66 Ad 15/2025– 69

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: O. U. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, čj., takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky H. U., nar. X (dále jako „žadatelka“) a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 3. 2025, čj. X, kterým byla zamítnuta žádost žadatelky o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Proti rozhodnutí žalované podala žadatelka dne 14. 7. 2025 včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Krajský soud následně z úřední činnosti zjistil, že žadatelka dne X zemřela. Po provedení nezbytných procesních kroků podle § 107 občanského soudního řádu, bylo usnesením ze dne 1. 10. 2025, čj. 66 Ad 15/2025–46, rozhodnuto o tom, že v řízení bude pokračováno se stávajícím žalobcem jako procesním nástupcem zemřelé žadatelky. Žalobkyně měla tři syny. Zájem o pokračování v řízení vyjádřil pouze stávající žalobce O. U..

3. V žalobě se uvádí, že prvostupňovým rozhodnutím bylo shledáno, že je žadatelka invalidní ve třetím stupni, ovšem invalidní důchod jí nebyl přiznán, neboť nesplňuje podmínku doby pojištění. V námitkovém řízení poté bylo shledáno, že žadatelka nesplňuje ani podmínku invalidity, neboť pokles její pracovní schopnosti činí pouze 20 %. Toto hodnocení zdravotního stavu považovala žadatelka za rozporné s lékařskými nálezy odborných lékařů. Žadatelka namítala, že posudkový lékař Institut posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) II. stupně podrobněji nezkoumal její zdravotní stav a neviděl ji osobně. Posudkový lékař Institutu II. stupně měl ignorovat její námitky. Žadatelka namítá, že má značné obtíže vyplývající z jejích diagnóz. Posudek považuje za nepřesvědčivý a neúplný a napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. V tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Posudek dle jejího názoru obsahuje chybné posouzení schopnosti vykonávat výdělečnou činnost a schopnosti rekvalifikace. Nebylo řešeno její pracovní uplatnění na trhu práce. Posudek je dle jejího názoru nepřezkoumatelný.

4. Podle žadatelky se posudkový lékař Institutu II. stupně nezabýval posudkovými kritérii podle kapitoly V, položky 7a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“); nezabýval se celkovou výkoností, pohybovými schopnostmi, schopnostmi zvládat denní aktivity a kvalitou života. Dle žadatelky nebyla zhodnocena její dlouhodobá nezpůsobilost k práci, což konstatoval její ošetřující psychiatr.

5. Žadatelka poukázala na to, že se její zdravotní stav zhoršuje. Přítel se o ni musí starat (koupání, vaření, nákupy apod.). Žadatelka uvedla, že není schopna vykonávat jakoukoliv soustavnou výdělečnou činnost. Ve vztahu k jejím rozsáhlým zdravotním potížím má za to, že byla nesprávně stanovena závažnost jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve své komplexnosti a s ní spojená míra poklesu pracovní schopnosti. Žadatelka uvedla, že má postižení duševních i motorických schopností a výkon většiny denních aktivit je velmi omezen. Pokles pracovní schopnosti u ní dle jejího názoru činí minimálně 70 %.

6. Dle žadatelky je napadené rozhodnutí v rozporu s § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť nebylo přihlédnuto k synergickému působení souběžných onemocnění. Zdravotní postižení nelze posuzovat izolovaně; je nutno zohlednit jejich celkový dopad. Navýšení taxace o 10 % podle žadatelky neodpovídá závažnosti postižení, která ve svém souhrnu zásadním způsobem limitují její pracovní schopnost.

7. Dle žadatelky porušila žalovaná zásadu materiální pravdy, neboť neprovedla nové důkazy, přestože posudkový lékař konstatoval závažný stav, nevyžádala doplňující vyšetření, i když posudkový závěr z prvního stupně řízení zcela změnila, neumožnila předložit žadatelce nová odborná vyjádření, nezohlednila rozhodnutí Úřadu práce, který žadatelku uznal za zdravotně znevýhodněnou, čímž byla fakticky vyřazena z pracovního trhu i z možnosti získat potřebnou dobu pojištění. Takový postup je dle žadatelky v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu.

8. Žadatelka napadla i nesprávné posouzení doby pojištění, které má diskriminační dopad. Žalovaná sice konstatovala, že žadatelka nesplnila potřebnou dobu pojištění, pominula však, že žadatelka nemohla vykonávat výdělečnou činnost ze zdravotních důvodů, nebyla jí nabídnuta vhodná chráněná pracovní pozice, nebyla ani vedena v systému podpory invalidních osob a že její vyloučení z doby pojištění bylo důsledkem zdravotního postižení, nikoliv její volby. Dle žadatelky jde o formalistický výklad, který postrádá citlivost k postavení osoby zdravotně postižené, čímž jsou naplněny znaky diskriminace v nepřímé formě (čl. 14 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod).

9. Dle žadatelky byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění a správní řád i odpovídající ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity.

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že není důvodná a navrhla její zamítnutí; vyjádřila se přitom k jednotlivým žalobním bodům.

II. Podstatný obsah správních spisů

11. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žadatelka má dlouhou historii posuzování zdravotního stavu pro účely řízení o přiznání invalidního důchodu. V letech 2007 a 2009 byla na základě své žádosti o přiznaní invalidního důchodu hodnocena pro zdravotní postižení podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 20 %. V letech 2013, 2022 a 2024 byla na základě své žádosti o přiznání invalidního důchodu hodnocena pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 20 % (naposledy s navýšením o 10 % na celkových 30 %).

12. Naposledy žadatelka požádala o přiznání invalidního důchodu dne 13. 1. 2025. Posudkem Institutu ze dne 17. 2. 2025 byl u ní shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 70 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení dle kapitoly V., položky 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno ke dni 20. 1. 2025. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým ovšem byla žádost žadatelky o přiznání invalidního důchodu zamítnuta pro nesplnění podmínek podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť nezískala potřebnou dobu pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podala žadatelka námitky.

13. Dne 4. 6. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žadatelka nebyla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 20 %. Zdravotní postižení žadatelky bylo podřazeno pod kapitolu V., položku 7a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (smíšená porucha osobnosti, porucha přizpůsobení, smíšená úzkostná a depresivní porucha). Byla zvolena horní hranice taxace 10 %, která byla navýšena o 10 % pro další postižení, a to na celkových 20 %. Bylo vysvětleno, že nelze potvrdit závěr posudkového lékaře v prvním stupni, neboť ten nevycházel ze správné aplikace posudkových kritérií, neboť dostatečně nezhodnotil všechny posudkově rozhodné skutečnosti.

14. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žadatelky zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV

15. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV v Českých Budějovicích dne 26. 11. 2025, kdy bylo přijato při jednání posudkové komise MPSV následující posudkové hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žadatelka invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.

16. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žadatelka. Bylo konstatováno, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla v době vydání napadeného rozhodnutí nejdéle trvající zdravotní problematiku, a to páteřové potíže. Žadatelka byla primárně limitována dysfunkcí fyzickou; časem se přidružila problematika psychická a další zdravotní problémy, vč. očních. Z hlediska dlouhodobosti byla u posuzované přítomna páteřová dysfunkce s lehkým funkčním postižením.

17. Zhoršení zdravotního stavu od počátku roku 2025 (vícečetné obratlové fraktury) nebylo lze zhodnotit, neboť nešlo o ustálený zdravotní stav mající charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (ten musí trvat déle než 1 rok). Zhoršení zdravotního stavu pro fraktury obratlů bylo od počátku roku 2025 do dne úmrtí žadatelky důvodem k dočasné pracovní neschopnosti. Po zhojení obratlových fraktur bylo indikováno odložení korzetu a adekvátní rehabilitace; bylo reálné, že se pracovní potenciál zlepší.

18. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žadatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 20 %. Posudková komise tento pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 20 %, tj. na horní hranici z důvodu chronicity potíží. Vzhledem k dalším zdravotním postižením byla míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o dalších 10 % na celkovou hodnotu 30 %. Bylo zdůvodněno, že zdravotní postižení nebylo takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Nešlo o středně těžké nebo těžké funkční postižení.

19. Posudková komise MPSV zhodnotila, že žádná z dalších diagnóz neměla takový funkční dopad, aby sama o sobě odůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Pokud by měla být za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu brána problematika psychická, pak by šlo o zdravotní postižení podle kapitoly V., položky 5b (15 až 20 %), příp. dle kapitoly V., položky 7a (5 až 10 %). Prvoinstanční posudek byl v tomto směru dle posudkové komise MPSV značně nadhodnocen.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

21. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 5. 1. 2026. Žalobce se k jednání nedostavil; žalovaný taktéž, avšak předem se z jednání omluvil. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV a protokolem o jednání ze dne 26. 11. 2025. Krajský soud neprováděl zvlášť k důkazu lékařskou zprávu přiloženou k žalobě, neboť ji měla k dispozici posudková komise MPSV.

22. Jednání proběhlo v nepřítomnosti procesních stran. Vzhledem k tomu, že při vyhlašování rozsudku byla přítomna pouze soudní osoba, bylo zkrácené znění rozsudku bez odůvodnění vyvěšeno na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12, věta druhá s. ř. s.).

23. Žaloba není důvodná.

24. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

25. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43).

26. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 – 46). Jde–li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012–18).

27. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 26. 11. 2025. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žadatelky a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

28. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Ač se posudková komise MPSV odchýlila od posudkovými lékaři Institutu stanovené rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, svůj závěr náležitě zdůvodnila a vypořádala se s rozhodnými skutečnostmi.

29. Posudková komise dospěla ke zjištění stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žadatelky bylo postižení zařazené do kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Jde o páteřovou dysfunkci s lehkým funkčním postižením. Posudková komise MPSV se odchýlila od rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovené posudkovými lékaři Institutu, kteří ji určili jako zdravotní postižení související s oblastí psychiky. Posudková komise MPSV se naopak přiklonila k tomu, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je u žalobkyně nejdéle trvající zdravotní postižení, a to potíže s páteří. Tato rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se ostatně objevovala v předchozích posudcích Institutu v letech 2013, 2022 a 2024. Posudková komise MPSV vycházela z toho, že žalobkyně byla primárně limitována dysfunkcí fyzickou, problematika psychická a další zdravotní postižení se přidružila později.

30. Posudková komise MPSV náležitě posoudila zdravotní dokumentaci žalobkyně a konstatovala, že jde o páteřovou dysfunkcí s lehkým funkčním postižením. Funkční porucha nikdy nebyla spojena s kořenovou zánikovou symptomatologií. Posudková komise MPSV vyložila jednotlivé položky 1a až 1d kapitoly XIII, oddílu E, přičemž zdravotní postižení žalobkyně podřadila pod položku 1b jako lehké funkční postižení, a to na základě dlouhodobého klinického nálezu. Tato položka stanoví pokles pracovní schopnosti v rozsahu 10 až 20 %. Posudková komise MPSV s ohledem na chronicitu potíží zvolila horní hranici taxace 20 %, přičemž zhodnotila, že žadatelka měla více etážové bolesti, šlo o problematiku dlouhodobou, zobrazovacími metodami byly prokázány degenerativní změny; žadatelka měla poruchu rozvíjení páteře, jinak neměla významnou poruchu statodynamiky páteřové, svalová síla i trofika na končetinách byly v normě, neměla známky paretické léze končetin; poškození periferních nervů nebylo potvrzeno, nebyly dány známky zánikové motorické kořenové léze. Páteřová dysfunkce nesplňovala indikace položek 1c a 1d. Klinické funkční postižení při vertebrogenní dysfunkci nebylo podle podkladové dokumentace na úrovni středně těžkého nebo těžkého funkčního postižení.

31. Posudková komise MPSV reagovala i na tvrzení žadatelky o zhoršení jejího zdravotního stavu v žalobě. Posudková komise MPSV konstatovala zhoršení bolestí, kytofizaci Th páteře a vícečetné obratlové fraktury; k tomu došlo od počátku roku 2025. Uvedené zhoršení zdravotního stavu posudková komise MPSV zhodnotila tak, že jej nelze považovat za ustálený zdravotní stav mající charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť tak to lze hodnotit pouze zdravotní stav, který trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok (viz § 26 zákona o důchodovém pojištění). Po zhojení obratlových fraktur bylo indikováno odložení korzetu a rehabilitace a bylo předpokládáno reálné zlepšení zdravotního stavu. Ostatně žadatelka byla pro toto zhoršení zdravotního stavu v dočasné pracovní neschopnosti od počátku roku 2025 do 22. 7. 2025. Krajský soud se shoduje s posudkovou komisí, že toto zhoršení zdravotního stavu nemělo charakter ustáleného zdravotního stavu mající charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a nebylo možné jej zohlednit při stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 10. 6. 2025).

32. Krajský soud s odkazem na str. 7 až 9 posudku posudkové komise MPSV konstatuje, že závažnost dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla zhodnocena podrobně a s ohledem na požadavky § 26 zákona o důchodovém pojištění byl vzat v potaz dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který trval déle než jeden rok. Zhoršení zdravotního stavu od počátku roku 2025, pro nějž byla žadatelka v dočasné pracovní neschopnosti, netrval do její smrti déle než jeden rok a podle poznatků lékařské vědy se předpokládalo, že po vyléčení fraktur obratlů bude odložen korzet, dojde k rehabilitaci a poté bylo reálně odhadováno, že dojde ke zlepšení zdravotního stavu.

33. Posudková komise MPSV se podrobně zabývala i diagnózou souvisejícími s psychickými potížemi. Psychické potíže byly datovány od roku 2016. První nález byl ve spise z roku 2019. V posledních letech byla žadatelka v péči S., která konstatovala naučenou bezmocnost, situační úzkosti při snížené toleranci, projevy úzkostně–depresivní u senzitivní osobnosti. Při vyšetření jiným psychologem v roce 2022 byla žadatelka stran osobnostních rysů doporučena k invalidizaci. Posudková komise MPSV však zhodnotila, že žalobkyně byla v péči řady psychiatrů a žádný z nich se nevyjádřil ve smyslu potřeby vyřadit žalobkyni z pracovního procesu (vyloučit pracovní zátěž). Jedno psychologické vyšetření, jehož závěr není zcela v korelaci s nálezy psychiatrickými nepovažovala posudková komise za rozhodné. Posudková komise MPSV vysvětlila, že kdyby bylo jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bráno zdravotní postižení psychického rázu, pak by mohlo jít jedině o zdravotní postižení podle kapitoly V., položky 5b s taxací 15 až 20 % nebo podle kapitoly V., položky 7a s taxací 5 až 10 %. O jiném hodnocení by posudková komise mohla uvažovat jedině při osobním zhlédnutí žalobkyně, což však již nebylo možné. Ostatní zdravotní postižení posudková komise taktéž zhodnotila.

34. Jestliže měla žadatelka za to, že nebyla stanovena závažnost jejího zdravotního stavu v celé komplexnosti a že nebylo přihlíženo k synergickému působení souběžných onemocnění, pak lze konstatovat následující. Nelze než odkázat na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle kterého platí, že je–li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

35. Posuzování invalidity v případě souběhu více posudkově relevantních zdravotních postižení je založeno na principu absorpce či z logického pohledu konsumpce, kdy v rámci nejzávažnějšího zdravotního postižení jsou zohledněna všechna zdravotní postižení, která mají vliv na pokles pracovní schopnosti posuzovaného. Korektivem tohoto mechanismu je pak možnost zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti upravené v § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky, avšak nejvíce o 10 %.

36. Posudková komise MPSV i posudkový lékař Institutu II. stupně postupovali přesně podle tohoto ustanovení. Stanovili rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a podle toho určili pokles pracovní schopnosti žadatelky. Ostatní zdravotní postižení (méně závažná) zhodnotili v rámci navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 vyhlášky, a to o maximálně možných 10 %.

37. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.

38. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

39. Ovšem neplatí to tak, že by bylo možné navýšit pokles pracovní schopnosti o 10 % podle odst. 1 a o dalších 10 % podle odst. 2 ustanovení § 3 vyhlášky. Tento postup totiž vylučuje § 3 odst. 3 vyhlášky, který stanoví, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10procentních bodů. K porušení § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nedošlo a žadatelce bylo poskytnuto nejvyšší možné navýšení poklesu pracovní schopnosti, které je podle vyhlášky přípustné.

40. Námitka, že žalovaná, že neprovedla nové důkazy, nevyžádala doplňující vyšetření a neumožnila žadatelce předložit nová odborná vyjádření, není dostatečně konkrétní. Žadatelka přesně neuvádí, jaké zprávy jí bylo znemožněno předložit. Žalovaná v námitkovém řízení nechala standardním postupem provést lékařské zhodnocení posudkovým lékařem Institutu II. stupně a jeho závěry použila jako podklad svého rozhodnutí. Je v něm vysvětleno, proč se posudkový lékař Institutu II. stupně nepřiklání k závěrům posudku I. stupně a proč je nemohl potvrdit. Krajský soud nemá za to, že by posudek Institutu II. stupně trpěl žadatelkou vytýkanými vadami nepřesvědčivosti a neúplnosti. V posudku není reagováno na námitky žalobkyně, nicméně je nutno brát na zřetel, že se žalobkyně bránila proti nesplnění podmínky potřebné doby pojištění, k čemu se posudkový lékař nevyjadřuje.

41. Žadatelka namítala i to, že nebyla přizvána k vypracování posudku Institutu v rámci námitkového řízení. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Role posudkových lékařů Institutu zásadně nespočívá v realizaci primárních klinických poznatků; osobní zhlednutí posuzované osoby tak není nezbytné a zákon o důchodovém pojištění takovou povinnost posudkovým lékařům Institutu při zpracování posudku nestanoví.

42. Žadatelka namítala, že v posudku vypracovaném v námitkovém řízení nebylo řešeno její pracovní uplatnění na trhu. To je sice pravdou, ovšem v případě, kdy nebyla žadatelka uznána invalidní nebylo nutné pracovní rekomandaci ani uvádět. Pracovní doporučení je povinnou náležitostí posudků o invaliditě (§ 7 vyhlášky o posuzování invalidity) jedině tehdy, pokud míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, což odpovídá I. a II. stupni invalidity (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012–18).

43. K odkazům na judikaturu Nejvyššího správního soudu lze konstatovat, že ta se týká především požadavků na posudek posudkové komise MPSV, který si opatřuje krajský soud v řízení před soudem. V judikatuře vysloveným požadavkům posudek posudkové komise MPSV v této věci obstál, jak již bylo uvedeno shora.

44. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žadatelka nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Posudková komise MPSV stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žadatelky o 30 %.

45. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žadatelky. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

46. Byť je napadené rozhodnutí postaveno na jiné rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, stran závěru, že žadatelka nebyla invalidní, v soudním řízení bez dalšího obstálo.

47. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je–li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žadatelky pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činí 30 %, pak žadatelka nebyla invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Její žádosti o přiznání invalidního důchodu nemohlo být již na základě tohoto skutkového zjištění vyhověno. Žadatelka ovšem nadto dle správních orgánů nesplňovala ani kumulativní podmínku potřebné doby pojištění.

48. Žádost žadatelky o invalidní důchod byla zamítnuta prvostupňovým orgánem podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť nezískala potřebnou dobu pojištění. S ohledem na to žadatelka v žalobě dále namítala nesprávné posouzení potřebné doby pojištění.

49. Prvostupňový orgán uvedl, že postupoval podle § 40 zákona o důchodovém pojištění a že žadatelka získala v rozhodném období od 20. 1. 2015 do 19. 1. 2025 pouze 3 roky a 14 dnů pojištění a v rozhodném období od 20. 1. 2025 do 19. 1. 2025 pouze 3 roky a 209 dnů pojištění. Prvostupňový orgán odvíjel rozhodné období od stanoveného data 20. 1. 2025 vzniku invalidity na základě posudku Institutu I. stupně; tento posudek ovšem v dalším řízení ani v řízení soudním neobstál, neboť bylo zhodnoceno, že žadatelka invalidní nebyla, a proto žádné datum vzniku invalidity není nadále relevantní.

50. Žadatelka ostatně nenaplnění podmínky potřebné doby pojištění v žalobě relevantně nezpochybnila a nenamítala ničeho konkrétního, na základě čehož by bylo možné dospět k závěru, že získala potřebnou dobu pojištění.

51. Ostatně je zcela nadbytečné se získáním potřebné doby pojištění zabývat, neboť jednak není dáno datum vzniku invalidity, od něhož by bylo možné odvíjet rozhodné období, a jednak je nárok na invalidní důchod postaven na kumulativním splnění dvou podmínek, a sice na tom, že musí být shledáno, že je žadatelka invalidní, a musí získat potřebnou dobu pojištění. Jestliže v případě žadatelky bylo shledáno, že invalidní není (pokles pracovní schopnosti činí pouze 30 %), pak není splněna již první kumulativní podmínka pro vznik nároku na invalidní důchod a je zcela nadbytečné se zabývat tím, zda je splněna podmínka získání potřebné doby pojištění.

52. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle § 60 odst. 2 s. ř. s.