68 Co 83/2022- 83

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zvýšení výživného, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 105/2021 – 61 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (ad II) potvrzuje a ve výroku o nákladech řízení (ad [příjmení]) se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I), uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni k jejím rukám výživné ve výši [částka] měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku, čímž změnil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala na zvýšeném výživném ještě i částku [částka] měsíčně (výrok III), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky (výrok [příjmení]).

2. Takto soud I. stupně rozhodl na podkladě žalobního návrhu, jímž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného, o kterém bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovanému coby otci (tehdy nezletilé) žalobkyně bylo stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně, které již neodpovídá potřebám zletilé studentky střední zdravotnické školy. Vedle zvýšení výživného na částku [částka] měsíčně se žalobkyně domáhala i zaplacení nedoplatku na výživném za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil a na svou obranu uvedl, že požadovaná částka výživného neodpovídá jeho schopnostem a možnostem, nadto není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně nezískala středoškolskou kvalifikaci (či její podstatnou část) ještě v období své nezletilosti.

3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobkyně, jež je dcerou žalovaného, byla rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], svěřena do výchovy matky a otci (žalovanému) bylo stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně, které bylo rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zvýšeno na částku [částka] měsíčně, s účinností od [datum]. Žalobkyně je v současné době studentkou střední zdravotnické školy, kterou začala studovat již v roce [rok], a ve studiu soustavně pokračuje, byť zpočátku se jednalo o jiný studijní obor (žalobkyně přestoupila z oboru laborant na obor optika). Žije ve společné domácnosti se svou matkou (svědkyní [příjmení] [příjmení]), která pracuje jako účetní a jejíž čistý měsíční příjem činí [částka]. Z matčina příjmu jsou hrazeny náklady jejich společného bydlení ([částka] měsíčně), jakož i potřeby žalobkyně. Vedle běžných nákladů jako jsou výdaje na jídlo, ošacení a hygienu, se jedná o školní potřeby, stravné ve školní jídelně, dopravné, výdaje na léky a lékařské prohlídky, mobilní telefon, dovolené a jiné volnočasové aktivity. Ve svém souhrnu představují částku okolo [částka] měsíčně. Žalovaný žije v [obec] v bytě 1 + 0 (o rozloze 34 m2), za který neplatí nájemné, neboť tento byt je umístěn v domě, jenž se nachází ve vlastnictví jeho matky. Elektřina a plyn ho stojí [částka] měsíčně. Je vyučen zámečníkem a od [datum] je zaměstnán jako ostraha objektu společnosti [právnická osoba], kde dosahuje čistého příjmu [částka] měsíčně. Předtím pracoval pouze brigádně (na základě dohody o provedení práce) a jeho mzda byla nižší ([částka] či [částka]). Žalovaný má dluhy, aktuálně ve výši [částka], které jsou vymáhány exekučně. Žalobkyni nad rámec soudem stanoveného výživného ničím nepřispívá. Nedoplatek na výživném ve výši [částka] žalovaný po podání žaloby uhradil z peněz, které mu zapůjčila jeho matka.

4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval § 910 odst. 1, § 911, § 913 odst. 1 a 2 a § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a po zhodnocení možností a schopností obou rodičů, jakož i odůvodněných potřeb žalobkyně, která se studiem na střední škole připravuje na výkon svého budoucího povolání (a tudíž dosud není schopna se sama živit), dospěl k závěru, že adekvátním výživným je částka [částka] měsíčně. Vzal přitom v úvahu, že žalovaný je zdravý muž v produktivním věku, u něhož nebyly zjištěny žádné vážné překážky pro uplatnění na trhu práce se mzdovým ohodnocením, které odpovídá jeho současnému výdělku. Pokud mu dříve plynul příjem jen z brigádní činnosti, je otázkou, zda se tím nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, když nevyšlo najevo nic, co by mu bránilo najít si stálé zaměstnání, a to případně i v jiném pracovním oboru, než v jakém je vyučen. Co se týče dluhů žalovaného, jejich splácení nemůže jít k tíži žalobkyně, když vyživovací povinnost žalovaného je povinností prioritní, před níž nelze upřednostnit splácení půjček či úvěrů. Nadto i po uhrazení zjištěných měsíčních výdajů (ve výši [částka]) žalobci z aktuálně dosahovaného příjmu zůstává stále ještě dost prostředků na to, aby mohl svým závazkům dostát. V případě žalobkyně zohlednil, že se jedná o zletilou studentku, jejíž potřeby za dobu 7 let, která uplynula od poslední úpravy výživného, výrazně vzrostly a jsou z převážné části pokrývány z příjmu její matky. Výživné zvýšené na částku [částka] lze mít z pohledu zákonem stanovených kritérií za přiměřené, naopak jeho navýšení o dalších [částka] se jeví již neopodstatněné, a proto v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Ohledně částky [částka] bylo řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastaveno, neboť žalobkyně vzala svou žalobu zpět poté, co jí žalovaný tuto částku po zahájení řízení zaplatil.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Vyšel z toho, že žalobou byly uplatněny dva samostatné nároky, přičemž ohledně nedoplatku na výživném ve výši [částka] byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného (a tedy žalobkyni lze mít v této části za„ úspěšnou“), a v případě měsíčně hrazeného výživného byla žalobkyně úspěšná v převážné části svého žalobního požadavku. Za tarifní hodnotu (předmět sporu) je třeba považovat částku [částka] (§ 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), která je součtem částky [částka] a částky [částka], odpovídající dvojnásobku ročního plnění (= 2 x 12 x [částka]), neboť žalobkyně bude na střední škole studovat již jen 2 roky, z čehož žalobkyně uspěla ohledně částky [částka], tj. z 89 %. Žalovaný je proto povinen nahradit jí 78 % účelně vynaložených nákladů, které sestávají z mimosmluvní odměny a náhrad její advokátky, jejichž výše byla určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a zaplaceného soudního poplatku.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, které (jak upřesnil při jednání odvolacího soudu dne [datum]) směřovalo toliko do vyhovujícího výroku o věci samé (ad II) a výroku o nákladech řízení (ad [příjmení]). Namítal, že žalobkyně prakticky netvrdila a neprokazovala žalobou uplatněný nárok a že celé řízení bylo vedeno spíše jako„ nesporné“. Uznával sice, že poměry žalobkyně se od poslední úpravy výživného změnily, neboť uplynula již delší doba a žalobkyně nastoupila na střední školu, na druhou stranu je jí už 20 let a studuje teprve ve druhém ročníku, přičemž výběr školy ani změnu studijního oboru s ním nikdo neprojednal, a tato skutečnost nemůže jít k jeho tíži. Při zkoumání poměrů účastníků nebylo zohledněno, že zatímco příjem matky žalobkyně se oproti předchozí době zvýšil z částky [částka] na [částka] (tedy o 233 %), příjem žalovaného zaznamenal vzestup jen o 11 %, fakticky se však (v důsledku růstu cen a životních nákladů) podstatně snížil. V současné době je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s hodinovou mzdou 120 Kč/hod, a jeho celková mzda je tak závislá na počtu odpracovaných hodin. V případě standardních 160 hodin měsíčně je základ hrubé mzdy [částka], a pokud žalovaný dosáhne zjištěných [částka] čistého, jedná se o odměnu za práci přesčas, v noci a ve svátek. Nelze proto učinit závěr, že by se práci vyhýbal. Soud I. stupně mu navíc vyměřil výživné v rozsahu 30 % jeho čistého měsíčního příjmu, což je zcela mimo běžnou rozhodovací praxi, zvláště pokud nebyly zjištěny žádné extrémně zvýšené odůvodněné potřeby na straně žalobkyně. Dle doporučujících tabulek výživného zpracovaných Ministerstvem spravedlnosti by věkové skupině žalobkyně odpovídalo rozmezí 19 – 25 % (při příjmu žalovaného jde o částku [částka] [anonymizováno] až [částka] měsíčně), v daném případě by ale mělo být aplikováno rozmezí 16 – 22 %, určené pro věkovou skupinu 15 – 17 let, což odpovídá potřebám nezletilého studenta druhého ročníku střední školy. Pokud měl soud I. stupně za to, že žalovaný si může obstarat lepší výdělek, nemá tento jeho závěr oporu v provedeném dokazování, stejně tak závěr o tom, že by mohl podstoupit rekvalifikaci a pracovat v jiném oboru. Žalovaný dále namítal, že soud I. stupně se náležitě nezabýval zjištěním nákladů žalobkyně, spíše jen přejímal její tvrzení, aniž by věnoval pozornost některým rozporům (např. ohledně nákladů na hygienu žalobkyně v žalobě a při své účastnické výpovědi uváděla různou výši, přičemž v žalobě tvrdila, že je hradí její matka, ve své účastnické výpovědi pak uvedla, že si je hradí sama z kapesného). Pokud pak žalobkyně své základní potřeby (aniž by do nich zahrnula náklady na bydlení či různé nahodilé výdaje) vyčíslila částkou [částka] měsíčně, je zřejmé, že její životní úroveň je vyšší než u žalovaného, a v případě zvýšení výživného by stoupla ještě víc. Žalovaný brojil i proti výroku o nákladech řízení. Pokud jde o nedoplatek na výživném ve výši [částka], ten byl již dříve judikován rozsudkem soudu, a bylo tak možno domáhat se ohledně něho výkonu rozhodnutí. V této části žaloby proto žalobkyně nemohla být v žádném případě úspěšná, neboť se jednalo o věc již rozhodnutou (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Soud I. stupně pochybil, pokud řízení ohledně částky [částka] zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby, neboť tak měl učinit z důvodu věci pravomocně rozhodnuté a„ z toho plynoucího nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení“ (žalobní návrh totiž požadoval určení skutečnosti, že nedoplatek existuje, a nikoliv uložení povinnosti k jeho úhradě). V zastavení řízení ohledně částky [částka] je proto třeba spatřovat procesní neúspěch (a nikoliv úspěch) žalobkyně, neboť v této části žalobu podala nedůvodně. Ani ohledně druhého z nároků nepostupoval soud I. stupně při vyčíslení náhrady nákladů správně. Pokud stanovil tarifní hodnotu věci s pomocí úvahy, že žalobkyně bude studovat již jen dva roky, namísto mechanické aplikace § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., který u neurčitého období předpokládá trvání po dobu 5 let, žalovaný proti tomu nic nenamítá, neboť tato jeho úvaha je blíže obecnému vnímání spravedlnosti. Žalovaný ale rozhodně nesouhlasí s tím, aby při výpočtu bylo kalkulováno s celou částkou výživného ([částka], resp. [částka] měsíčně), když předmětem řízení nebyla nově upravovaná vyživovací povinnost, ale pouze změna její výše, stanovená předchozím rozhodnutím. Žalobkyně se ve skutečnosti domáhala přiznání částky [částka] (na zvýšeném výživném) a byla úspěšná jen ohledně částky [částka]. V procesním úspěchu žalobkyně proto nelze zohledňovat i tu část výživného, která jí byla přiznána již dříve a o kterou se tento spor nevedl. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve výrocích II a IV změněn tak, že návrh žalobkyně na zvýšení výživného bude zamítnut a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.

7. Žalobkyně se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen. Zdůraznila, že žalovaný se o žalobkyni ani její studijní výsledky nijak nezajímá, nijak ji neobdarovává a s úhradou soudem určeného výživného se běžně dostává do několikatýdenního prodlení. Jen díky své matce, která (na rozdíl od žalovaného) značně zapracovala na svém rozvoji a zvýšení příjmu, má žalobkyně vytvořeny adekvátní životní podmínky. Pokud jde o dlužné výživné ve výši [částka], které žalovaný po podání žaloby uhradil, žalobkyně nemohla jednat jinak, než vzít žalobu v této části zpět, jinak by se vystavila nebezpečí procesního neúspěchu. Za situace, kdy žalovaný na tento nárok plnil po zahájení řízení, je třeba na žalobu pohlížet jako na důvodnou a zavinění na zastavení řízení spatřovat na straně žalovaného. V souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Za neopodstatněnou žalobkyně označila i argumentaci žalovaného týkající se výpočtu té části náhrady nákladů řízení, která se týkala zvýšeného výživného. Neopomenula dodat, že v současné době je žalovaný opětovně v prodlení s placením výživného, a to již za dva měsíce.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné, avšak jen, pokud směřovalo do výroku o nákladech řízení.

9. Změna pravomocného rozhodnutí o výživném, jehož se žalobkyně svou žalobou domáhala, je možná jedině za předpokladů vyjádřených v § 923 o. z., tedy jen změní-li se skutečnosti, které tu byly v době předcházejícího rozhodnutí a které tvořily jeho skutkový podklad (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Musí přitom jít o změnu závažnějšího rázu, takže předchozí úprava již neobstojí. Je proto třeba zjistit životní úroveň a možnosti, schopnosti a majetkové poměry žalovaného (i druhého výživou povinného rodiče, zde matky žalobkyně), jakož i odůvodněné potřeby žalobkyně (§ 913 odst. 1 a 2, § 915 odst. 1 o. z.) a porovnat je s těmi, které zde byly v době předchozí úpravy. Z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že v době, kdy byla schválena dohoda rodičů o výživném ve výši [částka] měsíčně, byla žalobkyně žákyní 7. třídy základní školy s potřebami, které byly srovnatelné s běžnými potřebami jejích vrstevníků. Oba rodiče byli rozvedeni, další vyživovací povinnost neměli. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání okolo [částka] čistého měsíčně (stejně jako v době, kdy došlo k první úpravě výživného v souvislosti s rozvodem rodičů žalobkyně, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Matka žalobkyně byla v době poslední úpravy (od listopadu [rok]) v pracovní neschopnosti a pobírala nemocenskou ve výši [částka] měsíčně (při rozvodu měla – stejně jako žalovaný – čistý příjem okolo [částka] měsíčně). Je nepochybné, že ke změně poměrů (od roku 2015), která je důvodem pro novou úpravu výživného, došlo, a to především na straně žalobkyně, jejíž potřeby - ať již prostým plynutím času, či v souvislosti se studiem na střední škole - výrazně vzrostly. Zvýšil se i příjem rodičů, přičemž tento nárůst je patrný zejména na straně matky žalobkyně, zatímco u žalovaného lze hovořit jen o mírném zvýšení (cca o [částka]). Při určení toho, v jakém rozsahu by vyživovací povinnost měla povinnému rodiči svědčit, je třeba vyjít z toho, že se jedná o povinnost přednostní (před níž nelze upřednostnit žádné jiné výdaje rodiče jako jsou např. splátky úvěrů či půjček), a dále je třeba přihlédnout k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení schopností, možností a majetkových poměrů brát v potaz nejen fakticky dosahované příjmy rodičů, ale přihlížet i k potencionalitě jejich příjmů, jakož i k celkové hodnotě jejich movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. životní úrovni (srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/05, I. ÚS 527/06). Tabulky Ministerstva spravedlnosti, které jen orientačně normují výživné při konkrétní výši příjmů povinného rodiče a které mají napomoci sjednocení soudní praxe, mají toliko doporučující charakter a nelze z nich striktně vycházet. Za určující kritéria pro stanovení výživného lze považovat pouze ta, která vyplývají přímo ze zákona, především z § 913 o. z. (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4256/18).

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně studuje na střední škole, kam původně nastoupila na jiný studijní obor, a z prospěchových důvodů své studijní zaměření později změnila, čímž se doba jejího studia na této škole prodloužila. Jelikož se jedná o různé obory téže střední zdravotnické školy, mezi nimiž lze vysledovat obsahovou souvislost, lze tuto přípravu stále hodnotit jako účelnou, tj. takovou, která je s to zajistit žalobkyni lepší vyhlídky na získávání prostředků pro své životní potřeby prací ve zvoleném zdravotnickém oboru. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni i nadále trvá, a důvodně se dále zabýval tím, jaká částka výživného odpovídá změně v poměrech účastníků.

11. Pokud jde o možnosti a schopnosti žalovaného, ty jsou dle názoru odvolacího soudu, přihlédne-li k dosaženému vzdělání (kvalifikaci) žalovaného, jakož i výdělkům, které měl v době předchozí úpravy vyživovací povinnosti, vyjádřeny výší jeho aktuálně dosahovaného příjmu, tj. částkou [částka] měsíčně. Z této úrovně jeho výdělků ostatně vycházel i soud I. stupně, a brojil-li žalovaný proti jeho úvahám stran potencionality jeho příjmů, přehlíží, že ty se vztahovaly k období, kdy měl žalovaný pracovat jen brigádně a dosahovat podstatně nižších částek ([částka] [částka] nebo [částka] měsíčně). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný vlastnil nějaký majetek větší hodnoty, který by mohl být případně zdrojem jeho dalšího příjmu. Jeho životní úroveň je však pozitivně ovlivněna tím, že svou bytovou potřebu uspokojuje v bytě, jenž je ve vlastnictví jeho matky, aniž by za to musel platit nájemné či jinou úhradu za užívání bytu, neboli je oproštěn od výdaje, který obvykle představuje citelnou položku nákladů na uspokojení běžných potřeb jednotlivce či rodiny. Pokud jde o jeho dluhy, již bylo řečeno, že jejich splácení nemůže jít k tíži žalobkyně a jejího práva na výživné. S uvážením současných majetkových a výdělkových poměrů matky žalobkyně, která již svou vyživovací povinnost nepokrývá osobní péčí o zletilou žalobkyni, a odůvodněných potřeb žalobkyně, tak jak byly z její strany tvrzeny a prokazovány (a o nichž není důvod pochybovat, neboť se svým rozsahem ani výší nijak výrazně neliší od obvyklých nákladů středoškolských studentů ve věku blízkém zletilosti), lze souhlasit se soudem I. stupně, že adekvátní výší výživného je částka [částka] měsíčně. V případě zletilých dětí lze zvýšené výživné přiznat nejdříve ode dne zahájení řízení (tj. od podání žaloby; § 922 odst. 1 o. z.), a pokud se žalobkyně jeho přiznání výslovně domáhala až od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, není důvod jejímu návrhu (jímž je soud vázán; § 153 odst. 2 o. s. ř.), nevyhovět.

12. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (ad II) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Změny však doznal nákladový výrok rozsudku (ad [příjmení]), neboť zde byly odvolací námitky žalovaného shledány jako převážně opodstatněné.

13. Žalobkyně se svou žalobou domáhala jednak zaplacení částky [částka] (to, že se jednalo o žalobu na plnění, a nikoliv na určení, jak se domnívá žalovaný, vyplývá z celkového obsahu žaloby), která měla představovat dluh na výživném, jež bylo žalobkyni přiznáno rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jednak zvýšení tímto rozsudkem určeného výživného z částky [částka] na [částka] měsíčně. Žalovaný důvodně poukazoval na to, že„ ve hře“ nebyla celá částka [částka], neboť [částka] byly žalobkyni pravomocně přiznány již předešlým rozsudkem, nýbrž toliko částka [částka], o kterou mělo být výživné zvýšeno. Tarifní hodnotu věci tak představuje součet částky [částka] a pětinásobku ročního plnění ze zvýšené částky výživného (5 x 12 x [částka] [anonymizováno] = [částka]), tedy částka [částka] (§ 8 odst. 1, § 8 odst. 2 a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) Odvolací soud (na rozdíl od soudu I. stupně) není přesvědčen o tom, že by se u opětujícího plnění (zvýšení výživného) mělo vycházet jen z dvojnásobku hodnoty ročního plnění (neboť v době vyhlášení rozsudku nelze mít za jisté, v jaké době žalobkyně studium ukončí a nabyde schopnosti se sama živit), a proto je namístě tarifní hodnotu určit, v souladu se zákonnou úpravou, jako u opakovaného plnění poskytovaného na dobu neurčitou (§ 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Pokud jde o nárok na zvýšení výživného, žalobkyni je třeba považovat za úspěšnou ohledně částky [částka] měsíčně, neboli v rozsahu částky [částka] (5 x 12 x [částka]). Ve zbylém rozsahu, a to ani ohledně částky [částka], jí však procesní úspěch přisuzovat nelze.

14. Žalobkyně vzala žalobu ohledně částky [částka] zpět z důvodu, že žalovaný jí tuto částku po podání žaloby uhradil. Zásadně platí, že při rozhodování o nákladech řízení v případě zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby se postupuje dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Na zpětvzetí žaloby je totiž třeba nahlížet jako na„ zaviněný“ procesní úkon, přičemž toto zavinění je třeba posuzovat čistě z procesního hlediska, aniž by bylo zapotřebí zabývat se hmotněprávní stránkou věci, tedy tím, zda žalobci tvrzené právo skutečně svědčilo a zda jím podaná žaloba měla naději na úspěch. Sleduje se tak především to, zda žalovaný po zahájení řízení podnikl kroky, které byly v souladu se žalobním požadavkem, a tím přiměl žalobce k tomu, aby svou (nadále již bezpředmětnou) žalobu vzal zpět. V daném případě však nelze pominout do jisté míry výjimečné okolnosti této věci, totiž to, že žalobkyně se domáhala zaplacení již pravomocně přiznaného nároku (namísto toho, aby jej na žalovaném vymáhala exekučně), a pokud na něj žalovaný, byť až po podání této žaloby plnil, činil tak proto, že ke splnění byl zavázán (předchozím) rozhodnutím soudu, a nikoliv proto, že by se rozhodl dosud neprojednaný nárok žalobkyně (ať již by byl po právu, či nikoliv) uspokojit. Za této situace nelze na žalobu (ohledně částky [částka]) nahlížet jako na žalobu podanou důvodně a posléze vzatou zpět pro chování žalovaného, a zavinění na zastavení řízení přičítat žalovanému.

15. Lze uzavřít, že oba účastníci dosáhli v řízení před soudem I. stupně jen částečného procesního úspěchu, a to v míře naprosto srovnatelné (v případě žalobkyně je vyjádřena částkou [částka], v případě žalovaného částkou [částka]), a z toho důvodu lze aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nenáleží. V souladu s tímto závěrem odvolací soud nákladový výrok rozsudku soudu I. stupně (výrok [příjmení]) změnil podle § 221a o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud do náhrady nákladů řízení nezahrnul soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka], který žalobkyně k výzvě soudu zaplatila (viz č. l. 30 a 32 spisu), neboť dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), je řízení ve věci vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí od poplatku osvobozeno. Zaplatila-li žalobkyně soudní poplatek, ač k tomu nebyla povinna, je namístě, aby jí tento poplatek ze svého účtu vrátil přímo soud I. stupně (viz § 10 odst. 1 a 10 zákona o soudních poplatcích).

17. V odvolacím řízení byla na podkladě odvolání žalovaného předmětem přezkumu již jen částka, o kterou soud I. stupně běžné výživné navýšil ([částka] měsíčně), a žalovaný v něm (ani zčásti) neuspěl. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. je proto povinen nahradit žalobkyni náklady, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Jedná se o odměnu její advokátky za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne [datum]; § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), určené z tarifní hodnoty [částka] (5 x 12 x [částka]; § 8 odst. 2 vyhl. [číslo] Sb), tj. 2 x [částka], dvou režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka] Lhůta a místo k plnění vycházejí z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení