68 Co 121/2022- 244

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 66/2020 - 184, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé (ad III) mění tak, že se o 1,75 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] samostatně nerozhoduje, a dále se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 % úrok z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a 1,75 % úrok z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do zaplacení částky [částka], dále povinnosti žalované uznat, že argumentace v jejích rozhodnutích, jakož i argumentace jí podřízených správních orgánů neměla racionální základ, byla účelová, vykonstruovaná, nevěrohodná, překroucená, … sledující cíl zamezit naplnění dikce Podkladu MPSV, co do oprávněně zvýšených nákladů žalobce na bydlení v období jeho sociální potřebnosti, a dále co do zaplacení nemajetkové újmy za duševní útrapy [částka] až [částka] (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 1,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované poskytnutí částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Ad 28/2012, poskytnutí částky [částka] jako podílového navýšení (již poskytnutého zadostiučinění v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 41 C 222/2009) za půlroční pokračování nepřiměřeně dlouhého předchozího správního řízení, povinnosti žalované uznat, že argumentace v jejích rozhodnutích, jakož i argumentace jí podřízených správních orgánů neměla racionální základ, byla účelová, vykonstruovaná, nevěrohodná, překroucená, … sledující cíl zamezit naplnění dikce Podkladu MPSV, co do oprávněně zvýšených nákladů žalobce na bydlení v období jeho sociální potřebnosti, a poskytnutí částky [částka] až [částka] jako odškodnění duševních útrap [částka] až [částka] (jakkoliv žalobce v řízení upřesnil, že požaduje za duševní útrapy odškodnění ve výši [částka] – poznámka odvolacího soudu).

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že nárok neuznala, vznesla námitku promlčení nároku, namítla, že žalobci již byla uhrazena částka [částka] za délku předmětného řízení v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 41 C 222/2009 (částka přiznaná jakožto zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou předchozí části řízení – poznámka odvolacího soudu), pročež namítla, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto.

4. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobce vzal žalobce částečně zpět co do zaplacení částky [částka] (podílového navýšení – poznámka odvolacího soudu), povinnosti žalované uznat, že argumentace v jejích rozhodnutích, jakož i argumentace jí podřízených správních orgánů neměla racionální základ, byla účelová, vykonstruovaná, nevěrohodná, překroucená, … sledující cíl zamezit naplnění dikce Podkladu MPSV, co do oprávněně zvýšených nákladů žalobce na bydlení v období jeho sociální potřebnosti, a co do zaplacení nemajetkové újmy za duševní útrapy [částka] až [částka], pročež řízení částečně zastavil ve výroku I svého rozsudku dle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, odkazu na ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, poté, kdy soud I. stupně popsal průběh namítaného řízení zahájeného dne [datum] a definitivně ukončeného dne [datum], dospěl k závěru, že celková délka řízení trvajícího 7 let a 5 měsíců není dobou přiměřenou. ([příjmení] tak k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě – poznámka odvolacího soudu).

6. Soud I. stupně před učiněním uvedeného závěru se však nejdříve zabýval otázkou, zda žalobce splnil podmínku pro domáhání se práva u soudu spočívající v předběžném projednání nároku u žalované, a dospěl k pozitivnímu výsledku, zabýval se žalovanou vznesenou námitkou promlčení a dospěl k závěru o její nedůvodnosti, když žalobce podal žalobu v šestiměsíční promlčecí lhůtě stanovené ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a žalovanou vznesenou námitkou věci pravomocně rozhodnuté, přičemž rovněž dospěl k závěru o její nedůvodnosti, neboť v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 jakožto soudu I. stupně pod sp. zn. 41 C 222/2009 byla projednávána žaloba žalobce mimo jiné o odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (správně sp. zn. [spisová značka] – poznámka odvolacího soudu), jež bylo ukončeno vůči žalobci dne [datum], jak se podává z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 396/2013 - 187, předmětem tohoto řízení je však odškodnění z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno až dne [datum].

7. Soud I. stupně při závěru, že celková délka řízení trvajícího 7 let a 5 měsíců není dobou přiměřenou, uvedl, že tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, přičemž se v daném případě jedná o vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru o existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a existenci vzniku nemajetkové újmy jím způsobené. Soud I. stupně se zároveň zabýval tím, jaká forma satisfakce žalobci za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení náleží a případnou výší zadostiučinění v penězích, přičemž zjevně dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě se nejeví jako dostačující zadostiučinění, a je tak na místě zadostiučinění v penězích.

8. Soud I. stupně tak zjevně aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu stran domněnky vzniku nemajetkové újmy, ale tuto aplikoval i stran částek přiznávaných pro odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nepřiměřené celkové délky řízení, kdy při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení, přičemž v daném případě při délce řízení trvajícího 7 let a 5 měsíců stanovil základní částku odškodnění na spodní hranici Nejvyšším soudem vymezeného intervalu ([částka] až [částka] za rok řízení, tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc řízení).

9. Soud I. stupně dále uvedl, že je základní částku odškodnění nutné upravit v důsledku demonstrativně vytčených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

10. V posuzovaném řízení se nejednalo o natolik složitou věc, aby základní částka byla navyšována. Předmětem řízení byla žaloba o přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí ve věci opakované dávky sociální péče. Ve věci bylo rozhodnuto při jediném jednání. Kasační stížnost žalobce byla zamítnuta. Základní částku však nelze ani ponížit pro jednoduchost věci, když řízení nebylo zase tak jednoduché vzhledem k obsáhlosti materie, kterou se správní soud musel zabývat.

11. K významu posuzovaného řízení pro žalobce soud I. stupně uvedl, že se nejednalo o řízení s typově zvýšeným významem, základní částku pro toto kritérium tak není namístě ani snižovat, ani zvyšovat.

12. K jednání žalobce soud I. stupně uvedl, že se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel, hodnocení uvedeného kritéria nezakládá ani snížení, ani navýšení základní částky odškodnění.

13. K postupu orgánů veřejné moci soud I. stupně uvedl, že v řízení se vyskytly zjevné průtahy při vyžadování spisu, je věcí soudu si zajistit spis, jenž má být podkladem pro rozhodnutí, ať již jeho vypůjčením na krátkou dobu, či pořízením si jeho kopie. Žaloba byla žalobcem podána dne [datum] a první jednání ve věci bylo nařízeno až po více jak 6,5 letech na [datum] z důvodu nezajištění si včasného podkladového spisu. Soud I. stupně však vyslovil přesvědčení, že tento průtah na straně soudu je dostatečně zohledněn již stanovením základního odškodnění, neboť právě a jen tato nečinnost soudu, značně prodlouživší řízení, určila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. Hodnocení uvedeného kritéria nezakládá ani snížení, ani navýšení základní částky odškodnění.

14. Po zhodnocení uvedených kritérií soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši základní částky [částka], pročež žalobě co do této částky vyhověl a co do částky [částka] žalobu zamítl.

15. Úroky z prodlení pak přiznal z částky [částka] ve výši platné k prvnímu dni prodlení žalované a od prvního dne prodlení, a to vzhledem k uplatnění nároku žalobcem dne [datum] u žalované a vzhledem k zákonem č. 82/1998 Sb. upravené šestiměsíční lhůtě, stanovené k projednání nároku, když žádost žalobce doručená žalované dne [datum] se týkala řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. 41 C 222/09.

16. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když žalobce byl úspěšný s jedním nárokem, jinak zavinil zastavení řízení.

17. Proti rozsudku soudu I. stupně, a to jeho zamítavému výroku III ve věci samé, podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Žalobce nejdříve vyslovil souhlas se skutkovým zjištěním soudu I. stupně, že soudní řízení správní vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 2 Ad 28/2012, kdy nárok na poskytnutí zadostiučinění z titulu jeho nepřiměřené délky zůstal po částečném zpětvzetí žaloby jediným předmětem řízení, trvalo od [datum], podání žaloby žalobcem, do [datum], doručení usnesení Ústavního soudu, tedy 7 let a 5 měsíců, a s jeho právním závěrem o nepřiměřenosti délky uvedeného řízení a o důvodnosti přiznat žalobci zadostiučinění v penězích.

18. Žalobce však vyslovil nesouhlas s rozsudkem soudem I. stupně stran výše přisouzeného zadostiučinění, kdy vytkl soudu I. stupně, že žalobce v rozporu s ust. § 118a o. s. ř. nepoučil o možnosti rozdílného právního názoru oproti názoru žalobce. V této souvislosti uvedl, že nesouhlasí s tím, že soud I. stupně vycházel ze základní částky ve výši pouze [částka] ročně, jež je nepřiměřeně nízká vzhledem k celkové době řízení, jež bylo jednoduché, rozhodnuto bylo při jediném jednání, nařízeném po více než 6 a půl letech, kasační stížnost žalobce byla zamítnuta a jeho ústavní stížnost odmítnuta, bylo zatíženo průtahy způsobenými organizačními důvody na straně soudu, žalobce nijak řízení neprotahoval, bylo lze tak očekávat, že řízení skončí mnohem dříve, řízení o správní žalobě tak bylo extrémně dlouhé. Základní částka zadostiučinění měla být stanovena ve výši [částka] za rok trvání řízení, jak byla ostatně stanovena Městským soudem v Praze v jeho rozsudku ze dne 9. 4. 2014, č. j. 13 Co 396/2013 - 187, vydaném v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 41 C 222/2019 (soud I. stupně tak při stanovení základní částky zadostiučinění nepostupoval předvídatelně).

19. Žalobce dále vytkl soudu I. stupně, že nesprávně základní částku zadostiučinění procentuálně nenavýšil. V této souvislosti uvedl, že závěr soudu I. stupně o tom, že řízení zase tak jednoduché nebylo vzhledem k obsáhlosti materie, nebyl dostatečně odůvodněn, naopak rozhodnutí o správní žalobě bylo závislé jen na provedení jednoduchých matematických operací. Základní částka zadostiučinění by tak měla být navýšena o 20 % z důvodu jednoduchosti řešené věci. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že soud I. stupně základní částku odškodnění nenavýšil pro význam řízení pro žalobce, přičemž nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že předmětné řízení nelze zahrnout mezi řízení se zvýšeným významem pro jejich účastníky. Předmětné řízení o správní žalobě totiž patří mezi řízení ve věcech sociálního zabezpečení, závěr soudu I. stupně, že tomu tak není je tak nesprávný a neodůvodněný a nadto je v rozporu se závěrem vysloveným v již uvedeném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 396/2013 - 187, ve kterém odvolací soud uvedl, že základní částku je třeba zvýšit o 30 %, jelikož šlo o věc sociálního zabezpečení, která měla pro žalobce velký význam. Základní částka zadostiučinění by však měla být navýšena dokonce o 50 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, neboť řízení o správní žalobě bylo v určitém smyslu zbytečné, a to za situace, kdy žalobce očekával, že správní orgán bude postupovat dle svých dřívějších názorů vyslovených v jeho dokumentu (Podkladu) z roku [rok], jenž žalobce i navrhoval k provedení důkazu, soud I. stupně se však tímto návrhem nijak nezabýval. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že soud I. stupně základní částku odškodnění nenavýšil pro skutečnost, že žalobci nelze nic vytknout, a to jakkoliv k tomuto skutkovému závěru soud I. stupně dospěl, tento však při korekci základní částky pro žalobce z neznámého důvodu nijak nepromítl. Základní částka zadostiučinění by tak měla být navýšena o 20 % z důvodu, že žalobci nelze nic vytknout. Žalobce uzavřel, že jakkoliv by základní částka odškodnění měla být celkově zvýšena o 90 %, a měla tak činit [částka], svůj nárok nerozšiřuje (v žalobě požadoval částku [částka]), kdy v této souvislosti uvedl, že původně kalkuloval se snížením základní částky o 20 % z důvodu řešení věci na třech stupních soudní soustavy, k čemuž však soud I. stupně nepřistoupil, s čímž žalobce souhlasí.

20. Žalobce dále vytkl soudu I. stupně, že mu nesprávně přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne [datum] s odůvodněním, že svůj nárok u žalované uplatnil až dne [datum], jakkoliv on svůj nárok u žalované uplatnil již dne [datum] (kdy soud I. stupně nesprávně toto uplatnění posoudil tak, že se týkalo řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. 41 C 222/2009) a žalobce tak pro skutečnost, že žalovaná v šestiměsíční lhůtě nereagovala, uplatňoval správně úrok z prodlení ode dne [datum], tedy den po marném uplynutí šestiměsíční lhůty. Žalobci by tak měl být přiznán úrok z prodlení ve výši 10 % ode dne [datum].

21. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v jeho zamítavém výroku o věci samé tak, že jeho žalobě vyhoví.

22. Žalovaná ve své omluvě z odvolacího jednání navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

23. Žalobce při jednání odvolacího soudu k jeho dotazu potvrdil, že v řízení vedeném před správním orgánem, v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3 Cad 54/2007 a následně pod sp. zn. [spisová značka] a i v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno řízení o tomtéž nároku žalobce (z hlediska nemajetkové újmy, jak je rozvedeno níže – poznámka odvolacího soudu), tedy o opakované dávce sociální péče za období od [datum] do [datum].

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a po doplnění dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 222/2009 - 148, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 396/2013 - 187, podle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. a po zopakování dokazování žádostí žalobce ze dne [datum] adresované žalované – Ministerstvu spravedlnosti a přípisem žalované – Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], podle ust. § 213 odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř., shledal odvolání žalobce převážně důvodným stran jím namítaného počátku prodlení žalované a s ním související výše úroku z prodlení v tzv. zákonné výši, jinak je důvodným neshledal.

25. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 222/2009 - 148, odvolací soud stran předcházejícího (soudem I. stupně v napadeném rozsudku nezjišťovaného) průběhu řízení o žalobcem požadované opakované dávce sociální péče za období od [datum] do [datum], zjistil (odvolací soud z uvedeného rozhodnutí doslovně cituje a nijak citaci vyjma zjevné chyby neupravuje), že„ dne [datum] požádal žalobce o přiznání dávek sociálního zabezpečení. Rozhodnutím ze dne [datum] Obvodní úřad Městské části [obec a číslo] (dále jen MČ [obec a číslo]), rozhodl o tom žalobci neposkytnout dávku sociální péče. Dne [datum] žalobce znovu požádal o dávky sociální péče a opětovné přezkoumání jeho žádosti. Dne [datum] žalobce zaslal Obvodnímu úřadu MČ [obec a číslo] humanitnímu odboru podrobné vylíčení své majetkové situace. K tomuto přiložil listiny osvědčující jeho majetkové poměry. Dne [datum] se žalobce dostavil na příslušný úřad a prohlásil, že svou kupónovou knížku daroval své mamince. Rozhodnutím ze dne [datum] Magistrát hl. m. Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví rozhodl o přerušení řízení ve věci poskytnutí dávky sociální péče na základě žádosti ze dne [datum], když dne [datum] žalobce písemně požádal o poskytnutí dávky sociální péče, tato žádost byla zamítnuta, žalobce se v zákonné lhůtě odvolal. Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví ze dne [datum] bylo zrušeno rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] Obvodní úřad MČ [obec a číslo] oznámil žalobci přiznání dávky státní sociální podpory a to příspěvku na bydlení ve výši [částka] na základě žádosti podané dne [datum]. Dne [datum] se žalobce dostavil na Obvodní úřad MČ [obec a číslo] a sdělil, že má živnostenský list. Dne [datum] se žalobce znovu dostavil na příslušný odbor a předložil tabulku celkových nákladů na adaptaci bytu. Žalobce se ještě dostavil dne [datum], kdy předložil další doklady. Dne [datum] žalobce znovu požádal o sociální výpomoc a to vzhledem k narůstající nepravděpodobnosti poskytnutí sociální výpomoci na základě žádosti ze dne [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum] Obvodní úřad MČ [obec a číslo] žalobci nepřiznal dávku sociální péče. Dne [datum] sociální pracovnice navštívila žalobce a dne [datum] Obvodní úřad MČ [obec a číslo] znovu vydal rozhodnutí, kterým žalobci nepřiznal dávku sociální péče. Dne [datum] žalobce podal odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum]. Dne [datum] se žalobce odvolal proti rozhodnutí MČ [obec a číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen Magistrátu hl. m. Prahy. Magistrát hl. m. Prahy Magistrát hl. m. Prahy ve věci rozhodl dne [datum] o odvolání žalobce proti rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] tak, že toto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Téhož dne rovněž rozhodl o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] žalobce znovu požádal o přiznání dávek sociálního zabezpečení. Dne [datum] se ve věci rozhodování o sociálních dávkách znovu dostavil na úřad a předložil další potřebné doklady. Rozhodnutím ze dne [datum] Obvodní úřad MČ [obec a číslo] znovu rozhodl o nepřiznání dávky sociální péče žalobci. Dne [datum] žalobce znovu podal odvolání proti tomuto rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum]. Věc byla dne [datum] poustoupena Magistrátu hl. m. Prahy. Dne [datum] žalobce znovu požádal o sociální výpomoc. Dne [datum] Magistrát hl. m. Prahy rozhodl o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum]. Žalobce následně podal na Ministerstvu práce a sociálních věcí podnět k přezkoumání rozhodnutí humanitního odboru úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], rozhodnutí odboru sociální péče a zdravotnictví Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], rozhodnutí humanitního odboru Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], rozhodnutí odboru sociální péče a zdravotnictví ze dne [datum] a rozhodnutí odboru Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Dále rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] a Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Dále rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociální věcí ze dne [datum] byla zrušena rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum], Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. V odůvodnění odbor sociální politiky MPSV ČR uvedl, že zjistil, že v daném případě nebyly při posuzování sociální potřebnosti vzaty v úvahu skutečné náklady na domácnost, tj. skutečný nájem, byť neplacený přímo majiteli bytu, ale prostřednictvím splátek úvěru. Dále nebyla vzata v úvahu skutečnost, že všechny akcie nebyly vlastnictvím [jméno] [příjmení] a prodejem v RM systému bylo za jednu akcii vyplaceno méně než [částka]. Rozhodnutím MPSV ze dne [datum] bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] a Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Po té byla věc vrácena zpět Úřadu MČ [obec a číslo] k opětovnému rozhodnutí. Dne [datum] úřad vyzval žalobce k předložení faktury za odběr elektřiny a dokladu o úhradách nájmu. Dále dne [datum] žalobce byl vyzval (vyzvat) k tomu, aby se dostavil na příslušné oddělení úřadu MČ [obec a číslo]. Dne [datum] ve věci proběhlo ústní jednání. Dne [datum] žalobce ještě doložil čestná prohlášení o tom, že neměl žádné příjmy z živnosti. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] ve věci vydal rozhodnutí, v odůvodnění odvolání žalobce namítl, že není spokojen s výší částek, které mu byly přiznány. O rozhodnutí žalobce rozhodl dne [datum] Magistrát hl. m. Prahy a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum] a rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo] podal žalobce žalobu u MS v [obec], věc byla vedena pod sp. zn. 2 Ca 8/2003. Rozsudkem ze dne [datum] byly rozhodnutí Magistrátu i Úřadu MČ [obec a číslo] zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla zejména jejich nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost a nedostatek odůvodnění. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Věc byla dne [datum] vrácena zpět Úřadu MČ [obec a číslo] dalšímu rozhodování. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] požádal o prodloužení lhůty k rozhodnutí. Přípisem ze dne [datum] Magistrát hl. m. Prahy prodloužil Úřadu MČ [obec a číslo] lhůtu k rozhodnutí. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] rozhodl o nepřiznání dávky sociální péče za období od [datum] do [datum] a žalobci přiznal dávku sociální péče od [datum]. Proti tomuto rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo] podal dne [datum] žalobce odvolání. Magistrát hl. m. Prahy rozhodnutím ze dne [datum] zrušil rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo]. Věc byla dne [datum] zpět Úřadu MČ [obec a číslo]. Dne [datum] bylo Magistrátem hl. m. Prahy sděleno, že není důvod pro prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do [datum]. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] znovu požádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí. Dne [datum] byla lhůta k vydání rozhodnutí prodloužena do dne [datum]. Žalobce následně podal ve věci návrh na vyloučení paní [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z rozhodování ve věci žalobce a dále PhDr. [jméno] [příjmení]. Návrh na vyloučení těchto osob byl dne [datum] předložen Magistrátu hl. m. Prahy. Následně se osob (y), jejichž vyloučení žádal, ve věci vyjádřily, dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] znovu požádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí, následně Úřad MČ [obec a číslo] rozhodl, že vedoucí humanitního odboru Úřadu MČ [obec a číslo] PhDr. [jméno] [příjmení] není vyloučena z řízení o poskytování dávek sociální péče žalobci a to rozhodnutím ze dne [datum]. Rozhodnutím Úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že paní [jméno] [příjmení] není vyloučena z řízení o poskytování dávek sociální péče žalobci. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] rozhodl tak, že žalobci nepřiznal dávku sociální péče za období od [datum] do [datum] a následně od [datum] žalobci dávky přiznal. Dne [datum] podal žalobce odvolání proti tomuto rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo], věc byla znovu postoupena Magistrátu hl. m. Prahy, který rozhodnutím ze dne [datum] rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo] zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] znovu požádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí. Magistrát hl. m. Prahy lhůtu prodloužil do [datum]. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] znovu rozhodl o tom, že PhDr. [jméno] [příjmení] není vyloučena z řízení o poskytování dávek žalobci. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] znovu požádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí ve věci a rozhodnutím ze dne [datum] bylo znovu rozhodnuto o tom, že [jméno] [příjmení] není vyloučena z řízení o poskytování dávek žalobci. Dne [datum] Magistrát hl. m. Prahy rozhodl o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do [datum]. Dne [datum] žalobce znovu podal návrh na vyloučení PhDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z projednání věci, dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] znovu požádal o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí. Magistrát hl. m. Prahy tuto lhůtu prodloužil do [datum]. Na začátku ledna roku 2006 mezi žalobcem a Úřadu MČ [obec a číslo] proběhla korespondence ohledně rozsahu dokazování v rozhodování Úřadu. Dne [datum] žalobce znovu vznesl námitku podjatosti správního orgánu I. stupně. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] ve věci vydal rozhodnutí, kterým přiznal žalobci opakující se dávku sociální péče od [datum]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] odvolání, věc byla předložena Magistrátu hl. m. Prahy, který rozhodnutím ze dne [datum] odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí Magistrátu podal žalobce návrh na jeho přezkum mimo odvolací řízení na Ministerstvu práce a sociálních věcí, to ve věci rozhodlo dne [datum] tak, že rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví a rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo] se ruší. Ministerstvo práce a sociálních věcí jako důvod zrušení rozhodnutí správních orgánů uvedl, že správní orgány nepřihlédly k (ke) skutečným nákladům žalobce na bydlení, když žalobce splácí úvěr, který mu byl poskytnut na rekonstrukci bytu. Dne [datum] byla spisová dokumentace vrácena zpět Úřadu MČ [obec a číslo]. Úřad MČ [obec a číslo] si ve věci vyžádal další podklady k rozhodnutí. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] požádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí. Dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] rozhodl o přiznání dávky sociální péče žalobci, a to od [datum] do [datum] ve výši [částka] a od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] odvolání. Dne [datum] ve věci rozhodl Magistrát hl. m. Prahy a potvrdil rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo]. Proti tomuto rozhodnutí Magistrátu následně žalobce podal dne [datum] žalobu, věc byla vedena u MS v [obec] pod sp. zn. 1 Ad 43/2010“ Dále z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 5. 2013, č. j. 41 C 222/2009 - 148, odvolací soud stran předcházejícího (soudem I. stupně v napadeném rozsudku nezjišťovaného) průběhu řízení o žalobcem požadované opakované dávce sociální péče za období od [datum] do [datum], zjistil (odvolací soud z uvedeného rozhodnutí doslovně cituje a nijak citaci vyjma zjevné chyby neupravuje), že„ podal žalobce dne [datum] správní žalobu o zrušení rozhodnutí vydaného Magistrátem hl. m. Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví ze dne [datum]. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí humanitního odboru Úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] O žádosti žalobce k přiznání opakované dávky sociální péče dle zákona o sociální potřebnosti. Soud ve věci dne [datum] zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce a na den [datum] nařídil ve věci jednání. Dne [datum] ve věci rozhodl a zrušil napadené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Proti tomuto rozhodnutí byla dne [datum] podána kasační stížnost a spis byl dne [datum] předložen Nejvyššímu správnímu soudu Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zpět soudu I. stupně k dalšímu řízení. Spis byl MS v [obec] doručen dne [datum]. Soud I. stupně ve věci znovu rozhodl dne [datum], kdy žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] kasační stížnost a spis byl dne [datum] předložen Nejvyššímu správnímu soudu Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zpět soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] soud I. stupně ve věci vydal další rozhodnutí, kterým zrušil napadané rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum]. Proti tomuto rozhodnutí podal Magistrát kasační stížnost a to dne 26. 7. [číslo] ([datum]), tato kasační stížnost byla dne [datum] zamítnuta. Dále z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 222/2009 - 148, odvolací soud stran předcházejícího (soudem I. stupně v napadeném rozsudku nezjišťovaného) průběhu řízení o žalobcem požadované opakované dávce sociální péče za období od [datum] do [datum] zjistil (odvolací soud z uvedeného rozhodnutí doslovně cituje a nijak citaci neupravuje), že„ Z rozhodnuti MPSV ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že po zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum] ve věci jako odvolací orgán rozhodovalo MSPV, které právě tímto rozhodnutím zamítlo odvolání žalobce a rozhodnutí Úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] potvrdilo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]“.

26. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 396/2013 - 187, odvolací soud zjistil, že k odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 222/2009 - 148, jímž soud I. stupně přiznal žalobci částku [částka] a [částka] jakožto zadostiučinění za nepřiměřenou délku předcházejícího správního a soudního řízení, odvolací soud zadostiučinění za nepřiměřenou délku předcházejícího správního a soudního řízení navýšil, a to na částku [částka] a částku [částka]. Žalobci tak bylo za předcházející dobu řízení přiznáno zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši [částka].

27. Z žádosti žalobce ze dne [datum] adresované žalované – Ministerstvu spravedlnosti a přípisu žalované – Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované požadavek na poskytnutí zadostiučinění v penězích z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kdy stran řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 222/2009 uvedl, že důvodem, proč bylo jednání ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] nařízeno až po 6 a půl letech od podání žaloby, byla nedostupnost správního spisu, jenž byl součástí odškodňovacího spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 222/2009. Žalobce se tak uvedenou žádostí nedomáhal poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 222/2009.

28. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku nejprve konstatuje, že soud I. stupně pochybil, pokud posuzoval řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] samostatně, izolovaně, kdy jak již odvolací soud předeslal při odvolacím jednání, je třeba jak na řízení vedené před správními orgány, tak na předcházející soudní řízení správní, tak i právě na soudní řízení správní vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] nahlížet z pohledu požadavku na poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené (celkové) délky řízení jako na jeden celek a jednotlivá kritéria byť demonstrativně vyjmenovaná zákonem č. 82/1998 Sb., posoudit právě vzhledem k celkové délce řízení (kdy tato se mohou v průběhu řízení i zásadně měnit, a je tak je nutno posoudit komplexně ve vztahu k celkové délce řízení, což odvolací soud učinil – srov. níže). Rovněž soud I. stupně pochybil ve skutkovém zjištění stran uplatnění nároku žalobcem u žalované a s tím souvisejícím posouzením počátku prodlení žalované a korespondující výší úroku z prodlení. Uvedená pochybení napravil odvolací soud v odvolacím řízení, kdy na straně jedné skutková zjištění stran průběhu předcházejících řízení (z hlediska požadavku na poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení předcházejících fází jediného řízení) učinil z doplnění dokazování a na straně druhé chybné skutkové zjištění stran uplatnění nároku žalobcem u žalované učinil ze zopakování dokazování. Jinak si pro své rozhodnutí soud I. stupně opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal v zásadě správná skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. vztahujících se k institutu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení a zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

29. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

30. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci. Oba soudy zastávají celkový pohled na řízení. Proto průtah jen v určité fázi řízení tolerují, pokud celková doba řízení nebude nepřiměřená, avšak i v řízení, v němž k průtahům nedošlo, lze dospět k závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení s přihlédnutím k okolnostem věci.

31. Odvolací soud nejprve uvádí, že i na předmětné správní řízení lze vztáhnout aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen„ Úmluva“) a navazující judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž se čl. 6 odst. 1 Úmluvy v rozsahu garance práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. Jelikož čl. 6 odst. 1 Úmluvy na správní řízení dopadá, odpovědnostním titulem je tak porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Je tak nutné na všechny fáze řízení (řízení správní ve všech fázích i řízení vedená před soudy) nahlížet jako na řízení jediné, a to bez ohledu na to, že žalobce se v tomto řízení domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby, kdy se původně mimo jiné domáhal i poskytnutí doplatku zadostiučinění ve výši [částka] za nepřiměřeně dlouhé správní řízení) poskytnutí zadostiučinění jen za jednu fázi řízení, a to v pořadí poslední soudní řízení správní.

32. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2755/2014, jenž uvedl,„ V rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že články 6 odst. 1 Úmluvy a 38 odst. 2 Listiny, garantující mj. právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (v dikci Listiny„ bez zbytečných průtahů“), se v rozsahu garance tohoto práva vztahují nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. Občanskými právy nebo závazky účastníků takových (správních) řízení se míní jen ta práva a závazky, jež mají civilní (soukromoprávní) povahu. Rozhodnutí správního orgánu o takovém právu či závazku musí mít současně na existenci, rozsah nebo způsob výkonu takového práva či závazku přímý vliv. Pro posouzení uvedené právní otázky je nejprve nutné posoudit, zdali posuzované správní řízení o žádosti o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení může být podřazeno pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K přiznání a vyplacení dávky mohlo dojít pouze tehdy, pokud o ní rozhodl věcně a místně příslušný správní orgán. Tento správní orgán tudíž rozhodoval o existenci daného práva, které bylo opravdové a vážné. Právo na vyplacení sociální dávky má původ ve vnitrostátním právu, neboť je přiznáváno na základě právního předpisu, který je součástí českého právního řádu. Pro posouzení, zdali se jedná o právo civilní (tj. soukromoprávní) povahy je nezbytné vycházet z judikatury ESLP. Právní řád České republiky tradičně zařazuje sociální podporu, která vychází z veřejnoprávní regulace, do oblasti veřejného práva. Nicméně z judikatury ESLP vyplývá, že i tato řízení pod aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadají (viz např. [příjmení] proti Švýcarsku, rozsudek ze dne [datum], stížnosti [číslo]), nadto řízení o poskytnutí plnění ze strany státu jsou judikaturou ESLP typově považována za řízení se zvýšeným významem pro účastníka (srov. Stanovisko, bod IV.). Proto lze posuzované řízení podřadit pod působnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť bylo kladně odpovězeno na všechny tři stanovené otázky. Z toho důvodu je nezbytné uvedené správní řízení a navazující soudní řízení posuzovat jako jeden celek až do vydání konečného rozhodnutí ve správním řízení. Na podkladě aplikovatelnosti Úmluvy je možné shodně aplikovat i Stanovisko“.

33. Odvolací soud tak vymezil počátek rozhodné doby řízení, a to podáním žádosti o přiznání dávky sociálního zabezpečení dne [datum]. Rozhodná doba řízení skončila doručením posledního vydaného rozhodnutí, usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne [datum], žalobci, tedy dne [datum], kdy řízení definitivně skončilo. Rozhodná doba řízení tak činila cca 20 let a 11 měsíců. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal celkovou dobu řízení (jakkoliv soud I. stupně ji posuzoval až ode dne [datum], od podání žaloby, jíž započalo v pořadí poslední soudní řízení správní) nepřiměřenou, když tato zjevná nepřiměřenost byla dána celkovou dobou řízení jako takovou.

34. Došlo tedy k porušení odpovídajícího práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v daném případě se uplatní i vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy žalobci. Žalovaná ani vznik nemajetkové újmy žalobce nevyvracela, jen měla za to, že mu nevznikla v takové intenzitě, zasluhovala poskytnutí zadostiučinění v žalobcem požadované výši (původně namítala, že žalobce byl již v přechozím odškodňovacím řízení dostatečně odškodněn, následně se do vyhovujícího výroku rozsudku soudu I. stupně neodvolala).

35. Soud I. stupně rovněž správně posoudil adekvátní formu zadostiučinění, když zjevně dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce není dostatečným zadostiučiněním. Nelze totiž dovodit bagatelní význam pro žalobce (naopak odvolací soud vzhledem k typově zvýšenému významu řízení dospěl k vyššímu než standardnímu významu), kdy by pak bylo lze uvažovat o samotném konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, aniž by bylo na místě přiznání zadostiučinění v penězích. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že zásadním kritériem nejen pro určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích, ale i pro stanovení formy zadostiučinění je význam namítaného řízení pro jeho účastníka.

36. Odvolací soud tedy shodně se soudem I. stupně považuje řízení nejen za nepřiměřeně dlouhé, ale sdílí i úvahu soudu I. stupně, že je důvodné poskytnout žalobci za jemu vzniklou újmu zadostiučinění v penězích. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že kritéria demonstrativně stanovená v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. slouží nejen pro posouzení vlastní (ne) přiměřenosti délky posuzovaného řízení, ale dle dikce uvedeného ustanovení i pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

37. S ohledem na dobu řízení, kterou lze označit za extrémně dlouhou, odvolací soud přikročil k použití základní částky (roční sazby) zadostiučinění na samé horní hranici judikovaného rozmezí, a to [částka] s polovičním krácením za první dva roky řízení (jakkoliv žalobce požadoval zadostiučinění jen za jím vymezenou dobu řízení), neboť za situace skončení řízení lze již celkovou dobu řízení posoudit včetně komplexního posouzení jednotlivých kritérií a dospět k celkové částce přiměřeného zadostiučinění.

38. Odvolací soud pak po doplnění dokazování dospěl k závěru, že základní částku zadostiučinění ve výši [částka] ([částka] za 20 let řízení + [částka] za dalších 11 měsíců řízení) je namístě modifikovat vzhledem ke kritériím stanoveným v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

39. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o standardním významu řízení pro žalobce, neboť typově zvýšený význam byl dán vzhledem k předmětu posuzovaného řízení, kdy se jednalo o dávku sociální péče. V této souvislosti odvolací soud opětovně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2755/2014, jenž uvedl, že„ Nejvyšší soud již ve Stanovisku uvedl, že řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.) patří mezi druhy řízení, u nichž se předpokládá zvýšený význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. také výše citovaný rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Švýcarsku, § 31).“. Proto přikročil ke zvýšení základní částky o 20 %, když k vyššímu procentuálním zvýšení neshledal důvod, neboť z průběhu předmětného řízení (z vydaných rozhodnutí) je zřejmé, že žalobci předmětná sociální dávka byla částečně přiznána v květnu [rok] a poté v lednu [rok], žalobce však nebyl spokojený s výší přiznané dávky a následně i s obdobím, za jaké mu byla ne/přiznána a nadále proti rozhodnutím brojil (nešlo tak v následném řízení o to, že by žalobci nebyla dávka přiznána vůbec, o to šlo v předcházející části řízení), přičemž i význam řízení se může v průběhu řízení měnit. V této souvislosti odvolací soud opětovně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2755/2014, jenž uvedl, že„ V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, Nejvyšší soud dále dovodil, že„ význam předmětu řízení pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb. není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení, nebo naopak zvýšení.“ Odvolací soud nehledal relevanci argumentu žalobce, že by měla být základní částka zadostiučinění navýšena dokonce o 50 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce, neboť řízení o správní žalobě bylo v určitém smyslu zbytečné, a to za situace, kdy žalobce měl očekávat, že správní orgán bude postupovat dle svých dřívějších názorů vyslovených v jeho dokumentu (Podkladu) z roku [rok], jenž žalobce měl navrhovat k provedení důkazu, a to za situace, kdy se z průběhu řízení podává, že rozhodování správní orgánů bylo ovlivněno nejednoznačností řešené otázky, jak i ostatně bylo konstatováno i v přechozím odškodňovacím řízení, pročež soud I. stupně nepochybil, pokud navrhovaný důkaz Podkladem z roku 2002 neprovedl (nadto odškodňovací řízení není řízením revizním).

40. Odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění z důvodu podílu žalobce na délce řízení, ten se na délce řízení ve fázi správního řízení nikoliv nevýznamně podílel, když podával opakované nedůvodné námitky podjatosti úředních osob, přičemž tato skutečnost vyvolala nutnost na ně procesně reagovat. Ve fázi soudních řízení negativní podíl žalobce na délce řízení odvolací soud nezaznamenal, pročež přikročil ke snížení základní částky odškodnění jen o 10 %.

41. Odvolací soud rovněž přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění z důvodu skutkové a hmotněprávní a procesní složitosti věci, když správní orgány zajišťovaly řadu podkladů pro své rozhodnutí, rozhodování správní orgánů bylo ovlivněno nejednoznačností řešené otázky a správní orgány vydaly i řadu procesních rozhodnutí. Ve fázi předcházejícího soudního řízení nelze dospět k závěru o jednoduchosti věci, ve fázi posledního soudního řízení však skutková i právní (jak hmotněprávní, tak procesní) složitost dána nebyla, pročež odvolací soud přikročil ke snížení základní částky odškodnění jen o 10 %.

42. Věc byla řešena na dvou stupních správními orgány, došlo k přezkumu mimo odvolací správní řízení, ze strany soudů rozhodoval Městský soud v Praze, Nejvyšší správní soud a i Ústavní soud, pročež odvolací soud přikročil vzhledem k počtu stupňů ve věci rozhodujících orgánů jakožto možnému samostatnému kritériu (může být i subsumováno pod kritérium složitosti věci) ke snížení základní částky odškodnění o 40 %.

43. Naopak odvolací soud shledal důvod pro navýšení základní částky z důvodu postupu orgánů veřejné moci, když ve fázi předcházejícího soudního řízení došlo k nečinnosti (vymezené daty [datum] a [datum]) v trvání cca 1 roku a ve fázi posledního soudního řízení došlo k mohutnému průtahu v řízení při vyžadování správního spisu, kdy tak došlo k nařízení jednání s výrazným zpožděním (nařízeno dne [datum] na den [datum], žaloba však byla podána již dne [datum]). V jiných fázích řízení však odvolací soud žádné průtahy nezaznamenal, pročež přikročil ke snížení základní částky odškodnění jen o 10 %.

44. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů přikročil ke snížení základní částky ve výši [částka] celkově o 30 % (jimž odpovídá částka [částka]) na výslednou částku [částka]. Žalobci však již bylo v předcházejícím odškodňovacím řízení přiznáno zadostiučinění ve výši [částka], po odečtu této částky od částky [částka], by bylo žalobci namístě přiznat ještě částku [částka] jakožto zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soudem I. stupně žalovanou nenapadeným vyhovujícím výrokem však bylo žalobci přiznáno další zadostiučinění ve výši [částka], tedy ještě vyšší, pročež odvolací soud neshledal důvod ke změně zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně co se týče jistiny tvrzeného nároku.

45. Odvolací soud však rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se o 1,75 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] samostatně nerozhoduje a tak, že uložil žalovaná zaplatit žalobci 10 % úrok z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a 1,75 % úrok z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, kdy na straně jedné soud I. stupně o 1,75 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] rozhodl duplicitně a na straně druhé po zopakování dokazování dospěl k závěru, že žalovaná se ocitla v prodlení dne [datum], a to za situace, kdy žalobce u ní nárok uplatnil dne [datum], posledním dnem zákonem č. 82/1998 Sb., stanovené šestiměsíční lhůty stanovené k projednání nároku by byl den [datum], jelikož se však jednalo o neděli, posledním dnem lhůty k plnění byl první následující pracovní den, tj. pondělí [datum] a až ode dne následujícího se žalovaná ocitla v prodlení, pročež žalobci podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přísluší právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a to ve výši platné v době, kdy se žalovaná ocitla v prodlení, tj. 10 % ročně. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., když i odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

46. Ve zbytku odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé co do částky [částka] jakožto jistiny spolu se zbývajícím příslušenstvím (v rozsahu, v němž nedošlo ke změně rozsudku) jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to ze shora rozvedených důvodů.

47. Ve výroku I o částečném zastavení řízení a ve vyhovujícím výroku II o věci samé nebyl rozsudek soudu I. stupně napaden odvoláním, a nabyl tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

48. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II. podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř /žalobce byl úspěšný co do požadavku na poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný pod R 40/2014, jenž dovozuje plný úspěch), jinak zavinil zastavení řízení svým procesním úkonem/ a rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení úspěšné žalované účelně vynaložené náklady nevznikly (obecné vyjádření o jedné větě odvolací soud neposoudil jako účelně vynaložený náklad).

Poučení