69 CO 76/2022-326

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem obec a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2021, č. j. 16 C 72/2020-263,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výrocích II., III., IV., V. a VI. se rozsudek okresního soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby soud určil, že [jméno] [příjmení], datum narození 1. 7. 1937, bydlištěm [adresa], je ke dni vydání rozhodnutí vlastníkem: spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny na nemovité věci (pozemku) zapsaném v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([číslo]), pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([číslo]) zapsaném v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] zamítl (výrok I.), žalobu žalobkyně, aby soud určil, že bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] – stavby postavené na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([číslo]) (dále jen„ bytový dům“), v němž jsou pozemky číslovány ve dvou číselných řadách a odpovídající část na spoluvlastnickém podílu o velikosti sedm set dvacet sedm / dvacet jedna tisíc pět se dvacet šest ([číslo]) na společných částech bytového domu a jemu odpovídající část na spoluvlastnickém podílu o velikosti sedm set dvacet sedm / dvacet jedna tisíc pět se dvacet šest ([číslo]) na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], na němž se tento bytový dům nachází, uvedené nemovitosti zapsané na listech vlastnictví [číslo] a [anonymizováno] náležely ke dni úmrtí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], datum narození 6. 4. 1934, datum smrti 3. 1. 2020, bydlištěm [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec] – [část obce] do společného jmění manželů [příjmení] [jméno] [příjmení], narození 6. 4. 1934, datum smrti 3. 1. 2020, bydlištěm [adresa] a [jméno] [příjmení], datum narození 1. 7. 1937, bydlištěm [adresa], zamítl (výrok II.), žalobu žalobkyně, aby soud určil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], datum narození 6. 4. 1934, datum smrti 3. 1. 2020, bydlištěm [adresa], byl k datu úmrtí vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti čtyř pětin (4/5) na nemovité věci (pozemku) zapsaném v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([číslo]) zamítl (výrok III.), uložil žalobkyni zaplatit státu náhradu nákladů řízení v částce 484 Kč na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), uložil žalobkyni zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení v částce 106.200 Kč k rukám zástupkyně žalované 1. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované 2. náhradu nákladů řízení v částce 75.800 Kč k rukám zástupce žalované 2. do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně do všech výroků s tím, že soud v řízení neprovedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání tvrzených skutečností. Žalobkyně během řízení žádala vypracování znaleckého posudku ke zdravotnímu stavu otce. Tento měl sloužit k objektivnímu zhodnocení zdravotního stavu ke dni podpisu darovací smlouvy. Jednání v duševní poruše je otázkou skutkovou, která nelze zjistit jinak. Ošetřující lékaři vyjádřili pochybnost k duševnímu stavu otce, svědci i obě strany sporného řízení vypověděli o poruchách paměti o jejich projevech, závěry vydaných lékařských zpráv potvrzených lékaři signalizují duševní poruchu. Okresní soud v řízení o omezení svéprávnosti na základě lékařských zpráv jmenoval otci opatrovníka a ustanovil znalce z oboru psychiatrie k vyšetření jeho stavu. I za tohoto stavu vyhodnotil soud posudek jako nadbytečný. Žalobkyně žádala též provedení důkazu vykázané lékařské péče ke zjištění, zda otec nejednal pod vlivem účinků léků a medikace schopné ovlivnit úsudek. Důkazní návrh byl rovněž důležitý k objasnění celkového zdravotního stavu otce v době podpisu darovací smlouvy. Odepření přístupu k výpisu vykázané lékařské péče bylo zdravotní pojišťovnou provedeno protizákonně. Žalobkyně rovněž žádala soud, aby obstaral originál notářského zápisu k prozkoumání podpisu otce. Duševní porucha se mimo pozorovatelných znaků odráží i v podpisu postižené osoby. K porovnání běžného podpisu otce žalobkyně označila a byl soudem proveden důkaz podpisového vzoru otce ze dne 2005 z doby, kdy byl otec ještě v pořádku. Při zkoumání potenciální duševní poruchy zemřelé osoby je stěžejní obstarat každou informaci, která má k určení a potenciální diagnostice poruch vypovídací hodnotu. Ústavní soud pro případy posuzovaní duševní poruchy jednající osoby snižuje důkazní standard v civilním řízení až na úroveň vyšší míry pravděpodobnosti (nález ÚS sp. zn. I. ÚS 173/13 ze dne 20. 8. 2014). S ohledem na již provedený důkaz je očividné, že otec velmi pravděpodobně trpěl duševní poruchou. K dosažení nejvyšší uskutečnitelné míry zjištění duševního stavu otce bylo nutné provést znalecký posudek, jak správně nařídil soud v řízení o omezení svéprávnosti. Postupem okresního soudu došlo k založení odvolacího důvodu dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a f) o. s. ř. Byly rovněž učiněny nesprávné skutkové závěry z provedeného dokazování ohledně zdravotního stavu otce. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedla, že otec špatně chodil. Dle jejich slov se zdál v pořádku. Notářka při výslechu soudu oznámila, že věděla o probíhajícím řízení o omezení svéprávnosti žalovaných, a i přesto nevyčkala výsledku řízení, nýbrž sama zhodnotila stav účastníků notářského zápisu. Jednoznačně favorizovala žalovanou 1. v následně vedeném dědickém řízení, kdy i přes vypjaté vztahy mezi účastníky řízení žalobkyni k dědickému řízení ani nepřizvala. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že je svědkyně zainteresovaná na výsledku sporu ve prospěch žalovaných. [anonymizováno] [příjmení] je vystavena kárnému postihu, ukáže-li se nárok žalobkyně jako [anonymizováno] [příjmení] (partner žalované 1.) vypověděl o zhoršeném pohybu dolních končetin otce. Jinak měl být otec podle něj v pořádku. K výpovědi svědka uvádí, že z výpisu projednaných věcí žalované 1. (ve spisu 15 C 14/2020) je zřejmé, že se žalovaná 1. podílela na řízení 29 C 197/2015 o výživném, kde tento svědek vystupuje v pozici žalovaného (bez blíže zjištěných podrobností). Vedle toho, jak sám uvedl, žalovaná 1. je jeho dlouhodobou přítelkyní. [jméno] [příjmení] (sestra žalované) soudu sdělila, že otec měl problémy s chůzí. Manžel sestry (otec) zapomínal například, kde si dal tužku, brýle a podobně jako každý. Problémy paměti otce přiznala. Dle její výpovědi neměla o zdravotním stavu otce ani žalované povědomí. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že svědkyně nebyla v místě a čase orientovaná, když sama měla problém se zařazením historických událostí. Z výpovědi [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (neuroložka) bylo zjištěno, že otec měl být odeslán na neurologické vyšetření, ale výsledky ani žádná odezva ji nebyly sděleny. Další vyšetření měly odhalit poruchy centrálního periferního nervového systému (mozku). Otec se dostavil pro problémy s hybností a poruchami paměti, kterých si otec nebyl vědom a které uváděla rodina (žalovaná 1. i 2.), jak vyplývá i z neurologické zprávy. Při vyšetření otec neodpovídal v úplnosti na dotazy, tyto byly doplňovány žalovanou 1. Při některých odpovědích si nebyl jistý. Z vyšetření vyplývá, že byla narušena orientace v čase. Vyšetření ve vztahu k paměti iniciovala dcera (žalovaná 1. – potvrzeno výslechem účastnice) pro dlouhodobé problémy s pamětí signalizující demenci. Dané vyšetření se událo již v dubnu 2018, tedy více než jeden a půl roku před podpisem darovací smlouvy. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (sociální pracovník) vypověděl, že jím provedené místní šetření provedl nestandardně. [příjmení] být na žádost žalované 2. opakováno. Bez přítomnosti žalované 1. nebyl svědek do obydlí rodičů vpuštěn. Při opakovaní místního šetření musela být žalovaná 1. přítomna po celou dobu šetření. Šetření se týkalo pouze žalované 2., ovšem otec byl v průběhu společně s oběma žalovanými rovněž přítomen. Pokud jde o manžela žalované 2. (otce), s ohledem na svoji sociální odbornost svědek konstatoval, že se měl zajímat spíše o otce. Byl špatný, moc nekomunikoval, na pohovce pospával. [jméno] [příjmení] (sousedka paní [příjmení]) uvedla, že manžel paní [příjmení] (dříve vyslechnuté svědkyně ve věci) [jméno] [příjmení] ji někdy v roce 2018 sdělil, že je to s otcem tak špatné, že už má špatné myšlení. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (manžel žalobkyně) viděl otce naposledy v listopadu 2018, kdy byl dovezen na zahradu. Otec na zahradě nepracoval, protože toho nebyl schopen, nemohl ani chodit, byl dezorientován, stále se ptal dokola na to samé. Při konfrontaci otce se skutečným stavem zastupované obchodní společnosti o situaci nevěděl, slíbil, že vyřeší a následně po 15 minutách na vše zapomněl. V bytě na [příjmení] ulici rodiče navštívil a byl svědkem velikého nepořádku, smradu, dezorientovaní a tito vůbec nevěděli, jak se toho zbavit. Žalovaná 2. měla zlomenou ruku. [jméno] [příjmení] (syn žalobkyně) se s otcem naposledy setkal v červnu nebo červenci 2018, nedalo se s ním smysluplně hovořit, přinesl židli, sedl si k nám a opakovaně každých 5 minut v rámci hodiny se zeptal, jak děláme široké řádky. Své prarodiče navštívil i v bytě a setkal se se zápachem, špatnými podmínkami a nevraživostí žalované 1. [anonymizováno] [příjmení] (praktická lékařka rodičů) odeslala otce na neurologické vyšetření pro poruchy paměti, které uváděla rodina (dle neurologické zprávy, zejména žalovaná 1.). Na závěrech lékařské zprávy trvá. Žalobkyně jako lékařka sdělila soudu svůj názoru o zdravotním stavu otce, kdy podle jejího odborného posudku trpěl stařeckou demencí smíšeného typu a zároveň uvedla situace, kdy a jak se tato diagnóza projevovala. Došlo například ke vznícení elektrické konvice, kterou otec podpálil na plynovém sporáku. Při účastnické výpovědi žalobkyně uvedla konkrétní případy, kdy otec vlivem demence zapomínal do té míry, že nebyl schopen samostatného fungování a nezvládal bez pomoci ani plnění těch nejjednodušších úkonů. Uvedené skutečnosti potvrdila žalovaná 2. při své svědecké výpovědi. Žalovaná 1. uvedla, že se stará o zdravotní stav rodičů. Otec byl imobilní. Dnes si žalovaná 1. vyčítá, že u neurologického vyšetření [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] sdělila drobné poruchy paměti otce. Údaje při vstupním vyšetření při přijetí do nemocničního zařízení uvedl otec. Žalovaná 2. potvrdila tvrzení žalobkyně ve vztahu k poruchám paměti otce a nad rámec uvedla, že manžel následně nadával, že si o něm budou myslet, že je blázen. Nemá žádnou pochybnost, že by jí někdy žalovaná 1. neříkala pravdu. Otec podle žalované 2., že nemohl dýchat a že mu odebrali 5 litrů vody, z toho dva a půl litru na plicích. Chodila s ním po pokoji v bytě. Otec na příjmu do nemocničního zařízení (vstupní lékařská zpráva) sám uvedl, že před 14 dny spadl a posledních pět dnů se jeho stav horšil s rostoucí dušností. Žalobkyně ve svých podáních soudu poruchy chůze označila v souvislosti s potenciálním neurodegenerativním onemocněním pohybového aparátu v důsledku demence. Svědci jednoznačně potvrdili poruchy dolních končetin otce. Zároveň převážná většina svědků uvedla, že se setkala s vyšší či nižší intenzitou poruch paměti otce. Poruchy paměti jednoznačně vyplývají z provedeného vyšetření neuroložky, svědeckých výpovědí i výpovědí žalovaných. Z provedených testů během vstupního neurologického vyšetření a výpovědi neurologa vyplývá podezření na demenci, nutno zopakování testu, psychologické vyšetření a další k došetření zobrazovacími metodami jako CT mozku a podobně. Nic z toho nebylo realizováno. [příjmení] otec neabsolvoval a na další prohlídky se nedostavil. Žalovaná 1. v průběhu účastnického výslechu sdělila, že informace o poruchách paměti obsažené v neurologické zprávě sdělila ona sama. Žalovaná 1. rovněž potvrdila, že stav otce nebyl nějak léčen, na potřebná vyšetření se nedostavil (nebyl přivezen) a ke stavu zlepšení nebo léčení jeho stavu nebyly podniknuty žádné kroky. Při výpovědi se snažila účelově bagatelizovat duševní stav otce, ale svoji roli i výpověď u neurologa přiznala. Zájmem žalované 1. nebylo stanovení diagnózy a léčba, která by projevy onemocnění zpomalovala. Zřejmým zájmem žalované 1. bylo udržet svéprávnost otce vzhledem k probíhajícím řízením (trestní, insolvencím v likvidaci), stejně tak i budoucí dispozici s nemovitým majetkem. Neléčená neurologická onemocnění přitom mají tendenci narůstat na intenzitě. Žalobkyně poukazuje na snahy žalované 1. zakrýt skutečný zdravotní stav otce. Záměrně byl otec izolován od všech, kteří by byli schopni rozpoznat a rozporovat jeho duševní stav. Důsledně byl otec ponechán bez zdravotní péče a navazujících vyšetření, aby co nejméně osob mohlo zhlédnout jeho skutečný zdravotní stav. Výrazné nedostatky krátkodobé paměti otce svědci datují zejména k létu a podzimu 2018, kdy byl žalobkyni i rodinným příslušníkům zcela zamezen přístup na zahradu v [část obce], stejně tak i styk s rodiči. Z výpovědi svědka [příjmení] i skutečností uvedených žalovanou 2. plyne, že otec byl v době sepsání a podpisu notářského zápisu ve velmi špatném zdravotním stavu. K sepsání darovací smlouvy za takového stavu nemělo nikdy dojít. Svědkyně [příjmení] uvedla, že věděla o probíhajícím řízení na omezení svéprávnosti, i přesto došlo z její strany k sepsání notářského zápisu na základě jejího„ shledání“. Svědectví [anonymizováno] [příjmení] je zaujaté a nevěrohodné. Provedení notářského zápisu při probíhajícím řízení na omezení svéprávnosti je jednoznačně kárným proviněním. Výpovědi svědků týkající se zdravotního stavu otce, které nepodpořily zjednodušený a nepodložený závěr soudu, byly z úvah i odůvodnění vypuštěny. Výpovědi svědků soud vytrhl z kontextu a použil jen části, které podporovaly zamítnutí žaloby. Postup soudu zakládá odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a f) o. s. ř. Okresní soud nepřihlédl ke skutečnostem a důkazům zjištěným během řízení a nepřipustil důkazní návrhy ve vztahu k podnikatelským aktivitám žalované 1., a ovládání rodičů. Vztahy a osobní vazby mezi otcem žalovanou 1. a žalovanou 2. (situace kolem podnikání žalované 1.). Soud ve svých úvahách zcela pominul provedené důkazy ve vztahu role otce i žalované 2. na protiprávních podnikatelských aktivitách žalované 1. Obdobně se nevyjádřil a odmítl provést některé důkazy související skutečné a pravé vůle rodičů a otázku omylu v době uzavření smlouvy. Účastenský vztah rodičů a žalované 1. byl zjištěn na základě provedených listinných důkazů (výpisem z Obchodních rejstříků a přidružené dokumentace [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova]). Listiny k [právnická osoba] odhalily pochybné hospodaření žalované 1. i pochybné činnosti vedené a vlastněné [právnická osoba]. Bylo zjištěno, že rodiče byli účastni na aktivitách [právnická osoba] [anonymizováno] v zájmu žalované 1. Žalovaná 2. byla dříve účastna jako stoprocentní společník, kdy po odpadnutí překážek na straně žalované 1. bezúplatně převedla svůj obchodní podíl do jejích rukou. Žalovaná 1. sama soudu uvedla, že šlo o formální zápis a sama byla příjemcem všech požitků (rodiče údajně nic nechtěli). Žalovaná sdělila, že ani otec, ani ona sama pro obchodní společnost nic neprováděli. Přístupy internetového bankovnictví, datová schránka a vše důležité bylo v rukou žalované 1., kde rodiče nevlastní ani neumí používat PC. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] osvědčil existenci trestního řízení vůči žalované 1. vedeného v důsledku činnosti žalované 1. a [právnická osoba]. Výše náhrady škody je odhadována na miliony korun. Vedení trestního řízení vůči žalované bylo dále dokázáno sdělením soudu učiněným manžely [příjmení] v řízení 15 C 14/2020 a stejně tak i výpisem soudu trvajících a skončených soudních řízeních ve vztahu k žalované 1. Z provedených důkazů a notářských zápisů byly zjištěny rozporuplné prodeje nemovitého majetku rodičů ve prospěch žalované 1. Bylo zjištěno, že historicky majetkové dispozice nemovitého majetku rodičů byly žalovanou 2. prováděny na bankovní účet žalované 1. Doložení skutečností tvrzených žalovanou 1., že mělo dojít k výběru celé získané částky a následně předání žalované 2. v hotovosti, nebyly prokázány, přitom bylo snadné provedený finanční tok prokázat výběrem z bankovního účtu, pokud by se údajně tvrzené uskutečnilo. Svědci shodně vypověděli, že návštěvy žalobkyně na zahradě v [obec] [část obce] probíhaly až do roku 2018 v poklidu. Do roku 2018 žalovaná 1. do [část obce] nejezdila, oba rodiče vozil do [část obce] otec (v důsledku neurologické zprávy pozbyl řidičského oprávnění). Díky tomu se mohli oba rodiče bez problémů s žalobkyní setkávat na společné zahradě. [příjmení] hádka a zamezení přístupu žalobkyni na pozemky v [část obce] byla vyvrcholením letitého konfliktu mezi žalobkyní a žalovanou 1. Samotné situaci předcházelo sdělení existence probíhající likvidace [anonymizována dvě slova] a jmenování otce jako likvidátora, jak vypovídal svědek [příjmení] [jméno] [příjmení]. Rodiče se nesměli dozvědět skutečný stav věci a pod tíhou těchto okolností došlo k umělému vyhrocení vztahu s žalovanou 1. Zamezení přístupu do nemovitých věcí i setkání s rodiči bylo provedeno v době, kdy existovaly důvodné pochybnosti o duševním zdraví otce. Žalobkyni bylo následně žalovanou 1. aktivně zamezováno styku s rodiči, aby upevnila svoji kontrolu, tvrdila neznalost rodičů o skutečném stavu. Žalovaná 2. i otec byli imobilní staré osoby udržující pravidelný styk se dvěma až třemi osobami (za přítomnosti žalované 1.). Byli odkázáni pouze na informace prezentované žalovanou 1. Žalovaná 1. rodiče roky plně ovládala a soustavně jim lhala, dezinformovala je, nebo tajila skutečnosti o vlastním podnikání, dluzích a exekucích, chování, povaze a jednání žalobkyně, stejně tak i jiných podstatných skutečnostech. Rodiče nevěděli a neznali pravdu o dluzích, exekucích, dříve skončených insolvencích ani trestních řízeních vůči žalované 1., zároveň byli žalovanou 1. ve svých iluzích a neznalostí aktivně přiživováni. Neznalost žalované 2. o dluzích a řízeních vůči žalované 1. je zřejmá i z podání vysvětlení žalované 2. v rámci trestního řízení. Následně svoji původní výpověď žalovaná 2. změnila písemným podáním svého právního zástupce. Z podaného vysvětlení je evidentní, že v době podpisu darovací smlouvy tuto informaci neměla a tyto skutečnosti neznala. Obdobně je třeba vycházet ze skutečnosti, že podstatnými informacemi nedisponoval ani otec. Jde tedy o zřejmý omyl jednání při neznalosti rozhodující okolnosti. Osoba s rozumem průměrného člověka by nepřevedla takřka veškerý svůj majetek na osoby, u nichž existuje důvodná obava, že bude předmětem insolvencí či exekucí vymožených dlužných částek poškozených nebo věřitelů. Právním důsledkem popsaných skutečností je neplatnost pro omyl. Nelze-li jednání považovat za neplatné, jde bezesporu o zavrženíhodné jednání vůči dárci, v jehož důsledku lze učiněné darování odvolat. Žalovaná 2. soudu sdělila, že se o rodiče žalovaná 1. podle ní vždy starala. Žalovaná 1. jezdila a jezdí i k žalované 2. denně a vozí jí jídlo, ovoce. Uvádí, že na její péči není závislá, ale sama nikam nechodí, protože trpí závratěmi. Pokud žalovaná 2. něco neví nebo něčemu nerozumí, žalovaná 1. ji pomůže. Tvrzení, že žalovaná 1. nikdy nepracovala a má na sobě exekuce, je podle jejího přesvědčení lež. Žalovaná 2. při místním šetření [jméno] [příjmení] uvedla, že vše zvládá sama bez větších problémů. Toto sdělení žalované 2. je ve zjevném protikladu toho, co vypověděli svědci (žalovaná 1. měla obstarávat i každodenní jednoduché práce, nákupy a léky), stejně tak i v rozporu toho, co následně žalovaná 2. sama uvedla do protokolu v rámci podání vysvětlení orgánům činným v trestním řízení. Ze získaných vyjádření žalované 2. vyplývá, že na péči žalované 1. byla a je plně odkázána. Žalovaná 2. ve svých jednáních plně podřizuje svoji vůli přáním žalované 1. Žalovaná 1. rodiči v uplynulých dvou letech téměř denně manipulovala, tito nebyli a nejsou schopni obstarat si objektivní informace. Výsledek každého rozhodnutí byl a je ovlivněn přáním a sděleními jedné osoby, na které se tyto osoby upínají do té míry, že se de facto jedná o projev vůle vůdčí osoby (žalovaná 1.) prostřednictvím osoby závislé (žalovaná 2. a otec). Žalovaná 2. při vysvětlení i výslechu vždy tlumočila vůli žalované 1. k dosažení obrazu„ zdárně pečující dcery“. Verzi žalované 1. pak žalovaná 2. zjevně naučeným způsobem po předchozí indoktrinaci zopakovala i v rámci vedeného trestního řízení. Jde o zcela zjevně vylhaná tvrzení, kterými se žalovaná 1. snaží uměle vyvolat zdání soudu, že darování proběhlo na základě historických vztahů a vazeb. Žalovaná 1. zosnovala a využila ve svůj vlastní majetkový prospěch závislost a duševní poruchu starých a nemohoucích osob. K újmě vlastních rodičů získala jejich veškerý majetek. Oba rodiče jednali a plní funkci živých nástrojů žalované (dle vyjádření žalované 1. v rámci její svědecké výpovědi -„ jednali jen formálně“). Skutečná vážná vůle není jen obecnou proklamací, nýbrž základním předpokladem aprobovaných právních jednání. Žalobkyně opakovaně upozornila na časovou souslednost provedených úkonů. Soudní sdělení opatrovnického soudu bylo rodičům doručeno 28. 11. 2019 (čtvrtek), přičemž k podpisu darovací smlouvy v notářském zápisu došlo 2. 12. 2019 (pondělí). Vklad práva byl učiněn 27. 12. 2019 s právními účinky ke dni podání návrhu zpětně. Tento objektivní sled událostí nelze zakrýt účelovým a zjevně lživým tvrzením žalovaných. Vztah žalované 1. k rodičům není běžný a normální. Provedenými důkazy byly zjištěny manipulace, lži a nepravdy, dezinformace a kontrola každého aspektu života rodičů. Vzhledem k nedostatku svobodné, vážné a skutečné vůle je provedené darování neplatné. Provedené dokazování nasvědčuje tomu, že žalovaná 2. není schopna pochopit význam a důvody vedení řízení ani budoucí dopady prokázaných skutečností. Z výpovědi žalované 2. je zjevné, že svého právního zástupce si nevybrala sama (telefon neovládá, je schopna zavolat pouze žalované 1., není schopna samostatně se pohybovat). Žalovaná 2. tedy není způsobilá v řízení vykonávat svá práva. Není-li žalovaná 2. schopna sama porozumět smyslu a účelu vedeného řízení, potom není schopna udělit právnímu zástupci pokyny skutečně reprezentující její oprávněné zájmy. Žalobkyně z tohoto důvodu žádá ustanovení opatrovníka žalované 2. Okresní soud veškeré vyjmenované vztahy, vazby a prokázané skutečnosti v rozhodnutí nevzal v potaz. Postupem soudu došlo k založení odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a f) o. s. ř. Z výpisu z katastru nemovitostí je zjevné, že byl otec hospitalizován poté, co byly nemovité věci v katastru zapsány na žalovanou 1. Jde o objektivní zachycení tvrzených skutečností dle provedených listin. Zároveň žalovaná 1. sdělila, že událost a okolnosti hospitalizace otce uvedl sám při vstupním lékařském vyšetření, kde je uvedeno„ odeslán z OUP, zhruba před 14 dny spadl, úraz nebyl, hůře cítí nohy občas – léčí se s cukrovkou. Nyní zhruba 4 – 5 dnů se postupně zhoršuje dušnost – nejhorší je v leže, přitom se postupně zhoršují otoky dolních končetin“. Dle samotného sdělení otce se tedy události uskutečnily jinak, než jak se je snaží vykreslit žalovaná 1. a žalovaná 2. v řízení před soudem. Stav dušnosti otce se postupně zhoršoval, nešlo o nárazový děj. Zároveň je patrný incident, který onemocnění způsobil (otec spadl), při kterém musel být pro imobilitu přítomen i někdo další. Následně zřejmá gradující intenzita onemocnění, které zůstalo neléčeno. Část čtvrtá strana pátá, poslední odstavec darovací smlouvy zachycená v notářském zápisu připouští možnost odvolání darování dědicům dárce, stejně tak i osobám blízkým. Existence práva na odvolání darování dědicem je ostatně právem vyplývajícím ze zákona. Ve vztahu k otci je žalobkyně právem přiznaným zákonným dědicem, na čemž nemění nic ani skutečnost, že k dědickému řízení nebyla přizvána. Žalobkyně v únoru roku 2020 hodila žalované 1. dopis, jímž se žalobkyně odvolává na učiněná darování, následně učinila celou řadu procesních hmotněprávních úkonů, jejichž účelem je odstranění protiprávního stavu (při odvolání darování). Žalované 1. bylo opakovaně doručeno fikcí. Existence žalob a jejich konkrétních znění musely být žalované 1. známy nejpozději v říjnu či listopadu 2020, kdy se s obsahem spisu seznámila prostřednictvím právní zástupkyně žalované 1. Vyjma uvedeného znění žaloby byly tyto skutečnosti sděleny již v trestním oznámení dle přiloženého trestního spisu a dopisu žalobkyně vhozeném do poštovní schránky žalované 1. Žalobkyně vedle svého dopisu zvolila cestu odvolání darování skrze zákonné procesní instituty, kde konkrétně vylíčila, v čem je z její strany spatřováno zavrženíhodné jednání žalované 1. (a to v písemné podobě), stejně tak i prokázané doručení soudem. Na podkladě provedeného odvolání darování pro nevděk lze darování zvrátit. Vzhledem k odvolání darování zákonným dědicem je nyní zapsaný právní stav protiprávně a žalobkyně se domáhá zvrácení výsledku touto žalobou. Soud tak pochybil, neboť vůbec nevzal prokázané skutečnosti v úvahu. Žalobkyně rovněž ve svém vyjádření poukázala na formální vady podkladového notářského zápisu. Notářský řád jako veřejnoprávní norma stanovuje mimo jiné podstatné náležitosti notářských zápisů. K tomu, aby bylo právní jednání považováno za učiněné ve formě veřejné listiny je nutné, aby podkladový notářský zápis splnil veškeré zákonem stanovené podstatné náležitosti. Absence kterékoliv podstatné náležitosti vyvolává obdobný účinek, a sice neodstranitelnou formální vadu, jejímž důsledkem ztrácí notářský zápis účinku veřejné listiny. Nesplňuje-li požadavky, nelze hovořit o platně provedeném notářském zápisu a listině nelze přiznat status veřejné listiny. Notářský řád předepisuje podstatné náležitosti, jednou z podstatných náležitostí dle § 63 odst. 1 písm. d) je prohlášení účastníků, že jsou způsobilí právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis. Podkladový notářský zápis, strana první, odstavec druhý obsahuje následující:„ Účastníci, kteří prohlašují, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je tento notářský zápis a dále prohlašují, že jsou oprávněni nakládat se svým majetkem v rozsahu právního jednání uvedeného v tomto notářském zápisu.“ [anonymizováno] [příjmení] v řízení nejprve uvedla, že v době sepsání zápisu věděla o probíhajícím řízení o zbavení svéprávnosti. V rámci hodnocení darovací smlouvy přitom jako svědkyně sdělila následující: za 35 let dokážu posoudit, zda můžu s účastníky jednat nebo potřebuji zprávu psychiatra. Žalovaná 2. v této souvislosti doslova uvedla:„ Paní notářka nás prohlásila za způsobilé“. Z dopisu žalované 1. soudu: přivolali notářku do bytu, ta osvědčila, že jsou v obraze, co přepisují… Namísto zákonem předepsaného prohlášení účastníků je z ustanovení označeného notářského zápisu zjevné, že prohlášení činí notář, který listinu sepsal, nikoliv účastníci. Notářský zápis tím postrádá jednu ze svých podstatných náležitostí a trpí neodstranitelnou formální vadou, v jejímž důsledku nezískal formu ani účinku veřejné listiny. Tento nedostatek je pro současné porušení předpisů soukromého i veřejného práva nezhojitelný. Vkladová listina v důsledku popsané vady nemohla obstát jako podklad pro zápis do katastru nemovitostí. Učiněné jednání je absolutně neplatné, přičemž neplatnost působí s účinky ex tunc (od počátku). Soud se otázkou platnosti a úplnosti notářského zápisu v řízení vůbec nezabýval. Soud dále pochybil v případě poučení žalobkyně o koncentraci řízení. Má-li soud pochybnosti o tvrzení a dostatečné důkazní vybavenosti žalobkyně, je v rámci poučení o koncentraci povinen uvést, jakým způsobem má být povinnost žalobkyně splněna. Tato povinnost soudu splněna nebyla. Soud v řízení odmítl provést důkazní návrhy, díky kterým by byl stav otce objektivizován. Důsledkem je vybočení ze současného chápaní soudních povinností ustálenou judikaturou. Pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí nemůže rozsudek obstát ani po stránce procesní. Opomenuté důkazy, tj. důkazy, o kterých nebylo soudem rozhodnuto, případně též takové, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, zakládají nejen nepřezkoumatelnost, ale i protiústavnost. Žalobkyně se již v rámci podání dříve vyjádřila k otázce aktivní legitimace k naléhavému právnímu zájmu ohledně nemovitých věcí dříve vlastněných žalovanou 2. V tomto směru žalobkyně odkazuje na svá vyjádření. Právní zájem žalobkyně je spatřován jednak v příbuzenském stavu, kdy žalobkyně (osoba blízká) se domáhá zhojení stavu zapsaného v rozporu s právem ve prospěch osoby blízké (žalované 2.), která je netečná, není schopna sama sebe bránit. Právní zájem žalobkyně lze tedy dovodit ze skutečností: 1) domáhá se ochrany osoby blízké a jejího majetku, 2) domáhá se ochrany rodinného majetku (po generace předávaný majetek ponechán rodině, tzn. žalobkyni a jejím dětem), 3) stejně tak i ochrany třetích osob (dle judikatury je přednostní ochrana skutečného stavu oproti zapsanému v katastru nemovitostí), které jsou tímto krokem chráněny před nepravdivým zápisem v katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem je spatřován v ochraně nemovitých věcí před volnou dispozicí žalovanou 1., která je marnotratná, nedisponuje žádným příjmem a v minulosti se dopustila jednání se znaky podvodu. Žalobkyní byly v řízení uplatněny prekluzivní nároky (odvolání darování), které již nelze samostatně uplatnit. Pro potenciální budoucí exekuční/insolvenční řízení je nutné vyjasnit právně významnou otázku, zda žalovaná 1. tento nemovitý majetek nabyla či nikoliv. Žalobkyně tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.

3. Žalovaná 1. se k odvolání vyjádřila tak, že s odvoláním nesouhlasí a považuje je za nedůvodné. Rozsudek okresního soudu považuje za správný a veškeré námitky uplatněné žalobkyní jsou buď přímo nepravdivé nebo účelově zkreslené nebo vytržené z kontextu. Námitky nemají oporu v provedeném dokazovaní ani nekorespondují s průběhem řízení před nalézacím soudem. Žalobkyně neustále opakuje, že okresní soud neobstaral a neprovedl jí navržené důkazy, i přestože k těmto neměla žalobkyně přístup. K této námitce je nutno uvést, že to je právě žalobkyně, která v průběhu celého velmi rozsáhlého řízení netvrdila ani neprokázala nic, co by zakládalo pochybnost o duševním stavu otce a žalované 2., či nedostatku vůle na jejich straně. V průběhu řízení nevyvstala důvodnost pro opatřování dalších důkazů, které žalobkyně na každém jednání navrhovala, když důvodem pro provedení žalobkyní navrhovaných důkazů - zejména znaleckého zkoumání duševního stavu otce - nemůže být skutečnost, že otec byl po operaci srdce a trpěl bolestmi dolních končetin. Toto ostatně potvrdily i nezávisle na sobě dvě lékařky otce, jejichž výpovědi se nyní žalobkyně snaží podat účelově a zkresleně. Zdravotní stav otce se nijak nelišil od jiných osob jeho věku, duševní stav byl zcela v pořádku. Námitka, že soud měl nařídit znalecké dokazování, není důvodná. Tuto námitku žalobkyně opírá o své tvrzení, že soud je ve všech případech sporů, jejichž podstatou je duševní stav osoby, povinen nařídit vypracování znaleckého posudku. Takové námitce nelze přisvědčit a nelze uzavřít, že soud musí při posuzování otázky, zda jednání bylo učiněno v duševní poruše či nikoliv, vždy nařídit vypracování posudku. Předně je nutné zdůraznit, že s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu nezpůsobuje vady řízení, pokud soud znalecké zkoumání nenařídí v případech, kdy soudem zjištěný skutkový stav nezakládá (zakládat nemůže) žádné pochybnosti. V takovém případě soud nemusí přistoupit k vypracování znaleckého posudku o zdravotním stavu osoby v období, kdy učinila žalobou rozporovaný předmětný majetkový úkon, neboť by takové dokazování bylo zjevně neúčelné a tedy i nehospodárné (například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1181/2016 ze dne 15. 6. 2016). Okresní soud z tvrzené skutkové situace vyvodil právně rozhodné skutečnosti, a to především z dostupné lékařské dokumentace otce, výpovědí svědků a vyjádření ošetřujících lékařek, jejichž závěry nevykazovaly ani náznak možné duševní poruchy otce v době, kdy projevil vůli uzavřít darovací smlouvu. Okresní soud za takto zjištěné skutkové situace nepovažoval za relevantní přistoupit ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu otce, který by se již odvíjel pouze z provedených důkazů a pak tedy v tomto postupu nelze spatřovat pochybení. Nad výše uvedené je nutno podotknout, že při posuzování způsobilosti k právnímu jednání a posuzování duševní poruchy zemřelé osoby jsou možnosti případného znalce značně limitovány. Znalec není schopen uskutečnit osobní pohovor s posuzovanou osobou, což je stěžejní základ znaleckého zkoumání duševního stavu. Znalec by tak byl zcela odkázal na spisový materiál, který obsahuje lékařskou dokumentaci otce a výpovědi svědků a jeho ošetřujících lékařů, ze kterých žádné pochybnosti o duševním stavu nevyplynuly. Pokud žalobkyně namítá, že jiný senát Okresního soudu v Olomouci nařídil znalecké zkoumání otce (v řízení vedeném pod sp. zn. 38 Nc 1613/2019) a tedy okresní soud nemohl bez dalšího dovodit nadbytečnost znaleckého zkoumání, pak ani této námitce nelze přisvědčit. Je nutné zdůraznit, že procesní postup jiného senátu nezavazuje nalézací soud k jakémukoliv rozhodnutí. Je nutné zdůraznit, že soud nemůže nařídit vypracování posudku bez zjištění relevantních skutečností vyplývající z provedeného dokazování, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5226/2009 ze dne 19. 5. 2011, který je dále aplikován a rozvíjen. Nejvyšší soud v rozhodnutí uzavřel, že„ jde-li o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, je zvlášť nezbytné, aby soud se znaleckým dokazováním provedl takové důkazy, které by objasnily chování a vystupování toho, kdo má být zbaven či omezen ve své způsobilosti k právním úkonům v každodenní situaci. Jen tak může mít znalec dostatečně široký a spolehlivý skutkový základ pro znalecké posouzení. Nesprávný postup soudu, který ve věci 38 Nc 1613/2019 předčasně bez jakéhokoliv dokazování nařídil vypracování posudku, tak nelze posoudit jako důkaz nesprávného postupu nalézacího soudu. Pokud žalobkyně namítá, že soud nevyžádal výpis o poskytnuté péči zdravotní pojišťovny ani originál notářského zápisu, lze pouze přisvědčit, že postup byl správný, když oba tyto důkazní návrhy byly nadbytečné. K námitce žalobkyně o nesprávných skutkových závěrech okresního soudu žalovaná uvádí. Je nutné upozornit, že žalobkyně vypovědí svědků a účastníků přetváří, vytrhává řečené z kontextu a z výpovědí vyvozuje závěry, které v řízení vůbec nevyplynuly. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] není nijak zainteresovaná ve věci, nemá na řízení žádný osobní zájem. Svědkyně vypovídala věrohodně. Všechna nařčení paní notářky z manipulací s dědickým řízením, osobního zainteresování do výsledku, z manipulací s notářským zápisem či dokonce z kárného provinění, klientka považuje za lživá a rozporná s dobrými mravy. Ohledně výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalobkyně snaží předestřít nevěrohodnost z jeho výpovědi, která má pravděpodobně vyplývat z toho, že klientka vystupovala jako svědek v řízení o určení výživného. Není zřejmé, z čeho by údajná nevěrohodnost měla vyplývat, navíc když se jeho výpověď ohledně stavu otce shoduje s výpovědí dalších svědků. Zda snad ze skutečnosti, že klientka jako partnerka [příjmení] [příjmení] vypovídala ohledně jejich poměrů při určování vyživovací povinnosti k dětem svědka? Zjišťování poměrů rodinné domácnosti partnerů je zcela standardní v řízení o výživné a tvrzení žalobce je tak nepřiléhavé a nesmyslné. Co se týče výpovědi [jméno] [příjmení], není důvod pochybovat o její věrohodnosti a správnosti. Výpověď svědkyně odpovídala jejímu věku. Svědkyně neměla problém se zařazováním události, ostatně z protokolace její vypovědí žádná taková skutečnost nevyplývá. Námitky žalobkyně k výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] jsou zcela liché, když vytrhává skutečnosti uvedené svědkem z kontextu a vynechává části výpovědi. Svědek nikdy neuvedl, že šetření bylo nestandardní, z protokolace jeho výpovědi nic takového neplyne. Žalobkyně účelově vypustila zásadní informaci sdělenou svědkem, aby tvrzení zdramatizovala a vyvodila z nich jiné závěry, než které odpovídají reálně. Pospávání a nekomunikování po operaci srdce je naprosto pochopitelné a nevypovídá nic o duševním stavu otce, jak se snaží účelově naznačit žalobkyně. Z výpovědi svědka nevyplývá, že otec byl v době sepsání a podpisu notářského zápisu ve velmi špatném zdravotním stavu. Toto tvrzení je zjevný výmysl. Z výslechu svědkyň navržených žalobkyní [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] – [příjmení], které ošetřovaly otce, vyplynulo, že se nijak nevymykal svým jednáním a svými projevy jiným osobám srovnatelného věku. Na základě uvedeného lze uzavřít, že otec trpěl na sklonku svého života zdravotními obtížemi, ty ale v žádném případě nebyly psychického původu a jednalo se pouze a výlučně o problémy fyzické, které nijak neovlivňovaly jeho duševní zdraví, vůli a jednání. K námitkám k výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] klientka uvádí, že tyto okresní soud správně posoudil jako účelově, nevěrohodné, ať už pro jejich obsah nebo pro jejich zprostředkovanost, případně z výpovědi nevyplynulo nic pro věc relevantního. Nepravdivé tvrzení Ing. [příjmení], že je vedeno trestní řízení proti klientce, kde se náhrada škody pohybuje v milionech korun, kterým se žalobkyně snaží argumentovat a dovozovat nedostatky ve vůli otce a žalované 2. K výpovědi žalobkyně je na místě pouze uvést, že tato byla slyšena z pozice účastníka řízení. Svůj odborný úsudek o stavu otce se soudu i přesto snaží neustále podsouvat. Otce však dlouhou dobu neviděla, její odbornost není posuzování duševního stavu, ale endokrinologie a tedy jsou jakékoliv„ odborné“ závěry pro tuto věc irelevantní. Z výpovědi žalovaných nevyplynulo nic, co by potvrzovalo jakékoliv tvrzení žalobkyně. Žalobkyně se v průběhu celého řízení snažila tvrdit, že došlo k nedostatkům v projevu vůle otce a žalované 2. v souvislosti s podnikatelskými aktivitami společnosti [právnická osoba] Okresní soud správně důkazy, které nijak nesouvisí s projednávanou věcí, nepřipustil. Žádná pochybnost o vůli v řízení otce a žalované 2. nevyplynula. Žalobkyně dále tvrdí, že„ historické majetkové dispozice rodičů byly žalovanou 2. prováděny na bankovní účet žalované 1.“, z čehož se snaží navodit dojem v závislosti a nedostatku svobodné vůle otce a žalované 2. I tuto argumentaci je nutno odmítnout jako nerelevantní a nepodloženou. Pokud žalobkyně uvádí, že otec pozbyl řidičské oprávnění k důsledku neurologické zprávy, jedná se o zjevnou nepravdu. Z dokazování vyplývá, že otec si o prodloužení řidičského oprávnění nepožádal a nepodstoupil lékařskou prohlídku z důvodu bolesti nohou. Žalovaná 2. ve své výpovědi uvedla, že ona ani otec nebyli nijak manipulováni, nebyly účelově izolováni, nebyli v omylu, věděli co v rámci darovací smlouvy činí a přesvědčivě osvědčila důvody, proč se svým manželem nemovitosti nedarovali žalobkyni, ale klientce. Uvedla také, že věděla o dluzích klientky a i přesto ji chtěli s otcem předmětné nemovité věci darovat. Nadto je třeba zdůraznit, že ani žalovaná 2. sama žádný omyl netvrdí, nedovolává se ho, ani po rozsáhlém řízení před soudem a žalobkyně není legitimována se omylu dovolávat. V řízení před okresním soudem nevznikla žádná pochybnost o vůli žalované 2. a otce. V řízení nebylo ani prokázáno jakkoliv zavrženíhodné jednání klientky vůči žalované 2. či otci. Naopak bylo prokázáno, že klientka žalované 2. (dříve i otci) vypomáhá a podporuje ji, což je v souladu s přáním žalované 2. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná 2. není schopna vykonávat svá práva, ani zvolit si právního zástupce se vyjádří [anonymizováno] [příjmení] - zástupce žalované 2. Klientka pouze uvádí, že i tato vyjádření je nutno považovat za smyšlená a nemorální. Návrh žalobkyně na ustanovení opatrovníka žalované 2. je pouhou snahou obejít skutečnost, že se žalobkyni nepodařilo dosáhnout omezení svéprávnosti žalované 2. v řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. 37 Nc 1611/2019. Nesouhlas žalobkyně s tím, jak její rodiče disponovali s majetkem, není důvod pro jakýkoliv, natož tak intenzivní zásah do práv žalované 2., která je zcela v pořádku a je schopná o svých záležitostech rozhodovat dle své vůle. K námitkám žalobkyně o neposkytnutí péče otci a odvolání daru. Předně je nutno uvést, že klientka se důrazně ohrazuje proti tvrzení žalobkyně, že„ vyčkávala rozhodnutí katastrálního úřadu a záměrně otálela s hospitalizací vlastního otce“ a„ kdyby byl otec do nemocnice nebo k ošetření dovezen dříve, existuje reálná možnost, že by zůstal naživu“. Takováto vyjádření jsou nejenže ničím nepodložená a lživá, ale především také nemorální. Tvrzené vyčkávání pramení z hrubé neznalosti průběhu vkladového řízení. Okamžik rozhodnutí o povolení vkladu nijak nesouvisí s posouzením vůle a duševního stavu účastníků. Také tvrzení žalobkyně, že ona sama učinila odvolání daru je účelové a nemůže obstát. K tomu nepředložila žádné relevantní důkazy, ani že by pro takové právní jednání byly splněny zákonné podmínky. Poprvé odvolání daru začala tvrdit až na několikátém jednání ve věci. Už vůbec se ji nepodařilo prokázat, že by pro odvolání daru existoval jediný důvod. Je také nutno uvést, že pokud by i snad žalobkyni takové nějaké právo svědčilo, k promlčení práva odvolat dar, došlo uplynutím zákonné lhůty stanovené v § 2075 o. z. Žalobkyně nijak neprokázala, že by tvrzený dopis kdy sepsala, natož snad odeslala a doručila klientce. Je také s podivem, že v době, kdy již byla žalobkyně zastoupena, by takto významnou listinu a právní úkon činila sama způsobem, kterým nelze nikterak prokázat skutečné doručení listiny druhé straně. Tyto námitky jsou tak ryze smyšlené. K námitce žalobkyně k notářskému zápisu. Vadu žalobkyně dovozuje z překlepů - chyby psaní – v textaci notářského zápisu, který je zcela zjevný a nemá žádný vliv na platnost listiny a projev vůle účastníků. Ostatně ani katastrální úřad neměl o platnosti listiny pochybnosti. Pokud je v textu uvedeno„ účastníci, které prohlašují, že … a dále prohlašují, že …“ je zjevné, že se jedná o písařskou chybu, kdy text měl znít„ účastníci, kteří prohlašují, že …“, což pak vyplývá z významu daného textu a především z tvaru slovesa, které je spojeno s množným číslem (oni - účastníci). Nemůže se tak jednat o prohlášení notářky, jak se účelově snaží tvrdit žalobkyně. Pokud žalobkyně namítá, že soud se dopustil v řízení dalších procesních vad, ani tyto námitky nejsou přiléhavé. Pokud žalobkyně uvádí, že došlo k pochybení v rámci poučovací povinnosti soudu a žalobkyně nevěděla, jaké konkrétní důkazy si soud představuje k prokázaní tvrzení, této námitce nelze přisvědčit. Žalobkyně byla soudem opakovaně poučována dle § 118 odst. 3 o. s. ř. při skončení každého jednání, že doposud nepředložila žádný důkaz a ani takový neoznačila, který by zakládal jakoukoliv pochybnost o duševním stavu otce a žalované 2. Žalobkyně reagovala tak, že opakovaně písemně a ústně doplňovala svá tvrzení a navrhovala důkazy k provedení. Žalobkyně byla soudem několikrát poučena o možných následcích ohledně nedostatečného prokázání svých tvrzení a podle poučení se nezachovala. To je tak zřejmé, že soud musel žalobě nevyhovět proto, že tvrzení nebyla ničím prokázána. Není smyslem ani povinností soudu účastníkům řízení, kteří jsou právně zastoupeni, podávat specifický návod a přesně určovat, jaké konkrétní důkazy mají účastníci k provedení svých tvrzení předložit. Žalobkyně se v podstatě snaží tvrdit, že za neunesení důkazního břemene a vady žaloby nese odpovědnost soud, čemuž přisvědčit nelze.

4. V průběhu celého řízení nevyplynulo nic, co by osvědčovalo byť jen minimální pochybnosti o duševním stavu otce a žalované 2., ani nic, co by umožňovalo uzavřít, že otec a žalovaná 2. trpěli v době uzavření darovací smlouvy duševní poruchou. Je to jen a pouze žalobkyně, její manžel a syn, kdo uvádí, že otec a žalovaná 2. jsou nesvéprávní, polymorbidní senioři. Veškerá tvrzení žalobkyně tak jsou účelová, nezakládají se na pravdě a jsou vedena snahou domoci se majetku, se kterým oba rodiče disponovali jinak, než si žalobkyně představovala, na což už poukázal Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v usnesení č. j. 70 Co 77/2020-53 ze dne 30. 3. 2020. Žalovaná 1. proto navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

5. Žalovaná 2. se k odvolání vyjádřila tak, že s podaným odvoláním nesouhlasí. Nesouhlasí s tvrzením, že jednání v duševní poruše je otázkou skutkovou, která nelze zjistit jinak, než znaleckým posudkem. Žalovaná odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 30 Cdo 1181/2016 a tam uvedené závěry. Dále poukazuje též na závěr Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. Cdo 5226 /2009. Z uvedeného jednoznačně plyne, že soud je oprávněn rozhodnout ve věci i bez nařízení znaleckého posudku na zkoumání duševního stavu manžela žalované 2. za předpokladu, že z ostatních důkazů provedených v řízení je dostatečně prokázán závěr o duševním stavu manžela žalované 2., zvláště když by znalec zkoumal duševní stav zemřelého, kde je role a význam znaleckého posudku značně snížena. Pokud jde o důkazy provedené v řízení, tak z nich nevyplývá žádná pochybnost o duševním stavu otce, který by se jakkoliv vymykal duševnímu stavu jiných osob jeho věku. Závěry svědeckých výpovědí jsou žalobkyní hodnoceny a podávány zcela tendenčně. Jde-li o výpovědi lékařek, pak je namístě uvést, že z jejich výslechu vyplynulo, že manžel žalované 2. se nevymykal svým jednáním jiným osobám v jeho věku. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] dokonce při výslechu spontánně bez dotazu uvedla„ prohlídka pana [příjmení] nebyla ničím výjimečná ve vztahu k vyšetření jiných pacientů jeho věku … s pacientem jsem komunikovala, nebyl nesvéprávný v tom směru, že by tam musela být přítomna dcera, že by nevěděl, o co se při vyšetření jedná a o závěrech vyšetření“ [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že„ vyšetření bylo zcela standardní“. Z výpovědi obou lékařek tak nelze dovodit, že by lékaři vyjádřili pochybnost k duševního stavu manžela žalované 2. Žalovaná 2. tak souhlasí s okresním soudem, že důkaz znaleckým posudkem by byl nadbytečný. K výpisu vykázané lékařské péče žalovaná 2. souhlasí s okresním soudem, že důkaz by byl nadbytečný, sama okolnost, že žalobkyně není bez ingerence soudu takový záznam schopna získat, neznamená, že by soud měl vyžadovat předložení takového důkazu, pokud jej považuje za nadbytečný. Vyžádání originálu notářského zápisu žalovaná 2. považuje za nadbytečné. K otázce neprovedení dalších důkazů uvádí, že žalobkyně v řízení neprokázala nic, co by opodstatňovalo potřebu či důvodnost vyžádání si či provedení jí uvedených důkazních návrhů, když takovou skutečností nemůže být, že manžel žalované 2. trpěl onemocněním dolních končetin a po operaci srdce trpěl dušností, když jinak byl až na občasné zapomínání po duševní stránce zdráv a nic nenasvědčuje opaku, a to ani svědecké výpovědi, vyjma účastnické výpovědi žalobkyně a svědeckých výpovědí jejího syna a manžela. Pokud je odkazováno na nález Ústavního soudu I. ÚS 173/13, pak je tento zcela nepřiléhavý, zde nejsou žádné indicie, které by naznačovaly, že by otec trpěl v době podpisu nějakou duševní poruchou. Jde-li o to, že snad svědci i obě strany sporného řízení měli vypovědět o poruchách paměti manžela žalované 2., jejich projevech, tak žalovaná 2. upozorňuje, že ze svědeckých výpovědí ohledně zdravotního stavu manžela žalované 2. nic zásadního neplyne. Pochybení, která jsou soudu vytýkána, jsou pouze odrazem procesního stanoviska žalobkyně a způsobu vedení sporu. Jde-li o svědeckou výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak žalovaná 2. uvádí, že tato neměla žádný důvod favorizovat některou ze stran. V případě [anonymizováno] [příjmení] uvádí, že toliko skutečnost, že žalovaná 1. se měla podílet na řízení 29 C 197/2015 o výživném, kdy tento svědek vystupuje v pozici žalovaného, nezakládá jeho nedůvěryhodnost, zvlášť když se jeho výpověď shoduje s výpověďmi jiných svědků. V případě [jméno] [příjmení] žalovaná 2. uvádí, že zdravotní a duševní stav uvedené svědkyně odpovídá věku a není důvod pro zpochybňování její výpovědi. K výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvádí, že se u manžela žalované 2. jednalo primárně o problémy s hybností, pokud jde o problémy s pamětí, tak šlo o drobné problémy s pamětí na úrovni zapomenutých klíčů, jak plyne i z výpovědi žalované 1. Závěr o problémech signalizující demenci je účelově vložen, když tento neplyne z výslechu svědkyně a z výslechu žalované 1., která naopak hovoří o tom, že návštěva a projev manžela žalované 2. nebyl ničím výjimečným. K výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvádí, že pokud bylo šetření nestandardní, tak tomu dle výpovědi svědka bylo pro příliš krátké zadání od nalézacího soudu a ne pro stav žalované 2. nebo jejího manžela, jak se žalobkyně snaží předestřít. Svědek uvedl, že manžel žalované 2. byl špatný, pospával na pohovce a moc nekomunikoval, což nedokládá, ani nenasvědčuje nic o jeho duševním stavu a s ohledem na to, že byl po operaci srdce, to není překvapivé. K výpovědi [jméno] [příjmení] uvádí, že její svědectví ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalovaného 2. je zcela irelevantní, neboť se jedná pouze zprostředkovaně o svědectví pana [jméno], když navíc toto sdělení je v rozporu s výpověďmi učiněnými přímo před soudem. K výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žalovaná 2. tvrdí, že se jedná o výpovědi manžela a syna žalobkyně, které jsou jediné, které přímo potvrzují tvrzení žalobkyně. Vzhledem k osobnímu vztahu k žalobkyni je žalovaná 2. považuje za tendenční a nedůvěryhodné. K výpovědi MUDr. [příjmení] uvádí, že z výpovědi svědkyně plyne pouze to, že vypsala žádanku na neurologické vyšetření manžela žalované 2., ale jinak, že jeho vyšetření byla standardní, tedy neshledala na něm nic, co by vybočovalo z prohlídek jiných pacientů stejného věku. K výpovědi žalobkyně žalovaná uvádí, že žalobkyně nemá aprobaci na to, aby činila závěry o duševním stavu manžela žalované 2., tu je třeba z hlediska důvěryhodnosti její výpovědi akcentovat i postavení účastníka. K výpovědi žalované 1. a žalované 2. tak žalovaná 2. uvádí, že v jejich výsleších nezaznělo nic, co by mohlo být interpretováno jako podpora či potvrzení tvrzení žalobkyně, naopak se ukazuje přístup žalobkyně v tomto sporu, a to zveličování nepodstatných skutečností. Příkladem je tvrzení žalované 2., že manžel následně nadával, že si o něm budou myslet, že je blázen. Toto neškodné tvrzení, které samo o sobě v nějaké formě již prohlásil každý druhý, je žalobkyní podáván jako nezvratný důkaz existence duševní poruchy manžela žalované 2. [příjmení] přístup je aplikován žalobkyní k tvrzeným poruchám krátkodobé paměti, které žalovaná 1. přirovnala k zapomenutí klíčů od auta. Jde-li o argument, že v jiném řízení došel senát k tomu, že je nutno zpracovat znalecký posudek pro duševní stav manžela žalované 2., pak tento procesní postup nikterak nezavazuje soud v rozhodování v této věci, nadto takový postup byl v rozporu s relevantní judikaturou, konkrétně v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5226/2009. Tedy pokud by soud dospěl k názoru, že je nezbytné zadat vyhotovení znaleckého posudku, takový závěr má být učiněn až po zjištění rozhodných skutkových okolností o jednání posuzované osoby v běžném životě. K podnikatelským aktivitám žalované a omylu o rozhodných skutečnostech žalovaná tvrdí, že nebyla ona ani její manžel záměrně izolováni od okolí. Žalovaná se jen starala o žalovanou 2. a jejího manžela. Žalovaná 2. a její manžel nebyli odkázáni na žalovanou, když by své záležitosti mohli řešit i jinak, ale vzhledem k podpoře a pomoci takto postupovat nemuseli. S manželem nebyli při převodu nemovitých věcí v omylu, na tomto tvrzení setrvává žalovaná 2. i po tom, co proběhlo řízení před nalézacím soudem a přes veškeré skutečnosti, které zazněly a ani se takového omylu nedovolává, když žalobkyně není legitimována se takového omylu dovolávat. Podnikatelské aktivity žalované 2. nemají s nyní projednávanou věcí nic společného. V řízení nebyl prokázán nedostatek vůle žalované 2. ani jejího manžela. Žalovaná 2. takový nedostatek vůle popírá a tvrdí, že žalobkyně v podání víceméně popisuje to, že se žalovaná 1. starala o své rodiče, jen to popisuje způsobem, kterým se snaží navodit, že rodiče byli ovládáni a odříznuti od okolního světa, což není pravda. Hodnocení důvěryhodnosti výslechu žalované 2. je věcí připadající výlučně nalézacímu soudu, tvrzení žalobkyně o indoktrinaci a vylhaných tvrzení jsou účelová. Ostatně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v usnesení č. j. 70 Co 77/2020-53 ze dne 30. 3. 2020 se klonil k tomu, že snahy o omezení svéprávnosti rodičů žalobkyně jsou zřejmě důsledkem, že rodiče disponovali svým majetkem jinak, než si žalobkyně představovala. Všechna tvrzení obsažená v odvolání žalobkyně jsou buď nepravdivá nebo účelově zkreslená a pouze dokreslují dlouhodobě špatné vztahy v rodině. Soud provedl výslech žalované 2. a měl k dispozici výpis z poskytované péče, s jehož poskytnutím vyslovila žalovaná 2. souhlas. Ze žádného jednání žalované 2. před soudem ani mimo něj nevyplynulo, že není schopna pochopit význam a důvody vedení řízení. Případná nápomoc druhé osoby při výběru právního zástupce není žádnou vadou či důkazem čehokoliv nekalého. Historické vztahy ukazují toliko na dlouhodobou péči a pomoc žalované 1. vůči žalované 2. a jejímu manželovi a dlouhodobé rozpory mezi žalovanou 1. a žalobkyní. V žádném případě není možné z rozdílnosti pohledu na právní zájmy žalované 2. mezi žalobkyní a žalovanou 2. dovozovat, že by žalovaná 2. neměla být schopna hájit své právní zájmy, či že by snad potřebovala opatrovníka. Pro ustanovení opatrovníka není ničím zavdán důvod, kdy žalobkyně se pouze snaží obejít skutečnost, že se ji nepodařilo dosáhnout omezení svéprávnosti žalované 2. v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 37 Nc 1611/2019. Žalobkyně tvrdí, že nátlak na rodiče ze strany žalované vyplývá ze skutečnosti, že datum rozhodnutí [anonymizováno] úřadu o povolení vkladu se shoduje s datem přijetí otce v nemocničním zařízení. Toto tvrzení nemá žádnou právní váhu, když okamžik rozhodnutí katastrálního úřadu nemá žádnou vazbu na duševní zdraví otce. Pouhá časová souslednost dvou událostí není schopna bez dalšího založit kauzální nexus. Tvrzení k odvolání daru jsou ryze účelová, což plyne nejen z okamžiku, kdy byla uplatněna (až v průběhu řízení), kdy vzhledem ke způsobu vedení sporu by bylo takové tvrzení uplatněno nepochybně již v žalobách. Žalovaná 2. uvádí, že dle jejího názoru k žádnému vhození do schránky nedošlo, každopádně nebylo prokázáno, že by dopis byl vůbec doručen žalované 1. Nadto je třeba si uvědomit, že v době, do které zasazuje žalobkyně doručení dopisu o odstoupení žalované 1., byla žalobkyně již právně zastoupena Mgr. [příjmení] a konala různé právní kroky vůči svéprávnosti žalované 2. a jejího manžela a v trestněprávní rovině i vůči žalované 1. Žalovaná 2. považuje za prakticky vyloučené, aby v této době žalobkyně tak zásadní listinu doručovala žalované 1. způsobem, který nezaručuje potvrzení toho, že listina byla skutečně doručena a pokud by tato skutečně byla vhozena do schránky, tak by se o ní nepochybně žalobkyně zmínila v žalobách. Snaha navodit dojem, že se žalobami snažila žalobkyně dosáhnout toho, aby byly účinky darovací smlouvy„ revokovány“, je pouze snahou zpětně vytvořit dojem, že již v té době se žalobkyně domáhala práva z odstoupení od smlouvy, ale vzhledem k textu žalob nemohlo toto tvrzení obstát, naopak spíše utvrzuje žalovanou 2. v přesvědčení, že k vhození listiny o odstoupení do schránky žalované 1. nikdy nedošlo. Žalovaná 2. namítá, že i kdyby snad bylo ze strany žalobkyně přistoupeno k odstoupení od smlouvy, tak žalobkyně nebyla oprávněna tento úkon učinit. K otázce nedostatku právního hodnocení notářského zápisu žalovaná 2. uvádí, že žalobkyně opět účelově zveličuje písařskou chybu, která pravděpodobně vznikla při práci se vzorovým dokumentem, který obsahoval zřejmě text:„ Účastnice, které prohlašují“ a při přepisu byl nedokonale upraven na text„ účastníci, které prohlašují“. Závěry učiněné žalobkyní jsou nelogické, neboť aby daný text měl význam, který dovozuje žalobkyně, tak by musel znít přibližně takto:„ Účastníci, o kterých prohlašují, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je tento notářský zápis a dále prohlašují, že jsou oprávněni nakládat se svým majetkem v rozsahu právního jednání uvedeného v tomto notářském zápisu.“ Verzi o překlepu svědčí ta skutečnost, že sloveso prohlašovat je uvedeno ve tvaru prohlašují (oni) a ne prohlašuji (já). Žalovaná 2. setrvává na tom, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby ve věci, zejména pokud jde o majetek ve vlastnictví žalované 2. V průběhu celého řízení žádný ze svědků ani účastníků řízení vyjma žalobkyně neuvedl nic, co by umožňovalo učinit předběžný závěr, že manžel žalované 2. nebo žalovaná 2. skutečně mohli trpět duševní poruchou, která nebyla jen přechodná, a to takovou, pro niž by byli schopni jen omezeně právně jednat. Naopak žalovaná 2. považuje za zásadní, že dokonce svědkyně navržené žalobkyní - lékařky - shledaly stav manžela žalované 2. za standardní, odpovídající jeho věku. Z jejich výpovědí plyne, že je nic nevedlo k závěru, že by snad měl trpět duševní poruchou. Žalovaný 2. na sklonku života měl zdravotní obtíže, ty ale nebyly psychického rázu, ale toliko rázu tělesného a nemohly mít vliv na jeho duševní zdraví a rozhodování. Žalovaná 2. navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

6. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zčásti potvrdit a zčásti zrušit.

7. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce se z jednání omluvil, o odročení však nežádal.

8. Okresní soud ve vztahu k žalobnímu žádání, o němž rozhodl ve výroku I., dospěl k závěru, že na tomto určení není dán naléhavý právní zájem, když žalobkyně nemá žádný konkrétní naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení vlastnického práva žalované 2. Skutečnosti, z nichž tento naléhavý právní zájem dovozuje tedy příbuzenský vztah, takový právní zájem nezakládají. Pokud by se žalovaná 2. domnívala, že je vlastníkem, pak může takovou žalobu podat sama. Stejně tak další skutečnosti, z nichž dovozuje naléhavý právní zájem, tj. obava z exekučních řízení vedených proti žalované 1., naléhavý právní zájem žalobkyně dle okresního soudu nezakládají, když je opět pouze na žalované 2., pokud by dospěla k závěru, že se chce domáhat svého vlastnictví, aby tak učinila. Okresní soud dále uvádí, že právní zájem nezakládá ani skutečnost, že by žalobkyně mohla být potenciálně dědičkou žalované 2., když takový naléhavý právní zájem na jakémkoliv určení by mohl přicházet v úvahu až teprve v situaci, kdy by žalobkyně získala postavení dědice. S okresním soudem je tak možno souhlasit, že je zcela na žalované 2., zda se bude domáhat vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem či zpochybňovat platnost darovací smlouvy. Nejsou zde žádné skutečnosti, které by mohly založit naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva žalované 2. Žalobkyně takový naléhavý právní zájem nemá ani z toho titulu, že je osobou blízkou, či potenciální dědičkou. Žalobkyně není účastna právního vztahu mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. z darovací smlouvy, požadovaným určením žalobkyně vlastnické právo žalované 2. vnucuje proti její vůli.

9. Současně darování učiněné samotnou žalovanou 2. považuje krajský soud za oddělitelné od ostatního obsahu darovací smlouvy, otázka platnosti zbývajícího obsahu smlouvy tak nemá vliv na platnost darování učiněného žalovanou 2. ve prospěch žalované 1. ohledně nemovitostí uvedených ve výroku I. rozsudku okresního soudu.

10. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

11. Krajský soud naopak dospívá k závěru, že žalobkyně jako dcera a v úvahu přicházející dědička po [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zemřelém 3. 1. 2020, má naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení, o němž bylo rozhodnuto ve výroku II. a III. napadeného rozsudku, tedy že předmětná bytová jednotka byla ke dni jeho úmrtí dne 3. 1. 2020 ve společném jmění manželů, i na určení, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl ke dni 3. 1. 2020 vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 4/5 na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], neboť na základě tohoto určení by mohlo dojít k projednání věcí v pozůstalostním řízení. Řízení se pak účastní všichni v úvahu přicházející dědicové (obě dcery a pozůstalá manželka). Řízení o pozůstalosti bylo zastaveno, neuplatní se proto zde ustanovení § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s., jinak by naléhavý právní zájem dán nebyl.

12. Okresní soud správně zjistil, že mezi Ing. [jméno] [příjmení] a žalovanou 2. jako dárci a žalovanou 1. jako obdarovanou byla uzavřena darovací smlouva dne 2. 12. 2019 ve formě notářského zápisu, na základě které oba dárci bezplatně převedli do výlučného vlastnictví obdarované nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení.

13. Žalobkyně svou žalobu opírá především o tvrzení, že nabývací titul žalované 1., která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, je neplatný. Zpochybňuje platnost darovací smlouvy ze dne 2. 12. 2019, a to především s poukazem na duševní poruchu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž k prokázání tvrzení o duševní poruše, která měla spočívat ve stařecké demenci, navrhuje provedení znaleckého posudku. Žalobkyně v tomto směru tvrdí, že otec trpěl stařeckou demencí smíšeného typu, jejíž příznaky se projevovaly od konce roku 2015 a postupně se zhoršovaly. Okresní soud znalecký posudek neprovedl s tím, že je nadbytečný, když dospěl k závěru, že nebyly zjištěny žádné závažné okolnosti, které by mohly vést k závěru, že v době uzavření darovací smlouvy byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nesvéprávný, nebo že by jednal v duševní poruše, která by ho činila neschopným právně jednat.

14. V řízení bylo poukazováno účastníky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1181/2016, které se zabývá otázkou potřebnosti provedení důkazu znaleckým posudkem na posouzení duševního stavu osoby, když konstatuje, že absence důkazu znaleckým posudkem v případě posuzování, zda právní jednání zemřelé osoby bylo učiněno v duševní poruše, způsobuje zpravidla deficit v podstatných skutkových zjištěních. To neplatí, pokud se tvrzení žalobce o snížených ovládacích nebo rozpoznávacích schopnostech zůstavitele výhradně upíná k období jeho nemocniční hospitalizace, kdy z vyjádření (výslechu) ošetřujících lékařů a zdravotnické dokumentace nevyplývá ani náznak možného duševního postižení zůstavitele v daném období. Z uvedeného rozhodnutí tak vyplývá především zásada, že neprovedení znaleckého posudku v případě posuzování, zda právní jednání již zemřelé osoby bylo učiněno v duševní poruše, způsobuje zpravidla deficit v podstatných skutkových zjištěních. O takový deficit se jedná i v projednávané věci. Krajský soud má za to, že v řízení byla žalobkyní tvrzena konkrétní duševní porucha a byly tvrzeny i skutečnosti, z nichž lze usuzovat na možnost duševní poruchy, resp. nelze bez odborných znalostí duševní poruchu a její vliv na posuzované jednání zcela vyloučit. Jestliže žalobkyně uváděla smíšenou stařeckou demenci, poukazovala na zhoršování paměti, zhoršený fyzický stav, neuskutečněné vyšetření, na které byl dotyčný odeslán, jakož i skutečnost, že Ing. [jméno] [příjmení] vyslechnuté lékařky navštívil dlouhou dobu před učiněním úkonu, pak za této situace nelze návrh na provedení znaleckého dokazování odmítnout. Nejedná se o situaci, kdy by Ing. [jméno] [příjmení] byl v době podpisu darovací smlouvy pozorován lékaři a byly by zde relevantní záznamy vylučující duševní poruchu. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl pokročilého věku, po delší dobu před podpisem darovací smlouvy k lékaři pravidelně nedocházel, současně krátce po podpisu darovací smlouvy dochází k úmrtí. Za těchto okolností bude třeba navrhovaný znalecký posudek provést.

15. Ve vztahu k žalované 2. je však situace odlišná. Zde nebyla v řízení uvedená žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit duševní poruchu, která by činila žalovanou 2. neschopnou úkon učinit, tato tvrzení nebyla uvedena před okresním soudem do okamžiku koncentrace řízení. Žádné podstatné skutečnosti v tomto směru nevyplývají ani z provedených důkazů. Okresní soud tak neměl důvod provádět znalecký posudek k posouzení duševního stavu žalované 2. Žalovaná 2. je po celou dobu plně svéprávná a setrvává na svém učiněném úkonu, pouhé domněnky či obavy o duševní stav matky ze strany žalobkyně (ať už vedeny jakýmkoli motivem) nejsou konkrétním tvrzením, z něhož by bylo možno dovozovat existenci duševní poruchy a ustanovovat znalce k přezkoumání duševního stavu.

16. Krajský soud pak nemá pochybnosti o určitosti a srozumitelnosti notářského zápisu ze dne 2. 12. 2019, když nedostatek, na který žalobkyně upozorňuje, je toliko zjevnou písařskou chybou, kdy pasáž„ účastníci, které prohlašují“ ve skutečnosti je podle obsahu„ účastníci, kteří prohlašují“, což plyne i z následného dalšího textu, že„ jsou způsobilí“ a že„ jsou oprávněni“. Notářský zápis má veškeré stanovené náležitosti včetně prohlášení účastníků, že jsou způsobilí samostatně právně jednat (§ 63 odst. 1 notářského řádu) a nelze v žádném případě dovodit, že by byl pro chybějící náležitosti či pro neurčitost a nesrozumitelnost neplatný, resp. nicotný.

17. Okresní soud se zabýval též tvrzeným odvoláním daru (žalobkyně tvrzení o odvolání daru uvedla nejpozději v podání ze dne 19. 2. 2021) a dospěl k závěru, že žalobkyně odvolala dar, avšak nebylo prokázáno žádné zavrženíhodné jednání, proto k odvolání daru nedošlo. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že pokud není prokázáno žádné jednání, které by mohlo vést k odvolání daru, dar nelze odvolat. Přesto bude třeba, aby okresní soud vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení, jakým konkrétním jednáním, z jakých důvodů (jaké vůbec vytýká jednání v odvolání daru) a kdy konkrétně měla odvolat dar (jak odvolání doručila); dále z čeho konkrétně dovozuje jako osoba neúčastná smlouvy své právo odvolat dar, z jakých důvodů na ni případně takové právo přešlo. Teprve poté bude možno znovu vyhodnotit, zda k tvrzenému odvolání daru mohlo účinně dojít, jaké účinky by takové odvolání daru mělo (zda i zpětně ke dni rozhodnému pro toto řízení) a zda je vůbec třeba k doplněným tvrzením dále dokazovat; pokud ano, bude třeba poskytnout i výzvu k doplnění důkazů dle § 118a odst. 3 o. s. ř., konkrétně primárně zřejmě k doručení odvolání daru.

18. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výrocích II. až VI. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení dle § 219 odst. 2 o. s. ř., když dokazování navržené již před okresním soudem přesahuje možnosti odvolacího řízení.

19. V dalším řízení tedy okresní soud provede především důkaz znaleckým posudkem k posouzení existence tvrzené duševní poruchy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ke dni učinění darovací smlouvy (§ 581 o. z.).

20. Okresní soud pak znovu posoudí, zda bude třeba provést i další navržené důkazy. V případě originálu notářského zápisu vyzve žalobkyni, jak konkrétně by měl být rozhodný pro dokazování (co by se s ním mělo v řízení po vyžádání stát), a na základě toho posoudí, zda je tento důkaz potřebný, a to i v závislosti na dalším doplňování dokazování znaleckým posudkem. Výkaz poskytnuté zdravotní péče je důvodné vyžádat pouze v případě, že tomu nebrání zákonná překážka, a jestliže by současně snad byl potřebný pro vypracování znaleckého posudku.

21. Okresní soud se neopomene vypořádat i s tím, že požadavek na určení, které je obsaženo ve výroku II. rozsudku okresního soudu (bytová jednotka), byl uplatněn dvakrát, a to ve dvou žalobách, které byly následně spojeny ke společnému řízení. Jestliže je uplatněn totožný nárok dvakrát, je třeba řízení o později uplatněném zastavit pro litispendenci.