69 Co 191/2024

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupená advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] pro zaplacení 154 814,78 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. ledna 2024, č. j. 20 C 151/2023-66, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 196 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 154 814,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 154 814,78 Kč od 1.6.2022 do zaplacení (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení částku 70 565 Kč (výrok II.).

2. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce od žalované odebíral teplou vodu na základě Smlouvy o dodávce tepelné energie ev. č. [hodnota]. Žalobce zaplatil žalované za 463,8 m spotřebované teplé vody, avšak reálná spotřeba za uvedený rok činila jen 89,5 m teplé vody. Žalobce následně fakturu u žalované reklamoval s tím, že svou spotřebu teplé vody vypočítal vyšší, než byla reálná spotřeba, a zaplatil tak žalované mnohonásobně vyšší částku za odběr teplé vody. Žalovaná však odmítla přeplatek žalobci vrátit a neučinila tak ani po zaslání předžalobní upomínky.

3. Takto zjištěný skutkový stav posoudil podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie, v návaznosti na § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

4. Neztotožnil se s námitkou žalované, že to nebyla ona, kdo se na úkor žalobce obohatil, ale že to byli ostatní odběratelé teplé vody, neboť ti poté na své faktury hradili méně, než žalobkyni zaplatit měli, a že proto není v této věci není pasivně legitimována. Soud konstatoval, že to byl právě žalobce, který uhradil žalované vyšší částku, než která jí náležela. Ostatní odběratelé se naopak obohatili na úkor žalované, jestliže hradili méně, než měli.

5. Rovněž se soud neztotožnil s argumentací žalované, že by žalobce měl odpovídat za sdělení chybného údaje, neboť žalobce ve lhůtě dle smlouvy (resp. bodem 12.5 Obchodních podmínek; dále i jen „OP“) řádně a ve sjednaných lhůtách fakturu reklamoval. Nalézací soud poukázal na smluvní ujednání týkající se reklamace, dle něhož měla být po jejím uplatnění vystavena opravná faktura, což však žalovaná neučinila.

6. Co se týče argumentace žalované, že, pokud bude žalobě vyhověno, vznikly by žalované zvýšené náklady s přepočtem spotřeby vůči ostatním odběratelům, konstatoval soud, že toto nemůže jít k tíži žalobce, poněvadž žalobce postupoval dle smlouvy a žalovaná musela s možností reklamace faktury počítat. Nebylo sjednáno, že úspěšnou reklamaci vylučuje pochybení při sdělení údaje představujícího spotřebu teplé vody, a s vydáním opravné faktury je počítáno, byť za poplatek 200 Kč (bod 12.6 OP).

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce zaplatil žalovanému za 463,8 m3 spotřebované teplé vody, avšak reálná spotřeba za uvedený rok činila 89,5 m3 teplé vody, tím se žalovaná na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodně obohatila. Žalobci tak vzniklo právo na vrácení přeplatku za spotřebovanou teplou vodu.

8. Co se týká výše žalované částky, žalovaná se k výši skutečné spotřeby žalobcem a správnosti vypočtené uvedené částky v rámci období po podání reklamace nijak nevyjádřila, resp. neuvedla částku, kterou by odlišně vyčíslila vzniklý přeplatek, a nenavrhla důkazy k prokázání nesprávnosti tohoto výpočtu. Soud se ztotožnil s výpočtem žalované částky provedené žalobcem v reklamaci.

9. Žalobce zaplatil žalované za období od ledna 2021 do prosince 2021 částku celkem 206 738,35 Kč včetně DPH. Výpočet částky, která měla být zaplacena, vychází jednak z opravného dokladu č. [hodnota] a jednak z vyhlášky č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebraného množství tepelné energie. Podle § 3 odst. 1, 4 a 5 citované vyhlášky se náklady za dodávku teplé vody (TV) dělí na náklady za ohřev TV a náklady za dodávku studené vody pro ohřev TV. Náklady za ohřev TV se všem odběratelům rozdělují na základní složku, která tvoří 30 % nákladů, a spotřební složku, která tvoří 70 % nákladů. U nákladů na dodávku studené vody pro ohřev TV činí spotřební složka 100 %. Základní složka ceny vychází ze spotřeby 1770,84 GJ, podíl žalobce je 1,09 %, tj. 19,24 GJ. Leden až listopad - 17,64 GJ x 597,7 Kč + DPH je 11 597,77 Kč, prosinec - 1,6 GJ x 716,8 Kč + DPH je 1261,59 Kč, celkem tedy 12 859,36 Kč. Tuto částku žalobce nezpochybňoval, spornou zůstala pouze spotřební složka. Zásadní pro její výpočet bylo zjištění poměru součtu měřených spotřeb z vodoměrů na TV žalobce vůči součtu měřených spotřeb z vodoměrů na TV všech odběratelů, kde došlo k chybnému zjištění. Podle opravného dokladu činil součet měřených spotřeb z vodoměrů na TV žalobce 463,80 m, součet měřených spotřeb z vodoměrů na TV všech odběratelů 8852,90 m, poměr byl 5,239 %. Podle žalobce byl správný součet měřených spotřeb z vodoměrů na TV žalobce 89,5 m, součet měřených spotřeb z vodoměrů TV všech odběratelů byl 8478,60 m3 (tj. 8852,90 – 463,80 m3 + 89,5 m3), poměr činil 1,056 %. Náklady na spotřební složku činily podle opravného dokladu 5,239 % z 4131,57 GJ, což je 216,46 Gj. V lednu až listopadu dle opravného dokladu 198,42 GJ x 597,70 Kč + DPH je 130 455,19 Kč, v prosinci 18,04 GJ x 716,80 Kč + DPH, což je 14 224,18 Kč, celkem tedy 144 679,37 Kč. Správný výpočet má být 1,056 % z 4131,57 GJ, což je 43,61 GJ. Leden až listopad tedy 39,97 GJ x 597,70 Kč + DPH, což je 26 279,08 Kč, a v prosinci 3,64 GJ x 716,80 Kč + DPH, což činí částku 2 870,07 Kč, celkem tedy 29 149,15 Kč. Jde-li o objem studené vody pro ohřev TV za rok 2021 dodaný z výměníkové stanice všem odběratelům, činil 9244,58 m3. Cena za 1 m byla jednotná po celý rok a činila 92,35 Kč (DPH 10 %). Na žalobce pak připadal stejný podíl jako u tepla (tj. 5,239 % x 1,056 %). Podle opravného dokladu vystaveného žalovaným byl výpočet následovný: 5,239 % z 9244,58 m je 484,32m3, 484,32 m x 92,35 Kč + DPH je 49 199,65 Kč. Správně mělo být 1,056 % z 9244,58 m, což je 97,62 m, a 97,62 m x 92,35 Kč + DPH, což je 9 916,73 Kč. Podle opravného dokladu byla výsledná částka vypočtena: 12 859,36 Kč (ohřev TV základní složka) + 144 679,37 Kč (ohřev TV spotřební složka) + 49 199,65 Kč (studená voda pro ohřev), celkem 206 738,38 Kč, správně je ale součet složen z částek 12 859,36 Kč + 29 149,15 Kč + 9916,73 Kč, celkem 51 925,24 Kč, takže rozdíl činí částku 154 814,78 Kč (po zaokrouhlení), což je v této věci žalovaná částka, kterou žalobce skutečně dle výpisu z účtu žalované uhradil.

10. Další zkoumání výše této částky např. formou znaleckého posudku soud považoval s ohledem na výši žalované částky a nákladnost takového posudku za nadbytečné a nehospodárné. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že nárok žalobce je po právu, proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Vytkla nalézacímu soudu, že nijak nezohlednil specifika vyplývající z čerpání tepla mnoha odběrateli ze stejné centrální stanice, kdy vedle individuálních vztahů mezi žalovanou a jednotlivými odběrateli existují i vztahy mezi odběrateli navzájem (smluvní i faktické, typicky z bezdůvodného obohacení). Z toho rezultuje podmíněnost a závislost těchto vztahů a dopad změn u jednoho odběratele do smluvní i faktické sféry ostatních odběratelů. Plnění samotného žalobce nelze posuzovat izolovaně, neboť je bytostně spjato s fakturací pro ostatní odběratele (faktura pro žalobce by nemohla existovat samostatně, vždy existuje ve spojení s fakturami pro ostatní odběratele), a proto se na celou fakturaci za celou lokalitu musí nahlížet jako na celek a nelze tudíž vytrhávat jednotlivosti (tj. pouze prizmatem dvoustranného vztahu mezi žalobcem a žalovanou).

12. Žalovaná aktuálně nedrží neoprávněně žádné finanční prostředky navíc, nezískala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když od všech odběratelů v lokalitě obdržela prostředky přesně ve výši celkových nákladů na dodávku teplé vody, ani o haléř více. Jakákoli platba žalobci ze strany žalované nebude znamenat nápravu protiprávního stavu (ten z pohledu žalované ani neexistuje), ale vyvolá újmu na straně žalované, která bude hradit žalobci z toho, na co má sama nárok.

13. Poukázala na ust. § 2991 odst. 2 o. z. a dovozovala, že, pokud žalobce plnil nad rámec své skutečné spotřeby, tj. nad rámec poměru na celkových nákladech, jež by na něj měl dle skutečné spotřeby vycházet, plnil za ostatní odběratele. Jeho platbou se obohatili tito odběratelé, jež v závislosti na tom plnili méně, a nikoli žalovaná, která obdržela pouze to, co jí po právu náleží. Ani žalobce nepopírá, že skutečně obohacenými jsou ostatní odběratelé ze stejné centrální stanice, kteří měli zaplatit nižší podíl na celkových nákladech na přípravu teplé vody, než kolik by na ně dle skutečné spotřeby vycházelo.

14. Brojila proti argumentaci nalézacího soudu, že žalobce postupoval dle smlouvy (obchodních podmínek) s žalovanou, řádně a včas reklamoval a tím pádem má nárok na vrácení dané částky při nákladech 200,- Kč za opravné vyúčtování. Zdůraznila, že by musela vystavit celkem 48 opravných faktur, tyto rozeslat a vymáhat.

15. Konstatovala, že daná situace vznikla výlučně pochybením samotného žalobce, který však zamýšlí přenést veškeré náklady a veškerá rizika na žalovanou (nové vyúčtování, nová fakturace, obeslání všech odběratelů, vysvětlení situace, vymáhání nedoplatků, rizika neuhrazení atd.). Mnohem spravedlivější by přitom bylo, aby tyto náklady, nejistoty a možné ztráty v důsledku neuhrazení nedoplatků nesl žalobce, tj. ten, kdo je způsobil. Žalobce je v přímém smluvním vztahu s ostatními odběrateli ze stejné centrální stanice ohledně nákladů souvisejících s výrobou teplé vody, tudíž zná skutečně obohacené a může s nimi jednat ohledně doplacení toho, o kolik se na jeho úkor obohatili. K tomu žalovaná žalobci poskytla v minulosti veškerou součinnost a předala mu nezbytné informace. Tuto činnost by si tak žalobce mohl zajistit sám a nemusel by tyto náklady přenášet na žalovanou. Dovozovala dále, že přednostně by se údajný nárok žalobce měl posuzovat z hlediska 16. odpovědnosti za škodu (škodní jednání, předpoklady odpovědnosti za škodu, nesení škody způsobené vlastním jednáním, spoluzavinění apod.), a až teprve, pokud to takto nebude možné, přistoupit k aplikaci norem týkajících se bezdůvodného obohacení.

17. Konečně pak sporovala i výši případného nároku. Konstatovala, že žalobcem použitý vzorec je sice možné považovat za správný, ale pro bezchybný výpočet je potřeba, aby do tohoto vzorečku byly vloženy i správné údaje. A zde je nejistota, zda žalobcem použitá čísla opravdu odpovídají skutečnosti. To se odvíjí i od toho, zda žalobce v minulosti dodával žalované správné údaje, což žalovaná nemohla ověřit. Žalobcem předložený výsledek, jež soud vzal bez dalšího za správný, tak může být správným součtem nesprávných čísel.

18. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek buď změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby jej zrušil a vrátil věc nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

19. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce a odvolací argumentaci odmítl. Zdůraznil, že k bezdůvodnému obohacení došlo v důsledku plnění, kdy žalovaná byla příjemcem plnění a žalobce poskytovatelem. Platí, že subjekty vztahu plnění jsou současně subjekty vztahu bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, kdo byl případně fakticky obohacen. Žalobce ostatním odběratelům neplnil ani neměl v úmyslu plnit jejich dluh za ně, nýbrž plnil právě žalované v domnění, že výše plnění odpovídá jeho vlastní spotřebě. I žalovaná přijala plnění od žalobce v domnění, že jde o jeho dluh, nikoli o plnění za dluhy ostatních odběratelů. A byla to žalovaná, ne žalobce, kdo v konečném důsledku použil přeplatek žalobce na umenšení dluhů ostatních odběratelů vůči sobě. Poukázal na závěry konstantní judikatury, jež zastává výklad, že „Jedná-li plnitel v přesvědčení, že vyrovnává svůj vlastní závazek vůči příjemci plnění, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není, jde o majetkový prospěch získaný bez právního důvodu a nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniká ochuzenému proti subjektu, jemuž bylo plněno (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 21 l Cdo 16/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 975/2013, či rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3617/2012).

20. Konstrukce žalované naznačující, že dodává teplou vodu lokalitě a je proto pro ni relevantní pouze správnost úplaty za celou lokalitu a nikoli za jednotlivé odběratele, je v rozporu se skutečností. Určité faktické propojení mezi odběrateli neznamená, že odběratelé jako celek představují jednu stranu smluvního vztahu, zatímco žalovaná druhou stranu smlouvy. Jednotliví odběratelé mají své individuální smlouvy o dodávce tepelné energie s žalovanou. Odběratelé neodpovídají ani neručí za dluhy ostatních odběratelů. Argumentace žalované je zcela absurdní, neboť by vedla k závěru, že individuální odběratel nemůže nikdy reklamovat, neboť změna vyúčtování jednoho odběratele se vždy týká i všech ostatních odběratelů. Reklamovat by tak v podstatě mohli vždy jen všichni odběratelé společně.

21. Pokud žalovaná od žalobce inkasovala podíl na nákladech připadajících na spotřebu 463,8 m3 teplé vody, přičemž reálná spotřeba činila toliko 89,5 m3, nepochybně se tak na úkor žalobce obohatila, neboť došlo k majetkovému přírůstku na její straně v rozsahu žalované částky, a to na úkor žalobce, jenž zaplatil za množství vody, které mu žalovanou nebylo vůbec dodáno. Tím vznikla povinnost žalované částku vrátit na základě reklamace, kterou žalobce na fakturované množství tepelné energie (resp. na fakturovanou částku za tepelnou energii) řádně a včas uplatnil. Právo na vrácení je však dáno i bez ohledu na reklamaci, neboť ve smlouvě o dodávkách vody je ujednána povinnost žalobce zaplatit za skutečnou spotřebu teplé vody, tzn. plnění přeplatku postrádá právní důvod a představuje i tak bezdůvodné obohacení žalované.

22. Odmítl dále konstrukci žalované, že věc by se měla posuzovat jako nárok na náhradu škody vůči ostatním spotřebitelům, kteří platili méně, než platit měli. Zdůraznil, že žalovaná částka představuje majetkový prospěch na straně žalované, na jehož ponechání nemá právo, nikoli úbytek v majetkové sféře žalobce, který by měl být způsoben škodním jednáním žalované.

23. Žalobce reklamoval plnění podle uzavřené smlouvy (bod [hodnota]). Podstata jeho nároku spočívá v tom, že zaplatil za plnění, které mu poskytnuto ve skutečnosti nebylo. Z tohoto hlediska se domáhá vrácení zaplacených peněz. Jde primárně o nárok vycházejí z uzavřené smlouvy, podobně jako v případě množstevních vad (kdy je dodáno méně, než je účtováno), tj. ujednaný způsob řešení (smlouva však vlastní nároky z reklamace výslovně neupravuje). Není však rozhodné, zda se bude posuzovat konkrétní nárok žalobce jako nárok ze smlouvy či z bezdůvodného obohacení. Rozhodné je, že pro takové plnění, jeho ponechání, nemá žalovaná žádný právní důvod a je povinna ho žalobci vrátit.

24. Podíl na úhradě celkových nákladů se má dle smlouvy odvíjet od skutečné spotřeby jednotlivých odběratelů, a každý z odběratelů svůj dluh v takto stanovené výši hradí samostatně na základě své vlastní smlouvy s žalovanou. Právě toto ujednání ve smlouvě představuje právní důvod k nabytí (a ponechání si) peněžitého plnění. Z toho vyplývá, že peněžité plnění žalobce v rozsahu, ve kterém převyšuje podíl na nákladech stanovený na základě jeho reálné spotřeby, postrádá právní důvod.

25. Rovněž tak není na místě hovořit o tom, že by za vzniklý stav měl odpovídat žalobce a nést jeho následky. Nárok je možno vyhodnotit pouze jako bezdůvodné obohacení, či smluvní pohledávku plynoucí z reklamace. Ani v jedné z uvedených kvalifikací nevede případné pochybení žalobce ke ztrátě nároku. Pro nárok z bezdůvodného obohacení je rozhodující objektivně vznikly stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává.

26. Nesouhlasil ani s tím, že se žalobce snaží přenést náklady vlastního pochybení na žalovanou. Opravnou fakturaci v důsledku reklamace vytváří žalovaná a je naprosto legitimní, aby si náklady s tímto spojené nesla sama. Podle bodu [hodnota] je dodavatel oprávněn účtovat odběrateli paušální náklady ve výši 200,- Kč vč. DPH za zaslání opravného daňového dokladu v důsledku chybné nebo zavádějící informace od odběratele.

27. Zdůraznil, že žalovaná ve snaze docílit zamítnutí žaloby argumentuje též tím, že vydání bezdůvodného obohacení by vedlo ke vzniku dalších sporů a protinároku žalované za žalobcem z titulu náhrady škody. Tato by měla žalované v budoucnu vzniknout následným vymáháním náhrady po ostatních odběratelích a s tím spojenou administrativní činností. Hypotetické nároky ovšem nejsou žádným legitimním důvodem pro zamítnutí opodstatněné žaloby, resp. nemají pro toto řízení nejmenší význam (nelze je započíst ani uplatnit vzájemným návrhem).

28. Pokud pak žalovaná nesouhlasí s výší žalované částky, pak ani nyní nezpochybňuje použitý vzorec pro výpočet, který ostatně vychází z vyhlášky č. 405/2015 Sb., o způsobu dělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření, ani konkrétní částky, které byly při výpočtu použity, ačkoliv je k těmto výpočtům lépe odborně a technicky vybavena než žalobce.

29. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek potvrdil.

30. U jednání odvolacího soudu pak žalovaná znovu zdůraznila, že nalézací soud nikterak nezohlednil specifika zde souzené věci, kdy se jedná o odběr z centrální stanice. Každý spotřebitel hlásí žalované svou spotřebu. Byl to žalobce, kdo jako jediný ze spotřebitelů nahlásil žalované špatný údaj o spotřebě, tedy jako jediný ze všech spotřebitelů nepochopil, jaký údaj má uvést. Opravných faktur by žalovaná v důsledku pochybení žalobce musela vystavit 49, tyto doručit každému z odběratelů a následně nedoplatky vymáhat, čímž by jí vznikly náklady v řádu deseti tisíců. Znovu poukázala na ust. § 2 991 o. z. a dovozovala, že žalobce plnil za ostatní spotřebitele.

31. K dotazu odvolacího soudu ohledně výše bezdůvodného obohacení pak uvedla, že jí není známo, zda údaje dosazené do správného vzorce jsou správné či nikoli, ale není schopna poukázat na žádný konkrétní nesprávný údaj.

32. Žalobce odkázal na své vyjádření a znovu konstatoval, že žalované zaplatil více, než spotřeboval a ostatní spotřebitelé se neobohatili, pokud zaplatili méně.

33. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

34. Nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se všemi argumenty žalobce, jak byly uvedeny v jeho replice na podané odvolání a referovány shora, tudíž je na tomto místě znovu opakovat netřeba.

35. Vztah mezi účastníky je typickým dvoustranným závazkem, podle něhož měla žalovaná žalobci dodávat konkrétní zboží (teplou vodu), za něž žalobci svědčila povinnost platit podle rozsahu spotřebovaného (dodaného) zboží. Jednalo se o dvoustranný vztah. Pro otázku vzniku BO nejsou relevantní námitky žalované, že odběr více odběratelů probíhal z jediné centrální stanice.

36. Nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav správně, pokud jej posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Smlouva založila závazek, na který bylo plněno, avšak bez právního důvodu ve vyšším rozsahu, než jaký odpovídal skutečné spotřebě. Tím se žalovaná v rozsahu zaplaceného plnění, které z její strany poskytnuto nebylo (teplá voda, která nebyla dodána, spotřebována) obohatila na úkor ochuzeného žalobce, a to bez ohledu na to, zda jí ostatní odběratelé plnili měně, než činila jejich skutečná spotřeba.

37. Není namístě úvaha, že by snad žalobce plnil za „jiného“, tedy za ostatní odběratele, kteří plnili žalované méně. Bylo prokázáno, že žalobce plnil toliko svůj závazek vůči žalované vycházející pro něho ze smlouvy, avšak ve vyšším rozsahu, a do ostatních smluvních vztahů (žalované s dalšími odběrateli) nikterak nevstupoval. Neplnil tedy dluh dalších odběratelů žalované.

38. Rovněž argumentace zaviněním žalobce (uvedením nesprávného údaje o rozsahu spotřeby) není namístě. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení je objektivního charakteru (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2520/2010, sp. zn. 33 Odo 49/2006 a sp. zn. 28 Cdo 1056/2010), tedy subjektivní prvky nejsou významné samy o sobě (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 3501/2011), ale jen tam, kde s nimi ustanovení o bezdůvodném obohacení výslovně spojují právní účinky (§ 2999 až 3005 o. z.), což ale není případ zde souzené věci.

39. Není pak případná ani námitka žalované, že tím, že žalobce zaplatil žalované za dodané zboží více, než činila jeho skutečná spotřeba, a tím ostatní odběratelé platili méně, než činila skutečná spotřeba každého jednotlivého z nich, došlo ke vzniku škody na straně žalobce ve vztahu ke všem ostatním odběratelům. Ve zde souzené věci, jde o právní vztah mezi účastníky tohoto řízení, nikoli o vtah žalobce vůči ostatním odběratelům žalované.

40. Konečně pak jako důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku ohledně výše bezdůvodného obohacení. Vzorec, do kterého byly jednotlivé údaje zasazeny, žalovaná nezpochybnila, a pokud pouze vágně namítala, že neví, zda byla či nebyla do správného vzorce dosazena i správní čísla (o odběru vody) a konkrétní chybu v číslech neoznačila ani na dotaz odvolacího soudu, pak nutno i konstatovat, že hodnota předcházejících ročních spotřeb ze strany žalobce zpochybněna nebyla, a pokud žalovaná nezpochybňuje konkrétní data do vzorce dosazená (sdělená žalobcem), vycházel odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím ze správnosti těchto údajů, když rovněž považuje za nadbytečné zatěžovat toto řízení znaleckým posudkem, který by řízení toliko prodloužil a prodražil. Výpočet pak odpovídá i vyhlášce č. 405/2015 Sb.

41. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil za použití ust. § 219 o. s. ř. včetně správného akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

42. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobce v odvolacím řízení. Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobce jsou tvořeny odměnou advokáta stanovenou podle ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) za 7 300 Kč a dále paušální částkou náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby za 300 Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) ve výši 1 596 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení činí 9 196 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.