66 Ad 14/2025– 17

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: J. K. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, čj. takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 6. 2025, čj. , se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce.

2. Námitky měly směřovat proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 19. 5. 2025, čj. X, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o povolení placení přeplatku na dávce důchodového pojištění ve splátkách, a to podle § 123 odst. 3 zákona o organizaci sociálního zabezpečení.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a rozporné s § 123 odst. 3 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Správní orgán podle žalobce objektivně nevyhodnotil jeho schopnost splácet přeplatek. Žalobce uvádí, že nabídl splátky ve výši 3 500 Kč měsíčně, které jsou s ohledem na jeho příjmy pro něj maximálně možné a udržitelné. Správní orgán však bez dostatečného zhodnocení žalobcovy životní situace navrhl splátky ve výši 8 000 Kč měsíčně, což je však pro žalobce nereálná výše a popírá dle něj samotný účel institutu splátek. Žalobce se domnívá, že dostatečně doložil svou snahu dluh splácet, avšak nebyl mu dán prostor k projednání reálné dohody o splátkách. Podle žalobce byl porušen princip přiměřenosti a také § 123 odst. 3 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, který má umožnit reálné umoření přeplatku těm, kdo chtějí splácet, ale nemají dostatečný příjem.

III. Vyjádření žalované

4. Žalovaná konstatovala, že na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek na sirotčím důchodu je žalobce povinen vrátit částku 84 688 Kč. Dne 23. 4. 2025 žalobce požádal o povolení splácení přeplatku ve splátkách 2 000 Kč měsíčně. Dne 7. 5. 2025 byl žalobce vyzván, aby sdělil, zda souhlasí se splátkami ve výši 8 000 Kč, což je minimální částka, v níž může být placení ve splátkách povoleno. Žalobce dne 13. 5. 2025 sdělil, že navržená splátka je pro něj nereálná a likvidační a navrhl splátky ve výši 3 500 Kč. Správní orgán prvního stupně žádost o splátky zamítl a poučil žalobce, že proti tomuto rozhodnutí nelze podat námitky.

5. Žalobce dne 27. 5. 2025 požádal o přehodnocení rozhodnutí, kterým mu nebylo povoleno placení přeplatku ve splátkách s tím, že uvedl, že navrhuje splátky ve výši 3 500 Kč a že se domnívá, že mu nebyl dán reálný prostor prokázat schopnost splácet. Žalovaná konstatovala, že toto podání posoudila podle obsahu jako námitky. Žalovaná námitky následně podle § 92 odst. 1, věty první správního řádu jako nepřípustné zamítla.

6. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.

IV. Podstatný obsah správního spisu

7. Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2024 (v právní moci dne 2. 7. 2024, vykonatelné dne 11. 7. 2024) byla žalobci uložena povinnost vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění, a to 84 637 Kč.

8. Žalobce podal dne 23. 4. 2025 žádost o povolení splátkového kalendáře, přičemž navrhl částku cca 2 000 Kč měsíčně.

9. Přípisem ze dne 7. 5. 2025 byl žalobce informován, že navrženou výši splátek (2 000 Kč) nelze akceptovat. Správní orgán prvního stupně navrhl „splátky ve výši 8 000 Kč měsíčně, což je minimální částka, v níž může ČSSZ placení přeplatku ve splátkách povolit.“ Žalobce dostal možnost se vyjádřit, zda s navrženou měsíční splátkou souhlasí s tím, že jinak nemůže být žádosti o povolení splátek vyhověno a bude přistoupeno k výkonu rozhodnutí.

10. Na to žalobce reagoval sdělením ze dne 13. 5. 2025, v němž požádal o přehodnocení navržené výše splátky 8 000 Kč měsíčně, neboť taková výše splátek není pro něj s ohledem na jeho životní a finanční situaci reálná a je pro něj likvidační. Žalobce uvedl, že je ochoten spolupracovat a dluh splácet podle svých možností. Žalobce navrhl splátky ve výši 3 500 Kč měsíčně, což je dle něj maximum, které je schopen dlouhodobě hradit, aniž by ohrozil své základní životní potřeby. Žalobce požádal o pochopení a vstřícnost s tím, že věřil, že mu bude umožněno řešit vzniklý závazek formou přijatelných splátek.

11. Dne 19. 5. 2025 bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti o splátky. V rozhodnutí se cituje § 123 odst. 3 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Nejsou–li splněny zákonné podmínky, nemůže správní orgán povolit splátky. Dále se uvádí, že na povolení splátek není právní nárok a posouzení žádosti je plně v dispozici správního orgánu prvního stupně. Dále se uvádí, že správní orgán prvního stupně posoudil přípustnost úhrady přeplatku ve splátkách spolu s důvody žádosti, přičemž přihlédl zejména k tomu, že žalobce neprokázal schopnost platit splátky řádně a včas.

12. Dne 27. 5. 2025 podal žalobce následující podání: „(…) dne 21. 5. 2025 mi bylo doručeno rozhodnutí ČSSZ o zamítnutí mé žádosti o povolení úhrady přeplatku na dávce důchodového pojištění ve splátkách. Rád bych tímto podal žádost o přehodnocení tohoto rozhodnutí, případně žádost novou, jelikož mám za to, že nebyly plně zohledněny mé reálné finanční možnosti. Ve své původní žádosti jsem nabídl měsíční splátku ve výši 3 500 Kč, což odpovídá mým možnostem při pokrytí životních nákladů. Tato výše byla zamítnuta a byla mi nabídnuta možnost splácet 8 000 Kč měsíčně, což si však nemohu dovolit. Domnívám se proto, že mi nebyl dán reálný prostor prokázat schopnost splácet, neboť nabízené podmínky již v zárodku překračovaly mé možnosti. V současnosti nejsem schopen uhradit celý přeplatek najednou a považuji proto návrh na splácení 3 500 Kč měsíčně za maximálně možný a zároveň udržitelný. Tímto Vás tedy žádám o přehodnocení Vašeho rozhodnutí a o povolení úhrady přeplatku formou měsíčních splátek ve výši 3 500 Kč. Děkuji za zvážení mé žádosti.“ 13. Žalovaná vydala dne 10. 6. 2025 napadené rozhodnutí, kterým zamítla žalobcovy námitky podle § 90 odst. 5 správního řádu. V napadeném rozhodnutí se uvádí, že podání žalobce bylo podle obsahu posouzeno jako námitky, které byly podány včas a oprávněnou osobou. V § 123 odst. 3 zákona o organizaci sociálního zabezpečení se uvádí, že proti rozhodnutí o povolení placení přeplatku ve splátkách nelze podat námitky. Dále se v rozhodnutí uvádí, že podle § 92 odst. 1, věty první správního řádu nepřípustné námitky (podané proti rozhodnutí, které námitkami napadnout nelze) správní orgán zamítne; s ohledem na to bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Dále se v rozhodnutí uvádí, že neshledá–li správní orgán, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, popř. že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, námitky zamítne a rozhodnutí potvrdí podle § 90 odst. 5 správního řádu; s ohledem na to bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

V. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů; přihlédl přitom i k vadám, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

15. Žaloba je důvodná.

16. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zruší soud napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívajícím v nesrozumitelnosti rozhodnutí.

17. Správní soud je ve správním soudnictví striktně vázán uplatněnými žalobními body, v jejichž intencích v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. napadené správní rozhodnutí podrobí soudnímu přezkumu. Z úřední povinnosti správní soud přihlíží k vadám, které způsobují nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pakliže tyto vady brání soudnímu přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů. Krajský soud shledal, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze jednoznačně seznat právní důvody rozhodnutí, přičemž v rozporu s odůvodněním je i výrok napadeného rozhodnutí.

18. V návětí výroku napadeného rozhodnutí je uvedeno, že bylo rozhodováno podle § 90 odst. 5 správního řádu (ve spojení s § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení), což je postup svědčící o tom, že prvostupňové rozhodnutí mělo být posuzováno věcně s ohledem na formulaci námitkových důvodů. Nicméně ve výroku samém je uvedeno toliko to, že „námitky se zamítají“. Samotná dikce § 90 odst. 5 správního řádu tak není reflektována, neboť námitky měly být podle tohoto ustanovení zamítnuty a současně mělo být potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. Tak se ovšem nestalo. Výrok rozhodnutí je tak v rozporu s návětím výroku a tam uvedeným zákonným ustanovením, podle nějž mělo být rozhodováno.

19. K tomu však přistupuje další vada spočívající ve vnitřní rozpornosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, která přináší naprostou nesrozumitelnost ohledně právních východisek žalované, na nichž založila své rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž nejprve uvedeno, že podle § 92 odst. 1, věty první správního řádu jsou nepřípustné takové námitky, které směřují proti rozhodnutí, proti kterému námitky podat nelze; a že s ohledem na uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Hned vzápětí v dalším odstavci napadeného rozhodnutí se však uvádí, že podle § 90 odst. 5 správního řádu se námitky zamítnou a prvostupňové rozhodnutí se potvrdí, jestliže správní orgán neshledá rozpor rozhodnutí s právními předpisy nebo jeho nesprávnost, popř. nenastane–li skutečnost odůvodňující zastavení řízení; a že s ohledem na uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

20. Krajský soud na základě uvedeného konstatuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Z napadeného rozhodnutí totiž pro jeho vnitřní rozpornost nelze seznat, zda žalovaná rozhodovala podle § 92 odst. 1, věty první správního řádu a zamítla námitky pro nepřípustnost, či zda rozhodovala podle § 90 odst. 5 správního řádu a zamítla námitky pro jejich nedůvodnost. Krajský soud činí tento závěr z úřední povinnosti, neboť s ohledem na popsané vady napadeného rozhodnutí je vyloučen jeho přezkum v mezích uplatněných žalobních bodů.

21. Krajský soud tak činí závěr, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, a proto mu nezbylo, než jej z úřední povinnosti zrušit podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

22. Současně je třeba doplnit, že napadené rozhodnutí pak nevyhovuje ani procesním požadavkům právní úpravy co do všech nezbytných otázek, které je třeba v souvislosti s rozhodováním podle § 92 odst. 1 či § 90 odst. 5 správního řádu vyřešit.

23. Jestliže hodlala žalovaná rozhodovat podle § 90 odst. 5 správního řádu a chtěla zamítnout námitky pro nedůvodnost, pak v jejím rozhodnutí zcela absentuje posouzení zákonnosti a správnosti přezkoumávaného rozhodnutí v mezích důvodů, které žalobce v námitkách uplatnil (§ 89 odst. 2 správního řádu). Takové rozhodnutí by tak jako tak neobstálo pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

24. Pakliže hodlala žalovaná rozhodovat podle § 92 odst. 1, věty první správního řádu a chtěla námitky proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnout pro nepřípustnost (viz § 123 odst. 3 zákona o organizaci sociálního zabezpečení), tak ovšem není z napadeného rozhodnutí ani z obsahu správního spisu zřejmé splnění požadavků tohoto ustanovení jako celku.

25. Podle § 92 odst. 1 správního řádu totiž platí, že opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá–li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. 26. „Nepřípustné nebo opožděné odvolání nemá vliv na právní moc ani jiné vlastnosti napadeného rozhodnutí (srov. např. NSS 5 As 30/2011–93), ani rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti takovému rozhodnutí s ním netvoří nějaký funkční celek, ale je od něho odděleno. (…) Zákon ukládá odvolacímu správnímu orgánu, aby v případě, že napadené rozhodnutí již nabylo právní moci, následně přezkoumal, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Zákon neupravuje, jak má postupovat odvolací správní orgán v případě, že neshledá předpoklady pro takové následné řízení. Absence úvahy, zda jsou předpoklady pro přezkoumání napadeného, již pravomocného rozhodnutí, nevede k nezákonnosti rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost nebo opožděnost, ani nečiní takové odvolací rozhodnutí nepřezkoumatelným (srov. např. NSS 9 As 172/2012–32). Záleží na úvaze odvolacího správního orgánu, zda vyrozumí odvolatele a případně jakým způsobem, že neshledal předpoklady pro následné přezkoumání prvostupňového rozhodnutí.

27. V případě, že odvolací správní orgán shledá předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení nebo pro vydání rozhodnutí, zákon stanoví fikci, že se opožděné nebo nepřípustné odvolání posuzuje jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. Je významný rozdíl, zda bude posuzováno opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět nebo jako žádost. Podnět nezahajuje řízení, ale je možným podkladem pro to, aby správní orgán z úřední moci zahájil příslušné řízení, nemusí se jednat jen o přezkumné řízení (srov. § 94 a násl.), jak komentovaný odstavec uvádí, ale i obnovu řízení nebo nové řízení zahajované z úřední moci (srov. § 100 odst. 3 a § 102 odst. 3). Je představitelné, že opožděné nebo nepřípustné odvolání bude posouzeno jako podnět k prohlášení nicotnosti rozhodnutí (srov. § 77 odst. 3). Bude–li posuzováno opožděné nebo nepřípustné odvolání jako žádost o obnovu řízení nebo o vydání nového rozhodnutí, je takovým úkonem účastníka příslušné řízení zahájeno, o čemž by měl správní orgán všechny jemu známé účastníky vyrozumět (srov. § 47 odst. 1).“ (in: KOPECKÝ, Martin, Josef STAŠA, Jana BALOUNOVÁ, Jan MALAST, Olga POUPEROVÁ, Pavel KOPECKÝ a Zuzana ADAMUSOVÁ. Správní řád: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025–8–21]. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336–517X.).

28. Ač by tedy absence shora naznačené úvahy v napadeném rozhodnutí nezpůsobovala jeho nezákonnost nebo nepřezkoumatelnost, nelze si nepovšimnout, že ani z obsahu spisu se nepodává, jak následně žalovaná naložila se žalobcovým podáním ve smyslu § 92 odst. 1, věty druhé a třetí správního řádu.

29. Žalovaná v dalším řízení napraví své pochybení a přijme příslušný procesní postup, který bude prostý shora vytknutých vad.

30. Žalovaná tudíž znovu posoudí podle obsahu žalobcovo podání ze dne 27. 5. 2025 a setrvá–li na názoru, že se jedná o námitky, vydá o nich rozhodnutí, které bude prosté shora vytknutých vad a bude z něj jednoznačně patrné, podle jakého zákonného ustanovení bylo ve věci rozhodováno.

31. Krajský soud konstatuje, že to, že se jedná o novou žádost je naprosto zřejmé a jiný výklad obsahu podání žalobce žalovanou by znamenal výklad v neprospěch žalobce, který krajský soud nemůže připustit.

32. Jestliže žalovaná dospěje k závěru, že se jedná o nepřípustně podané námitky (§ 123 odst. 3, věty poslední zákona o organizaci sociálního zabezpečení), tak poté, co námitky zamítne podle § 92 odst. 1, věty první správního řádu, náležitě posoudí žalobcovo podání podle obsahu a nepřehlédne v něm jednoznačně vyjádřenou vůli žalobce, že se jedná o žádost o přehodnocení, avšak že se případně jedná i o novou žádost o povolení splátek. Lze opětovně odkázat na již citovanou komentářovou literaturu, z níž plyne, že je–li podání posouzeno jako žádost o vydání nového rozhodnutí, je takovým úkonem účastníka příslušné řízení zahájeno. V daném případě tedy bude nezbytné provést nové řízení o povolení splátek, neboť žalobce podal dne 27. 5. 2025 účinným způsobem žádost o vydání nového rozhodnutí.

33. Další variantou je i možnost, že žalovaná posoudí podání žalobce ze dne 27. 5. 2025 podle obsahu rovnou jako novou žádost o povolení splátek, a nikoliv jako námitky; v takovém případě by žalovaná žádné rozhodnutí nevydávala a předala by správnímu orgánu prvního stupně podání zpět k provedení nového řízení o podané žádosti.

34. Zbývá ještě doplnit, že prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti o nepovolení splátek nepředstavuje ve věci překážku věci rozhodnuté (res administratae), neboť ta je spojena ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu toliko s rozhodnutím, kterým bylo témuž účastníku řízení přiznáno právo nebo uložena povinnost. Negativní rozhodnutí, kterými se nemění pozice žadatele v důsledku zamítnutí žádosti, překážku věci rozhodnuté podle správního řádu nevytvoří. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení splátek tudíž není takovým rozhodnutím, které by zakládalo překážku věci rozhodnuté. K vyloučení překážky věci rozhodnuté v případě negativních správních rozhodnutí viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 752/18, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, čj. 6 As 12/2008–73 a Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2016, čj. 30 A 40/2015–76.

35. Tzv. nové rozhodnutí a řízení o něm upravuje § 101 a 102 správního řádu. Ustanovení § 101 správního řádu reflektuje tu skutečnost, že rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost účastníka, nezakládá ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu překážku věci rozhodnuté (res administratae). Jde tedy o komplementární ustanovení k § 48 odst. 2 správního řádu, které výslovně upravuje možnost znovu rozhodnout o tomtéž právu téhož účastníka jako v předchozím správním řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, čj. 6 As 12/2008–73). V novém řízení se ovšem nerozhoduje o původní žádosti, která byla pravomocně zamítnuta, nýbrž o žádosti nové. Význam § 101 správního řádu tak spočívá v připomenutí možnosti vést nové (v pořadí nejméně druhé) řízení o tomtéž právu totožného účastníka, a především pak v úpravě některých specifických procesních otázek (§ 102 správního řádu). Nové řízení tedy není pokračováním původního řízení, nýbrž řízením zcela samostatným.

36. Pokud by snad správní orgány v řízení o nové žádosti žalobce o povolení splátek ze dne 27. 5. 2025 nekonaly, může se žalobce bránit u soudu podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. (ovšem po vyčerpání prostředku na ochranu proti nečinnosti podle § 80 správního řádu).

37. Závěrem krajský soud doplňuje, že vzhledem k tomu, že právní úprava nepřipouští podání námitek proti rozhodnutí o nepovolení splátek (§ 123 odst. 3, in fine zákona o organizaci sociálního zabezpečení), byl žalobce oprávněn podat žalobu přímo proti prvostupňovému rozhodnutí.

38. Krajský soud dále k průběhu řízení o nové žádosti žalobce obicter dictum uvádí několik postřehů pro správní orgány. Podle § 4 odst.1 správního řádu je veřejná správa službou veřejnosti. Podle § 4 odst. 2 správního řádu platí, že správní orgán poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je–li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Podle odst. 5 téhož ustanovení správního řádu umožní správní orgán dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Správní orgán prvního stupně by měl žalobce v novém řízení o žádosti o povolení splátek vést k objasnění jeho osobní, majetkové a výdělkové situace, tak aby mohlo být řádně posouzeno naplnění či nenaplnění podmínek pro povolení splátek ve smyslu § 123 odst. 3, věty první zákona o organizaci sociálního zabezpečení.

39. Krajský soud současně doplňuje, že mu není zřejmé, z čeho vyplývá tvrzení správního orgánu prvního stupně, že splátka ve výši 8 000 Kč „je minimální částka, v níž může ČSSZ placení přeplatku ve splátkách povolit.“ Pokud bude správní orgán prvního stupně na tomto trvat, bude nezbytné, aby toto tvrzení opřel o zákonnou či podzákonnou právní úpravu, resp. vysvětlil, jak k tomuto kategorickému tvrzení dospěl a o co jej opírá. Krajskému soudu se jeví uvedené kategorické tvrzení rozporným s dikcí § 123 odst. 3, věty první zákona o organizaci sociálního zabezpečení, z něhož vyplývá, že splátky mohou být povoleny, pokud žadatel prokáže schopnost platit splátky řádně a včas a není–li z jiných okolností zřejmé, že tímto povolením by byla úhrada přeplatku ohrožena. Z uvedeného je zřejmé, že každá žádost o povolení splátek se musí posuzovat individuálně podle poměrů a možností žadatele splácet řádně a včas, přičemž posouzení těchto podmínek musí být v rozhodnutí náležitě odůvodněno, zejména v případě, kdy není žádosti vyhovováno. Z uvedeného vyplývá, že v každém jednotlivém případě se příp. výše povolených splátek bude lišit. Zákon v předmětném ustanovení přitom nepočítá s žádnou minimální výší splátek, pod kterou správní orgán prvního stupně nemůže splátky povolit.

40. Krajský soud apeluje na žalobce, nechť sám z vlastní iniciativy osvědčí správnímu orgánu prvního stupně své osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, aby mohl tento orgán náležitě posoudit, zda byla prokázána schopnost žalobce platit splátky řádně a včas a že zde nejsou jiné okolnosti, z nichž by mohlo být zřejmé, že by povolením splátek byla úhrada přeplatku ohrožena. Žalobce avizoval již v žalobě, že dokládá důkazy o svých příjmech a výdajích, avšak neučinil tak. Nechť tyto doklady žalobce předloží přímo správnímu orgánu prvního stupně pro účely řízení o jeho nové žádosti o povolení splátek.

VI. Závěr a náklady řízení

41. Z uvedených důvodů zrušil krajský soud žalobou napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost z důvodu nesrozumitelnosti podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vysloveným právním názorem krajského soudu je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, tak tomu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a ani žádné náklady nenárokoval.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalované IV. Podstatný obsah správního spisu V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení