69 CO 248/2022-161

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 556.109,21 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného o zaplacení částky 1.935.713,36 Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 2. 2022, č. j. 16 C 290/2020-119,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 331.538 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]“

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 42.811 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 556.109,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), vzájemnou žalobou, kterou se žalovaný domáhal, aby soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1.935.713,36 Kč zamítl (výrok II.) a dále žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 461.794,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný do výroku I. a III. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle názoru žalovaného okresní soud pominul při svém rozhodování zcela zásadní úvahy. Jak okresní soud dovozuje, dle předmětné smlouvy o dílo měl žalovaný provádět těžení a zpracování železobetonových základů pouze do hloubky 1,2 m, když dle projektové dokumentace měly základy demolované budovy být odhadem do hloubky 1,2 metru. Cílem vytěžení mělo být úplné odstranění předmětné stavby včetně jejích základů, a to za účelem revitalizace dané lokality, především pak možné další výstavby. Toto by se však nemohlo uskutečnit v situaci, kdyby žalovaný pouze slepě dle nesprávně vypracované projektové dokumentace vytěžil základy pouze do hloubky 1,2 metru pod povrchem, přičemž zbytek základů by zůstal v zemi. Jak je z uvedeného zřejmé, žalovaný se tak ocitl v situaci, kdy žalobce odmítl řešit vícepráce, které při provádění díla vznikly, přestože odstranění základových patek, respektive železobetonového materiálu v hloubce pod 1,2 metru pod povrchem bylo pro možnou další výstavbu v lokalitě nezbytné, přičemž to byl právě žalobce, kdo dodal žalovanému dokumentaci, podle které měly být základy demontované budovy odhadem do hloubky 1,2 metru. Žalovaný nyní má za to, že žalobce nemůže těžit z toho, že dodal žalovanému vadnou dokumentaci, aniž by následně nesl náklady spjaté se zjištěním, že reálné parametry základů demontované stavby jsou odlišné od parametrů uvedených v předávané dokumentaci. Pokud by žalovaný pouze slepě těžil železobetonový materiál do hloubky 1,2 metru, pak by nebylo v daném místě do budoucna možné jednoduše provést novou výstavbu. Případná výstavba by se mohla pozdržet nejen čekáním na vytěžení zbylého železobetonového materiálu z větší hloubky, ale také čekáním, až si podloží tzv. sedne a bude na něm možné stavět základy nové. Vytěžení železobetonového materiálu do větší hloubky tak bylo pro pozdější možné využití předmětného prostoru žalobcem nezbytné a zcela nesporně tak došlo ke zhodnocení pozemku, na kterém se předmětné dílo provádělo. Dle názoru žalobce tak bylo provedení předmětných víceprací nezbytné, kdy žalovaný obdržel zcela zjevně nesprávné zadání, do jaké hloubky má železobetonový materiál těžit. V řízení vyplynulo, že žalobce se vyhýbal řešení této situace, nechtěl vícepráce hradit a měl zájem, aby se staly součástí provedeného díla bez povinnosti tyto hradit. Ze závěrů okresního soudu je zjevné, že žalovaný byl v situaci, kdy pro odborné a profesionální provedení díla, aby toto mělo praktický smysl pro budoucí využití prostoru, bylo nezbytné provést vytěžení železobetonu do větší hloubky, než bylo předávanou dokumentací odhadováno, nicméně žalobce mu za vícepráce odmítal a odmítá zaplatit. Okresním soudem je žalovanému na jedné straně vyčítáno, že situace nebyla vyřešena uzavřením dodatku ke smlouvě o dílo, či neměl žalobce písemně vyzvat k navýšení ceny díla, na straně druhé je žalovanému vyčítáno, že v této věci nebyly splněny ani podmínky pro přerušení prací. Dle názoru žalovaného si v těchto závěrech soud odporuje. Je totiž nereálné, aby žalovaný pokračoval v pracích tak, že po vytěžení železobetonového materiálu z hloubky 1,2 metru bude provádět zásyp místa zeminou (podle žalovaného by šlo o naprosto neprofesionální přístup), a to až do doby, kdy se se žalobcem případně dohodne na tom, že bude vhodné těžit do hloubky větší než 1,2 metru. Přerušení prací do vyřešení záležitosti mezi žalobcem a žalovaným ovšem soud odmítá. Závěry okresního soudu jsou přepjatě formalistické, a naprosto nezohledňují situaci na stavbě. Soud opakovaně uzavírá, že žalovaný věděl, do jaké hloubky má těžení provádět, kdy na těžení do větší hloubky neměl uzavřen dodatek předmětné smlouvy o dílo, a proto nemá mít nárok na náhradu provedených víceprací. Okresní soud tak má zjevně bez dalšího za to, že bez uzavřeného dodatku ke smlouvě, který by řešil předmětné vícepráce, neměl těžení do větší hloubky provádět. Žalobce by totiž zjevně podle jeho postoje takový dodatek nikdy neuzavřel, když se na počátku roku 2020 odmítal na vícepracích domlouvat. Okresní soud tak zcela pomíjí, že při nevytěžení veškerého železobetonové materiálu by práce žalovaného zcela postrádaly smysl. Dle názoru žalovaného však takový stav nelze akceptovat ve prospěch žalobce. Je zjevné, že to byl žalobce, kdo požadoval vytěžení pouze do hloubky 1,2 metru, přičemž vycházel z chybně zpracované dokumentace, když jeho záměrem bylo nepochybně vytěžení železobetonového materiálu na předmětných pozemcích. Byť je žalovaný přesvědčen, že nárok na smluvní pokutu je nedůvodný, a naopak je důvodný jím uplatněný nárok, má žalovaný za to, že napadený rozsudek nemůže obstát ani z hlediska korektivu dobrých mravů. Žalovaný pak poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2700/15 a na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 649/05 Okresní soud legalizuje situaci, kdy objednatel je zcela bez odpovědnosti za předávanou dokumentaci předmětu díla (a to dokonce pozdě předávanou kompletní dokumentaci, kdy ze zadání, které měl žalovaný k dispozici plynulo, že by měly být odstraněny všechny stavební prvky, které se na daném místě nachází, nikoliv pouze stavební prvky do hloubky 1,2 metru pod povrchem, když likvidace stavebních prvků, které jsou hlouběji, se nepožaduje), je zcela bez zodpovědnosti za to, že odmítá se zhotovitelem řešit nezbytné vícepráce, aby mu byly provedeny vícepráce bez nároku na zaplacení odměny. Naopak okresnímu soudu nevadí, když objednatel v takové situaci uplatní smluvní pokutu související s posunutím termínu dokončení stavby z důvodu nutných víceprací (neboť žalovaný trvá na tom, že pro řádné provedení díla bylo nezbytné odstranit veškerý železobetonový materiál pod úrovní povrchu terénu, nikoliv pouze do chybně určené hloubky) a neochoty objednatele takovou situaci řešit. Žalovaný je názoru, že žalobce nemůže spravedlivě těžit z toho, že předal nesprávné pokyny, následně nezbytné vícepráce odmítá řešit a pouze spoléhá na to, že dostatečně dlouhou a účinnou pasivitou dosáhne dle podmínek smlouvy o dílo toho, že se vícepráce stanou součástí díla bez nutnosti za ně platit. Žalovaný v takové situaci nemá žádnou možnost, jak této situaci zabránit. Pokud okresní soud žalovanému naznačuje, že měl provádět demoliční práce pouze do hloubky 1,2 metru, je třeba ve vztahu ke smluvní pokutě upozornit na to, že úplná demolice znamená větší zhodnocení a budoucí využitelnost pro žalobce, vyšší náklady pro žalovaného, které však kompenzovány nebyly, avšak této situace využívá žalobce, který se ještě na úrok žalovaného obohacuje na smluvní pokutě, přestože tato nekompenzuje žádnou jeho ztrátu. Požadavek žalobce je tak zcela v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný na místě stavby též zanechal vytěžený cihlový recyklát vzniklý z prací nad rámec předmětné smlouvy o dílo. Tento materiál mohl být žalovaným prodán jinému subjektu (jak tomu bylo v případě materiálu, který vznikl prováděním prací v rámci předmětné smlouvy o dílo), nicméně vzhledem k nedořešené otázce účtování víceprací materiál o hmotnosti [číslo] t zůstal na místě. Při zohlednění ceny 50 Kč byl tento materiál prodejný za 236.650 Kč bez DPH. Žalobce ovšem bez dalšího upozornění či dohody se žalovaným tento materiál prodal společnosti [právnická osoba] Žalobce se tak prodejem cihlového recyklátu obohatil na úkor žalovaného. Ve vztahu k otázce dobrých mravů je vhodné upozornit též na skutečnost, že žalobci ve věci žádná škoda nevznikla. Závěry soudu tak zcela odporují principům spravedlnosti a dobrých mravů, soud věc posuzuje izolovaně, jednotlivé důkazy neposuzuje ve vzájemných souvislostech. Soud věc posuzuje formalisticky, již neposuzuje jiné okolnosti, jako například skutečnosti, že žalobci nevznikla žádná škoda, či že se žalobce obohatil na materiálu, který zde žalovaný zanechal. Žalovaný se ocitl na počátku ledna 2020 v situaci, kdy zjistil a zapsal do stavebního deníku, že některé patky a základy sahají až do 3,5 m pod okolní terén, nicméně žalobce s ním o této skutečnosti ve vztahu k vícenákladům odmítl jednat, při kontrolních prohlídkách žalovanému nikdo ze strany žalobce nic nevytýkal, na zápis ve stavebním deníku ze dne 6. 1. 2020 nijak nereagoval. Ze stavebního deníku je zřejmé, že za žalobce do něj nebyl proveden jediný zápis, tím spíše v něm není záznam o tom, že by žalobce rozporoval postup žalovaného. Ostatně do okamžiku vznesení požadavku žalovaného na navýšení ceny díla žalobce komunikoval se žalovaným vstřícně, po zjištění nutnosti řešit vícepráce se žalovaným přestal komunikovat. Žalovaný žalobce opakovaně vyzýval k jednání o zvýšení ceny díla o zjištěné vícepráce, na to však žalobce nereagoval. Současně ze zápisu z jednání konaného 24. 6. 2020 je zřejmé, že žalobce nemá výhrady k tomu, že žalovaný provedl kompletní demolici, jak byla zjevně objednána, tedy odstranění všech stavebních prvků, tedy proti demolici stavebních prvků umístěných ve větší hloubce než 1,2 m žalobce ničeho nenamítal a takový postup akceptoval. Postup žalovaného tak byl zjevně v souladu se zadáním žalobce. Pokud však žalobce odmítl zvýšení ceny díla o vícepráce, jedná se o zneužití práva. Při demoličních pracích bylo zjištěno, že vedle předpokládaných základů v dokumentaci byly pod povrchem nalezeny také další základy budovy. Před započetím prací žalovaný neměl možnost zjistit, jak hluboko jsou ve skutečnosti základy demolované stavby, byl odkázán na informace od žalobce. Tomu také odpovídala technologie demolice, kterou žalovaný zvolil a žalobci nacenil. Pokud by byl žalovaný před započetím díla seznámen se skutečností, že základy mohou být umístěny hlouběji, mohl zvolit technologii demolice takovou, že by došlo k demolici pouze do hloubky 1,2 metru pod povrch. Žalovaným zvolená demolice na podkladě původních pokynů a informací však již změnu způsobu demolice neumožňovala. Ze zadání žalobce, které uvádělo předpokládanou hloubku 1,2 m pod povrchem, žalovaný pochopil, že má dojít k demolici všech stavebních prvků, jejichž umístění se předpokládá do hloubky 1,2 metru pod povrchem. Žalovaný provedl v loňském roce 53 demolic, přičemž v rámci těchto se odstraňovaly základy kompletně nebo vůbec. Jiný postup je zcela nestandardní a předmětný prostor do budoucna nevyužitelný. Pokud by se odstranily základy jen částečně, došlo by k jejich znehodnocení a nemožnosti na nich v budoucnu cokoli vybudovat. Statisticky v loňském roce na každé z demolic vznikla nezbytnost sepsání změnového listu. Vzhledem k tomu, že se téměř výlučně demolují starší nevyužité budovy, jedná se o stavby, ke kterým je minimální dokumentace, případně žádná. Je zcela mylný předpoklad, že by bylo možné provést demolici v předmětné věci bez nutnosti sepisu změnového listu pouze na základě zadání, a to i s ohledem na to, že k základům budovy neexistovala žádná pořádná dokumentace a hloubka umístění základů byla uvedena jako předpokládaná. Je pak zcela irelevantní, zda si žalobce na předmětné dílo žádal o vyplacení dotace nějakého z dotačních titulů. Kombinací nastavení smlouvy o dílo a vadné dokumentace, která nepředjímala existenci stavebních prvků ve větší hloubce, stejně tak pasivitou žalobce, je tak žalovaný postaven do situace, kdy se proti němu domáhá nároku na smluvní pokutu, který by však měl být soudem korigován. Žalovaný tak navrhuje, aby soud změnil rozsudek tak, že se ve výroku I. žaloba zamítá.

3. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že s odvoláním nesouhlasí. Žalovaný opakovaně své zcela nesporné prodlení s dokončením díla svaluje na žalobce s tím, že neměl k dispozici úplnou projektovou dokumentaci, respektive že tato obsahovala vady. Jak již žalobce několikrát v řízení uvedl, žalovanému byla kompletní dokumentace k dispozici po celou dobu provádění díla. I přesto, že žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že se seznámil s rozsahem, povahou díla a s místem provádění stavby, s veškerými technickými, kvalitativní a jinými podmínkami provádění díla, prověřil podklady a pokyny, které obdržel od žalobce a žalovaný rovněž měl bez zbytečného odkladu písemně upozornit žalobce, pokud shledal jakékoliv vady či nedostatky, jak plyne z článku [anonymizována dvě slova] smlouvy o dílo a článku [anonymizována dvě slova] smlouvy o dílo, nyní tvrdí, že mu nebyla dokumentace k dispozici, respektive že tato představuje zjevně nesprávné zadání. Je s podivem, že žalovaný na tuto údajně„ zcela zjevnou nesprávnost zadání“ začal upozorňovat až v okamžiku, kdy byly práce nad rámec takového zadání (vč. žalovaným naceněných prací) žalovaným svévolně provedeny, a to v plném rozsahu. Žalovaný měl na případné vady zadání bez zbytečného odkladu písemně upozornit žalobce, když zápis ve stavebním deníku nelze dle článku X. odst. 6 smlouvy o dílo považovat za písemné upozornění. Je třeba upozornit na obsah svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], který mimo jiné uvedl:„ Ve skutečnosti došlo totiž k tomu, že šířka základového pásu byla původně odhadnuta na 2,8 m, ale ve skutečnosti byla široká pouze 80 cm až 1 m. Domníval jsem se, že dojde k úspoře práce při těžení suti a při hloubení patek se to vyrovná. Že tento odhad nebyl správný, jsem zjistil až po provedeném vytěžení suti a po jeho zpracování držící jednotkou, z níž byl zjištěný objem, respektive tonáž vytěžené suti“. Z poskytnutého svědectví tedy jednoznačně vyplynulo, že si žalovaný byl dobře vědom toho, do jaké hloubky mají být demoliční práce prováděny (to potvrdil i svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]) a rovněž i to, že žalovaný (bez písemného upozornění a uzavření písemného dodatku) rozhodl o tom, že bude v práci pokračovat i pod tuto úroveň. Takovéto jednání v přímém rozporu se smlouvou o dílo nelze klást k tíži žalobce. Žalovanému tedy v žádném případě nepříslušelo bez souhlasu a schválení žalobcem rozšiřovat předmět díla. V tomto směru je třeba odkázat na článek [anonymizována dvě slova] smlouvy, podle něhož platí:„ Není-li ve smlouvě uvedeno jinak, není zhotovitel oprávněn ani povinen provést jakoukoliv změnu díla bez písemné dohody s objednatelem ve formě písemného dodatku“. Dále pak podle článku [anonymizováno] smlouvy o dílo platí:„ Sjednání změny ceny díla bude probíhat na základě dohody smluvních stran prostřednictvím písemného dodatku ke smlouvě“. Nejzásadnější jsou pak ujednání obsažená v článku [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] smlouvy o dílo, podle nichž bylo sjednáno:„ Veškeré vícepráce, změny, doplňky nebo rozšíření, které budou realizovány v souladu se smlouvou o dílo zákonem č. 134/2016 Sb., v.z.p.p., musí být před jejich realizací písemně odsouhlaseny objednatelem včetně jejich ocenění (dodatkem ke smlouvě). Pokud zhotovitel provede některé z těchto prací bez tohoto písemného souhlasu objednatele a dodatku smlouvy o dílo, budou tyto považovány za součást díla a objednatel má právo odmítnout jejich úhradu. Zhotoviteli zaniká jakýkoliv nárok na zvýšení ceny, jestliže písemně neoznámí objednateli nutnost jejího překročení a výši požadovaného zvýšení ceny ihned poté, kdy se ukázalo, že je zvýšení ceny nevyhnutelné. Toto písemné oznámení však nezakládá právo zhotovitele na zvýšení ceny. Zvýšení ceny je možné pouze za podmínek daných smlouvou o dílo a na základě dodatku ke smlouvě o dílo, a to před provedením příslušných prací“. Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník v § 5 odst. 1 stanoví, že„ kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži“. Žalovaný přitom v odvolání uvádí reference svých zakázek (jakkoliv se jedná z pohledu žalobce o nové a zároveň i o předmětu sporu nevypovídající tvrzení), lze tedy usuzovat, že je v této oblasti skutečně profesionálem, na nějž se citované ustanovení bude plně aplikovat. S ohledem na výše uvedené tedy shledává žalobce námitky žalovaného k projektové dokumentaci a jejímu obsahu za účelové a naprosto bezpředmětné a jako pokus o přenesení odpovědnosti za své pochybení na žalobce. Žalovaný dále argumentuje (opět se jedná o zcela nové tvrzení) principem spravedlnosti a korektivem dobrých mravů. Z odvolání žalovaného však není zcela zřejmé, které konkrétní ujednání smlouvy o dílo lze považovat za rozporné s dobrými mravy. Jeho odvolání směřuje do výroku o přiznání nároku na zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy o dílo. Smluvní pokuta byla v článku [anonymizována dvě slova] smlouvy o dílo sjednána za prodlení se splněním lhůty sjednané pro provedení (předání a převzetí) řádně dokončeného díla v termínu dle článku V. smlouvy. Jedná se o naprosto běžné a standardní utvrzení povinnosti provést dílo řádně a včas dle dohodnutého termínu. Nelze tak usuzovat, že by sjednání smluvní pokuty za prodlení s provedením díla bylo v rozporu s dobrými mravy. Ani tak výše smluvní pokuty není v kontextu ustálené rozhodovací praxe v rozporu s dobrými mravy. Denní sazba smluvní pokuty byla sjednána 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení. Tato soudy nebývá zpravidla hodnocena jako nepřiměřená. Jednalo se o utvrzení nejzásadnější povinnosti sjednané ve smlouvě. Nejsou dány ani předpoklady pro moderaci smluvní pokuty. Skutečnost, že v uvedeném případě žalobci nevznikla škoda, není relevantní. Jak se podává z [anonymizována dvě slova] smlouvy o dílo, smluvní pokuta neplnila roli paušalizované náhrady škody, nýbrž především preventivní a sankční funkci. Nárok na smluvní pokutu vzniká bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikne věřiteli škoda. Žalovaný zmiňuje, že byl žalobce pasivní v jednání o uzavření dodatku ke smlouvě o dílo. Znovu nutno zdůraznit, že úsilí o uzavření dodatku začal žalovaný vyvíjet až poté, co práce nad rámec smlouvy o dílo provedl - nikoliv před jejich provedením, jak na několika místech smlouva o dílo předpokládala. Je pak nasnadě, že přístup žalobce byl posléze k uzavření dodatku představující výrazné navýšení ceny díla poněkud zdrženlivý, když je vázán nejen dotačními podmínkami, povinností hospodárného a účelného nakládání s obecním majetkem dle § 38 odst. 1 zákona o obcích, nýbrž i zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek a jím stanovenými limity pro možnost změn závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku. Dokazování v rámci řízení u okresního soudu bylo podrobné, byly provedeny veškeré listinné důkazy a dále i svědecké výpovědi svědků navržených žalovaným, a vše potvrzovalo, že si byli vědomi, jaký je rozsah díla, že nemají být práce provedeny do větší hloubky než 1,2 metru. Žalovaný by měl disponovat dostatečnou odbornou způsobilostí a profesionalitou, což ostatně prohlásil i v rámci smlouvy o dílo, aby nemohlo být pochyb o porozumění zadání. Žalobce nesouhlasil ani s tvrzením, že okresní soud postupoval přepjatě formalisticky, nezohlednil skutečnost situace. Naopak má žalobce za to, že soud se s věcí vypořádal řádně, učinil si obrázek na základě provedených důkazů a nikoliv izolovaně na základě jednotlivých listin či důkazů. Žalobce tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výrocích I. a III., jakož i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, které okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Za správné je třeba považovat i právní závěry okresního soudu. Okresní soud správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a násl. obč. zák., která obsahuje ujednání o smluvní pokutě v [anonymizována dvě slova] 2, které je určité, srozumitelné a nepochybně platně sjednané v souladu s § 2048 o. z. Okresní soud rovněž správně dovodil, že na straně žalovaného došlo k porušení povinnosti provést dílo do 6 měsíců od doručení výzvy k převzetí staveniště, tj. nejpozději do 3. 3. 2020. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním uvedené povinnosti a je povinen platit smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení, výše smluvní pokuty tak činí 556.109,21 Kč.

7. S okresním soudem se lze ztotožnit v tom, že nevznikly důvody pro přerušení prací dle článku V. bod 7 smlouvy o dílo a v tomto směru je možno odkázat na odůvodnění okresního soudu.

8. Krajský soud shodně s okresním soudem neshledává ani důvody pro moderaci smluvní pokuty dle § 2051 o. z. Smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká, sazba 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení je zcela přiměřená. Zde lze jinak odkázat na zcela přiléhavou argumentaci okresního soudu (bod 66 odůvodnění).

9. S námitkami, které žalovaný uplatňuje v odvolání, se okresní soud převážně již vypořádal, odvolací argumentaci přisvědčit v každém případě nelze. Jestliže žalovaný namítá, že se dostal do obtížné situace proto, že mu byla předána zjevně nesprávná dokumentace (základy sahaly do větší hloubky než předvídaných 1,2 metru), pak se s touto situací žalovaný nevypořádal dobře především sám. Možné řešení uvedené situace nabízí zákon v § 2594 o. z. a rovněž smlouva o dílo v čl. VII. bod 17 a 18, kdy měl žalovaný možnost upozornit na nevhodnost pokynů objednatele a současně měl případné vícepráce provádět toliko na základě dodatku smlouvy, což se však nestalo. Žalovaný tak nepostupoval adekvátním způsobem a provedené vícepráce se staly součástí díla dle čl. VII. bod 17, to vše bez vlivu na stanovený termín provedení díla. Nelze tak z ničeho dovodit, že by namítané obtíže měly nějaký vliv na povinnost platit smluvní pokutu, že by smluvní pokutu bylo třeba moderovat nebo že by snad smluvní pokuta měla být v rozporu s dobrými mravy. Povinnost platit smluvní pokutu pak není nutně spojena se vznikem konkrétní škody.

10. Za případnou nelze považovat ani argumentaci žalovaného postupem při demoličních pracích v jiných věcech. Jedná se o tvrzení nová v odvolacím řízení a současně z hlediska řešené problematiky nerozhodná. Skutečnost, zda žalobci zůstal nějaký cihlový recykláž, pak nijak nesouvisí s povinností zaplatit smluvní pokutu.

11. Okresní soud tak správně uzavřel, že žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu v souladu s příslušným ustanovením smlouvy o dílo. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, když žalobě výrokem I. vyhověl. Krajský soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

12. O nákladech řízení před soudem prvého stupně okresní soud rozhodoval správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však okresní soud určil výši náhrady nákladů řízení, neboť nesprávně stanovil tarifní hodnotu. V případě, že je spojeno ke společnému řízení více věcí, pak je základem pro výpočet odměny dle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. součet tarifních hodnot, v daném případě částka 2.491.822,57 Kč, z toho činí odměna za úkon 18.300 Kč. Žalobci pak náleží náhrada za 12 a půl úkonů právní služby specifikovaných v rozhodnutí okresního soudu po 18.300 Kč, k tomu 13x režijní paušál po 300 Kč. Žalobci náleží dále cestovné ve výši určené okresním soudem spolu s náhradou za promeškaný čas v celkové výši 18.369,20 Kč, k tomu pak zvýšení o 21 % DPH, dále soudní poplatek ve výši 27.805 Kč Celkem náhrada nákladů činí 331.538 Kč.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (z tarifní hodnoty 556.109,21 Kč) po 10.540 Kč (vyjádření, duplika, účast u jednání), k tomu 3x RP po 300 Kč a dále cestovné na cestě [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km, ceně paliva 44,50 Kč, sazba základní náhrady 4,70 Kč/km, za promeškaný čas celkem 9 půlhodin po 100 Kč, za cestu celkem 2.860,8 Kč, k tomu 21 % DPH, celkem náklady činí 42.811 Kč.