69 Co 286/2021-145

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových Územní pracoviště [obec], sídlem [adresa] [obec] o 102.170 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 25. 8. 2021, č. j. 3 C 183/2019-112, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III., V. a VI. mění takto: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 55.496 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 91.070 Kč za dobu od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019 a spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 55.496 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se v části 26.488 Kč spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od 10. 4. 2019 do zaplacení zamítá.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 35.038 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.713 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Okresní soud řízení částečně zastavil v rozsahu částky 550 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 606 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení (výrok I.). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14.416 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok II.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 17.204 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 52.778 Kč od 10. 4. 2019 do 28. 8. 2019 a z částky 17.204 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 49.780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 49.780 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.). Žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 220 Kč s úrokem z prodlení z částky 220 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok VII.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 42.269 Kč k rukám zástupce žalobce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.).

2. Proti tomuto rozsudku, jeho vyhovujícím výrokům III., V., VI. a souvisejícímu výroku o náhradě nákladů řízení podala odvolání žalobkyně. Nejprve tak učinila blanketním podáním, které následně odůvodnila. Žalobce podanou žalobou původně uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení jeho [anonymizováno] stíhání. Žalobce se mimo jiné domáhal i zaplacení částky 70.000 Kč jako nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V žalobě tuto částku rozčlenil na nároky v částkách 50.000 Kč, 10.000 Kč a 10.000 Kč. Uplatnění výše uvedeného nároku u soudu koresponduje se žádostí žalobce ze dne 9. 10. 2018, adresovanou Ministerstvu spravedlnosti České republiky, kde žalobce taktéž uplatnil nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Z odůvodnění napadeného rozsudku, jeho části C plyne, že soud posoudil návrh na zaplacení zadostiučinění v penězích částkou 50.000 Kč, jako nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Soud v bodě 22 odůvodnění uvedl, že žalobce byl s nesprávným hodnocením nároku soudu seznámen, a to i prostřednictvím výzvy k zaplacení soudního poplatku, v němž je výslovně uvedeno, že se jedná o soudní poplatek za návrh (nepřiměřená délka trestního řízení ve výši 50.000 Kč) a že žalobce soudní poplatek za návrh zaplatil. Žalobce ve své žádosti ze dne 9. 10. 2018 výslovně uvedl, že uplatňuje svůj nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, nikoliv, že uplatňuje nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobce v žádosti adresované ministerstvu blíže nespecifikoval skutkovou podstatu nesprávného úředního postupu, ani nijak významně nenapadal délku řízení a ani nepopisoval konkrétní průtahy v řízení, pouze při vyčíslení svůj nárok rozčlenil na dílčí částky, když zohlednil celkovou délku trestního řízení. Jeho žádost, stejně i žaloba obsahovala uvedení povahy [anonymizováno] věci, délky trestního řízení a domnělých následků způsobených [anonymizováno] řízením v jeho osobnostní sféře. Pokud žalobce svou žalobou uplatnil nárok na zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v částce 50.000 Kč, pak takovému soudnímu uplatnění nepředcházelo řádné mimosoudní uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti. Žalovaná odkázala na § 14 odst. 3 zákona [číslo] dovozovala z něj, že pokud se žalobce mimosoudně nedomáhal u žalované zaplacení nároku za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v částce 50.000 Kč, pak nelze takový nárok u soudu projednat, neboť mimosoudní uplatnění je podmínkou pro soudní uplatnění, jakož i na ustanovení § 15 odst. 2 téhož zákona. Soud pak měl z uvedeného důvodu nárok na zaplacení 50.000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu zamítnout. V části B rozsudku se soud zabývá nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Je možné se s ohledem na konkrétní okolnosti případu od judikaturou stanovených pravidel odchýlit, avšak v obecné rovině by měla panovat předvídatelnost soudního rozhodnutí. Nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, respektive vydání nezákonného rozhodnutí je nezbytné tvrdit a prokazovat. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního řízení, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem následující: povaha trestní věci, délka trestního řízení, následky způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba taktéž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. Zde je třeba zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby došlo. Je nutné vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Nalézací soud si sám stanovil sféry zásahu, jak vyplývá z bodu 17 odůvodnění rozsudku: zásah v podobě znemožnění funkce trenéra, zásah do pověsti žalobce na pracovišti, újma na pověsti a dobrém jménu žalobce vůbec, újma způsobená zásahem do rodinného života spočívající v potratu manželky a sám dospěl k závěru, že žalobce požaduje za každý ze zasažených osobních osobnostních statků částku 5.000 Kč. Žalovaná dala soudu za pravdu, že všechny uvedené kategorie mohou spadat pod oblast zásahu do osobnostní sféry, avšak s tímto pojetím nelze souhlasit. Nelze považovat za správný postup soudu prvého stupně, že rozčlenil nárok na poskytnutí zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání na několik dílčích nároků. Daný nárok měl soud posuzovat jako celek a žalovaná odkázala na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1291/2017, z jehož odůvodnění citovala. Napadené rozhodnutí je tak v rozporu s ustálenou soudní praxí. Soud prvého stupně nekriticky převzal argumentaci žalobce a žalobcem navržené svědkyně v podobě jeho manželky, pokud přiznal nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Soud v této souvislosti nezohlednil problematičnost účastnického výslechu z hlediska věrohodnosti, neboť účastník v řízení sporném má vypovídat pravdu, avšak není prakticky postižitelný obdobným způsobem jako svědek. Pro takový důkaz je charakteristické, že vyslýchaný účastník vypovídá o vlastních záležitostech, a proto nelze očekávat, že bude vypovídat vždy nezaujatě a pravdivě. Důkaz účastnickou výpovědí má ve sporném řízení subsidiární povahu. V posuzované věci nebyly ze strany žalobce k prokázání následků způsobených trestním stíháním jiné důkazy (mimo výslechu manželky žalobce) navrženy. Nelze bezvýhradně přijímat výpověď účastníka řízení, když se v samé podstatě jedná o další skutková tvrzení. Soud bere za prokázané, že se informace o trestním stíhání žalobce se roznesla v místě bydliště a na pracovišti, že žalobce pociťoval stres, a že minimálně jednou z příčin potratu byl i stres, který manželka žalobce prožívala v důsledku trestního stíhání žalobce (bod 19 odůvodnění napadeného rozsudku). Okresní soud se však nezabýval příčinnou souvislostí mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenými následky. Žalovaná odkázala na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 5364/2017, z jehož obsahu citovala. Zdůraznila to podstatné, že příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny. Žalovaná odkázala na další judikaturu, včetně Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 312/05), z něhož rovněž citovala. Z odkazované judikatury pak žalovaná dovozovala, že aby mohl být potrat manželky žalobce brán jako důsledek nezákonného rozhodnutí, že je s ním v příčinné souvislosti, pak bylo třeba prokázat, že by nenastal, pokud by k takovému vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo. V této věci se tak ale nestalo. Výpovědí svědkyně lze dovodit pouze časovou souslednost mezi nezákonným rozhodnutím a potratem dítěte, nikoliv příčinnou souvislost. Svědkyně sama uvedla, hodnocení jí vnímané události, sama přičetla potrat dítěte na vrub probíhajícího trestního řízení. Dle názoru žalované nedošlo k prokázání újmy v takové intenzitě, aby bylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích. Žalovaná dále odkázala na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, z něhož rovněž citovala s tím, že v tomto rozhodnutí byl vysloven názor, že je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. [příjmení] zadostiučinění bylo možné považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiměřeného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují a výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Bylo na žalobci, aby v rámci podané žaloby provedl srovnání s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto porovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovaná částka je přiměřeným zadostiučiněním a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva. Žalobce v rámci žaloby žádnou komparaci s jinými případy neprovedl. Z odůvodnění rozsudku (bod 20) nevyplývá, jak soud k závěru, že právě částka 15.000 Kč je odpovídající. Soud nemá k dispozici žádné rozhodnutí, které by řešilo případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí. Podle rozsudku NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4706/2018 by soud neměl opomenout uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Žalovaná navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne zcela a rozhodne o nákladech řízení účastníků.

3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvého stupně v rozsahu podaného odvolání, které označil za nedůvodné. Náhrada škody i zadostiučinění, jehož se žalobci dostalo je spravedlivé. Žalobce skutkově i právně vymezil jednotlivé nároky, které uplatňuje. Předběžné projednání nároku jako řízení neprobíhá. Žalovaná v podstatě vyčkává podání žaloby a omluvu poskytuje, v rámci soudního řízení, což žalobce označil za poněkud cynické.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud v rozsahu podaného odvolání, vyhovujících výroků rozsudku a souvisejícího výroku o nákladech řízení, přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu podle § 206 odst. 3 a § 212a odst. 1, 3 a 5 a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím nastalé koncentraci řízení dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

5. Okresní soud právně zjistil, že žalobce byl jako obviněný trestně stíhán pro [anonymizováno] nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že nejméně v průběhu roku 2009 v místě svého bydliště ve [anonymizováno] horách postupně prodal [jméno] [příjmení] narozenému 12. 11. 1991 nejméně v pěti případech ke kouření přes kilogram konopí. Trestní stíhání trvalo 3 roky, 6 měsíců a 19 dnů od 30. 12. 2014 (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci jako obviněnému) do 18. 6. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Obsahem spisu je dále doloženo, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti České republiky nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, a to na náhradu majetkové škody a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v částce 137.800 Kč sestávající se z nároku za vynaložené náklady za právní pomoc poskytnutou mu advokátem v částce 52.778 Kč, dále nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 70.000 Kč, z toho 50.000 Kč za délku řízení s odůvodněním, že byl po dobu 3,5 roku vystaven nepříznivým následkům vyvolaným neoprávněným trestním řízením, které bylo proti němu vedeno a mělo negativní dopad zejména na jeho osobní integritu.

6. Tento průběh a výsledek trestního řízení, které proti žalobci bylo vedeno, je nesporný, jak správně okresní soud v odůvodnění rozsudku uvádí. V takovém případě stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu.

7. Obsahem spisu je doloženo, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy, v celkové částce 137.800 Kč. V rámci předběžného projednání nároku ministerstvo uvedlo, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za který lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 12. 2014. Důvodným byl uznán jen nárok na náhradu majetkové škody spočívající v nákladech na obhajobu a z celkové žalobcem uplatňované částky k náhradě (52.777,78 Kč) bylo žalobci plněno částkou 35.574 Kč s tím, že ve zbytku náhradu nelze přiznat, že úkony nebyly buď dohledány, nebo prohlášení o konání porad obhájce s klientem nebylo doloženo. Oproti požadovanému nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 70.000 Kč, v rámci které žalobce požadoval částku 50.000 Kč za délku řízení, ministerstvo pouze konstatovalo porušení práva v neprospěch žadatele a za nezákonné trestní stíhání žalobce vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 97/2015 se omluvilo. Ve stanovisku k žádosti žalobce ministerstvo uvádí, že újma ze strany žadatele byla prokázána jen okrajově.

8. Žalobce splnil podmínky předběžného projednání nároku u příslušného orgánu, včetně požadavku na zaplacení částky 50.000 Kč, kterou žádal za roky, po které nezákonné trestní řízení probíhalo. Neobsahuje-li jeho návrh na předběžné projednání právní posouzení, že vedle nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, žádá zadostiučinění za nesprávný úřední postup, nemůže to být důvodem závěru, že žalobce tento nárok neuplatnil řádně.

9. V rámci úpravy rozsahu náhrady škody žalobci náleží náklady řízení, které mu vznikly v souvislosti s řízením, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. V posuzované věci jde o náklady za obhajobu v trestním řízení, v němž byl žalobce zastoupen advokátem, ve výši odpovídající mimosmluvní odměně za úkony právní služby (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Okresní soud nad rámec odškodnění, které bylo žalobci v rámci předběžného projednání nároku z tohoto titulu zaplaceno (částka 35.574 Kč), přiznal žalobci dále částku 17.204 Kč, kterou shledal důvodnou. Žalobce prokázal, že nad rámec úkonů právní služby, za které žalovaná poskytla odškodnění, byly v rámci trestního řízení učiněny další úkony právní služby, jejichž výčet okresní soud v bodu 13 odůvodnění rozsudku specifikuje. Okresní soud v této části nároku žalobce rozhodl správně, včetně příslušenství této pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rozsahu tohoto nároku, který byl žalobci přiznán, žádné konkrétní odvolací důvody neuvedla, odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně.

10. Žalobce podanou žalobou žádá náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby. V rámci podané žaloby však žalobce neprovedl přesvědčivé srovnání, že výše zadostiučinění, které za vzniklou nemajetkovou újmu žádá, odpovídá výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Žalovaná ke srovnání předložila několik případů. Ve všech případech předložených ke komparaci, v nichž se trestní stíhání ukázalo být nezákonným, a byl uplatněn nárok na nemajetkovou újmu za následky v osobnostní sféře poškozeného. Ani tyto případy se však v podstatných rysech s projednávanou věcí neshodují především proto, že jde o majetkovou [anonymizováno] činnost.

11. Okresní soud přiznal žalobci zadostiučinění podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. za vzniklou nemajetkovou újmu částku 15.000 Kč, přičemž tento nárok rozdělil do samostatných dílčích nároků po 5.000 Kč. Správně však měl soud poskytnout náhradu újmy za trestní stíhání jako celek, což žalovaná správně v odvolání zmiňuje a odkazuje na rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1291/2017.

12. Okresní soud vzal za prokázané, že došlo k zásahům do pověsti a dobrého jména žalobce jak na pracovišti, tak obecně, jakož i do jeho rodinného života, kdy jednou z příčin potratu dítěte manželky žalobce byl stres, který prožívala v důsledku trestního stíhání manžela. Se závěry okresního soudu v této části posouzení nároku, odvolací soud nesouhlasí.

13. V případě nároku na nemajetkovou újmu, kterou žalobce po žalované žádá za nezákonné rozhodnutí podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., se jedná o věc, kde nejde o případ nepřiměřené délky řízení, kde se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností (zásahem do osobnostní sféry žalobce), prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. rozsudek NS ČR 30 Cdo 2555/2010).

14. Po posouzení povahy trestní věci a v jejím rámci hrozby trestního postihu a dopadů do osobnostní sféry žalobce má krajský soud zato, že okresním soudem přiznané zadostiučinění 15.000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu, je nad rámec již poskytnuté formy zadostiučinění, které se žalobci dostalo ve formě omluvy, která byla vyslovena ve stanovisku ministerstva spravedlnosti v rámci předběžného projednání nároku. Jde o formu zadostiučinění přiměřenou následkům způsobených žalobci.

15. Žalobce byl stíhán pro přečin týkající se pěstování a prodeje konopí, tedy méně závažný [anonymizováno] čin a byl obviněn z [anonymizováno] činnosti, která neměla obecně dehonestující charakter. Nebyl stíhán vazebně ani mu nehrozil nepodmíněný trest. Žalobce si mohl učinit předběžný názor o reálně mu hrozící výši trestu z trestního příkazu (trest jednoho roku s podmíněným odkladem na dva roky). Ve zprošťujícím rozsudku bylo konstatováno, že nebylo prokázáno, že by se v žalobním návrhu označený skutek stal (§ 226 písm. a/ tr. zák.), nikoliv, že se skutek, pro který byl žalobce stíhán, nestal.

16. Odvolací soud dále posuzoval k tvrzení žalobce a námitkám žalované, jaké následky nezákonné stíhání zanechalo v osobnostní sféře žalobce. Kauza nebyla nijak medializována. Probíhající trestní řízení se žádným zásadním způsobem v pracovní sféře žalobce neprojevilo, práci vykonával za stejných podmínek finančního ohodnocení i pracovního zařazení. Jediným jeho omezením bylo, že nepřítomnost související s jeho účastí na úkonech trestního řízení čerpal z dovolené. Na základě skutečností, k nimž dospěl okresní soud po provedeném dokazování, že trestní stíhání se nijak negativně nedotklo samotného pracovního poměru žalobce, vede k závěru, že do dobré pověsti žalobce na pracovišti nijak významně zasaženo nebylo.

17. Žalované je třeba dát za pravdu ve výhradách ke zjištění skutkového stavu a právního závěru soudu prvého stupně o tom, jak se projevilo probíhající trestní stíhání žalobce do jeho rodinného života, že stres, který manželka žalobce utrpěla, byl jednou z příčin potratu dítěte. Zde je třeba poukázat na skutečnost, že žalobce v rámci uplatnění nároku na předběžné projednání, v rámci vylíčení skutečností, na základě kterých požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, neuvedl, že by trestní stíhání mělo tak závažně negativní dopad v jeho rodinném životě. V podání ministerstvu spravedlnosti naopak vylíčil o mnoho méně významné skutečnosti, které považoval za zásah do jeho osobnostní sféry s nárokem na finanční satisfakci, například, že byl nucen zanechat funkce fotbalového trenéra mládeže nebo že byla poškozena jeho pověst mezi spoluobčany a narušena jeho důvěryhodnost z pohledu nadřízených a autorita vůči podřízeným. Přes poučení, jehož se žalobci dle § 118a odst. 3 o. s. ř. dostalo k prokázání tvrzení k porušení jeho práva na rodinný život, kromě výslechu manželky a jeho účastnického výslechu, není zde relevantního důkazu o skutečnosti právně významné, že tato událost v rodinném životě žalobce, nastala-li, nebyla by nastala, nebýt trestního stíhání. V tomto ohledu žalovaná důvodně okresnímu soudu vytýká způsob hodnocení důkazů a z nich učiněný právní závěr.

18. Každé trestní řízení, které se ukázalo být nezákonné, představuje negativní zásah do života obviněného. Je tudíž i pochopitelné, že v důsledku nezákonného trestního stíhání byl žalobce vystaven stresu a nejistotě, jak a kdy jeho trestní stíhání skončí. Současně je však třeba konstatovat, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním nebyl zjištěn natolik významný dopad do soukromého, pracovního života žalobce či jeho dobré pověsti, že by dosud poskytnutá satisfakce v podobě konstatování porušení práva a omluva nebyla dostatečná a bylo třeba nad rámec toho poskytnout zadostiučinění v peněžní formě.

19. Naproti tomu okresní soud správně dospěl k závěru, že trestní věc žalobce nebyla projednána v době, odpovídající její složitosti, jestliže trestní řízení trvalo 3 roky 6 měsíců a 19 dnů. Důvody, proč k tomu došlo, spočívají zcela v postupu orgánu veřejné moci, jak okresní soud v odůvodnění rozsudku podrobně rozvedl (bod 25), aniž by žalobce měl jakýkoliv podíl na celkové délce projednávané věci v trestním řízení. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení spočívá v nejistotě, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Tak je tomu právě v posuzované věci a žalobci náleží za celkovou nepřiměřeně dlouhou dobu nezákonně vedeného trestního stíhání přiměřené zadostiučinění v částce tak, jak rozhodl okresní soud, tj. 7.500 Kč za první rok, za druhý a třetí rok po 15.000 Kč, za dalších 6 měsíců – 7.500 Kč a zbývajících 19 dnů částku 792 Kč; celkem 38.292 Kč Odvolací soud nesdílí názor soudu prvého stupně o zvýšení základní částky o dalších 30 %, neboť k tomuto postupu nejsou dány důvody. Trestní řízení vedené proti žalobci bylo sice nepřiměřeně dlouhé, nikoli však extrémně dlouhé a žalobce zvýšení nad základní částku ani nenavrhoval.

20. Krajský soud podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v jeho vyhovujících výrocích a o jednotlivých nárocích žalobce rozhodl jediným výrokem tak, že žalobě vyhověl v částce 55.496 Kč, která je součtem částky 17.204 Kč – náhrada majetkové újmy za náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení v rozsahu, v němž žalovaná žalobci odmítla plnit nad rámec poskytnuté částky 35.574 Kč, dále částka 38.292 Kč jako zadostiučinění na nepřiměřenou dobu trestního řízení. Tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 91.070 Kč za dobu od 10. 4. 2019, tj. den následující po dni, kdy skončila doba 6 měsíců určená k předběžnému projednání nároku a žalovaná částku 35.574 Kč zaplatila po uplynutí této lhůty až 28. 8. 2019 a dále s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 55.496 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení.

21. Ve zbývající části byla žaloba v dotčených vyhovujících výrocích, tj. v celkové částce 26.488 Kč včetně úroku z prodlení 9,75 % ročně z této částky od 10. 4. 2019 do zaplacení zamítnuta.

22. V důsledku změny rozsudku rozhodoval odvolací soud nově o nákladech řízení účastníků (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

23. Podle výsledku řízení má žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce v řízení uplatnil jednak nárok na zaplacení majetkové škody v celkové výši částky 67.799 Kč (náhrada nákladů za obhajobu v trestním řízení 52.777 Kč + ušlý výdělek žalobce 14.416 Kč + 606 Kč cestovné žalobce k úkonům v trestním řízení) a dále nárok na nemajetkovou újmu v celkové částce 70.000 Kč – z toho částku 50.000 Kč žádal za nepřiměřenou délku trestního řízení a 20.000 Kč za nezákonné rozhodnutí.

24. Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“ (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. částka 50.000 Kč.

25. Odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 AT a činí částku 67.800 Kč.

26. Podle § 12 odst. 3 AT přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Aplikováno na projednávanou věc, to znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 117.800 Kč (50.000 Kč + 67.800 Kč).

27. Žalobce z titulu nároku na nemateriální újmu dosáhl satisfakce v penězích za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Třebaže mu v této části nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši, lze výsledek řízení o tomto nároku hodnotit jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Okresní soud v této části správně odkazuje na usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013.

28. V nároku, který žalobce uplatnil z titulu materiální náhrady škody v částce 67.800 Kč, pak v této části nároku žalovaná nese procesní zavinění na zastavení řízení v částce 35.574 Kč, neboť v této části plnila po podání žaloby a dále ve zbývajícím rozsahu tohoto nároku, v částce 32.226 Kč (67.800 Kč – 35.574 Kč), žalobce uspěl s částkou 17.204 Kč (zbývající část nákladů na obhajobu v trestní věci) a neuspěl s částkou 15.022 Kč.

29. Žalobci k náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně tak náleží 74 % z všech účelných nákladů, které v řízení před soudem prvého stupně vynaložil. Odvolací soud rovněž vychází z vzájemného poměru tarifních hodnot uplatněných nároků, tj. 117.800 (50.000 + 52.778) – 15.022: 117.799 x 100 = 74 %, což představuje podíl na nákladech, k jejichž náhradě má být žalovaná žalobkyni zavázána.

30. Shodně s okresním soudem považuje krajský soud tarifní hodnotu ve výši částky 117.799 Kč za odůvodněnou za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast u jednání 14. 9. 2020, při kterém došlo k částečnému zpětvzetí žaloby o částku 35.574 Kč. Za tyto úkony náleží mimosmluvní odměna ve výši 5.820 Kč za úkon x 3 = 17.460 Kč. V následující fázi řízení mimosmluvní odměna za úkon je vypočtena z tarifní hodnoty ve výši 82.226 Kč, která je součtem tarifních hodnot spojených věcí 50.000 Kč + 17.204 Kč + 14.416 Kč + 606 Kč. Odměna za jeden úkon činí 4.420 Kč a náleží za 3 úkony právní služby - účast u jednání dne 10. 2. 2021 a 28. 4. 2021 a písemný závěrečný návrh. Za tyto úkony právní služby činí odměna 3 x 4.420 Kč = 13.260 Kč. K odměně dále náleží 6 x 300 Kč režijní paušál = 1.800 Kč. Za právní zastoupení před soudem prvého stupně žalobce účelně vynaložil celkem 32.520 Kč. Tato částka se dále zvyšuje o 21 % DPH za podmínek ustanovení § 14a odst. 1 AT na částku 39.349 Kč a k této částce se připočítává zaplacený soudní poplatek 8.000 Kč Celkem náklady za řízení před soudem prvého stupně činí částku 47.349 Kč. Z této částky je žalovaná povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 35.038 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

31. V odvolacím řízení je tarifní hodnota rovněž určena ve výši součtu tarifních hodnot 50.000 Kč (náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí) a 17.204 Kč jako náhrada věcné škody (nezaplacená část nákladů na obhajobu). V této fázi řízení je žalobce úspěšný zcela na základě výše uvedeného principu, že s nárokem na nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup uspěl a není podstatné, že výše částky je nižší, než žalobou uplatněná. Tarifní hodnotou ve fázi odvolacího řízení je částka 67.204 Kč a mimosmluvní odměna z této částky činí 3.820 Kč a náleží za dva úkony právní služby, tj. (2 x 3.820 Kč = 7.640 Kč), 2 x 300 Kč režijní paušál = 600 Kč. Dále cestovné k odvolacímu soudu a zpět ([obec] – [obec] a zpět), celková vzdálenost 212 km vozidlem, jehož spotřeba dle technického průkazu činí 5,8 l nafty [číslo] km. Náhrada za pohonné hmoty tak činí částku 444 Kč při průměrné ceně nafty 36,10 Kč (§ 4 písm. c/ vyhl. č. 511/2021 Sb.). K tomu náleží náhrada za použití vozidla za 212 km při sazbě 4,70 Kč/km (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 511/2021 Sb.) částka 996 Kč. Cestovné celkem činí částku 1.440 Kč Náklady za právní zastoupení v této fázi řízení tak v součtu činí částku 9.680 Kč. Tato částka je dále zvýšena o 21 % DPH na částku 11.713 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení