68 Co 432/2021- 159

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 181/2020 - 132 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I o věci samé v části, v níž byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka], zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I o věci samé v části, v níž byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 10 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 % úrok z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I o věci samé v části, v níž byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

IV. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že se žalobci tato náhrada nepřiznává (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě požadující náhradu majetkové újmy vzniklé trestním stíháním žalobce, které bylo zahájeno dne [datum] usnesením Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby ze zvlášť závažného zločinu vraždy podle ust. § 219 odst. 1, 2, písm. b), h), zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství, tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum], téhož dne bylo odvolání proti němu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zamítnuto. Celkové náklady na obhajobu žalobce v uvedeném trestním řízení činily podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), částku [částka], přičemž se skládaly z odměny advokáta za úkony konané v rámci trestního řízení, režijních paušálů, z cestovného, z náhrady za promeškaný čas strávený na cestě a daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“) z odměny a náhrad.

3. Žalovaná v průběhu řízení uznala částku ve výši [částka] představující odměnu za 72 úkonů právní služby po [částka], 72 režijních paušálů po [částka], navýšeno o DPH, cestovné ve výši [částka] včetně DPH a náhradu za promeškaný čas ve výši [částka] včetně DPH, celkem tak částku [částka], kterou žalobci uhradila. Stran zbývající žalobcem požadované částky uvedla, že co se úkonů právní služby týče, tyto dílem žalobce nedoložil, dílem se nejedná o úkony, které by měly oporu v advokátním tarifu, dílem se nejednalo o účelné úkony; co se týče cestovného, žalovaná náhradu vypočítala z kombinované spotřeby vozidla, nikoliv z aritmetického průměru hodnot spotřeby z technického průkazu vozidla, jak učinil žalobce, a z části nárok na cestovné nebyl žalovanou žalobci přiznán z důvodu neúčelnosti takového nákladu, respektive neuznání úkonu právní služby; za nepřiznané cestovné pak nenáleží od něj odvislá náhrada za promeškaný čas strávený na cestě.

4. Soud I. stupně poté, co identifikoval mezi účastníky sporné úkony právní služby a náhrady cestovného a za promeškaný čas, kdy identifikoval, že cestovné dne [datum] nebylo žalovanou uhrazeno ve výši žalobcem požadované z důvodu jiné trasy cesty obhájce žalobce, poté, kdy zdůraznil, že cestovné nebylo žalovanou žalobci přiznáno v jím požadované výši z důvodu výpočtu vycházejícího z kombinované spotřeby vozidla, po provedeném dokazování ve vztahu k těmto sporným položkám obhajného a po citaci ust. §§ 1 odst. 1, 5, 7 odst. 1, ust. § 8 odst. 1, § 31 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), nejdříve shledal, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, jehož účinky byly zrušeny rozsudkem, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, a rovněž shledal, že žalobce vynaložil na náklady obhajoby částku v celkové výši [částka].

5. Soud I. stupně uvedl, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu újmy ve smyslu ust. § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., proto věc může být projednána před soudem ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Soud I. stupně v této souvislosti uvedl, že žalovaná tím, že žalobci zaplatila částku [částka], svůj závazek splnila, čímž její dluh podle ust. § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v této části zanikl, přičemž jakkoliv byl nárok žalobce částečně uspokojen na základě stanoviska žalované ze dne [datum], tedy až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, toto uspokojení až v rámci řízení nezavinila žalovaná, která žalobce dne [datum] vyzvala k doplnění podstatných informací, žalobce však zůstal pasivní.

6. Soud I. stupně k nároku na obhajné odpovídajícímu zbývajícím sporným úkonům uvedl, že nejdříve posuzoval, zda nepřiznané náklady obhajoby ze strany žalované byly řádnými a skutečně účelně vynaloženými náklady v rámci obhajoby žalobce v předmětném trestním řízení, neboť od některých z nich se odvíjí případný nárok na cestovné a promeškaný čas.

7. V této souvislosti uvedl, že žalovaná nepřiznala žalobci náhradu škody za úkony ze dne [datum] – sepis žádosti o zpřístupnění celého spisu, [datum] – nahlížení do spisu, [datum] – návrh na doplnění dokazování, [datum] – žádost o odtajnění spisu, [datum] – nahlížení do spisu, [datum] návrh na doplnění dokazování, [datum] – nahlížení do spisu, [datum] – písemný návrh na opravu chyb v protokolech z hlavního líčení a [datum] – nahlížení do spisu. Soud I. stupně uvedl, že uvedené úkony nemají oporu v ust. § 11 advokátního tarifu, obhájci žalobce tak za tyto úkony odměna v rámci trestního řízení nepříslušela.

8. K žalovanou sporovanému úkonu ze dne [datum] – účast na výslechu obviněného [jméno] [příjmení], kdy žalovaná přiznala žalobci náhradu ve výši jednonásobku odměny oproti žalobcem požadovaného dvojnásobku odměny, soud I. stupně uvedl, že tento úkon se nekonal v době mimo běžnou pracovní dobu advokáta, přičemž žalobce nijak netvrdil ani neprokazoval běžnou pracovní dobu advokátní kanceláře (obhájce žalobce – poznámka odvolacího soudu), pracovní doba v advokacii není jednotná, nýbrž se různí, jakož je tomu obvyklé v podnikatelském prostředí.

9. K žalobcem požadovanému úkonu ze dne [datum] – prostudování spisu při skončení vyšetřování, kdy žalovaná přiznala žalobci náhradu za jeden úkon právní služby oproti žalobcem požadované odměny za dva úkony právní služby, soud I. stupně uvedl, že tento úkon se konal v době od 9:15 hodin do 10:05 hodin, a nikoliv až do 12:35 hodin, není tak důvod k přiznání odměny za dva úkony právní služby.

10. K žalovanou nepřiznané náhradě škody za úkony ze dne [datum] a [datum] – porady obhájce s obviněným žalobcem ve Vazební věznici Liberec, soud I. stupně uvedl, že tyto úkony se konaly v době od 14:45 hodin do 15:30 hodin a od 8:40 hodin do 9:30 hodin, byly tak kratší jedné hodiny, přičemž v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu náleží obhájci odměna za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, uvedené porady tak toto kritérium nesplňovaly.

11. K žalovanou nepřiznané náhradě škody za úkony ze dne [datum] – právní rozbor ve věci (extradiční podmínky), [datum] – další porada s obviněným ve věznici Spušť (Černá Hora), [datum] – právní rozbor ve věci (vazební lhůty), [datum] – právní rozbor ve věci (dokazování ve věci – utajený svědek), [datum] – právní rozbor ve věci (útěk poškozeného v zahraničí) a [datum] – právní rozbor ve věci (policejní provokace v trestním řízení) soud I. stupně uvedl, že žalobce, ačkoliv byl poučen postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), neprokázal, že by mu byly tyto služby obhájcem poskytnuty, neunesl tak břemeno důkazní.

12. K žalovanou nepřiznané náhradě škody za úkony ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy obhájce navštěvoval žalobce ve Vazební věznici Liberec, za úkony ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy se žalobce sešel se svým obhájcem v advokátní kanceláři v [obec], ulici [ulice], soud I. stupně uvedl, že žalobce, ačkoliv byl poučen postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., neprokázal účelnost těchto vynaložených nákladů, kdy ze záznamů o úkonech právních služeb nelze nijak seznat, čeho se měly porady obhájce s žalobcem týkat, a to jakkoliv je nutno ctít povinnost mlčenlivosti (zjevně obhájce žalobce – poznámka odvolacího soudu). Nadto se tyto porady, obzvláště po dobu pobytu žalobce ve Vazební věznici Liberec, bez zjevného důvodu velmi často opakovaly. Tvrzení žalované, že těmto úkonům nepředcházel žádný úkon ve věci, ani z nich nebyl učiněn žádný výstup, žalobce nesporoval, nadto důkaz trestním spisem (listinami z něj – poznámka odvolacího soudu) žádná ze stran řízení nenavrhovala.

13. K cestovnému soud I. stupně nejdříve uvedl, že pokud žalobci nenáleží náhrada škody za výše uvedené úkony právních služeb jeho obhájce, nenáleží mu tak ani náhrada škody na cestovném a s tím souvisejícím promeškaným časem.

14. Dále pak uvedl, že se zabýval tím, zda žalobci náleží náhrada cestovného vypočítaná aritmetickým průměrem hodnot spotřeby z technického průkazu vozidla, či zda náleží náhrada vypočítaná z údaje o kombinované spotřebě uvedeného v technickém průkazu vozidla, zda náleží žalobci náhrada cestovného (cesta vykonána dne [datum]) korespondujícího trase z advokátní kanceláře (obhájce žalobce – poznámka odvolacího soudu) v [obec] do Jablonce a z advokátní kanceláře (obhájce žalobce – poznámka odvolacího soudu) v [obec] do [obec], když žalovaná přiznala cestovné odpovídající trase [obec] – Jablonec – [obec] – [obec], zda náleží žalobci náhrada škody na cestovném obhájce a náhrada za promeškaný čas za den [datum] korespondujícím trase Česká republika – Černá Hora a zda náleží žalobci náhrada za cestovné obhájce z [obec] na [obec] vypočítané na základě údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka], když žalovaná přiznala náhradu vypočítanou z údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka].

15. Stran výpočtu cestovného soud I. stupně uvedl, že podle ust. § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu se řídí náhrada cestovních výdajů zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce. Podle jeho ust. § 158 odst. 4 se pak při určení spotřeby pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz. Žalobce tak nemá právo na přiznání odškodnění za cestovné placené jeho obhájci vypočítané z aritmetického průměru hodnot spotřeby z technického průkazu automobilu, nýbrž vypočítané z údaje pro kombinovaný provoz uvedeného v technickém průkazu automobilu. Tyto údaje činily u vozidla [registrační značka] 4,5 l [číslo] km a u vozidla [registrační značka] 7,5 l [číslo] km. Žalovaná proto co do jí přiznané výše částky na náhradě cestovného nechybovala.

16. Stran toho, zda žalobci náleží náhrada cestovného (cesta vykonána dne [datum]) korespondujícího trase z advokátní kanceláře obhájce žalobce v [obec] do Jablonce a z advokátní kanceláře obhájce žalobce v [obec] do [obec], soud I. stupně uvedl, že seznal, že účelné cestovné odpovídá jen trase [obec] – Jablonec – [obec] – [obec], neboť jak vyplývá z potvrzení Vězeňské služby ČR, obhájce žalobce navštívil již ve 13:15 hodin a nebylo by tak účelné vracet se z vazebního zasedání konaného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou nejprve do sídla advokátní kanceláře obhájce žalobce v [obec] a následně absolvovat (v zásadě – poznámka odvolacího soudu) stejnou cestu zpět do [obec], když mohl obhájce žalobce navštívit žalobce ve vazební věznici, která se nacházela nedaleko místa vazebního zasedání, při jedné cestě. Důvod, který by obhájci žalobce bránil takto učinit a že nutně musel absolvovat cestu zpět do sídla své advokátní kanceláře, žalobce netvrdil ani neprokazoval.

17. Stran toho, zda žalobci náleží náhrada cestovného (a náhrada za promeškaný čas) za den [datum] korespondujícího trase Česká republika – Černá Hora, soud I. stupně uvedl, že žalobce netvrdil a ani neprokázal, proč musel být obhájce žalobce osobně přítomen ve vazební věznici v Černé Hoře, když první porada a konzultace mohly být obstarány alternativními prostředky.

18. Stran toho, zda žalobci náleží náhrada cestovného obhájce žalobce z [obec] na [obec] vypočítaná na základě údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka] či vozidla [registrační značka], soud I. stupně uvedl, že vozidlo [registrační značka] bylo v České republice registrováno dne [datum], není tudíž možné, aby obhájce žalobce cestoval již dne [datum] tímto vozidlem, pokud by žalobce opravdu užil vozidla, kterému později, po registraci v České republice, byla přidělena [registrační značka], musel by předložit technický průkaz, pod kterým bylo vozidlo registrováno do té doby, což však neučinil. Z tohoto důvodu se soud I. stupně ztotožnil s výpočtem cestovného učiněného žalovanou, když žalovaná přiznala náhradu vypočítanou z údajů z technického průkazu vozidla [registrační značka].

19. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř., neboť jakkoliv žalovaná plnila až v rámci soudního řízení a po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty určené k předběžnému projednání nároku, a žalobci by tak za běžných okolností náleželo právo na náhradu nákladů řízení, soud I. stupně shledal důvod k nepřiznání náhrady nákladů, jenž spatřoval v pasivitě žalobce poté, když ho žalovaná vyzvala k doložení všech tvrzení obsažených v jeho předběžném uplatnění nároku a žalobce nijak nereagoval. Žalovaná tak neměla možnost řádně uplatněný nárok projednat, když se poprvé seznámila s důkazy až v rámci dokazování v řízení před soudem.

20. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání.

21. V něm nejprve učinil nesporným, že dne [datum] žalovaná uhradila žalobci částku ve výši [částka], pročež vzal žalobu zpět co do této částky, přičemž setrval na zbývající uplatněné částce, a to včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]. K soudem I. stupně učiněné výtce ve vztahu k žalobci stran jeho pasivity po výzvě žalované ze dne [datum] žalobce vyslovil přesvědčení o tom, že procesní zavinění tíží žalovanou, která nejenže uplatněný nárok neprojednala v zákonem předvídané lhůtě šesti měsíců, když žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], lhůta marně uplynula dne [datum], ale ani nereagovala na předžalobní výzvu žalobce ze dne [datum]. Pokud pak až dne [datum] vyzvala žalobce k doplnění jeho žádosti, učinila tak ve chvíli, kdy byla již více než tři měsíce podána žaloba, když ta byla podána dne [datum] (správně jeden měsíc, když žaloba datovaná dnem [datum] byla podaná dne [datum] – poznámka odvolacího soudu). V ten okamžik však již žalovaná nebyla oprávněna žalobce vyzývat k žádnému doplnění žádosti, žalovaná se mohla a měla seznámit se spisovým materiálem. Pokud žalobce zůstal pasivní k výzvě žalované ze dne [datum], nemohl tím zavinit vznik nákladů soudního řízení, neboť ty byly již v tu chvíli vynaloženy. K této otázce žalobce uzavřel, že žalovaná uhradila žalobci dne [datum] částku ve výši [částka], přičemž její podstatnou část představovala náhrada škody za úkony obhajoby čitelné již ze samotného trestního spisu, tento měla žalovaná k dispozici. Objektivně tak ve vztahu k této uhrazené částce nebylo třeba součinnosti žalobce.

22. Žalobce dále uvedl, že jiná situace je u úkonů představujících právní porady mezi žalobcem a obhájcem, neboť tyto úkony nejsou součástí trestního spisu. Stran těchto úkonů žalobce vyslovil nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že neprokázal jejich účelnost, přičemž vyslovil přesvědčení o tom, že z většiny z jím předložených záznamů o konaných poradách je seznatelné, kterého tématu se týkaly a upozornil na zákonem zakotvenou povinnost mlčenlivosti, pročež je nepřípustné, aby soud I. stupně požadoval jakkoliv blíže specifikovat strategii, kterou v rámci obhajoby žalobce měl. Napadený rozsudek je v tomto ohledu nesprávný nejen proto, že požaduje po žalobci prokazování tvrzení o účelnosti vynaložených nákladů nad rámec zákonem dovoleného, ale i proto, že se nevypořádává s předloženými záznamy o uskutečnění právních porad, kdy jejich obsah v odůvodnění napadeného rozsudku absentuje, ačkoliv jimi byl proveden důkaz.

23. Žalobce označil jako holou spekulaci soudu I. stupně závěr, že neprokázal, proč musel být obhájce žalobce přítomen osobně ve [stát. instituce] [anonymizováno], když první porada a konzultace dle soudu I. stupně mohly být obstarány alternativními prostředky, a to za situace, kdy žádný takový alternativní prostředek nebyl v roce [rok], natož v [město], k dispozici.

24. Žalobce označil jako svévolnou úvahu soudu I. stupně, podle které se úkon dne [datum] nekonal v době mimo běžnou pracovní dobu advokáta, neboť není zřejmé, kde soud I. stupně nalezl oporu pro svoji úvahu, že by snad pojem běžná pracovní doba měla mít jiný význam u advokátů a jiný význam u státních orgánů či jiných profesí.

25. Žalobce závěrem nesouhlasil s dle něho zjednodušujícím, neuznáním nároku na náhradu škody za úkony, které nejsou výslovně upraveny v advokátním tarifu, když poukázal na ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu, a rovněž vyčetl soudu I. stupně, že se nevypořádal s potřebností a obvyklostí těchto úkonů v trestním řízení.

26. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uloží žalované zaplatit mu požadovanou částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

27. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, jen v omluvě z odvolacího jednání navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, vycházející z dostatečných skutkových zjištění, na která byly aplikovány zcela přiléhavé právní závěry. Následně žalovaná vyjádřila s částečným zpětvzetím žaloby souhlas, přičemž stvrdila, že částku [částka] žalobci dne [datum] vyplatila.

28. Žalobce při odvolacím jednání konaném dne [datum] uvedl, že byl obviněn z trestného činu vraždy, ve věci bylo dalších pět či šest spoluobviněných, trestní spis čítal cca deset tisíc stran, v době zahájení trestního stíhání byl žalobce na pracovní cestě v [město], kde byl zadržen. Žalobce vyčetl soudu I. stupně, že mu nepřiznal náhradu za úkony právní služby spočívající v právních rozborech, kdy se jedná o úkony vyplývající přímo z advokátního tarifu. Žalobce vyslovil přesvědčení, že prokázal uskutečnění porad obhájce s žalobcem, když předložil anonymizovaná potvrzení o nich, z nichž vyplývá, že se úkony uskutečnily a kdy se uskutečnily a dále poukázal na to, že většina konaných porad trvala i mnoho hodin, jakkoliv advokátní tarif v takovém případě honoruje poradu jen jako jeden úkon a obhájce tak fakticky dotuje výkon obhajoby, když realita obhajoby neodpovídala advokátnímu tarifu. Žalobce vyslovil přesvědčení o tom, že stran jím uplatněného nároku na náhradu nákladů obhajoby v řízení před soudem I. stupně nabídl dostatečná tvrzení a tato i prokázal, soud I. stupně se však s věcí vypořádal tak, že vzhledem k tomu, že nezná obsah porad, nemůže řešit jejich účelnost.

29. K výzvě odvolacího soudu stran toho, z jakého důvodu vzal žalobce svou žalobu částečně zpět až v rámci podaného odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] za situace, kdy žalovanou bylo plněno dne [datum], žalobce uvedl, že jeho zástupce si opomněl poznamenat konání dalšího jednání soudu I. stupně, při němž zamýšlel vzít žalobu částečně zpět (jednání konaného dne [datum] se zúčastnil, to bylo odročeno na [datum], což jak zástupce žalobce, tak i žalovaná vzali na vědomí s tím, že se dostaví již bez obeslání, k jednání konanému dne [datum] se zástupce žalobce nedostavil – poznámka odvolacího soudu).

30. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a shledal odvolání žalobce jen částečně důvodným.

31. Odvolací soud nejprve uvádí, že reflektoval částečné zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení za souhlasu žalované, pročež postupoval podle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. tak, že napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby zrušil a řízení zastavil.

32. Dále odvolací soud uvádí, že shledal odvolání žalobce částečně důvodné co do jím požadovaných úroků z prodlení z žalovanou vyplacené částky, a to od doby, kdy se žalovaná ocitla v prodlení, tj. po uplynutí šestiměsíční lhůty počítané od uplatnění nároku žalobcem u žalované (nárok uplatněn dne [datum], posledním dnem lhůty pondělí [datum], prvním dnem prodlení [datum]) do doby splnění ([datum]) žalovanou, pročež zamítavý rozsudek ve věci samé co do 10 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] podle ust. § 220 o. s. ř. s odkazem na ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ust §§ 1968, 1970 o. z., ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb., změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl, za dobu předcházející je pak jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Lhůta k plnění byla odvolacím soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., když odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, přičemž o poskytnutí této lhůty žalovaná již ve svém vyjádření k žalobě požádala a žalobce ničeho v tomto směru nenamítal.

33. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. vztahujících se k institutu škody vzniklé z nezákonného rozhodnutí.

34. Odvolací soud stran odpovědnostního titulu, z něhož žalobce požaduje nárok na náhradu škody, uvádí, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, je třeba posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, přičemž tímto nezákonným rozhodnutím je usnesení o zahájení trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

35. K nároku žalobce na úhradu obhajného odvolací soud odkazuje na ust. § 31 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a dodává, že zvláštním předpisem, na něhož zákonná úprava odkazuje, je advokátní tarif. Odvolací soud dále uvádí, že soud I. stupně tento nárok na náhradu majetkové újmy posoudil v zásadě správně (s výhradou níže uvedenou), kdy se zabýval jednotlivými spornými úkony právní služby obhájce žalobce z hlediska jejich účelnosti, kdy na ně byly navázány i náhrady, přičemž v drtivé většině šlo o porady mezi obhájcem a žalobcem. Dospěl k správnému závěru, že se o účelně vynaložené úkony nejednalo za situace, kdy žalobce konkrétní tvrzení stran jejich účelnosti nenabídl, natož aby je prokázal. Jakkoliv jistě taktika obviněného, jež zjevně měla být předmětem porad mezi ním a obhájcem, je jeho věcí, neznamená to, že v případě, že požaduje náhradu za tyto úkony, nemusí prokázat nejen to, že k úkonům došlo, ale také že byly účelně vynaloženy pro zrušení nezákonného rozhodnutí. Žalobce nenabídl konkrétní tvrzení stran účelnosti těchto úkonů, natož aby je prokázal, s odkazem na svou povinnost mlčenlivosti, kdy tak příslušné listiny anonymizoval způsobem, že vyjma toho, že se porada konala a kdy, není vůbec zřejmé, čeho se týkala (v tomto směru je tak námitka žalobce nedůvodná). Uvedené je jistě právem žalobce, což však neznamená, že by ho nestíhala povinnost tvrdit a prokázat oprávněnost svého nároku. Žalobce ani nenabídl konkrétní tvrzení, natož aby je prokázal, stran časové a věcné souvislosti s jinými úkony právní služby.

36. Uvedený závěr dopadá i na další úkony právní služby, u nichž soud I. stupně dovodil, že žalobce nedostál své povinnosti tvrzení a důkazní, přičemž se jednalo o úkony, jež by jinak mohly být honorovány dle advokátního tarifu, když tento s nimi v ust. § 11 odst. 1 písm. h) výslovně počítá (právní rozbory). Soud I. stupně nepřistoupil k nepřiznání náhrady z důvodu, že se o úkony právní služby nejedná, jak se vyjádřil žalobce při odvolacím jednání, ale z důvodu, že žalobce přes jeho výzvu neprokázal, že k vykonání těchto úkonů došlo. 37. [příjmení] závěr pak platí pro nepřiznání odměny ve výši dvojnásobku za úkon, jenž se měl konat dne [datum], kdy soud I. stupně shledal oprávněnou honoraci učiněnou žalovanou, když ta uváděla, že se úkon uskutečnil v době od 18. 20 hodin do 18. 30 hodin. Je zjevné, že se nejednalo o úkon, jenž by byl uskutečněn ve výrazně pokročilé večerní době, přičemž žalobce opět tvrzení a důkazy, jež by podporovaly jeho účtovanou odměnu, nenabídl.

38. Odvolací soud dále uvádí, že jakkoliv je obecně správná argumentace žalobce učiněná v jeho odvolání stran úkonů, které vyjmenoval v bodu [číslo] odůvodnění rozsudku, u nichž soud I. stupně dospěl k závěru, že se o úkony právní služby vůbec nejedná, a, neboť nemají mít oporu v ust. § 11 advokátního tarifu, tedy že tyto, respektive některé z nich (za konkrétních okolností, na nichž by bylo nutno nahlížet opět z pohledu účelnosti) by bylo lze dle advokátního tarifu přiznat, i zde odvolací soud uvádí, že žalobce nenabídl konkrétní tvrzení, natož aby je prokázal, stran jejich účelnosti, tedy stran toho, co bylo jejich obsahem, aby je bylo lze shledat účelně vynaloženými náklady obhajoby a tak účelně vynaloženými náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí na straně jedné a na straně druhé i absentovala tvrzení a důkazní návrhy stran časové a věcné souvislosti s jinými úkony právní služby.

39. Odvolací soud připomíná, že žalobce nijak nezpochybňoval zjištění a jim korespondující závěry soudu I. stupně stran toho, že prostudování spisu při skončení vyšetřování netrvalo více než dvě hodiny /šlo tak jen o jeden úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu a ani to, že porady konané dne [datum] a [datum] netrvaly více než jednu hodinu /nešlo tak o úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu 40. Stran soudem I. stupně dovozené oprávněnosti výše cestovného a jim korespondující náhrady ztráty času, odvolací soud i u těchto nákladů obhajoby připomíná, že žalobce se proti skutkovým zjištěním a závěrům soudu I. stupně /stran výpočtu vycházejícího z kombinované spotřeby, stran cesty vykonané dne [datum] (jiná užitá trasa pro výpočet), dne [datum] (jiné vozidlo užité pro výpočet) / nijak nevymezoval, vyjma závěru soudu I. stupně stran požadovaného cestovného do [stát. instituce] [město]. Důvod, proč soud I. stupně tuto náhradu nepřiznal, však opětovně spočíval v absenci konkrétních žalobních tvrzení a důkazů prokazujících oprávněnost této náhrady z hlediska její účelnosti, nikoliv v tom, že by tato náhrada nemohla být požadována důvodně bez dalšího.

41. Odvolací soud uzavírá, že žalobci se dostalo postupem podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. mimo jiné výzvy o potřebě doplnit žalobní tvrzení a k těmto navrhnout důkazy stran požadovaných úkonů spočívajících v poradách s poučením o následcích nesplnění výzvy při jednání soudu I. stupně konaném dne [datum], k následnému jednání se však již nedostavil a byl tak zbaven možnosti být vyzván k vylíčení dalších potřebných rozhodujících skutečností a návrhu důkazů k jejich prokázání stran dalších svých požadavků, přičemž odvolací soud zdůrazňuje, že podle ust. § 101 o. s. ř. a ust. § 120 o. s. ř. je účastník povinen tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a k prokázání svých tvrzení označit důkazy. Oprávněnost tvrzení musí být postavena na jisto, nestačí připuštění možnosti či úvahy o pravděpodobnosti (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1508/2007).

42. Odvolací soud tak rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o věci samé stran částky [částka] s požadovaným úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

43. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy důvody hodné zvláštního zřetele proto, aby úspěšnějšímu žalobci (úspěch žalobce 56,5 %, úspěch žalované 43,5 %, po odečtu by žalobce měl právo na 13 % svých nákladů) náhradu nákladů nepřiznal, shledal nejen v jeho procesním postupu spočívajícím v absenci reakce na výzvu žalované k doložení nároku žalobce, kdy ta zjevně byla připravena částečně nárok uspokojit, což se posléze rovněž v průběhu řízení stalo, učiněnou jen jeden měsíc po zahájení soudního řízení (náklady řízení v té době sice vznikly, nicméně pro absenci reakce žalobce došlo v průběhu řízení k jejich navýšení; neodpovídá realitě, že by objektivně ve vztahu k žalovanou uhrazené částce nebylo třeba součinnosti žalobce, jak žalobce v odvolání namítá, neboť žalobce byl žalovanou vyzýván i k doložení vzniku škody, k čemuž byl posléze vyzýván i soudem I. stupně při jednání konaném dne [datum]), ale i v absenci jeho včasného procesního úkonu v relaci k poskytnutému plnění žalovanou, kdy žalobu vzal částečně zpět až v odvolacím řízení, jakkoliv k plnění došlo tři týdny před vyhlášením rozhodnutí soudu I. stupně.

Poučení