69 CO 238/2022-122

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno et anonymizováno jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec o zrušení závazku ze smlouvy, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2022, č. j. 24 C 49/2021-80,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „ Žaloba, aby ke dni právní moci rozsudku soud zrušil závazek z nájemní smlouvy ze dne 29. 10. 2013, [číslo] k pozemku [parcelní číslo] – orná půda o výměře 52.626 m2 v katastrálním území a obci [obec], který je ve vlastnictví žalobce nebo, aby ke dni právní moci soud zrušil závazek z nájemní smlouvy ze dne 29. 10. 2013, [číslo] k pozemku [parcelní číslo] – orná půda o výměře 52.626 m2 v katastrálním území a obci [obec], který je ve vlastnictví žalobce, v té jeho části, která se týká výše pachtovného a pachtovné soud určuje v obvyklé výši [číslo] Kč/hektar/rok, se zamítá.“

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.729 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 7.340 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Okresní soud zamítl žalobu, aby soud změnil závazek žalovaného z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 29. 10. 2013 v podobě navýšení pachtovného na částku [číslo] Kč/ha/rok s účinností od 1. 1. 2020 nebo zrušil závazek z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 29. 10. 2013 ke dni právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 14.093,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. V důvodech podané odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvého stupně považuje za nesprávné. Dle žalobce došlo k podstatné změně okolností, která nastala v důsledku vývoje cen pachtovného na trhu nájmu se zemědělskými pozemky, kdy výše pachtovného z pozemku [parcelní číslo] orná půda o výměře 52626 m2 v k. ú. [obec], jehož je žalobce vlastníkem, uvedeného jako předmět nájemní smlouvy [číslo] ze dne 29. 10. 2013, je snížena pod cenovou hladinu obvyklého pachtovného v dané lokalitě. To žalobce prokazoval předloženými nabídkami pro výši pachtovného uvedenými v žalobě. Dále v rámci jednání soudu navrhoval vyhotovení odborného posouzení znaleckým posudkem o stanovení ceny obvyklého pachtovného z pozemku, však soud důkazní návrh zamítl. Soud si sám odborně posoudil a vyhodnotil a následně zpochybnil žalobcem předložené nabídky zájemců o nájem předmětného pozemku. Soud v odůvodnění dále uvádí, že pokud je žalobce příjemcem nižšího nájemného, nevznikají mu vyšší náklady spojené s vyšší povinností úhrad, jenž by měl v případě, že by byl od žalovaného příjemcem vyššího nájemného. K tomu žalobce uvedl, že na výši daně z nemovitostí, nemá vliv výše nájemného, jde o standardní platbu spojenou s vlastnickým právem k nemovitosti. Žalovaný přesně vyčísluje, že daň z nemovitostí činí z tohoto pozemku [číslo] Kč/rok a oproti tomu dostává pachtovné ve výši 17.572 Kč, rozdíl pak činí 10.846 Kč, a to činí [číslo] Kč/ha/rok z tohoto pozemku. Žalovaný dostává od státu dotaci ve výši nejméně [číslo] Kč/ha/rok. Pak jde o nepoměr„ do očí bijící“. Otázkou výše vynaložených nákladů oproti zisku a s tím spojené výše daňové povinnosti žalovaného v souvislosti s jeho ziskem při placení nízkého nájemného se soud při svých úvahách a hodnocení důkazů, na rozdíl od hodnocení strany žalobce, nezabýval. Tím, že žalobce není ze strany žalovaného příjemcem pachtovného v obvyklé výši, tak tato okolnost založila v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr vedoucí ke znevýhodnění žalobce. Žalobce nemohl takovou okolnost, tuto změnu při uzavření smlouvy předpokládat, neboť realitní trh dospěl k významnému nárůstu cen, které stále narůstají. V důsledku podmínek nájemní smlouvy při výpovědní době 10 let došlo ke stagnaci samotného pachtovného v původní výši. Nárůst cen je obecně známou okolností, která výrazně nastala v průběhu roku 2019, kterou je možné prokázat pouze znaleckým posudkem. Těmito změnami okolností spočívajícími v nárůstu cen došlo k neúměrnému snížení hodnoty plnění – pachtovného, na které žalobce jako vlastník pozemku by měl běžně nárok. Jeho pokles výnosu z nájemného činí nejméně 30 %, což je ze strany žalobce považováno za zvlášť hrubý nepoměr. Žalobce svůj nárok uplatňuje od 1. 1. 2020. Dospěje-li soud k závěru, že nemůže rozhodovat o návrhu žalobce k tomuto rozhodnému datu, tak bylo zcela v rámci rozhodovací činnosti soudu, aby stanovil jiný následný počátek. Žalovaným žalobci předkládané nájemní smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy. Žalobci je soudem vytýkáno, že měl možnost se žalovaným uzavřít dodatek smlouvy za podmínky zpětvzetí jeho výpovědi, ke kterým by došlo ke zvýšení nájemného a že tedy tímto nepřijetím návrhu smlouvy zkrátil své příjmové možnosti. K tomu žalobce uvedl, že při výměře [číslo] m² pozemku a koeficientu 2,25 % (článek IV. nájemní smlouvy) činí dle vyhlášky č. 340/2010 Sb. za stávajících 14,84 Kč/m2/rok pachtovné částku [číslo] Kč/ha/rok. V případně podepsání dodatku smlouvy předloženého ze strany žalovaného dle vyhlášky č. 340/2010 Sb. pak při 17,03 Kč/m2/rok pachtovné činí částku [číslo] Kč/ha/rok. Žalobce by byl opět někde v třetině tržního nájemného za stejně sešněrovaných smluvních podmínek, přičemž navíc při podmínce zpětvzetí výpovědi, jde o zřejmou šikanu a nátlak žalovaného. Současná tržní cena pozemku v k. ú. [obec] činí [číslo] Kč/m2, co znamená, že vyhláškou uváděné ceny půdy jsou vzhledem k vývoji cen dávno již zastaralými a nereálnými údaji. To žalobce dokládá údaji z internetu z portálu [webová adresa]. Při způsobu výpočtu pachtovného a při této ceně [číslo] Kč/m2 a tedy koeficientu 2,25 % z hodnoty pozemku, pak pachtovné by činilo částku 9.000 Kč až [číslo] Kč/ha/rok. Dle žalobce nemůže požívat právní ochrany takovýto závazkový vztah, jímž pronajímatel zneužívá svého postavení, jestliže vlastníka pozemku zavazuje, aby setrval v závazkovém vztahu za podmínek, které jsou zřejmě v rozporu s dobrými mravy, kdy poskytuje vlastníku pozemku pachtovné ve výši 2,5krát nižší než je obvyklá výše pachtovného v daném místě a čase, navíc nekompromisně navrhovaná, jednostranně výhodná výpovědní lhůta 10 let pro možnost jednostranného ukončení závazkového vztahu výpovědí, kterou si žalovaný bezpodmínečně podmiňuje jakékoliv zvýšení pachtovného z pozemku, třebaže po tomto zvýšení pachtovné nedosahuje obvyklé výše v daném místě a čase. Dle žalovaného nájemní smlouvy předkládané vlastníkům pozemků jsou formulářové, dle žalobce jde o účelové smlouvy diktující podmínky, jenž vlastníkovi stanovují velmi podhodnocené nájemné, prakticky bez sankčních následků, nevypověditelné, nátlakové, dotýkající se vlastnického práva až na úroveň vyvlastněním. Pokud by soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo ke zneužití práva, v takovém případě má žalobce za to, že došlo k podstatné změně okolností podle § 1765 o. z. a žádná ze stran nepřevzala na sebe nebezpečí změny okolností a tak žalobci vzniká právo podle § 1765 odst. 1 o. z. Žalobce jednal s žalovaným o změně smlouvy bezvýsledně, proto je možné postupovat podle § 1766 o. z. Žalobce se takto dovolává změny okolností, k nimž došlo po uzavření nájemní smlouvy v důsledku nárůstu obvyklé výše pachtovného, kdy tržní cena je cca 2,5 krát vyšší než je žalobci žalovaným hrazena, a to způsobuje hrubý nepoměr v právech a povinnostech účastníků a tuto změnu nešlo rozumně předpokládat a tuto změnu zakládají skutečnosti, které nejsou závislé na vůli žalobce. Žalobce tak navrhoval postup soudu podle § 1766 o. z., že soud zruší svým rozhodnutím závazek účastníků a může rozhodnout o jeho změně, neboť není vázán návrhem žalobce. Žalovaný není nijak nucen v závazkovém vztahu setrvávat. Z údajů na webových stránkách žalovaného je zřejmé, že hospodaří na cca [číslo] ha zemědělské půdy a nájemní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaný nemůže mít při výměře cca 5 ha pro žalovaného žádný ekonomický význam. Snaha žalovaného zůstat v závazkovém vztahu s žalobcem deklaruje svou jednostrannou výhodnost. Nájemní smlouva byla sice uzavřena před účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a závazek jako takový se bude řídit dosavadní právní úpravou s odkazem na § 3074 o. z., avšak vzhledem k tomu, že žaloba žalobce směřuje k právnímu posouzení, zda došlo k porušení stávajících základních principů práva, tak nelze v tomto vidět důvod pro její zamítnutí. Žalobce dále namítal, že průběh jednání protokolaci neodpovídá obsahu zvukového záznamu., nejde o doslovný strukturovaný přepis záznamu. Soudkyně cca 90 % času z jednání soudu věnovala analýze smluv a jejich dodatků a neřešila podstatu věci, účelovost nájemní smlouvy. Žalobce žádal, aby byl v rámci odvolacího řízení přehrán před soudem prvého stupně pořízený zvukový záznam z průběhu jednání před soudem prvého stupně a pořízen jeho přepis. Soudkyně žalobci uvedla následující skutečnosti, že„ může být rád, že žalobce jeho půdu užíváním zúrodňuje, zákon preferuje dlouhodobé závazky, otázkou je, zda by jiní zájemci o nájem vyšší nájemné platili, kdyby měl vyšší nájemné, platil by vyšší daně. Žalobce se domáhal, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl. Žalobce dále doplnil podané odvolání podáním ze dne 26. 10. 2022 a předložil soudu návrh změny žaloby v tomto znění„ soud určuje, že ke dni právní moci tohoto rozsudku se mezi žalobcem a žalovaným zrušuje závazek ze smlouvy k pozemku [anonymizováno] [číslo] orná půda o výměře [číslo] m² v [anonymizováno] [obec], který je ve vlastnictví žalobce a alternativně, pokud by soud nedospěl k závěru, že se zrušuje celý závazek ze smlouvy tak, že se určuje, že ke dni právní moci tohoto rozsudku se mezi žalobcem a žalovaným zrušuje závazek ze smlouvy k pozemku [anonymizováno] [číslo] orná půda o výměře 52626 m2 v [anonymizováno] [obec], který je ve vlastnictví žalobce, a to v jeho části týkající se pachtovného, kdy pachtovné se soudem určuje v obvyklé výši [číslo] Kč/ha/rok“.

3. K odvolání žalobce se písemně vyjádřil žalovaný. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvého stupně. Předmětná nájemní smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Dle nyní platného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. by se podle obsahu jednalo o zemědělský pacht, když dle nájemní smlouvy přísluší nájemci právo brát z pozemku veškeré požitky. Podle § 3074 odst. 1 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem, to však neplatí pro pacht. Vzhledem k přechodným ustanovením o. z. se předmětná nájemní smlouva i práva a povinností z ní vzniklé po nabytí účinnosti o. z. budou řídit nadále občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., kdy tento závěr potvrzuje i rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 3721/2019. Institut změny okolností po uzavření smlouvy je upraven v ustanovení § 1765 a násl. o. z. a nelze jej dle názoru žalovaného aplikovat na předmětnou nájemní smlouvu, jak žádá žalobce, když se jedná o právní institut, který občanský zákoník č. 40/1964 Sb. neupravoval. Nájemní smlouva se tak bude i nadále řídit občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., který neobsahuje institut změny okolností po uzavření smlouvy a ani neupravuje ustanovení obsahově totožné a nelze se jej vůbec dovolávat. Ke stejnému závěru dospěl i soud prvého stupně. Žalovaná nesouhlasila s námitkou žalobce, že došlo k rozporu s dobrými mravy. Jedním ze základních principů, na kterých soukromé právo stojí, je autonomie vůle smluvních stran. Nájemní smlouva je závazkový právní vztah, ve kterém smluvní strany uplatňují svoji smluvní volnost a zároveň vystupují v rovném postavení, který je založen na smluvním konsenzu. Ke konsenzu o obsahu nájemní smlouvy došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce a žalobce do práv a povinností z nájemní smlouvy vstoupil zcela dobrovolně. Při znalosti obsahu nájemní smlouvy se rozhodl uzavřít kupní smlouvu a stát se vlastníkem pozemku, ke kterému se váže nájemní smlouva. Podmínky nájemní smlouvy byly stanoveny dle vůle smluvních stran, jakožto výraz smluvní volnosti. V případě, že žalobci připadá uzavřená nájemní smlouva jako nevýhodná, má pro řešení takové situaci zákonné instrumenty, jímž je výpověď ze smlouvy, kterou žalobce již učinil. Není na místě do předmětné nájemní smlouvy soudem zasahovat, jelikož by tím byla porušena právní jistota a zásada pacta sunt servanda. I v případě, pokud by snad bylo možné na posuzovaný případ aplikovat § 1765 a násl. o. z., nebyly splněny podmínky, aby soud do předmětné nájemní smlouvy zasáhl. Ustanovení § 1765 o. z. je výjimkou ze zásady pacta sunt servanda a aplikace tohoto ustanovení předpokládá splnění několika podmínek, zejména musí dojít ke změně okolností (z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely), kterou strany nemohly rozumně předvídat ani ovlivnit, přičemž musí jít o změnu zcela zásadní, mimořádné povahy, která má za následek vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech. Mezi změnou poměrů a vznikem zvlášť hrubého nepoměru navíc musí být příčinná souvislost. Případná změna výše obvyklého pachtovného není důvodem pro aplikaci § [číslo] s odkazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1670/2018, dle kterého závažnou změnu, s níž nemohly strany při sjednání nájemného rozumně počítat, nelze považovat změnu výše nájemného způsobenou běžným vývojem ekonomiky a trhu. Na závažnost změn a zjevné nespravedlivé uspořádání vztahu mezi stranami nájemní smlouvy, nelze usuzovat ani ze skutečnosti, že výše nájemného nedosahuje výše, která je obvyklá v daném místě a čase. Žalobcem zmiňovaný rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 61/2013 není na posuzovanou věc přiléhavý, jelikož se věnuje otázce změny okolností ve vztahu ke smlouvě o smlouvě budoucí a nikoliv k § 1765 o. z. Žalobce se dovolává aplikace § 1765 o. z. pouze s odkazem na tržní vývoj obvyklého pachtovného, které je dle jeho přesvědčení vyšší, než je mu vyplácené pachtovné, což však dle výše uvedeného judikátu důvodem pro aplikaci § 1765 o. z. není. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že zatížení kupovaného pozemku v podobě předmětné nájemní smlouvy bylo zohledněno v kupní smlouvě za pozemek a žalobce tuto smlouvu uzavíral v roce 2018 (je obecně známo, že pozemek zatížený dlouhodobou smlouvou je prodáván za nižší cenu, než pozemek bez zatížení). Pokud se tedy nyní žalobce domáhá vylepšení své pozice z nájemní smlouvy, snaží se vylepšit svou ekonomickou situaci oproti podmínkám, do kterých dobrovolně vstoupil v roce 2018. V daném případě se nejedná o snahu narovnat zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech vzniklý v důsledku nepředvídatelné podstatné změny okolností. Žalobci nenáleží právní ochrana, neboť se jedná o jednání nepoctivé.

4. Odvolání žalobce je přípustné bylo, podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud podle § 206 a § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jak byly obsahově vylíčeny a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

5. V průběhu odvolacího řízení odvolací soud připustil změnu žaloby, kterou žalobcem učinil až podáním ze dne 26. 10. 2022.

6. Připuštěnou změnou žaloby (§ 95 ve spojení s § 211 o. s. ř.) nedošlo k uplatnění nového nároku a odvolací soud i po připuštěné změně žaloby jednal o skutkově stejně vymezeném nároku jako soud prvého stupně.

7. Žalobce se podanou žalobou ve znění její odvolacím soudem připuštěné změny domáhá změny závazku z nájemní smlouvy s odůvodněním, že výše nájemného podle smlouvy uzavřené 29. 10. 2013 neodpovídá změněným okolnostem. Nájemné je podstatně nižší než obvyklá výše pachtovného v daném místě a čase a zakládá hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran. Žalobce se tak domáhá uplatnění výjimky ze zásady pacta sunt servanda reagující na zvlášť závažný dopad změn okolností do obsahu závazku účastníků (§ 1765 a násl. o. z.). Tímto závazkem je nájemní smlouva [číslo] ze dne 29. 10. 2013, kterou uzavřel [jméno] [příjmení] jako pronajímatel (právní předchůdce žalobce) a žalovaný o nájmu pozemků, v jejichž výčtu je uveden pozemek [parcelní číslo] o výměře 52626 m2 orná půda. Smluvní strany se dohodly, že po dobu trvání nájmu přísluší nájemci právo brát z pozemku veškeré požitky a právo na náhradu újmy z důvodů přikázaných režimů hospodaření vyplývajících ze zákonných omezení. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 10 let. Základem pro výpočet nájemného je průměrná cena zemědělských pozemků přiřazená k jednotlivým katastrálním územím dle vyhl. č. 340/2010 Sb. Výše nájemného při desetileté výpovědní lhůtě činí 2,25 % z průměrné ceny pozemků a bude povýšeno o 1000 Kč za 1ha v případě, že na pozemky není podaná výpověď z nájmu. Žalobce se stal vlastníkem výše uvedeného pozemku podle kupní smlouvy ze dne 27. 8. 2018, kdy v rámci obsahu kupní smlouvy je uvedeno, že byla uzavřena nájemní smlouva s žalovaným ze dne 12. 1. 2010.

8. Smlouva o nájmu pozemku, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce a žalovaný dne 29. 10. 2013, obsahuje klauzuli, že pozemky uvedené jako předmět nájmu, jsou žalovanému pronajímatelem přenechány nejen k užívání, ale též, že nájemci přísluší právo brát z pozemku veškeré požitky.

9. Okresní soud se podle odůvodnění zabýval i otázkou určení rozhodné právní úpravy s odkazem na ustanovení § 3074 o. z., které citoval. V závěru důvodů, pro které žalobu zamítl, uvedl, že nájemní smlouva, která by podle zák. č. 89/2012 Sb. byla pachtovní smlouvou, včetně povahy věci a její hospodářské funkce, byla uzavřena do 31. 12. 2013 (za účinnosti občanského zákoníku č. 64/1964 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2013) a řídí se i po 1. 1. 2014 právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Určení rozhodné právní úpravy je pro posouzení žalobou uplatněného nároku otázkou prioritní, neboť nelze-li aplikovat právní úpravu obsaženou v nyní platném občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., jehož ustanovení se žalobce dovolává, nemůže být žaloba důvodná.

10. Závěr soudu, že předmětná smlouva o nájmu uzavřená do 31. 12. 2013 se s odkazem na ustanovení § 3074 odst. 1 poslední věta o. z. řídí i po 1. 1. 2014 právní úpravou platnou do 31. 12. 2013 je správný a lze v této souvislosti odkázat na rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 3721/2019.

11. Princip nepravé retroaktivity, který platí pro závazky z nájmu zakotvené v ustanovení § 3074 odst. 1 věta prvá o. z. a připouští použití nové právní úpravy na smlouvy uzavřené před 1. 1. 2014, se podle výslovného znění tohoto ustanovení neuplatní pro pacht. Zákon v tomto případě nestanovil žádnou zvláštní možnost podřízení tohoto závazku nové právní úpravě, což nepochybně vylučuje i možnost použít na daný závazkový právní vztah ustanovení § 1764 a násl. o.z. pojednávající o změně okolností, které nastaly po uzavření smlouvy. Postupovat podle nové právní úpravy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. by přicházelo v úvahu jen v případě existence dohody stran závazku, že jejich práva a povinnosti se ode dne účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. budou řídit tímto zákonem (§ 3028 odst. 3 věta druhá o. z.) Okresní soud v rámci odůvodnění rozsudku správně uvedl, že taková dohoda uzavřena nebyla.

12. Nelze-li příslušné ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na daný závazkový právní vztah užít, v takovém případě je to samo o sobě důvodem zamítnutí podané žaloby a nebylo třeba zabývat se ostatními námitkami žalobce, které v odvolání uvedl. To platí i pro námitku, že uzavřená smlouva odporuje dobrým mravům, neboť v takém případě by tato námitka zakládala důvod neplatnosti smlouvy a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze se domáhat změny jejího obsahu, jak žalobce výrokem rozsudku žádá.

13. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil podle § 220 o. s. ř., avšak změna je pouze reakcí na změnu žaloby, která byla v odvolacím řízení připuštěna.

14. V důsledku změny výroku I. rozsudku bylo třeba nově rozhodnout o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Procesně úspěšným účastníkem, kterému náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů je žalovaný, který byl zastoupen advokátem, jemuž náleží mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření a účast u jednání, které bylo delší než 2 hodiny) po 2.500 Kč za úkon (§ 9 odst. 3 písm. e/ a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), k tomu 3x 300 Kč režijní paušál (§ 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 10.900 Kč. K tomu dále náleží cestovné z [obec] do [obec] a zpět celkem 38 km vozidlem se spotřebou dle technického průkazu 4,9 l [číslo] km nafty při průměrné ceně paliva 36,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění platném do 13. 5. 2022 = 67 Kč za pohonné hmoty a dále částka 178 Kč za použití vozidla při sazbě 4,70 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb., cestovné celkem 246 Kč. K tomu dále náleží náhrada za ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Účelně vynaložené náklady žalovaného za řízení před soudem prvého stupně tak činí částku 11.346 Kč a tato částka se dále zvyšuje o 21% DPH dle § 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. na částku 13.729 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného, advokáta (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Žalovaný je procesně úspěšný i ve stadiu odvolacího řízení a náleží mu k náhradě účelné náklady, které vynaložil za své právní zastoupení (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Konkrétně jde o mimosmluvní odměnu za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání) 2x 2.500 Kč = 5.000 Kč, k tomu 2x 300 Kč režijní paušál = 600 Kč. K tomu dále náleží cestovné z [obec] do [obec] a zpět celkem 38 km vozidlem se spotřebou dle technického průkazu 4,9 l [číslo] km nafty při průměrné ceně paliva 47,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. v platném znění = 88 Kč za pohonné hmoty a dále částka 178 Kč za použití vozidla při sazbě 4,70 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb., cestovné celkem 266 Kč. K tomu dále náleží náhrada za ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna včetně náhrad tak činí částku 6.066 Kč a dále se zvyšuje o 21% DPH (§14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) na částku 7.340 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného, advokáta (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).