69 Co 159/2024 - 119

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Tomáše Pirka a Mgr. Zdeňka Lehovce ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupený [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [adresa zástupce zainteresované osoby] proti žalované: [jméno zainteresované společnosti]., IČ [IČO zainteresované společnosti] sídlem Záhřebská [adresa zainteresované společnosti] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o určení existence prokury, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2024, č. j. 37 C 64/2023-97, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je prokuristou žalované (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě (podané dne 22. 2. 2022), kterou se žalobce domáhal určení existence prokury. V žalobě tvrdil, že v souvislosti s odvoláním z funkce člena představenstva byla žalobci žalovanou udělena prokura, obě tato rozhodnutí byla přijata dne 4. 8. 2020 tehdejším jediným akcionářem žalované, [právnická osoba]., IČ [IČO]. Dne 9. 12. 2020 se měla konat valná hromada žalované, na které mělo mimo jiné dojít k rozhodnutí o odvolání prokury udělené žalobci dne [datum], což plyne z notářského zápisu č. [spisová značka], sepsaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Praze (dále také i jen „Notářský zápis“). Rozhodnutí o odvolání prokury přijaté valnou hromadou žalované dne 9. 12. 2020 (dále také i jen „Valná hromada“) je podle žalobce nicotné z důvodů, které v žalobě specifikoval. Naléhavý právní zájem na určení je dán tím, že vznikla nejistota ohledně toho, zda žalobce je či není oprávněn za žalovanou právně jednat. Rozhodnutím o existenci prokury bude předejito dalším možným sporům a určovací žaloba plní svou preventivní funkci.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že argumentace žalobce je vybudována na tom, že rozhodnutí o odvolání prokury přijaté valnou hromadou žalované dne 9. 12. 2020 má být nicotné z důvodu, že rozhodnutí mělo být přijato díky hlasům osoby, která ke dni 9. 12. 2020 nemohla být za žádných okolností akcionářem žalované. K takové vadě nedošlo, jak plyne mimo jiné z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2022, č. j. 28 Cm 359/2020-109 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2022, č. j. 8 Cmo 116/2022-194, kterými byl zamítnut návrh společnosti [právnická osoba], IČ [IČO] (dále také i jen „Společnost“), na vyslovení neplatnosti mimo jiné i usnesení o odvolání prokury přijaté valnou hromadu žalované dne 9. 12. 2020. Žalobce proto nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci byla dne 4. 8. 2020 udělena prokura žalovanou, a dne 9. 12. 2020 bylo rozhodnuto valnou hromadou žalované o odvolání prokury žalobce. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 3. 2022, č. j. 28 Cm 359/2020-109 zamítl návrh Společnosti, když dospěl k závěru, že Společnost není osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalované ze dne 9. 12. 2020, neboť ke dni konání valné hromady nebyla akcionářkou žalované. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2022, č. j. 8 Cmo 116/2022-194. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, č. j. 27 Cdo 485/2023-485 byla obě rozhodnutí zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Soud I. stupně uvedl, že, pokud jde o žalobcem tvrzené vady při přijímání rozhodnutí Valné hromady žalované dne 9. 12. 2020 spočívající v tom, že v rozporu s tehdy platným čl. 10.7. stanov žalované bylo dotčené rozhodnutí přijato přesně 80 % hlasy (když vyžadováno bylo více než 80 % hlasů všech akcionářů), jedná se o jeden z typických důvodů možné neplatnosti usnesení Valné hromady. Pokud pak jde o žalobcem zmiňovanou judikaturu civilních soudů, není pravda, že by se tato na projednávanou věc vztahovala, jak přiléhavě argumentovala žalovaná. Z této judikatury totiž pouze plyne, že pokud určitá osoba přijme rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady (§ 12 zákona o obchodních korporacích), ač jediným akcionářem není, pak takové „rozhodnutí“ nevyvolá žádné právní účinky, aniž by bylo třeba se domáhat vyslovení jeho neplatnosti postupem podle § 428 zákona o obchodních korporacích (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3315/2018). To platí i tehdy, přijme-li rozhodnutí skupina osob, aniž by šlo o valnou hromadu (tedy nejde-li o rozhodnutí valné hromady jakožto nejvyššího orgánu akciové společnosti; srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 211/2009). V projednávané věci přitom nejde ani o jeden z těchto případů, pročež není možné uvažovat o nicotnosti dotčeného rozhodnutí valné hromady, jak argumentoval žalobce, nýbrž toliko o neplatnosti (§ 412 a § 415 zákona o obchodních korporacích a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2964/2007, ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4221/2011, ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, či ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018).

6. Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je usnesení valné hromady platné, byť by bylo stiženo vadami odůvodňujícími vyslovení jeho neplatnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, či ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1407/2019). V jiných řízeních (než v řízení podle § 428 zákona o obchodních korporacích) nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou (§ 429 odst. 2 zákona o obchodních korporacích). Rozhodnutí, jímž soud vysloví neplatnost usnesení valné hromady, je konstitutivní zpětně (neplatnost konstituuje); bez rozhodnutí soudu je usnesení valné hromady platné, bez ohledu na to, zda je stiženo vadami odůvodňujícími jeho neplatnost (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3092/2012, či ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3420/2017).

7. Podle soudu I. stupně nelze dojít k jinému závěru, než že naléhavý právní zájem žalobce nemůže být dán. Žalobcem podaná žaloba ve své podstatě není ničím jiným nežli pokusem o obejití zákonné úpravy obsažené v § 428 zákona o obchodních korporacích. Jak přitom vyplynulo z provedeného dokazování, společnost [právnická osoba] iniciovala žalobu o neplatnosti usnesení Valné hromady podle § 428 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Tato byla nejprve pravomocně zamítnuta, ale po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu je řízení znovu vedeno u soudu prvního stupně. Nicméně bez ohledu na výsledek tohoto řízení platí, že žalobce není a nemůže být vystaven jakékoliv nejistotě (vyžadované k dovození jeho naléhavého právního zájmu, jak bylo připomenuto shora), neboť není a nemůže být prokuristou žalované za situace, kdy se na rozhodnutí žalované nutně hledí jako na platné, nebyla-li vyslovena jeho neplatnost. Nadto je soudu z jeho činnosti známo (z řízení vedeného pod sp. zn. 37 C 60/2022), že ve skutečnosti se vede spor nejen o (ne)platnosti odvolání prokury žalobce, nýbrž i o (ne)platnost, resp. nicotnost udělení prokury žalobci v rámci řízení vedeného u Městského soud v Praze pod sp. zn. 79 Cm 40/2021. Ani tento spor přitom není pravomocně skončen. Ani tento spor nemůže mít jakéhokoliv vlivu na postavení žalobce v souladu se shora uvedeným.

8. V projednávané věci není a nemůže být sporu o tom, že žalobce není prokuristou žalované. Soud není oprávněn v rámci tohoto řízení zkoumat otázku (ne)platnosti rozhodnutí přijatého valnou hromadou dne [datum] a na toto rozhodnutí se hledí jako na platné. Postavení žalobce přitom není nejisté ani ve vztahu k třetím osobám, jak se snažil argumentovat žalobce, když při existenci obchodního rejstříku a § 161 občanského zákoníku by třetí osoby zásadně měly odmítat jednat s žalobcem jako s prokuristou žalované.

9. Odepření možnosti napadat usnesení valné hromady mimo subjekty vypočtené v § 428 odst. 1 zákona o obchodních korporacích je projevem vědomé volby zákonodárce s ohledem na potřebu ochrany (nejen) vnitřních poměrů obchodních společností. Pokud by soud přistoupil na argumentaci žalobce o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení o nicotnosti usnesení Valné hromady, nejenže by fakticky přistoupil na obcházení zákona v rozporu s účelem a smyslem této zákonné úpravy, nýbrž by tím i paradoxně naopak přispěl k vytváření nejistoty (když by fakticky zpochybňoval usnesení Valné hromady, na které by se mělo hledět jako na platné, aniž by k tomu měl pravomoc), proti které údajně žalobce brojí.

10. Soud proto žalobu zamítl pro absenci naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 občanského soudního řádu (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006).

11. O nákladech řízení rozhodl podle 142 odst. 1 občanského soudního řádu podle úspěchu žalované ve věci.

12. O povinnosti žalobce k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 2 000 Kč soud prvního stupně rozhodl podle položky 4 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce doposud soudní poplatek nezaplatil, aniž by k tomu byl soudem vyzván, přičemž samotná povinnost zaplatit soudní poplatek žalobci vznikla již podáním žaloby (§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

13. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání výslovně v celém jeho rozsahu. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobcem skutečně tvrzeným vadám, z nichž žalobce dovozoval nicotnost usnesení Valné hromady, nikoliv neplatnost, kterou se soud prvního stupně zabýval. Tvrzení žalobce navíc nebyla založena na nedostatečném počtu hlasů (řádných) akcionářů žalované, kterými by bylo přijato příslušné usnesení. Argumentace žalobce byla založena od počátku na tom, že na Valné hromadě nerozhodovali (jen) akcionáři žalované, nýbrž i osoba, která akcionářem prokazatelně nebyla a být ani nemohla. Skuteční akcionáři zůstali opomenuti a na Valné hromadě nejen nehlasovali, ale nebyli ani vyrozumění o jejím svolání. Tímto postupem byla zjevně obejita část (skutečných) akcionářů žalované, kteří o Valné hromadě v době jejího konání vůbec nevěděli. Rozhodnutí Valné hromady bylo přijato i hlasy společností [právnická osoba]., IČ [IČO], která na valné hromadě vystupovala a hlasovala ve vztahu k akciím [hodnota], s nimiž bylo spojeno [hodnota] z celkových [hodnota] hlasů, ačkoli nemohla být akcionářem žalované. K výkonu hlasovacích práv neoprávněnou osobou jako důvodu nicotnosti takového rozhodnutí žalobce odkazoval na příslušnou judikaturu, například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4364/2018, či na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016. Skutečně tvrzeným důvodem nicotnosti usnesení Valné hromady bylo jeho přijetí hlasy osoby, která vůbec nemohla být akcionářem žalované, a to v rámci Valné hromady, která se s ohledem na zákonná pravidla vůbec neměla pro opomenutí některých akcionářů uskutečnit. Jelikož žalobcova tvrzení týkající se existence prokury byla založena na nicotnost rozhodnutí Valné hromady o jejím odvolání, není právně významné, že dokud soud nerozhodne o neplatnosti usnesení Valné hromady, hledí se na toto jako na platné. Rovněž není právně významné, že soud nemůže v tomto řízení zkoumat otázku (ne)platnosti usnesení Valné hromady, a ani se nemůže jednat o pokus o obejití zákonné úpravy obsažené v § 428 zákona o obchodních korporacích. Pokud měl soud prvního stupně za to, že žalobcem uváděný důvod je způsobilým důvodem neplatnosti (nikoliv nicotnosti) usnesení Valné hromady, pak měl řízení přerušit do rozhodnutí o žalobě o neplatnosti usnesení Valné hromady. Jestliže soud prvního stupně vyloučil možnou nicotnost usnesení odvolání prokury a zároveň řízení nepřerušil do skončení řízení o neplatnosti tohoto usnesení (kterou nebyl oprávněn sám řešit), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Správné není ani posouzení soudu prvního stupně, že postavení žalobce jako prokuristy nebylo nejisté ani vůči třetím osobám, neboť nebyl zapsán v obchodním rejstříku a třetí osoby by s ním tak měly odmítat jednat. Zápis prokury do obchodního rejstříku je zápisem deklaratorním, nikoliv konstitutivním, prokura vzniká již jejím udělením. Prokurista může za společnost oprávněně jednat, aniž by byl zapsán jako prokurista v obchodním rejstříku, a stejně tak mohou třetí osobě oprávněně jednat s ním, je-li jim prokura doložena jiným způsobem. Soud prvního stupně při posouzení naléhavého právního zájmu přehlédl, že jednání za žalovanou by při nejistotě o trvání prokury mohlo mít nepříznivé důsledky zejména pro samotného žalobce; v případě neoprávněného jednání by šly následky z takových jednání k jeho tíži. Nadto žalobce je ze zákona povinen prokuru vykonávat s péčí řádného hospodáře a porušení tohoto standardu může založit právo společnosti na náhradu škody. Jestliže je žalobce s ohledem na okolnosti v dané věci v nejistotě, zda byla jeho prokura odvolána účinně či nicotně, zcela legitimně požadoval, aby soud o určení existence prokury rozhodl. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta první, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.).

16. Soud I. stupně provedl potřebné důkazy, z nichž správně zjistil skutkový stav věci a, i když neposoudil věc zcela správně po právní stránce, nemá to vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku.

17. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde lze pomocí určovací žaloby eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jakož i v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3378/2009, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Smysl zákonného požadavku naléhavého právního zájmu lze spatřovat v pojetí určovací žaloby zásadně jako prostředku preventivní právní ochrany, jejímž účelem má být vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy účastníků sporu, odstranění nejistoty v právním postavení žalobce a předejití případným budoucím sporům (takový účel může být naplněn i v případě, že určovací žalobou se reaguje na právní stav již v konfliktní fázi, po potenciálním porušení práva některou ze stran sporu).

19. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně shledal, že v poměrech projednávané věci nelze žalobci odepřít naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když tvrdí, že k odvolání prokury došlo na základě nicotného rozhodnutí Valné hromady žalované a že jeho postavení je tak nejisté.

20. Pro další posouzení věci je významné, zda tvrzení žalobce o nicotnosti rozhodnutí Valné hromady žalované mohou (byly-li by prokázány) vést k závěru o nicotnosti rozhodnutí Valné hromady, kterým byla odvolána prokura žalobce.

21. Soud I. stupně správně vycházel z toho, že rozdíl mezi neplatností (která je upravena v § 428 až § 430 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů; dále i jen „zákon o obchodních korporacích) a nicotností usnesení valné hromady spočívá v závažnosti vad, které napadené usnesení tíží, a v důsledcích, které tyto vady způsobují. V případě vad způsobujících toliko neplatnost usnesení valné hromady platí, že se vyslovení neplatnosti usnesení mohou domáhat toliko taxativně vypočtené osoby (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2043/2016, či ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2236/2016, která jsou použitelná i za současné právní úpravy), návrh může být podán pouze v zákonem určené prekluzivní lhůtě a v jiném řízení (než v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady) nelze platnost usnesení valné hromady posuzovat, neurčuje-li zákon jinak (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3347/2017, které je použitelné i za současné právní úpravy). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudem, je třeba je považovat za platné, bez ohledu na to, zda při jeho přijímání nebo jeho obsahem byly porušeny právní předpisy, společenská smlouva či dobré mravy.

22. Naopak závěr o nicotnosti usnesení valné hromady lze přijmout v jakémkoliv řízení, tj. jak v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3397/2010, které je použitelné i za současné právní úpravy), tak i jako řešení předběžné otázky v jiném řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 29 Odo 1138/2005, uveřejněné pod číslem 55/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012, která jsou použitelná i za současné právní úpravy). Určení nicotnosti se lze domáhat i samostatným návrhem, má-li navrhovatel na takovém určení naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c) o. s. ř.), přičemž okruh potenciálních navrhovatelů není (s výjimkou požadavku naléhavého právního zájmu) omezen a právo podat návrh není omezeno žádnou lhůtou (byť plynutí času může mít význam pro posuzování naléhavého právního zájmu).

23. Vadou způsobující nicotnost usnesení může být např. nedostatek působnosti valné hromady rozhodnout o určité záležitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000) či skutečnost, že rozhodnutí v působnosti valné hromady přijala osoba, jež nebyla oprávněna vykonávat práva jediného společníka (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009).

24. V případě vad způsobujících pouze neplatnost usnesení valné hromady rozhodnutí soudu o tom, že sporné usnesení je platné, zásadně nepřichází v úvahu; není-li neplatnost usnesení vyslovena, je usnesení platné, bez ohledu na jeho případné vady. Není vyloučeno, aby soud v řízení o neplatnost usnesení valné hromady případně rozhodl o jeho nicotnosti, shledá-li ji.

25. Z Notářského zápisu se podává, že Valná hromada žalované přijala všechna rozhodnutí za účasti akcionářů majících 100 % akcií s právem hlasovat, které představují všech [hodnota] hlasů, všechna rozhodnutí byla přijata 100 % hlasů přítomných akcionářů. Jmenovitě hlasovaly společnosti [právnická osoba]., a [právnická osoba].

26. Žalobce v projednávané věci dovozuje nicotnost Valné hromady žalované na základě tvrzení, že Valné hromady žalované se účastnila i osoba, která nemohla být akcionářem žalované ([právnická osoba].) a že rozhodnutí o odvolání prokury žalobce bylo přijato i hlasy osoby, která akcionářem žalované v době konání Valné hromady být nemohla, přičemž naopak některý ze skutečných akcionářů byl opomenut, a Valná hromada nebyla řádně svolána. Jinými slovy jde podle tvrzení žalobce v projednávané věci o případ, že na Valné hromadě určitý akcionář byl a jiný (menšinový) akcionář nebyl (a nebyl na Valnou hromadu ani pozván a nemohl hlasovat) a že se Valné hromady účastnila i osoba, která akcionářem být nemohla, a přesto na Valné hromadě hlasovala.

27. S odkazem žalobce na obdobné situace, které byly posuzovány jako nicotnost rozhodnutí valné hromady, například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4364/2018 nebo usnesení téhož soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016 se odpovídajícím způsobem již vypořádal soud I. stupně, když v odůvodnění napadeného rozsudku (mimo jiné) uvedl, že z uvedené judikatury plyne, že pokud určitá osoba přijme rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, či jiným akcionářem není, pak takové „rozhodnutí“ nevyvolá žádné právní účinky, aniž by bylo třeba se domáhat vyslovení jeho neplatnosti postupem podle § 428 zákona o obchodních korporacích. To platí i tehdy, přijme-li rozhodnutí skupina osob, aniž by šlo o valnou hromadu (případně se členské schůze spolku neúčastní členové spolku, nýbrž výlučně osoby, které se řádnými členy spolku nikdy nestaly). Vadou způsobující nicotnost usnesení může být například i nedostatek působnosti valné hromady rozhodnout o určité záležitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000).

28. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že v projednávané věci nejde o žádný z takovýchto případů nicotnosti ani o takové vady, které by vytvářely jen zdání Valné hromady a které by (bez dalšího) zjevně nemohly vyvolávat žádné právní účinky.

29. Ostatně otázka opomenutí (menšinového) akcionáře, řádné svolání Valné hromady a hlasování na Valné hromadě, která akcionářem být nemohla, je řešena v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 359/2020 o vyslovení neplatnosti uvedené Valné hromady, kde obdobné důvody (tvrzené jiným žalobcem – tvrzeným opomenutým akcionářem) jsou předmětem řízení o neplatnost usnesení Valné hromady (k tomu zrušující rozhodnutí dovolacího soudu v tamní věci ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 485/2023).

30. V tomto směru pak lze i souhlasit s názorem soudu I. stupně, že žalobce se podáním žaloby v projednávané věci snaží (jistým způsobem) obcházet institut neplatnosti valné hromady upravený v § 428 a násl. zákona o obchodních korporacích.

31. Vzhledem k tomu, že zde nejsou dány důvody nicotnosti rozhodnutí Valné hromady a dosud nebyla vyslovena neplatnost usnesení Valné hromady (shora zmíněné řízení nebylo ke dni rozhodování odvolacího soudu v této věci pravomocně skončeno), je třeba vycházet z toho, že rozhodnutí Valné hromady jsou platná, včetně rozhodnutí o odvolání prokury žalobce.

32. Za daného skutkového stavu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) je tak žaloba na určení existence prokury žalobce u žalované nedůvodná.

33. Odvolací soud proto z těchto důvodů potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení i o zaplacení soudního poplatku z žaloby jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která měla v odvolacím řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalované sestávají z odměny jejího právního zástupce za 1 úkon právní služby po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů; dále i jen „Vyhláška“), jedné paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 Vyhlášky) a náhrady 21 % DPH ve výši 714 Kč, to je celkem 4 114 Kč.