66 Az 2/2025– 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: X, nar. X st. přísl. X bytem X zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2025, čj. OAM–305/ZA–ZA11–K12–2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto v řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

2. Žalobce se domnívá, že byl v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácen na svých právech a napadené rozhodnutí tak napadá v celém rozsahu výroku.

3. Žalobce uvádí, že se bojí návratu do své vlasti, neboť zde panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo, a to i ohledem na politický vývoj; Moldavsko je bezprostředně ohroženo v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Žalobce v souvislosti s tímto poukazuje na situaci v Podněstří, kde je situace podobná jako na Ukrajině, přičemž lze očekávat další zhoršení bezpečnostní situace. Žalobce upozorňuje, že v oblasti Podněstří došlo během války na Ukrajině ke střelbě z granátometů.

4. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, neboť žalobcem prezentované důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu odůvodňují udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu.

5. Dále žalobce uvádí, že žádost podal dne 14. 3. 2025. Dne 19. 3. 2025 k ní poskytl potřebné údaje a sdělil, že je státním příslušníkem Moldavské republiky, moldavské národnosti a narodil se v Rîscani v Moldavsku, dorozumí se rumunsky a rusky. Vyznává pravoslavné křesťanství. Nemá konkrétní politické přesvědčení, nikdy nebyl politicky aktivní a nebyl členem politické strany. Je svobodný a nemá děti. Místem posledního pobytu označil město Cricova, ulice Minerilor, dům 5, byt 4, okres Kišiněv. Z Moldavska vycestoval dne 2. 11. 2023 autobusem přes Rumunsko a Maďarsko až do ČR, na jejíž území vstoupil dne 3. 11. 2023. K předchozímu pobytu ve státech EU uvedl, že v roce 2020 pracoval v Portugalsku asi 10 měsíců, poté se na 2 měsíce vrátil zpět do Moldavské republiky, a následně dalších 10 měsíců pracoval opět v Portugalsku. Od ledna 2023 byl asi 2 měsíce v ČR, poté jel na půl roku do Polska, kde pracoval, a pak se vrátil zpět do ČR. O mezinárodní ochranu dříve nežádal. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že se cítí dobře, neužívá žádné léky, ani se neléčí se závažným onemocněním.

6. Žalobce se domnívá, že žalovaný porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností, a § 50 odst. 2 správního řádu, jelikož nebyly opatřeny dostatečné podklady pro rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že bylo v rozporu se zákonem rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.

7. Žalobce je dále přesvědčen, že pokud by žalovaný řádně zjistil skutkový stav věci a opatřil si dostatečné podklady pro rozhodnutí, které potvrzují tvrzení žalobce v podané žádosti, musel by rozhodnout o udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně o udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť žalobcem prezentované skutečnosti svědčí o reálném ohrožení jeho života z důvodů výše uvedených. S ohledem na dramatickou situaci v Moldavské republice se při návratu do své vlasti žalobce obává o svůj život.

8. Žalobce v souvislosti s tím poukazuje na znění § 14a zákona o azylu, konkrétně na § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, neboť se bojí návratu do vlasti, kde není bezpečno pro civilní obyvatelstvo, a to i s ohledem na poslední politický vývoj. Žalobce je přesvědčen, že by návratem do vlasti byl ohrožen jeho život, a splňuje tak minimálně podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobce tvrdí, že Moldavskou republiku nelze označit za bezpečnou zemi původu, neboť tam panuje špatná bezpečnostní situace a dochází k závažnému porušování lidských práv.

9. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný uvedl, že špatná ekonomická situace v zemi původu není a nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem, a připomněl, že žalobce nepochází z oblasti Podněstří; místo jeho posledního skutečného i registrovaného pobytu bylo X v okrese Kišiněv. Tvrzené obavy žalobce o život z důvodu dramatické situace v Moldavské republice nemohou být podle žalovaného reálné.

11. Žalovaný má za to, že se při posuzování žádosti žalobce nedopustil žádné nezákonnosti. Napadené rozhodnutí je podle žalovaného v souladu se zákonem o azylu a správním řádem, a to na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů.

III. Podstatný obsah spisu

12. Dne 14. 3. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 19. 3. 2025 žalobce poskytl údaje k předmětné žádosti, ze kterých plyne, že dne 3. 11. 2023 vstoupil na území ČR, kde pobýval následující dva měsíce, poté jel na půl roku do Polska a následně se vrátil zpět do ČR, kde pobýval nelegálně (bez pobytového oprávnění). Z poskytnutých údajů dále vyplývá, že žalobce byl od roku 2004 do roku 2019 ve vězení za trestný čin loupeže a spolupachatelství vraždy.

13. Z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 19. 3. 2025 plyne, že Moldavsko opustil v minulosti z ekonomických důvodů, avšak nyní se bojí vrátit do vlasti z důvodu obavy o svůj život. Žalobce byl ve vězení svědkem vraždy, které se dopustilo pět kriminálníků, kteří měli příkaz od výše postaveného vězně. Žalobce proti nim svědčil a domnívá se, že by ho pachatelé při návratu do vlasti mohli z tohoto důvodu chtít zabít. Žalobce uvedl, že mu vyhrožováno nebylo. Během pobytu ve vězení a následného pobytu na svobodě v Moldavsku žádné potíže neměl. Žalobce dodal, že mu bylo na generální prokuratuře během jeho svědectví sděleno, aby se ozval v případě, že bude kontaktován některým z kriminálníků za účelem ochrany. Ochranu mu nechtěli poskytnout ihned, proto opustil Moldavsko. Žalovaný poukázal na skutečnost, že v protokolu o výslechu v řízení o správním vyhoštění ze dne 3. 10. 2024, čj. KRPC–129605–18/ČJ–2024–020024, žalobce uvedl, že mu nehrozí žádná překážka ve vycestování, nehrozí mu v Moldavsku nebezpečí a důvody pobytu v ČR jsou pouze ekonomické, avšak nyní tvrdí opak. Žalobce toto odůvodnil tím, že nechtěl říkat skutečné důvody, neboť mu známý tvrdil, že mu najde právníka, který mu pomůže a vše dobře dopadne. Žalobce dále uvedl, že v Moldavsku žádné další problémy nemá, a to ani s policií či státními orgány. Žalobce nemá na území ČR žádné rodinné příslušníky. Žalobce chce na území ČR legálně pracovat. Žalobce následně doložil text rozsudku ze dne 25. 3. 2024 (v rumunském jazyce) v trestní věci, ve které žalobce svědčil jako svědek. Z přiloženého rozsudku vyplývá, že žalobce v uvedené věci několikrát vypovídal.

14. Žalovaný do spisového materiálu doložil protokol o výslechu žalobce v řízení o správním vyhoštění ze dne 3. 10. 2024.

15. Žalobce ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 15. 8. 2025 uvedl, že se obává o svůj život a zdraví vzhledem ke katastrofické ekonomické situaci ve vlasti, dále z důvodu množících se vražd a bezpečnostní situace v Moldavsku v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu.

16. Žalovaný založil do spisu Základní přehled o zemi Moldavsko ze dne 7. 5. 2025 týkající se především bezpečnostní a politické situace v zemi, dále Informaci MZV ČR ze dne 19. 5. 2025, čj. 111703–6–2025–MZV/LPTP, o činnosti policie, a Informaci OAMP ze dne 7. 1. 2025 o situaci moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Z prvně citovaného dokumentu vyplývá, že je situace v zemi stabilní a neprobíhá zde vnitřní ani mezinárodní ozbrojený konflikt. Moldavsko přistoupilo k významným úmluvám v oblasti lidských práv a vzhledem k přípravám na vstup do EU významně posílilo právní stát a učinilo reformu policie a soudnictví. Z druhého citovaného dokumentu vyplývá, že občan Moldavska má v případě ohrožení možnost obrátit se na policii či zavolat na tísňovou linku 112. Lze se také bránit několika způsoby proti případné nečinnosti policie.

17. Dne 29. 8. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, ve kterém přezkoumal důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, přičemž nezjistil, že by žalobce splňoval některý z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 18. 12. 2025. Zástupce žalobce sdělil krajskému soudu jeden pracovní den před konáním jednání, že již na jednání netrvá a souhlasí s projednáním neveřejným. Krajský soud již nicméně projednal věc veřejně při jednání podle § 49 s. ř. s. Žalovaný setrval na svém procesním stanovisku.

19. Žaloba není důvodná. IV.A Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neopatření dostatečných podkladů pro rozhodnutí 20. Žalobce v podané žalobě obecně namítá, že pokud by žalovaný řádně zjistil skutkový stav věci a v souladu s tím si opatřil dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, pak by žalovaný musel rozhodnout o udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně o udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobce ve své žalobě ovšem neuvádí, jaká konkrétní skutková zjištění žalovaného považuje za nesprávná či neúplná nebo v čem spatřuje nedostatečnost podkladů, které jsou součástí správního spisu. Krajský soud v souvislosti s tím poznamenává, že žalobce ke své žalobě nepřiložil žádné další podklady, které by považoval za nutné pro správné posouzení věci.

21. V souvislosti se zjišťováním skutkového stavu věci krajský soud poukazuje na specifické rysy dokazování a rozložení důkazního břemene ve věcech mezinárodní ochrany. Řízení o mezinárodní ochraně je na rozdíl od klasického správního řízení spojeno s určitými specifiky, jelikož se rozhoduje za situace důkazní nouze (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2008, čj. 2 Azs 100/2007–64, a ze dne 24. 2. 2004, čj. 6 Azs 50/2003–89), dále se jedná o prospektivní rozhodování, kdy se posuzuje důvodnost strachu z pronásledování nebo riziko vážné újmy do budoucna, a nesprávné rozhodnutí má pro žadatele obzvláště závažné důsledky. Tomu odpovídá i rozložení důkazního břemene v řízení o mezinárodní ochraně, které je vychýleno ve prospěch žadatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2016, čj. 5 Azs 50/2015–46). 22. „Břemeno tvrzení stíhá žadatele o mezinárodní ochranu (srov. též § 49a odst. 1 zákona o azylu). Pokud však jde o břemeno důkazní, to je již v souladu s čl. 4 odst. 1 a 2 kvalifikační směrnice rozloženo mezi žadatele o mezinárodní ochranu a správní orgán (tj. žalovaného). Prokazovat svá tvrzení je povinen primárně žadatel, nicméně pouze v rozsahu předložení důkazů, které s ohledem na svou situaci předložit může (srov. čl. 4 odst. 2 a 5 kvalifikační směrnice), a současně je správní orgán povinen zajistit si sám k posouzení dané žádosti potřebné důkazy, které lze na základě výpovědi stěžovatelky obstarat (podrobně viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, 5 Azs 66/2008–70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2025, čj. 5 Azs 332/2024–48). Správní orgán rozhodující o udělení mezinárodní ochrany je následně povinen v rámci zjišťování skutkového stavu posoudit celkovou věrohodnost tvrzení žadatele a pravděpodobnost, zda k tvrzeným událostem skutečně došlo. Sluší se poznamenat, že žalovaný tvrzení žalobce za nevěrohodná neoznačil.

23. Krajský soud konstatuje, že žalovaný postupoval řádně při zjišťování skutkového stavu věci. Žalovaný provedl pohovor se žalobcem, během kterého mu bylo umožněno uvádět skutečnosti, ve kterých spatřoval důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Během pohovoru žalovaný žalobci kladl další otázky s účelem zjistit, zda jsou tvrzené skutečnosti relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Závěrem se žalovaný žalobce doptal, zda by chtěl uvést nějaké další skutečnosti pro posouzení jeho žádosti a zda chce doložit nějaké dokumenty na podporu svých tvrzení.

24. Podle § 23c zákona o azylu platí, že podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště a d) výsledek vyšetření podle § 10 odst. 5.

25. Žalovaný si v průběhu správního řízení zajistil všechny standardní podklady, zejména informace týkající se Moldavské republiky vztahující se k tvrzením žalobce. K požadavkům na informace o zemi původu žadatele o azyl se vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008–81, který v právní větě I. uvádí, že „informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Zprávy, které si žalovaný v souvislosti s projednávanou věcí opatřil, jsou v souladu se zákonným ustanovením a judikaturou Nejvyššího správního soudu. Důležitým aspektem opatřených zpráv je především jejich aktuálnost, neboť jsou všechny vypracované k roku 2025.

26. Žalovaný vzal za podklad řízení i žalobcem předložený důkaz listinou (text rozsudku) v rumunském jazyce, jejíž podstatné části nechal přeložit. Uvedená listina podporovala tvrzení žalobce, která uvedl při pohovoru. Žalovaný tak vycházel z maximálního množství důkazů a podkladů (v souladu s § 50 odst. 2 správního řádu), na základě kterých posoudil žalobcův případ. Krajský soud nemá za to, že by žalovaný nezjistil stav věci v souladu s § 3 správního řádu.

27. Lze shrnout, že veškerá argumentace žalovaného jasně, srozumitelně a logicky podává přehled o tom, jaké myšlenkové procesy vedly žalovaného k učiněným závěrům, jaké skutečnosti považoval za důležité a jak hodnotil důkazy. Krajský soud považuje zjištěný skutkový stav věci za dostatečný. Postup žalovaného považuje krajský soud za souladný se zákonem o azylu a správním řádem, šetřící zájmy oprávněné osoby a respektující veřejný zájem. Nelze tak souhlasit s žalobcem, že došlo k porušení § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu. IV.B Neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu 28. Krajský soud dále posuzoval, zda důvody, které žalobce tvrdil v podané žalobě, odůvodňují udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce má za to, že je ohrožen na svém životě, neboť lze mít za prokázané, že v jeho vlasti panuje katastrofální ekonomická situace, množí se počty vražd a není tam pro civilní obyvatelstvo bezpečno v důsledku války na Ukrajině.

29. Krajský soud se ztotožňuje s hodnocením této otázky žalovaným.

30. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. V této souvislosti je na místě doplnit, že původcem pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

31. Krajský soud především uvádí, že zhoršená ekonomická situace v Moldavsku není azylově relevantním důvodem. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou ekonomické podmínky ve vlasti žadatele o azyl a s tím související životní podmínky relevantní při posuzování udělení mezinárodní ochrany (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, čj. 4 Azs 23/2003–65, nebo ze dne 27. 8. 2003, čj. 5 Azs 3/2003–54, dále též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2021, čj. 7 Azs 58/2021–36).

32. Azylově relevantním důvodem není ani obava žalobce ze situace týkající se oblasti Podněstří v souvislosti s válkou na Ukrajině. Žalovaný se vyjádřil k tomuto tvrzení žalobce na str. 6 napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že se toto nezakládá na skutečném stavu věci, neboť je ze shromážděných podkladů zřejmé, že v Moldavsku v době vydání napadeného rozhodnutí neprobíhal žádný ozbrojený konflikt a situace na hranici s Podněstřím byla stabilní. Tato informace vyplývá ze Základního přehledu o zemi Moldavsko ze dne 7. 5. 2025. I přesto, že zde v předchozí době byly obavy o bezpečnostní situaci v Moldavsku, neprobíhá v této zemi dle zjištěných skutečností žádný vnitřní či vnější ozbrojený konflikt a k rozšíření ruské agrese na území Moldavska nedošlo.

33. Žalobce svůj azylový příběh v rámci pohovoru postavil na skutečnosti, že mu hrozí vážná újma na životě v důsledku pronásledování soukromou osobou, proti které měl svědčit v rámci trestního řízení ve své vlasti. Žalobce se domnívá, že by se mu odsouzený mohl chtít pomstít a ublížit mu. Tuto skutečnost ovšem žalobce v rámci podané žaloby vůbec neuvedl a žalobní námitky vztahuje pouze k ekonomické situaci a bezpečnostní situaci v zemi původu. Proto se obavami žalobce ze msty soukromé osoby, kterou uvedl v rámci pohovoru, a nikoliv v žalobě, krajský soud vůbec nezabýval, neboť se držel vymezených žalobních bodů. Lze k této otázce zcela odkázat na str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný danou otázkou zabýval.

34. Ostatně žalobní tvrzení žalobce jsou velmi obecná (ekonomická a bezpečnostní situace) a neuvádí přesně konkrétní skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

35. Lze tak shrnout, že krajský soud neshledal splnění podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobní tvrzení týkající se ekonomické situace v Moldavsku a obavu z bezpečnostní situace týkající se především oblasti Podněstří nelze podřadit pod žádnou ze skupin případů předpokládaných v § 12 písm. b) zákona o azylu.

36. Naprosto obecně uplatněná námitka, že v Moldavsku dochází k závažnému porušování lidských práv, je v příkrém rozporu se skutečnostmi, které se podávají z informací o zemi původu opatřených žalovaným (viz str. 2 až 4 Základního přehledu o zemi ze dne 7. 5. 2025), a proto je nedůvodná. Pro její vyvrácení postačí odkaz na obsah informace o zemi původu. IV.C Neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu 37. Žalobce se v podané žalobě odvolává na § 14a zákona o azylu, neboť je přesvědčen, že skutečnosti jím prezentované odůvodňují udělení doplňkové ochrany. Žalobce konkrétně poukazuje na § 14a odst. 2 písm. c), jelikož se bojí návratu do vlasti vzhledem k bezpečnostní situaci v zemi. Moldavsko nelze podle žalobce za současné situace označit za bezpečnou zemi. Krajský soud se i v tomto případě ztotožňuje se závěry žalovaného.

38. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu platí, že doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

39. Krajský soud se zabýval podmínkami pro udělení doplňkové ochrany v situaci ozbrojeného konfliktu v zemi původu. Podmínky vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu definoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008–68, publ. pod č. 1840/2009 Sb. NSS, následovně: „Typ vážné újmy zakotvený v § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu [vycházející z čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice] vyžaduje naplnění čtyř podmínek: (1) existenci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu v zemi původu; (2) existenci svévolného (nerozlišujícího) násilí; a (3) existenci vážného a individuálního ohrožení života nebo tělesné integrity (4) civilisty. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.“ V projednávaném případě není dodržena ani první podmínka, neboť se Moldavsko nenachází v ozbrojeném konfliktu, a není tudíž možné, aby byla žalobci udělena doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný v průběhu správního řízení nezjistil, že by žalobci hrozilo v případě návratu do země původu nebezpečí zapříčiněné ozbrojeným konfliktem v zemi. Z informací MZV ČR ze dne 19. 5. 2025, čj. 111703–6–2025–MZV/LPTP, jednoznačně vyplývá, že Moldavsko se nenacházelo v mezinárodním či vnitřním ozbrojeném konfliktu. Situace v Podněstří, na kterou především žalobce poukazuje, zůstává stabilní a nebezpečí nehrozí ani v této oblasti Moldavska. K tomu krajský soud dodává, že žalobcovo bydliště se v oblasti Podněstří nenachází; pochází z města X, oblast Kišiněv. Žalobce z Podněstří nepochází, žádné vazby na Podněstří neuváděl ani v průběhu správního řízení ani v žalobě; není tedy ani pravděpodobné, že by měl v Podněstří žít po svém návratu do vlasti.

40. Ohledně obav z rozšíření ruské agrese do země původu krajský soud poznamenává, že ze své úřední činnosti nezjistil ani není obecně známou skutečností, že by v současné době došlo k rozšíření vojenského konfliktu z Ukrajiny do Moldavska nebo by takový vývoj bezprostředně hrozil. K vyvrácení tohoto závěru žalobce neoznačil ani nepředložil žádné konkrétní důkazní návrhy. V současné době tak nic nenasvědčuje tomu, že by ve vlasti žalobci hrozilo nebezpečí ve smyslu § 14a zákona o azylu. Krajský soud dospěl k závěru, že za stávajícího stavu v zemi původu napadené rozhodnutí obstojí; obavy žalobce z dalšího vývoje a z rozšíření konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou na území Moldavska nejsou reálně podloženy. Situaci do budoucna nelze předvídat; při vzniku nových skutečností, zejména jde–li o závažné změny v zemi původu, zákon o azylu umožňuje podat novou žádost o mezinárodní ochranu.

41. Ve vztahu k obecnému tvrzení žalobce, týkajícím se značného množství vražd v zemi původu, krajský soud konstatuje, že žalobce nepředložil žádný důkaz, ze kterého by bylo možné tuto skutečnost potvrdit. Tato skutečnost nevyplývá ani z jednotlivých informací o zemi původu. Krajský soud tedy konstatuje, že se tato obava žalobce nezakládá na skutečném stavu věci a nelze na základě takového tvrzení rozhodnout o udělení doplňkové ochrany.

42. Žalovaný nezjistil, že by žalobci v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalovaný při posuzování udělení doplňkové ochrany vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a přihlédl k veškerým tvrzením žalobce, které uvedl během pohovoru. Jednotlivé skutečnosti, které žalobce uvedl, žalovaný řádným způsobem posoudil, zda jsou relevantním důvodem a zda jsou naplněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany, přičemž dospěl k závěru, že žalobci nelze z jím uvedených důvodů udělit mezinárodní ochranu ani ve formě doplňkové ochrany. Uvedené krajský soud zcela aprobuje. IV.D Ostatní formy mezinárodní ochrany 43. Žalobce v žalobě uváděl, že napadá napadené rozhodnutí v rozsahu celého výroku. Namítal nezákonnost i ostatních výroků napadeného rozhodnutí, a to že mu nebyl udělen azyl dle § 12 písm. a), § 13 a § 14 zákona o azylu a doplňková ochrana podle § 14b zákona o azylu. K těmto formám mezinárodní ochrany však neuvedl žádné konkrétní žalobní body, na základě kterých by mohl krajský soud zacílit soudní přezkum.

44. Nezbývá než obecně konstatovat, že neudělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný odůvodnil na str. 4 napadeného rozhodnutí (nebylo zjištěno, že by žalobce byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod). K udělení azylu podle § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny nebyly shledány důvody; žalobce neměl od koho odvozovat udělení azylu (str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). Neudělením národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu se žalovaný zabýval na str. 8 napadeného rozhodnutí; důvody hodné zvláštního zřetele nebyly shledány a žalobce to v žalobě nijak konkrétně nesporoval. Konečně žalovaný neshledal důvod ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu za účelem sloučení rodiny (str. 10 napadeného rozhodnutí), neboť žalobce neměl tento status od koho odvozovat.

45. Konečně argumentace žalobce tím, že Moldavsko nelze označit za bezpečnou zemi původu, je irelevantní. Žalovaný se žalobcovou žádostí o udělení mezinárodní ochrany nenakládal jako z žádostí zjevně nedůvodnou z důvodu toho, že cizinec přicestoval z bezpečné země původu (§ 16 odst. 2 zákona o azylu). Žalovaný prověřil žalobcova tvrzení a důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany z hlediska všech forem mezinárodní ochrany a dopřál mu nejvyšší standard posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný nevycházel bez dalšího z toho, že Moldavsko je bezpečnou zemí, ale zabýval se meritorně žalobcovým azylovým příběhem z hlediska všech forem mezinárodní ochrany.

V. Závěr a náklady řízení

46. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.) zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby II. Shrnutí vyjádření žalovaného III. Podstatný obsah spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neopatření dostatečných podkladů pro rozhodnutí IV.B Neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu IV.C Neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu IV.D Ostatní formy mezinárodní ochrany V. Závěr a náklady řízení