69 CO 316/2022-215

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2022, č. j. 12 C 118/2022-26,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 37.171 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují tyto nemovité věci: pozemek parc. č. st. 72, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům a pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, vše v kat. území a obec Náklo, zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.), ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal tyto movité věci: nezabudovaná starší kuchyňská linka, 4 kovové židle, skleněný kuchyňský stůl, barevná televize Gogen, lednička [příjmení] (výrok II.), ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal tyto movité věci: kávovar, koženková šedočerná sedací souprava, automatická pračka, sušička na prádlo (výrok III.), uložil žalobkyni zaplatit [právnická osoba] zůstatek úvěru [číslo] ve výši 802.000 Kč (výrok IV.), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na úplné vypořádání společného jmění manželů částku 900.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 38.157,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně (výrok VI.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, že dne 25. 5. 2022 žalovaný prostřednictvím právního zástupce sdělil převzetí právního zastoupení a ve stručnosti vyjádřil stanovisko k žalobě. Následně právní zástupce žalovaného telefonicky kontaktoval právního zástupce žalobkyně, když tomuto po telefonu sdělil své stanovisko tak, jak uvedl ve vyjádření, a to ve smyslu, že s vypořádáním tak, jak je navrženo, nesouhlasí. Právní zástupce žalovaného dále právnímu zástupci žalobkyně sdělil, že součástí SJM jsou žalobkyní nezmíněné další závazky související s nemovitostí. Právní zástupce žalovaného sdělil právnímu zástupci žalobkyně, že v současné době žalovaný zajišťuje veškeré podklady k předmětným závazkům a jakmile je bude mít právní zástupce žalovaného k dispozici, zašle je buď emailem nebo poštou zástupci žalobkyně ke studiu, přičemž poté se dohodnou na způsobu vypořádání, neboť žalovaný má zájem přikázat nemovitosti do svého vlastnictví. Dále se shodli na tom, že bude vypracován společně znalecký posudek o ceně nemovitostí v SJM tak, aby byla prokazatelně stanovena její cena. Tento postup vyhodnotili právní zástupci jako nejekonomičtější pro obě strany. Zástupce žalovaného sdělil, že podklady zašle, jakmile je od klienta bude mít k dispozici tak, aby bylo možné dohodu v průběhu letních měsíců sepsat a uzavřít. Právní zástupci se mezi sebou shodli na tom, že do 31. 8. 2022 mají v úmyslu uzavřít dohodu, kterou předloží soudu. O tomto nadepsaný soud právní zástupce žalovaného taktéž informoval. Dne 2. 6. 2022 soud zaslal na vědomí zástupci žalovaného, že ten byl v minulosti vyzván k vyjádření, když v tomto má vylíčit rozhodné skutečnosti a označit důkazy a tímto se odkázal na předešlou výzvou, k níž žalovaný dne 25. 5. 2022 ve věci sdělil své stanovisko. Dle názoru žalovaného je však postup soudu ve vztahu k vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy, a to zejména s ohledem na předmět sporu a dále v souvislosti se skutečností, že předmětem vypořádání jsou značné hodnoty, u nichž není doložena cena znaleckým posudkem. Svým postupem tak soud zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zástupci žalovaného byl tak doručen rozsudek okresního soudu pro uznání, pro jehož vydání nebyly dány předpoklady. V odůvodnění rozhodnutí soud vzal na vědomí skutečnosti, které nejsou pravdivé a na tomto podkladě pak ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. Nepravdivé skutečnosti, které byly podkladem pro vydání rozhodnutí, jsou mimo jiné ty, že žalovaný ani právní zástupce nekomunikovali s protistranou, přičemž toto tvrzení se nezakládá na pravdě, když se právní zástupci spojili a dohodli se na uvedeném, o tomto taktéž informovali soud. Zástupce žalovaného jasně sdělil, že žalovaný se způsobem vypořádání nesouhlasí, když ten v mezidobí velmi intenzivně obstarával veškeré podklady, které by osvědčily další závazky, které spadají do zaniklého SJM a žalobkyně tyto nezmínila. Není pravdou, že by právní zástupce žalobkyně v minulosti nejednal přímo se žalovaným, neboť v minulosti vedl žalovaný s žalobkyní a jejím právním zástupcem jednání o možnostech vypořádání zaniklého SJM. Soud tvrdí, že se žalovaný ve věci nevyjádřil, když ten sdělil, že s vypořádáním tak, jak navrhuje žalobkyně, nesouhlasí a mimosoudně jedná, přičemž v takové situaci je na místě, aby soud dal prostor spíše mimosoudnímu jednání a vyčkal, než aby rozhodl rozsudkem pro uznání na základě fikce, když k fikci uznání je nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nepochybných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoliv extenzivně, ale restriktivně. Podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání vykládá rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1024/15, když z tohoto se podává, že fikce uznání dle § 114b odst. 5 o. s. ř. nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoliv záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Žalovaný má za to, že zřetelně svůj nesouhlas s žalobou projevil, dále právní zástupce žalovaného telefonicky kontaktoval právního zástupce protistrany s tím, že se dokonce dohodli na tom, že společně určí znalce a nechají nemovitost, která je předmětem vypořádání, ocenit, to vše však ve chvíli, kdy budou mít k dispozici veškeré podklady k závazkům, které jsou součástí zaniklého SJM a které toho času zajišťoval skrz banky žalovaný. Na tomto se právní zástupci mimosoudně dohodli. Tvrzení zástupce žalobkyně o tom, že mimosoudní jednání neprobíhala, neprobíhají a probíhat nebudou, jsou nepravdivá a zároveň v naprostém rozporu s etickým kodexem co do poctivosti a čestnosti jednání advokáta žalobkyně. Co se týká předložení dokumentů a smluv, které mají osvědčit veškeré závazky, které do zaniklého SJM náleží, tak k tomu žalovaný sděluje toliko, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neměl v domácím prostředí k dispozici veškerou smluvní dokumentaci od všech závazků, tak tyto vyžádal od bank, přičemž tyto jsou ve vztahu k žalovanému i k dnešnímu dni ve značném prodlení s jejich dodáním. Vzhledem k tomu, že žalovaný předal věc právnímu nástupci již v době, kdy běžela lhůta k vyjádření, přičemž až po schůzce s právním zástupcem a jeho výzvě k obstarání listin, začal žalovaný zajišťovat podklady od bank, nemá k dnešnímu dni stále k dispozici kompletní dokumentaci k úvěrům, které spadají do SJM. Vzhledem k rozsáhlosti podkladů, které je nutné obstarat, je tak zřejmé, že s ohledem na velmi zdlouhavé procesy bank ve věcech poskytování informací a obstarávání dokumentů si obstarávaní smluv a dalších podkladů žádá větší časovou dotaci, když ve sdělení soudu, které žalovaný předložil dne 25. 5. 2022, nebylo tak možné sdělit více než toliko to, co sděleno již bylo. Žalovaný nad rámec sděluje, že k dnešnímu dni stále neobdržel od banky podklady k poslednímu závazku, který je součástí zaniklého SJM. Žalovaný je přesvědčen, že se vyjádřil jasně a mimosoudně jednal, když je zde obecná povinnost, kterou v judikatuře proklamuje ÚS, který apeluje na dodržování povinností obecných soudů volit při posuzovaní podání účastníků řízení postup vstřícnější k jejich právu na soudní ochranu, respektive přístup k soudu. Žalovaný je přesvědčen, že v situaci tak, jak nastala, kdy jasně projevil vůli mimosoudně jednat a právnímu zástupci protistrany bylo známo, že žalovaný opatřuje veškeré podklady pro mimosoudní jednání, nemělo být rozhodnuto rozsudkem pro uznání, protože pro rozhodnutí nebyly podmínky. Rozhodnutí bez jednání, ačkoliv žalovaný sdělil své stanovisko a vůli jednat, přináší vzhledem k situaci, kdy cena nemovitostí za poslední rok naprosto nečekaným způsobem vzrůstá, kdy vypořádací podíl není v žalobě podložen znaleckým posudkem, velmi nespravedlivé rozhodnutí samo o sobě, o to více pak v situaci, kdy má žalovaný vůli o tomto jednat a soud rozhodnutím tak zamezil žalovanému přístup k soudu a neposkytl právo na soudní ochranu. Žalovaný popírá, že by svým postojem naplnil podmínky § 114b odst. 5 o. s. ř., když toto sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný jasně sdělil, že se do 31. 8. 2022 vyjádří a předestřel, že ve světle mimosoudního jednání, kdy právní zástupci obou stran byli ve spojení, se postup obou stran jeví tak, že budou schopni dospět ke spravedlivé dohodě, nebylo namístě rozhodnout rozsudkem pro uznání. Na straně žalovaného není možné shledat nečinnost či neochotu přispět k vyřešení ve věci. Vyjádření žalovaného nelze považovat bez dalšího za nečinnost, vedle toho také s ohledem na obsah sdělení, kdy v tomto sděluje, že je ve věci na úrovni právních zástupců jednáno. Skutečnost, že právní zástupce protistrany tvrdí opak, je s podivem, když právní zástupce žalovaného zástupce žalobkyně kontaktoval a zevrubně věc probrali. Žalovaný nesouhlasí ani s výrokem o nákladech řízení, řízení o vypořádání spoluvlastnictví je tzv. iudicium duplex, v rámci něhož nelze bez dalšího určit vítěze a poraženého a právo na náhradu nákladů řízení lze přiznávat pouze ve výjimečných a odůvodněných případech.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že toto je naprosto nedůvodné, neboť tvrzení žalovaného v odvolání v tom směru, že mezi právními zástupci účastníků probíhala jakási blíže neoznačená mimosoudní jednání, jsou tvrzeními evidentně nepravdivými. Pokud by byla pravdivá, nepochybně by právní zástupce žalovaného v rámci svého odvolání tyto skutečnosti nejen tvrdil, nýbrž i prokazoval, i když odvolacím důvodem u rozsudku pro uznání být stejně nemohou. Tak jak zástupce žalobkyně přípisem ze dne 20. 6. 2022 sdělil soudu, zástupce žalovaného pouze telefonicky oznámil zástupci žalobkyně, že převzal právní zastoupení žalovaného a že od žalovaného nemá žádné podklady k jeho zastoupení a že se po získání těchto podkladů ozve. Zástupce žalobkyně upozornil zástupce žalovaného, že žalovaný je zcela nekontaktní, když na předžalobní výzvu do podání žaloby vůbec nereagoval. Pokud žalovaný v odvolání zpochybňuje obsah sdělení zástupce žalobkyně ze dne 20. 6. 2022, žalobkyně může k dnešnímu dni zcela jednoznačně potvrdit pravdivost obsahu sdělení ze dne 20. 6. 2022, neboť skutečně do dnešního dne právní zástupce žalovaného ani samotný žalovaný nepředložili žádné procesní stanovisko, žádné konkrétní vyjádření, žádný doklad o tom, ze kterého by bylo zřejmé, že o vyřešení tohoto sporu se aspoň pokusil. Nelze nechat stranou, že ani z obsahu samotného odvolání nelze stále zjistit jakékoliv konkrétní procesní stanovisko k podané žalobě žalovaný zaujal, přestože v žalobním návrhu žalobkyně přesně označila předmět vypořádání. Žalovaný přehlédl, že způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání jsou jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. h) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání dle § 153a o. s. ř. Odvolací soud může přezkoumat rozsudek pouze z těchto zákonem vymezených důvodů a k jiným skutečnostem nemůže přihlédnout. Žalovaný však žádné zákonem vymezené odvolací důvody vůbec netvrdí, natož aby je prokazoval. Žalobkyně tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Žalovaný dále doplnil své odvolání s tím, že doplňuje podstatné skutečnosti, které nemohl doložit dříve, protože je neměl dříve k dispozici. Zároveň doplňuje, že v uvedeném smyslu podal 22. 9. 2022 žalobu Okresnímu soudu v Olomouci za účelem vypořádání zaniklého společné jmění manželů co do těch částí, co nebyly předmětem žaloby žalobkyně, o níž je v řízení rozhodováno. Žalovaný podal novou žalobu, v níž tvrdil žalobkyni zamlčené skutečnosti ohledně dalších položek vypořádání, které v tomto doplnění dává na vědomí, když tyto prokazuje dále přiloženými důkazy. Žalovaný zahájil nové řízení o vypořádání SJM u okresního soudu především proto, že žaloba, které byla podána ze strany žalobkyně, zdaleka nezahrnovala veškeré závazky manželů, které náleží do společného jmění, a tak byl žalovaný nucen podat novou žalobu na vypořádání, která pokrývá zbylé závazky, které náleží do společné jmění manželů a doposud nebyly vypořádány, nebo o nich není v jiném řízení rozhodováno. Zástupci účastníků se dne 11. 10. 2022 setkali u Okresního soudu v Olomouci v jiné věci, přičemž se při této příležitosti dohodli v této věci na tom, že je v zájmu obou stran jednat ve věci vypořádání mimosoudně a v té souvislosti právní zástupce žalobkyně vyzval zástupce žalovaného, aby poskytl podklady k žalobkyní opomenutým závazkům a sdělil návrh žalovaného. Takto se dne 19. 10. 2022 i stalo a právní zástupce žalovaného zaslal zástupci žalobkyně návrh žalovaného ve věci vypořádání zaniklého SJM a veškeré podklady. Žalobkyně v návrhu vyjmenovala jednotlivé movité věci, o nichž vzhledem k jejich neurčitosti nemělo být bez jejich specifikace vůbec rozhodováno. Žalobkyně v návrhu specifikovala nemovitosti, které jsou součástí SJM a s nimiž souvisí 3 úvěry, které byly pořízeny za účelem koupě, oprav a rekonstrukce nemovitosti, konkrétně rodinného domu. Žalobkyně v návrhu zmiňuje pouze jeden úvěr, a to hypoteční úvěr, který je zajištěn zástavním právem číslo [bankovní účet], přičemž aktuální dluh plynoucí z této smlouvy je ve výši 803.650,62 Kč Vedle uvedeného závazku jsou zde ještě další 2 závazky, které žalobkyně v žalobě nezmínila, a to úvěr číslo [bankovní účet] ze dne 14. 11. 2017 a úvěr číslo [bankovní účet] ze dne 5. 2. 2020. Žalovaný se pak dále vyjadřuje k okolnostem poskytnutí a splácení uvedených úvěrů. Dále žalovaný uvádí, že měl soud vypořádat i účty účastníků. Sděluje, že v době manželství měli oba svůj účet, a to žalobkyně účet číslo [bankovní účet] a žalovaný účet číslo [bankovní účet]. Ke každému účtu byl připojen účet spořící, o jejich zůstatcích nemá žalovaný přehled. Zůstatky na spořících účtech má v úmyslu vypořádat. Žalovaný tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k doplnění vyjádřila tak, že žalovaný zcela nepravdivě tvrdí, že se oba právní zástupci dohodli na mimosoudním jednání ve věci vypořádání zaniklého SJM. [příjmení] je pravdou, neboť na výzvu k uzavření mimosoudní dohody o vypořádání SJM z 19. 10. 2022 okamžitě reagoval právní zástupce žalobkyně emailem ze dne 21. 10. 2022. Žalobkyně na mimosoudním vypořádání již zájem nemá. Před podáním žaloby poskytla žalovanému deset měsíců lhůtu k tomu, aby žalovaný na předžalobní výzvu reagoval. Žalovaný podal novou žalobu o vypořádání SJM. Žalovanému nic nebrání podat nový návrh na vypořádání aktiv a pasiv, která údajně nebyla předchozím návrhem vypořádána.

6. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas, osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje způsobilé odvolací důvody (§ 205b o. s. ř.), přezkoumal krajský soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

7. Okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání, způsobilým odvolacím důvodem jsou dle § 205b o. s. ř. jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, kterými má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

8. Žalobou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 22. 9. 2022 má krajský soud za prokázáno, že žalovaný (tam v postavení žalobce) podal žalobu u Okresního soudu v Olomouci o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vedena pod sp. zn. 17 C 270/2022, předmětem vypořádání žalovaný učinil další 2 závazky, které žalobkyně dle žalovaného nezmiňuje, a to úvěr číslo [bankovní účet] ze 14. 11. 2017 a úvěr číslo [bankovní účet] ze dne 5. 2. 2020. V žalobě navrhuje, aby rozsudkem bylo žalobkyni uloženo vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu 1/2 z částky, kterou uhradil od právní moci rozvodu manželství, tj. od 24. 9. 2022 doposud z titulu, který vyplývá z úvěrové smlouvy číslo [bankovní účet], aby žalobkyně byla povinna zaplatit [právnická osoba] zůstatek úvěru číslo [bankovní účet] ve výši 495.979 Kč, aby byla povinna vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu ideální jednu polovinu částky, kterou uhradil od právní moci rozvodu manželství, tj. od 24. 9. 2002 dosud z titulu, který vyplývá z úvěrové smlouvy číslo [bankovní účet] a aby byla povinna vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu 520.000 Kč, která odpovídá investici z jeho výlučného majetku do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění.

9. Okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání s tím, že žalovaný se na kvalifikovanou výzvu soudu podle § 114b o. s. ř. ve stanovené lhůtě řádně k žalobě samotné a k nároku v ní uplatňovanému nevyjádřil, došlo k fikci uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a s ohledem na uvedené soud tak rozhodl z úřední povinnosti rozsudkem pro uznání.

10. Krajský soud se ztotožňuje s okresním soudem v tom, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaný k výzvě soudu dle § 114b o. s. ř. sdělil ve stanovené třicetidenní lhůtě (běžela ode dne následujícího po doručení výzvy dne 5. 5. 2022 a posledním dnem byl den 6. 6. 2022) podáním ze dne 25. 5. 2022 toliko to, že s žalobou nesouhlasí a že je jednáno o způsobu vypořádání na úrovni právních zástupců stran, kdy ti věří ve smírné vyřešení této věci, a pokud nedojde k dohodě do 31. 8. 2022, teprve dodá podrobné vyjádření ve věci vypořádání. Tímto podáním žalovaný zjevně nesplnil povinnost, která mu byla soudem uložena dle § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se vyjádřil ve věci samé, tj. aby alespoň v základních obrysech vylíčil skutečnosti, na nichž staví svou obranu. Žalovaný ve svém podání nesdělil ani žádné vážné důvody, které by mu bránily ve vyjádření. Ve vyjádření mu nemohlo bránit to, že se dle svých tvrzení pokoušel o mimosoudní řešení věci. K mimosoudnímu řešení pak ostatně zjevně nedošlo. Žalovaný v podání ze dne 25. 5. 2022 v rozporu s výzvou a bez vážných důvodů toliko jednostranně oznámil soudu, že se vyjádří později, pokud do 31. 8. 2022 k dohodě nedojde (otázkou je i to, zda tím míní do 31. 8. 2022, nebo někdy poté). K věci samé se pak žalovaný konkrétně vyjádřil až po podání odvolání proti rozsudku podáním ze dne 20. 10. 2022 Okresní soud přitom nad rámec svých povinností též žalovaného v reakci na vyjádření žalovaného ze dne 25. 5. 2022 ještě v době běhu lhůty k vyjádření znovu upozornil, že mu byla stanovena lhůta dle § 114b odst. 1 o. s. ř. k vylíčení skutečností a označení důkazů, pokud nárok neuznává. S žalovaným tak s ohledem na uvedené okolnosti nelze souhlasit v tom, že by projevil kromě nesouhlasu též relevantní zájem účastnit se projednávání věci ve smyslu nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1024/15. Žalovaný pak ani netvrdí, že by se odpovídajícím způsobem vyjádřil na výzvu zástupce žalobkyně v předsoudní fázi, že by byl v tomto směru vůči žalobkyni konstruktivní. Fikce uznání nároku ve smyslu § 153a o. s. ř. tak nastala a rozsudek pro uznání bylo na místě vydat.

11. K odvolací argumentaci žalovaného je možno dále uvést, že pouhé sdělení vůči soudu, že účastník jedná a že by ve věci mohlo snad dojít k mimosoudnímu řešení, nesplňuje náležitosti vyjádření dle § 114b odst. 1 o. s. ř. Jednání směřující k mimosoudní dohodě zástupce žalobkyně navíc popírá. Zástupce žalobkyně toliko připouští, že ho zástupce žalovaného kontaktoval s tím, že převzal zastoupení, dále již je průběh komunikace mezi účastníky, respektive zástupci sporný. Žalovaný žádné konkrétní dokumenty k mimosoudnímu jednání v době běhu lhůty nepředložil. Nebylo však třeba dále dokazovat konkrétní obsah komunikace mezi zástupci účastníků, neboť by to nemohlo změnit nic na rozhodnutí ve věci za situace, kdy žalovaný se ve věci řádně nevyjádřil, aniž by mu v tom bránila vážná překážka. Pokud žalovaný spoléhal na nějaké výsledky mimosoudního jednání, pak to není skutečnost, která by byla vážnou překážkou vyjádření, nebo překážkou pro vydání rozsudku pro uznání. K žádné mimosoudní dohodě ostatně nedošlo, z obsahu odvolání nadto vyplývá, že jestli něco bránilo vyjádření ze strany žalovaného ve věci samé, tak především tvrzené zajišťování podkladů.

12. Ze žaloby se pak nepodává, že by jí nebylo možno vyhovět, v tomto smyslu zde není překážka vydání rozsudku pro uznání (srov. rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 29 Odo 296/2003). Za předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání nelze považovat ani doložení ocenění jednotlivých věcí, resp. doložení bonity žalobkyně, jak žalovaný namítá. Vypořádání dluhu u [anonymizováno] stavební spořitelny ve vztahu mezi účastníky ve výroku rovněž nijak neodporuje zákonu a je možné. Označení movitých věcí pak považuje krajský soud za dostatečné pro účely řízení o vypořádání společného jmění a žalobu nečiní neurčitou.

13. Krajský soud dále má za to, že podání nové žaloby o vypořádání žalovaným u okresního soudu nemění nic na skutečnosti, že je třeba potvrdit napadený rozsudek, neboť došlo k naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání. Zde je třeba podotknout, že žalobní právo jednoho z manželů je konzumováno pouze ve vztahu k té části společného jmění, která je předmětem již probíhajícího řízení. Je-li předmětem dalšího řízení jiná věc náležející do SJM, která se nestala předmětem předchozího řízení, podání žaloby nic nebrání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 1447/2019). V odvolacím řízení není již možno jakýmkoliv způsobem korigovat závěry rozhodnutí soudu prvního stupně jen proto, že byl podán žalovaným další návrh o vypořádání společného jmění manželů, i když po určitou dobu tak probíhají současně dvě řízení o vypořádání, což ovšem po rozhodnutí odvolacího soudu odpadá.

14. Krajský soud neprováděl další navržené dokazování, neboť toto je nadbytečné. Jestliže žalovaný navrhuje v odvolání důkazy smlouvami o úvěru, výpisy z katastru nemovitostí, znaleckým posudkem, výpisy z účtu žalovaného, výslechem žalovaného, doklady o investici do nemovitosti a zjištění zůstatků na spořících účtech, pak to jsou důkazy, které se týkají věci samé, nejsou relevantní z hlediska přípustných odvolacích důvodů dle § 205b o. s. ř.

15. Není důvod provádět k důkazu ani dopis zástupce žalovaného ze dne 19. 10. 2022 a reakci na tento dopis. Není rozhodné, o čem jednali zástupci účastníků v době, kdy bylo již o věci rozhodnuto. Za podstatné nepovažuje krajský soud ani to, co žalobkyně napsala žalovanému před jednáním odvolacího soudu, kdy mu měla psát, že je ochotná k nějaké dohodě, aby se dům prodal, zaplatili dluhy bance a zůstatek majetku byl mezi účastníky rozdělen, jak tvrdí žalovaný, krajský soud proto neprováděl k důkazu ani komunikaci sms.

16. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek ve výroku I. až V. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. Okresní soud rozhodl správně i o nákladech řízení. Krajský soud má za to, že je třeba rozhodnout podle úspěchu ve věci s ohledem na okolnosti případu (rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 404/22), kdy žalovaný byl v předsoudní fázi na výzvu zástupce žalobkyně pasivní (a v podstatě i v počáteční fázi soudního řízení) a žalobkyni tak nezbylo než podat žalobu a vynaložit náklady, které ji okresní soud správně přiznal na základě úspěchu ve věci. Krajský soud proto potvrdil rozsudek okresního soudu i ve výroku VI. o nákladech řízení.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto též dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na shora uvedené okolnosti případu, kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 3 úkony právní služby po 9.940 Kč (2x vyjádření, účast u jednání), 3x režijní paušál po 300 Kč a DPH 21 %, celkem 37.171 Kč.