69 CO 140/2022-1025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2021, č. j. 29 C 389/2020-941,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v té části, v níž byla zamítnuta žaloba na vypořádání společného jmění manželů, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se dále potvrzuje ve výroku I. v části, v níž byl zamítnut eventuální petit, kterým žalobkyně požadovala určení, že v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků jsou: - obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], - obchodní podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], - obchodní podíl v rozsahu 80 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [část obce] - [část obce], - obchodní podíl v rozsahu 50 % ve [právnická osoba] s. r. o., [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], - obchodní podíl v rozsahu 50 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], - obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], - obchodní podíl v rozsahu 33 % ve [právnická osoba] společnost [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], - obchodní podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec].

III. Ve zbývající části výroku I., v níž byl zamítnut eventuální petit na určení rovnodílného podílového spoluvlastnictví účastníků k položkám: - veškeré akcie, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů, - veškeré nemovitosti, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od katastrálních úřadů, - veškeré finanční prostředky na bankovních účtech, resp. pohledávky za bankovními ústavy, jejichž výši žalobkyně upřesní na základě obdržených informací od příslušných subjektů, a ve výroku II. se rozsudek okresního soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobkyně, aby přikázal ze zaniklého společného jmění žalovanému: obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 80 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [část obce] - [část obce], obchodní podíl v rozsahu 50 % ve [právnická osoba] s. r. o., [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 50 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 33 % ve [právnická osoba] společnost, [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], veškeré akcie, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů, veškeré nemovitosti, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů, veškeré finanční prostředky na bankovních účtech, resp. pohledávky za bankovními ústavy, jejichž výši žalobkyně upřesní na základě obdržených informací od příslušných subjektů, a dále, aby uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl společného jmění manželů částku ve výši 50 % z tržní hodnoty veškerého výše uvedeného majetku, přičemž konkrétní částky žalobkyně upřesní na základě informací od příslušných subjektů a na základě vypracovaných znaleckých posudků, eventuálně, aby soud určil, že obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 80 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 50% ve [právnická osoba] s. r. o., [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 50 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 33 % ve [právnická osoba] společnost [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], obchodní podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], veškeré akcie, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů, veškeré nemovitosti, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od katastrálních úřadů, veškeré finanční prostředky na bankovních účtech, resp. pohledávky za bankovními ústavy, jejichž výši žalobkyně upřesní na základě obdržených informací od příslušných subjektů, jsou v rovném podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, přičemž podíl každého z nich tvoří podíl ve výši ½ (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20.328 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že soud nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř., soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud se v řízení nevypořádal s řadou argumentů žalobkyně a zcela rezignoval na zjišťování související skutečnosti, k nimž žalobkyně navrhla řadu důkazů, které okresní soud neprovedl. Zamítnutí veškerých důkazních návrhů pro nadbytečnost a neúčelnost tak nemůže obstát, jelikož bez provedení těchto důkazů nemohl soud mít žádné podklady pro závěry, které učinil. Okresní soud rezignoval na zjištění majetku, který učinila žalobkyně předmětem vypořádání a který je v držení žalovaného jako nominálního vlastníka, ačkoliv se jedná podle žalobkyně o majetek náležející do společného jmění manželů. Soud tak neprovedl navrhované důkazy ke společnostem, kde má nebo měl žalovaný společenský podíl nebo vlastnil či vlastní akcie ([právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] společnost [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] Okresní soud neprovedl ani jeden z navržených důkazů (které žalobkyně v odvolání specifikuje), ačkoliv tyto se vztahovaly ke zjištění řady skutečností, které jsou rozhodné, a s kterými se měl soud vypořádat. Bez provedení těchto důkazů nemohl soud učinit žádný závěr o podstatných skutečnostech pro rozhodnutí ve věci, respektive jeho závěry jsou nepodložené, nesprávné a neúplné. Žalobkyně evidentně trpí informačním deficitem a výše uvedené skutečnosti neměla a nemá jak zjistit a doložit, protože tyto informace pro svůj špatný zdravotní stav není schopna sama určit, upřesnit a dohledat a nejsou přístupné z veřejných zdrojů. Těmito informacemi však disponuje bezpochyby žalovaný, přičemž okresní soud měl žalovaného zavázat k jejich doložení. Bez toho, aby obžalovaný či další subjekty splnili svou informační či vysvětlovací povinnost, nemá žalobkyně jak unést břemeno důkazní. Soud si tyto informace nevyžádal, takže znemožnil žalobkyni uplatnit právo na soudní ochranu. Zjištění na základě navržených důkazů mělo osvětlit otázku, zda není výklad za použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nevede ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Žalovaný disponuje majetkem v řádech stovek milionů korun, který nabyl za trvání manželství z podnikání, přičemž žalovaná se po celou dobu plně starala o rodinu a na podnikání žalovaného se podílela a finančně na ně přispívala. Žalovaný žalobkyni při zrušení bezpodílového vlastnictví přislíbil, že se jedná pouze o formální záležitost a že jejích majetkových práv se toto nijak negativně v budoucnu nedotkne, přičemž žalobkyně se i nadále podílela na podnikání žalovaného, finančně na ně přispívala a věnovala se správě nemovitostí, které žalovaný za manželství nabyl, tj. po zrušení BSM v roce 1992 se na způsobu života manželů nic nezměnilo. Žalovaný se dál plně věnoval svému podnikání, žalobkyně se i nadále na tomto podnikání podílela a zároveň se starala o celou rodinu, tj. o žalovaného a dvě malé děti. Žalobkyně z majetku, který žalovaný nabyl za manželství, neobdržela vůbec ničeho. Příčinu rozvratu manželství shledal soud na straně žalovaného, který si našel jinou ženu. Z uvedeného důvodu, který vyústil v rozvod manželství, žalobkyně utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu a od rozvratu manželství se nachází natolik ve špatném zdravotním stavu, že kvůli němu musí být pravidelně minimálně 2x ročně hospitalizována, je nucena užívat léky a není schopna žádné stálé soustředěné činnosti, což vyústilo v nutnost jmenování opatrovníka. S odkazem na svoji námitku žalovaný namítá, že její bezpodílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a odmítá z nabytého majetku poskytnout jakékoliv vyrovnání žalobkyni, ačkoliv žalobkyně opakovaně uváděla, že by byla ochotna přistoupit i na vyrovnání v jednotkách milionů korun, když vzhledem k majetku žalovaného (řádově stovky milionů) takové vyrovnání nepředstavuje ani 5 % majetku. Jedná se přesně o modelovou situaci, pro jakou bylo dané ustanovení občanského zákoníku přijato, když právě jeho smyslem a účelem je zabránit situacím, které sice mohou být v souladu s formálním znění zákona, ale výkladem se příčí jeho smyslu, dobrým mravům a spravedlnosti. Okresní soud na zjišťování těchto okolností rezignoval. Pokud by tedy výklad zákona a zohlednění námitek žalovaného mělo obstát, tak by se takový stav příčil hlavním právním zásadám, že nikdo nesmí těžit z vlastního porušení zákona (nesplnění ústního slibu), takový stav se příčí spravedlnosti, je v rozporu s dobrými mravy, a vede ke krutosti a bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. V tomto smyslu žalobkyně odkazuje na nález ve věci sp. zn. II. ÚS 1648/10 ze dne 16. 11. 2010 Okresní soud neprovedl ani účastnický výslech žalobkyně, který měl osvětlit uvedené otázky a potvrdit, že zatímco se žalovaný věnoval svému podnikání a investoval prostředky do tohoto podnikání, žalobkyně věnovala svůj čas péči o rodinu a domácnost a dále i žalovanému v podnikání pomáhala a podílela se na jeho podnikatelském úspěchu. Tento výslech měl osvětlit i okolnosti ohledně zrušení bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Žalobkyně tvrdila, že jí žalovaný, její tehdejší manžel k podání návrhu přesvědčil a zároveň ji ujišťoval, že se jedná pouze o formální záležitost a že na dosavadní majetkové vztahy to nebude mít žádný vliv, tj. že i nadále se bude jednat o společné příjmy. Žalovaný opakovaně žalobkyni sděloval, že ji v nouzi nenechá a že se o příjmy z podnikání podělí. Žalobkyně v důvěře za fungujícího manželství neměla důvod na takový požadavek nepřistoupit a nevěřit a s rozdělením souhlasila. Žalobkyně tak navrhovala, aby soud nevycházel z tohoto zrušení, jelikož je dohoda neplatná pro rozpor s dobrými mravy, respektive pro rozpor s dobrými mravy nezohlednil námitku žalovaného, který se na tuto dohodu odkazuje při své argumentaci. Okresní soud pochybil, co se týče posouzení naléhavého právního zájmu, ačkoliv žalobkyně tento ve svém podání z 8. 11. 2021 specifikovala. Okresní soud se věnuje posouzení, zda žalobkyně doložila naléhavý právní zájem v bodě 25. V tomto bodě ale prakticky jediným argumentem soudu je časové hledisko uplatnění nároku žalobkyní, tj. že od zániku BSM uplynulo již 29 let a že žalobkyně své nároky uplatnila teprve nejasným podáním ze dne 29. 10. 2010. Toto časové hledisko je jedním ze sporných bodů projednávané žaloby, tudíž toto nemůže být samo o sobě argumentem pro nedoložení naléhavého právního zájmu. Okresní soud v bodě 20 rozsudku uvádí, že žalobkyně stihla podat návrh na vypořádání SJM ve lhůtě tří let. Následně ovšem uvádí, že opomenula zohlednit skutečnost, že ještě za trvání manželství v roce 1992 soud zrušil bezpodílové spoluvlastnictví účastníků a že do tří let k vypořádání nedošlo. Okresní soud se ovšem nezabýval námitkou žalobkyně, zda je zohlednění takové námitky, respektive argumentace žalované v souladu s dobrými mravy, jak žalobkyně rozebírá výše, a nijak nezkoumal související okolnost k takovému tvrzení a důkazy k tomuto zamítl. Vzhledem k závěru, že žalobkyně s ohledem na svůj zdravotní stav není schopna řádně činit procesní úkony, soud v souladu s § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil žalobkyni opatrovníka pro řízení. Žalobkyně namítá, že tento stav stále trvá, žalobkyně není schopna sama konkrétní informace a skutečnosti dohledávat a předkládat soudu, respektive ani opatrovníkovi. Je například schopna dostavit se na poradu s opatrovníkem, ale následně je pro svůj zdravotní stav neočekávaně hospitalizována, nebo je v určitém období obtížně kontaktní nebo není schopna kvůli zdravotnímu stavu poskytnut takovou součinnost, aby například doložila písemnosti ke svým tvrzením nebo konkrétní informace. Z tohoto důvodu je odůvodněné, aby soud zavázal žalovaného, aby konkrétní skutečnosti sám doložil. K břemenu tvrzení a k břemenu důkaznímu odkazuje žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1433/2015 Okresní soud se s touto argumentací nijak nevypořádal, žalovaného k vysvětlovací povinnosti nezavázal a z tvrzení žalobkyně nevycházel. Špatný zdravotní stav žalobkyně se odráží i v součinnosti, kterou je schopna poskytnout opatrovníkovi. Poskytuje tak informace útržkovitě, často nesouvisle, anebo není schopna v určité lhůtě některé informace poskytnout vůbec, ačkoliv těmito informacemi disponuje. Žalobkyně tak například až na poslední schůzce sdělila, že návrh na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů v roce 1992 připravoval právník ze společnosti žalovaného pan [příjmení], že žalobkyni tento návrh žalovaný donesl domů a žalobkyně jej podepsala, aniž by se nějak podílela na jeho přípravě nebo věděla, jaké z toho plynou důsledky. Žalobkyně uvedla, že jí žalovaný uváděl v daňovém přiznání k dani z příjmů jako spolupracující osobu a za žalobkyni odváděl daň z příjmu ve výši 135.000 Kč, nicméně žalobkyně žádný příjem od žalovaného neobdržela. Ještě v roce 2003 žalovaný sdělil žalobkyni, že jí převede vlastnické právo k horskému hotelu [ulice] a že se jejich soužití obnoví, přičemž žalobkyně se podílela na správě této nemovitosti a podnikání v ní. Jako vlastník ovšem byl zapsán žalovaný a tento následně žalobkyni z hotelu vykázal a za správu neposkytl žalobkyni žádnou náhradu. Ještě před zrušením BSM nabyl žalovaný značný majetek, jelikož si mohl dovolit poskytnout půjčku ve výši 1.000.000 Kč panu [jméno] [příjmení] Ani tento majetek před zrušením BSM nebyl vypořádán. Žalobkyně pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, která zdůrazňuje roli dobrých mravů při posuzování věci a dává prostor soudu rozhodovat dle pravidel slušnosti a spravedlnosti, i když při striktním výkladu formálního práva dospěl k jinému závěru, přičemž poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2883/21 ze dne 19. 4. 2022. Žalobkyně tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že odvolací argumentace žalobkyně nemůže obstát, neboť nemá oporu ani ve faktickém ani v právním stavu. Žalobkyně jak v rámci řízení před okresním soudem, tak ani v rámci odvolání neuvedla jediný argument, který by svědčil jejím tvrzením. Celý konstrukt žaloby je pouze účelovým jednáním žalobkyně s cílem poškodit žalovaného a nadále nedůvodně protahovat spor. Žalobkyně i přes výzvu a poučení soudu v rámci prvostupňového řízení neuvedla žádnou skutečnost či tvrzení, a dokonce nikterak neoznačila či nepředložila jediný důkaz k prokázání tvrzení uvedených v žalobě. Stejně tak postupuje i v rámci odvolacího řízení, kdy opět pouze poukazuje na zcela nepřiléhavou judikaturu, ovšem ničeho fakticky netvrdí a odvolání je zcela bezobsažné. Žalovaný tak odkazuje na jím uvedená tvrzení před okresním soudem a předložené důkazy. Nad rámec toho nemá žalovaný k čemu se vyjádřit, když předmětné odvolání a jeho doplnění jsou zcela bezobsažné a žalobkyně jedná pouze v úmyslu vytvářet obstrukce a průtahy jednání. Žalovaný tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Pro zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání není převážně důvodné.

5. Skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato skutková zjištění přebírá.

6. Krajský soud k návrhu žalobkyně doplnil dokazování úplnými výpisy z obchodního rejstříku.

7. Výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] [právnická osoba] soud zjistil, že tato byla zapsána do obchodního rejstříku dne 20. 6. 2007, žalovaný byl společníkem k podílu 100 %, není však již zapsán jako společník společnosti, tento údaj byl vymazán 14. 10. 2009, jako společník je veden [jméno] [příjmení] k podílu 100 %.

8. Výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] společnost [právnická osoba] má soud za prokázáno, že tato společnost byla zapsána 14. 7. 2005, žalovaný byl zapsán jako společník v uvedené společnosti s podílem 33 %, přičemž tento údaj byl vymazán dne 12. 10. 2009, jako společníci jsou zapsáni [jméno] [příjmení] s podílem 66 % a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s podílem 33 %.

9. Výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] má soud za prokázáno, že tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku do 5. 6. 2009, žalovaný byl zapsán jako společník této společnosti s podílem 100 %, tento údaj byl vymazán 10. 11. 2009, jako společník je zapsána [jméno] [příjmení] k podílu 100 %.

10. Výpisem z obchodního rejstříku má soud za prokázáno, že společnost [právnická osoba] byla zapsána do obchodního rejstříku dne 3. 9. 2009, žalovaný byl zapsán jako společník uvedené společnosti s podílem 50 %, tento údaj byl vymazán dne 10. 12. 2015, jako společník je veden [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k podílu 100 %.

11. Výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] má soud za prokázáno, že tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku 25. 11. 1997, žalovaný byl veden jako společník této společnosti s podílem 50 %, tento údaj byl vymazán 20. 7. 2005, jako společníci jsou vedeni [anonymizováno], [jméno] a [jméno] [příjmení].

12. Výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] [právnická osoba] má soud za prokázáno, že tato byla zapsána do obchodního rejstříku do 8. 11. 2004, jako společník je veden žalovaný s vkladem 10.000.000 Kč a obchodním podílem 100 %.

13. Výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] má soud za prokázáno, že tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 27. 11. 2002, žalovaný je veden jako člen dozorčí rady s datem vzniku členství 29. 1. 2014.

14. Výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] s. r. o., má soud za prokázáno, že tato společnost byla zapsána do obchodní rejstříku 27. 3. 2007, žalovaný byl v minulosti veden jako společník k obchodnímu podílu 50 %, tento údaj však byl vymazán 16. 9. 2016 a jako společník je nyní veden [jméno] [příjmení] k podílu 50 % a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k podílu 50 %.

15. Výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] a. s. má soud za prokázáno, že tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku 1. 12. 1992.

16. Okresní soud se nejprve zabýval primárním petitem, kterým se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů. V prvé řadě se zabýval otázkou, zda byl návrh podán včas, tj. ve lhůtě tří let od zániku společného jmění. Zde okresní soud dovozuje, že byl podán po uplynutí tříleté lhůty. Žalobkyně sice podala návrh do tří let od právní moci rozvodu manželství, avšak opomenula, že za trvání manželství bylo rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 1992, č. j. 10 C 131/92-11, který nabyl právní moci 4. 6. 1992, bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zrušeno, přičemž k vypořádání ve lhůtě do tří let od zániku BSM, tj. do 4. 6. 1995 nedošlo.

17. S okresním soudem je třeba souhlasit v tom, že žalobkyně podala žalobu po uplynutí tříleté lhůty k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, která běžela ode dne jeho zrušení rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 1992, č. j. 10 C 131/92-11, který nabyl právní moci dne 4. 6. 1992. Veškerý případný majetek náležející do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů ke dni jeho zrušení se tak vypořádal na základě domněnky stanovené v § 149 odst. 4 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 7. 1998. Po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů pak účastníci nemohli nabývat majetek do bezpodílového spoluvlastnictví, resp. později společného jmění. V této době mohli nabývat majetek toliko do výlučného vlastnictví, případně do podílového spoluvlastnictví.

18. Žalobkyně ve vztahu k primárnímu petitu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že by (v průběhu celého řízení) učinila předmětem řízení jakýkoli majetek, který by účastníci nabyli do společného jmění a který by náležel do zaniklého nevypořádaného společného jmění. Žádný konkrétní majetek, jenž by náležel do nevypořádaného společného jmění, nebyl učiněn předmětem řízení.

19. Je třeba však především uvést, že žalobkyně neučinila předmětem řízení žádný majetek ve stanovené lhůtě tří let od (tvrzeného) zániku společného jmění (od rozvodu manželství), když do 1. 11. 2010 (30. 10. 2010 připadlo na sobotu) byl sice podán návrh, nebyly v něm však k vypořádání navrženy žádné konkrétní položky. Majetek uplatněný k vypořádání po uplynutí této lhůty již nelze jako zaniklé společné jmění vypořádat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 437/2014). Žaloba je pak podána zjevně i po uplynutí tříleté lhůty od okamžiku zrušení bezpodílového spoluvlastnictví.

20. Do zaniklého společného jmění manželů nemohou ostatně spadat ani obchodní podíly, (které žalobkyně také uplatnila k vypořádání až po 1. 11. 2010), když veškeré tyto společnosti vznikly až po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem. V případě, že žalovaný nabyl obchodní podíly v době po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví, jsou jeho výlučným vlastnictvím. Ostatně i kdyby nabyl jakýkoli obchodní podíl za trvání bezpodílového spoluvlastnictví (před 4. 6. 1992), pak by tento byl rovněž vypořádán na základě zákonné domněnky a nebylo by možno jej rovněž nyní vypořádávat jako nevypořádané společné jmění (bezpodílové spoluvlastnictví).

21. Žalobkyně požadovala vypořádat veškeré akcie, nemovitosti a finanční prostředky na účtech. Zde však neučinila předmětem vypořádání zaniklého společné jmění žádné konkrétní akcie, nemovitosti ani finanční prostředky. Žalobkyně tak v tříleté lhůtě (od rozvodu) ani později nenavrhla k vypořádání žádné konkrétní akcie, nemovitosti ani finanční prostředky, takže soud neměl důvod žádné takové položky vypořádávat.

22. Okresní soud tak rozhodl správně, když zamítl primární petit na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, neboť zde není žádný majetek náležející do nevypořádaného společného jmění, který by žalobkyně učinila v tříleté lhůtě od zániku společného jmění (bezpodílového spoluvlastnictví) předmětem řízení, neučinila tak navíc ani později v průběhu celého řízení.

23. Pokud žalobkyně zpochybňovala zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pak je potřeba uvést, že toto bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 1992, č. j. 10 C 131/1992-11, který je pravomocný a je třeba z něho vycházet (§ 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Argumentace žalované, že neznala důsledky zrušení bezpodílového spoluvlastnictví, že se podílela na podnikání a pečovala o děti, že žalovaný zapříčinil rozvod, že by mělo být zrušení bezpodílového spoluvlastnictví v rozporu s dobrými mravy a že by soud k tomuto zrušení proto neměl přihlížet, nemůže být úspěšná, když je třeba vycházet z pravomocného rozhodnutí, které je závazné jak pro účastníky, tak pro soud. Skutečnost zrušení bezpodílového spoluvlastnictví vyplývá z pravomocného rozsudku, kde nelze z povahy věci dovozovat (hmotněprávní) neplatnost či rozpor s dobrými mravy.

24. Okresní soud tak správně zamítl návrh na vypořádání společného jmění uplatněný primárním petitem, proto krajský soud rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

25. Okresní soud poté, co dospěl k závěru o nedůvodnosti primárního žádání, se zabýval eventuálním petitem, kterým se žalobkyně domáhá určení podílového spoluvlastnictví účastníků k označeným věcem.

26. Krajský soud se zabýval též posouzením otázky věcné příslušnosti k projednání eventuálního petitu a dospěl k závěru, že ačkoli by eventuální petit jinak částečně nespadal do věcné příslušnosti okresních soudů (§ 9 odst. 2 písm. písm. e/ o. s. ř.), je pro věcnou příslušnost určující primární petit (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze Ncp [číslo]) a věcná příslušnost je tak dána.

27. Okresní soud zamítl eventuální petit se závěrem, že na takovém určení není naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. a žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, když nespecifikovala majetkové hodnoty a řádně netvrdila, jak je účastníci nabyli do podílového spoluvlastnictví.

28. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že minimálně v části eventuálního petitu není dán naléhavý právní zájem, avšak z důvodů jiných než soudem uváděných. Absenci naléhavého právního zájmu nelze dovozovat jen z délky doby, po niž se žalobkyně nedomáhala svého tvrzeného práva. Takový závěr nelze považovat za správný. [jméno] skutečnost, že se žalobkyně svého tvrzeného práva nedomáhala, nemůže vést k závěru, že zde není naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř.

29. Je však třeba uvést, že řízení o určení, kdo je společníkem obchodní společnosti (resp. zde spoluvlastníkem obchodního podílu) je řízení sporným, je tak věcí žalobce, aby označil účastníky řízení. Takové určení vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu jen tehdy, účastní-li se řízení osoby, které jsou jako společníci společností za společníky považováni (srov. přiměřeně v poměrech staré právní úpravy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 488/2012). Účast samotné společnosti pak v poměrech nové právní úpravy nelze považovat za nezbytnou, když se jedná o vztah mezi společníky a osobami, které se tohoto postavení domáhají.

30. V dané věci se však neúčastní řízení osoby, které jsou jako společníci (vlastníci obchodního podílu) vedeni v obchodním rejstříku, což platí u společností, kde žalovaný již není veden jako společník ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] společnost [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova]). V tomto rozsahu není zjevně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť požadované určení nemůže vytvořit pevný základ vztahů mezi účastníky, resp. nemůže žalobě být vyhověno proto, že se řízení neúčastní osoby, které se řízení účastnit mají. Určení spoluvlastnictví toliko mezi účastníky za situace, kdy došlo k převodu podílu a změně zápisu v obchodním rejstříku, tak nemůže vytvořit pevný základ vztahů mezi účastníky (srov. přiměřeně též závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019 pod sp. zn. 27 Cdo 1420/2018). U těchto společností tak není již z tohoto důvodu možno žalobě vyhovět.

31. V případě společnosti [právnická osoba] není zcela zřejmé, zda byl, či je žalovaný stále společníkem, resp. akcionářem, není tak možno bez dalšího dovodit nedostatek naléhavého právního zájmu dle § 80 o. s. ř. V případě [právnická osoba] [právnická osoba] žalovaný společníkem zapsán stále je, zde by bylo možno naléhavý právní zájem dovodit. Žalobě však nemůže být ani u těchto dalších společností (obchodních podílů) vyhověno bez ohledu na otázku naléhavého právního zájmu.

32. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že žalobkyně netvrdila (u všech obchodních podílů) v řízení žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že se obchodní podíly nacházejí v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Veškeré společnosti vznikly, jak vyplývá z výpisů z obchodního rejstříku, až po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů (po 14. 6. 1992), nemohly tak náležet do tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů ani později do společného jmění manželů a nemohly se následně stát na základě zákonné domněnky vypořádání ani podílovým spoluvlastnictvím účastníků. Jestliže se žalobkyně domnívá, že byly podíly nabyty do společného jmění proto, že se nemá přihlížet k soudnímu zrušení bezpodílového spoluvlastnictví, pak s tímto nelze souhlasit, jak je uvedeno již výše. Spoluvlastnictví nemohla založit ani (blíže nespecifikovaná) pomoc při podnikání či péče o děti.

33. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tedy nemůže být podílovou spoluvlastnicí všech v eventuálním petitu uplatněných obchodních podílů, nemůže žaloba na určení spoluvlastnického práva obstát u všech žalovaných obchodních podílů, a to bez ohledu na otázku naléhavého právního zájmu.

34. V případě společností [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] společnost [právnická osoba] a [anonymizováno] s. r. o. tedy žalobě není možno vyhovět i z věcných důvodů, neboť k těmto obchodním podílům nevzniklo podílové spoluvlastnictví.

35. Okresní soud tak rozhodl správně, pokud požadavek na určení podílového spoluvlastnictví k obchodním podílům zamítl. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v části eventuálního petitu, pokud soud zamítl žalobu na určení rovnodílného spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného ke shora uvedeným obchodním podílům, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

36. Jestliže okresní soud rozhodl o zamítnutí žaloby na určení, že žalobkyně je rovnodílným spoluvlastníkem s žalovaným ve vztahu k veškerým akciím, veškerým nemovitostem a veškerým finančním prostředkům, které specifikuje na základě informace od příslušných subjektů, pak má krajský soud za to, že v této části eventuálního petitu nebylo možno rozhodnout, neboť žaloba je v tomto rozsahu neprojednatelná. Okresní soud o takové žalobě nemohl rozhodnout, neboť není zřejmé, o čem má být rozhodováno. V tomto smyslu se okresní soud dopustil vady řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v této části zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

37. K odvolací argumentaci lze dále uvést, že s žalobkyní nelze souhlasit v tom, že by okresní soud pochybil, když na návrh žalobkyně nevyžádal navrhované zprávy, neboť je na žalobkyni, aby podala řádnou žalobu. Nelze požadovat po soudu, aby pátral po skutečnostech, které mají být podkladem pro formulaci žaloby. Nepřiléhavý je odkaz na tzv. vysvětlovací povinnost, neboť ta se uplatní až v případě, že žaloba je projednatelná a žalobkyně nemá možnost si opatřit rozhodující důkazy, respektive tvrzení. Nelze však žádat, aby soud na žádost žalobkyně pátral po skutečnostech rozhodných pro formulaci žaloby, respektive žalobního petitu. Zde lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017 pod sp. zn. 29 Cdo 4484/2016, v němž se uvádí, že důkazní břemeno určité strany sporu, stejně jako případná vysvětlovací povinnost strany nezatížené důkazním břemenem se mohou uplatnit, jde-li o sporné řízení, pouze v řízení zahájeném řádnou žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.).

38. S ohledem na závěry soudu uvedené v předchozím odstavci okresní soud správně neprovedl další navržené dokazování, když nebylo povinností soudu vyžadovat zprávy od katastrálního úřadu, bank či jiných orgánů za účelem formulace resp. doplnění žaloby. S ohledem na závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu resp. závěr o neexistenci podílového spoluvlastnictví k obchodním podílům pak nebylo třeba dále ani zkoumat otázku převodů obchodních podílů či určovat jejich tržní hodnotu, ani činit dotazy na počet akcií či provádět jejich ocenění. Nebylo pak ani třeba vyžadovat zprávu o zdravotním stavu žalobkyně, když tato má již v řízení ustanoveného opatrovníka právě za účelem vyrovnání se s obtížemi vyplývajícími z jejího zdravotního stavu. Sám zdravotní stav žalobkyně pak neodůvodňuje, aby soud za žalobkyni shromažďoval podklady pro formulaci žaloby. Za podstatný nelze považovat ani výslech žalobkyně, pokud měl prokazovat péči žalobkyně o domácnost, pomoc při podnikání a její podíl na podnikatelském úspěchu. Pro rozhodnutí nejsou rozhodné ani skutečnosti, které vedly žalovanou k podání návrhu na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví (procesního úkonu), ani kdo jí návrh připravoval, když podstatný je výsledek zahájeného řízení.

39. Krajský soud pak pro nadbytečnost neprováděl ani další důkazy předložené při odvolacím jednání, když průběh hospodaření účastníků, pomoc žalobkyně při podnikání či správě nemovitosti a její péče o děti, jsou z hlediska rozhodnutí bezpředmětné. Krajský soud tak neprováděl dokazování ani předloženou složkou s doklady, která má dokládat starost žalobkyně o správu, vybavení a rekonstrukci nemovitosti. Za podstatné nelze považovat ani další doklady, které mají dokládat vynaložení prostředků na (blíže nespecifikované) podnikání žalovaného. Není pak rozhodné ani to, zda žalovaný uváděl žalobkyni jako osobu spolupracující a zda jí z toho titulu poskytoval nějaké prostředky, ani to, zda jí žalovaný něco přislíbil v souvislosti se zrušením bezpodílového spoluvlastnictví. Není pak ani podstatné, zda účastníci byli společnými nájemci a kdo hradil platby, či zda vedli po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví domácnost, k tomu soud důkazy nájemní smlouvou či konverzací od spol. [jméno] též neprovedl. Předložené doklady v odvolacím řízení lze současně považovat za předložené v rozporu s neúplnou apelací dle § 205a o. s. ř., když zde není žádná výjimka vyplývající z § 205a o. s. ř. Nepříznivý zdravotní stav účastníka takovou výjimkou dle § 205a o. s. ř. není.

40. Jestliže žalobkyně namítala, že nebyla správně poučena o koncentraci, tak neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost, ani jak by se toto mělo nepříznivě odrazit na jejím postavení. Z protokolu ze dne 21. 9. 2021 vyplývá, že poučení o koncentraci poskytnuto bylo.

41. V dalším řízení okresní soud se bude zabývat primárně otázkou projednatelnosti uvedené části žaloby. Okresní soud žalobkyni vyzve k odstranění vad a jestliže nebudou tyto odstraněny, bude třeba postupovat dle § 43 odst. 2 o. s. ř.