69 Co 99/2022- 185

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Pirka a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Renáty Polákové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 427/2021-152 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalobci povinnost zaplatit za soudní poplatek částku [částka] (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Takto nalézací soud rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb., v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví], a dále spoluvlastníkem podílu ve výši [číslo] na společných částech v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] a dále je spoluvlastníkem nebytové jednotky s podílem o velikosti [číslo], nebytová jednotka v budově [adresa], je zapsaná na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], se kterou souvisí i spoluvlastnický podíl na budově v budově [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] o velikosti [číslo] (dále též NB 24). Žalovaný byl minimálně od roku 2017 osobou odpovědnou za správu předmětných nemovitostí. Statutárním orgánem žalovaného je od [datum] společnost [právnická osoba] Žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek a poskytovatelem služeb v předmětném domě. Žalovaný doručil žalobci dne [datum] opravné vyúčtování služeb a ostatních nákladů, žalobce dne [datum] doručil námitky, na které nebylo nijak reagováno. Žalovaný dále žalobci v období od [datum] do [datum] nezaslal vyúčtování služeb a ostatních nákladů k nebytovému prostoru za rok 2018 a v období od [datum] do [datum] za rok 2019. Žalovaný dále doručil žalobci dne [datum] vyúčtování služeb a ostatních nákladů k bytu za rok [rok], ten na to reagoval námitkami doručenými dne [datum], na ně rovněž nebylo ze strany žalovaného nijak reagováno.

3. Po právní stránce soud posoudil věc dle zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále též„ zákon o poskytování služeb“) a co se týká vyúčtování služeb za rok [rok] pak v aktuálně účinném znění. Soud dále věc posuzoval podle zákona č. 89/25012 Sb. - občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále též„ o. z.“). Co se týká vyúčtování za rok 2019, soud se řídil zákonem č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu.

4. Ohledně prvního nároku, tedy nevypořádání námitek žalobce z opravného vyúčtování za rok 2017, které bylo žalobci doručeno dne [datum], soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2495/09, nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 5417/2016). Pokud žalobce uplatnil ve lhůtě 30 dní od doručení opravného vyúčtování za rok [rok], tedy dne [datum] námitky, měl je žalovaný do [datum] vyřídit dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o poskytování služeb, a to bez ohledu na skutečnost, že již jednou vyřídil námitky k prvnímu vyúčtování za rok [rok]. Pokud tak neučinil, vzniklo žalobci právo dle ustanovení § 13 zákona o službách na pokutu ve výši [částka] za každý den prodlení. Za období od [datum] do [datum] tak pokuta činila částku [částka] ([číslo] * 50). Námitky k řádnému i k opravnému vyúčtování ze strany žalobce se obsahově lišily.

5. Stejně tak žalobci vzniklo právo na nevyřízení námitek k vyúčtování k bytu za rok 2020. Žalovaný nesporoval pozdní zaslání námitek dne [datum], a souhlasil s tvrzením žalobce, že lhůta k podání námitek žalobci běžela od [datum], žalobci tak vzniklo právo na pokutu v období od [datum] (po uplynutí 30 dní od doručení námitek) do [datum], tedy za 112 dní a pokuta tak činila částku [částka] (112 * [částka]).

6. Žalovaný dále sporoval, že by byl povinen doručovat vyúčtování služeb a poskytnutých plnění v případě jednotky, která je spoluvlastněna více osobami, které si dle ustanovení § 1185 odst. 2 o. z. nezvolily svého společného zástupce. K tomu soud konstatoval, že v roce 2017 žalovaný poslal první i druhé vyúčtování k nebytové jednotce žalobci a stejně tak učinil i u vyúčtování za rok 2020. Právo účastnit se správy společné věci mají všichni spoluvlastníci nebytové jednotky. Navíc splatnost doplatku či nedoplatku je pak vázána na řádné doručení vyúčtování (§ 7 odst. 1 zákona o poskytování služeb). Pokud by žalovaný nemusel doručovat nikomu, když není ustanoven společný zástupce, není zřejmé, kdy by nastala splatnost vyúčtování. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1859/2019, ze dne [datum rozhodnutí], které nevylučuje, aby pro účely hlasování na shromáždění vlastníků jednotek zastupoval vlastníky, kteří nezvolili společného zástupce, jeden ze spoluvlastníků. Dovodil následně, že pokud si podíloví spoluvlastníci jednotky nezvolí společného zástupce, musí být vyúčtování služeb dle zákona o službách doručené každému ze spoluvlastníků. Za rok 2018 tak soud přiznal žalobci pokutu za období od [datum] (do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období musí poskytovatel služeb vyhotovit vyúčtování) do [datum], tedy za 898 dní, celkem částku [částka] (898 * 50). Za rok [rok] to pak bylo období od [datum] (dle zákona č. 209/2020 Sb.) do [datum], prodlení celkem v délce 408 dní činilo pokutu ve výši [částka] (408 * 50).

7. Soud se neztotožnil s námitkami žalovaného, že po něm nelze zaplacení pokuty spravedlivě požadovat. Jakkoli je částka [částka] vysoká pro společenství vlastníků jednotek, jehož jedinou činností je správa domu a pozemku, jedná se o prodlení ve čtyřech případech a až pak součet těchto částek je poměrně vysoký. Zákon o poskytování služeb tak má motivovat společenství vlastníků jednotek k tomu, aby řádně vyúčtovávalo poskytnuté služby, není to nástroj pouze pro pronajímatele bytů, jak tvrdil žalovaný. Žalobce je skutečně aktivní v podávání nejrůznějších námitek k ročním vyúčtováním, a u stejného soudu již byl veden jeden spor. Nicméně toto právo nelze žalobci upřít a nelze to považovat za důvod, pro který nelze spravedlivě požadovat hrazení pokuty. Je–li to způsob, jakým si žalobce vyřizuje účty vůči společenství vlastníků jednotek, jedná se o způsob v souladu se zákonem. Soud zdůraznil, že žalobce nepožaduje pokutu za to, že námitky nebyly vyřízeny řádně, nebo že žalovaný nereagoval na další řetězící se námitky. Žalobce se omezil na dvě úplně nevyřízené reklamace a dvě nedoručená vyúčtování a toto právo mu nelze upřít. Proto žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu účastníků ve sporu.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání a to do jeho výroků II. a III. Předně nalézacímu soud vytkl, že nepřihlédl k tvrzení žalovaného, že žalobce musí ve smyslu ustanovení § 1185 odst. 2 věta první o. z. zmocněn ostatními spoluvlastníky předmětné nebytové jednotky [číslo] (dále jen„ NB 24“) k podání žaloby v rozsahu vztahujícím se této jednotce, když v tomto smyslu nijak nezkoumal zmocnění žalobce ostatními spoluvlastníky k podání žaloby. Žalobce k podání žaloby ve vztahu k NB 24 oprávněn nebyl, neboť žalovaný nemá informace o tom, že by jej spoluvlastníci NB 24 zvolili jako společného zástupce k uplatňování jejich nároků ve smyslu ustanovení § 1185 odst. 2 věta první o. z. Nalézací soud tak nesprávně posoudil věcnou aktivní legitimaci žalobce.

9. Dále pak nalézacímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil, že v případě nezvolení společného zástupce spoluvlastníků je žalovaný povinen doručovat vyúčtování všem spoluvlastníkům, neboť je na daný vztah nutné aplikovat obecná ustanovení o spoluvlastnictví. Ovšem takový závěr je nesprávný, neboť v případě aplikace obecných ustanovení o spoluvlastnictví by spoluvlastníci byli v solidárním postavení věřitelů, resp. osob, vůči kterým je žalovaný povinen plnit svou povinnost, a bylo by tedy zcela dostatečné, pokud by tuto splnil pouze vůči jednomu z nich.

10. Dále pak nalézací soud nesprávně posoudil, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění moderačního práva soudu a nesnížil žalobcem uplatněnou pokutu. Nesprávně konstatoval, že pokud si žalobce prostřednictvím žaloby vyřizuje účty se žalovaným a dalšími spoluvlastníky, tak je to způsob, který je po právu a nelze jej odepřít, když se zjevně jedná o šikanózní výkon práva v rozporu s dobrými mravy a soud by takový výkon odepřít měl.

11. Dále nalézací soud nesprávně vyhodnotil účelnost nároku, když žalovaný je ve vztahu k NB 24 jedním ze spoluvlastníků, přičemž tito v drtivé většině jsou také vlastníky bytové jednotky v domě. Tito tak uhradí žalovanou pokutu prostřednictvím žalovaného a jemu placených poplatků, žalobce po obdržení plnění by následně měl část odpovídající spoluvlastnickým podílům na NB 24 vydat ostatním spoluvlastníkům jakožto s ním solidárním věřitelům, čímž se pomyslný kruh uzavře. Neúčelnost a neefektivnost je z uvedeného zjevná, což lze považovat přinejmenším za důvod hodný zvláštního zřetele pro uplatnění moderačního práva soudu.

12. Odvolacímu soudu navrhl, aby změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.

13. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Konstatoval, že trvá na tom, že mu svědčí věcná aktivní legitimace v tomto sporu. Dále pak zdůraznil, že vyúčtování pro NB 24 za rok [rok] s datem vypracování [datum] a rok [rok] s datem vypracování [datum] předal právní zástupce žalovaného [příjmení] [příjmení] žalobci v průběhu soudního jednání u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne [datum]. Soud oba dokumenty založil do soudního spisu. Obě tato vyúčtování vykazují velké nedoplatky, které neodpovídají skutečnosti. Vyúčtování NB 24 r. [rok] vykazuje nedoplatek [částka] a vyúčtování NB 24 r. 2019 vykazuje nedoplatek [částka]. Na obě tato vyúčtování NB 24 za rok [rok] a za rok [rok] žalobce dne [datum] řádným způsobem uplatnil námitky. Žalovaný na tyto námitky dosud žádným způsobem nereagoval, tedy i přes spor vedený před soudem a opakované výzvy žalovaný stále porušuje své povinnosti.

14. Pokud žalovaný tvrdí, že vyúčtování pro NB 24 doručoval za spoluvlastníky přímo nájemníkovi dané jednotky, pak poukázal na to, že vyúčtování určená pro vlastníka/vlastníky jednotky nejsou a nemohla být totožná s vyúčtováním pro nájemce, a to zejména (a ne pouze) z toho důvodu, že služby spojené s vlastnictvím jednotky nejsou ty samé služby, které jsou spojené s nájmem jednotky (např. nelze nájemníkovi účtovat úhradu do fondu oprav, úhradu pro správu domu, pojištění domu, apod.). Pokud pak měl žalovaný k dispozici tato vyúčtování a žalobce se jich domáhal, nic nebránilo žalovanému, aby mu je zaslal nebo předložil, tedy vyhnul se jakýmkoli sankcím za nesplnění jejích povinností. Zdůraznil, že se toliko domáhá svých práv a pro moderaci výše pokuty není jediný důvod. Žalovaná krom členských příspěvků má příjem od společnosti [právnická osoba], [IČO], za umístění trafostanice v domě, a příjem od firmy AIRWAYNET za umístění a provoz internetového převaděče v prostorách domu a příjem za průjezd domem a dvorem od vlastníků garáží, kteří nejsou spoluvlastníky domu.

15. Dále pak žalobce popřel, že by se z jeho strany jednalo o jakékoli šikanózní jednání, když se pouze domáhá svých práv. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek potvrdil.

16. K dotazu odvolacího soudu u jednání dne [datum] pak účastníci učinili nesporným, že v rozhodném období nebyl zvolen společný zástupce, který měl vykonávat práva spoluvlastníků NB 24 vůči osobě odpovědné za správu domu.

17. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Nalézací soud zjistil spolehlivě skutkový stav věci, konečně proti jeho skutkovým zjištěním neměli účastníci výhrad. Nicméně odvolací soud se odchyluje od právního posouzení nalézacího soudu, pokud dospěl k závěru, že bylo povinností žalovaného doručovat vyúčtování za každé období všem spoluvlastníkům NB 24 za situace, kdy nebyl zvolen společný zástupce, který měl vykonávat práva spoluvlastníků NB 24 vůči osobě odpovědné za správu domu. Tento závěr nalézacího soudu nemá zákonné opodstatnění. Nalézací soud tento svůj právní závěr podložil úvahou, že pokud by žalovaný nemusel nedoručovat nikomu, když není ustanoven společný zástupce, není zřejmé, kdy by nastala splatnost vyúčtování, když poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1859/2019. Toto rozhodnutí však není případné ve vztahu ke zde projednávané věci. Řízení před Nejvyšším soudem se jednak týkalo jednotky ve společném jmění manželů a práva jejich hlasování na shromáždění, a jednak právní věta citovaného rozhodnutí („ Nebudou-li stanovy vyžadovat, aby společný zástupce předložil písemnou plnou moc, může o svém oprávnění jednat za ostatní spoluvlastníky (druhého manžela) informovat společenství ústně, nejčastěji při zjišťování prezence. I když výslovně neprohlásí, že zastupuje také ostatní spoluvlastníky (druhého manžela), může jeho zástupčí oprávnění podle okolností vyplývat i ze skutečnosti, že se jako jediný spoluvlastník (jeden z manželů) dostaví na shromáždění a jiný spoluvlastník (druhý manžel) nedá před zahájením shromáždění relevantním způsobem najevo své námitky, a konkludentně tak vyjádří souhlas s tím, aby ho přítomný spoluvlastník (manžel) zastupoval. Jde-li o jednotku, která je ve společném jmění manželů, spravují ji oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. [příjmení] hlasováním nedochází k nakládání se součástí společného jmění, nemění se podstata společného jmění ani se nesnižuje (nezvyšuje) jeho hodnota. Jedná se o obvyklé a pravidelné jednání spojené s vlastnictvím jednotky v režimu bytového spoluvlastnictví a s tím souvisejícím členstvím ve společenství vlastníků) nikterak nedopadá na právní posouzení této věci, neboť řeší možné zastoupení mezi manžely.“) na zde souzenou věc nikterak nedopadá.

19. Navíc odvolací soud poznamenává, že i v citovaném rozhodnutí podává Nejvyšší soud jasný výklad, že v § 1185 odst. 2 o. z. je upraven způsob, jakým spoluvlastníci realizují svá práva vůči společenství vlastníků (správci domu). Jde o ustanovení kogentní, proto je-li jednotka ve spoluvlastnictví dvou či více osob nebo ve společném jmění manželů, jsou spoluvlastníci (manželé) povinni zvolit si jednoho společného zástupce, který za ně bude jednat se společenstvím vlastníků (správcem domu). Nejvyšší soud rovněž poukázal v této souvislosti na to, že je třeba rozlišovat mezi oprávněním vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění jinou osobou odlišnou od vlastníka jednotky a povinností spoluvlastníků jednotky (manželů majících jednotku ve společném jmění) zmocnit společného zástupce, který vykonává jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. V této věci se však právě jedná o povinnost zmocnit společného zástupce, který vykonává jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu.

20. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v rozhodném období žádný společný zástupce zvolen nebyl. Jinak řečeno, byli to tedy právě spoluvlastníci NB 24 (a mezi nimi i žalobce), kteří nesplnili zákonem jim uloženou povinnost stanovenou jim kogentním ustanovením § 1185 odst. 2 o. z. a znemožnili tak de facto žalovanému řádné doručení vyúčtování. Komentářová literatura k citovanému zák. ustanovení pak podává jasný výklad, že pokud jednotka bude ve spoluvlastnictví, bude nadále třeba k jednání za její spoluvlastníky (včetně společného jmění manželů) výslovného zmocnění. O zmocnění spoluvlastníka budou zřejmě platit přiměřeně § [číslo] až [číslo] o správci společné věci.

21. Výklad práva, který zaujal nalézací soud, tedy že za tohoto stavu bylo povinností žalovaného jednat se všemi spoluvlastníky NB 24 a všem doručovat veškeré písemnosti, by vedl ke zjevné nespravedlnosti vůči žalovanému. Spoluvlastníci NB 24 by se totiž výslovným jednání contra legem (nesplněním zákonné povinnosti) domohli více práv, tedy toho, že by každému z nich muselo být doručováno řádné vyúčtování v zákonem stanovených lhůtách, než by tomu bylo v případě stavu právního, kdy by bylo doručováno právě a toliko společnému zástupci. Žalovanému by tak rovněž bezdůvodně vznikaly vícenáklady spojené s povinností pořizovat více pare vyúčtování a náklady s poštovným, jakož i povinnost„ pátrat“ po doručovací adrese každého ze spoluvlastníků, kteří vždy nemusejí být totožní s vlastníky bytových jednotek. Takový výklad práva, který nalézací soud zaujal, tedy že porušením zákonné povinnost zvolit si zmocněnce pro jednání se žalovaným ze strany spoluvlastníků NB 24 vzniklo každému ze spoluvlastníků právo obdržet vyúčtování (které by jinak obdržel toliko zmocněnec), ve lhůtě stanové v ust. § 7 odst. 1 zákona o službách, je nepřijatelný již s ohledem na dikci ust. § 6 odst. 2 o. z.„ Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.“ To je přesně případ i zde souzené věci.

22. Žalobce se tedy mýlí, pokud dovozuje, že jako jednomu (minoritnímu) ze spoluvlastníků NB 24 mu náleží pokuta stanovená zákonem o službách (navíc v plné výši) na základě pozdního vyúčtování za nebytové prostory, které mu bylo doručeno a nevypořádání jeho námitek. Taktomu není. [příjmení] oprávněnou k přijetí vyúčtování za NB 24 a eventuálnímu žádání pokuty za pozdní vyúčtování a nevypořádání námitek byl pouze zmocněnec spoluvlastníků zmocněný ve smyslu ust. § 1185 o. z., kterým žalobce nikdy nebyl a tudíž mu v této části nesvědčí ani věcná aktivní legitimace k podání žaloby. Navíc nelze přehlédnout, že takovou pokutu je oprávněn žádat právě a toliko zmocněnec za všechny spoluvlastníky nebytových prostor, a to pouze JEDINOU pokutu, odvíjející se od termínu doručení vyúčtování, ev. vyřízení námitek a to pro všechny spoluvlastníky. Žalobce však zcela nelogicky žádá tuto pokutu výhradně pro sebe, aniž by respektoval své minoritní spoluvlastnictví k NB 24.

23. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že v určitých obdobích žalovaný žalobci jako spoluvlastníku NB 24 vyúčtování doručoval, když takové jednání zákon nezakazuje, avšak nemá žádné účinky, ze kterých by žalobce mohl dovozovat nárok zde uplatněný, když doručováno k vyvolání důsledku splatnosti vyúčtování mělo být společnému zástupci, kterým žalobce nebyl.

24. Navíc správná není ani úvaha nalézacího soudu, že pokud by žalovaný nemusel doručovat nikomu, když není ustanoven společný zástupce, není zřejmé, kdy by nastala splatnost vyúčtování. Právě naopak svědčí žalovanému v této věci povinnost doručovat jasně určené (zmocněné) osobě, aby bylo zjevné, kdy splatnost nastala. Naopak pokud by bylo nutno při tomto contra legem stavu nezvoleného zmocněnce doručovat všem spoluvlastníkům, nebylo by zřejmé, kdy splatnost vyúčtování nastala, neboť nelze předpokládat, že by všem spoluvlastníkům bylo vyúčtování doručeno v jeden a ten samý den. Naopak by mohlo být vyúčtování„ nesplatné“ i po dlouhou dobu kupř. v situaci, pokud by některý ze spoluvlastníků se zdržoval v cizině nebo nebylo místo jeho bydliště známo. Právě k zamezení takových situací byla do zákona v citovaném ustanovení § 1185 o. z. zakomponována povinnost spoluvlastníků zmocnit pro realizaci jejich práv jedinou osobu. Tato zákonná povinnost splněna nebyla.

25. Odvolací soud zde poukazuje na již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, které podalo výklad„ Ocitne-li se tedy poskytovatel služeb v prodlení se splněním povinnosti, kterou mu ukládá § 7 zák. č. 67/2013 Sb., zásadně jej stíhá povinnost zaplatit příjemci služeb za každý započatý den prodlení pokutu v částce [částka] (od [datum] v částce [částka], případně i v nižší – ujednané – částce); zprostit se jí může jen, jestliže prokáže, že by splnění této povinnosti (vyúčtovat služby) ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.“ 26. Tento výklad práva plně dopadá na zde souzenou věc. Jednak splnění povinnosti vyúčtovat služby ve stanovené lhůtě zjevně není ze strany žalobce požadavkem spravedlivým, neboť osoba oprávněná a zároveň povinná k přijetí vyúčtování nebyla v rozporu se zákonem spoluvlastníky NB 24 zmocněna a k nesplnění lhůty došlo právě zaviněním druhé strany (spoluvlastníků NB 24), která osobu oprávněnou a zároveň povinnou k přijetí vyúčtování nezmocnila. Žalobce se tedy jako spoluvlastník NB 24 sám podílel na nezákonném stavu, tudíž jeho nárok nemůže požívat právní ochrany.

27. Co se týká pokuty za vyúčtování týkající se bytové jednotky žalobce, pak se odvolací soud znovu neztotožňuje s právním závěrem nalézacího soudu o tom, že by žalovanému svědčila povinnost stále znovu vypořádávat„ řetězící se“ námitky žalobce (vlastníka bytové jednotky) vznesené i k opravnému vyúčtování. Žalovaný na námitky žalobce reagoval opravným vyúčtováním za rok 2017, čímž zároveň jasně sdělil své stanovisko ke správnosti vyúčtování. Není podstatné, zda se námitky proti opravnému vyúčtování lišily od námitek proti vyúčtování původnímu, podstatné je, že opravné vyúčtování bylo vyúčtováním řádným, a to bez ohledu na to, že názor žalobce byl jiný. Konečně jak vyplynulo z podání samotného žalobce z [datum], žalobce odmítá jakékoli jiné vypořádání svých námitek, než jejich akceptaci („ Vaše neustále opakující se zoufalé výkřiky„ ZAMÍTÁ SE“ odmítám již nadále tolerovat, neboť nemáte žádné argumenty na mé jednoznačně přesně mířené a oprávněné námitky k vyúčtování služeb…“). Žalobci tedy nenáleží pokuta za prodlení žalovaného za období od [datum] do [datum] ve výši [částka].

28. Ohledně pokuty v období od [datum] do [datum] v částce [částka] pak odvolací soud dospěl k závěru, že je zde dán důvod pro moderační právo soudu a to v plné výši této částky. Odvolací soud posuzuje jednání žalobce vůči žalovanému jako zneužití práva. Nelze přehlédnout, že žalobce se neustále domáhá více práv, než sám má (domáhání se doručování vyúčtování za NB 24, námitky k nim při jednání contra legem nezvolením zmocněnce ze strany všech spoluvlastníků a tedy i žalobce a neustálé polemiky žalobce se žalovaným ohledně NB 24, k nimž žalobce vůbec není oprávněn /oprávnění náleží toliko zmocněnci/). Nelze tedy učinit závěr, který učinil nalézací soud, že žalobce se toliko domáhá svých práv. Žalobce si přisvojuje mnohem více práv, než mu náleží, ve svých vyjádřeních směšuje vyúčtování za bytovou jednotku a NB 24. Jeho jednání vůči žalovanému lze označit za jednání šikanózního charakteru. Takové jednání nepožívá právní ochrany, jak to vyslovuje ust. § 8 o. z. Proto odvolací soud moderoval výši této pokuty o 100 % se závěrem, že ani v této výši žalobci pokuta nenáleží.

29. Z důvodu shora uvedeného proto odvolací soud změnil napadený rozsudek v jeho vyhovujícím výroku II. tak, že žalobu zamítl.

30. V důsledku změny napadeného rozsudku ve výroku o věci samé pak odvolací soud originárně rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

31. V konečném výsledku byl žalovaný ve věci plně úspěšný. Náklady žalovaného za řízení před nalézacím soudem jsou tvořeny odměnou advokáta podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif – dále jen AT) při meritu věci [částka], za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání odporu proti platebnímu rozkazu, vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci ze dne [datum], účast na jednání nalézacího soudu dne [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum]) po [částka] a dále při meritu věci [částka] za jeden úkon právní služby (účast u jednání nalézacího soudu) za [částka] a dále paušální částkou náhrad hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po [částka] (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 AT) a 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) ve výši [částka] Náklady na straně žalovaného za řízení před nalézacím soudem tedy činí [částka].

32. Za řízení před odvolacím soudem pak jsou náklady žalovaného tvořeny odměnou advokáta podle ust. § 7 AT při meritu věci [částka] za dva úkony právní služby (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po [částka] a dále paušální částkou náhrad hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 AT) a 21 % DPH (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) ve výši [částka], celkem tedy [částka]. K tomu je nutno připočíst soudní poplatek z odvolání [částka], celkem tedy náklady na straně žalované za odvolací řízení činí [částka]. K tomu odvolací soud dodává, že není oprávněný požadavek žalované na odměnu za úkon právní služby – doplnění odvolání, které bylo provedeno na základě výzvy soudu proto, že původní odvolání nebylo úplné. Již původní odvolání klienta zastoupeného advokátem mělo mít veškeré podstatné náležitosti, a pokud nemělo, není nelze toto pochybení považovat zároveň za účelně vynaložený náklad na úkon právní služby za doplněné odvolání.

33. Za řízení před soudy obou stupňů tedy na straně žalované vznikly náklady v celkové výši [částka]. Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., pro odvolací řízení v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení