68 Co 400/2021- 142

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobců: a) JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., narozený dne [datum] bytem [adresa] b) Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený zákonným zástupcem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. bytem [adresa] d) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená zákonnými zástupci JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., a Mgr. [jméno] [příjmení] bytem [adresa] e) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená zákonnými zástupci JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., a Mgr. [jméno] [příjmení] bytem [adresa], proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 67/2021 - 97, ve znění doplňujícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 67/2021 - 105, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 67/2021 - 129 a ve znění měnícího usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 67/2021 – 130 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o věci samé (ad II, IV, VI, VIII, X) potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou (ad III) se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou (ad V) se mění tak, že výše náhrady činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje, ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem c), žalobkyní d) a žalobkyní e) a žalovanou (ad VII, IX, XI) se mění tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalované se náhrada nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalobci c), žalobkyni d) a žalobkyni e) nepřiznává.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci a) [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III), žalobu, jíž se žalobkyně b) domáhala zaplacení [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok [příjmení]), uložil žalobkyni b) povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V), žalobu, jíž se žalobce c) domáhal zaplacení [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok [příjmení]), uložil žalobci c) povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII), žalobu, jíž se žalobkyně d) domáhala zaplacení [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok VIII), uložil žalobkyni d) povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX), žalobu, jíž se žalobkyně e) domáhala zaplacení [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok X) a uložil žalobkyni e) povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok XI).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali na žalované zaplacení uvedených částek jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku zranění žalobce a), ke kterému došlo dne [datum] při dopravní nehodě osobního vozidla, při níž byl žalobce a) sražen na přechodu pro chodce, přičemž dopravní nehoda byla způsobena řidičem vozidla, jež bylo odpovědnostně pojištěno u žalované. Žalobce a) byl tehdy se svým synem, žalobcem c), na cestě do porodnice, kde se žalobkyně b) chystala k porodu žalobkyň d) a e). Při nehodě žalobce a) utrpěl tržnou ránu na pravém lokti a četná pohmoždění, zejména pravého ramene, lokte a kolene. Porod, který probíhal císařským řezem, stihl žalobce a) na poslední chvíli. V té době měl silné bolesti a trpěl silnou nevolností. Tyto bolesti přetrvávaly, což mělo za následek, že následná péče o manželku a novorozené děti nebyla bezproblémová, veškeré jejich návštěvy (v porodnici – poznámka odvolacího soudu) žalobce a) absolvoval v silných bolestech. Protiprávní jednání (viníka dopravní nehody – poznámka odvolacího soudu) zasáhlo také do sféry osob blízkých žalobci a), a to jeho manželky, žalobkyně b), jeho syna, žalobce c), jenž byl svědkem dopravní nehody, jeho novorozených dcer, žalobkyň d) a e). U těchto osob vznikla újma způsobená zásahem do práva na soukromí a práva na rodinný život. Přes výzvu žalovaná uhradila žalobci a) pouze majetkovou škodu a bolestné, další nemajetkovou újmu jak žalobce a), tak dalších žalobců b) až e) žalovaná odmítla nahradit.

3. Žalovaná učinila nespornými tvrzení stran dopravní nehody, kdy je pojistitelem vozidla, které dne [datum] srazilo na přechodu pro chodce žalobce a), žalobce c), který ho doprovázel, však žádné zranění neutrpěl. Žalobce a) při této dopravní nehodě utrpěl zranění, za které mu žalovaná poskytla na bolestném částku [částka] a zdravotní pojišťovně poskytla náhradu nákladů léčení ve výši [částka]. Žalobcům však žádná další újma nevznikla. Pouze v případě žalobce a) by bylo lze uvažovat, za splnění dalších podmínek, k nimž ale nedošlo, že mohlo dojít ke vzniku další nemajetkové újmy, za niž by odpovídala maximálně částka [částka]. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 (rozsudek ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu), podle kterého se další nemajetková újma připouští v případech, kdy poškozený nad rámec běžných obtíží spojených s ublížením na zdraví utrpí újmu v podobě prožívání toho, že se nemohl postarat o blízkou osobu, závislou na jeho péči za předpokladu, že má důvodnou obavu, že se o osobu blízkou nepostará po tuto dobu nikdo jiný, což však u žalobce a) nenastalo.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a vycházeje z nesporných tvrzení účastníků o vzniku dopravní nehody a sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, po citaci ust. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), ust. § [číslo] a ust. § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dospěl k závěru o částečné oprávněnosti nároku žalobce a) na odčinění další nemajetkové újmy oproti nárokům ostatních žalobců, které důvodnými neshledal.

5. Stran nároku žalobce a) soud I. stupně uvedl, že se v důsledku zranění utrpěného při předmětné nehodě nemohl plnohodnotně podílet po dobu cca tří týdnů na péči o své právě narozené dcery, neboť měl v důsledku nehody omezenou hybnost a trpěl bolestmi a nevolností. Přitom narození dětí a navazování prvních kontaktů s nimi je v životě většiny rodin považováno za výjimečné období, které se už nedá opakovat. Pro žalobce bylo pokojné a radostné seznamování se a sžívání se s dcerami v období bezprostředně po porodu nenávratně ztraceno. To vše za situace, že se jednalo o předčasně narozená dvojčata, kdy péče o ně byla výrazně ztížena nejen požadavky na specifické zacházení, ale i tím, že děti byly dvě. Je přitom obvyklé, že alespoň zpočátku se zapojí do péče v maximální možné míře oba rodiče, což ale z důvodu žalobcových zranění nebylo možné. Žalobce negativně vnímal, že nemohl být v tomto náročném období své manželce takovou oporou a pomocí, jak by si představoval. Soud I. stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 (rozsudek ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 (usnesení ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) dále uvedl, že lze-li za další nemajetkovou újmu považovat nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, či nemožnost strávit s blízkými Vánoce, pak srovnatelnou nemajetkovou újmou může být situace, kdy se otec v důsledku zranění utrpěného při nehodě nemohl po dobu cca tří týdnů plnohodnotně podílet na péči o právě narozené děti, byť péči o ně v té době zajišťovala jejich matka a zdravotní personál. Soud I. stupně však zároveň uvedl, že toto omezení trvalo poměrně krátkou dobu a žalobce a) byl schopen po celou dobu hospitalizace dcer je navštěvovat a to i vícekrát za den, pročež požadavek na odškodnění ve výši [částka] je nepřiměřený uvedené újmě. Soud I. stupně při úvaze o přiměřené částce peněžního zadostiučinění přihlédl též k tomu, že žalobce a) na poslední chvíli narození dcer stihl, a nebyl tak zcela připraven o tento pro něj vzácný okamžik, byť se necítil právě dobře. Skutečnost (žalobci zdůrazňovanou – poznámka odvolacího soudu), že rodina disponuje jen jednou fotografií novorozených dcer, soud I. stupně neshledal za natolik závažnou, mající vliv na výši odškodnění, neboť význam fotografií jako nezbytné památky se přeceňuje, při narození dětí je důležitý právě prožitek otce, který je přítomen příchodu dětí na svět, a nikoliv zdokumentování této události. Stran žalobci a) a b) zmiňovaného diskomfortu po dobu hospitalizace a s tím souvisejících jejich stesků soud I. stupně uvedl, že jejich podstatná část neměla jakoukoliv příčinnou souvislost s předmětnou nehodou, když tyto byly zapříčiněny momentální obsazeností předmětné nemocnice. Soud I. stupně k nároku žalobce a) uzavřel, že za adekvátní a spravedlivou považuje částku [částka]. K požadovanému úroku z prodlení z přisouzené částky soud I. stupně uvedl, že nárok na něj vyplývá z ust. § 1970 o. z. a jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích – poznámka odvolacího soudu). K počátku prodlení žalované soud I. stupně uvedl, že žalobce a) ji vyzval k náhradě další nemajetkové újmy dopisem ze dne [datum], přičemž žalovaná měla dle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., ve lhůtě tří měsíců ode dne uplatnění ukončit šetření škodné události a sdělit výši pojistného plnění. Žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, pročež se počínaje následujícím dnem po uplynutí tříměsíční lhůty ocitla v prodlení. Žalobce a) se tak oprávněně domáhal zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ode dne [datum].

6. Stran nároků žalobců b) až e) soud I. stupně uvedl, že je shledal nedůvodné, neboť po žalované jako odpovědnostním pojistiteli škůdce se lze domáhat jen nároků taxativně vymezených v ust. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., přičemž podle ust. § 2894 odst. 2 věta první o. z. se nemajetková újma odčiňuje jen tehdy, je-li to ujednáno, nebo stanoví-li to zvláštní zákon. Další nemajetkové újmy dle ust. § 2958 o. z. se může domáhat pouze primární poškozený, tedy ten, jemuž bylo ublíženo na zdraví, a nikoliv sekundární oběti. Při předmětné nehodě utrpěl újmu na zdraví pouze žalobce a) a nikdo další. Blízkým osobám jako sekundárním obětem by vznikl podle ust. § 2959 o. z. nárok na peněžitou náhradu, vyvažující jejich duševní útrapy, pouze tehdy, došlo-li by při nehodě k usmrcení žalobce a), nebo zvlášť závažnému ublížení na jeho zdraví, což se ale nestalo, tito tak vůči pojišťovně nárok na odčinění duševních útrap nemají.

7. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Soud I. stupně uvedl, že žalobce a) sice výslovně uplatnil jako své náklady pouze soudní poplatek, nicméně posléze soud I. stupně zjistil, že žalobce a) žádný poplatek nezaplatil, neboť byl podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudního poplatku osvobozen. Jelikož je ale soud vázán vyhlášeným výrokem, nezbylo mu než uvést, že žalovaná je povinna zaplatil [částka], ač by v takovém případě měl výrok správně znít, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci b) až e) a žalovanou soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a která nedoložila výši svých hotových výdajů, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu – poznámka odvolacího soudu) za dva úkony /dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), písm. c) uvedené vyhlášky – poznámka odvolacího soudu, a to za vyjádření ze dne [datum] (správně vyjádření k žalobě ze dne [datum] k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) a za účast u jednání dne [datum], tedy celkem částku [částka]. Soud I. stupně k této otázce uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že oba úkony se týkaly všech shora uvedených žalobců, rozdělil tuto částku mezi ně rovným dílem. Lhůtu k plnění soud I. zjevně stanovil podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Žalobci napadli rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním.

10. V něm k nároku žalobce a) vyčetli soudu I. stupně, že v odůvodnění jeho rozhodnutí absentuje komparace přiznané výše náhrady nemajetkové újmy v penězích s jinými obdobnými případy, kdy je uveden jen odkaz na rozhodnutí týkající se nemožnosti absolvovat stáž a absolvovat s rodinou [příjmení], nasvědčující oprávněnosti nároku žalobce co do základu. Zároveň však žalobci uvedli, že je jejich případ jedinečný a není jim známo rozhodnutí, které by se obdobnou situací zabývalo, je tak na soudu I. stupně, aby výši náhrady adekvátně posoudil dle ust. § 2 453 o. z., upravujícího náhradu újmy za narušení dovolené a k ní se vážící judikatury, kdy by tak bylo lze při úvaze nad přiměřenou částkou zadostiučinění vycházet při komparaci zadostiučinění z částky [částka] za den, tedy z částky [částka] při uvažovaných 21 dnech, žalobci a) by mu měla být přiznána částka vyšší.

11. K nárokům žalobců b) až e) namítli nesprávné právní posouzení věci ze strany soudu I. stupně. Žalobci uvedli, že okruh poškozených není zákonem č. 168/1999 Sb., omezen, okruh poškozených a jejich nároky jsou definovány občanským zákoníkem. V daném případě se jejich nároky opírají zejména o zvláštní okolnosti, za nichž byla nehoda způsobena, když k nehodě došlo za osobní přítomnosti tehdy jedenáctiletého žalobce c) a bezprostředně předtím, než žalobkyně b) porodila žalobkyně d) a e). Nastalou situaci tak žalobci pociťují jako osobní neštěstí ve smyslu ust. § 2971 o. z. a dále se domáhají toho, aby byl odstraněn následek porušení jejich práva na ochranu osobnosti, zejména práva na rodinný život a aby byla odčiněna jejich nemajetková újma dle ust. § 82 o. z. K soudem I. stupně zmíněnému ust. § 2958 o. z. uvedli, že se toto ustanovení skutečně vztahuje jen na nárok žalobce a), soudem zmíněné ust. § 2894 odst. 2 o. z. uplatnění jejich nároku nebrání a k soudem I. stupně zmíněnému ust. § 2959 o. z. uvedli, že se náhrady dle něj nedomáhají.

12. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jejich žalobě zcela vyhoví, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná se k odvolání žalobců písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] odkázala na své vyjádření k žalobě a na rozhodnutí soudu I. stupně ve věci vydané.

14. Při jednání odvolacího soudu tento avizoval, že stran nároku žalobce a) skutečně absentuje srovnání jeho případu s případy jiných poškozených, které by se v podstatných znacích shodovaly, nicméně zároveň konstatoval, že se mu nepodařilo takový srovnatelný případ dohledat a že předložení srovnatelného případu ke komparaci přiměřeného zadostiučinění je zejména na straně žalující a případně i na žalované. Žalobce a) zopakoval, že se mu žádný srovnatelný případ nepodařilo najít, přičemž jeho advokátní kancelář se dané problematice věnuje. Žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě, přičemž uvedla, že žádným jiným soudním rozhodnutím, jež by navrhovala ke srovnání s případem žalobce, nedisponuje.

15. Při jednání odvolacího soudu tento avizoval, že stran nároků žalobců b) až e) přichází posouzení dle ust. § 2971 o. z., kdy v této souvislosti zopakoval dokazování rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 7. 9. 2016, č. j. ODSČ-13205/16-29, po němž vzhledem k předvídatelnosti svého rozhodnutí konstatoval, že nemá za to, že by v projednávaném případě nastaly zvláštní okolnosti, pro něž by byla na místě aplikace ust. § 2971 o. z. Žalobce a) reagoval popisem okolností, které nastaly po dopravní nehodě, kdy uvedl, že řidič osobního automobilu, jenž ho srazil, mu poskytl bezprostředně po dopravní nehodě pomoc, žalobce a) následně zjistil, že tento řidič má několik dětí, pročež nedal přestupkovému orgánu souhlas s vyžádáním své zdravotní dokumentace, neboť by uvedenému řidiči hrozil větší postih, mohl přijít na nějakou dobu o řidičské oprávnění. Žalovaná reagovala jen souhlasem s názorem odvolacího soudu stran nenaplnění okolností předvídaných ust. § 2971 o. z.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a po nařízeném jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], v souvislosti s avízem učiněným odvolacím soudem při odvolacím jednání stran posouzení nároků žalobců b) až e), shledal odvolání všech žalobců nedůvodnými.

17. Z rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl uznán vinným, že dne [datum] nedal přednost chodcům, kteří přecházeli vozovku po vyznačeném přechodu pro chodce, přičemž došlo ke střetu vozidla s žalobcem a), který byl s lehkým zraněním převezen vozidlem rychlé lékařské pomoci do nemocnice, dechová zkouška u řidiče byla negativní, u uvedeného chodce nikoliv, čímž se řidič vozidla dopustil přestupku, byla mu uložena pokuta ve výši [částka], formou zavinění řidiče byla nevědomá nedbalost.

18. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně nejprve uvádí, že soud I. stupně nepochybil, když na zjištěný skutkový stav věci stran nároku žalobce a) aplikoval ust. § 2958 o. z., kdy poškozený, u něhož došlo k ublížení na zdraví má právo i na odčinění další nemajetkové újmy, a to peněžitou náhradou, přičemž nepochybil, když zvažoval adekvátní zadostiučinění v penězích, a to za situace speciality daného ustanovení, kdy tak za takové situace není na místě uvažovat o jiné formě zadostiučinění dle obecného ust. § 2951 odst. 2 o. z. Pasivní legitimace žalované je pak dána ust. § 6 ost. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., aktivní legitimace žalobce a) je dána ust. § 9 odst. 1 téhož zákona Odvolací soud dále uvádí, že soud I. stupně učinil dostatečná skutková zjištění ve směru všech rozhodných skutečností pro stanovení adekvátní výše peněžního zadostiučinění, přičemž jasným způsobem vysvětlil, z jakých důvodů je na místě přiznání zadostiučinění v jím přisouzené částce, přičemž tyto důvody vedly k závěru o tom, že adekvátní a spravedlivou částkou peněžního zadostiučinění žalobci vzniklé další nemajetkové újmy (při souběžném ublížení na zdraví) způsobené předmětnou dopravní nehodou, když žalobce se nemohl, avšak po nijak dramaticky dlouhou dobu, plnohodnotně podílet na péči o své v den dopravní nehody narozené dcery, jejich příchod na svět byl pro něj ovlivněn dopravní nehodou, je právě částka [částka]. Soud I. stupně se správně zabýval tím, zda u žalobce vůbec další nemajetková újma vznikla a při kladném závěru uvažoval adekvátní zadostiučinění v penězích, přičemž při jeho závěru o nijak zvlášť dramatické újmě (žalobce přece jen byl porodu dětí přítomen, přespříliš kladený důraz na fotografickou dokumentaci právě narozených dětí, absence příčinné souvislosti mezi nijak komfortním pobytem v nemocnici a dopravní nehodou), se i odvolacímu soudu jeví soudem I. stupně přiznaná částka zadostiučinění přiléhavá žalobci a) vzniklé újmě. To vše za situace, kdy účastníci řízení na výzvu odvolacího soudu žádná rozhodnutí dostatečně způsobilá ke srovnání s případem žalobce přes poučení nenabídli.

19. Odvolací soud vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně a po dílčím zopakování dokazování dále uvádí, že soud I. stupně nepochybil, když na zjištěný skutkový stav věci stran nároků žalobců b) až e) vyloučil aplikaci ust. § 2958 o. z. přichází v úvahu jen u poškozeného, jemuž bylo ublíženo na zdraví. Správně postupoval i potud, pokud vyloučil aplikaci ust. § 2959 o. z., upravujícího náhradu za duševní útrapy osoby blízké při usmrcení a při zvlášť závažném ublížení na zdraví, když žalobce a) utrpěl při dopravní nehodě jen lehká zranění. Jakkoliv soud I. stupně opominul zabývat se tím, zda nároky žalobců b) až e) nemohou být po právu pohledem ust. § 2971 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, dle něho„ Duševní útrapy sekundárních obětí, jestliže u primární oběti dojde k přechodnému stavu poruchy zdraví, kterou nelze podřadit pod § 2959 obč. zák., by bylo možno odčinit podle § 2971 obč. zák. za splnění stanovených podmínek, tj. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, pociťuje-li poškozená osoba nemajetkovou újmu důvodně jako osobní neštěstí.“), tak po zopakování dokazování rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], je zřejmé, že jejich nárok nemůže obstát ani z tohoto pohledu.

20. Z uvedeného přestupkového rozhodnutí je zřejmé, že viník dopravní nehody, a tak škůdce z pohledu ust. § 2971 o. z., ji zavinil nedbalostním jednáním, kdy přestupkový orgán dokonce dospěl k tomu, že formou zavinění řidiče byla nevědomá nedbalost. Nadto, jak bylo uvedeno při jednání odvolacího soudu, tento škůdce poskytl bezprostředně po dopravní nehodě primárnímu poškozenému, žalobci a), pomoc, kdy i proto žalobce a) nesouhlasil s vydáním zdravotní dokumentace přestupkovému orgánu. Je tak zřejmé, že intenzita jednání škůdce nebyla zdaleka takového charakteru, aby mohlo být uvažováno o tom, že škůdce způsobil újmu za zvláštních okolností, pro něž by mohla být na místě aplikace ust. § 2971 o. z., a to jakkoliv si je odvolací soud vědom, že výčet uvedený v ust. § [číslo] (porušení právní povinnosti z hrubé nedbalosti, způsobení újmy úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné) je demonstrativní. I z právě demonstrativně uvedeného výčtu je však zřejmé, že dané ustanovení dopadá na vážnější případy, než byl případ předmětné dopravní nehody (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012, dle něhož„ Hrubá nedbalost je nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob.“ či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1131/2019, jenž dospěl k závěru, o aplikovatelnosti ust. § 2971 o. z. v případě škůdce, který realizoval stavbu v sousedství domu poškozeného nejen bez stavebního povolení, ale dokonce navzdory výslovnému zákazu stavebního úřadu i soudu, čímž osvědčil mimořádnou aroganci a pohrdání pravidly právního státu, naplnil podmínky zvláštních okolností ve smyslu ust. § 2971 o. z.). Pak je již bez významu hodnotit, zda vůbec u žalobců b) až e) mohla nastat, respektive nastala (nemajetková) újma, již důvodně pociťovali či dosud pociťují jako osobní neštěstí.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavých výrocích II, IV, VI, VIII a X o věci samé podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou soud I. stupně sice rozhodl správně podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když výše plnění závisela na úvaze soudu, nicméně za situace, kdy žalobci žádné náklady řízení, které požadoval (soudní poplatek, jenž však neplatil), nevznikly, bylo na místě rozhodnout podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud tak toto pochybení za užití ust. § 220 o. s. ř. napravil a výrok III změnil.

23. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou soud I. stupně sice rozhodl správně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení, resp. z nich čtvrtinový díl připadající na žalobkyni, nicméně opomněl, že žalované vznikly náklady řízení ve výši [částka], když v řízení učinila ještě úkon spočívající v přípravě účasti na jednání dle ust. § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb., pročež odvolací soud změnil výrok V stran náhrady nákladů, kdy ta činí [částka], jinak jej podle ust. § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

24. Odvolací soud pak výroky VII, IX XI o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci c), d) e) a žalovanou za užití ust. § 220 o. s. ř. změnil a v řízení zcela úspěšné žalované podle ust. § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení nepřiznal, když se jedná o nezletilé žalobce bez uvažovaného vlastního příjmu, přičemž notoricky známých poměrů žalované velké pojišťovny, se takové rozhodnutí nijak nepřiměřeně nedotkne (v součtu se jedná o částku [částka]).

25. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou a ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou rozhodl odvolací soud ve výroku II a III podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované účelně vynaložené náklady dle ust. § 1 odst. 3 písm. b), c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., respektive na žalobce a) a žalobkyni b) připadající pětinový díl odpovídající částce [částka], kdy žalovaná v odvolacím řízení učinila dva úkony (příprava účasti na odvolací jednání, účast při něm) a vznikly jí tak náklady ve výši [částka] O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 o. s. ř. odst. 1 část věty před středníkem ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.

26. Odvolací soud pak náhradu nákladů odvolacího řízení zcela úspěšné žalované ve vztahu k žalobcům c), d) a e) podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. nepřiznal z již shora uvedených důvodů.

27. Vyhovující výrok I o věci samé a výrok XII o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek doplněný doplňujícím usnesením nebyly napadeny odvoláním, a nabyly tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.), výroky XIII až XVI o povinnosti žalobců b) až e) zaplatit České republice soudní poplatky doplněné doplňujícím usnesením, byly k jejich odvolání v rámci autoremedury změněny rozhodnutím soudu I. stupně, přičemž proti tomuto měnícímu usnesení nebylo podáno odvolání, a nabyly tak rovněž samostatně právní moci.

Poučení