69 Co 243/2021-1150

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 6. 2021, č. j. 8 C 49/2014-1090, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 297.654 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.“

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26.148 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Okresnímu soudu se ukládá, aby před doručením tohoto rozsudku rozhodl o doplnění rozsudku o výrok o nákladech státu.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresního soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [anonymizováno] ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/92 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to s obsahem specifikovaným ve výroku I. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 481.359 Kč ve lhůtě třídenní.

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, která v postupu soudu prvého stupně spatřuje více vad, které spolu vzájemně souvisí a týkají se posouzení otázky převoditelnosti náhradních pozemků a související otázky přiznání náhrady nákladů řízení. V prvé řadě namítala, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), konkrétně namítala postup okresního soudu v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu a porušení zásady projednací a procesní rovnosti stran řízení postupem okresního soudu. Odvolatelka má za to, že okresní soud se nevypořádal se žalovanou vznesenými námitkami nepřevoditelnosti nárokovaných pozemků a svůj závěr o vhodnosti pozemku k vydání žalobci opřel zásadně o skutečnost, že pozemky jsou v katastru nemovitostí evidovány jako pozemky zemědělské a jsou propachtovány třetím osobám za zemědělským účelem a tedy zemědělsky využitelné, přitom neprovedl komplexní posouzení vhodnosti pozemku k převodu ve smyslu všech námitek žalované a kritérií vymezených judikaturou. Ve vztahu k námitkám o porušení zásady projednací okresním soudem, uvedenou v části A2 odvolání žalované v návaznosti na námitky žalobce a po opětovném prostudování obsáhlého spisového materiálu dohledala, že předmětné pachtovní smlouvy vztahující se k pozemku [anonymizováno] [číslo] byly opravdu předloženy žalobcem v podání ze dne [datum] a s ohledem na to žalovaná konstatovala, že při předchozím prověřování důkazů došlo patrně v této věci k administrativnímu pochybení a svou argumentaci uvedenou v této části odvolání vzala zpět. Další odvolací námitkou bylo, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), žalovaná v řízení opakovaně předkládala argumenty k nepřevoditelnosti náhradních pozemků s odkazem na příslušné judikatorní závěry podporující její argumentaci o tom, že oprávněná osoba se nemůže domáhat převodu pozemků zejména tehdy, pokud se jedná o pozemek, jehož převodu brání jiné právní předpisy, který je zatížen právy třetích osob, který nelze zemědělsky obhospodařovat a ten při hospodaření, s nímž by mohly vzniknout jiné problémy. Na tato kritéria vymezená rozhodovací praxí upozornil odvolací soud v předchozím zrušujícím rozhodnutí, kdy se podrobně vyjadřoval ke vztahu funkční provázanosti pozemků a upozornil, že je třeba u nárokovaného pozemku přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb jako funkční celek. K převoditelnosti žalobcem požadovaných náhradních pozemků sdělila žalované na základě uvedených judikatorních požadavků následující výhrady a označila i příslušné důkazy. Ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] žalovaná namítala následující překážky převoditelnosti: - funkční spojitost pozemku s lyžařským areálem, kdy předmětný pozemek se nachází v blízkosti lanové dráhy a vleku [příjmení], běžeckých tras a přes pozemek vede uměle zbudovaná stezka pro horská kola, - lokace pozemku v bezprostřední blízkosti vodního biotopu [anonymizováno], kdy nadměrné zemědělské obhospodařování by mohlo vést k negativním důsledkům na krajinu, - pozemek zcela obklopuje jiné pozemky, přičemž by tak bylo nezbytné zajistit na tyto pozemky přístup, - dotčení pozemku právy třetích osob z důvodu přenechání do užívání společnosti [právnická osoba], - dotčení pozemku stavbou vodního díla.

3. Z uvedených námitek se okresní soud vypořádal pouze s námitkou případné existence vodního zdroje, zbývající námitky zůstaly nevypořádány obecným odkazem na jejich účelovost z důvodu, že je pozemek pronajat třetím osobám k zemědělským účelům. Ve vztahu k pozemku [anonymizováno] [číslo] žalovaná namítala následující překážky převoditelnosti: - lokace pozemku v blízkosti sjezdových tras a vleků, - ohraničení pozemku a jeho funkční určení k užívání vlastníkem sousedního ubytovacího zařízení, chalupy [anonymizováno], - nevhodnost k převodu z důvodu souběhu s jiným soudním řízení a dotčení pozemku předběžným opatřením.

4. Ke všem námitkám nepřevoditelnosti obou pozemků žalovaná předkládala důkazy, na které v odvolání odkazovala. Okresní soud namísto toho, aby se komplexně zabýval kritérii vhodnosti pozemku k převodu, odmítal je s poukazem na skutečnost, že je pozemek pronajat třetím osobám k zemědělským účelům. Dále žalovaná upozorňovala na pochybení okresního soudu ve vztahu k vyhodnocení a skutkových závěrů učiněných z prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], které žalobce předložil ve svém podání ze dne [datum], v jehož obsahu Ing. [příjmení], uvedl, že jako vlastník všech lyžařských vleků v k. ú. [obec] a jako vlastník sousedních pozemků nemá námitek s převodem pozemku [parcelní číslo] [obec] pod [anonymizováno] do vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Okresní soud ve vztahu k této listině v odst. 26 rozsudku konstatoval, že tímto prohlášením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto vlastník všech lyžařských vleků nemá námitek k převodu pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] pod [anonymizováno] do vlastnictví žalobce s tím, že veškeré lyžařské vleky jsou v provozu v době vegetačního klidu a nebrání tak zemědělského využití pozemku. Tento závěr však ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] nelze ze souhlasného prohlášení dovodit. Ke zjištěním okresního soudu ohledně zemědělského užívání pozemku dle nájemních, respektive pachtovních smluv odvolatelka uvedla, že sama skutečnost, že pozemek je či v minulosti byl propachtován k zemědělskému užití ještě nesvědčí o jeho převoditelnosti, respektive vhodnosti k převodu, a to zvláště za předpokladu, kdy pozemek je fakticky převážně využíván ke sportovně rekreačním účelům, pozemek je funkčně spjat s okolními pozemky, s nimiž tvoří sportovní areál, sportovní rekreační využití pozemku je dlouhodobým záměrem a prioritou rozvoje obce a zároveň je dán veřejný zájem na zachování funkčního určení pozemků, k tomu žalovaná odkazovala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4692/2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 536/14 Okresní soud neposoudil v tomto smyslu vhodnost náhradních pozemků k převodu komplexně a řízení zatížil několika vadami, mimo jiné vadou v podobě namítaného odvolacího důvodu. Dalším odvolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Žalovaná uvedla, že vhodnost pozemků k převodu, respektive překážky převoditelnosti je nutno hodnotit především na základě kritérií vymezených v § 6 zákona o SPU a při zohlednění vývoje judikatury. Uvedené ostatně potvrdil odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení, konkrétně v odst. 15 s odkazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 220/2005 a sp. zn. 28 Cdo 5045/2015. Žalovaná v řízení opakovaně předkládala argumenty o důkazech svědčící o nepřevoditelnosti náhradních pozemků, nicméně soud prvého stupně k závěru o vhodnosti náhradních pozemků k převodu dospěl výlučně na základě žalobcem předložených důkazů, aniž by se komplexně vypořádal s námitkami vznášenými žalovanou. Závěrečné odvolací námitky při rozhodování o nákladech řízení se nesly k nesprávné aplikaci zásady úspěchu ve věci a k otázce separace nákladů. Odvolatelka má za to, že okresní soud v řízení pochybil v otázce náhrady nákladů řízení, když výši žalobci přisouzené částky odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolatelka podotkla, že předmětem řízení dle žaloby bylo nahrazení projevu vůle státu k převodu sedmi náhradních pozemků specifikovaných v žalobě. V průběhu řízení žalobce netrval na vydání ve vztahu ke čtyřem z původně žalovaných pozemků a obdobné učinil ve vztahu k dalším pozemkům, podáním ze dne [datum] navrhl změnu petitu žaloby ve smyslu rozšíření o pozemek [parcelní číslo]. Poté, co došlo ke zrušení rozsudku okresního soudu žalobce svým podáním ze dne [datum] vzal žalobu zpět v části týkající se pozemku [anonymizováno] [číslo]. Z výše uvedeného je zřejmé, že žaloba byla podána vůči pozemkům, které nemohly být pro nepřevoditelnost v převážné míře vydány, žalobce před podáním žaloby dostatečně pečlivě nezvážil otázku vydatelnosti jednotlivých pozemků obsažených v žalobě, přičemž v důsledku toho docházelo k opakovanému zpětvzetí žaloby. Žalovaná má za to, že otázku náhrady nákladů řízení nelze hodnotit zjednodušujícím způsobem, pouze v kontextu existence restitučního nároku a oprávněnosti se jej domáhat soudní cestou, ale je nutno přihlédnout též k úspěchu žalobce při vydání jím požadovaných pozemků, jakož i k postupu žalobce v daném řízení, jež je možno reflektovat separací nákladů. Jde-li o otázku zavinění žalobce ve vztahu ke vzniku nákladů, žalovaná poukázala zejména na postup žalobce vztahující se k uplatňovanému pozemku [anonymizováno] [číslo] nevhodnost tohoto pozemku k převodu byla od počátku řízení zjistitelná a žalované nezbývalo než se opakovaně k podáním žalobce vyjadřovat a předkládat doplňující tvrzení a důkazy. Námitka nepřevoditelnosti pozemku z důvodu existence parkoviště představovala jen dílčí argument žalované svědčící o jeho nepřevoditelnosti. Žalobce namísto toho, aby za této situace vzal ihned žalobu ve vztahu k danému pozemku zpět, opětovně setrvával na jeho převoditelnosti, přičemž ústní jednání konané [datum] před okresním soudem se téměř výhradně věnovalo právě dokazování k převoditelnosti tohoto pozemku. Okresní soud proto pochybil, pokud nezohlednil při rozhodování o náhradě nákladů řízení výše uvedené skutečnosti. Žalovaná rozporovala též stanovení výše odměny právního zástupce žalobce, kdy okresní soud při určení tarifní hodnoty vycházel z ocenění pozemku. Žalovaná má za to, že s ohledem na povahu tohoto řízení je namístě aplikovat § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/96 Sb., jež stanoví, že částka 35.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech žalob na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního jednání. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu jeho výroku I. a II. zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, popřípadě, aby změnil rozsudek tak, že žaloba na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemku se zamítá.

5. Žalobce se v písemném vyjádření k odvolání vyhradil proti námitkám žalované, že soud prvého stupně při svém rozhodování nerespektoval právně závazný názor odvolacího soudu vyslovený v jeho usnesení č. j. 69 Co 298/2019-857 Okresní soud v rámci dalšího řízení řádně doplnil dokazování tak, jak mu uložil odvolací soud, provedl všechny předložené důkazy stran a tyto řádně posoudil. Žalobce je zcela opačného názoru na hodnocení, jak funkční spojitosti s okolními pozemky nebo snad s lyžařským areálem, blízkostí biotopů, virtuální stavba jakéhosi vodního díla v blízkosti sjezdových tras a vleků, když ani jeden z těchto argumentů není důvodem pro nevydání pozemků. Z provedeného dokazování bylo zcela nepochybně zjištěno, že všechny předmětné pozemky jsou pozemky zemědělskými a za tímto účelem jsou všechny pozemky užívány na základě pachtovních nebo nájemních smluv, které byly provedeny jako důkaz. Z logiky věci jsou zemědělské pozemky k zemědělské činnosti užívány zejména na jaře, v létě a na podzim, tj. v době vegetačního období a v zimních měsících pozemky odpočívají. To, že jsou některé užívány právě v zimním období i k jinému účelu, je věcí vlastníka pozemků a nijak to nemění charakter pozemků a jejich vhodnost k vydání oprávněné osobě. Z logiky věci každý pozemek hraničí s jiným pozemkem nebo více pozemky, skutečnost, že pozemek hraničí svým pozemkem nedefinuje jeho funkční spojitost. Pokud žalovaná tvrdí, že sportovní areál je stavba bránící vydání pozemku, potom měla toto své tvrzení doložit patřičným důkazem, za takový by však bylo možné akceptovat pouze to, že pozemek by byl zastavěn, například nějakou stavbou. Na předmětných pozemcích žádná stavba vybudována není a bylo jednoznačně prokázáno, že jde o pozemky zemědělské a k zemědělskému účelu propachtované, respektive pronajaté. Další argumentace uvedená v písemném vyjádření žalobce se nesla k pozemku [parcelní číslo] vzhledem k tomu, že o tento pozemek byla žaloba omezená, nebylo nutno se těmito argumenty zabývat. Konečně v písemném vyjádření se žalobce obšírně vyjadřuje k otázce náhrady nákladů řízení, a to s odkazem na rozhodnutí jiných soudů vydaná v obdobných věcech, z nichž žalobce cituje, zejména poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 s upozorněním na chování žalované, která více jak 10 let od vydání označeného rozhodnutí se jeho obsahem neřídí. Pokud jde o určení tarifní hodnoty určující cenu úkonu ve věci dle advokátního tarifu, vycházel soud prvého stupně zcela správně z hodnoty věci, když předmětem nahrazeného projevu vůle je zcela konkrétní smlouva o převodu konkrétních pozemků, jejíž hodnotu určil za tím účelem ustanovený znalec. Proto soud správně rozhodl, že tarifní hodnota se bude řídit hodnotou žalovaných pozemků a postup navrhovaný odvolatelkou podle § 9 odst. 3 v tarifní hodnotě 35.000 Kč je pro dané řízení nepříznačný. Žalobce proto navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Žalovaná v replice k vyjádření žalobce se důrazně vyhradila proti útoku žalobce v jeho vyjádření k otázce převoditelnosti nárokovaných pozemků, žalovaná je přesvědčena, že soud prvého stupně postupoval v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu, když se nevypořádal se žalovanou vznesenými námitkami a důkazy, k posouzení převoditelnosti přistupoval selektivně. Jde-li o námitku ohledně zemědělské povahy pozemků žalovaná s odkazem na odst. 35 a následující svého odvolání uvedla, že sama skutečnost, že pozemek je či v minulosti byl propachtován k zemědělskému užití ještě nesvědčí o jeho převoditelnosti, resp. vhodnosti k převodu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Žalovaná dodala, že pozemky jsou využívány nejenom k aktivitám zimním (jak argumentuje žalobce), nýbrž i k aktivitám letním, což žalobce ve své argumentaci opomíjí. Na pozemku [parcelní číslo] se nachází uměle zbudovaná stezka pro horská kola, jež je z logiky věci využívána právě ve vegetačním období a nelze se pak rozumně domnívat, že pozemky zatížené provozováním sportovních aktivit, a to jak zimních, tak letních, jsou pozemky vhodnými k zemědělskému obhospodařování. Skutečnost, že pozemky nejsou zastavěny stavbou, čímž argumentuje žalobce ve svém vyjádření, ještě neznamená, že tyto pozemky nejsou funkčně spjaty se sportovně rekreačním areálem a jako takové využívány. Je nepochybné, že výklad o tom, že nevhodné k převodu by byly pouze pozemky, na nichž se nachází v případě lyžařského areálu stanice vlaku se zázemím a stavba vleku, naopak ostatní pozemky využívané jako sjezdovky či další obslužné pozemky by vydatelné byly, nelze považovat za správný. Pouhé konstatování, že jsou pozemky zemědělskými bez dalšího k závěru o vhodnosti jejich převodu nemůže vést, jak plyne i z rozhodovací praxe NS ČR.

7. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

8. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne [datum] žalobce podal návrh na změnu žaloby s ohledem na zásadní změnu okolností v předmětné věci, a to ve vazbě na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1778/21 ze dne [datum] se stanoviskem v tom směru, že názor na vydání pozemku odděleného geometrickým oddělovacím plánem, jak to měl ostatně připraven soud prvého stupně v případě pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [anonymizováno], je právně možný a věcně správný, a proto navrhoval změnu žaloby tak, že bude rozšířena zpět o pozemkovou parcelu [číslo]. Takovouto změnu žaloby odvolací soud nepřipustil, neboť se jedná o nový nárok s jinými podmínkami převodu a z pohledu vydatelnosti se posuzuje samostatně, přičemž v řízení před okresním soudem tento pozemek posuzován nebyl, neboť ve vztahu k tomuto pozemku byla žaloba vzata žalobcem zpět.

9. Odvolací soud rekapituluje, že v dané věci se jedná v pořadí o druhé rozhodnutí okresního soudu, přičemž ve zrušujícím usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 12. 2019, č. j. 69 Co 298/2019-857 se již odvolací soud zabýval spornými otázkami a způsobem jejich vypořádání okresním soudem. Pokud jde o otázku týkající se liknavosti postupu žalované, v jehož důsledku neměl být nárok žalobce dlouhodobě uspokojen, a který je jedním z předpokladů důvodnosti žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků bez jejich předchozího zahrnutí do veřejné nabídky, odvolací soud se ztotožňuje se závěry, které v napadeném rozsudku přijal soud prvého stupně. K liknavému postupu žalované coby prokázané skutečnosti ostatně odvolací soud zaujal své jasné stanovisko již ve svém předchozím rozhodnutí a na tomto svém závěru nyní nemá důvod cokoliv změnit. Námitka, že mohou být uspokojeny jen nároky na náhradní pozemky dle § 11a zákona o půdě, nikoliv podle § 18a zákona, byla shledána jako irelevantní, neboť náhrada za živý a mrtvý inventář dle § 18a odst. 2 zákona o půdě spočívá mimo jiné i v poskytnutí nemovitostí, okresní soud správně odkázal při posouzení této námitky na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4144/2018-758. Již v předchozím rozhodnutí odvolací soud zdůraznil, že námitky žalované, že se vůči žalobci nedopustila liknavosti a svévole a ve vztahu k náhradě za živý a mrtvý inventář obstát nemohou a správný byl závěr okresního soudu o tom, že žalobce je osobou oprávněnou, o výši jeho restitučního nároku nebylo mezi účastníky sporu, a ačkoliv svá práva žalobce aktivně uplatňuje, nebyl dosud ani po mnoha letech jeho restituční nárok uspokojen.

10. V dalším sledu bylo namístě zabývat se tím, zda žalobcem označené náhradní pozemky jsou k převodu„ vhodné“. Při posuzování tohoto kritéria (tedy, aby šlo o pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu žalované – zařaditelný do veřejné nabídky dle § 11a odst. 1 zákona o půdě), je dle konstantní judikatury třeba hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o majetek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (například ve vztahu k pozemku v zastavěném území obce), zda je lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, respektive funkčního celku.

11. Předchozím rozhodnutím okresní soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [anonymizováno], v průběhu řízení omezil žalobce žalobou o pozemek [anonymizováno] [číslo] předmětem řízení se tak staly zbylé dva pozemky a ve vztahu k nim okresní soud nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu těchto nemovitých věcí. Po řádném doplnění dokazování, jak mu uložil odvolací soud, předložené důkazy stran řádně posoudil a uzavřel, že se jedná o pozemky pro vydání žalobci vhodné, přičemž se vypořádal s argumenty žalované o tom, že se jedná o pozemky nepřevoditelné.

12. Zákonnou překážkou vydání pozemků podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jejich poskytnutí oprávněné osobě jako pozemků náhradních) může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že„ pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3863/2012). Proto je nezbytné přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti nárokovaných pozemků s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit ucelený soubor pozemků a staveb. Polemika žalované se závěrem okresního soudu o vhodnosti obou pozemků k převodu na žalobce postrádá přiléhavost. Žalovaná funkční souvislost pozemku [anonymizováno] [číslo] spojovala s lyžařským areálem, kdy předmětný pozemek se nachází v blízkosti lanové dráhy a lyžařského vleku, běžeckých tras a stezkou pro horská kola, u pozemku [anonymizováno] [číslo] namítala ohraničení pozemku a jeho funkční určení k užívání vlastníkem sousedního ubytovacího zařízení. Ve shodě s okresním soudem lze mít za to, že žalovanou uváděné skutečnosti nepředstavují okolnosti, které by měly bránit převodu žádostí dotčených pozemků na žalobce pro absenci funkčního celku nárokovaného pozemku se stavbou, respektive jeho účelového určení k užívání spolu se stavbou. Oba pozemky jsou vedeny v katastru nemovitostí jako pozemky zemědělské a výhradně k takovému účelu jsou dosud využívány na základě pachtovních nebo nájemních smluv, na žádném z pozemků se stavba nenachází, což ostatně ani žalovaná netvrdila. To, že jsou některé pozemky užívány i k jiným, sportovním účelům, je věcí vlastníka pozemků a nijak nemění charakter pozemků a jejich vhodnost k vydání. To, že pozemky hraničí s pozemkem jiným, bez dalšího nedefinuje funkční spojitost. Konečně vlastník sousedních pozemků a vlastník lyžařských vleků [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v písemném prohlášení ze dne [datum] a [datum] vyjádřil souhlas s převodem obou pozemků, a to jak [parcelní číslo] (tak pozemku [parcelní číslo]) do vlastnictví žalobce s tím, že sportovní aktivity nebrání zemědělskému využití pozemku a nenaruší žádným způsobem funkční využití sportovního areálu a aktivit v okolí. Ve vztahu k pozemku [anonymizováno] [číslo] námitkám žalované, že se na tomto pozemku nachází vodní dílo a nelze jej tedy převést na žalobce se dostatečně vyjádřil okresní soud, který existenci jakéhokoliv vodního díla, bránícího převodu pozemku nezjistil, když vycházel z důkazů, které za účelem zjištění učinil ([stát. instituce], [ulice] a [stát. instituce]).

13. To, že by nadměrným zemědělským obhospodařováním mohlo dojít k negativním důsledkům na krajinu, představuje ryze hypotetické tvrzení žalované, pro jejichž verifikaci nejsou v současné době k dispozici žádné relevantní podklady. Konečně zákon o půdě sice počítá se zajištěním zemědělského využití pozemku jako s jedním z cílů zákona, z jeho preambule nicméně vyplývá, že tento cíl má být podřazen požadavku zmírnění majetkových křivd tím, že zlepšení péče o půdu podmiňuje obnovením původních vlastnických vztahů k ní, soud tak nemůže diktovat vlastníkům, jak s půdou nakládat, či podmiňovat navrácení vlastnictví určitým způsobem využití, resp. nenavracet, pokud nebudou (moci) pozemek určitým způsobem užívat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 747/2000).

14. Pokud vhodnosti k převodu dle žalované mělo překážet faktické využití pozemku k rekreačním účelům a tedy zatížení pozemku veřejným užíváním, které by mělo bránit žalobci plně realizovat své vlastnické právo a užívat pozemek způsobem odpovídajícím účelu restituce podle zákona č. 428/2012 Sb., a to přesto, že taková situace není přímo v § 8 odst. 1 tohoto zákona mezi vypočtenými výlukami vydání výslovně uvedena, lze uzavřít, že s takovým využitím pozemku byl žalobce nepochybně obeznámen a vydání takového pozemku sám požadoval (srov. rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 4692/2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 536/2014).

15. K námitkám žalované o nepřevoditelnosti pozemku [anonymizováno] [číslo] z důvodu souběhu s jiným soudním řízením, byť žalovaná nekonkretizovala, z jakého důvodu by mělo být překážkou probíhající řízení, když ani neoznačila předmět tohoto řízení a ani soud, u kterého řízení probíhá. Lze však uzavřít, že stejně tak není překážkou převoditelnosti náhradního pozemku skutečnost, že tento je vymáhán v jiném (souběžném) řízení, neboť dle konstantní judikatury Ústavního soudu vedení jiných souběžných řízení, jejichž předmětem je rovněž žaloba na nahrazení projevu vůle žalované s převodem náhradních pozemků, nepředstavuje překážku převoditelnosti v jiném souběžně vedeném soudním řízení (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4139/2016).

16. S důrazem na smysl a účel zákona o půdě zákonodárcem sledovaný (a předjímaný již v jeho preambuli), jímž je v prvé řadě snaha o zmírnění následků některých majetkových křivd, nelze tedy polemikám žalované přisvědčit. Ve shodě s okresním soudem s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem má i odvolací soud za to, že oba žalobcem požadované pozemky jsou převoditelné a proto rozhodnutí okresního soudu bylo dle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

17. Okresní soud při rozhodování o nákladech řízení vycházel z plného úspěchu žalobce v řízení a přiznal mu plnou náhradu účelně vynaložených nákladů postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. S takovým postupem však odvolací soud nesouhlasí.

18. Plný úspěch žalobce byl pouze ve vtahu ke dvěma pozemkům, v rozsahu kterých bylo žalobě vyhověno, jejich hodnota činí 172.209,33 Kč. Žalobce tak má právo na poměrnou část odměny připadající na nároky, u nichž byl úspěšný. Do prvé změny žaloby činila hodnota žalobcem požadovaných pozemků 375.032,88 Kč, hodnota pozemků připadající na vydané pozemky představuje 45,9 % a poměrná část odměny z částky 9.820 Kč činí 4.509 Kč, za 12 úkonů (pro stručnost s odkazem na přesnou specifikaci za jednotlivé úkony dle rozhodnutí okresního soudu) se jedná o částku 54.108 Kč. Při další změně žaloby činila hodnota pozemků částku 316.786,31 Kč, v poměru k hodnotě pozemků vydaných se jedná o 54,36 % a poměrná část odměny z částky 9.580 Kč činí 5.207 Kč, za 19 úkonů se jedná o částku 98.933 Kč a za jeden úkon v poloviční hodnotě (náhrada za zrušené soudní jednání dne [datum]) částka 2.604 Kč. Za poslední 2 úkony právní služby v konečné hodnotě vydávaných pozemků činí odměna za jeden úkon 8.020 Kč, celkem 16.040 Kč. Odměna advokáta v součtu představuje 171.685 Kč, režijní paušál za 34 úkonů celkem po 300 Kč, částka 10.200 Kč. Jízdné dle specifikace okresního soudu za jednotlivé výdaje celkem 28.110 Kč a ztráta času 20.000 Kč. Celková částka 229.995 Kč po připočtení 21% DPH ve výši 48.299 Kč představuje 278.294 Kč a po připočtení nákladů, které žalobce vydal na znalecké posudky ve výši 12.100 Kč a 7.260 Kč činí celková suma nákladů řízení přiznaných žalobci odvolacím soudem 297.654 Kč.

19. Žalobce, ačkoliv svá práva aktivně uplatňuje, nebyl po mnoha letech jeho restituční nárok uspokojen. Aby došlo k uspokojení jeho nároku označuje i pozemky, u kterých v průběhu řízení může být shledáno, že nejsou způsobilými uspokojit jím uplatněný nárok. Žalobcem je proto uplatňováno více samostatných nároků a v průběhu řízení se zpětvzetím žaloby brání negativním důsledkům, tj. zamítnutí žaloby pro nemožnost převodu původně požadovaného pozemku a nelze proto spatřovat jeho neúspěch v částečných zpětvzetích žaloby.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná a žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši 26.148 Kč, a to za dva úkony právní služby po 8.020 Kč (vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání), 2x režijní paušál po 300 Kč, 12 půlhodin zmeškaného času tj. 1.200 Kč, a cestovné k jednání u odvolacího soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 570 km, dle údajů rekapitulovaných v rozhodnutí okresního soudu, celkem 3.770 Kč a s navýšením o 21 % DPH, tj. o částku 4.538 Kč se jedná o 26.148 Kč, kterou uložil soud žalované zaplatit ve lhůtě třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Vzhledem k tomu, že okresním soudem nebylo rozhodnuto o nákladech státu podle § 148 o. s. ř., které vznikly v průběhu řízení v souvislosti s opakovaně propláceným znalečným za znalecké posudky a úkony znalců, odvolací soud výrokem IV. uložil okresnímu soudu o těchto nákladech rozhodnout, byť by se mělo jednat o povinnost nahradit tyto náklady státu státem, neboť se jedná o jinou kapitolu rozpočtu, jinou organizační složku státu.