66 Ad 12/2025– 45

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: M. D. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025, čj. MPSV–2025/71334–913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, čj. MPSV–2025/71334–913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“ či „orgán pomoci v hmotné nouzi“) ze dne 27. 1. 2025, čj. 3583/2025/TAB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalobci nebyla podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje (na elektroinstalační práce a opravu světla v koupelně v částce 1 369 Kč).

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce namítl, že žalovaný nesprávně postupoval podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, zatímco skutkově věci odpovídá § 2 odst. 5 písm. b) téhož zákona. Opravu elektroinstalace a světla v koupelně lze dle žalobce vyložit jako opravu věci dlouhodobé potřeby.

3. Dále žalobce uvedl, že veškeré finanční prostředky (v hotovosti či na účtu u banky) pocházejí z půjčených peněz, z dávek hmotné nouze a z dávek státní sociální podpory. Z toho dle něj plyne, že v době podání žádosti žádné vlastní peníze neměl.

4. Žalobce namítl podjatost pracovnic úřadu práce (K. a C., vedoucí oddělení hmotné nouze). Úřední osoba K. podle žalobce neprovedla řádné šetření výdajů žalobce, které vynakládal od roku 2020 (jízdní doklady, potvrzení O2 o dobíjení, další doklady žalobce nalezl až 27. 3. 2025, nicméně dokládají, že výdaje, které uvedl v odvolání, skutečně měl). Tyto výdaje vedly žalobce k nutnosti vypůjčit si finanční prostředky. Podle žalobce úřad práce (žalovaný) zneužil správní uvážení k tomu, aby jeho žádost zamítl. Správní úvaha úředních osob je dle žalobce vždy pevně spjata s charakterovými vlastnostmi, které se odrážejí ve způsobu vedení řízení a mají přímý vliv na jeho výsledek.

5. K námitce podjatosti úředních osob žalobce doplnil, že obě podjaté úřední osoby se přímo podílely na opožděných výplatách dávek hmotné nouze opakovaně v období od června 2021 do listopadu 2024. Námitce podjatosti proti K. generální ředitelství Úřadu práce nevyhovělo, žalobce proti tomu podal žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti.

6. Žalobce oponuje závěru, že zdědil částku 218 000 Kč, kterou vzal žalovaný v úvahu. Finanční částku, kterou žalobce převzal po skončení dědického řízení, byla výrazně nižší. Žalovaný provedl důkazy a zjišťoval úhrady žalobce do fondu oprav zděděného bytu, vyžádal usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2023, čj. 66 D 757/2022–2024 (v právní moci dne 6. 2. 2024). V tomto usnesení jsou uvedeny žalobcovy výdaje na pohřeb matky a odměna notáře, přičemž tyto výdaje žalovaný nezahrnul do hodnocení celkové sociální a majetkové situace žalobce, dále nezjišťoval výdaje za spotřebu elektrické energie a plynu ve zděděném bytě za období od března 2022 do dubna 2025, přičemž taktéž nepřihlédl k délce dědického řízení.

7. Žalobce uvádí, že z finanční částky získané v dědickém řízení hradil náklady na udržení bytu v Uničově (příspěvek do fondu oprav, zálohy na energie, poplatek za svoz komunálního odpadu, daň z nemovitostí), částečně splatil půjčku, a použil ji na další výdaje za období od roku 2020. Udržení zděděného bytu má pro žalobce zásadní význam z hlediska řešení jeho tíživé životní situace, neboť jeho prodejem by získal finanční částku, která by mu umožnila zbavit se závislosti na dávkách hmotné nouze a státní sociální podpory. Kroky k prodeji bytu zatím nebyl schopen realizovat, neboť byl od 4. 11. 2022 v pracovní neschopnosti. Příprava bytu k prodeji vyžaduje finanční náklady s tím spojené, které však žalobce v současné době není schopen unést. Proto zatím nemohl užít zděděný majetek ke zlepšení své životní situace.

8. Dle žalobce došlo ke zneužití správního uvážení a nebyl zvolen takový postup, aby byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podle žalobce byl porušen § 3 správního řádu. Žalovaný nevzal v úvahu celkové sociální a majetkové poměry žalobce a okolnosti daného případu (zejména stav finančních prostředků na účtu i v hotovosti), skutečnost, že od 4. 11. 2022 byl žalobce uznán práce neschopným [§ 3 odst. 1 písm. a) bod 8. zákona o pomoci v hmotné nouzi)], nevzal v úvahu žalobcovy příjmy (dávky státní sociální podpory, příspěvek na bydlení) a výdaje za leden 2025 (poplatek za svoz odpadu pro rok 2025 ve výši 960 Kč, nedoplatek za elektřinu za rok 2024 ve výši 1 306 Kč). Žalovaný i nesprávně uvedl, že náklady na bydlení v bytě, kde žalobce trvale bydlí, činí 2 939 Kč, když tyto náklady za měsíc leden 2025 byly 3 439 Kč.

9. Podle žalobce na půjčku nelze nahlížet jako na příjem, neboť jde o dluh, který bude muset být v budoucnu splacen. Pomocí půjček musel žalobce jako osoba v hmotné nouzi řešit nepředvídatelné situace (nemoc matky žijící 378 km daleko, výkon funkce opatrovníka matky, náklady na zajištění výživy a udržení stávajícího bydlení na adrese trvalého bydliště zejména v případech, kdy nejsou dávky pomoci v hmotné nouzi vypláceny ve stanovených termínech). Podle žalobce nelze spravedlivě požadovat, aby půjčky byly posuzovány podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce zdůrazňuje, že orgán pomoci v hmotné nouzi nedodržuje výplatní termíny (naposledy září a listopad 2024); v únoru 2023 došlo ke zpoždění výplaty o 21 dnů. Žalobce oponuje žalovanému i v tom, že nebyl u půjček sjednán způsob protiplnění. U finančních půjček bankovních či nebankovních je protiplnění vždy sjednáno, jinak by se jednalo o dar.

10. Žalobce konstatoval, že o existenci finanční částky na svém účtu (půjčka) informoval úřad práce dne 14. 11. 2024, a to v řízení o dávku doplatek na bydlení. Veškerou žalobcovu agendu dávek v hmotné nouzi vyřizovala K..

11. Žalovaný dle žalobce v rozporu se skutečností uvádí, že je vlastníkem účtu u Komerční banky, a. s., jehož vlastnictví úřadu práce nenahlásil. Žalobce prohlašuje, že je toliko majitelem bankovního účtu konkrétního čísla vedeného u ČSOB, a. s. Žalobce uvádí, že žádný jiný bankovní účet nevlastní.

12. Žalobce rozporuje závěr žalovaného, že v lednu 2025 měl dostatek finančních prostředků na úhradu opravy elektroinstalace a světla v koupelně a že stav žalobcova konta byl ke dni 6. 1. 2025 ve výši 2 997 Kč. Žalobce oponuje, že šlo o prostředky z půjčky. Skutečný stav je však dle žalobce takový, že v lednu 2025 nepobíral dávky hmotné nouze příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, nýbrž pouze dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 922 Kč, přitom celková výše nákladů na bydlení činila 3 439 Kč. V lednu 2025 tak žalobce neměl ani prostředky na výživu vlastní osoby, dále uhradil poplatek za svoz komunálního odpadu ve výši 960 Kč a nedoplatek na elektřině ve výši 1 306 Kč. Kdyby žalobce neměl vypůjčené peníze, tak by postup žalovaného byl pro žalobce likvidační. Žalobce odkazuje na spis ve věci dávky doplatku na bydlení. Tvrzení, že žalobce v den podání žádosti o dávku mimořádné okamžité pomoci dne 2. 1. 2025 pobíral dávky hmotné nouze (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), je dle žalobce v rozporu se skutečností.

13. Žalobce dále namítá, že žalovaný nesprávně posoudil jeho celkovou majetkovou situaci, když nevzal v úvahu, že byl žalobce uznán osobou dočasně práce neschopnou v souladu s § 3 odst. 1 písm. a) bod 8. zákona o pomoci v hmotné nouzi a tímto ustanovením tak byl uznán za osobu v hmotné nouzi. Žalovaný dle žalobce nevzal v úvahu výdaje, které v souvislosti s tíživou a komplikovanou životní situací v lednu 2025 vynakládal.

14. Žalobce k žalobě přiložil řadu listin jako důkazní návrhy.

15. Přílohou žalobního návrhu je i „Celková sociální situace žalobce“, kterou krajský soud zhodnotil, jako součást žaloby, neboť je v této příloze podrobně rozepsána sociální situace žalobce. Žalobce v této příloze konstatuje, že je zřejmé, že žalovaný hodnotil jeho celkové majetkové a sociální poměry zejména za období leden 2025, přičemž ve svém hodnocení vychází ze skutečností, které nastaly na počátku dědického řízení.

16. Žalobce uvedl, že v roce 2020 se výrazně zhoršil zdravotní stav jeho matky (1935–2022), která bydlela v Uničově (378 km daleko od Tábora). Žalobce byl nucen půjčit si peníze, aby zvýšené výdaje v souvislosti s touto situací zvládl. Žalobce byl i ustanoven opatrovníkem své matky, což také vyžadovalo zvýšené výdaje. Tato situace trvala do roku 2022. K řešení této situace musel žalobce použít půjčené finanční prostředky. Dále žalobce uvádí podrobné výdaje od roku 2020, které měl v souvislosti s úhradou některých nákladů matce, s jízdným, s pohřbem a odměnou notáře, s náklady na udržováním bytu v Uničově a v Táboře, s náklady na vlastní živobytí atd.

III. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný konstatoval, že pokud jde o náklady na bydlení, tak vycházel z předpisu úhrad, který žalobce přiložil ke své žádosti. SIPO za leden 2025 nebylo žalovanému předloženo. Výdaje spojené s dědictvím žalobce specifikoval až v odvolání, nicméně úřad práce při posouzení nároku na předmětnou dávku nepřihlížel k majetku získanému v rámci dědického řízení. Tento majetek úřad práce řeší v rámci řízení o jiných dávkách pomoci v hmotné nouzi.

18. Úřad práce přihlédl k zůstatku na účtu ke dni 6. 1. 2025 s tím, že žalobce je schopen výdaj v částce 1 369 Kč uhradit z vlastních zdrojů, konkrétně z finančních prostředků na účtu. Žalovaný se s uvedeným ztotožnil a navíc vzal v úvahu, že se žalobce stal od 6. 2. 2024 vlastníkem bytu v Uničově, kde jako osoba bez příjmu a dlouhodobý příjemce dávek pomoci v hmotné nouzi hradí od roku 2024 platby za byt v částce 3 117 Kč měsíčně.

19. Žalovaný označil žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].

21. Krajský soud rozhodl ve věci podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky.

22. Žaloba není důvodná.

23. Zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje dva typy dávek k zajištění základních životních podmínek fyzických osob, a to dávky měsíčně se opakující (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení) a dávky jednorázové označované souhrnně jako dávka mimořádné okamžité pomoci. Příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jsou základními prostředky k zajištění osob nacházejících se v hmotné nouzi. Jedná se o dávky obligatorní, tedy takové, na které vzniká nárok splněním podmínek stanovených zákonem. K zajištění základních životních potřeb, nestačí–li k tomu dávky výše uvedené, lze přiznat v případě mimořádných okolností ještě další jednorázovou dávku okamžité mimořádné pomoci. Tato dávka je však fakultativní a její přiznání je ponecháno na správním uvážení příslušného správního orgánu. Nárok na ni vzniká až rozhodnutím o jejím přiznání. Tato dávka má hradit výdaje „jednorázové a v podstatě nahodilé“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 87/2012–39, ze dne 23. 11. 2011, čj. 3 Ads 113/2011–46, ze dne 18. 9. 2013, čj. 6 Ads 39/2013–29, ze dne 20. 11. 2013, čj. 3 Ads 7/2013–31, či ze dne 17. 4. 2014, čj. 4 Ads 27/2014–28).

24. Podmínky, za kterých lze dávku mimořádné okamžité pomoci poskytnout, stanoví § 36 a § 38 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Z právní úpravy plyne, že dávka mimořádné okamžité pomoci je dávkou jednorázovou a nenárokovou. I když jsou zákonné podmínky pro její přiznání splněny, rozhodnutí o tom, že dávka bude přiznána, závisí na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi. Povinností soudu je pak posoudit, zda správní orgány správně aplikovaly zákonná ustanovení a zda v rámci správního uvážení dodržely zákonem stanovené meze tohoto uvážení a nezneužily jej.

25. Lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002–46, z něhož se podává, že „úkolem soudu ve správním soudnictví je přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy posoudit soulad napadeného správního rozhodnutí se zákonem. Úkolem soudu tak není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, nýbrž posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem.“ 26. Podle § 2 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky a) k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu, nebo b) na úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby, nebo c) na úhradu odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně–právní ochranou dětí.

27. Nejvyšší správní soud se povahou a posuzováním výše dávky okamžité mimořádné pomoci ve své judikatuře již opakovaně zabýval. Například v rozsudku ze dne 3. 7. 2013, čj. 3 Ads 84/2012–51, vysvětlil, že „podle ustanovení § 2 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. Na toto ustanovení navazuje § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož se výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 5 písm. a) se stanoví až do výše jednorázového výdaje. V této formulaci je zároveň upraveno i správní uvážení, které v tomto případě náleží orgánu pomoci v hmotné nouzi nejen co do splnění podmínek vzniku nároku na dávku, ale i co do výše této dávky. Zákon přitom žádná další kritéria pro stanovení konkrétní výše této formy mimořádné okamžité pomoci nestanoví, což odpovídá obecnému charakteru tohoto ustanovení, které má zahrnout širokou škálu různých sociálních situací, které jsou naznačeny uvedeným demonstrativním výčtem (…).“ 28. Žalobce v žalobě namítá, že jeho žádost neměla být podřazena pod § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, nýbrž pod § 2 odst. 5 písm. b) téhož zákona, neboť má za to, že opravu elektroinstalace a světla v domácnosti lze vyhodnotit jako opravu předmětu dlouhodobé potřeby.

29. Krajský soud se se žalobcem v tomto směru ztotožňuje. Ač žalobce sám ve své žádosti zaškrtl kolonku, že jde o úhradu nezbytného jednorázového údaje, a nikoliv kolonku „Nezbytné nebo odůvodněné náklady (předměty dlouhodobé potřeby)“, měl úřad práce vyhodnotit předmět žádosti správně a podřadit jej pod správné ustanovení § 2 odst. 5 písm. b) citovaného zákona jako opravu nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby.

30. Tato dílčí nesprávnost ovšem nemá vliv na zákonnost napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Je tomu tak proto, že „zákonné předpoklady pro poskytnutí a stanovení výše uvedených dávek mimořádné okamžité pomoci [podle § 2 odst. 5 písm. a) a b)] jsou totožné. Taktéž zákonem stanovené maximum [až na výjimky týkající se souběhu dávek podle § 2 odst. 5 písm. b) a c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, o které se zde nejedná], které lze žadateli poskytnout, se neliší. Dosahuje buď výše jednorázového výdaje [podle § 37 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi u dávky podle § 2 odst. 5 písm. a) téhož zákona], nebo výše nákladů uvedených v § 2 odst. 5 písm. b) [viz § 37 písm. d) zákona o pomoci v hmotné nouzi]. I to je tedy u obou těchto skupin dávek totožné.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024, čj. 4 Ads 66/2023–21). Je zřejmé, že pro účely posuzované věci i přes uvedenou dílčí nesprávnost spočívající v odkazu na nepřiléhavé ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi u posuzované dávky nemůže mít tato skutečnost jakýkoliv vliv co do posouzení žalobcem nastolených sporných právních otázek. Zhodnocení majetkových poměrů žalobce je stejné jak při postupu podle písm. a), tak i podle písm. b) odstavce druhého paragrafu pátého zákona o pomoci v hmotné nouzi. Důvodem, pro který nebyla žalobci okamžitá mimořádná pomoc přiznána, bylo zhodnocení úřadu práce, že má na bankovním účtu dostatek prostředků k zaplacení předmětného výdaje. Výsledek řízení by byl tudíž shodný bez ohledu na to, zda byl výdaj podřazen pod písm. a) či pod písm. b) citovaného zákona.

31. Krajský soud se zaměřil na skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi mimořádné okamžité pomoci. Je především nutné vycházet z toho, že nárok na mimořádnou okamžitou pomoc může být rozhodnutím přiznán (§ 38 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi) osobě, která je úřadem práce uznána za osobu v hmotné nouzi podle § 2 odst. 3, 4, 5 a 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi (§ 36 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Žalobcova argumentace tím, že byl osobou v hmotné nouzi podle § 3 odst. 1 písm. a) bod 8. zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť byl uznán dočasně práce neschopným, není důvodná. Tato skutečnost totiž nemá na posouzení nároku na dávku okamžité mimořádné pomoci žádný vliv, žalobce by musel být uznán osobou v hmotné nouzi toliko podle již vyjmenovaných ustanovení § 2 odst. 3, 4, 5 a 6 citovaného zákona.

32. Jak konstatoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, je dále nutno sledovat aktuální kalendářní měsíc a rozhodné období pro posuzování nároku na předmětnou dávku. Žalobce v žalobě shrnuje svou složitou životní situaci a popisuje zvýšené náklady od roku 2020, nicméně všechny tyto náklady a výdaje nelze brát v potaz při posuzování nároku na předmětnou dávku. Podle § 10 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi platí, že aktuálním kalendářním měsícem se rozumí v případě podání žádosti o dávku kalendářní měsíc, ve kterém byla podána žádost o dávku. Podle § 10 odst. 5 téhož zákona je rozhodným obdobím, za které se zjišťují příjem, sociální a majetkové poměry v případě podání žádosti o jednorázovou dávku, období aktuálního měsíce a 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci; pokud by nebylo s ohledem na účel, pro který má být jednorázová dávka poskytnuta, spravedlivé požadovat zjišťování a hodnocení příjmů, sociálních a majetkových poměrů za období 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci, může krajská pobočka Úřadu práce určit, že bude příjem, sociální a majetkové poměry zjišťovat a hodnotit za období aktuálního kalendářního měsíce. Podle § 10 odst. 6 písm. c) téhož zákona Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje plnění ostatních podmínek v případě podání žádosti o jednorázovou dávku, je aktuální kalendářní měsíc.

33. V daném případě je tedy aktuálním kalendářním měsícem leden 2025 (žádost podána dne 2. 1. 2025) a rozhodným obdobím je říjen 2024 až leden 2025. Předpoklady § 2 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi tak byly hodnoceny pouze za toto vymezené období. Příjmy a celkové sociální a majetkové poměry žalobce tudíž byly posuzovány ve vztahu k tomuto období.

34. Orgány pomoci v hmotné nouzi vycházely z tohoto vymezeného období a konstatovaly, že žalobce byl od října 2024 do ledna 2025 bez příjmu. Dále bylo zjištěno, že ke dni 30. 12. 2024 měl zůstatek na svém účtu ČSOB ve výši 3 647 Kč a ke dni 6. 1. 2025 měl zůstatek ve výši 2 997 Kč. Náklady na bydlení byly převzaty z žalobcem doloženého výměru úhrad, a to ve výši 2 939 Kč měsíčně. Orgány pomoci v hmotné nouzi dospěly k závěru, že žalobce je schopen uhradit předmětný výdaj z vlastních zdrojů, a to konkrétně z finančních prostředků na bankovním účtu. Žalovaný dále správní úvahu o nepřiznání předmětné dávky doplnil o další okolnosti věci. Žalovaný vzal v úvahu, že žalobce zdědil dne 6. 2. 2024 byt v Uničově, přičemž bylo zjištěno, že jako osoba bez příjmu a dlouhodobý příjemce dávek pomoci v hmotné nouzi hradí od ledna 2024 platby za byt v částce 3 117 Kč měsíčně a od června 2024 platby za byt v částce 3 137 Kč měsíčně, přičemž z těchto částek má žalobce neuhrazeno 871 Kč za měsíc říjen 2024, 911 Kč za listopad 2024 a 911 Kč za prosinec 2024. Uvedené bylo zjištěno ze sdělení společnosti BYTPOL UNI s.r.o. ze dne 10. 1. 2025. Bylo též zjištěno, že žalobce byt neužívá ani nepronajímá. Na základě těchto skutečností, žalovaný uvážil, že žalobce mohl předmětný výdaj uhradit z vlastních zdrojů.

35. Stran soudního přezkumu správního uvážení lze uvést, že správní soud nenahrazuje správní orgán v jeho odborné kompetenci a nemůže nahradit jeho správní uvážení svým vlastním, ale pouze posuzuje, zda nedošlo ke zneužití či vybočení z mezí správního uvážení, zda je správní úvaha v souladu s pravidly logického usuzování a zda se správní orgán dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002–42, č. 906/2006 Sb. NSS).

36. Krajský soud přezkoumal správní uvážení orgánů pomoci v hmotné nouzi a shledal, že bylo provedeno v zákonných mezích a nedošlo k žádnému excesu v tomto směru; nedošlo ani k jeho zneužití. Správní uvážení orgánů pomoci v hmotné nouzi obstojí. Krajský soud se shoduje s orgány pomoci v hmotné nouzi v tom, že nelze žalobci přiznat nárok na mimořádnou okamžitou pomoc (na výdaj v částce 1 369 Kč) v situaci, kdy má na bankovním účtu v aktuálním kalendářním měsíci dostatečný zůstatek k úhradě předmětné částky. Dále je však v tomto kontextu podstatné to, že žalobce jakožto osoba bez příjmu a dlouhodobý příjemce dávek pomoci v hmotné nouzi byl v rozhodné době schopen vynakládat náklady nejen na vlastní bydlení, nýbrž i náklady na udržení zděděného bytu v Uničově, který ani neužíval, ani nepronajímal. Za daných okolností nelze spravedlivě požadovat, aby náklady na opravu elektroinstalace a světla v koupelně v bytě, jež žalobce užívá, byly přenášeny na stát, jestliže žalobce sám je schopen měsíčně hradit další nezanedbatelné prostředky (více než 3 000 Kč měsíčně) na byt, který zdědil a neužívá jej, ani jej nepronajímá. Krajský soud chápe možné obtíže žalobce s prodejem bytu na dálku, stejně tak chápe, že náklady na udržení bytu je nutno hradit, ovšem to se neslučuje s tím, aby bylo žalobci v tomto případě přiznáno dobrodiní mimořádné okamžité pomoci v hmotné nouzi. Jinými slovy řečeno, je–li žalobce schopen měsíčně hradit náklady na byt v Uničově, musí být taktéž schopen si uhradit mimořádný výdaj na opravu v bytě, který skutečně užívá.

37. Krajský soud přitom dodává, že je mezi stranami nesporné, že žalobce hradí náklady na byt v Uničově. Tuto skutečnost žalobce nesporuje, pouze vysvětluje důvody, proč tak činí. Žalobce sporuje toliko to, že žalovaný konstatoval, že platby na byt v Uničově jsou od srpna 2024 hrazeny příkazem z účtu vedeného u Komerční banky, a.s., o jehož vlastnictví však žalobce orgán pomoci v hmotné nouzi neinformoval. Krajský soud v tomu směru konstatuje, že pro řádné posouzení této věci, není rozhodné, jakou cestou jsou platby na byt v Uničově hrazeny, nýbrž to, že skutečně žalobcem hrazeny jsou (to nesporuje). Případné vlastnictví bankovního účtu u Komerční banky, a.s., které nebylo nahlášeno, nehodnotil žalovaný v této věci k žalobcově tíži, pouze konstatoval zjištěný fakt. Je ovšem nutno doplnit, že z obsahu správního spisu se nepodává, že by byl žalobce skutečně vlastníkem účtu vedeného u Komerční banky, a.s. (není zde sdělení Komerční banky, a.s. o vlastnictví předmětného účtu). Z obsahu spisu (ze sdělení společnosti BYTPOL UNI s.r.o. ze dne 10. 1. 2025) lze zjistit toliko to, že platby na byt v Uničově jsou poukazovány z účtu vedeného u Komerční banky, a.s.; vlastník tohoto účtu doložen není. Ovšem za situace, kdy sám žalobce nesporuje, že platby na byt v Uničově hradil a hradí, nepovažuje krajský soud za nezbytné v této věci zjišťovat, zda je žalobce vlastníkem bankovního účtu u Komerční banky, a.s. či nikoliv.

38. Podrobné vysvětlení žalobce, proč nebyl dosud schopen prodat byt v Uničově a získané prostředky použít ke zlepšení své životní situace, není v této věci relevantní. Orgány pomoci v hmotné nouzi tuto skutečnost při rozhodování o žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc nebraly v úvahu.

39. Pokud nyní žalobce v žalobě argumentuje tím, že jeho skutečné náklady na bydlení byly v měsíci lednu 2025 v částce 3 439 Kč, tak to je skutečnost, kterou mohl a měl sdělit orgánům pomoci v hmotné nouzi v průběhu řízení (minimálně v podaném odvolání). Krajský soud nemá za to, že by tato okolnost měla jakýkoliv vliv na celkový výsledek řízení.

40. Žalobce dále namítal, že finanční prostředky nacházející se na jeho účtu pocházejí z nebankovních půjček a že si tak tvoří rezervu pro případ zpoždění výplat dávek pomoci v hmotné nouzi, k čemuž dle něj dochází často. Zpoždění výplat dávek pomoci v hmotné nouzi nemůže krajský soud hodnotit v tomto řízení. Pokud jde o původ peněz na bankovním účtu žalobce, a to z nebankovních půjček, tak žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobce toliko poučil o povaze takových prostředků. Dle názoru krajského soudu původ peněz na bankovním účtu žalobce není rozhodný; současně krajský soud nesporuje, že se jednalo o půjčky, které byl žalobce povinen vrátit a že nešlo o dary. Jestliže si žalobce tvoří rezervy prostřednictvím nebankovních půjček, pak nic nebrání tomu, aby žalobce takové prostředky užil i na úhradu nenadálého výdaje na opravu v bytě, v němž žije. Krajský soud stále nespatřuje ve shodě s orgány pomoci v hmotné nouzi žádný důvod k tomu, aby žalobce přenášel na stát výdaj, jehož úhradu je evidentně schopen zajistit sám. V této souvislosti krajský soud doplňuje, že v nepřiznání dávky mimořádné okamžité pomoci ve výši 1 369 Kč nespatřuje likvidační potenciál, jenž žalobce ve své žalobě dovozuje. Jestliže žalobce tuto argumentaci vznáší i ve vztahu k tomu, že mu byl zřejmě odňat příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, pak to není předmětem tohoto řízení.

41. Pokud jde o veškeré výdaje, které žalobce zmiňuje ve své žalobě a v příloze nazvané „Celková sociální situace žalobce“, tak ty, které se netýkají aktuálního kalendářního měsíce a rozhodného období, nemohou být v nyní posuzované věci rozhodné. Stejně tak není ve vztahu k předmětné dávce rozhodné, zda žalobce zdědil částku 218 000 Kč, či zda šlo o částku výrazně nižší (po skončení dědického řízení). Žalobcovy výdaje na pohřeb matky a odměnu notáře nespadaly do aktuálního kalendářního měsíce a rozhodného období.

42. Žalobce v žalobě namítl též podjatost pracovnic úřadu práce (K. a vedoucí oddělení hmotné nouze C.). Podle § 14 odst. 1 správního řádu platí, že každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

43. Žalobce spatřuje podjatost K. v tom, že neprovedla řádné šetření výdajů žalobce, které vynakládal od roku 2020; namítl, že úřední osoba zneužila správní uvážení a uvedl, že charakterové vlastnosti měly přímý vliv na výsledek řízení. Dále namítl podjatost z toho důvodu, že se obě úřední osoby podílely na opožděných výplatách dávek pomoci v hmotné nouzi opakovaně v období od června 2021 do listopadu 2024.

44. Krajský soud neshledal námitku podjatosti důvodnou. Okolnosti opožděných výplat dávek pomoci v hmotné nouzi vůbec nesouvisí s nyní projednávanou věcí. Ostatní námitky žalobcem v tomto směru vznesené se týkají postupu úřední osoby K. v předmětném řízení o dávce mimořádné okamžité pomoci. Procesní postup úřední osoby však nemůže být důvodem podjatosti. Podjatost by mohla být dovozována, pokud by bylo lze důvodně předpokládat, že úřední osoba má s ohledem na svůj poměr k věci či k žalobci takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Nic takového žalobce v žalobě netvrdí. Neuvádí, že by K. měla jakýkoli poměr k jeho věci či k jeho osobě, který by měl být příčinou nevyhovění jeho žádosti. Pochybnosti o nepodjatosti musí být určité kvality, jelikož správní řád stanoví, že musí být důvodné. Pochybnosti tak musí být oprávněné, musí vyplývat z určitých konkrétních skutkových okolností (např. důvodné pochybnosti mohou být zjevné z určitého jednání úřední osoby). Sluší se dodat, že krajský soud neshledal žádné pochybení v postupu orgánů pomoci v hmotné nouzi v nyní projednávané kauze. Z obsahu správního spisu se současně nepodává, že by žalobce uplatnil námitku podjatosti postupem podle § 14 správního řádu již ve správním řízení.

45. S ohledem na vše shora uvedené neshledal krajský soud potřebu provádět dokazování žalobcem předloženými doklady o jeho výdajích, neboť správní spis obsahoval dostatek podkladů k tomu, aby mohl krajský soud věc posoudit a rozhodnout o ní. Skutkový stav ohledně výdajů žalobce nebylo třeba nijak dál objasňovat.

V. Závěr a náklady řízení

46. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, tak tomu nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení