67 C 208/2025 - 66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Kloudovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 829 423,28 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku: - 782 701,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 782 701,73 Kč od 24. 4. 2025 do zaplacení, - 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 4. 2025 do zaplacení, - 2 399 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do: - částky 39 329,55 Kč, - úroku 9,4 % ročně z částky 822 031,28 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, - zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 822 031,28 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení, - kapitalizovaného úroku ve výši 31 900,60 Kč od 16. 8. 2024 do 19. 1. 2025, dále co do: - úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 1. 2025 do 20. 4. 2025, - zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení, - úroku ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení, - kapitalizovaného úroku ve výši 129,45 Kč od 1. 12. 2024 do 19. 1. 2025, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 34 343 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v souhrnné výši 829 423,28 Kč s příslušenstvím (včetně kapitalizovaného úroku ve výši 31 900,6 Kč a ve výši 129,45 Kč) a náhrady nákladů řízení. Argumentovala tím, že se žalovaným uzavřela dne 10. 12. 2020 Rámcovou smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě v souladu s Obchodními podmínkami žalovanému aktivovala běžný účet č. [č. účtu], který mohl začít plně využívat. Dne 16. 12. 2020 uzavřeli účastníci tohoto řízení Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu, bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 16. 12. 2020 schváleno a zároveň umožněno jeho čerpání na uvedeném účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy čerpala informace z bankovního registru klientských informací, včetně údajů z nebankovního registru na základě žalovaným uděleného souhlasu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným, žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy o kontokorentu dne 20. 1. 2025 kontokorent zesplatnila v rámci zaslané předžalobní výzvy. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina kontokorentu 5 000 Kč a nesplacený úrok kapitalizovaný do zesplatnění částku 129,45 Kč. O zesplatnění kontokorentu byl žalovaný vyrozuměn předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 a e-mailovými zprávami, a ačkoliv mu byla poskytnuta dodatečná lhůta k doplacení, neuhradil ničeho. Dne 23. 3. 2024 uzavřeli účastníci řízení Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o úvěr ve výši 845 000 Kč (Smlouva o úvěru č. [IBAN]). Úvěr byl žalovanému schválen a téhož dne vyplacen v plné výši na jeho účet, protože splnil všechny smluvní předpoklady pro jeho poskytnutí v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele za stejných podmínek jako v případě žádosti žalovaného o kontokorent. Úvěrovou smlouvou se žalovaný zavázal hradit měsíčně konstantní splátku v celkové výši 10 868 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 9,4 % ročně, vždy k 14. dni měsíce, počínaje dnem 14. 4. 2024. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 3. 2034. Dodatkem č. 20 k Rámcové smlouvě ze dne 3. 9. 2024 strany sjednaly splátkové prázdniny (odklad splátek) úvěru č. [IBAN] splatných dne 16. 9. 2024 a 16. 10. 2024. Splátky od 14. 4. 2024 do 16. 8. 2024 byly splaceny, na splátku splatnou dne 16. 11. 2024 žalovaný uhradil pouze 511,58 Kč (započteno na úhradu úroku splátky) a dne 12. 12. 2024 zaplatil pouze 824,69 Kč (v této výši započteno na úhradu úroku splátky). Počínaje splátkou splatnou k 16. 11. 2024 nebyly splátky hrazeny řádně a včas. Žádnou další platbu na úhradu splátek žalovaný neučinil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila k 20. 1. 2025 v rámci předžalobní výzvy. Žalobkyně z titulu této úvěrové smlouvy požaduje zaplacení jistiny ve výši 822 031,28 Kč a nesplaceného smluvního úroku z úvěru v kapitalizované výši 31 900,60 Kč. Rámcovou smlouvou strany ujednaly, že žalovaný bude disponovat penězi na uvedeném běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku a jeho povinností bylo udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby. Pro případ, že by se dostal do mínusu, byl povinen zaplatit příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů po výzvě žalobkyně. Žalovaný se dostal na svém běžném účtu do nepovoleného debetu ve výši 2 392 Kč.

2. Z důvodu neúplných a neurčitých skutkových tvrzení byla žalobkyně usnesením ze dne 31. 7. 2025, č. j. 67 C 208/2025-21 vyzvána ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) ve spojení s § 120 odst. 1 o. s. ř. k doplnění žaloby v předestřeném rozsahu.

3. Podáním ze dne 1. 9. 2025 žalobkyně doplnila tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv, které jsou předmětem tohoto řízení. U Smlouvy o poskytnutí kontokorentu uvedla, že posouzení provedla na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, kdy osobní údaje ověřila z dokladů žalovaného a údaje o jeho finanční situaci ověřila dle potřeby. Uvedla, že u každé žádosti vznáší dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací (dotaz do insolvenčního rejstříku, posouzení exekuční minulosti žadatele). Při posuzování příjmů žalovaného vycházela s ohledem na nízkou výši poskytovaného úvěru z tvrzení žalovaného o jeho průměrném čistém příjmu 20 000 Kč. Žalovaný v žádosti o kontokorent neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěrů, proto žalobkyně využila statistické modely a v rámci posuzování výdajů žalovaného stanovila částku 3 860 Kč, kterou interně vyhodnotila jako potřebnou na jeho výdaje. Uvedla dále, že v rámci expertní analýzy pro stanovení schopnosti splácet vypočítává pro každého klienta tzv. maximální limit splátky (tj. maximální měsíční splátku úvěru, kterou je klient schopen pravidelně splácet s ohledem na svůj příjem a ostatní pravidelné měsíční platby a náklady). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru č. [IBAN] žalobkyně postupovala shodně jako v případě smlouvy o poskytnutí kontokorentu a v tabulce definovala parametry poskytnutého úvěru ve výši 845 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost. Dále uvedl „jiné splátky“ ve výši 7 500 Kč, hlavní příjem 24 950 Kč u společnosti [právnická osoba]., „příjmy ostatních členů domácnosti“ 30 000 Kč, výdaje domácnosti 8 510 Kč, své výdaje 4 470 Kč. Žalobkyně uvedla, že jí žalovaný předložil dne 23. 3. 2024 výpisy ze svého účtu výše uvedeného za období od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024, kterými prokázal výši svého hlavního příjmu 24 950 Kč. Dále žalobkyně doplnila, že Dodatkem č. 17 ze dne 23. 3. 2024 byla žalovanému poskytnuta účelová část úvěru ve výši 642 795 Kč z titulu refinancování jeho jiného úvěru u žalobkyně, kdy Smlouvou o úvěru č. [IBAN] došlo ke změně Smlouvy o úvěru č. [IBAN] ze dne 27. 2. 2024. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevycházela pouze z informací získaných od žalovaného, ale ty ověřovala i na základě pohybů na jeho běžném účtu č. [č. účtu]. Na tomto účtu nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem či jinou rizikovou činností. K provedeným úhradám žalovaného uvedla, že na úvěr č. [IBAN] žalovaný uhradil celkem 55 676,27 Kč, z toho 22 968,72 bylo započteno na jistinu a 32 707,55 Kč na úrok. Na pojistném žalovaný uhradil 6 622 Kč. K nároku č. 2 (kontokorent) uvedla, že na úroky kontokorentu žalovaný uhradil celkem 210,63 Kč a rozepsala konkrétní výpočet. K nároku č. 3 (nepovolený debet) uvedla, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetu ve výši 2 392 Kč v důsledku zaúčtování pojistného spojeného s úvěrem (2 x 946 Kč dle Dodatku č. 17) a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč, které byly žalovanému vyúčtovány dne 30. 12. 2024. K zániku pojištění došlo ke dni 29. 12. 2024 z důvodu, že žalovaný neměl na účtu dostatek peněz a dlužné pojistné nezaplatil ani v dodatečné lhůtě.

4. Po poučení soudem dle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne 16. 10. 2025 žalobkyně doplnila skutková tvrzení a označila důkazy v koncentrační lhůtě podáním ze dne 20. 11. 2025. Uvedla, že úvěr č. [IBAN] byl žalovanému poskytnut ve výši 845 000 Kč, z čehož částka 642 795 Kč byla účelově určena na refinancování jeho předchozího úvěru č. [IBAN], čímž došlo mimo jiné ke změně předcházející úvěrové smlouvy č. [IBAN] a jejímu nahrazení novým úvěrem dle smlouvy č. [IBAN]. Před poskytnutím refinancovaného úvěru žalobkyně znovu posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem, přičemž žalovaný splňoval zákonné i interní podmínky. Dokument žalobkyně nazvaný „Přehled žádostí o úvěr - aplikační data“ obsahuje veškeré údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr i kontokorent. Jedná se o kompletní datový výstup z interního systému, ve kterém jsou žádosti technicky zpracovány. Popsala svou „expertní analýzu“ a na jejím základě předložila následující výpočet: a) u kontokorentu č. KTK00126242: příjem žalovaného 20 000 Kč, částka odpovídající minimálním životním nákladům 3 860 Kč, tj. částka 16 140 Kč jako tzv. maximální limit splátky, b) u úvěru č. [IBAN]: příjem žalovaného 24 950 Kč, částka odpovídající minimálním životním nákladům 4 470 Kč, splátky jiných závazků dle registrů 8 331,36 Kč, tj. částka 20 378,64 Kč jako tzv. maximální limit splátky. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl další informace o výdajích své domácnosti: náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, náklady na jídlo, dopravu, léky ve výši 10 000 Kč. Uvedl také, že žije u rodičů a ostatní příjmy domácnosti uvedl ve výši 30 000 Kč. Do výdajů byly započteny i nezbytné náklady na domácnost ve výši 4 470 Kč a pravidelné splátky závazků žalovaného ve výši 8 331,36 Kč. Na základě těchto údajů žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný disponuje dostatečným příjmem pro splácení úvěru. Pro úplnost shrnula, že žalovaný uhradil: a) na úvěr č. [IBAN] celkem 55 676,27 Kč (22 968,72 Kč bylo na jistinu a 32 707,55 Kč na úroky), b) na pojistném uhradil celkem 6 622 Kč a c) na kontokorentu uhradil 210,63 Kč. Ke vzniku nepovoleného debetu na účtu žalovaného ve výši 2 392 Kč uvedla, že v rámci sjednaného pojištění schopnosti splácet úvěr činila výše pojistného 946 Kč měsíčně (Dodatek č. 23 k Rámcové smlouvě). K zániku pojistného vztahu došlo ke dni 29. 12. 2024 z důvodu nedostatku prostředků na účtu žalovaného k úhradě pojistného, kdy dlužné pojistné nebylo uhrazeno ani v dodatečné lhůtě splatnosti. Dvě platby pojistného (2 x 946 Kč) zachycené ve výpisu ze dne 29. 12. 2024 představují poslední dvě dlužné splátky pojistného, které byly strženy v tento den současně a po jejich úhradě došlo k automatickému zrušení pojištění. Ve výpisu za leden 2025 jsou pak zachyceny platby, které představují standardní technické operace spojené se zesplatněním kontokorentu.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednáním nařízeným na den 16. 10. 2025 a 2. 12. 2025 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoli byl soudem řádně předvolán. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a posléze i rozhodoval v jeho nepřítomnosti.

6. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy, které mu předložila pouze žalobkyně, dokazování doplnil postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 10. 12. 2020 na dobu neurčitou Rámcovou smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu] a vydána debetní karta (Rámcová smlouva č. [hodnota] ze dne 10. 12. 2020).

8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 3. 2024 k Rámcové smlouvě Dodatek č. 17, kterým žalovaný požádal o úvěr ve výši 845 000 Kč, čímž došlo k uzavření Smlouvy o úvěru č. [IBAN]. Tato výše úvěru mu byla schválena s tím, že částka 642 795 Kč byla účelově vázána ke splacení původního úvěru, který žalobkyně žalovanému poskytla ve výši 640 775 Kč a jehož aktuální zůstatek činil 642 795 Kč. Zbylá částka poskytovaného úvěru 202 205 Kč nebyla vázána žádným účelem. Úvěr byl čerpán převodem na běžný účet žalovaného. Strany ujednaly dobu trvání úvěru 121 měsíců, 120 splátek při výši pravidelné měsíční splátky 10 868 Kč, sjednáno bylo také pojistné ve výši 946 Kč měsíčně, splatnost splátky k 14. dni každého měsíce a datum první splátky 14.4.2024. Způsob splácení byl sjednán pravidelně automatickým inkasem z běžného účtu žalovaného. Úrokovou sazbu strany sjednaly ve výši 9,4 % ročně. Celková částka k zaplacení představovala 1 304 053,28 Kč. Dne 1. 7. 2024 v rámci Dodatku č. 19 k Rámcové smlouvě strany ujednaly novou splatnost pravidelné splátky na 16. den v každém měsíci. Dne 3. 9. 2024 strany Dodatkem č. 20 k Rámcové smlouvě ujednaly ke smlouvě o úvěru č. [IBAN] splátkové prázdniny, tedy odklad splátek splatných dne 16. 9. 2024 a dne 16. 10. 2024 a tím i novou délku splácení úvěru na 125 měsíců. Žalobkyně žalovaného Dodatkem č. 23 ze dne 29. 12. 2024 vyrozuměla o tom, že jeho pojištění ke dni 29. 12. 2024 skončilo (Dodatek č. 17 ze dne 23. 3. 2024, Formulář pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, Podmínky pro používání úvěru, Dodatek č. 19 ze dne 1. 7. 2024, Dodatek č. 20 ze dne 3. 9. 2024, Dodatek č. 23 ze dne 29. 12. 2024).

9. Interní sjetiny žalobkyně nazvané „Přehled žádostí o úvěr-aplikační data“ a „Úvěrová zpráva ze dne 27. 2. 2024“ zachycují údaje, jejichž správnost není nikým autorizována tím spíše, že v prvním případě se podle žalobkyně mělo jednat o přehled „žádostí žalovaného“ o poskytnutí úvěru či kontokorentu s uvedením jeho osobních údajů (osobní stav, příjmy a výdaje, označení jeho zaměstnavatele a příjmu, apod). Žalovaný však správnost osobních údajů k tomu kterému úvěrovému produktu či kontokorentu nestvrdil svým podpisem, ačkoliv zákonnou povinností žalobkyně bylo údaje sdělené žalovaným řádně posoudit. V „Přehledu žádostí o úvěr- aplikační data“ žalobkyně bez jakéhokoliv doložení uvedla několik předchozích žádostí žalovaného „o půjčku“, kdy schválena byla jeho žádost ze dne 28. 6. 2021 ve výši 150 000 Kč ([IBAN]), která pak byla dle tvrzených „žádostí žalovaného“ o převedení půjčky 5 x refinancována dalšími úvěry, naposledy dne 19. 7. 2023 úvěrem č. [IBAN] ve výši 470 510 Kč, dne 27. 2. 2024 úvěrem č. [IBAN] ve výši 640 775 Kč a dne 23. 3. 2024 předmětným úvěrem č. [IBAN] ve výši 846 795 Kč. U předmětné úvěrové smlouvy je bez jakéhokoliv potvrzení (ani doložení) uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, je vyučen, nemá žádnou vyživovací povinnost, výdaje domácnosti (bydlení/léky-jídlo-doprava/splátky všech členů) činí 5 000 Kč/10 000 Kč/7 500 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč. V další neautorizované interní listině ze dne 27. 2. 2024 nazvané „Úvěrová zpráva“ žalobkyně zachytila k uvedenému datu (nikoliv k datu uzavření Smlouvy o úvěru č. [IBAN] dne 23. 3. 2024), že žalovaný vykazoval nesplacený a existující úvěr se zůstatkem jistiny 443 178 Kč. Údaje v těchto neautorizovaných interních listinách soud nemá za prokázaná.

10. Žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě „jeho žádosti“ dne 16. 12. 2020 Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, kterým byl k výše uvedenému účtu sjednán kontokorent do výše 5 000 Kč. Žalovaným podepsaná žádost o poskytnutí kontokorentu však předložena nebyla (Dodatek č. 1 ze dne 16. 12. 2020, Podmínky pro používání kontokorentu, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru - kontokorentu). Nikým autorizovaná interní sjetina žalobkyně nazvaná „Úvěrová zpráva ze dne 16. 12. 2020“ obsahuje údaje o tom, že k uvedenému datu neměl žalovaný evidován žádný úvěrový produkt.

11. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného žalobkyní pod č. ú. [č. účtu] za období: a) od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024 vyplývá, že v době před poskytnutím úvěru č. [IBAN] dne 23. 3. 2024 činil v prosinci 2023 počáteční zůstatek na účtu mínus 4 774,74 Kč a v lednu 2024 mínus 1 034,96 Kč. Dále jsou prokázány příjmy žalovaného od jeho zaměstnavatele [právnická osoba]. dne 8. 12. 2023 ve výši 25 207 Kč, dne 9. 1. 2024 ve výši 22 808 Kč a dne 9. 2. 2024 ve výši 27 093 Kč. Z výpisů za uvedené období vyplývá splátka půjčky č. 4 u žalobkyně ve výši 7 500 Kč a pojistného dne 653 Kč ve dnech 14. 12. 2023, 14. 1. 2024 a 14. 2. 2024; dne 27. 2. 2024 žalovaný od žalobkyně načerpal novou půjčku č. 5 ve výši 640 775 Kč, čímž téhož dne došlo k předčasnému splacení půjčky č. 4 co do výše dlužné částky 437 065,27 Kč. Z výpisů vyplývají také transakce žalovaného z titulu nákupu potravin a drogerie a odchozí platby ve prospěch účtu č. [č. účtu] ve výši 5 000 Kč dne 13. 1. 2024 a 13. 2. 2024 a dne 27. 2. 2024 ve výši 10 000 Kč, b) od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024 je evidován příjem žalovaného ve výši 24 429 Kč, dále dne 14. 3. 2024 splátka půjčky č. [hodnota][Anonymizováno]ve výši 8 230 Kč a pojistného ve výši 717 Kč; dne 23. 3. 2024 žalovaný načerpal opět novou půjčku pod č. 6 ve výši 845 000 Kč a téhož dne došlo k předčasnému splacení půjčky č. 5 co do dlužné částky 636 219,49 Kč. Z výpisu za tento měsíc vyplývají dále odchozí platby žalovaného z titulu nákupu potravin, oblečení a obutí, pohonných hmot, hotovostní výběr částky 75 000 Kč dne 26. 3. 2024 (výpisy z účtu za období od prosince 2023 do března 2024).

12. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu, tzv. předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 na adresu odlišnou od adresy uvedené ve všech sjednaných dodatcích k Rámcové smlouvě. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkového dluhu 861 453,33 Kč (půjčka č. [IBAN] ve výši 853 931,88 Kč, kontokorent 5 129,45 Kč a „běžný účet č. [hodnota]“ 2 392 Kč) do 29. 1. 2025. Výzvu žalobkyně odeslala dne 22. 1. 2025 (Výzva předžalobní ze dne 20. 1. 2025 a kopie podacího archu u České pošty, s. p. s otiskem razítka pošty dne 22. 1. 2025).

13. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a provedl-li v řízení dokazování důkazy dalšími, pak v odůvodnění svého rozhodnutí se jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro své rozhodnutí ve věci samé. Obsah interních neautorizovaných sjetin vyhotovených samotnou žalobkyní hodnotil bez důkazní váhy a jako její pouhá skutková tvrzení.

14. Soud danou věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, proto aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“]). Soud se primárně zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr a kontokorent ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného zákonného ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, tedy že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V opačném případě je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 citovaného zákona soud přihlédne i k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytneli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou citovaného zákona, je smlouva neplatná a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o úvěr snižuje riziko věřitelů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze bez dalšího „považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet“ a že mu tedy úvěr neměl být vůbec poskytnut (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

17. Konkrétním účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je kromě ochrany spotřebitele také postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Projevem ochrany spotřebitele je i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Po provedeném řízení a dokazování soud uzavřel, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Nedůvodnou soud shledal žalobu v rozsahu požadovaného plnění ze Smlouvy o úvěru č. [IBAN] v rámci Dodatku č. [hodnota] ze dne 23. 3. 2024, kterou po provedeném dokazování shledal jako absolutně neplatnou. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně a s odbornou péčí zkoumala jeho pravidelné příjmy a výdaje. Ačkoliv žalobkyně disponovala údaji o finančních poměrech žalovaného na základě přehledu jeho transakcí na běžném účtu č. [č. účtu], který na jeho jméno od 10. 12. 2020 vedla, a ačkoliv věděla, že není v možnostech žalovaného hradit závazky z již prvního úvěru poskytnutého dne 28. 6. 2021 pod č. [IBAN], opakovaně s ním uzavírala další úvěrové smlouvy za účelem refinancování poskytnutého úvěru („půjčky“) se stále se navyšujícím úvěrovým rámcem. To vše bez doložených žádostí žalovaného o jejich poskytnutí a bez řádného posouzení všech jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně sice výpisy z účtu žalovaného ověřila, že jeho průměrný měsíční příjem činil v době před poskytnutím předmětného úvěru (tj. od 12/2023-2/2024) cca 25 000 Kč, avšak není zřejmé, jakým způsobem posoudila uvedené „příjmy ostatních členů domácnosti“ ve výši 30 000 Kč a jakým konkrétním způsobem ověřila jeho měsíční výdaje. Pro úplnost soud připomíná, že žalobkyně poprvé poskytla žalovanému úvěr č. [IBAN] dne 28. 6. 2021 ve výši 150 000 Kč, který byl 5 x refinancován úvěry: a) ze dne 21. 6. 2022 č. [IBAN] ve výši 140 897 Kč, b) dne 21. 12. 2022 č. [IBAN] ve výši 210 132 Kč, c) dne 19. 7. 2023 č. [IBAN] ve výši 470 510 Kč, d) dne 27. 2. 2024 č. [IBAN] ve výši 640 775 Kč a e) dne 23. 3. 2024 předmětným úvěrem č. [IBAN] ve výši 845 000 Kč. Jednotlivé úvěrové smlouvy (včetně [IBAN]) žalobkyně uzavírala se žalovaným účelově tak, aby mu mohla z jeho účtu automatickým inkasem strhávat jednotlivé navyšující se splátky úvěru a pojištění, ačkoliv jí bylo známo, že žalovaný není schopen bez její „finanční injekce“ splácet předchozí splátky a pojištění v nižší výši (viz výše splátky předchozího úvěru č. [IBAN] ve výši 8 230 Kč a pojistného ve výši 717 Kč, a splátka předmětného úvěru č. [IBAN] ve výši 10 868 Kč a pojistného ve výši 946 Kč měsíčně). Každým dalším úvěrem tímto způsobem uměle docházelo ze strany žalobkyně k „předčasnému splacení“ předchozího nesplaceného úvěru, kdy jednotlivé splátky z nově načerpaného úvěru strhávala sama žalobkyně automatickým inkasem.

20. V době sjednání předmětného úvěru činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 25 000 Kč, náklady na bydlení dle tvrzení žalobkyně žalovaný uvedl ve výši 5 000 Kč měsíčně, splátky jiných závazků dle registrů činily dle žalobkyně 8 331,36 Kč, výše životního minima činila v roce 2024 částku 4 860 Kč. Pouhým matematickým výpočtem lze dospět k závěru, že v možnostech žalovaného nebylo hradit na splátku předmětného úvěru a pojištění celkem 11 814 Kč. Nelze přehlédnout, že ani po poučení soudem žalobkyně věrohodně neprokázala, jaké osobní údaje, včetně údajů o výdajích a příjmech, žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kdy tuto žádost (ani předchozí žádosti) žalovaného nepředložila. Nelze bez dalšího vycházet z údajů, které sama žalobkyně uvedla ve svém interním dokumentu nazvaném „Přehled žádostí o úvěr - aplikační data“, jejichž správnost soud neměl možnost porovnat s údaji uvedenými (a stvrzenými) samotným žalovaným v jeho žádosti. Důraz na žádost žalovaného o poskytnutí úvěru je přitom kladen v každém ze sjednaných dodatcích.

21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla úvěr č. [IBAN] ve výši 845 000 Kč v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelské úvěru a tato úvěrová smlouva je tak ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná. K neplatnosti této úvěrové smlouvy soud přihlíží z úřední povinnosti. V daném případě s ohledem na výše popsané (bod 19) umělé navyšování zůstatků na účtu žalovaného tak, aby žalobkyně mohla automatickým inkasem strhávat splátky úvěru a pojištění, nelze uzavřít, že žalovaný splátky úvěru i pojištění hradil řádně a včas. Není na místě aplikace závěrů formulovaných v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. [spisová značka]. Mezi stranami nevznikla platná (úvěrová) smlouva, která by jim zajišťovala práva a vázala je k povinnostem, proto jsou obě strany povinny v souladu s § 2993 o. z. vrátit si to, co na základě neplatné smlouvy vzájemně plnily.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 845 000 Kč, přičemž žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu „uhradil“ celkem 62 298,27 Kč (55 676,27 Kč + 6 622 Kč). Sám žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by na úvěr plnil více, naopak po celou dobu řízení zůstal nečinný. V rozdílu poskytnutých a uhrazených finančních prostředků vzniká na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 782 701,73 Kč. V této výši mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni to, oč se na její úkor obohatil. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícího po vyhotovení žalobního návrhu, tedy ode dne 24. 4. 2025 (výrok I). Nárok žalobkyně z titulu kontokorentu sjednaného ve výši 5 000 Kč dne 16. 12. 2020, a nárok na zaplacení nepovoleného debetu, který na účtu žalovaného vznikl v důsledku zaúčtování pojistného a účelně vynaložených nákladů soud shledal po právu.

23. Ve zbývajícím rozsahu přihlížeje k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil, že žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 790 100,73 Kč, neúspěšná co do částky 71 359,60 Kč, její procesní úspěch ve věci tedy představuje 83,44 % (po zaokrouhlení 83 %) požadovaného plnění (91,72 % - 8,28 %). Pro úplnost soud uvádí, že při posouzení procesního úspěchu účastníků ve věci zohlednil v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 kromě samotné pohledávky i kapitalizované příslušenství.

25. Žalobkyně v řízení nebyla zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř., proto jí v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 33 178 Kč, dále hotové výdaje v paušální výši stanovené zvláštním právním předpisem (vyhláška č. 254/2015 Sb.). V jejím § 2 odst. 3 je stanovena výše této náhrady 300 Kč za každý úkon, avšak s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 a přihlížeje k § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, je nutno žalobkyni přiznat paušální náhradu nákladů ve výši 450 Kč za každý úkon. Žalobkyni tak náleží náhrada v celkové výši 2 250 Kč (5 x 450 Kč za úkon, kterým je předžalobní výzva, podaná žaloba, podání v koncentrační lhůtě ze dne 20. 11. 2025 a účast při jednáních soudu dne 16. 10. 2025 a dne 2. 12. 2025 ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Zároveň žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. spočívajících v cestovních výdajích k jednáním soudu dne 16. 10. 2025 a dne 2. 12. 2025 osobním vozidlem tov. zn. [jméno FO] [jméno FO] na trase Brno – Praha a zpět, tj. 406 km, při spotřebě 4,4 l/100 km, ceně motorové nafty 34,70 Kč/1 l a paušálu 5,80 Kč/1 km, ve výši 2 974,68 Kč k jednomu jednání; ke dvěma jednáním soudu ve výši 5 949,36 Kč (po zaokrouhlení 5 949 Kč). V souhrnu tvoří náklady řízení částku 41 377 Kč a přihlížeje k procesnímu úspěchu žalobkyně ve výši 83 %, představuje náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení částku 34 343 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal paušální částku náhrady za její podání ze dne 1. 9. 2025, když jeho obsahem byla doplněná skutková tvrzení k výzvě soudu, která však měla být součástí úplné a bezvadné žaloby.

26. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci tohoto rozsudku jak ve věci samé, tak pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

Poučení