68 Co 284/2024 - 529

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň Mgr. Kateřiny Sedlákové a JUDr. Ludmily Petrákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. června 2024, č. j. 28 C 454/2020-489, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje a ve výroku III se mění tak, že žaloba o zaplacení částky [částka] se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaslat žalobci písemnou omluvu v navrženém znění, dále zaslat [právnická osoba] doporučený dopis obsahující sdělení v navrženém znění a zaplatit žalobci na odčinění nemajetkové újmy částku [částka]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodě 1 a 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 4 a 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci prostřednictvím [právnická osoba] doporučený dopis obsahující písemnou, vlastnoručně podepsanou omluvu tohoto znění: „Vážený pane [tituly před jménem] [jméno FO], omlouvám se Vám, že jsem o Vás ve své knize [jméno FO] - Třicet let pod přísahou uvedl následující nepravdivá tvrzení: že jste poskytoval informace z obsahu trestních spisů neoprávněným osobám, že Vám tyto osoby za to poskytovaly protislužby, že jste tuto nezákonnou činnost vykonával ve spolupráci se státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze [tituly před jménem] [jméno FO], že Vás vlastnictví bytu v pražské galerii [název] spojuje s některými lobbisty, že jste poskytnul informace ze spisu v kauze nákupu [Anonymizováno] paní [jméno FO] (dříve [jméno]), že jsme v trezoru ve Vaší kanceláři našli během domovní prohlídky složky s nápisem [název] a [jméno FO], v nichž byly všechny moje přešlapy, co se nastřádaly za celá léta, co kdo Vám právě řekl, že jste si schoval v trezoru spis [tituly před jménem] [jméno FO] a nesdělil [název] orgánům, že je proti němu vedeno přes dvacet šetření a prověřování, že jste se jako člen organizované skupiny podílel na úmyslném poškozování ústavního zřízení, a to s cílem působit na moc výkonnou, [Jméno žalovaného]“ (výrok I). Soud prvního stupně dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaslání písemného sdělení [právnická osoba] (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku [částka] (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení [částka] (výrok IV), a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok V). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, III a V včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že výroky ve své knize „[Jméno žalovaného], Třicet let pod přísahou“ nemohl zasáhnout do cti žalobce, neboť žalobce vlastním přičiněním o svou čest přišel. To, že jeho [podezřelý výraz] bylo zastaveno, ještě neznamená, že žalobce byl „očištěn“. Všechny sporné výroky se týkají profesní oblasti, v níž žalobce nepožívá dobré pověsti. V tomto směru žalovaný poukázal především na závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dle něhož byl žalobce napojen na kontroverzní postavy pražského podnikatelského prostředí způsobem, který byl neslučitelný s výkonem funkce státního zástupce. [podezřelý výraz] soud uvedl, že žalobce byl těmito osobami vnímám jako člověk, který dovede věci zařídit, a je pravděpodobné, že si za poskytované služby nechával platit. Jeho [podezřelý výraz] pak nebylo zastaveno proto, že by se skutek nestal, ale proto, že není [podezřelý výraz]. Vedle citovaného usnesení žalovaný označil k důkazu i analytickou zprávu k osobě žalobce a rovněž jeho profil na internetové encyklopedii Wikipedia, které svědčí o tom, že žalobce je kontroverzní osobou. Soud prvního stupně, ač tyto důkazy provedl, je nesprávně zhodnotil, když nezohlednil vliv skutečností, které z nich vyplývají, na žalobcovu profesní pověst. Pouze zkratkovitě uzavřel, že nebyl-li žalobce odsouzen, je „čistý jako lilie“. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že by sporné výroky bylo možno posuzovat jako skutková tvrzení. Zdůraznil, že se jedná o jeho vzpomínky na průběh vyšetřování některých známých kauz, a pokud by žalovaný měl prokazovat jejich pravdivost, musel by v zásadě prokázat [podezřelý výraz] žalobce, jako by se jednalo o [podezřelý výraz]. To z povahy věci nedává smysl. Nepřiměřená přísnost standardu nastaveného soudem prvního stupně je patrná především u výroků č. [hodnota], 5 a 7. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný si e-mailovou komunikaci mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] pamatoval poměrně přesně, pouze ji parafrázoval a zhodnotil. Jedná se tudíž o hodnotící soud s pravdivým základem. Rovněž pokud jde o složky s označením „Bradáčová“ a „[jméno FO]“, tyto se při prohlídce na Vrchním státním zastupitelství v Praze skutečně našly, nikoliv ale u žalobce, nýbrž u jeho nadřízeného [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný nebyl prohlídce osobně přítomen a informaci o ní získal na poradě. Také tento výrok tak má pravdivý základ, a žalovaný neměl důvod se domnívat, že se událost odehrála jinak. Jedná se tedy o ospravedlnitelnou nepřesnost. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že policejní orgán dne [datum] rozšířil úkony [podezřelý výraz] ohledně [podezřelý výraz] mimo jiné i na osobu žalobce. Žalovaný ve své knize pouze popisoval úvahy, které policii k tomuto kroku vedly, výrok je však pravdivý. Ani u ostatních výroků nelze mít jejich hodnocení ze strany soudu prvního stupně za přiměřené a jejich nepravdivost, resp. nepřípustnost kritiky nelze dovozovat jen z toho, že žalobce nebyl [podezřelý výraz] odsouzen. V neposlední řadě žalovaný namítá, že omluva, která mu byla soudem prvního stupně uložena, je nepřiměřená obsahu sporných výroků, neboť žalobce líčí příliš „bíle“. Navrhl, aby odvolací soud zopakoval dokazování předmluvou knihy „[Jméno žalovaného], Třicet let pod přísahou“, str. 6, ohledně motivace žalovaného k napsání knihy, dále usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a článkem k heslu „[Jméno žalobce]“ na internetové encyklopedii Wikipedia, a to ohledně žalobcovy profesní pověsti, a poté aby změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobce navrhuje potvrzení odvoláním napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Ohrazuje se proti tvrzení, že by jeho profesní pověst byla v době vydání knihy již poškozena, naopak se těšil a těší dobré profesní pověsti. Nadto by ani tato okolnost žalovaného nezbavovala odpovědnosti za jeho nepravdivé výroky. Žalobce zdůraznil, že v době vydání knihy bylo [podezřelý výraz] vedené proti němu pravomocně skončeno, aniž by byl uznán vinným a odsouzen. Žalovaný to dobře věděl a byl povinen ctít presumpci neviny. Pokud jde o charakter sporných výroků, soud prvního stupně správně rozpoznal, že se jedná o skutková tvrzení, a takto s nimi zacházel. Soud prvního stupně nezpochybnil motivaci žalovaného zachytit ve své knize vzpomínky na to, jak probíhaly významné [podezřelý výraz], na jejichž vyšetřování se podílel. Žalovaný však podává sporné výroky jako fakta, aniž by bylo současně uvedeno, že by se mělo jednat jen o nepotvrzené vyšetřovací verze. Všechny výroky jsou podávány v oznamovacích větách a je jimi sdělováno, co žalovaný či jeho kolegové zjistili, bez uvedení jakékoliv podmínky či zpochybnění a především bez jakéhokoliv zohlednění, že žalobce – až na jeden skutek – nebyl nikdy ani obviněn, natož odsouzen. Žalované výroky tedy nejsou žádným hodnotícím soudem, nýbrž popisem jednání, které je veřejnosti předkládáno tak, jako by se skutečně stalo. Přitom pravdivost žádného z těchto výroků nebyla prokázána. Za nedůvodnou žalobce označil i odvolací námitku stran údajné nepřiměřenosti omluvy, neboť její formulace koreluje s napadenými výroky a jejich význam nijak neposouvá. Představuje pouze kratší formulaci vlastních slov žalovaného. Žalobce navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadeném rozsahu potvrzen a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud při jednání konaném dne [datum] v souladu s § 213 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zopakoval dokazování některými listinnými důkazy, v prvé řadě usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které bylo ke stížnosti státního zástupce přezkoumáno Vrchním soudem v Praze, jenž stížnost státního zástupce usnesením ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zamítl (dovolání proti tomuto usnesení Nejvyšší soud dne [datum] odmítl).

7. Odvolací soud z uvedeného rozhodnutí zjistil, že žalobce byl stíhán pro [podezřelý výraz] odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a) [podezřelý výraz] zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v úmyslu opatřit [jméno FO] neoprávněný prospěch spočívající v tom, že okolnosti získání a nakládání s peněžními prostředky zajištěnými ve Švýcarské konfederaci nebudou předmětem [podezřelý výraz] v České republice, omezí se možnosti švýcarských orgánů činných v [podezřelý výraz] objasnit jimi šetřené podezření z praní špinavých peněz týkající se [jméno FO] a dalších osob, a tak dojde ke zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech a v bankovní schránce ve [název]. Konkrétně se jednalo o postup při vyřízení žádosti o právní pomoc ze strany švýcarského federálního státního zastupitelství ze dne [datum], o níž se žalobce v postavení náměstka vrchního státního zástupce v Praze dozvěděl dne [datum]. [podezřelý výraz] pro tento skutek bylo zastaveno podle § 188 odst. 1 písm. c) [podezřelý výraz] odst. 1 písm. b) [podezřelý výraz], neboť žalovaný skutek není [podezřelý výraz] a není důvod k postoupení věci. Z odůvodnění usnesení plyne, že nebylo prokázáno, že by žalobce (obviněný) v době vyřizování [název] právní pomoci [jméno FO] osobně znal, a nelze proto dovodit ani jeho úmysl jej zvýhodnit. Současně nebylo prokázáno, že by nesplnil svou povinnost vyplývající z jeho postavení náměstka vrchního státního zástupce, neboť byl pouze jednou ze čtyř úředních osob, které se dožádáním zabývaly a jeho stanovisko se nijak nelišilo od postoje jeho kolegů (správnost názoru, že na základě informací, které měla česká strana k dispozici, nebylo možné zahájit [podezřelý výraz], nakonec potvrdilo i [právnická osoba]). Z usnesení se dále podává, že podklad pro zprávu pro švýcarské orgány zpracovala policejní analytička, která lustrací v interních informačních systémech zjistila, že proti [jméno FO] není vedeno [podezřelý výraz] a v té době ani jiné šetření; zaznamenala pouze neověřené operativní poznatky, které ale nebylo možno zveřejnit a uvést do odpovědi. Městský soud v Praze zkonstatoval (v odst. 22 usnesení), že jeho úkolem nebylo hodnotit osobu žalobce (zda byl poctivým státním zástupcem, zda se nezpronevěřil svému poslání, zda byl člověkem na svém místě), ale posoudit, zda shromážděné důkazy prokazují, že se dopustil žalovaného skutku, a zda tento skutek je [podezřelý výraz]. Měl za nepochybné, že žalobce udržoval zcela nadstandardní vztahy s kontroverzními postavami pražského podnikatelského prostředí a nabízel jim své služby, přičemž obsah (zajištěné telefonické) komunikace naznačuje, že za své služby bral peněžní odměnu. Bylo prokázáno, že k těmto kontaktům docházelo minimálně od [datum], pro posuzovanou věc však bylo podstatné, zda se žalobce s [jméno FO] znal i na přelomu let 2008-2009. Podkladem pro tato zjištění byly výpovědi osob z okolí žalobce a [jméno FO]. Svědkyně [jméno], sekretářka [jméno FO], která domlouvala schůzky žalobce s [jméno FO], vypověděla, že před datem [datum] (incident s rozbitým stolem) žalobce neznala, další svědek [jméno FO], velmi dobrý přítel [jméno FO], popsal své první setkání s žalobcem na akci „Svatomartinská husa“ dne [datum]. V každém případě od března 2011 byl žalobce s [jméno FO] v častém kontaktu, naproti tomu žádný poznatek, že by k těmto kontaktům mělo docházet i dříve, neexistuje. Od března 2011 žalobce [jméno FO] často navštěvoval, [jméno FO] ho zval na společenské akce, oslavy, tenisové zápasy apod. Kromě shora popsaného skutku byl žalobci kladen za vinu ještě další skutek, v němž byl spatřován [podezřelý výraz] odst. 1 písm. a) [podezřelý výraz], jenž s nyní souzenou věcí nesouvisí a ohledně něhož bylo [podezřelý výraz] žalobce zastaveno z důvodu promlčení.

8. Odvolací soud dále zopakoval důkaz Wikipedií, heslem „[Jméno žalobce]“, kde je pod nadpisem „Kontroverze“ uvedeno, že žalobce byl [jméno FO] v roce 2007 zahrnut mezi osoby patřící k tzv. justiční mafii, pod nadpisem „[podezřelý výraz]“ je uvedeno, že podle výslechů v kauze předražených jízdenek pro pražský dopravní podnik měl žalobce pracovat pro [jméno FO] a že v roce 2013 byl obviněn ze zneužití pravomoci úřední osoby při výkonu funkce náměstka vrchního státního zástupce. V roce 2018 byl obžalován, [podezřelý výraz] bylo zastaveno, žalobce za ně získal odškodnění. Pod nadpisem „[název]“ je zmíněno, že žalobce vlastní byt v budově [název], kde má byt i [jméno FO]. V rámci textu jsou uvedeny i dvě citace vztahující se k žalobci, které mají pocházet od [jméno FO] a [jméno FO].

9. Odvolací soud konečně zopakoval důkaz články na internetu, které informovaly o knize žalovaného a přibližovaly její obsah, včetně uvedení citací některých pasáží z knihy vztahujících se k žalobci. Jedná se o článek „[název]. Líčí [Jméno žalovaného] ve své knize“ ze dne [datum], zveřejněný na [název]?, [Jméno žalovaného] prý vážně jde do politiky“ ze dne [datum], zveřejněný na [název], článek „Zásah na úřadu vlády byl překotný, vzpomíná policejní plukovník v záloze [Jméno žalovaného] ve svých pamětech“ ze dne [datum], zveřejněný na [název], článek „[jméno FO] do detailu popsal, jak honil mocné. Co mu řekl [adresa] při razii na vládě“ ze dne [datum], zveřejněný na [název] a článek „[jméno FO] popisuje vyšetřování a praktiky při něm. Co mu řekl [adresa]? Jak to bylo s dalšími kauzami?“, zveřejněný na [název]. Ve všech těchto článcích je žalobce prezentován jako ten, kdo plnil roli „hlídacího psa“ pro spoustu vlivných osob. Odvolací soud dále zjistil, že kniha žalovaného se těšila čtenářskému zájmu, stala se bestsellerem a podle [název]“ byla vybrána mezi vítězné knihy v anketě čtenářů v roce 2020 v kategorii „populárně naučná“ (viz č. l. 137 a 146 spisu).

10. Žalobce ve vyjádření k provedeným důkazům uvedl, že Wikipedie dle jeho názoru nemůže sloužit jako validní zdroj informací pro rozhodování soudu. Výroky, které z ní byly citovány, patrně souvisí s kauzou [jméno FO], v níž žalobce nikdy nebyl obviněn, dokonce ani vyslýchán, a neexistuje žádná spojitost mezi jeho osobou a tímto případem. Jedná se o lživé informace, které mají zřejmě původ v úniku informací z trestních spisů, a to nezákonných odposlechů. Pokud jde o usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], tento soud rozhodoval v neveřejném zasedání, žalobce neměl možnost se k podkladům, z nichž při svém rozhodnutí vycházel, nijak vyjádřit. Ohledně skutku, kde bylo [podezřelý výraz] zastaveno z důvodu promlčení (a který s nyní projednávanou věci nesouvisí), Nejvyšší soud později dovodil, že tento skutek se ani nestal. Žalobce současně zdůraznil, že v odškodňovacím řízení, které vedl proti státu z důvodu svého nezákonného [podezřelý výraz], resp. [podezřelý výraz] které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, mu bylo přiznáno vysoké finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž soudy zohlednily i to, že z trestních spisů unikaly do médií informace z neveřejného přípravného řízení.

11. Po takto zopakovaném dokazování odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl odvoláním žalovaného napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. Odvolací soud již znovu neopakuje relevantní normy objektivního práva, které správně citoval soud prvního stupně, a ztotožňuje se s jeho závěrem, že sporné výroky, jež mají povahu skutkových sdělení, představují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce.

13. Pokud je žalobce označován za osobu, která stojí za únikem informací z [hodnota] a 4: „Z [jméno FO] telefonu a jeho mailů zjistili, že to byla nejspíš ona, kdo dostal od [jméno FO] informace o výslechu [podezřelý výraz] v kauze nákupu [název]“ a „bylo jasné, že úniky jsou od [jméno FO]. Ale ještě jsme nevěděli, že ten únik šel přes ni a že to použili s [jméno FO] proti [jméno].“), tak z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce byl sice v této souvislosti prověřován, ale podezření se nepotvrdilo, dokonce nebylo vůbec zjištěno, kdo tyto informace vynesl. Je-li tvrzeno, že žalobce během svého působení na státním zastupitelství byl napojen na některé lobbisty, plnil pro ně roli „hlídacího psa“ a je dovozováno, že za tyto své služby získal byt v [název] (viz výroky 1 a 8: „Zjednodušeně řečeno si pan [jméno FO] ty spisy vyžádal, udělal podrobnou analýzu a podal zprávu těm, kterých se to týkalo. O tom, že se z jeho strany určitě nejednalo pouze o zájmovou činnost, svědčil mimo jiné fakt, že disponuje drahým bytem v pražské [název], což ho následně opět spojilo s některými lobbisty.“ a „My jsme měli kliku, že se všichni scházeli u [jméno FO], protože to byl jejich hlídací pes. Bavili se o tom, kdo co u něj má schované, třeba i ten byt v [název] byla protislužba. Placený byl, jen jsme to nedokázali prokázat.“), tak opět z provedeného dokazování vyplynulo, že tato podezření byla policií prověřována, ale nepodařilo se je prokázat. Co se týče vyřízení dožádání švýcarských orgánů (viz výrok 6: „Oni ty peníze zablokovali, začali to vyšetřovat jako praní špinavých peněz a chtěli vědět, zda je [jméno FO] u nás čistý. A přestože tady proti němu byla vedena celá řada šetření a prověřování, dokonce snad i přes dvacet, [jméno FO] jim odpověděl, že je čistý jak lilie, aniž by spis dal do běžné agendy. Prostě si ho schoval do trezoru.“), ani zde nebylo zjištěno, že by žalobce zneužil své pravomoci státního zástupce s úmyslem chránit [jméno FO]. V této souvislosti byl i obviněn ze [podezřelý výraz], jeho [podezřelý výraz] ale bylo zastaveno. Pokud jde o tvrzení o napojení dalších státních zástupců na žalobce, konkrétně se mělo jednat o [tituly před jménem] [jméno FO] (viz výrok 2: „V komunikaci mezi [jméno FO] a městskou státní zástupkyní se našel i mail ve znění: “Byli tady zase ty [podezřelý výraz] a zase chtěj ňáký ty byty. Zase se zajímali o člověka, o kterém jsi mi říkal, takže jsme je vyhodila.“ Ukazovalo se tedy, že má zase na sebe napojené další státní zástupce, kteří s ním na té krycí činnosti spolupracují.“), e-mail, který měl toto propojení dokládat, byl dle provedených důkazů jiného obsahu (a to: „[jméno FO], pouze info. Vyhodila jsem je s tím (byty). Musí doplnit. Podrobnosti ústně. Pa, [jméno FO].“) a skutečnosti předestřené žalovaným z něj nevyplývají. Jedná se tedy opět o výrok nepravdivý, resp. nepřípustně zkreslující obsah komunikace, která mezi žalobcem a JUDr [jméno FO] proběhla. Ani ohledně složek s označením „[jméno]“ a „[jméno FO]“ není tvrzení žalovaného pravdivé (viz výrok 5: „Vtipné je, že když jsme potom udělali prohlídku [jméno FO] kanceláře, našly se u něj v trezoru dvě složky. Na jedné bylo napsáno [jméno] a na druhé [jméno FO]. A byly tam všechny moje přešlapy, co se nastřádaly za celá léta, co kdo mu na mě řekl.“). Podobné složky sice byly nalezeny, avšak u jiné osoby a s jiným obsahem. Nelze proto připisovat žalobci, že si shromažďoval informace o žalovaném. Konečně co se týče výroku o [podezřelý výraz] (viz výrok č. [hodnota]: „Proto se rozšířily úkony pro [podezřelý výraz] neboli snahu o nabourání celého demokratického sytému státu. Prvním výrazným činem této organizované skupiny, které odůvodňovalo podezření, že by se osoby v této skupině mohly dopouštět [podezřelý výraz], byla snaha odvolat ministra spravedlnosti [jméno FO]. Zde již bylo patrné, že prověřovaná skupina se zaměřuje zejména na to, jak by úmyslně poškodila ústavní zřízení, a to s cílem působit na moc výkonnou, v tomto případě ministerstvo spravedlnosti … Měli tam vrchního zástupce [jméno], měli tam jeho zástupce [jméno FO], ale kdyby se [jméno FO] podařilo změnit strukturu státního zastupitelství, tak by o tyhle své lidi přišli.“), dle zjištění soudu prvního stupně k zahájení úkonů [podezřelý výraz] ve věci [podezřelý výraz] v březnu 2012 opravdu došlo, avšak věc byla odložena. V citovaném výroku je však předkládáno jako fakt, že žalobce patřil k lidem, kteří se pokoušeli útočit na ústavní zřízení (že byl jejich člověkem na státním zastupitelství).

14. Obrana žalovaného založená na jeho přesvědčení, že na předmětné výroky nelze pohlížet jako na skutková sdělení o objektivní realitě, ale jedná se o jeho vzpomínky na to, co prožil a jak to cítil, nemůže obstát. Jestliže žalovaný předkládá veřejnosti jako fakta konkrétní sdělení o žalobci způsobilá zasáhnout do jeho osobnostních práv, pak nese též důkaz pravdy k těmto sdělením. Nemůže se pak tohoto břemene zprostit jen argumentem, že jde o jeho vzpomínky apod. Tím spíše to platí, jestliže k mnohým tvrzeným skutkům bylo dokonce činěno šetření orgánů činných v [podezřelý výraz] a nebylo ani při něm prokázáno to, co žalovaný tvrdí. Soudy v občanském soudním řízení sice nejsou vázány zprošťujícím či obdobným rozhodnutím vydaným v řízení [podezřelý výraz], a není tudíž vyloučeno v civilním řízení vést dokazování k tomu, zda došlo k danému jednání, avšak nelze unést důkaz pravdy jen poukazováním na to, co a jak si žalovaný z [podezřelý výraz] policista pamatuje, jaký měl pocit, o čem byl přesvědčen atd. Tak by se dal relativizovat každý výsledek [podezřelý výraz] vyznívající ve prospěch obviněné osoby. Odvolací soud nemůže podpořit takové jednání, kdy policista (či jiný orgán činný v [podezřelý výraz]) podílející se původně na určitém [podezřelý výraz], které zřejmě nedopadlo podle jeho představ, pokračuje i po konci vyšetřování v rámci svých soukromých aktivit (např. v rámci zveřejňování svých pamětí) v připisování trestné činnosti bývalé obviněné osobě, aniž k tomu má pádné důkazy. Takové jednání neoprávněně zasahuje do osobnostních práv osoby, k níž se vztahuje.

15. Lze uzavřít, že žalobce má právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené tímto neoprávněným zásahem do své profesní potažmo občanské cti, vážnosti a dobré pověsti formou omluvy. Žalovanému nelze přisvědčit, že by požadované znění omluvy bylo nepřiměřené či zkreslené. Naopak je třeba souhlasit se žalobcem, že navrhovaná omluva sice zjednodušenou, nicméně výstižnou formou postihuje podstatu dehonestujících výroků, které byly o žalobci prezentovány, a žalobci tak po právu náleží.

16. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud neshledává důvodným požadavek na přiznání zadostiučinění v penězích. To má své místo tam, kde by se morální zadostiučinění vzhledem k okolnostem daného případu jevilo nedostačujícím. V posuzované věci tomu tak není. Odvolací soud vzal v úvahu všechny relevantní skutečnosti vypovídající o intenzitě a rozsahu neoprávněného zásahu, mezi nimi i velký mediální a čtenářský zájem, který kniha vyvolala, současně však i to, že profesní potažmo občanská pověst žalobce již byla v době vydání knihy značně poškozena, ne – li zničena. V tomto ohledu se odvolací soud opřel především o rozhodnutí soudu v [podezřelý výraz] odst. 2 o. s. ř.). Měl-li [podezřelý výraz] (a to nikoliv jen na základě žalobcem zpochybněných odposlechů, ale i výpovědí svědků) za nepochybné, že žalobce, byť v jiném než pro trestní věc[Anonymizováno]rozhodném období, udržoval jako státní zástupce soukromé kontakty ([podezřelý výraz] hovoří o „nadstandardních vztazích“) s kontroverzními osobami jako byl [jméno FO], jedná se o okolnost, která intenzitu a rozsah negativních následků, jež žalobci zveřejněním předmětných výroků vznikly, významnou měrou oslabuje. Jestliže se žalobce popsaným způsobem sám dobrovolně vystavil negativnímu vnímání své osoby ze strany veřejnosti (a médií), pokud jde o výkon povolání státního zástupce, nelze učinit závěr, že by jeho profesní čest a pověst zásahem žalovaného utrpěla natolik, aby bylo namístě poskytnout mu zadostiučinění v penězích. Svým jednáním popsaným shora sám žalobce značně poškodil svou pověst dávno před tím, než žalovaný zveřejnil své vzpomínky v předmětné knize.

17. Z důvodů, které byly shora vyloženy, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ve výroku III jej podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žaloba o peněžité zadostiučinění ve výši [částka] se zamítá.

18. Odvolací soud rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tím je odklizen nákladový výrok V rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že oba účastníci dosáhli srovnatelného procesního úspěchu a neúspěchu (žalobce uspěl s požadavkem na omluvu, byl však zcela neúspěšný ohledně peněžitého zadostiučinění; jeho neúspěch týkající se sdělení adresovaného [právnická osoba] lze v kontextu celého žalobního žádání považovat jen za marginální), rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.