69 CO 9/2022-274

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa o zaplacení částky 143.352 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných 1. a 2. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2021, č. j. 27 C 324/2020-179,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „ Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 142.288 Kč spolu s úrokem z prodlení: - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7. 25 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, - ve výši 8,25 % z částky 3.982 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 2.918 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný 2. je dále povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení: - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,25 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se zamítá v části o uložení povinnosti žalované 1. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení: - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7. 25 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 23. 2. 2019 do 4. 3. 2019. Žaloba se zamítá v části o uložení povinnosti žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni úrok z prodlení: - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 11. 2017 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 12. 2017 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 1. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 2. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 3. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 4. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 5. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 6. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 7. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 8. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7. 25 % z částky 3.982 Kč od 1. 9. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 1. 10. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 1. 11. 2018 do 22. 2. 2019, - ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 12. 2018 do 22. 2. 2019“

II. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 36.444 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 21.468 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Okresní soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni dlužnou pohledávku z titulu nedoplatku nájemného za období od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2020 142.288 Kč se zákonným úrokem za prodlení - ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, ve výši 7,25 % z částky 3.982 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, ve výši 7,5 % z částky 3.982 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, ve výši 7,75 % z částky 3.982 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, ve výši 8,00 % z částky 3.982 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky 3.982 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 2.918 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, ve výši 7,05 % z částky 3.982 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, to vše to 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalované 1. a 2. dále zavázal k povinnosti nahradit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení částku ve výši 36.604 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Žalobu v rozsahu částky 1.064 Kč s příslušenstvím soud zamítl (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba žalovaní.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 1. odvolání prostřednictvím ustanovené zástupkyně s odůvodněním, že žalobkyně není aktivně legitimována, že není vlastníkem předmětného domu, jak uvedl v podání ze dne 12. 10. 2021 žalovaný 2. Otázka vlastnického práva a aktivní legitimace souvisí s oprávněností podání žalobního návrhu, pokud by žalující nebyla vlastníkem, bylo by nutné žalobu zamítnout. Soud tuto námitku neřešil. Žalovaná 1. připustila, že nájemné bylo stanoveno pravomocným rozsudkem soudu ve věci sp. zn. 27 C 229/2015 ze dne 11. 4. 2016, kdy žalovanou byla [jméno] [příjmení], matka žalovaných v tomto sporu. Nájemné bylo stanoveno s účinností od 8. 7. 2015 do 11. 4. 2016 částkou ve výši 3.990 Kč a s účinností od 12. 4. 2016 částkou ve výši 5.990 Kč měsíčně. Dluh na nájemném lze uplatnit v obecné době tří let, proto žalovaná 1. namítla promlčení. Dále namítala, že nájemní právo na ni nepřešlo, tak jak uvádí žalobkyně, proto není pasivně legitimována k podání žaloby. Předžalobní výzva ji nebyla doručena. Okresnímu soudu dále vytkla, jakým způsobem aplikoval ustanovení § 2279 odst. 1 o. z., bez ohledu na posouzení věcné legitimace a charakteru oprávněnosti užívat byt žalovanou 1. a žalovaným 2. Žalované 1. nesvědčí stejný titul užívání bytu jako žalovanému 2. Na žalovaného 2. přešlo oprávnění užívat byt po smrti otce [jméno] [příjmení] na základě dohody s bývalým majitelem a byl vystaven i nový evidenční list. Na žalovanou 1. mohlo přejít oprávnění užívat byt po smrti matky [jméno] [příjmení]. Žalovaní platí dohromady nájem ve výši 2.008 Kč měsíčně. Okresní soud dále formalisticky převzal rozhodnutí sp. zn. 27 C 229/2015, a to aplikoval na žalovanou 1. i žalovaného 2. bez ohledu na reálný stav bytu, jeho součásti a vybavení. I když se jedná o rozsudek o určení výše nájemného, nelze při jeho aplikaci přihlížet, že rozsudek nelze aplikovat na účastníky napadeného rozhodnutí, a to z důvodu, že stanovuje nájemné vůči osobě odlišné od účastníků tohoto řízení. Kdyby odvolací soud shledal, že odlišnost účastníků není na škodu, pak je nutné vzít úvahu, zda z důvodů různých typů vzniku nájemního vztahu lze rozsudek sp. zn. 27 C 229/2015 aplikovat na účastníky napadeného rozhodnutí a dále pak je nutno reflektovat skutečnost, že za účelem stanovení obvyklého nájemného se používá charakterově jiných žalobních návrhů. Žalobu je nutno zamítnout v celém rozsahu i v případě, že žalovaná 1. není pasivně legitimována. Žalovaná vznesla i námitku věci pravomocně rozhodnuté s odůvodněním, že při zachování skutkového obsahu stejného žalobního návrhu soud nejprve ve věci sp. zn. 19 C 403/2018 žalobní návrh, respektive o něm řízení zastavil, a poté v této právní věci, žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl. Dále žalovaná 1. citovala z odůvodnění usnesení ve věci sp. zn. 19 C 403/2018-280 ze dne 13. 10. 2020, v němž okresní soud konstatoval, že se jedná o věc rozhodnutou, kdy o výši nájemného bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2016, č. j. 27 C 229/2015-314 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2018, č. j. 69 Co 89/2018-542, který nabyl právní moci 8. 11. 2018, takže toto nájemné od 8. 10. 2015 do 11. 4. 2016 činí 3.990 Kč a od 12. 4. 2016 nadále 5.990 Kč. Žalobou ve věci 19 C 403/2018 se žalobkyně po právní moci rozsudku sp. zn. 27 C 229/2015 domáhala zaplacení nájemného právě za dobu 8. 7. 2015 do 31. 3. 2019, když si dlužné nájemné kapitalizovala. O výši nájemného bylo pravomocně rozhodnuto, není možno rozhodovat o rozhodnutém. V případě žalobkyně je nutno, aby se svého nároku domáhala exekuční cestou, pokud nájemné žalovaní dobrovolně nezaplatí. Žalovaná 1. dále apelovala na čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví. Dle žalované 1. žalující strana porušuje toto ustanovení listiny tím, že zneužívá své prozatímní vlastnické právo na úkor žalované 1., úmyslně neplní povinnosti, které jako prozatímní vlastník má plnit, a to byt udržovat v obyvatelném stavu a vybavit jej alespoň základním vybavením, zajistit základní funkcionality. V rozporu s citovaným článkem Listiny je jednání žalující strany, která žalovaným dělá naschvály v podobě odpojení dodávek energií. Žalovaná 1. dále poukázala na svůj velmi vážný zdravotní stav. Okresní soud, kromě toho, že nesprávně zjistil skutkový stav věci, že vina za neplacení úhrad spojených s užíváním bytu leží pouze na straně žalovaných, nicméně dle žalované 1. jde vina k tíži žalující, která žaluje při absenci aktivní věcné legitimace a z rozsudku, jenž nelze aplikovat na právní status žalované 1. Na žalovaného 2. přešlo oprávnění užívat byt po smrti otce [jméno] [příjmení], na odvolatelku mohlo přejít užívat byt až po smrti matky [jméno] [příjmení]. Žalovaná 1. se domáhala, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu, žalobu vůči ní zamítl zcela.

4. Žalovaný 2. podal velmi obsáhlé odvolání, kdy namítal zejména tu skutečnost, že soud nemůže o věci rozhodnout bez vyřešení předběžné otázky, kdo je vlastníkem nemovitosti a posouzení aktivní legitimace žalobkyně a bez vyřešení vad rozsudku sp. zn. 27 C 229/2015 a přístupu k soudu dle § 118 o. s. ř. a řádného poučení soudu žalovaného 2. Vyslovil názor, že obecný soud má za povinnost vyřešit předběžnou právní otázku, kdo je nájemcem bytu a nepostupovat bez řádného zdůvodnění dle § 2279 o. z. a neposoudit právní stav na základě dodaných a označených listin, jakož i přístupu k nájemní smlouvě žalovaného 2. po smrti otce [jméno] [příjmení], když se jedná o ochranu„ poctivého nájemce“. Rovněž ve vztahu mezi žalovanými a žalobkyní, spočívající v problematice platnosti či neplatnosti smlouvy z 29. 1. 2015, jakož i vlastnického práva k dané nemovitosti, si soud musel být vědom toho, že žalovaný 2. na uvedených smlouvách neparticipoval a neměl je jak ovlivnit, proto se může domoci svého práva pouze soudní cestou a přístupem k soudu, který mu byl upřen nerealizovaným poučením v rozporu s ustálenou judikaturou. Žalovaný 2. dodal listiny, označil důkazy prokazující neoprávněnou držbu nemovitostí všech vlastníků od roku 2008. Z knihovní vložky [číslo] jasně vyplývá, že nemovitost přešla na stát na základě Benešových dekretů a vlastníkem nemovitosti po odejmutí neoprávněnému restituentovi je Česká republika a nikdy tak nemohlo dojít k nabytí vlastnictví nemovitostí Statutárním městem Olomouc na základě rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2008, č. j. 18 C 202/2008-61 Okresní soud v Olomouci měl v roce 2008 vycházet z rozsudku téhož soudu ze dne 17. 8. 2006, č. j. 10 C 161/1997-85, který byl titulem pro odnětí majetku oprávněné restituentce [jméno] [příjmení] ke smlouvě registrované 30. 3. 1992 a následně 17. 8. 1992 darované [jméno] [příjmení], jak je odůvodněno v rozsudku č. j. 10 C 161/97-85. Právní stav nemovitosti se tímto rozsudkem vrátil před rok 1990. Dle žalovaného 2. jednotlivé navazující kupní smlouvy jsou neplatné, žalobkyně není oprávněným vlastníkem předmětné nemovitosti. Výpověď z nájmu bytu a další žaloby jsou tak pro tyto vady a aktivní legitimaci žalobkyně k žalobám od samého počátku neplatné a nicotné, kdy toto nastává přímo ze zákona a soud k tomu měl přihlédnout z úřední povinnosti. Skutečným vlastníkem na základě rozsudku č. j. 10 C 161/97-85 je [země] [územní celek] si muselo být vědomo, že nemohlo být vlastníkem ze zákona, jednalo se o majetek zabavený na základě Benešových dekretů. Z důvodů, které žalovaný 2. podrobně v podaném odvolání vylíčil, vyvodil závěr, že se soud nezabýval nastolenou právní otázkou posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně z důvodu nejasného vlastnictví. Opět aplikuje ustanovení § 2279 odst. 1 o. z. bez ohledu na doložený skutkový stav a argumentaci dle ustanovení § 2238 o. z. na ochranu„ poctivého nájemce“. Ze skutkového zjištění soudu prvého stupně je zřejmé, že žalobkyně odpojila přívod elektrické energie v rozporu s energetickým zákonem a způsobila škodu nemalého rozsahu. Soud prvého stupně vadně zjistil stav vyúčtování, neboť od roku 2010 nebylo nikým z domnělých vlastníků řádně vyúčtováno pro byt užívaný žalovanými. Soud se nevypořádal s nastolenou otázkou vlastnictví nemovitosti. Žalovaný 2. se domáhal změny napadeného výroku v jeho vyhovujícím rozsahu, aby žaloba byla zamítnuta zcela.

5. Žalobkyně se k podanému odvolání žalovaných vyjádřila a uvedla, že je jako vlastník uvedena v katastru nemovitostí a [země] její vlastnické právo k domu a bytu nezpochybňovala. [příjmení] je, že právo hospodaření ke dni 23. 11. 1990 příslušelo MěNV [obec] po dobu několika desítek let, přičemž žalovaní své právo nájmu odvozovali rovněž z rozhodnutí o přidělení bytu matce [jméno] [příjmení] vydaného MěNV [obec] s následným přechodem práva nájmu na žalované dle § 2279 odst. 1 o. z. na dobu dvou let. Po zrušení restituce soudem, se nemovitost musela vrátit původnímu vlastníku, tj. Podniku bytového hospodářství [obec]. V průběhu doby však všechny nemovitosti ve vlastnictví tohoto podniku přešly do majetku [územní celek] [územní celek] dům prodalo soukromým vlastníkům, kteří nemovitost prodali žalobkyni. Po smrti otce obou žalovaných [jméno] [příjmení] přešlo právo nájmu na manželku zůstavitele [jméno] [příjmení] dle § 707 odst. 1 obč. zák. Tvrdí-li žalovaný 2., že na něj přešlo právo nájmu dle smlouvy s vlastníkem, pak žalobkyně nevylučuje, že [jméno] [příjmení] takovou smlouvu s [jméno] [příjmení] uzavřel, avšak on sám vlastnické právo k nemovitosti na základě chybně vydané restituce nikdy právoplatně nenabyl, a to bylo konstatováno i v rozsudcích Okresního soudu v Olomouci, jimiž byla nemovitost vrácena městu [obec]. Žalobkyně se domáhala potvrzení rozsudku soudu prvého stupně.

6. Ve vyjádření žalovaných 1. a 2. bylo dále uvedeno, že žalobkyně energie žalovanému 2. nepřipojila, tudíž ani žalované 1. Dále napadali, zpochybňovali vlastnictví žalobkyně k předmětné nemovitosti, která nemohla být kupní smlouvou převedena na žalobkyni. Z těchto důvodů také zpochybňovali právo žalobkyně žádat dlužné nájemné, když dle jejich názoru nestačí pro tuto skutečnost fakt, že žalobkyně je zapsána na LV jako vlastník, podstatné je objasnit, zda tam jako vlastník vůbec zapsána být mohla v souladu s právním řádem České republiky.

7. K vyjádření žalobkyně se dále vyjádřil žalovaný 2., v němž v podstatě opakoval námitky uvedené v předchozích podáních.

8. Dále se vyjádřila žalobkyně, a to zejména k námitce žalovaných, zpochybňující vlastnické právo žalobkyně, s tím, že tato otázka byla opakovaně posuzována. Jako příklad uvedla rozhodnutí NS ČR ze dne 7. 9. 2016, č. j. 30 Cdo 1289/2016-675 o dovolání žalované 1. proti rozhodnutí Krajského soudu [obec] – pobočka v Olomouci, č. j. 12 Co 155/2015-617, které skončilo zamítnutím. Zcela shodně rozhodl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 7. 3. 2019 ve věci sp. zn. 26 Cdo 384/2018 o dovolání manželů [příjmení] proti rozsudku Krajského soudu [obec] – pobočka v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, č. j. 69 Co 376/2017-187. Všechna rozhodnutí se týkala domu [adresa] v kat. území [ulice] ulice. Podstatné pro posuzovanou věc je právní názor vyslovený v rozhodnutích, na která žalobkyně poukázala, že nájemci nemají právní zájem na tom, aby se určení vlastnického práva vůbec domáhali. Neobstojí ani námitka žalovaného 2., že se stal nájemcem bytu po smrti svého otce v rozporu s tehdy platným ustanovením § 707 odst. 1 obč. zák., na základě dohody s [jméno] [příjmení]. Jmenovaný nikdy nebyl vlastníkem a nemohl proto platné smlouvy uzavírat.

9. Odvolání žalovaných je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v jeho vyhovujících výrocích I. a II. podle § 216 odst. 2 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. v neúplné apelaci s důrazem na uplatněné odvolací námitky a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné pouze v rozsahu části požadovaného úroku z prodlení.

10. Okresní soud zjistil všechny skutečnosti pro věc právně významné správně. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužného nájemného za dobu od října 2017 do 30. 9. 2020 v částce 3.982 Kč měsíčně. Jde o nezaplacenou část nájemného ve výši rozdílu částky 5.990 Kč, která byla určena soudem jako měsíční nájemné za užívání bytu s účinností od 12. 4. 2016 nadále, ve sporu mezi žalobkyní a žalovanými 1. a 2., kteří do řízení vstoupili jako nástupci po zemřelé matce [jméno] [příjmení] pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2019, č. j. 27 C 229/2015-314 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 9. 2018, č. j. 69 Co 89/2018-542 a částkou 2.008 Kč, kterou měsíčně žalovaní fakticky na nájemném za užívání bytu žalobkyni hradí. Rozsudek nabyl právní moci 9. 11. 2018 a bylo jím závazně ve vztahu mezi účastníky rozhodnuto o výši nájemného, které jsou žalovaní 1. a 2. povinni žalobkyni s účinnosti od 12. 4. 2016 nadále platit za užívání bytu, jehož se po smrti matky [jméno] [příjmení] stali společnými nájemci (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně se zvýšeného nájemného, které žalovaní podle pravomocného určujícího výroku soudu nezaplatili, nemohla domoci jinak, než podáním žaloby na plnění– na zaplacení dlužného nájemného. Určující výrok rozsudku je pro účastníky závazný, jak bylo již uvedeno, nicméně nelze podle něj navrhnout exekuci (výkon rozhodnutí). Žalobkyně se důvodně domáhá touto žalobou splnění povinnosti, když mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaní v této soudem určené výši nájemné v žalovaném období nezaplatili. Okresní soud v odůvodnění rozsudku zcela správně uvádí, že dříve vedený spor mezi účastníky o zaplacení dlužného nájemného za období roku 2015 – 30. 11. 2018, nevytváří pro toto řízení překážku věci pravomocně rozhodnuté, pro kterou by bylo třeba řízení v této věci zastavit (§ 159a odst. 4 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř.). Předchozí řízení skončilo zastavením pro zpětvzetí návrhu usnesením ze dne 13. 10. 2020, č. j. 19 C 403/2018-280. V tomto předcházejícím sporu o zaplacení dlužného nájemného nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé, o nároku, který žalobkyně žalobou uplatnila, řízení skončilo procesním rozhodnutím, které neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, na který žalovaní poukazovali, nezakládá.

11. I ostatní námitky, které žalovaní uvedli, jsou bez právního významu. To se týká námitky nedostatku aktivní legitimace žalobkyně založené na tvrzení, že není vlastníkem nemovitosti pozemku p. č. st. 700, jehož součástí je budova [adresa] [část obce] v kat. území Nová Ulice, že skutečným vlastníkem má být [země]. Námitka žalovaných je zjevně účelová a pro toto řízení již bez právního významu.

12. Jak bylo již výše uvedeno, o výši nájemného za užívání bytu, které žalobkyně v tomto řízení vymáhá, bylo pravomocně a závazně ve vztahu mezi účastníky rozhodnuto. Žalobkyně se určení nájemného vůči žalovaným domohla z titulu postavení vlastníka uvedené nemovitosti a pronajímatele bytu. Z titulu téhož postavení vlastníka a pronajímatele bytu byla žalobkyně žalovanými žalována o neplatnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 2. 8. 2017. Řízení skončilo zamítnutím žaloby rozsudkem Okresního soud v Olomouci ze dne 23. 5. 2019, č. j. 23 C 318/2017-361 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 1. 2020, č. j. 69 Co 230/2019-246 (dovolání žalovaných proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2464/2021-570). Z úřední činnosti soudu je známo, že k žalobě podané žalobkyní bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 7. 2019, č. j. 27 C 33/2018-143 o povinnosti žalovaných vyklidit byt, který po skončení nájmu žalovaní i nadále užívají. Soudy v těchto řízeních závazně rozhodly o tom, že žalobkyně je věcně legitimována z titulu postavení vlastníka nemovitosti a pronajímatele bytu. Pravomocné výroky soudních rozhodnutí v řízeních vedených mezi účastníky, jsou závazné i pro soud v této právní věci (§ 159a odst. 3 o. s. ř.).

13. Žalobkyně nemovitost nabyla úplatně kupní smlouvou uzavřenou 29. 1. 2015 s účinky vkladu práva 29. 1. 2015 a od té doby nedošlo k žádné změně zápisu vlastnického práva oproti stavu, který tu byl v době rozhodování o určení výše nájemného. Žalobkyně je po celou dobu ve v katastru nemovitostí zapsaným vlastníkem a zápis vlastnického práva ve prospěch žalobkyně nebyl za celou dobu zpochybněn nikým, kdo by tvrdil, že oproti stavu zapsanému v katastru nemovitostí má k nemovitosti věcné (vlastnické) právo.

14. Povinnost žalovaných platit nájemné z bytu i poté, co nájemní poměr skončil, vyplývá z ustanovení § 2295 o. z. Podle tohoto ustanovení zákona platí, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

15. Důvodná není ani námitka promlčení, kterou žalovaní vznesli již v řízení před soudem prvého stupně. Okresní soud v odůvodnění rozsudku zcela správně uvádí, že promlčecí doba tří let začala plynout až den poté, co nabyl právní moci rozsudek, jímž výše nájemného byla soudem určena – od 10. 11. 2018 a žaloba v této věci byla podána 20. 10. 2020 Okresní soud v rámci rozhodnutí o podané žalobě, ve výroku III. rozsudku zohlednil skutečnost, že v rozhodném období od 23. 9. 2020 do 30. 9. 2020 byla v bytě užívaném žalovanými odpojena elektřina a žalobu v částce 1.064 Kč s příslušenstvím zamítl.

16. Okresní soud správně přiznal jistinu dluhu částku 142.288 Kč z titulu dlužného nájemného za období, za které se žalobkyně nedoplatku zvýšeného nájemného podle jeho určení soudem domáhala. V této části je rozsudek okresního soudu správný. Důvodem změny napadeného rozsudku v jeho výroku I. je nesprávně stanovená doba, od kdy se žalovaní ocitli v prodlení s placením zvýšeného nájemného a od kdy má žalobkyně právo na úrok z prodlení.

17. Bylo již výše zmíněno, že rozsudek, jímž nájemné za užívání bytu bylo pravomocně stanoveno, nabyl právní moci 9. 11. 2018. Je proto vyloučeno žádat úrok z prodlení za dobu předcházející právní moci tohoto rozsudku, od 1. 11. 2017, jak žalobkyně v návrhu petitu výroku rozsudku uvedla.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. V tomto případě je splatnost dlužného nájemného v závislosti na výzvě věřitele (žalobkyně). Povinnost žalovaných zaplatit dluh vyplývající ze zvýšeného nájemného určeného soudem se nestala splatnou do té doby, než žalobkyně o její splnění požádala. Žalobkyně k otázce, kdy se dluh vymáhaný v tomto řízení stal splatným, uvedla, že k zaplacení žalované poprvé vyzvala žalobou, která u Okresního soudu v Olomouci byla vedena pod sp. zn. 19 C 403/2018. Z obsahu tohoto spisu odvolací soud zjistil, že žalovanému 2. byla žaloba o zaplacení dlužného zvýšeného nájemného doručena 22. 2. 2019. Od 23. 2. 2019 se ocitl v prodlení a od tohoto data je povinen platit zákonný úrok z prodlení. Žalované 1. byla žaloba doručena později 4. 3. 2019, v prodlení se ocitla 5. 3. 2019 a od tohoto data, kdy v prodlení byli oba žalovaní, jsou povinni úrok z prodlení z dlužných částek měsíčního zvýšeného nájemného platit společně a nerozdílně až do úplného zaplacení dluhu. Ve zbývající části úroku z prodlení, za dobu předcházející doručení výzvy k zaplacení žalované 1. a žalovanému 2. byla žaloba zamítnuta.

20. Důvodem změny napadeného výroku I. rozsudku je odlišný právní názor odvolacího soudu, od kdy počíná prodlení žalovaných (§ 220 o. s. ř.).

21. Protože odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil, pak podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvého stupně. Ve shodě se soudem prvého stupně podle výsledku řízení vzniklo žalobkyni právo na náhradu všech účelných nákladů, které v této fázi soudního řízení vynaložila (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Neúspěch žalobkyně jen o části příslušenství pohledávky je zanedbatelný a není důvod tuto skutečnost promítnout do výše náhrady nákladů řízení. Odměna činí 6.860 Kč za úkon právní služby x 4 úkony (ve výčtu uvedeném v odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně) = 27.440 Kč, k tomu 4x 300 Kč režijní paušál = 1.200 Kč, k tomu jízdné vlakem 36 Kč, ztráta času cestou z [obec] do [obec] a zpět 6 půlhodin po 100 Kč = 600 Kč a zaplacený soudní poplatek 7.168 Kč Náklady účelně žalobkyní vynaložené činí celkem 36.444 Kč a tuto částku jsou žalovaní 1. a 2. povinni žalobkyni na náhradě zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. V odvolacím řízení odměna za úkon činí 6.820 Kč a náleží za tři úkony – dvě písemná vyjádření a účast u odvolacího jednání dne 24. 5. 2022, celkem odměna činí 20.460 Kč, k tomu 3x 300 Kč režijní paušál = 900 Kč, cestovné právního zástupce 2x 54 Kč = 108 Kč Náklady odvolacího řízení účelně žalobkyní vynaložené činí celkem 21.468 Kč a tuto částku jsou žalovaní 1. a 2. povinni žalobkyni na náhradě zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).