66 Ad 2/2025– 46

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: V. S. bytem zast. Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem Otakarova 1427/14, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, čj. MPSV–2025/17056–913, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 1. 2025, čj. MPSV–2025/17056–913, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jiřímu Čechovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 12 269,40 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 17. 1. 2025, čj. MPSV–2025/17056–913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 13. 11. 2024, čj. 459848/24/CB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odejmutí dávky státní sociální podpory příspěvku na bydlení ode dne 1. 10. 2023, protože nárok na dávku zanikl ke dni 30. 9. 2023, a to podle § 24 až 27, § 51 odst. 5 a § 70 odst. 4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“).

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Požádala o ustanovení advokáta a uvedla, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nezabýval argumentací z jejího odvolání. Žalobkyně v odvolání namítla, že příspěvek na bydlení nebyl vyplácen k poslednímu dni 3. kalendářního čtvrtletí roku 2023; o jeho přiznání se dozvěděla až z datové zprávy doručené dne 29. 1. 2024 a poprvé byl vyplacen koncem ledna 2024.

3. Usnesením ze dne 17. 2. 2025, čj. 66 Ad 2/2025–24, ustanovil krajský soud žalobkyni zástupcem advokáta Mgr. Jiřího Čecha. Současně žalobkyni vyzval, aby prostřednictvím ustanoveného advokáta doplnila náležitosti žaloby ve stanovené lhůtě.

4. V doplnění žaloby byly formulovány následující žalobní námitky. Žalobkyně namítá, že bylo rozhodnuto o odejmutí dávky státní sociální podpory příspěvku na bydlení pro nedoplnění dokladů, nicméně poukazuje na to, že nebyla k žádnému doplnění podkladů předem vyzvána. Podle žalobkyně postupoval úřad práce v rozporu s § 4 odst. 1, 2 a 3 správního řádu, v němž jsou zakotveny základní zásady správního procesu. Úřad práce žalobkyni nevyšel podle možností vstříc, neposkytl jí přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech a s dostatečným předstihem ji neuvědomil o úkonu, který učiní.

5. Dále měl úřad práce porušit § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně namítá, že jí nebylo umožněno v prvostupňovém ani v odvolacím řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 329/04, a dovozuje porušení principu právního státu.

6. Žalobkyně uvádí, že úřad práce jí dne 24. 1. 2024 odeslal a dne 29. 1. 2024 doručil Oznámení o zániku nároku na dávku příspěvek na bydlení od měsíce října 2023 s odůvodněním, že na dávku nemá právní nárok, neboť příjmy společně posuzovaných osob a náklady na bydlení za 3. čtvrtletí 2023 nebyly doloženy v zákonné lhůtě. Nicméně úřad práce ve své výzvě čj. 7431/24/CB, doručené dne 15. 1. 2024, požadoval doložit vyplněný doklad o výši čtvrtletního příjmu za 2. čtvrtletí 2023 a doklad o výši nákladů na bydlení za totožné období, vč. dokladů o úhradě těchto nákladů. Tyto požadované doklady žalobkyně odeslala dne 17. 1. 2024. Doklady za 3. čtvrtletí 2023 po ní úřad práce vůbec nevyžadoval.

7. Dne 29. 1. 2024 bylo žalobkyni doručeno Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory příspěvku na bydlení ode dne 1. 9. 2023. Žalobkyně nevěděla, že po ní bude chtít úřad práce doložit další doklady ještě před 24. 1. 2024; ve výzvě doručené dne 15. 1. 2024 žádné takové doklady úřad práce nevyžadoval. Úřad práce vyžadoval totožné doklady za 2. čtvrtletí, ale ne za 3. čtvrtletí. Žalobkyně doplňuje, že doklady za 3. čtvrtletí zaslala úřadu práce dne 31. 1. 2024.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný konstatoval, že nárok na dávku příspěvku na bydlení dnem 30. 9. 2023 zanikl, neboť v zákonem stanovené lhůtě do 31. 12. 2023 nebyly doloženy podklady pro pokračování nároku na dávku. Z toho důvodu bylo vydáno rozhodnutí o odnětí dávky příspěvku na bydlení od 1. 10. 2023.

9. Žalovaný poukázal na odlišnou procesní právní úpravu zákona o státní sociální podpoře oproti obecnému správnímu řádu. O potřebě dokládat doklady o výši příjmu a nákladů na bydlení za daná kalendářní čtvrtletí byla žalobkyně obeznámena, neboť o daný příspěvek žádala opakovaně a dávka jí byla od ledna 2022 do května 2023 vyplácena. Uvedené se podává i z formuláře žádosti o příspěvek na bydlení. Na formuláři se uvádí i upozornění ohledně doložení dokladů o výši čtvrtletního příjmu a nákladů na bydlení pro trvání nároku na dávku za období od 1. 10. do 31.

12. Dále žalovaný uvedl, že dne 31. 1. 2024 uplatnila žalobkyně novou žádost o příspěvek na bydlení s nárokem od 1. 11. 2023. K této žádosti doložila potřebné údaje a příspěvek jí byl přiznán.

IV. Obsah správního spisu

10. Žalobkyně podala dne 30. 11. 2023 formulářem žádost o příspěvek na bydlení od 1. 9. 2023. V něm uvedla, že veškeré příjmy uváděné v této žádosti jsou za 2. kalendářní čtvrtletí 2023.

11. Výzvou ze dne 5. 1. 2024, čj. 7431/24/CB, byla žalobkyně úřadem práce vyzvána, aby na období za září 2023 doložila doklad o výši čtvrtletního příjmu a doklad o výši nákladů na bydlení za 2. čtvrtletí 2023. Uvedené žalobkyně doložila dne 17. 1. 2024.

12. Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 19. 1. 2024, čj. 27532/24/CB, byla žalobkyně informována o přiznání příspěvku na bydlení ode dne 1. 9. 2023.

13. Oznámením o zániku nároku na dávku ze dne 24. 1. 2024, čj. 33822/24/CB, byla žalobkyně informována o zániku nároku na dávku příspěvek na bydlení od měsíce října 2023. Bylo uvedeno, že žádost byla podána dne 30. 11. 2023. Nárok zanikl od měsíce října 2023, neboť v zákonné lhůtě nebyly doloženy příjmy společně posuzovaných osob a náklady na bydlení za 3. čtvrtletí 2023.

14. Žalobkyně podáním ze dne 1. 2. 2024 uplatnila nesouhlas se zánikem nároku na dávku od října 2023. Dovolávala se toho, že doložila požadované doklady za 2. čtvrtletí 2023 a že ve výzvě k doplnění dokladů po ní nebyly požadovány žádné doklady ze 3. čtvrtletí 2023. Žalobkyně ve svém podání uvádí, že doklady za 3. čtvrtletí 2023 doložila úřadu práce dne 31. 1. 2024 a současně je přiložila i k tomuto podání (součástí předloženého spisového materiálu však nejsou – pozn. KS).

15. Podání žalobkyně bylo posouzeno jako námitky, a proto bylo dne 13. 11. 2024 vydáno rozhodnutí podle § 70 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře o odnětí dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2023, protože nárok na dávku zanikl ke dni 30. 9. 2023, a to z důvodu nedoložení dokladů do 31. 12. 2023 pro pokračování nároku na dávku. V odůvodnění tohoto rozhodnutí byl citován § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, aniž by byl jakkoliv vyložen ve vztahu k nyní projednávanému případu. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž bylo rozhodnuto tak, jak je shora uvedeno.

V. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

17. Žaloba je důvodná.

18. V nyní projednávané věci bylo vydáno rozhodnutí o odnětí dávky příspěvku na bydlení žalobkyni ode dne 1. 10. 2023, neboť nárok zanikl z důvodu nedoplnění potřebných dokladů ve lhůtě do 31. 12. 2023.

19. Stěžejní námitka v této věci se týká procesního postupu úřadu práce. Žalobkyně namítá, že jí měl úřad práce vyzvat, aby doložila potřebné doklady pro nárok na dávku za období od října 2023. Podle žalobkyně z důvodu toho, že nebyla vyzvána k doložení dokladů, došlo k zániku nároku na příspěvek na bydlení za 4. čtvrtletí 2023. Žalobkyně poukazuje na to, že žádost o příspěvek na bydlení podala dne 30. 11. 2023, a to za období od září 2023.

20. Krajský soud zhodnotil, že úřad práce žalobkyní podanou žádost „rozkouskoval“ na jednotlivá čtvrtletí. Ve vztahu k měsíci září 2023 (poslední měsíc 3. čtvrtletí) žalobkyni výzvou ze dne 5. 1. 2024 vyzval, nechť doloží potřebné doklady za 2. čtvrtletí 2023 k prokázání nároku na dávku. To žalobkyně učinila a dávka příspěvku na bydlení jí byla od měsíce září 2023 přiznána, o čemž byla vyrozuměna oznámením ze dne 19. 1. 2024.

21. Ve vztahu ke 4. čtvrtletí roku 2023 úřad práce neučinil ničeho a žalobkyni k doložení dokladů za 3. čtvrtletí 2023 nevyzval. Následně oznámením ze dne 24. 1. 2024 byla žalobkyně informována o zániku nároku na dávku příspěvek na bydlení od měsíce října 2023. Nárok zanikl od měsíce října 2023, neboť v zákonné lhůtě nebyly doloženy příjmy společně posuzovaných osob a náklady na bydlení za 3. čtvrtletí 2023 22. Žalovaný i úřad práce aplikovali na případ žalobkyně § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Dle tohoto ustanovení platí, že příspěvek na bydlení se vyplácí vždy po období kalendářního čtvrtletí nebo v rámci tohoto kalendářního čtvrtletí po dobu kratší, trval–li nárok na tuto dávku jen po kratší dobu, než je kalendářní čtvrtletí. Je–li příspěvek na bydlení vyplácen k poslednímu dni 1. nebo 3. kalendářního čtvrtletí, náleží jeho výplata v bezprostředně následujícím kalendářním čtvrtletí, jen jestliže nejpozději do konce prvního kalendářního měsíce tohoto následujícího kalendářního čtvrtletí se prokáže výše rozhodných příjmů za kalendářní čtvrtletí, k jehož poslednímu dni byla dávka vyplacena. Neprokáže–li se rozhodný příjem podle věty druhé, zastaví se výplata příspěvku na bydlení od splátky náležející za kalendářní měsíc, do jehož konce je třeba prokázat výši příjmů pro výplatu příspěvku na bydlení na následující kalendářní čtvrtletí. Neprokáže–li se rozhodný příjem ani do konce kalendářního čtvrtletí, za které by se měla uvedená dávka vyplácet, nárok na příspěvek na bydlení zaniká. Ustanovení vět druhé až čtvrté se vztahují také na prokazování nákladů na bydlení. Prokáže–li se nárok na výplatu příspěvku na bydlení za dobu, za kterou výplata této dávky podle tohoto odstavce nenáležela, nebo prokáže–li se nárok na příspěvek na bydlení za dobu zániku nároku na tuto dávku podle tohoto odstavce, postupuje se obdobně podle odstavce 4.

23. Podle § 51 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře platí, že prokáže–li se nárok na výplatu přídavku na dítě za dobu, za kterou výplata této dávky podle výše zmíněných odstavců nenáležela, přídavek na dítě se doplatí zpětně za dobu, kdy se tato dávka nevyplácela. Prokáže–li se nárok na přídavek na dítě za dobu po zániku nároku na tuto dávku podle výše zmíněných odstavců, nárok na přídavek na dítě opětovně vznikne zpětně za celou dobu, za niž byly podmínky pro nárok splněny. Zpětně lze přídavek na dítě přiznat podle věty první a druhé nejdéle na dobu stanovenou v § 54 odst. 2 větě první.

24. Podle § 54 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře platí, že nárok na výplatu dávky nebo její části, jde–li o dávky uvedené v § 2 písm. a) bodech 1 a 2, § 2 písm. b) v bodu 1, zaniká uplynutím tří měsíců ode dne, od kterého dávka nebo její část náleží; to neplatí, jde–li o případ uvedený v § 53 odst. 1 a v § 62 odst.

5. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o dávce.

25. Podle § 49 citovaného zákona platí, že (1) nárok na dávku vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky.

26. Podle § 49 zákona o státní sociální podpoře je třeba rozlišovat mezi nárokem na dávku, který vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1), a nárokem na výplatu dávky, který vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky (odst. 2). Nárok na výplatu dávky tedy vzniká až dnem podání žádosti a náleží při splnění zákonných podmínek zásadně od data uplatnění do budoucnosti, resp. dle § 54 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře nejvýše tři měsíce nazpět od podání žádosti.

27. Podoba § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře je výsledkem novely provedené zákonem č. 203/2022 Sb., účinné ode dne 1. 7. 2022. Touto novelou se změnilo schéma podmínek nároku na příspěvek na bydlení.

28. Z důvodové zprávy k novele zákona č. 203/2022 Sb. vyplývá, že zákonodárce přijetím této úpravy sledoval především cíl, aby se zjednodušila administrace příspěvku na bydlení. V obecné části důvodové zprávy se uvádí: „Současná administrace příspěvku na bydlení se řadě osob z laické veřejnosti i expertů působících v sociální oblasti jeví jako zbytečně náročná, když se každé čtvrtletí musejí povinně dokládat uhrazené náklady na bydlení a příjmy členů domácnosti a každé čtvrtletí se přesně podle nich stanoví výše dávky. Jako významné zjednodušení se nabízí řešení, kdy se bude střídat kalendářní čtvrtletí, ve kterém bude povinnost dokládat uhrazené náklady na bydlení a příjmy domácnosti s čtvrtletím, kdy tato povinnost nebude a příspěvek na bydlení se vyplatí podle údajů z předchozího čtvrtletí. Obdobný způsob zjednodušení byl několikrát, byť vždy jen pro jedno čtvrtletí, využit v době pandemie. (…) Současně se v zájmu snížení administrativního zatížení poživatelů příspěvku na bydlení navrhuje, aby se skutečnosti rozhodné pro nárok a výši příspěvku na bydlení povinně dokládaly jen jednou za půl roku. Vždy bude kalendářní čtvrtletí, kdy se příspěvek na bydlení automaticky překlopí z minulého období bez toho, že by bylo nutné kontaktovat Úřad práce ČR a dokládat příjmy a náklady na bydlení (platí pro první a třetí kalendářní čtvrtletí); následovat bude kalendářní čtvrtletí, kdy bude povinnost příjmy a náklady dokládat a příspěvek na bydlení se podle toho stanoví.” 29. Podle § 51 odst. 5 platí, že po přiznání dávky je příjemce dávky pro pokračování či trvání nároku za období od 1. 4. do 30. 6. a za období od 1. 10. do 31. 12. povinen vždy do 30. 4. (resp. 30. 6.) a do 31. 10. (resp. 31. 12.) doložit příjmy a náklady na bydlení společně posuzovaných osob za předcházející čtvrtletí, tj. za 1. a 3. čtvrtletí roku, aniž by musel být na tuto povinnost výslovně úřadem práce po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí upozorněn. Pro trvání nároku od 1. 1. do 31. 3. a od 1. 7. do 30. 9. není stanovena povinnost dokládat příjmy a náklady (uplatní se fikce „překlopení nároku“; k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2025, čj. 33 Ad 16/2024–35). O povinnosti dokládat pro trvání nároku doklad o výši čtvrtletního příjmu a nákladů na bydlení za kalendářní čtvrtletí předcházející období od 1. 4. do 30. 6. a od 1. 10. do 31. 12. je žadatel (resp. příjemce) poučen ve formuláři žádosti o dávku a v oznámení o přiznání dávky.

30. Jak patrno, za standardního běhu okolností by žalobkyně byla povinna pro trvání nároku od 1. 10. do 31. 12. sama z vlastní iniciativy (aniž by byla vyzvána) doložit doklady za 3. čtvrtletí 2023. Ovšem v nyní projednávané věci o takovou standardní situaci nejde.

31. Je totiž si třeba uvědomit, že žalobkyně podala žádost o přiznání příspěvku na bydlení dne 30. 11. 2023, a to za období od září 2023. Žalobkyně nebyla aktuálně poživatelkou příspěvku na bydlení. To, že příspěvek pobírala do května 2023 (dle tvrzení žalovaného) nemá na následující závěry krajského soudu žádný vliv. Argument žalovaného o tom, že žalobkyně o systému dokládání dokladů musela vědět, neboť již dříve jí byl nárok přiznán, nemá žádnou relevanci.

32. Žalobkyně podala dne 30. 11. 2023 novou žádost, která na nic nenavazovala. Poučení obsažené ve formuláři, co musí žadatel učinit pro „trvání“ nároku od 1. 10. není přiléhavé na případ žalobkyně. Žalobkyně v době podání žádosti ještě nevěděla, zda jí bude nárok přiznán; proto nemohla a ani nemusela dokládat doklady, když do 31. 12. 2023 ani nevěděla, zda jí bude nárok přiznán. Uvedené doklady by ovšem musela doložit na výzvu úřadu práce; ten ji však nevyzval.

33. Procesní postup, který zvolil úřad práce, byl pro žalobkyni naprosto a zcela oprávněně matoucí a nepřehledný. Tím, že úřad práce nenakládal s žádostí jako s jedním celkem, nýbrž si ji „rozkouskoval“ na jednotlivá čtvrtletí, žalobkyni značným způsobem poškodil a způsobil vznik celé situace. Úřad práce vyzval žalobkyni k doložení chybějících dokladů pouze za 2. čtvrtletí 2023 ve vztahu k žádosti za měsíc září 2023 a na další období od října 2023 aplikoval to, že žalobkyně má vše dokládat sama a nevyzval ji. Zde právě spatřuje krajský soud procesní vadu řízení, která měla vliv na zákonnost vydaných rozhodnutí. Úřad práce měl žalobkyni vyzvat, aby doložila i doklady za 3. čtvrtletí roku 2023.

34. Krajský soud konstatuje, že pravidla pro předkládání dokladů pro trvání nároku za období od 1. 10. do 31. 12. podle § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře se aplikují pouze na situaci, kdy již byl nárok na výplatu dávky přiznán, tj. v případě, kdy bylo žádosti o dávku vyhověno. Výklad úřadu práce a žalovaného v dané věci ovšem vede k absurdním závěrům. Žalobkyně podala žádost dne 30. 11. 2023 a teprve oznámení ze dne 19. 1. 2024 byla informována o přiznání příspěvku na bydlení od měsíce září 2023. Dle výkladu správních orgánů však byla žalobkyně již ke dni 31. 10., resp. 31. 12. povinna dokládat z vlastní iniciativy doklady za 3. čtvrtletí z důvodu „pokračování“ či „trvání“ nároku na dávku ve 4. čtvrtletí. To je skutečně absurdní, neboť žalobkyni v té době žádná dávka příspěvku na bydlení ještě ani nebyla přiznána.

35. Jinými slovy řečeno, dle výkladu správních orgánů by osoba, které ani nebyla dávka přiznána, musela dokládat úřadu práce příjmy a náklady na bydlení, aby jí úřad práce nepřestal vyplácet dávku, kterou ji dosud nevyplácel a aby jí nezanikl nárok, který jí ani nebyl přiznán.

36. Krajský soud tak zhodnotil, že „automat“ pro dokládání dokladů podle § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře by dopadal na případ žalobkyně, pouze když by byl nárok na dávku přiznán, byla by o tom informována a ke dni 30. 9. 2023 by jí byla dávka vyplácena. To však nebyl případ žalobkyně, které její žádost nebyla vyřízena a byla pouze ve fázi, že měla „zažádáno“ o příspěvek na bydlení. Požadavek správních orgánů, aby v této fázi sama od sebe dokládala doklady k něčemu, co jí nebylo přiznáno, aby jí nárok nezanikl, je vskutku zarážející.

37. Není tedy divu, že žalobkyně bez výzvy úřadu práce sama rozhodné skutečnosti nedoložila. Žalobkyně reagovala na výzvu k doplnění dokladů, kterou obdržela. Úřad práce ji v této výzvě však zcela nelogicky a k její újmě vyzval pouze k doložení dokladů za 2. čtvrtletí, ač ji měl současně (či zvlášť) vyzvat i k doložení dokladů za 3. čtvrtletí 2023. Úřad práce však toto neučinil. Dle žalovaného totiž úřadu práce není dána povinnost vyzývat žadatele o dávku k doložení rozhodných skutečností za období od 1. 10. do 31.

12. Také tento závěr je dle zdejšího soudu nesprávný.

38. Dle § 4 odst. 1 a 2 správního řádu je veřejná správa službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je–li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.

39. Dle § 45 odst. 1 správního řádu žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Specifické náležitosti žádosti o příspěvku na bydlení upravuje § 68 zákona o státní sociální podpoře.

40. Dle § 45 odst. 2 správního řádu nemá–li žádost předepsané náležitosti nebo trpí–li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).

41. Dle § 61 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře byl–li příjemce dávky vyzván příslušným orgánem státní sociální podpory, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, je povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení výzvy, neurčil–li orgán státní sociální podpory delší lhůtu; neučiní–li tak v určené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, dávka může být odejmuta nebo nepřiznána, jestliže příjemce byl ve výzvě na tento následek prokazatelně upozorněn.

42. Řízení o žádosti o příspěvek na bydlení je řízením zahajovaným na základě žádosti a je ovládáno dispoziční zásadou. Proto bylo v prvé řadě na žalobkyni, aby předložila potřebné doklady k prokázání výše příjmů a nákladů na bydlení ve smyslu § 51 a § 68 zákona o státní sociální podpoře. Zároveň ale podle § 45 odst. 2 správního řádu platí, že nemá–li žádost předepsané náležitosti nebo trpí–li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě.

43. Na povinnosti správních orgánů vyzvat žalobce k doložení rozhodných skutečností nic nemění ani zvláštní úprava dle § 61 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře. „Povinnost žadatele o dávku doložit požadované podklady rozhodné pro její přiznání vyplývá dostatečně jednoznačně přímo z § 61 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. K citovanému ustanovení se již nadto váže množství soudních rozhodnutí. Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že povinnost osvědčit skutečnosti rozhodné pro přiznání dávky tíží v prvé řadě jejího příjemce. Pokud uvedené povinnosti nedostojí, správní orgán jej vyzve podle § 61 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře k doložení potřebných dokladů.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2022, čj. 1 Ads 322/2021–24, srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2021, čj. 8 Ads 181/2019–25).

44. Mezi náležitosti žádosti o příspěvek na bydlení patří podle § 68 odst. 1 písm. b) a e) zákona o státní sociální podpoře mimo jiné také doklady o výši příjmů oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob v rozhodném období a doklady o výši nákladů na bydlení. Z § 6 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře vyplývá, že rozhodným obdobím je u příspěvku na bydlení kalendářní čtvrtletí, předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popřípadě nárok na dávku uplatňuje. Z toho je zřejmé, že pokud úřad práce posuzoval žádost žalobkyně ze dne 30. 11. 2023 za období od září 2023 až v lednu 2024 (výzva k doložení dokladů byla ze dne 5. 1. 2024), za rozhodné období bylo nutné považovat 2. a 3. čtvrtletí roku 2023 a již i 4. čtvrtletí roku 2023 (neboť ke dni 31. 12. 2023 stále nebyla přiznána a vyplácena dávka). V případě řádného přiznání nároku na dávku od září 2023 (včetně 4. čtvrtletí 2023 a 1. čtvrtletí 2024), by následně žalobkyně byla řádně poučena, že další doklady pro trvání nároku ve 2. čtvrtletím 2024 má již sama z vlastní iniciativy doložit do 30. 4. 2024, tj. doklady za rozhodné období, kterým bude 1. čtvrtletí 2024 (viz upozornění na Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory).

45. Krajský soud uzavírá, že je přesvědčen, že vzhledem k okolnostem případu měl úřad práce žalobkyni k prokázání rozhodných skutečností vyzvat tak, jak bylo popsáno shora. To, že tak neučinil, nelze přikládat k tíži žalobkyni a dávku jí odejmout.

46. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyl nárok na dávku ke dni 31. 12. 2023 přiznán, nemohl jí dle názoru krajského soudu do této doby ani zaniknout dle § 51 odst. 5 ve spojení s § 51 odst. 4 a § 54 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře z důvodu nedoložení dokladů v zákonné lhůtě. Žalobkyně měla být vyzvána k doložení dokladů za rozhodná čtvrtletí (viz výše) a měla jí být stanovena lhůta, v níž byla povinna na výzvu úřadu práce reagovat.

47. Postup úřadu práce a potažmo žalovaného hodnotí krajský soud jako rozporný se základními zásadami správního řízení. Žalobkyni i s ohledem na její věk a možnou neznalost právních předpisů ČR (ukrajinská státní příslušnost) měl úřad práce maximálně vycházet vstříc, poskytnou jí přiměřené, avšak dostatečné poučení (vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům žalobkyně) a vyzvat ji tak, aby měla možnost naplnit zákonné podmínky pro přiznání dávky. Shora citovaná novela právní úpravu značným způsobem znepřehlednila a úkolem úřadu práce bylo provést žalobkyni řízením o žádosti novým schématem tak, aby nepřišla k újmě. Úřad práce však nedbal oprávněných zájmů žalobkyně a nepřihlédl ke všem okolnostem případu. Těmto svým povinnostem úřad práce nedostál. Tím, že žalovaný vadný postup úřadu práce posvětil, se taktéž dopustil nezákonnosti.

48. Žalobkyně dále namítla, že byl porušen § 36 odst. 3 správního řádu, a sice, že jí nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Zákon o státní sociální podpoře ve svém § 68d odst. 1 obsahuje zvláštní procesní úpravu, z níž vyplývá, že povinnost orgánu státní sociální podpory dát účastníku řízení před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí neplatí, bude–li rozhodnutí vydáváno pouze na základě podkladů, které orgánu státní sociální podpory předložil tento účastník řízení nebo osoba s ním společně posuzovaná, nebo údajů, které jsou vedeny v Jednotném informačním systému práce a sociálních věcí, anebo jedná–li se o situace uvedené v § 61 odst. 2 (řízení z moci úřední).

49. V daném případě šlo o řízení o žádosti, v němž bylo rozhodováno jednak na základě podkladů předložených žalobkyní a jednak bylo provedeno místní šetření dne 15. 12. 2023, o čemž byl sepsán byl záznam, který byl žalobkyni zaslán a žalobkyně k němu dne 18. 12. 2023 uplatnila své připomínky. Vzhledem k tomu, že proběhlo místní šetření a nebylo rozhodováno pouze na základě podkladů předložených účastníkem řízení, bylo zde dáno právo žalobkyně vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Toto právo jí upřeno nebylo, neboť jediný podklad, který úřad práce opatřil vlastní úřední činností, a sice záznam o místním šetření, jí byl poslán k „doplnění či případné opravě“, čehož žalobkyně dokonce i využila. V odvolacím řízení nebyly žádné doklady do spisu doplněny, takže povinnost umožnit účastníkovi řízení se vyjádřit k podkladům rozhodnutí nebyla dána. K žádné procesní vadě v tomto směru tudíž nedošlo.

VI. Závěr a náklady řízení

50. Z uvedených důvodů zrušil krajský soud žalobou napadené rozhodnutí pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vysloveným právním názorem krajského soudu je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

51. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, tak té podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a ani žádné náklady nenárokovala.

52. Krajský soud ustanovil žalobkyni k její žádosti zástupce z řad advokátů; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s.).

53. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 9 240 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce celkem 900 Kč (2 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 10 140 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 2 129,40 Kč. Celkem jde tedy o částku 12 269,40 Kč. Uvedená částka bude ustanovenému advokátu vyplacena z účtu krajského soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení