69 Co 289/2021-1006

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyň: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2021, č. j. 24 C 69/2019-918, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2021, č. j. 24 C 69/2019-986, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a IV. mění takto: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradu nákladů řízení částku 32.762 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradu nákladů řízení částku 32.762 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta.“

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.123 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.123 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní a) smlouvu o bezúplatném převodu jedné poloviny pozemku [anonymizováno] [číslo] orná půda, zapsaném v kat. území [anonymizováno] ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/92 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to s obsahem specifikovaným ve výroku I./a. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 23.176,34 Kč ve lhůtě třídenní k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok II.). Dále nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní b) smlouvu o bezúplatném převodu jedné poloviny pozemku parc. [číslo] orná půda v kat. území [anonymizováno] ve vlastnictví státu (výrok I./b). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 23.176,34 Kč ve lhůtě třídenní k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok IV.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, a to jednak z důvodu nesprávných skutkových zjištění (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a z důvodů toho, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.). Ve vztahu k nesprávným skutkovým zjištěním odvolatelka zdůraznila, že z platného územního plánu vyplývají jiné skutkové závěry než uzavřené soudem. Konkrétně především z něj vyplývá, že náhradní pozemek spadá do kategorie užitková zeleň, pro níž je v textové části uvedeno, že se jedná o plochy zahrad, rolí a sadu sloužící pro rekreaci a pěstování plodin v převažující míře pro vlastní potřebu, převážně v okrajových částech obce, případně v bezprostředním okolí. Naopak jako nepřípustné využití jsou vymezeny intenzivní formy hospodaření. S ohledem na uvedené vymezení je třeba uzavřít, že na náhradním pozemku není možné zemědělsky hospodařit ve smyslu zákona o půdě. Aktuální hospodaření na náhradním pozemku je totiž toliko doplňkovou činností vztahující se k náhradnímu pozemku, nikoliv jeho primárním využíváním v souladu s územním plánem, což není pro naplnění účelu zákona o půdě dostačující. Okresní soud tedy pochybil, když zcela pominul podstatná skutková zjištění z platného územního plánu, včetně jeho textové části (regulativů). Nad rámec uvedených nesprávných skutkových zjištění okresní soud obecně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, když opakovaně ve svém rozhodnutí uvedl, že náhradní pozemek se nachází v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, přičemž vlastník takového pozemku je podstatně omezen v rámci činnosti, které jsou zákonem na náhradním pozemku umožněny, respektive podmíněny. Stejně tak reálné zemědělské obhospodařování náhradního pozemku vylučuje jeho zařazení platným územním plánem do ploch užitkové zeleně a s tím spojené stanovené přípustné a nepřípustné užívání náhradního pozemku v rámci této závazné územně plánovací dokumentace. Soud pochybil pokud uvedené skutečnosti právně neposoudil jako překážku vydání náhradního pozemku v tomto řízení. Účelem zákona o půdě je dosažení zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě. Pokud v rámci citace judikatury dovolacího soudu okresní soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 767/2006, žalovaná má za to, že ten není k právnímu posouzení soudu přiléhavý. Prvním důvodem nepřiléhavosti podle názoru žalované je to, že v posuzované věci se Nejvyšší soud ČR zabýval tím, zda-li ochranné pásmo (v tomto případě vzletových a přistávacích drah) představuje výlukový důvod pro nevydání pozemku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, tedy jakožto část pozemku bezprostředně související se stavbou a nezbytně nutná k jejímu provozu. Argumentace tedy směřovala na zastavěnost pozemku, jak je popsána zákonem o půdě a jak je chápána v rámci soudní judikatury. Námitka žalované však byla směřována v tom směru, že ochranné pásmo tvoří překážku skutečného hospodaření s náhradním pozemkem v takovém rozsahu, aby došlo k naplnění účelu a smyslu zákona o půdě. Druhým důvodem, v němž žalovaná spatřuje nepřiléhavost citovaného judikátu pak je ta skutečnost, že dovolací soud se v této souvislosti přímo dovolává ustanovení § 11 odst. 3 zákona o půdě, kam však ochranné pásmo nemovité kulturní památky nespadá. Nadto má žalovaná za to, že shora popsaná zákonná omezení odůvodňují závěr, že vlastník náhradního pozemku ochranným pásmem je limitován až do té míry, že jej není možné zemědělsky obhospodařovat. Řádné užívání náhradního pozemku je vyloučeno možnými problémy plynoucími z existujících právních faktických překážek. Lze se domnívat, že při hospodaření s náhradním pozemkem vzniknou další problémy vylučující jeho řádné obhospodařování, respektive zlepšení péče o náhradní pozemek a zároveň lze mít za to, že převodem náhradního pozemku na žalobkyni nebude naplněn účel zemědělské restituce podle zákona o půdě. V této souvislosti odvolatelka poukázala na usnesení na NS ČR sp. zn. 28 Cdo 592/2013 a zdůraznila, že je ve veřejném zájmu ponechat náhradní pozemek ve vlastnictví žalované. Náhradní pozemek je přenechán do užívání příspěvkové organizaci [anonymizováno] zahrada [obec], a to na základě nájemní smlouvy za účelem pěstování krmných plodin pro zvířata. Náhradní pozemek je pronajat na dobu neurčitou, pročež je možné jej kdykoliv vypovědět, v důsledku čehož by [anonymizováno] zahrada [obec] přišla o pozemek, na němž pěstuje plodiny pro svá zvířata. Ze všech výše uvedených důvodů má žalovaná za to, že existuje veřejný zájem na ponechání náhradního pozemku ve vlastnictví žalované, aby bylo s jistotou zajištěno jeho přenechání do užívání [jméno] [příjmení] a tím zajištěno pěstování krmných plodin, tj. prosté traviny pro zvěř v zoologické zahradě provozované na [část obce]. Žalovaná proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v celém jejím rozsahu jako nedůvodnou zamítne.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované zdůraznily, že považují odvolání za nedůvodné. Předně odkazovaly na liknavost a svévoly žalované ve vztahu k žalobkyním, což je již pravomocně judikovanou skutečností a bylo potvrzeno i ze strany dovolacího soudu, který rovněž konstatoval, že žalovaná nesprávně ocenila výši restitučních nároků žalobkyň a neshledala důvod k provedení srážek z ocenění nevydaných pozemků. Soudy tedy již shodně konstatovaly, že postup žalované ve vztahu k žalobkyním byl liknavý, až svévolný s tím, že výše restitučních nároků žalobkyň správně činí 7,2 mil. Kč. Na jejich restituční nároky nejsou k dnešnímu dni stále vypořádány a převodem pozemků v k. ú. [anonymizováno] ani nemůže dojít k přečerpání restitučních nároků žalobkyň. Soud posoudil náhradní pozemek jako vhodný k převodu na žalobkyně, žalobkyně namítají, že žalovaná soudu nesdělila ani nedoložila, že k převodu náhradního pozemku brání jakékoliv zákonné důvody uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě nebo v ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Žalovaná ani soudu nesdělila, ani nedoložila žádné další relevantní důvody, které by převoditelnost tohoto pozemku na žalobkyně vylučovaly. Ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] naopak plyne, že tento pozemek žalovaná ocenila finanční částkou 29.816,10 Kč, když se jedná o pozemek typu orná půda/součást zemědělského půdního fondu. Příjezd k tomuto pozemku je možný po místní cestě s nezpevněným povrchem, pozemek se nachází v památkově chráněném území a není na něm možná žádná výstavba stavebních objektů ani zřízení zahrady, když podle platného územního plánu obce Samotíšky se pozemek nachází v prostoru určeném k využití jako plochy užitkové zeleně. Uvedený pozemek se pouze nachází v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, což není překážkou k jeho převodu na žalobkyně. Tento pozemek je rovněž pronajatý za účelem zemědělského využití a žalobkyně tak mají na rozdíl od žalované stále za to, že předmětný pozemek je převoditelný a nebylo prokázáno, že by existovaly jakékoliv zákonné důvody vylučující převoditelnost tohoto pozemku. Okolnost, že tento pozemek má být dotčen tzv. ochranným pásmem jeho převoditelnost na žalobkyně nevylučuje ani neomezuje. Pozemek je zjevně zemědělsky využitelný. Žalovaná do veřejných nabídek pozemky v tzv. ochranných pásmech běžně zařazuje. Argumentace žalované je tedy licoměrná, pokud v předmětném řízení žalovaná namítá nepřevoditelnost náhradního pozemku v [anonymizována tři slova] z důvodu, že se má nacházet v tzv. ochranném pásmu, tj. namítaje nepřevoditelnost z důvodu jeho dotčení ochranným pásmem, ačkoliv pozemek je zemědělský, s pozemkem je rovněž zemědělsky nakládáno a sama žalovaná pozemky v ochranných pásmech běžně zařazuje do svých vlastních nabídek, v režimu zákona o půdě. Žalobkyně na závěr shrnuly, že jsou osobami oprávněnými, postup žalované lze vyhodnotit jako liknavý či svévolný a náhradní pozemky jsou způsobilé k vydání. Navrhovaly proto, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Krajský soud převzal skutková zjištění soudu okresního, jak se podávají z jednotlivých důkazních prostředků uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku. Skutková zjištění okresního soudu byla učiněna v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a pro právní závěr poskytují náležitý podklad.

6. Krajský soud na základě dokazování provedeného před okresním soudem může shrnout, že žalobkyně jsou dědičkami po oprávněné osobě dle zákona o půdě paní [jméno] [příjmení] (jejich matce), která zemřela dne [datum], a to na základě rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [číslo jednací] a [číslo jednací] a taktéž oprávněnými osobami dle zákona o půdě přímo z rozhodnutí [číslo jednací], což bylo mezi účastníky ostatně nesporné.

7. Původně mezi účastníky bylo sporným, zda postup žalobkyň, které požadují převod náhradních pozemků mimo režim veřejných nabídek dle zákona o půdě, je odůvodněn liknavostí a svévolí žalované při uspokojování jejich nároku a dále spornou byla hodnota odňatých pozemků, které nebylo lze oprávněným osobám vydat, tedy zda odňaté pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební v území hlavního města Prahy s případným uplatněním srážek z ocenění dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky číslo 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky číslo 316/1990 Sb.

8. Pokud se týká výše uvedených pochybností mezi účastníky řízení, řada těchto sporných otázek byla již vyřešena rozsudkem NS ČR sp. zn. 28 Cdo 255/2020, který v řízení o nahrazení projevu vůle mezi stejnými účastníky řízení se již k některým nejistým otázkám vyjádřil a zaujal k nim jednoznačný postoj a okresní soud správně z dovolacím soudem přijatých závěrů vycházel. Za přinejmenším liknavý postup označil i takový postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osoby odňatých a nevydaných pozemků a kdy pro to nebylo možno na oprávněné osoby spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 837/2017 a sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Hodnotící závěry okresního soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyň nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem věci. Jestliže žalovaná i přes aktivní přístup žalobkyň bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem, a to zejména v důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku (cena odňatých pozemků prokázána znaleckým posudkem vypracovaným znaleckým ústavem [právnická osoba] mnohonásobně převyšovala ocenění provedené žalovanou, na němž žalovaná setrvala i poté, co si v roce 2008 sama nechala zpracovat znalecký posudek k ocenění restitučního nároku žalobkyní znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který rovněž daný nárok ocenil v podstatně vyšší částkou v porovnání s oceněním provedeným samotnou žalovanou); k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku, následkem čehož do současné doby nedošlo zcela k jeho uspokojení, pročež se žalovaná ocitla v mnohaletém prodlení, okresní soud v souladu s citovanou judikaturou správně dovodil, že následkem liknavého postupu žalované nebylo lze po žalobkyních spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět jejich žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků.

9. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 255/2020, na nějž je odkazováno, se vyjádřil i k ocenění restitučního nároku žalobkyň, kdy odkázal na to, že opakovaně dovodil, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán - pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek a má tak být zachována identita v charakteru pozemku v tom směru, že rozhodný je její charakter a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. Za pozemky určené k výstavbě je ovšem třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu, byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby. Cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku odňatého, poněvadž v nyní posuzované věci byl princip ekvivalence zachován, jestliže dané pozemky, již v době svého odnětí určené k výstavbě sídlišť, byly oceněny jako pozemky stavební, aniž by bylo jejich ocenění korigováno dle přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2049/2012 a sp. zn. 28 Cdo 3631/2013).

10. Po vyřešení těchto otázek, se stalo podstatným, zda pozemek, jehož vydání se žalobkyně domáhaly (parc. [číslo] v kat. území [anonymizováno]), je pozemkem vydatelným. Dle závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [jméno] byl požadovaný náhradní pozemek o výměře 8.577 m2 oceněn částkou 29.816,10 Kč, včetně ceny porostů, a to 12 okrasných stromů stáří 40 let vzniklých náletem. Příjezd k tomuto pozemku je možný po místní cestě s nezpevněným povrchem, pozemek se nachází v památkově chráněném území, v současné době není na něm možná žádná výstavba stavebních objektů ani zřízení zahrady. Dle platného územního plánu obce Samotíšky se pozemek nachází v prostoru určeném k využití jako plochy užitkové zeleně. Magistrát města Olomouce přípisem ze dne [datum] okresnímu soudu sdělil, že se uvedený pozemek nachází v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, a to v pásmu areálu chrámu [anonymizováno] [příjmení] [jméno] na [anonymizováno]. [příjmení], areálu bývalého premonstrátského kláštera [anonymizováno] dle rozhodnutí referátu kultury Okresního úřadu [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], tedy v památkové zóně, rezervaci nemovité národní kulturní památky, památkově chráněném území náležícím do zemědělského půdního fondu. Aktuálně je pozemek pronajat na základě nájemní smlouvy [anonymizováno] zahradě [obec], příspěvkové organizaci za účelem zemědělského využití – pěstování krmných plodin pro zvířata s účinností od [datum] na dobu neurčitou.

11. Argumenty žalované ve vztahu k nesprávným skutkovým zjištěním okresního soudu a následně chybnému skutkovému závěru o kategorii náhradního pozemku v rozporu s platným územním plánem obstát nemohou. Územní plán totiž nebyl k důkazu okresním soudem prováděn, a to proto, že jeho obsah byl součástí závěrů znaleckého posudku, ze kterých okresní soud společně s podrobnou charakteristikou pozemku vyplývající ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] vycházel a učinil z nich zjištění, které správně právně vyhodnotil.

12. Žalovaná v rámci výtek k nesprávnému právnímu posouzení věci argumentovala tím, že se jedná o pozemek, který nemůže být žalobkyním vydán, neboť se nachází v ochranném pásmu, což tvoří překážku skutečného hospodaření s náhradním pozemkem v takovém rozsahu, aby došlo k naplnění účelu a smyslu zákona o půdě. [příjmení] náhradního pozemku by byl ochranným pásmem dle žalované limitován až do té míry, že jej není možné zemědělsky obhospodařovat. Převodem náhradního pozemku na žalobkyně by nedošlo k naplnění účelu zemědělské restituce podle zákona o půdě a je ve veřejném zájmu ponechat náhradní pozemek ve vlastnictví žalované.

13. Ani co do měřítek žalovanou zpochybňované vhodnosti pozemku jako náhradního k uspokojení restitučního nároku oprávněných osob podle zákona o půdě se okresní soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Ta požaduje, aby oprávněnými osobami nárokovaný pozemek jako náhradní, nebýt liknavého postupu žalované jako nástupkyně [anonymizována tři slova], byl potenciálně zařaditelný do veřejné nabídky ve smyslu § 11a odst. 2 zákona o půdě. Prvořadým kritériem je to, zda převodu pozemku nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně, zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně.

14. Odvolací soud se shoduje se závěry okresního soudu, že v konkrétní projednávané věci okolnosti, jež by představovaly překážku převoditelnosti pozemku p. [číslo] pro které by byl žalobkyněmi nárokovaný pozemek k danému účelu nevhodný, nebo že by při hospodaření s ním vznikly jiné problémy, v řízení zjištěny nebyly. Namítá-li žalovaná, že z platného územního plánu vyplývá, že náhradní pozemek spadá do kategorie užitková zeleň, že se jedná o plochy zahrad, rolí a sadu sloužící pro rekreaci a pěstování plodin v převažující míře pro vlastní potřebu a jako naopak nepřípustné využití jsou vymezeny intenzivní formy hospodaření, neznamená to samo o sobě, že se jedná o nevydatelný pozemek. Pozemek je svým charakterem ornou půdou (dle evidence v katastru nemovitostí), tvořící zemědělský půdní fond a v současné době je k zemědělským účelům pronajímán. Zařazení pozemku do kategorie užitková zeleň chrání pozemek ve vztahu k výstavbě na její úkor. Nejedná se o kulturní památku, ale pozemek se nachází v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, což do určité míry omezuje vlastníka nemovitosti vyžádáním si závazného stanoviska obecního úřadu s rozšířenou působností v případě např. terénních úprav, úprav dřevin nebo udržovacím pracím na pozemku. S takovým„ omezením“ vlastnických práv žalobkyně byly nepochybně obeznámeny a srozuměny a samy o vyžádání tohoto pozemku do podílového spoluvlastnictví požádaly (srov. NS ČR sp. zn. 28 Cdo 767/2006, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4692/2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 536/2014). Úvahy žalované o vzniku možných problémů při hospodaření s náhradním pozemkem z důvodů existujících právních i faktických překážek vylučující jeho řádné obhospodařování jsou pouze spekulativní. Pozemek jako takový užívat lze a lze jej i obhospodařovat, konečně jak to do současné doby činí nájemce pozemku, [anonymizováno] zahrada [obec], která na pozemku pěstuje plodiny pro svá zvířata. Soud ani nemůže diktovat vlastníkům, jak s půdou nakládat, či podmiňovat navrácení vlastnictví určitým způsobem využití, resp. nenavracet, pokud nebudou (moci) pozemek určitým způsobem užívat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 747/2000 Sb.).

15. S důrazem na smysl a účel zákona o půdě zákonodárcem sledovaný (a předjímaný již v jeho preambuli), jímž je v prvé řadě snaha o zmírnění následků některých majetkových křivd, nelze tedy polemikám žalované přisvědčit. Ve shodě s okresním soudem s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem má i odvolací soud za to, že žalobkyněmi požadovaný pozemek je převoditelný, a proto rozhodnutí okresního soudu v napadených výrocích I. a III. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. Změnil jej však (§ 220 o. s. ř.) ohledně napadeného závislého výroku o nákladech řízení účastníků před okresním soudem. Každá ze žalobkyň uplatnila v řízení samostatný nárok, proto rozhodnutí o nákladech řízení musí vycházet z úspěchu či neúspěchu v řízení o věci samé ve vztahu žalovaná a každá ze žalobkyň. Žalobkyně byly ve sporu úspěšné a přísluší jim právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně, ačkoliv svá práva aktivně uplatňují, nebyl po mnoha letech jejich restituční nárok uspokojen. [příjmení] došlo k uspokojení jejich nároku, označují i pozemky, u kterých v průběhu řízení může být shledáno, že nejsou způsobilými uspokojit jimi uplatněný nárok. Žalobkyněmi je proto uplatňováno více samostatných nároků a v průběhu řízení se zpětvzetím žaloby brání negativním důsledkům, tj. zamítnutí žaloby pro nemožnost převodu původně požadovaného pozemku a nelze proto spatřovat jejich neúspěch v částečných zpětvzetích žaloby.

17. Účelně vynaložené náklady vychází z ceny vydaného pozemku, tj. 2.300 Kč, po snížení odměny o 20 % podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb. částka 1.840 Kč celkem za 10 úkonů u každé ze zastupovaných (specifikace u jednotlivých úkonů dle rozsudku okresního soudu), při zastupování obou částka 39.800 Kč, 10 x RP po 300 Kč, tj. 3.000 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 2.400 Kč, tj. 24 půlhodin po 100 Kč za čas strávený cestou ke třem jednáním u okresního soudu a náhrada cestovného (v průběhu odvolacího jednání zástupce žalobkyň předložil velký TP), a to cestovné ke třem jednáním vozidlem Škoda Octavia při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km, ceně paliva 27,80 Kč, sazba základní náhrady 4,40 Kč a vzdálenosti [číslo] km, celkem 8.952 Kč a po navýšení o 21% DPH se jedná o částku 66.524 Kč, což pro každou z žalobkyň představuje náhrada 32.762 Kč Náklady řízení soud uložil zaplatit žalované ve lhůtě třídenní podle § 160 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyň uvedeného v záhlaví rozhodnutí (okresní soud ač správně do záhlaví označil aktuálního zástupce žalobkyň, nesprávně ponechal ve výroku platební místo předchozího zástupce).

18. Žalovaná byla v odvolacím řízení neúspěšná, a proto žalobkyním náleží podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty spočívají v odměně advokáta za dva úkony (vyjádření a účast u odvolacího jednání), celkem při zastupování dvou 4 úkony po 1.840 Kč, 2 x RP po 300 Kč, ztráta času 1.200 Kč a jízdné dle údajů specifikovaných výše stejným automobilem k jednání u odvolacího soudu celkem 2.773 Kč. Po navýšení o 21 % DPH se jedná o 14.245 Kč, na každou z žalobkyň náhrada 7.123 Kč. Pokud se jedná o advokátem účtovaný úkon za jeho přípravu na jednání u odvolacího soudu, tento úkon odvolací soud neshledal jako účelně vynaložený, neboť se nejedná o úkon vyjmenovaný v § 11 AT, za který by měla náležet mimosmluvní odměna.

Poučení