68 Co 374/2021- 173

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] 2) Česká republika - Ministerstvo dopravy, [IČO] sídlem [adresa] o náhradě majetkové a nemajetkové újmy, k odvolání 1. žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 100/2016 - 139, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 100/2016 - 152 a ve znění doplňujícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 52 C 100/2016-153 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (ad I) mění tak, že se žaloba, jíž se žalobce po 1. žalované domáhal zaplacení [částka] s 7,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu) povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu co do požadavku na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a co do úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu) na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně opravil svůj rozsudek ze dne [datum] tak, že do záhlaví doplnil chybějící označení 2. žalované, České republiky - Ministerstva dopravy.

3. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] soud I. stupně doplnil svůj rozsudek ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] o výrok IV, jímž žalobci uložil zaplatit 2. žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Soud I. stupně rozhodl o žalobním požadavku na zaplacení majetkové újmy ve výši [částka] a nemajetkové újmy ve výši [částka] založeném na tvrzení žalobce, že dne [datum] byl při parkování svého vozidla před svým bydlištěm v [obec] kontrolován hlídkou Policie České republiky (dále jen„ PČR“) s tím, že u jeho vozidla nesvítí přední a zadní světlo. Když bylo zjištěno, že osvětlení vozidla je v pořádku, hlídka PČR přikročila k osobní kontrole žalobce ohledně požití alkoholických nápojů a návykových látek. Ačkoliv žalobce alkohol či návykovou látku nepožil, o čemž hlídku PČR informoval, byl nucen jet na vyšetření do nemocnice a následně na policejní stanici, kde mu byl zadržen řidičský průkaz. Již zde se jednalo o nesprávný úřední postup. Další nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v tom, že dne [datum] bylo Městským úřadem v Klatovech zahájeno řízení o zadržení jeho řidičského průkazu, žádosti žalobce o jeho vrácení ze dne [datum] nebylo vyhověno, a řidičský průkaz mu byl vrácen až dne [datum] na základě usnesení Městského úřadu v Klatovech z téhož dne poté, kdy nebylo prokázáno podezření z řízení vozidla pod vlivem návykové látky. Správní orgán pochybil, když nerozhodl o vrácení řidičského průkazu bez zbytečného odkladu. Žalobce dále uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] vykonával práci ve [příjmení] republice Německo (dále jen„ SRN“), v důsledku odebrání řidičského průkazu byl nucen pracovní poměr ukončit, neboť výkon práce byl podmíněn dojížděním autem do SRN do vzdálenosti 120 km od místa jeho bydliště. Jeho průměrný měsíční výdělek činil [částka], tedy [částka]. Žalobce tak žádal náhradu mzdy za měsíc duben 2016 a zadostiučinění ve výši [částka], když tvrdil, že následkem nesprávného úředního postupu je nevratné poškození jeho velmi dobrého zaměstnání v SRN, které bude mít dlouhodobý vliv na jeho finanční situaci i osobní život. Zadržením řidičského průkazu byl žalobce uveden do absolutní nejistoty, pocitu beznaděje, stresu a deprese. V důsledku ztráty zaměstnání mu scházely finanční prostředky a byl nucen uzavírat půjčky, které nemohl splácet, a upadl do insolvence. Kdyby nedošlo k zabavení řidičského průkazu, neztratil by nevratně své zaměstnání. Žalobce v průběhu řízení svůj nárok upřesnil tak, že v souvislosti s nesprávným úředním postupem PČR při zadržení řidičského průkazu požadoval náhradu materiální újmy ve výši [částka] a nemateriální újmy ve výši [částka] a v souvislosti s nesprávným úředním postupem správního orgánu, který mu měl nevrátit řidičský průkaz bez zbytečného prodlení, požadoval náhradu materiální újmy ve výši [částka] a nemateriální újmy ve výši [částka].

5. Žalovaná (1. žalovaná – poznámka odvolacího soudu) navrhla žalobu zamítnout, namítla, že zadržení řidičského průkazu žalobce bylo zcela zákonné, jeho orientační test na návykové látky byl pozitivní. Na postup PČR si žalobce nestěžoval. Žalobci nemohla vzniknout škoda ztrátou mzdy, neboť od [datum] byl zaměstnán. Jeho původní zaměstnání v SRN bylo platově podprůměrné, jeho mzda byla na hranici minimální mzdy. Neexistuje příčinná souvislost mezi postupem PČR ani správního orgánu a jakoukoliv škodou žalobce. Většinu pohledávek v insolvenčním řízení žalobce tvoří půjčky a úvěry sjednané v době od [datum] do [datum], tedy po vrácení řidičského průkazu a jejich součet je vyšší než žalobcem uplatněná majetková škoda. Při rozhodování o tom, zda bude žalobci zadržen řidičský průkaz, PČR vycházela i z hodnocení minulosti žalobce, který byl již několikrát PČR projednáván a PČR sdělil, že je pojištěn proti pokutám.

6. Soud I. stupně objasnil skutkový stav věci a svá zjištění obsáhl do odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud z nich vychází a na jejich rozsah v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje. Soud I. stupně vysvětlil, z kterého důkazu a proč nečerpal žádná zjištění a proč některé navržené důkazy neprovedl, kdy stran neprovedení některých důkazů soud I. stupně odkázal na nepřítomnost žalobce při jednání, kdy se tak sám zbavil možnosti být poučen postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), k doplnění tvrzení stran nemajetkové újmy a jejího prokázání, respektive aby rozvedl svá obecná tvrzení o závažnosti nemajetkové újmy a jejich dopadech do jeho života (zjevně dopadech tvrzených nesprávných úředních postupů v osobnostní sféře žalobce – poznámka odvolacího soudu).

7. S citací označených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) soud I. stupně shledal naplněnou podmínku přednostního uplatnění nároku žalobce u žalované, když žalobce svůj nárok uplatnil dne [datum] a jeho nárok nebyl ani z části uspokojen.

8. Dále se soud I. stupně zabýval tím, zda jsou naplněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tedy nesprávný úřední postup či existence nezákonného rozhodnutí, a zda žalobci vznikla újma v příčinné souvislosti s nimi. Žalobce tvrdil dva nesprávné úřední postupy, jednak postup PČR při odebrání řidičského průkazů dne [datum] a dále postup správního orgánu spočívající v reakci nikoli bez zbytečného prodlení na žalobcovu žádost o vrácení řidičského průkazu.

9. Soud I. stupně dovodil, že postup správního orgánu při vydání zadrženého řidičského průkazu nebyl nesprávný, správní orgán je ve smyslu ust. § 114 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), povinen vrátit řidičský průkaz bezodkladně poté, co rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění nebo zrušení pozastavení řidičského oprávnění nabylo právní moci, po doručení oznámení o zrušení exekučního příkazu nebo o skončení exekuce pozastavením řidičského oprávnění, nebo poté, co pozastavení řidičského oprávnění pozbylo účinnosti. Správní orgán získal povědomí o výsledku toxikologického vyšetření žalobce dne [datum] a následujícího dne vydal usnesení, kterým řízení zastavil a řidičský průkaz vrátil žalobci. Jednal tedy bezodkladně, a nedošlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. Jak dodal soud I. stupně k nároku žalobce na náhradu ušlé mzdy v souvislosti s tímto tvrzeným nesprávným úředním postupem, nebyla by navíc dána příčinná souvislost mezi nimi, neboť ukončení pracovního poměru žalobce nastalo dohodou, z jeho vlastní vůle.

10. Ohledně postupu PČR při odebrání řidičského průkazu žalobce soud I. stupně dospěl k závěru, že ačkoliv PČR postupovala v intencích ust. § 118a a ust. 118b zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném k [datum], došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že byl použit orientační test na přítomnost návykových látek, který ve svém důsledku označil falešně pozitivní výsledek (výsledek orientačního testu byl vyvrácen následným chemicko-toxikologickým rozborem). Poukázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 2009/20, podle nichž je v demokratickém právním státě nepřípustné, aby v důsledku toho, že orgán veřejné moci použije při silniční kontrole motorového vozidla orientační test na přítomnost drog v těle řidiče, jehož výsledky jsou falešně pozitivní, nesl jakékoliv negativní materiální následky jednotlivec. Soud I. stupně poukázal na shodné znaky projednávané věci a věci, v níž byl citovaný nález Ústavního soudu vydán, když i tam byl stěžovateli zadržen řidičský průkaz na dobu 1 měsíce.

11. Nárok žalobce na náhradu majetkové újmy – ušlé mzdy soud I. stupně neshledal důvodným s tím, že není dána příčinná souvislost mezi jejím vznikem a nesprávným úředním postupem žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu). Žalobce neprokázal tvrzení, že ztráta jeho zaměstnání v SRN by byla důsledkem zadržení jeho řidičského průkazu, pracovní poměr ukončil sám dohodou, bezprostředně po ukončení tohoto pracovního poměru v SRN dále pracoval, navíc řízení automobilu nebylo podmínkou výkonu práce v SRN.

12. Žalobu ale soud I. stupně shledal důvodnou ohledně nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce byl v důsledku nesprávného úředního postupu žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu) vystaven nejistotě, kdy bude moci znovu řídit vozidlo, bylo tak zasaženo do jeho práva na soukromý život. Tato nejistota trvala od zadržení řidičského průkazu dne [datum] do jeho vrácení dne [datum], tedy 31 dní. Soud I. stupně uvedl, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v skutkově obdobném případě. Uvedl, že se mu nepodařilo dohledat případ odškodnění imateriální újmy, který by se skutkově blížil projednávané věci. Pouhé konstatování porušení práva žalobce shledal nedostatečné s tím, že by nezohlednilo postoj žalované popírající nezákonnost postupu PČR. Pro stanovení výše zadostiučinění v penězích proto vyšel z údaje o průměrné hrubé měsíční nominální mzdě přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za 4. čtvrtletí roku [rok] ve výši [částka] s tím, že odráží vztah vytrpěné újmy k ekonomické realitě České republiky v daném období. Při přepočtu vyšel z částky [částka] na jeden den a za přiměřené zadostiučinění dovodil částku [částka]. Nijak ji neupravoval se závěrem, že význam věci pro žalobce byl obvyklý. Žalobce sice tvrdil, že nesprávný postup žalované pro něj měl vážné následky, své tvrzení ale nespecifikoval, a soud I. stupně proto vyšel z nejistoty, jakou by pociťovala každá osoba v postavení žalobce. Soud I. stupně opět poukázal na to, že pracovní poměr žalobce ukončit nemusel, šlo o práci za mzdu pod úrovní minimální mzdy v SRN, stran pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení žalobce ničeho konkrétního netvrdil, nevysvětlil, na co prostředky získané ze zápůjček a úvěrů použil.

13. Na straně žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu) soud I. stupně shledal prodlení s plněním ode dne [datum], žalobci tak z přisouzené částky přiznal úrok z prodlení ode dne [datum] ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

14. O nákladech řízení (ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou – poznámka odvolacího soudu) soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobce byl úspěšný pouze v nepatrné části předmětu řízení, je proto povinen nahradit žalované (1. žalované – poznámka odvolacího soudu) náklady řízení představované čtyřmi paušálními náhradami nákladů nezastoupeného účastníka podle ust. § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“).

15. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou soud I. stupně rozhodl (doplňujícím usnesením) podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobce byl úspěšný pouze v nepatrné části předmětu řízení, je proto povinen nahradit 2. žalované náklady řízení představované jednou paušální náhradou nákladů nezastoupeného účastníka podle ust. § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

16. Proti rozsudku soudu I. stupně, a to jeho vyhovujícímu výroku I o věci samé, podala 1. žalovaná včasné a přípustné odvolání.

17. V něm vyslovila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že ze strany PČR došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když tato splnila svou povinnost stanovenou ust. § 118b odst. 1, odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., tedy oznámení o zadržení řidičského průkazu spolu s ním odeslala v tam stanovené lhůtě. PČR tak reálně zadržovala řidičský průkaz žalobce pouze jeden kalendářní den. Skutečnost, že správní orgán zahájil dne [datum] řízení, aby je následně zastavil, nelze přičítat k tíži PČR, neboť ta nemá oprávnění k zahájení správního řízení, ani nemá možnost po předání řidičského průkazu správnímu orgánu rozhodnout o jeho navrácení. Nebylo prokázáno, že by PČR při provádění orientačního testu na návykové látky postupovala v rozporu se zákonem a úmyslně vyhodnotila tento test jako pozitivní. Žalovaná nicméně s ohledem na nejnovější judikaturu Ústavního soudu, který zavedl„ objektivní“ odpovědnost státu v případech zadržení řidičského oprávnění s následným zjištěním, že výsledek orientačního testu byl falešně pozitivní, vyslovila přesvědčení o tom, že je spravedlivé zohlednit, který orgán státu měl fakticky řidičský průkaz ve své dispozici. V této souvislosti vyslovila nelibost nad tím, že soud I. stupně ji zavázal k plnění za 31 dní zadržení řidičského průkazu (tedy včetně délky, po kterou trvalo správní řízení, jehož délku však PČR neměla možnost ovlivnit), a učinil ji tak odpovědnou za dobu, po kterou bylo vedeno správní řízení, které spadá do gesce 2. žalované.

18. První žalovaná rovněž nesouhlasila s formou přiznaného zadostiučinění, když poukázala na to, že konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy, je judikaturou akceptovaným plnohodnotným odškodněním. V této souvislosti připomněla, že žalobce tvrzenou nemajetkovou újmu spojoval se ztrátou velmi dobrého zaměstnání v SRN a s tím spojenými pocity beznaděje, stresu a deprese, přičemž uváděl, že se nevratně dostal do velkých finančních potíží v souvislosti se ztrátou zaměstnání v SRN, kdy byl nucen si vzít úvěry u finančních ústavů, které pak následně nebyl schopen splácet, a kdy přiměřenost zadostiučinění odvozoval od celkové výše vzniklých dluhů u finančních ústavů. Žalovaná poukázala na to, že v řízení vyvrátila uvedená tvrzení žalobce, přičemž i sám soud I. stupně k tomuto závěru došel při posouzení nároku na náhradu majetkové újmy.

19. První žalovaná závěrem nesouhlasila s výší přiznaného zadostiučinění v částce [částka] za den zadržení řidičského průkazu, když tato je zjevně nepřiměřeně vysoká, přičemž poukázala na judikovaná rozmezí zadostiučinění v penězích z titulu nepřiměřených délek řízení a z titulu nezákonné vazby. V této souvislosti uvedla, že nebylo zasaženo právo žalobce na vzdělání ani na rodinný život, soud I. stupně dovodil jen zásah do soukromého života žalobce. Soud I. stupně tak měl zohlednit okolnosti daného konkrétního případu, a pokud již dospěl k závěru, že konstatování porušení práva není dostatečným odškodněním, tak přiznat žalobci částku odpovídající zásahu do jeho práv.

20. První žalovaná konečně zdůraznila, že ve vztahu k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu (či nezákonnému rozhodnutí) správního orgánu ve správním řízení vedeném podle zákona č. 361/2000 Sb., není příslušnou organizační složkou státu, kdy touto je 2. žalovaná.

21. První žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil vyhovující výrok o věci samé rozsudku soudu I. stupně tak, že se konstatuje porušení práva žalobce na soukromý život a že se žaloba na zaplacení částky [částka] zamítá.

22. V doplnění svého odvolání žalovaná namítla, že žalobce vznik nemajetkové újmy neprokázal, přičemž břemeno tvrzení a důkazní je na něm. Žalovaná opět připomněla, že tvrzení žalobce stran ztráty dobrého zaměstnání v SRN a tím vyvolané finanční potíže, jež žalobce řešil úvěry od finančních ústavů, vyvrátila, nicméně zdůraznila, že tato tvrzení jsou nedotvrzená a i neprokázaná. Žalovaná namítla absenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem PČR a tvrzenou nemajetkovou újmou. Závěrem žalovaná poukázala na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 117/2019 - 121, a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 345/2020 - 152, dle nichž bylo přiznáno zadostiučinění za prokázanou nemajetkovou újmu (bylo prokázáno omezení v možnosti výběru zaměstnání, respektive ukončení pracovního poměru) z titulu zadržení řidičského oprávnění, v částce [částka] za den zadržení řidičského průkazu.

23. Žalovaná v doplnění svého odvolání navrhla, aby odvolací soud změnil vyhovující výrok o věci samé rozsudku soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá.

24. Žalobce se k odvolání 1. žalované nevyjádřil.

25. Odvolací soud nařídil na [datum] jednání, k němuž se žalobce nedostavil, aniž požádal o odročení jednání. Při něm předestřel, že soud I. stupně sice pochybil, pokud v průběhu řízení přestal jednat i s 2. žalovanou, nicméně žalobcem uplatněný nárok vůči ní byl pravomocně rozsudkem soudu I. stupně zamítnut a tato tak již není účastníkem odvolacího řízení, když ve vztahu k ní bylo řízení pravomocně skončeno. Předmětem odvolacího řízení tak byl jen vyhovující výrok I rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo 1. žalované uloženo zaplatit zadostiučinění v penězích, a to v částce [částka] s příslušenstvím, z titulu nesprávného úředního postupu PČR, nikoliv již nárok žalobce na poskytnutí zadostiučinění z titulu žalobcem vymezeného nesprávného úředního postupu správního orgánu.

26. První žalovaná při odvolacím jednání zdůraznila, že jakkoliv si je vědoma judikatury vztahující se k požadavkům na poskytnutí zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu (žalobce však zadostiučinění z tohoto titulu nepožadoval, nadto by šlo o nárok, u něhož by příslušnou organizační složkou jednat za stát bylo Ministerstvo dopravy, vůči němu však byl požadavek na poskytnutí zadostiučinění avšak z titulu žalobcem vymezeného nesprávného úředního postupu pravomocně zamítnut – poznámka odvolacího soudu), tak v projednávaném případě žalobce ani netvrdil, natož, že by prokazoval, vznik nemajetkové újmy, tedy jakým způsobem byl omezen tím, že po dobu jednoho měsíce neměl k dispozici řidičský průkaz, tvrdil jen dopady ve své finanční sféře, když si musel vzít úvěry, to se však týkalo období následujícího (období, kdy mu byl řidičský průkaz vrácen – poznámka odvolacího soudu).

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal odvolání 1. žalované důvodným.

28. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil v zásadě (srovnej ale níže) věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se však se soudem I. stupně neshodl na závěru o vzniku nemajetkové újmy žalobci, respektive odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že žalobce tuto újmu ani dostatečně netvrdil. Pak k úvahám soudu I. stupně o stanovení adekvátní formy zadostiučinění, když soud I. stupně dospěl k závěru o nedostatečnosti, neadekvátnosti, samotného konstatování porušení práva žalobce z důvodu nesprávného úředního postupu PČR spočívajícímu v zadržení jeho řidičského průkazu, přičemž tak shledal důvod pro přiznání zadostiučinění v penězích a úvahám soudu I. stupně o výši zadostiučinění v penězích, odvolací soud neshledal důvod se blíže vyjadřovat (s výjimkou níže uvednou).

29. Po zhodnocení důkazů provedených soudem I. stupně, přičemž odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně i z obsahu spisu (z toho, co v řízení uvedli účastníci), odvolací soud uvádí, že zjištěný skutkový stav soud I. stupně správně vyložil stran odpovědnostního titulu s poukazem na odkazované rozhodnutí Ústavního soudu, nicméně nevyložil jej správně stran vzniku nemajetkové újmy. Soud I. stupně tuto újmu shledal (obecně) jen v tom, že žalobce byl vystaven nejistotě, kdy bude moci znovu řídit vozidlo, a bylo tak zasaženo do jeho práva na soukromý život. Nadto žalobce rovněž jen zcela obecně tvrdil, že se ztrátou velmi dobrého zaměstnání v SRN byly spojeny pocity beznaděje, stresu a deprese.

30. Odvolací soud však zdůrazňuje, že v dané věci nejde o vyvratitelnou právní domněnku vzniku nemajetkové újmy, naopak vznik nemajetkové újmy u žalobcem vymezeného titulu (zadržení řidičského průkazu PČR) je oproti nemajetkové újmě z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení nutno prokázat (aby bylo lze uvažovat o újmě, za níž by bylo lze poskytnout zadostiučinění, ať již v jakékoliv formě). Bylo tak na žalobci, aby zcela konkrétně tvrdil a prokazoval existenci skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení jeho práv a vznik nemajetkové újmy. V kladném případě je teprve pak namístě se zabývat formou a případnou výší zadostiučinění, přičemž břemeno tvrzení a důkazní je opět na žalobci ohledně intenzity nemajetkové újmy odůvodňující poskytnutí zadostiučinění v penězích. Tedy pokud by žalobce konkrétní tvrzení nabídl a poté je i prokázal, bylo by namístě (právě dle nabídnutých tvrzení a jejich prokázání) uvažovat, zda je adekvátní formou zadostiučinění samotné konstatování porušení práva či práv či je namístě zadostiučinění v penězích (žalovanou namítaná omluva by nepřicházela v úvahu, když nebyla žalobcem požadována). Pokud by pak bylo na místě zadostiučinění v penězích, tak by bylo na místě vycházet z částek přiznávaných v obdobných případech, kdy již žalovaná poukázala na rozhodnutí zdejšího soudu jakožto soudu odvolacího, tedy z částky [částka] za den zadržení řidičského průkazu. Nicméně na vrub PČR by nemohla být brána doba vedení správního řízení o zadržení řidičského průkazu, jakkoliv to bylo souvislé s přestupkovým řízením (žalobce však žádný požadavek z titulu přestupkového řízení nevznesl a ani nevznesl požadavek z titulu jakkoliv judikaturou dovozeného nezákonného rozhodnutí správního orgánu o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu). Na vrub PČR při žalobcem vymezeném nesprávném úředním postupu spočívajícím ve vlastním zadržení řidičského průkazu by tak mohla jít jen odvolacím soudem uvažovaná doba dvou dnů oproti žalovanou uvažované době jednoho dne.

31. Zároveň odvolací soud dodává, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

32. Odvolací soud však zdůrazňuje, že žalobce po opakovaných výzvách soudu I. stupně učiněných postupem dle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. sice základní žalobní tvrzení doplnil ve smyslu projednatelnosti žaloby, nicméně tato základní kusá tvrzení nebyla dostatečná pro posouzení případných dopadů nesprávného úředního postupu PČR do jeho osobnostní sféry. Ač se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že jakkoliv jistě zadržení řidičského průkazu (na vrub PČR po dobu odvolacím soudem uvažovaných dvou dnů) je jistým diskomfortem, tak soudem I. stupně obecně uvedená nejistota žalobce, kdy bude moci znovu řídit vozidlo, a kdy tak mělo být dle soudu I. stupně zasaženo do jeho práva na soukromý život, se po okamžiku předání řidičského průkazu správnímu orgánu zjevně vztahuje ke správnímu řízení, jež PČR nevedla. Nadto tuto soudem I. stupně (obecně) dovozenou nejistotu žalobce nelze zaměňovat s nemajetkovou újmou, jež by mohla být odčiněna, když tuto nemajetkovou újmu žalobce konkrétně ani netvrdil. Žalobce se jen omezil na obecné tvrzení ve směru, že v důsledku absence řidičského průkazu došlo k ukončení zaměstnání v SRN a vzal si úvěry a zápůjčky, které nebyl schopen splácet a ještě obecnější proklamace stran toho, že ztrátou velmi dobrého zaměstnání v SRN byly spojeny pocity beznaděje, stresu a deprese.

33. Tímto obecným tvrzením však žalobce neplnil svou povinnost stanovenou ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tvrdit pro rozhodnutí věci všechny významné skutečnosti, když na straně jedné okolnosti okolo ukončení zaměstnání v SRN nerozvedl, nerozvedl ničeho o tom, že skutečně do svého zaměstnání dojížděl, že řidičské oprávnění bylo nutností pro výkon sjednané práce, že v souvislosti s ukončením zaměstnání se skutečně dostal do tíživé finanční situace, kterou řešil prostřednictvím zápůjček či úvěrů, kdy tyto byly poskytnuty a v jakých konkrétních částkách, na co byly použity. Stran jiných zásahů ve své osobností sféře žalobce netvrdil ničeho (jen vyjma uvedené obecné proklamace). Jakkoliv si tuto absenci tvrzení byl zjevně vědom i soud I. stupně, když při jednání konaném dne [datum] konstatoval, že žalobce se svojí nepřítomností zbavil možnosti získat poučení podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro nemajetkovou újmu (pročež správně zamítl důkazní návrh výslechem svědků, když až v případě plnění povinnosti tvrzení je na místě plnění povinnosti důkazní, přičemž důkazy absenci tvrzení nelze překlenout), tak přesto žalobě o poskytnutí zadostiučinění, a nadto dokonce v penězích, vyhověl, jakkoliv druhým dechem u tvrzeného nároku na náhradu majetkové újmy odůvodněného stejně obecnými okolnostmi, nad nimi vyslovil dílem pochybnost a dílem je zjevně vzal za neodpovídající skutečnosti či nedostatečně tvrzené (například: žalobce ukončit pracovní poměr nemusel, nadále v SRN pracoval, stran svých dluhů žádnou souvislost s nesprávným úředním postupem netvrdil).

34. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

35. Zamítavý výrok II o věci samé a akcesorický výrok IV o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou nebyl napaden odvoláním, a nabyl tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.)

36. O nákladech řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Nákladům řízení před soudem I. stupně úspěšné 1. žalované v dané věci odpovídá částka ve výši [částka] představující čtyři režijní paušály dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., (podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], příprava účasti na jednání, účast při jednání dne [datum]) ve výši [částka] dle ust. § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Nákladům odvolacího řízení v odvolacím řízení úspěšné žalované v dané věci odpovídá částka ve výši [částka] představující tři režijní paušály dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (odvolání, doplnění odvolání, účast při jednání) ve výši [částka] dle ust. § 2 odst. 3 cit. vyhlášky. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách odvolací soud neshledal důvod.

Poučení