivolat si pomoc. Dle posudkového lékaře není medicínský důvod, aby žalobce nezvládl samostatně užívat léky a musela je podávat pečující osoba, vč. aplikace inzulínu. To vše při zachovalé funkci horních končetin, zraku a normálních intelektových schopností. Taktéž není důvod neschopnosti dodržovat diabetickou dietu. Taktéž není medicínský důvod, aby si nezavolal pomoc, jak bylo uváděno v záznamu ze sociálního šetření ze dne 10. 7. 2024 (oproti tomu při sociálním šetření dne 12. 9. 2024 sám žalobce uvedl, že si pomoc dokáže přivolat, pokud bude mít u sebe telefon – pozn KS). Dle posudkového lékaře by měl být žalobce schopen pochopit problematiku péče o zdraví na úrovni laika. Závěrem posudkový lékař doplnil, že záznam o sociálním šetření se může do velké míry zakládat na subjektivních pocitech posuzované osoby, zatímco posudkový lékař vychází výhradně z objektivně doloženého zdravotního stavu ve vztahu k jednotlivým základním životním potřebám a soběstačnosti. Závěr o sociálním šetření je jen jedním z podkladů pro posuzování stupně závislosti posudkovými lékaři.

45. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že subjektivně tvrzené obtíže nemohou být samy o sobě podkladem pro závěr o neschopnosti zvládat určitou životní potřebu ve smyslu § 9 zákona o sociálních službách. Kvalifikovaným důvodem pro pozbytí schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu může být jedině nepříznivý zdravotní stav (srov. § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách), jehož posouzení je věcí odborně medicínskou, nikoliv věcí subjektivní (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2015, čj. 8 Ads 104/2015–34). Určující skutečností je zdravotní stav a rozsah schopností žalobce, tedy objektivně určená míra, v jaké je žalobce na cizí pomoc odkázán, nikoliv rozsah, v jakém mu je tato pomoc k dispozici (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2014, čj. 6 Ads 83/2014–80). Posudkový lékař jasně a srozumitelně popsal, obdobně jako posudková komise MPSV, že žalobce nemá z medicínského hlediska zdravotní obtíže, které by mu neumožňovaly zvládat orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví.

46. Krajský soud tak vyhodnotil posudkové závěry jako úplné, přesvědčivé a dostatečně odůvodněné, proto zcela vycházel z vyjádřených odborně–medicínských závěrů a ve shodě se žalovaným konstatuje, že základní životní potřeba péče o zdraví nemůže být v žalobcova případě považována za nezvládnutou. V.C Facilitační pomůcky 47. Ve vztahu k námitce ohledně nemožnosti užívat facilitátory má krajský soud za to, že směřuje do nezvládání ostatních základních životních potřeb. Uvedená námitka je nicméně formulována natolik obecně, že se jí krajský soud taktéž může zabývat toliko obecně.

48. Podle § 9 odst. 5, věty druhé zákona o sociálních službách platí, že funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu (§ 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb.).

49. Zvážení využití facilitátorů v přirozeném prostředí při posuzování zvládání základních životních potřeb je v souladu s právní úpravou i judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 17. 12. 2015, čj. 8 Ads 104/2015–34). Posudková komise MPSV zhodnotila, že žalobce je bez objektivizované těžké alterace psyché (např. středně těžké či těžké demence) či smyslů (hluchoty, hluchoslepoty, slepoty či silné slabozrakosti) a bez zdokumentované významné alterace funkce obou horních končetin. Není žádný důvod, proč by neměl zvládat zbylé základní životní potřeby (orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví). Posudkové komisi MPSV se jako nutné jevilo plné využívání facilitátorů a zvolení vhodné obuvi či oděvu.

50. Posudkový lékař MUDr. L. s ohledem na podklady o zdravotním stavu žalobce konstatoval, že není z posudkového hlediska prokázáno, že by funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu s přihlédnutím k použití kompenzačních pomůcek žalobci bránilo ve schopnostech zvládat základní životní potřeby kromě již uznaných. I když některé aktivity vykonává posuzovaná osoba pomaleji či složitěji, tak jsou přesto považovány za zvládané. Zvládání základních životních potřeb se nevyžaduje ve stoprocentní kvalitě, ale pouze uspokojivě, v přijatelném standardu. Teprve až neschopnost provádění každodenních aktivit i s využíváním facilitačních pomůcek lze zohlednit. Posudkový lékař uvedl, že žalobce může užívat facilitační pomůcky při psaní (komunikace), servírovací stolek s kolečky, chodítko s deskou, invalidní vozík (stravování), zapínač knoflíků, podavač, nazouvač ponožek, nazouvací lžíce apod. (oblékání a obouvání). Žalovaný uvedené ostatně shrnul i v napadeném rozhodnutí tak, že podstatné je, že posuzovaná osoba je schopna facilitační prostředky samostatně používat a základní životní potřebu svede alternativním, ale vyhovujícím způsobem v přijatelném standardu.

51. Krajský soud neshledává posudky neúplnými či nepřesvědčivými, pokud je zdůvodněno, že není medicínsky objektivní důvod, proč by žalobce neměl základní životní potřeby jako komunikaci, stravování, a především oblékání a obouvání zvládat s označenými facilitátory.

52. Krajský soud nezpochybňuje, že žalobce může subjektivně pociťovat, že s některými potřebami (vyjma již uznaných) potřebuje pomoc jiné osoby. Nicméně jak bylo uvedeno výše, při posuzování zvládání základních životních potřeb je podstatné medicínské posouzení a odůvodnění, proč by měl posuzovaný danou aktivitu zvládat. Uvedené požadavky má krajský soud za splněné.

53. Závěrem krajský soud uvádí, že v řízení o příspěvku na péči nelze zohledňovat to, že posuzovaná osoba byla dlouhodobým poživatelem invalidního důchodu. Invalidní důchod a příspěvek na péči vychází z posuzování zcela odlišných posudkových kritérií a zákonných předpokladů a nelze je jakkoliv spolu spojovat.

54. Pokud se žalobce ohrazuje proti tomu, že je v napadeném rozhodnutí nazván jako „stará obézní osoba“ a považuje to za diskriminaci, pak mu nemůže krajský soud přisvědčit. Žalovaný na str. 6 napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce je „70letý obézní muž.“ Uvedené zhodnocení převzal žalovaný z posudku posudkové komise MPSV. Pokud jde o pojem obezita či obézní, pak se jedná o medicínské pojmy a z ničeho nevyplývá, že by byly užity v pejorativním či diskriminačním smyslu.

55. Žalobce k žalobě přiložil tři lékařské zprávy, a to zprávu ortopedické ambulance ze dne 24. 6. 2024 a ze dne 19. 11. 2024 a zprávu z diabetologie ze dne 28. 2. 2025. Krajský soud těmito zprávami neprováděl dokazování. První zprávu měla k dispozici posudková komise MPSV při svém hodnocení a druhá lékařská zpráva ze dne 19. 11. 2024 nebyla ve správním řízení včas předložena, a proto k ní nebylo přihlíženo. Zpráva z diabetologie je ze dne 28. 2. 2025, tj. byla vystavena až po dni vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud nemůže přihlížet ke skutečnostem, které nastaly až po dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Žalobce má možnost nové lékařské zprávy plně uplatnit v rámci příp. žádosti o zvýšení příspěvku na péči.

56. Žalobce navrhl jako důkaz výslech svědků k zjištění potřeby péče o jeho osobu. Navržený důkaz krajský soud neprovedl pro jeho nadbytečnost, neboť by nemohl přinést žádných relevantních zjištění z hlediska žalobcova stupně závislosti. Jak již bylo konstatováno, vnímání žadatele a ostatně i pečující osoby je často velmi subjektivně zabarveno. Objektivní zhodnocení stupně závislosti v dané věci vyplývá z posudkových závěrů, s nimiž se krajský soud ztotožnil.

VI. Závěr a náklady řízení

57. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, tak tomu nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

I. Vymezené věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Replika žalobce V. Právní hodnocení krajského soudu V.A Procesní námitky V.B Základní životní potřeba péče o zdraví V.C Facilitační pomůcky VI. Závěr a náklady řízení