67 C 417/2014-280

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa žalobkyně] zast. [titul] [titul] [jméno] [jméno], LL.M., advokátem se sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo] proti žalovaným: 1) [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa žalované], zast. [titul] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] 2) [země] – [anonymizováno 7 slov], [IČO], se sídlem [adresa žalované], o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že žalovaná [číslo]) je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] vedených Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované [číslo]) na náhradě nákladů řízení částku 62 072 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované [číslo]) na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění návrhu na její změnu ze dne [datum] (která byla připuštěna při jednání soudu dne [datum] – č.l. 72), se žalobce domáhal určení, že žalovaná [číslo]) je vlastníkem pozemků specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu ve znění jejích doplnění odůvodnil tím, že je osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen ZMV), když byl vlastníkem nemovitostí PK [anonymizováno], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [rok], [číslo], [anonymizováno], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [anonymizována dvě slova], [číslo] původně vedených v knihovní vložce [číslo] Desek zemských, Statek [část obce] a [část obce]. Dle zápisu [číslo] je patrné vlastnické právo žalobce, dle zápisu [číslo] z [datum] bylo poznamenáno zamýšlené převzetí postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Tento zápis mimo jiné dokládá vlastnické právo žalobce a spáchání křivdy po datu [datum]. Žalovaná [číslo]) získala zápis vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemkům parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] uzavřené mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum]. Zápis vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] získala žalovaná [číslo]) na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] uzavřené mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemku parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemkům parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemkům parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum]. Zápis vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] získala žalovaná [číslo]) na základě rozhodnutí [stát. instituce] ([anonymizována tři slova]) [číslo jednací] – [anonymizováno] ze dne [datum] k převodu nemovitého majetku. Původně s těmito pozemky hospodařil [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [anonymizováno] [obec], jak dokládá hospodářská smlouva z [datum], později [anonymizováno] [obec], státní podnik, jak dokládá přípis [anonymizováno] z [datum]. V rozhodném období je patrné odepisování a přenesení zápisů z vložky [číslo] svědčící žalobci ve prospěch uváděného subjektu, tedy přepsání pozemků v rozhodném období na stát. Dle žalobce v rozhodném období došlo k majetkovým křivdám jednak s odkazem na § 5 písm. a) odnětím věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy anebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě nebo podle písm. k ) převzetím nebo ponecháním si věci bez právního důvodu. U žalobce je dána aktivní legitimace k předmětným pozemkům dle § 18 odst. 1 ve spojení s § 3 a 5 ZMV, neboť je historickým vlastníkem pozemků a oprávněnou osobou dle ZMV. U žalované [číslo]) je dána pasivní legitimace, neboť je v dnešní době evidována jako vlastník všech předmětných pozemků, pasivní legitimace žalované [číslo]) je dána tím, že je subjektem, na který přejde vlastnické právo k předmětným pozemkům, uspěje-li žalobce se žalobou. Žalobou žalobce napadá porušení obou blokačních paragrafů, tj. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a § 29 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákon o půdě), kdy obě tato zákonná ustanovení již od roku 1991 upravila tzv. blokaci původně církevního majetku a majetku náboženských společností do doby přijetí zákonné úpravy o majetkovém vypořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Dle žalobce byl tedy od roku 1991 blokován veškerý původní církevní majetek ve vlastnictví státu, stát však takového zákazu nedbal a v rozporu s platnými a účinnými zákony umožnil transfer původního majetku církve. Pokud jsou v ustanovení § 18 odst. 1 ZMV použity výrazy„ převeden“,„ přešel“, tak odkaz na blokační ustanovení nelze vykládat tak, že se neplatnost týká pouze převodu a pouze toho majetku, který je (byl) předmětem buď zákona č 92/1991 Sb., anebo zákona o půdě, ale jedině tak, že neplatný je každý převod či přechod vlastnického práva k historickému majetku církví ze státu na třetí osobu, pokud k transferu vlastnictví došlo v rozporu s legitimním očekáváním založeným mimo jiné i blokačními ustanoveními. S ohledem na uvedené musí být šetřen účel ZMV, kterým je zmírnění majetkových křivd. Žalovaná [číslo]) má za to, že pozemky nabyla na základě bezúplatných smluv výše uvedených od [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“ a na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] – [anonymizováno] z [datum rozhodnutí]. V případě nabytí pozemků na základě uvedeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova], tedy nabytí vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] mohlo dle žalobce k nabytí vlastnického práva dojít na základě tohoto rozhodnutí pouze v případě jednoznačně určených nemovitostí uvedených v příloze B, část I.A a část B/1 a B/1 tohoto rozhodnutí. Tato příloha musela existovat v době vydání rozhodnutí, neboť jedině tak by bylo rozhodnutí určité, platné a vykonatelné. K odkazu žalovaných na jinou přílohu [číslo] žalobce uvedl, že byla vyhotovena až po vydání tohoto rozhodnutí a na jejím základě nemohlo dojít k nabytí předmětných dvou pozemků v k. ú. [část obce]. Příloha [číslo] má vypovídací schopnost pouze v tom, že potvrzuje případné právo hospodaření učiliště, nikoliv tu, že uvádí nemovitosti, které ministerstvo hodlalo převést a vydalo k nim účinné rozhodnutí s materiálními dopady do přechodu vlastnictví. Ve vztahu k pozemkům dotčeným žalobou je třeba hledět na dané rozhodnutí jako na rozhodnutí nicotné, nulitní a ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (k vlastnickému právu k nim) za neúčinné. Žalovaná [číslo]) na základě tohoto rozhodnutí nemohla předmětné dvě nemovitosti nabýt a ty proto zůstaly blokovány blokačními paragrafy. K přepsání vlastnického práva k nim došlo v rozporu s blokačními paragrafy a tedy neplatně. V případě druhého okruhu nabytí pozemků žalovanou [číslo]) ze strany likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ ve prospěch [územní celek] dvoustrannou smlouvou převodem žalobce namítl kromě porušení § 29 zákona o půdě, rovněž porušení § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a to u pozemků nabytých smlouvou od likvidátor, přičemž dle žalobce není vůbec rozhodné, zda se jednalo či nejednalo o tzv. zemědělský majetek a zda šlo o zcizení smlouvou převodem či přechodem. Zemědělský charakter je rozhodný pouze při posuzování blokace dle § 29 zákona o půdě, nikoli dle § 3 zákona č. 92/1991 Sb. Při zcizování předmětu převodu organizací dle § 1 za podmínek dle § 47b zákona č. 92/1991 Sb., muselo dle žalobce dojít k porušení § 3 citovaného zákona. Žalobce dále tvrdil, že likvidátor státního podniku nebyl osobou oprávněnou podávat návrhy na dražby ve smyslu zákona o veřejných dražbách. Přepsáním vlastnictví na základě smluv se subjektem, který k tomu nebyl oprávněn, zůstaly předmětné pozemky v režimu blokačních paragrafů. Dle § 57 odst. 1 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu vykonávané státními organizacemi uvedenými v odstavci 1 dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. k [datum]) zaniklo a právo hospodaření přešlo na organizační složku státu. Dle žalobce se jedná i o případ [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“, kterému vůbec nepříslušelo právo hospodařit k předmětným pozemkům a ani uzavírat smlouvy na žalobou dotčené či jakékoli jiné pozemky. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5387/2007 ze dne 16. 12. 2008. Stát s předmětnými pozemky nakládal jako vlastník, ačkoli nebyla shledána nabývací listina přechodu vlastnictví na stát, k převzetí pozemků došlo bez právního důvodu. Dne [datum] bylo teprve poznamenáno v Deskách zemských [číslo] zamýšlené převzetí. S námitkou vydržení vlastnického práva vyslovil žalobce nesouhlas, neboť se nelze dovolávat právního úkonu, který byl v rozporu s právním předpisem jako úkonu, který založil dobrou víru. Původní církevní majetek měl zůstat ve vlastnictví státu do doby vyřešení církevních restitucí, vydržecí doba tedy nemohla začít běžet. Předmětem sporu není samotné rozhodování o vydání či nevydání pozemků, tj. charakter pozemků, ale jde pouze o určení vlastnictví žalované [číslo]) k předmětným nemovitostem. K odkazu žalovaných na jiné rozhodnutí zdejšího soudu v obdobné věci, ve kterém se soud uchýlil k posuzování zemědělského charakteru pozemků k datu nabytí účinností zákona o půdě, žalobce poukázal na to, že během řízení bylo uvažováno o charakteru pozemků k době odnětí. Účelem § 29 zákona o půdě dle žalobce bylo blokovat majetek původně církevní, minimálně ten, který byl v době zabrání majetkem zemědělským a kdy o metodě restituce a její šíři se mělo rozhodovat až následně. I kdyby se charakter pozemků měl posuzovat k datu účinnosti zákona o půdě, pak zejména pokud jde o dosud zelené plochy pozemků nabytých dle ministerského rozhodnutí, o zemědělské pozemky jde a pozemky jsou způsobilé ke znovuzařazení do zemědělského půdního fondu i dnes.

2. Žalovaná [číslo]) s nárokem žalobce vyslovila nesouhlas a navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout v celém jejím rozsahu. Zároveň vyslovila nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, neboť žaloba byla podána v návaznosti na § 18 odst. 1 ZMV a jedná se o žalobu ve prospěch třetí osoby, kdy žaloba a její případný úspěch nevyvolává bezprostřední účinky pro žalobce. Poukázala na to, že § 18 odst. 1 ZMV z hlediska aktivní legitimace a skutkových tvrzení žalobce vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek: 1) věc z původního majetku církví byla přede dnem účinnosti ZMV převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob a dále 2) věc byla převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví třetí osoby v rozporu s : a) § 3 zákona č. 92/1991 Sb. (přičemž u uvedených pozemků došlo k převodu vlastnického práva v důsledku likvidace – zániku - [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a nikoli v důsledku privatizačního projektu – nelze tak aplikovat na tento převod blokační ustanovení § 3), b) § 29 zákona o půdě, přičemž dle § 1 odst. 1 tento zákon dopadá na zemědělský majetek. Napadání přechodu či převodu vlastnického práva ze státu na třetí osobu musí být výhradně v rozporu s § 3 zákona č. 92/1991 Sb. či § 29 zákona o půdě. K takovému rozporu s blokačními ustanoveními však v daném případě nedošlo. Pokud došlo k převodu předmětných pozemků na základě smluv o bezúplatných převodech mezi [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“ a [územní celek], žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že je takový přechod neplatný. Ustanovení § 29 zákona o půdě se týkalo toliko majetku uvedeného v § 1 tohoto zákona, tedy majetku zemědělského. Žalovaná [číslo]) poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 2918/16 ze dne 11. května 2017, ve kterém bylo uvedeno mimo jiné, že„ z relevantní judikatury Ústavního soudu nevyplývá, že by se ustanovení § 29 zákona o půdě mělo vztahovat na jiný majetek, než který je zahrnut pod věcnou působnost zákona o půdě“. Dle žalované [číslo]) se v daném případě o zemědělský majetek nejednalo ani v roce 1991, ani v době uzavření předmětných smluv a ani v současné době tyto pozemky nejsou zemědělského charakteru, fakticky se jedná o pozemky související s komunikací. K ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. žalovaná č. 1) dodala, že postupem dle tohoto zákona je provedení tzv. velké privatizace dle privatizačních projektů schválených jednotlivými usneseními vlády – viz ustanovení § 5 a násl. citovaného zákona. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2016, sp.zn. 28 Cdo 1246/2016, ve kterém Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění do [datum], je aplikovatelné na převody při tzv. velké privatizaci, tedy v privatizačních projektech podle ustanovení § 5 a následující uvedeného zákona. Výkladem nelze aplikaci tohoto ustanovení nijak rozšiřovat. Z toho vyplývá, že § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. se nepoužije na postupy dle zákona č. 427/1990 Sb. Pokud by převod vlastnického práva k majetku státu u [anonymizováno] podniku v likvidaci probíhal dle ustanovení § 47b věta první veřejnou dražbou, pak do přijetí zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, by se dražba majetku řídila právě zákonem č. 427/1990 Sb., u kterého Nejvyšší soud jasně vyloučil aplikaci blokačního ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. O porušení blokačního ustanovení by se tedy nejednalo. Není rozdíl v tom, kdy majetek státu při likvidaci zanikajícího státního podniku či jiné organizace, je v rámci likvidace zpeněžen jiným způsobem než dražbou, např. smlouvou o bezúplatném převodu. Na žalovanou [číslo]) předmětné pozemky nebyly převedeny náhodou či libovolně, všechny bezprostředně souvisí s provozem pozemních komunikací, často se jedná o oka pozemních komunikací, na které není přístup (pozemek parc. [číslo]), některé z pozemků jsou částečně zastavěny (pozemek parc. [číslo] parc. [číslo]) a některé jsou zastavěny zcela (pozemek parc. [číslo]). Ze zákona je právě žalovaná [číslo]) povinna starat se o tyto pozemní komunikace a takový převod předmětných pozemků je zcela logický. Dále žalovaná [číslo]) poukázala na to, že za historický majetek církví, který není dle blokačních ustanovení dle § 18 ZMV zafixován a které vlastní osoby odlišné od státu, je církvím vydávána finanční náhrada dle § 15 a násl. ZMV.

3. Žalovaná [číslo]) rovněž navrhla žalobu zamítnout, neboť nedošlo k porušení blokačních paragrafů, tj. § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a § 29 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě. Ustanovení § 3 odst. 1 věta druhá zákona o půdě stanoví, že předmětem tohoto zákona není majetek, který na stát přešel po [datum] z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností. Dle § 29 zákona o půdě s účinností od [datum] majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku. Ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. dopadá pouze na privatizaci definovanou v § 1 tohoto zákona. Ustanovení § 29 zákona o půdě zapovídalo (až do vydání zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi) pouze převod, nikoli též přechod, vlastnického práva k majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. Navíc § 29 zákona o půdě se vztahoval pouze na nemovitosti, které ke dni účinnosti zákona o půdě splňovaly charakter nemovitostí specifikovaných v § 1 odst. 1 tohoto zákona, tj. jednalo se o pozemky zemědělské. Na pozemky, které jsou předmětem této žaloby, se však zákon o půdě nevztahuje. S tvrzením žalobce, že v daném případě nabyla žalovaná [číslo]) pozemky, které jsou předmětem žaloby (s výjimkou pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce]) na základě bezúplatných smluv uzavřených s likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“, a že tím došlo k porušení ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb., žalovaná [číslo]) vyslovila nesouhlas, neboť převod nemovitostí na základě Smlouvy o bezúplatném převodu, která byla uzavřena podle § 51 zákona č. 40/164 Sb. v souladu s § 47b odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. takovým porušením zákona není. [příjmení] [osobní údaje žalobce] [číslo] 1991 Sb. sice upravuje podmínky převodu majetku státu, ke kterému mají právo hospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy a jiné státní organizace, zároveň však stanoví, že převod majetku podle tohoto zákona se provádí podle rozhodnutí o privatizaci podniku nebo jeho části nebo podle rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiné právnické osoby vydaného na základě návrhu privatizačního projektu - § 5 odst. 2 citovaného zákona. Nelze souhlasit se závěrem žalobce, že pozemky, které jsou předmětem žaloby, odpovídají předmětu úpravy dle § 1 zákona č. 92/1991 Sb., a proto na ně dopadá § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. Svůj nesouhlas žalovaná [číslo]) odůvodnila odkazem na existenci zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, který žádné blokační ustanovení neobsahuje. [příjmení] fakt, že se jedná o věc ve vlastnictví státu, ke které má právo hospodaření státní podnik neznamená, že jakýkoli převod této věci do vlastnictví třetí osoby, bude převodem ve smyslu zákona č. 92/1991 Sb. a jako takový s odkazem na § 3 bude blokován. Ustanovení § 47b odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. stanoví, že při likvidaci organizací uvedených v § 1 zpeněží likvidátor majetek veřejnou dražbou. Likvidátor může postupovat jiným způsobem pouze se souhlasem ministerstva, přitom se jedná pouze o určení způsobu zpeněžení majetku státu, ke kterému mají právo hospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy a jiné státní organizace v rámci likvidace. Byl-li by totiž majetek převáděn na základě rozhodnutí o privatizaci (tj.dle zákona č. 92/1991 Sb.), byl by způsob zpeněžení uveden v tomto rozhodnutí a § 47b by byl nadbytečný. Z toho vyplývá, že zákonodárce považoval za nutné určit způsob zpeněžení majetku likvidátor a při neexistenci zákona o majetku státu zařadil tuto úpravu mezi zvláštní, přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 92/1991 Sb. Navíc v původním znění zákona se § 47b nevyskytoval a do zákona byl vložen až s účinností od [datum]. Přitom nebylo úmyslem zákonodárce, aby při zpeněžování majetku při likvidaci zanikajících státních podniků a dalších organizací uvedených v § 1 zákona č. 92/1991 Sb. byl převod některého majetku blokován, neboť by to bylo v přímém rozporu s účelem likvidace takových organizací. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 06. 2016, sp.zn. 28 Cdo 1246/2016, § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012, se nepoužije na postupy dle zákona č. 427/1990 Sb., tedy na převody majetku při malé privatizaci. Tento závěr je plně aplikovatelný i na případy, kdy majetek státu při likvidaci zanikajícího státního podniku či jiné organizace je v rámci likvidace zpeněžen jiným způsobem než dražbou, jako je tomu v daném případě Smlouvou o bezúplatném převodu. K námitce žalobce ohledně porušení § 29 zákona č. 292/1991 Sb. žalovaná [číslo]) uvedla, že toto zákonné ustanovení se vztahovalo pouze na nemovitosti, které ke dni účinnosti zákona o půdě splňovaly charakter nemovitostí specifikovaných v § 1 odst. 1 zákona o půdě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 06. 2016, sp.zn. 28 Cdo 1246/2016). Žalobce nedoložil, že na pozemky, které jsou předmětem žaloby, se zákon o půdě vztahoval, tedy že tyto pozemky měly zemědělský charakter ke dni [datum]. Naopak skutečnost, že [anonymizována dvě slova] [územní celek]„ v likvidaci“ tyto pozemky převedl do vlastnictví žalované [číslo]) prokazuje, že se o zemědělské pozemky nejednalo, neboť byly převedeny právě z důvodu, že nebyly zemědělsky využitelné, jednalo se o pozemní komunikace, ostatní plochu apod. K odkazu žalobce na ustanovení § 30 zákona o půdě žalovaná [číslo]) dodala, že se na tzv. církevní restituce nevztahuje. Toto ustanovení sice rozšiřuje působnost zákona i na majetek, který byl k zemědělským účelům užíván v době odnětí vlastnického práva, ale pouze pro postup podle části druhé tohoto zákona. Tato druhá část zákona o půdě stanoví, kdo je oprávněnou osobou (státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst. 1), povinnou osobou, dále vymezuje restituční titul, stanoví lhůty pro uplatnění restitučního nároku a upravuje způsob vydání nemovitosti oprávněným osobám. Postup podle části druhé zákona o půdě nelze aplikovat na postup dle ZMV, když tento zákon žádné rozšiřující ustanovení vztahující se k charakteru majetku v době odnětí neobsahuje. K tvrzení žalobce, že likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ nebyl vůbec oprávněn s majetkem státu disponovat žalovaná [číslo]) uvedla, že § 18 odst. 1 ZMV nesvěřuje žalobci aktivní legitimaci k podání žaloby na určení vlastnického práva státu všeobecně, ale jen v určených případech. Dle tohoto zákonného ustanovení žalobce nemůže podat určovací žalobu, která napadá platnost smlouvy, pokud touto smlouvou nebyl dotčen některý z tam uvedených předpisů. Jak vyplývá z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 09. 2017, č. j. 16 Co 210/2017 – 1, v tomto případě nejde o žalobu podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., ale o obecnou určovací žalobu podle § 80 o. s. ř., u které žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť by tím došlo k nepřípustnému obcházení restitučních předpisů. Takovou obecnou určovací žalobu by proto bylo třeba již z tohoto důvodu zamítnout. Žalovaná [číslo]) nabyla pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na základě rozhodnutí MŠMT ČR ze dne 01. 01. 2011 č. j. 34013/2000 – 14 vydaného dle § 1 a 2 zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí práv a závazků k majetku České republiky do vlastnictví krajů. Ke dni [datum] tak uvedené pozemky přešly do vlastnictví žalované [číslo]). V kontextu žalovaná [číslo]) odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 01. 06. 2016, sp.zn. 28 Cdo 5217/2015, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se zřetelem k § 29 zákona o půdě, mohly církve důvodně očekávat, že zákonodárce přistoupí ke zmírnění majetkových křivd, které na nich byly spáchány v době nesvobody, nicméně legitimní očekávání církví se upínalo k vydání restitučního zákona, nikoli již k tomu, že bude naturálně vydáno maximální množství blokací dotčených statků, neboť tento problém byl předmětem diskrece zákonodárce. Nelze spatřovat žádný zásah do legitimního očekávání žalobce v tom, že vzpomínané nemovitosti přešly do vlastnictví kraje, vůči němuž oprávněná osoba nemůže v režimu zákona č. 428/2012 Sb. vznést nárok na jejich vydání. Za daného stavu ani v případě přechodu vlastnického práva na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] nedošlo k porušení žádného blokačního ustanovení a předmětné dva pozemky přešly do vlastnictví žalované [číslo]) platně.

4. Zdejší soud ve věci rozhodl dne 27.2.2018 rozsudkem č.j. 67 C 417/2014-173 tak, že žalobu zamítl (výrok I.), ve výroku II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované [číslo]) náhradu nákladů řízení ve výši 39 264 Kč a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované [číslo]) náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč. Tento rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.8.2018, č.j. 70 Co 216/2018-200 Odvolací soud vytkl zdejšímu soudu, že nezjistil správně skutkový stav tak, aby bylo možno učinit relevantní závěr o charakteru předmětných pozemků k okamžiku účinnosti zákona o půdě, tj. k [datum] a uložil mu, aby žalobce poučil ve smyslu § 118 a) o.s.ř. o nutnosti předložit důkazy k prokázání charakteru odňatých pozemků k tomuto datu. Při posouzení, zda předmětný pozemek je či byl půdou, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží ve smyslu § 1 odst. 1 písmena a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), se nestačí spokojit s označením pozemku v evidenci nemovitostí, ale je zapotřebí zkoumat i to, zda půda byla obhospodařovaná. Pokud nebyla, zda byl pozemek uchováván ve stavu způsobilém k jeho zařazení do kategorií pozemků příslušících do zemědělského půdního fondu. Dále vytkl zdejšímu soudu, že nedostatečně odůvodnil část rozsudku, v níž se zabýval okolnostmi přechodu vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] na základě rozhodnutí MŠMT ČR č.j. 34013/2000-14 z 1.1.2001, které bylo vydáno dle zákona č. 157/2000 Sb. Soudu uložil vyžádat kompletní předmětné rozhodnutí a vypořádat se s otázkou, zda je oprávněn toto rozhodnutí přezkoumávat při zdůvodnění, zda převodem těchto pozemků na žalovanou [číslo]) došlo či nedošlo k porušení § 29 zákona o půdě.

5. Závěr zdejšího soudu, že § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby nebránil tomu, aby byly předmětné pozemky bezúplatně převedeny ze [anonymizována dvě slova] [územní celek] na žalovanou [číslo]) na základě smluv o bezúplatném převodu, shledal odvolací soud za správný. Poukázal na to, že v tomto zákoně byla upravena tzv.„ velká privatizace“, v § 5 odst. 2 zákona ve znění od [datum] bylo stanoveno, že převod majetku podle tohoto zákona se prování podle rozhodnutí o privatizaci podniku nebo jeho části, nebo podle rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiné právnické osoby vydaného na základě návrhu privatizačního projektu. V projednávaném případě pozemky [anonymizována dvě slova] [územní celek] takovým způsobem privatizovány nebyly, § 3 odst. 1 tohoto zákona se proto v tomto případě neuplatní. Poukázal na to, že Nejvyšší soud dospěl k závěru, že § 3 odst. 1 vtělený do zákona č. 92/1991 Sb. upravujícího tzv.„ velkou privatizaci“ nebránil převodu historického majetku církví v dražbě prováděné na základě zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, kterým byla upravena tzv.„ malá privatizace“. Pokud tedy Nejvyšší soud dovodil, že § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. nebránil úplatnému převodu majetku státu (jinak než v rámci„ velké privatizace“) na fyzické či soukromé právnické osoby, nelze učinit jiný závěr než, že nebránil ani bezúplatnému převodu majetku státu na jiné veřejnoprávní korporace, v tomto případě na žalovanou [číslo]). Odvolací soud rovněž poukázal na to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2018, sp. zn. 28 Cdo 5069/2017 a ze dne 16.7.2018, sp. zn. 28 Cdo 1865/2018, na která opakovaně odkazoval žalobce, na projednávanou věc nedopadají.

6. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem zdejšího soudu, že žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení v případě určovací žaloby podané podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., a že je v řízení aktivně legitimován, žalovaní jsou pak legitimováni pasivně. Žalovaná [číslo]) je katastrálním vlastníkem předmětných pozemků a žalovaná [číslo]) má být určena jejich vlastnicí (viz podrobněji odůvodnění pod bodem 17. rozsudku zdejšího soudu a pod bodem 10. usnesení odvolacího soudu).

7. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu zdejší soud již neopakoval důkazy, které provedl pod bodem 4-7 odůvodnění jeho předchozího rozsudku. Dokazování provedl v rozsahu předestřeném odvolacím soudem výše a zjistil následující skutkový stav:

8. Ze žalobcem předloženého rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT ČR) č. j. 34013/2000 – 14 ze dne 01. 01. 2001 vyplývá, že ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí (tj. ke dni [datum]) došlo k přechodu věcí, práv a závazků, k nimž právo hospodaření náleželo předškolním zařízením, školám a školským zařízením zařazeným v síti předškolní zařízení ke dni [datum] a uvedeným v příloze A1 rozhodnutí do působnosti [anonymizováno] [územní celek]. Přitom pod písmenem a) je uvedeno, že nemovité věci, které jsou uvedeny v příloze B, části I.A a části B/1 a B/1 tohoto rozhodnutí přechází do vlastnictví uvedeného kraje, mezi kterým jako půjčitelem a příslušným předškolním zařízením, školou nebo školským zařízením, které věci drží, jako vypůjčitelem, vzniká výpůjční vztah. Zároveň byla soudu předložena příloha 191 k uvedenému rozhodnutí MŠMT ČR - Seznam nemovitostí, ke kterým příslušelo právo hospodaření příspěvkové organizaci [ulice] odbornému učilišti obchodu a služeb, [obec a číslo], [příjmení] [příjmení] mostem 3, mimo jiné je zde uveden pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce].

9. Soudu bylo dále předloženo Ohlášení přechodu vlastnictví k nemovitostem v k. ú. [část obce], které adresovala žalovaná [číslo]) Katastrálnímu úřadu [okres] dne [anonymizována dvě slova] žádala v něm o provedení zápisu převodu nemovitostí dle rozhodnutí MŠMT ČR č. j. 34013/2000 – 14 ze dne [datum] k převodu nemovitého majetku podle § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 157/2000 Sb., převod vlastnického práva záznamem z vlastnictví ČR do vlastnictví Hlavního města Prahy dle dílčí přílohy [číslo].

10. Žalobce soudu prokázal, že žalovanou [číslo]) vyzval, aby s nemovitostmi specifikovanými ve výzvě ze dne [datum] a ze dne [datum] nebylo prozatím nakládáno ve prospěch třetích osob, neboť se jedná o historický církevní majetek žalobce ve smyslu knihovní vložky [číslo] Desek zemských. Těmito výzvami vyrozuměl žalovanou [číslo]) o tom, že nemovitosti měly přejít do vlastnictví [územní celek] v rozporu s tzv. blokačními paragrafy. Ve stejném duchu vyzval žalobce žalovanou [číslo]) výzvou ze dne [datum].

11. V odpovědi sdělila žalovaná [číslo]) žalobci dne [datum], že Hlavní město Praha získalo předmětné pozemky na základě rozhodnutí státních orgánů (především MŠMT ČR a Ministerstva financí ČR) na základě zákona č. 92/1991 Sb. a také § 1 zákona č. 172/1991 Sb. do svého vlastnictví a užívá je v dobré víře, že byly převedeny v souladu se zákonem.

12. Soudu dále byly předloženy Smlouvy o bezúplatném převodu uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“ zastoupeným likvidátor [titul] [jméno] [příjmení] a [územní celek] (žalovanou [číslo]), jejichž předmětem byly pozemky dotčené touto žalobou, a to: - Smlouva o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (předmětem převodu se stal pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, parc. [číslo] plocha, zeleň, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, a parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, všechny k. ú. [část obce]). Ke smlouvě bylo připojeno Stanovisko Ministerstva financí k žádosti o udělení souhlasu s postupem likvidátor podle ustanovení § 47b zákona č. 92/1991 Sb., ve kterém Ministerstvo financí vyslovilo souhlas s bezúplatným převodem uvedených pozemků. - Smlouva o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (předmětem převodu se stal pozemek parc. [číslo] plocha, zeleň, parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, k. ú. [část obce]), připojen byl i souhlas Ministerstva financí s bezúplatným převodem předmětných pozemků do vlastnictví Hlavního města Prahy. - Smlouva o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (předmětem převodu se stal bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, k. ú. [část obce]), včetně předloženého souhlasu Ministerstva financí s tímto bezúplatným převodem. - Smlouva o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (předmětem převodu se stal bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, neplodná půda, k. ú. [část obce]), včetně předloženého souhlasu Ministerstva financí s tímto bezúplatným převodem. - Smlouva o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (předmětem bezúplatného převodu se stal pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň a parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, k. ú. [část obce]). - Smlouva o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] (předmětem bezúplatného převodu se stal pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, a parc. [číslo] ostatní plocha, zeleň, k. ú. [část obce]).

13. Z výpisu z KN prokazujícího stav evidovaný k [datum] soud zjistil, že vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [část obce] svědčí České republice s právem hospodaření pro [ulice] odborné učiliště obchodu a služeb, [obec a číslo], [příjmení] [příjmení] mostem 3. Z výpisu z KN k datu [datum] vyplývá vlastnické právo žalované [číslo]) k pozemku parc. [číslo] nabývacím titulem je rozhodnutí o přechodu nemovitostí do vlastnictví krajů (zákon č. 157/2000 Sb.) č. j. 34013/2000 – 14 (příloha [číslo]) ze dne [datum].

14. Z Návrhu vládního usnesení o vypořádání závazků na zemědělském majetku převzatém v revisi první pozemkové reformy č. j. 800305/54 vyplývá, že žalobci nebyla v době odnětí pozemku vyplacena žádná finanční náhrada.

15. Soudu byly dále předloženy fotografie pozemků parc. [číslo]. Z nich vyplývá, že se jedná o pozemky, které jsou zcela či zčásti (odhadem z poloviny) veřejným statkem jako součást silničního a pomocného silničního pozemku.

16. S ohledem na závěr odvolacího soudu zdejší soud dokazování doplnil o snímky předmětných pozemků z roku [rok] a ortofotomapy zachycující stav k [datum], ze kterých vyplynulo ve vztahu k pozemku parc. [číslo] že se historicky jednalo o veřejnou zeleň a později součást komunikace, ve vztahu k pozemku parc. [číslo] že se zde ke dni účinnosti zákona o půdě nacházela stavba podchodu pod ulicí [ulice] vedoucí na tramvajovou zastávku [příjmení], ve vztahu k pozemku parc. [číslo] že se jednalo a jedná o součást tramvajového obratiště, ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] že se ke dni účinnosti zákona o půdě na nich nacházela silnice, chodník a komplex tramvajového obratiště (při jednání dne [datum] žalobce sám uznal, že se v případě pozemku parc. [číslo] nejedná o zeleň- č.l.242 p.v.), ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] že ke dni účinnosti zákona o půdě tyto pozemky tvořily součást pozemní komunikace, nacházela se na nich pozemní komunikace. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] že se ke dni účinnosti zákona o půdě na něm nacházela stavba podchodu a přilehlá silnice a chodník. Žalobcem zmíněné koruny stromů na úroveň tohoto pozemku pouze zasahují, ale nejsou na tomto pozemku situovány.

17. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se k žádosti soudu o předložení jeho rozhodnutí č.j. 34013/2000-14 ze dne 1.1.2001 vyjádřilo podáním ze dne [datum] tak, že [anonymizováno] disponuje pouze přílohou A1, zbylé přílohy a A2, A3 a B byly na základě předávacího protokolu č.j. 10087/2001-60 dne 3.1.2001 předány [stát. instituce]. Soudu byl předložen zmíněný předávací protokol a rozhodnutí MŠMT ČR. Jeho nedílnou součástí se stala příloha A1 – seznam škol (předškolních zařízení, škol a školských zařízení), příloha A2 a A3 – personální doklady a příloha B - seznam věcí práv a závazků jednotlivých škol. Soudu rovněž byla předložena příloha A1 (č.l. 229) ve které je pod [číslo] označeno [ulice] odborné učiliště obchodu a služeb, se sídlem [adresa].

18. K žádosti soudu o zaslání uvedeného rozhodnutí MŠMT ČR č.j. 34013/2000-14 ze dne 1.1.2001 včetně všech jeho příloh, [stát. instituce] sdělil, že požadovaná příloha B nebyla na odboru evidence majetku, odboru školství, mládeže a sportu ani v archivu odboru [anonymizována dvě slova] [obec] [stát. instituce] dohledána. [stát. instituce] disponuje pouze doklady, které byly soudu zaslány.

19. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti, návrh žalobce na doplnění dokazování o místní šetření za účelem zjištění charakteru žalobou dotčených pozemků soud pro nadbytečnost zamítl, neboť by jím nebylo možné prokázat stav pozemků ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. k datu [datum] a ani by jím nebylo možné prokázat, zda půda na těchto pozemcích byla právě k tomuto datu zemědělsky obhospodařována, či nikoliv.

21. Jak již bylo výše zmíněno, otázku aktivní legitimace žalobce a pasivní legitimaci žalovaných v tomto řízení má soud za vyřešenou, když jeho závěr formulovaný pod bodem 17 předchozího rozhodnutí byl potvrzen odvolacím soudem pod bodem 10 jeho rozhodnutí.

22. Jak již uvedl ve svém předchozím rozhodnutí zdejší soud v daném sporu posuzoval dva způsoby nabytí vlastnického práva k pozemkům, které jsou předmětem této žaloby: jednak nabytí vlastnického práva na základě rozhodnutí MŠMT ČR č.j. 34013/2000-14 z 1.1.2001 (které se vztahovalo k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [část obce]), jednak na základě uzavření výše uvedených smluv o bezúplatném převodu vlastnického práva ze [anonymizována dvě slova] [územní celek]„ v likvidaci“ zastoupeného likvidátor na žalovanou [číslo]). K tvrzení žalobce, že v dané věci došlo k porušení § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, odvolací soud ve shodě se závěrem zdejšího soudu zaujal závazné stanovisko o tom, že § 3 odst. 1 citovaného zákona tomu, aby předmětné pozemky byly bezúplatně převedeny ze [anonymizována dvě slova] [územní celek]„ v likvidaci“ na žalovanou [číslo]), nebránil (blíže bod 13 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).

23. K tvrzení, že převodem předmětných pozemků došlo k porušení § 29 zákona o půdě soud žalobce vyzval k předložení důkazů prokazujících charakter odňatých pozemků ke dni účinnosti zákona o půdě, tedy k [datum]. Žalobce však toto důkazní břemeno neunesl. Z doplněného dokazování o snímky z roku 1988, které byly časově nejblíže rozhodnému datu, nevyplynulo, že by tyto pozemky měly ke dni účinnosti zákona o půdě charakter pozemků zemědělských, ani že by k tomuto datu byla půda zemědělsky obhospodařována. Soud poukazuje na § 1 zákona o půdě, který uvádí, že rozsah působnosti zákona o půdě se vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský a lesní půdní fond a na hospodářské budovy, tedy na nemovitosti, která tato kritéria splňovala ke dni účinnosti zákona. V § 1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě je jasně uvedeno, že zákon se vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond, nebo do něj náleží a i na půdu, která tvoří lesní půdní fond. Ustanovení § 30 zákona o půdě dopadalo pouze na ty případy, kdy bylo možné postupovat podle části druhé zákona. Nejvyšší soud vyjádřil stanovisko, že půdou ve smyslu ustanovení zákona o půdě (s přihlédnutím k zákonu č. 334/1992 Sb., o zemědělském půdním fondu) se rozumí zejména orná půda, vinice, chmelnice, zahrady, ovocné sady, pastviny a lesní pozemky; může jít také o půdu, která dočasně není obdělávána, ale je nepostradatelná pro provozování zemědělské nebo lesní výroby, např. vodní nádrže a rybníky potřebné pro zemědělskou výrobu, lesní a polní cesty, průseky v lesích. V řízení bylo prokázáno, že zemědělský charakter ve smyslu uvedeného žalobou dotčené pozemky ke dni účinnosti zákona o půdě neměly, jak je blíže rozvedeno pod bodem 16 tohoto rozhodnutí. Ve shodě se žalovanou [číslo]) má soud za to, že [anonymizována dvě slova] [územní celek]„ v likvidaci“ tyto pozemky převedl do vlastnictví žalované [číslo]) právě z důvodu, že nebyly zemědělsky využitelné. Ve shodě se žalovanou [číslo]) soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 220/2014 ze dne 14.7.2017.

24. Při posouzení přechodu vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] na základě rozhodnutí MŠMT ČR č.j. 34013/2000-14 ze dne 1.1.2001 dle zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, soud dospěl k závěru, že v daném řízení nelze přezkoumávat rozhodnutí správního orgánu. Soud se může zabývat pouze otázkou, zda v předmětné věci byl vydán správní akt, nesmí však přezkoumávat jeho věcnou správnost a pokud bylo správním aktem rozhodnuto o otázce, která má povahu otázky předběžné pro civilní řízení, soud z tohoto vychází a je rozhodnutím správního orgánu vázán. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1590/2017 ze dne 29.8.2017 bylo předmětem rozhodování mimo jiné i totožné tvrzení žalobce ([název žalobkyně]) o tom, že pozemky jsou uvedeny toliko v přílohách daného rozhodnutí – [stát. instituce] (lze však spatřovat analogii mezi rozhodnutím [stát. instituce] a [stát. instituce]). V uvedeném rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že„ nemůže být pochyb o tom, že rozhodnutí (Ministerstva financí) nabylo právní moci, neboť proti němu nebyl opravný prostředek přípustný (§ 52 odst. 1 správního řádu), jak se v něm výslovně uvádí, jakož i vykonatelnosti (§ 52 odst. 2 správního řádu), přičemž k přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům z majetku České republiky došlo dnem jeho vydání, tedy [datum] (§ 132 občanského zákona). Záznam vlastnického práva vedlejšího účastníka do evidence nemovitostí v roce 1995 byl pouze deklaratorní, neboť šlo o rozhodnutí konstitutivní. Nedůvodně též dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho námitkou, že označené rozhodnutí Ministerstva financí je nicotným aktem (paktem) a že v tomto ohledu věc posoudil v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 953/2005 Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26.11.1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97 uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudku ze dne 17.12.1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96 uveřejněnému pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil a odůvodnil závěr, že mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, vždy však zkoumá, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda je správní akt vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný. Nicotný je správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným správním orgánem“. V usnesení ze dne 24.4.2002, sp. zn. 22 Cdo 1183/2000 Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že pro akt věcně vadný nebo nezákonný platí presumpce jeho správnosti. Pokud nejde o nicotný správní akt (paakt), platí i v případě věcné vadnosti či nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu, že pokud jím bylo rozhodnuto o otázce, jež má povahu otázky předběžné pro rozhodnutí soudu, soud z něj vychází (§ 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Ve stejném duchu se pak vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2977/2017 ze dne 7.2.2018. V daném případě rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 34013/2000-14 ze dne 1. ledna 2001 nabylo účinnosti dnem [datum], bylo vydáno věcně příslušným správním orgánem a s ohledem na výše uvedené je jím soud v předmětném řízení vázán s odkazem na § 135 odst. 2) věta druhá o.s.ř. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bylo oprávněno předmětné rozhodnutí vydat s odkazem na § 1 odst. 2) zákona č. 157/2000 Sb. V tomto rozhodnutí je výslovně uvedeno, že„ věci, práva a závazky, k nimž právo hospodaření náleželo předškolním zařízením, školám a školským zařízením zařazeným v síti předškolních zařízení, škol a školských zařízení ke dni [datum] a uvedeným v příloze A1 tohoto rozhodnutí, přecházejí dnem účinnosti tohoto rozhodnutí, tedy k [datum], do působnosti kraje [územní celek]“. V příloze A1 u rozhodnutí byly uvedeny školy a školní zařízení, kterých se toto rozhodnutí týkalo, přitom pod bodem 191 této přílohy je uvedeno [ulice] odborné učiliště obchodu a služeb. K tomuto bodu se vztahuje i příloha 191 coby součást zmíněného rozhodnutí, v níž jsou konkrétně vyjmenovány pozemky náležející SOU obchodu a služeb, včetně předmětných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] Tyto pozemky tedy přešly na žalovanou [číslo]) ve smyslu citovaného rozhodnutí MŠMT řádně.

25. Žalobce ani po doplněném dokazování neunesl své břemeno důkazní k tvrzení, jež učinil předmětem sporu, tedy že žalobou dotčené pozemky měly zemědělský charakter ve smyslu ust. § 1 odst. 1písm. a) zákona o půdě (viz bod 23 tohoto rozhodnutí) ke dni účinnosti zákona o půdě, když ani z předložených snímků takový závěr učinit nelze (blíže bod 15 a 16 tohoto rozhodnutí). V případě pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce], u kterých došlo k přechodu vlastnického práva na základě rozhodnutí MŠMT ČR č.j. 34013/2000-14 z 1.1.2001 soud pod bodem 24 odůvodnil, že správní rozhodnutí v tomto případě přezkoumávat soudem nelze. Nelze nezmínit, že i když se nepodařilo dohledat přílohu B k tomuto rozhodnutí (blíže bod 17 a 18), tak z příloh, které soud měl k dispozici, lze učinit v kontextu všech provedených důkazů závěr, že vlastnické právo k předmětným dvěma pozemkům přešlo na žalovanou [číslo]) platně (blíže bod 24). Soud proto i po doplněném dokazování žalobu zamítl, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když ve sporu procesně úspěšným žalovaným ve smyslu § 137 o.s.ř. přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

27. Ty jsou v případě žalované [číslo]) tvořeny odměnou za zastupování advokátem ve výši 56 264 Kč (podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při výši jednoho úkonu právní služby 3 100 Kč a dvěma úkony právní služby ve výši 1 550 Kč ve smyslu § 11 odst. 2 písm. f) citované vyhlášky). Zároveň soud žalované [číslo]) přiznal 16 paušálních částek náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 16 úkonů právní služby ve výši 5 808 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 16 úkonů právní služby (podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) d) a g) a odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 30 10 2015, [datum], [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a závěrečný návrh ze dne [datum] a dále účast při jednáních soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (publikováno rozhodnutí), dne [datum], [datum] a dne [datum] (publikováno rozhodnutí), vše včetně příslušné 21% DPH. Souhrnem soud žalované přiznal na náhradě nákladů řízení částku 62 072 Kč. I přes námitky žalobce soud při určování náhrady nákladů řízení setrval u své předchozí argumentace o tom, že náklady, které žalovaná [číslo]) vynaložila prostřednictvím zastupujícího advokáta, vynaložila účelně. Za situace, kdy se předmět tohoto řízení zcela vymyká běžné agendě žalované [číslo]) jak co do rozsahu, tak právní složitosti, kterou je schopna co do obrany svých práv plně zastat prostřednictvím svého úředního aparátu, nebylo na ní možno spravedlivě požadovat, aby se v řízení takto právně složitém hájila bez odborné pomoci advokáta. Žalované [číslo]) proto svědčí právo na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení advokátem jak výše rozepsáno. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit ve smyslu § 149 odst. 1) o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované [číslo]).

28. Náhrada nákladů řízení vzniklých žalované [číslo]) je tvořena paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce, nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. S ohledem na uvedené žalované [číslo]) náleží paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 900 Kč, konkrétně za její vyjádření ze dne [datum], [datum], závěrečný návrh [datum], vyjádření ze dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], jakož i za účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

29. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla soudem stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení