6A 105/2012 - 59-
Citované zákony (18)
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 odst. 1 § 12 odst. 4 § 7 § 9 odst. 3 písm. f § 13 odst. 3
- o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, 231/2001 Sb. — § 20 odst. 4 § 21 § 21 odst. 1 § 21 odst. 1 písm. b § 21 odst. 3
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 57 odst. 2 § 60 odst. 1 § 60 odst. 5 § 75 odst. 2 § 78 odst. 1 § 103 odst. 1
- správní řád, 500/2004 Sb. — § 51 odst. 1 § 56
Rubrum
I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 12. 6. 2012 sp.zn.: 2011/938/zab, č.j.: STR/2183/2012 se zrušuje a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.
Výrok
Žalobci podali u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2012 sp.zn.: 2011/938/zab, čj: STR/2183/2012, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) udělila provozovateli BROADCAST MEDIA s.r.o. souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Radio Beat (licence RU/138/01) spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání s přidělením kmitočtu Rosice 91,4 MHz/100 W, souřadnice WGS 84: 16 25 50 / 49 11 36. Rada ve výroku tohoto rozhodnutí rovněž uvedla, že vyhodnotila soubor technických parametrů Rosice 91,4 MHz/100 W (vysíláním zásobeno 75.909 obyvatel na základě ústního odborného vyjádření znalce jako nedostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Vzhledem k tomu, stejně jako vzhledem ke skutečnosti, že požadovanou změnu lze vyhodnotit jako změnu v intencích původně udělené licence a po provedení vyhodnocení základních kritérií podle § 17 odst. 1 Rada udělila uvedený souhlas. Žalobci nejprve v žalobě popsali důvody, pro které mají za to, že jsou aktivně legitimováni k podání žaloby. Uvedli, že byli na svých právech zkráceni, byť nebyli účastníky předchozího správního řízení. Žalovaná učinila napadená rozhodnutí podle § 20 odst. 4, resp. § 21 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), jehož účastníkem je pouze žadatel, ačkoliv pro tato řízení ani rozhodnutí neexistovaly zákonné předpoklady. V předchozím správním řízení nebyla dostatečně prokázána a řádně odůvodněna nezpůsobilost přiděleného kmitočtu (nedostatečná bonita) pro samotné licenční řízení. Žalobci v žalobě poukázali na vývoj licenčních podmínek Rádia Beat, kdy původní licence byla přidělena rozhodnutím čj: Ru/138/01 z 12. 6. 2001 k provozování zemského rozhlasového vysílání na kmitočtu Praha - Strahov 93,5 MHz/5kW. Dále následovala rozhodnutí o udělení licencí s využitím souboru technických parametrů České Budějovice 101,2 MHz/200W, Rychnov nad Kněžnou 107,6 MHz/500W, Slavonice 100,8 MHz/1 kW a Plzeň - centrum 97,5 MHz/100W. Podle napadeného rozhodnutí pak žalovaná společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. přidělila další kmitočty formou vyslovení souhlasu se změnami skutečností uvedených v žádosti o licenci. Žalobci považují napadené rozhodnutí za nezákonné a vydané v rozporu s § 20 odst. 4, resp. § 21 odst. 3 věta druhá zákona č. 231/2001 Sb. Dále namítli porušení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), zejména § 2 odst. 4 který stanoví, že správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobci dále poukázali na to, že žalovaná udělila společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. licence k vysílání na šesti technických prostředcích. Společnost pak provozuje vysílání podle napadeného rozhodnutí na celkem 41 kmitočtech. Žalovaná tedy této společnosti přidělila mimo licenční řízení 35 kmitočtů převážně vysokého výkonu. Žalobci mají za to, že se těmito změnami zcela zásadně měnil a mění územní rozsah vysílání. Nemůže se tedy jednat pouze o pouhou změnu v intencích původně udělené licence. Přidělením kmitočtu Rosice 91,4 MHz/100W se původní územní rozsah vysílání představovaný kmitočty přidělenými v řádných licenčních řízeních zvětšuje tak, že již nelze hovořit o tzv. dokrytí území. Žalobci v žalobě dále poukázali na to, že signálem kmitočtu (v žalobě je chybně uvedeno Třebíč 99,5 MHz/200 W) má být pokryto 75.909 trvale usazených obyvatel. Namítli, že žalovaná v odůvodnění rozhodnutí neuvedla, zda na území, které má být vysíláním pokryto, bylo v minulosti vyhlášeno nějaké licenční řízení, příp. s jakým výsledkem. V odůvodnění rozhodnutí není uvedeno, kolik provozovatelů již na tomto území vysílá. Rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, z jakých skutečností kromě údajného znaleckého posudku žalovaná vyšla. Žalobci s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj: 1 As 37/2012-50 uvedli, že žalovaná měla v řízení zkoumat všechny významné okolnosti důležité pro stanovení bonity kmitočtu. Počet trvale usazených obyvatel představuje sice důležitý parametr pro takový závěr, avšak nikoliv jediný. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je poukaz na ústní vyjádření znaleckého ústavu RSM Tacoma, a.s., podle něhož je předmětný kmitočet pro nového provozovatele rozhlasového vysílání nebonitní. Žalovaná odkazuje na znalecký posudek 39-11/2012, tento však není součástí správního spisu. Žalobci uvedli, že zpochybňují akreditaci výše uvedeného znaleckého ústavu k vypracování znaleckého posudku v oboru rozhlasového a televizního vysílání. Zmíněná společnost má oprávnění pro činnosti, které spadají pod obor ekonomika. Zatímco rozhlas patří pod obor kultura. Žalobci namítli nesprávnost způsobu posouzení bonity předmětného kmitočtu. Stanovisko znalce se bez výjimky předkládá ve formě znaleckého posudku a nikoli pouhého ústního vyjádření. Dle žalobců žalovaná jako specializovaný orgán měla disponovat odbornými znalostmi potřebnými pro kvalifikované správní uvážení. Žalované měla být z její úřední činnosti známa skutečnost, že o tento kmitočet by se v licenčním řízení bývali mohli ucházet rovněž jiní stávající provozovatelé rozhlasového vysílání. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že žalobci nebyli účastníky správního řízení a to ani dřívějšího licenčního řízení, v němž byla provozovateli vysílání BROADCAST MEDIA s.r.o. udělena licence, k níž se vztahuje žádost, o které bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutí. Žalovaná ve vyjádření odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že v daném případě nelze dovozovat aktivní legitimaci žalobců k podání žaloby. Nebyli-li účastníky předcházejícího řízení, nemohli být napadeným rozhodnutím zkráceni na svých právech. Tímto rozhodnutím nemohla být nijak dotčena jejich právní sféra. Byl-li společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. napadeným rozhodnutím přidělen určitý konkrétní kmitočet, který si tento provozovatel sám vyhledal, pak nemohlo dojít k zásahu do právní sféry žalobců, neboť jejich licencí a rozsahu jejich oprávnění k provozování vysílání se napadené rozhodnutí nijak nedotklo. Žalovaná postupovala v řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, v souladu se zákonem a řádně posoudila bonitu předmětného kmitočtu. K argumentaci žalobců směřující k jiným nenapadeným rozhodnutím žalovaná uvedla, že ve vztahu k napadenému rozhodnutí nelze souhlasit s argumentací, že se územní rozsah vysílání výrazně zvětšuje. Dikce § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. zjevně počítá s možností určitého rozšíření pokrytého území v řízení podle § 21 zákona č. 231/2001 Sb., když hovoří o změně územního rozsahu vysílání. Řízení o změně územního rozsahu vysílání není řízením o dokrývacím kmitočtu. Dokrývání v pravém slova smyslu má samostatnou zvláštní úpravu v zákoně č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a probíhá před jiným úřadem a s jinými lhůtami. V posuzované věci nelze dospět k závěru, že by došlo k obcházení licenčního řízení, neboť dokazováním bylo shledáno, že předmětný kmitočet není dostatečně bonitní a nebyl by tedy způsobilým předmětem licenčního řízení. Žalovaná dále uvedla, že při posuzování bonity kmitočtu vychází z obecné premisy, že jako bonitní lze vyhodnotit takový soubor technických parametrů, který by umožňoval provozovat rozhlasové vysílání beze ztráty zcela novému provozovateli rozhlasového vysílání. Při posuzování bonity žalovaná v této věci zohlednila všechny relevantní skutečnosti, počínaje počtem pokrytých obyvatel, který má následně vliv na rovněž zohledňované předpokládané příjmy provozovatele vysílání. Proti nim byly zohledněny předpokládané náklady na provozování vysílání. Počet trvale usazených obyvatel na pokrytém území je nepochybně vždy nejvýznamnější posuzovanou skutečností a Rada neshledala důvody posuzovat z hlediska počtu pokrytých obyvatel další okolnosti. Při vyhodnocení bonity byly posouzeny předpokládané příjmy a náklady provozovatele spojené s vysíláním na předmětném kmitočtu. Námitka žalobců, že žalovaná neposoudila všechny relevantní skutečnosti je obecná, žalobci neuvádějí konkrétně, jaké další okolnosti měly být při posouzení bonity z hlediska ekonomiky budoucího vysílání posouzeny. Protože stanovení předpokládaných příjmů a nákladů provozovatele vysílání je především věcí odbornou, ekonomickou, opřela se žalovaná při rozhodování o bonitě kmitočtu o odborné vyjádření znalce v příslušném oboru, jehož písemné zachycení založila jako důkaz do správního spisu. Ze znaleckého vyjádření je patrné, z jakých podkladů znalec vyšel a k jakému dospěl k závěru. Žalovaná zohlednila všechny relevantní skutečnosti, vyžádala si odborné znalecké vyjádření za účelem posouzení ekonomických otázek bonity kmitočtu a na jeho základě dospěla k závěru o tom, že kmitočet není dostatečně bonitní, tedy není způsobilým předmětem licenčního řízení. Vyhodnocení bonity kmitočtu je především otázkou ekonomickou, podá-li tedy odborné vyjádření v řízení před žalovanou znalec pro obor ekonomika, je takové vyjádření relevantní. Znalec nemusí své stanovisko vždy podávat ve formě znaleckého posudku. Žalobci neuvádí, z jakého ustanovení právního předpisu dovozují své opačné tvrzení. S odkazem na § 51 odst. 1 správního řádu Rada dále uvedla, že důkazy v žádném případě nemusejí mít výlučně formu znaleckého posudku. V předmětné věci pro účely posouzení bonity kmitočtu je odborné vyjádření znalce zcela dostačující. Žalobce - LONDA spol. s r.o. k vyjádření žalované podal repliku, ve které poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 As 111/2010, ve kterém je řešena otázka aktivní legitimace při podávání žalob proti rozhodnutí žalované vydaným podle § 21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb..S odkazem na závěry tam uvedené pak zopakoval, že napadené rozhodnutí představuje zásah do jeho práv, neboť nebylo vypsáno licenční řízení, ačkoliv se tak stát mělo. Rovněž zopakoval tvrzení o tom, v jakém rozsahu byla původní licence zúčastněné osoby rozšířena rozhodnutími vydanými mimo licenční řízení. Společnost BROADCAST MEDIA s.r.o. jako zúčastněná osoba ve svém vyjádření v žalobě namítla, že žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby, protože v tomto případě se jedná pouze o drobnou změnu územního rozsahu vysílání. Žalobci neprojevili zájem o kmitočet Rosice 91,4 MHz/200W, který si společnost na vlastní náklady vyhledala. Jejich argumentace převážně směřuje proti rozhodnutím žalované vydaným v řízeních, ve kterých žalobci nebyli účastníky řízení. Tvrzení žalobců, že předmětný kmitočet je bonitní, je vadné. Znalecké posouzení bylo vypracováno znaleckým ústavem ve správném oboru a to v oboru ekonomika a znalecký ústav kmitočet vyhodnotil jako nebonitní. žalobci nijak nedoložili své tvrzení o zkrácení na svých právech. Při jednání zástupce žalobce - LONDA spol. s.r.o. s odkazem na důvody vymezené v žalobě zdůraznil, že původní licence zúčastněné osoby byla rozšiřována rozhodnutími Rady nepřípustně. Změny licenčních podmínek by měly být pouze výjimečné. Poukázal na to, že v podstatě ve shodné době bylo ohledně provozovatele BROADCAST MEDIA s.r.o. rozhodováno i o kmitočtech Třebíč a Svitavy. Věc měla být tedy žalovanou posuzována v celém kontextu a mělo dojít ke spojení rozhodování. K otázce bonity pak uvedl, že nelze souhlasit se závěrem znaleckého posouzení, ze kterého napadené rozhodnutí vychází. Naopak závěr Českého telekomunikačního úřadu vyznívá tak, že se jedná o kmitočet bonitní. Při počtu přes 70.000 obyvatel je třeba přihlédnout k tomu, že tento počet se blíží hranici stanovené pro regionální vysílání. Zástupce uvedeného žalobce poukázal i na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 7A 24/2012 s tím, že v rozporu s názorem v tomto rozsudku vysloveným bylo provozovateli umožněno vysílání na novém území větších parametrů, což je nepřípustné. Zástupce dalších dvou žalobců zdůraznil, že souhlas k užívání kmitočtů může být dán pouze tehdy, není-li jeho důsledkem vstup na nové území. V daném případě ke vstupu na jiné území došlo a vzhledem k tomu, že použitý instrument má být používán pouze výjimečně, je zřejmé, že otázka ekonomického zohlednění není tak rozhodná. Otázku bonity musí posuzovat Rada jako příslušný orgán. K této otázce si nemůže vyžadovat vypracování znaleckého posudku. Z důvodů uvedených v žalobě pak oba zástupci shodně navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc žalované vrátil k dalšímu řízení a žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení. K dotazu soudu zástupce žalobce - LONDA spol. s.r.o. uvedl, že má k dispozici zmiňovaný znalecký posudek č. 39-11/2012, který se vztahuje k posouzení bonity souboru technických parametrů Děčín-město 286 MHz/200 W. Zástupce žalované při jednání zdůraznil, že ve věci řešené žalobcem zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 As 111/2010 se jednalo o odlišný skutkový stav. Napadeným rozhodnutím bonita kmitočtu posuzována byla a žalovaná dospěla k závěru, že požadovaný kmitočet bonitní není. Tento závěr je doložen pomocí znalce a vyjádření založeného ve spise. Obor ekonomiky pro znalecké posouzení byl zvolen správně a přípustným byl i postup, kdy bylo využito vyjádření, které je založeno ve spise. Toto vyjádření podal zřejmě zaměstnanec znaleckého ústavu. Znalecký posudek byl vypracován tímto znaleckým ústavem a vyjádření bylo podáno k tomuto znaleckému posudku. Skutkový stav by bylo možné doplnit výslechem Ing.Petera Straňáka. K dotazu soudu pak zástupce žalované uvedl, že ve zmiňovaném znaleckém posudku se zřejmě jednalo o určitou metodu výpočtu s tím, že hlediska, která byla v tomto konkrétním případě vzata v potaz, jsou obsahem protokolu o vyjádření. Za této situace nebylo nutné, aby ve správním spise byl založen i zmiňovaný znalecký posudek. Vypracovatelem znaleckého posudku je společnost RSM Tacoma a.s. jako znalecký ústav. Dále zástupce žalované k dotazu soudu uvedl, že žalovaná má k dispozici zmocnění pro Ing.Petera Straňáka podávat vyjádření za tento znalecký ústav. Ve spise však toto zmocnění založeno není. Bonitu požadovaného kmitočtu je třeba posuzovat i z ekonomických hledisek. Jedná se o posouzení odborné a Rada tuto otázku může nechat posoudit příslušným znalcem. V daném případě bylo tímto posouzením prokázáno, že se jedná o nebonitní kmitočet a nelze proto požadovat vypsání licenčního řízení. Zákon č. 231/2001 Sb. připouští změnu územního rozsahu vysílání a proto žalovaná nesouhlasí s názorem žalobců, že udělení souhlasu je možné pouze tehdy, jestliže změna nemá dopad na územní rozsah. Ze všech uvedených důvodů pak navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení za zastoupení. Zástupce zúčastněné osoby s odkazem na vyjádření k žalobě poukázal na to, že v žalobě je zmiňován jiný kmitočet z oblasti Třebíč. To, že posouzení bonity kmitočtu je v podstatě otázkou ekonomickou a že zvolený obor v daném případě odpovídá potřebě řízení, lze dovodit z rozsudku Městského soudu v Praze čj: 5A 242/2011-47 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 9 As 54/2012. Závěrem uvedl, že dle názoru zúčastněné osoby žalobci nemají aktivní legitimaci k podání žaloby a pokud by soud žalobu projednal, potom by měl dospět k závěru, že nebyla podána důvodně. Dále navrhl, aby soud zúčastněné osobě přiznal náhradu nákladů řízení za zastoupení. Ze správního spisu vyplývá, že společnost BROADCAST MEDIA s.r.o. podala žádost o změnu územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů licence Ru 138/01, mimo jiné spočívající v přidělení kmitočtů Rosice 91,4 MHz/200W, k této žádosti doložila příslušné podklady. Český telekomunikační úřad sdělením ze dne 3. 4. 2012 předal Radě zkoordinované kmitočty mimo jiné pro Rosice 91,4 MHz, kdy uvedl souřadnice a stanovil počet obyvatel pokrytých signálem rozhlasového vysílání vypočteným podle vyhlášky č. 22/2001 a to v počtu 75.909 obyvatel. V přípisu Rady žadateli ze dne 9. 5. 2012 je uvedeno, že na základě výsledku koordinace kmitočtu Rosice 91,4 MHz/100W a výpočtu pokrytí obyvatel rozhlasových vysíláním z daného souboru technických parametrů lze dovodit, že se jedná o natolik kvalitní a významný kmitočet z hlediska pokrytí obyvatel, kteří by mohli přijímat rozhlasové vysílání z tohoto kmitočtu, že tento kmitočet je způsobilý být předmětem samostatného licenčního řízení. Z tohoto důvodu a s odkazem na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu v této oblasti Rada žádala žadatele, aby potvrdil, zda podání ze dne 21. 10. 2011 má být nadále považováno za žádost o změnu, či za podnět k zahájení licenčního řízení. Vzhledem k tomu, že společnost BROADCAST MEDIA s.r.o. setrvala na svém stanovisku, že se jedná o žádost podle § 21 zákona č. 231/2001 Sb., byl dne 12. 6. 2012 sepsán protokol z ústního vyjádření znalce k posouzení bonity souboru technických parametrů Rosice 91,4 MHz/100W. Podle tohoto protokolu k žádosti Rady znalec Ing.Peter Straňák, analyst znaleckého ústavu společnosti RSM Tacoma a.s. na základě dostupných údajů (rozsah předpokládaného pokrytí obyvatel na 75.909 obyvatel a předpokládané náklady a výnosy spojené s provozováním vysílání z daného kmitočtu dle modelu, (dále též jako bonitní model) který byl zkonstruován pro účely znaleckého posudku 39-11/2012 a aktualizován o další poznatky a skutečnosti spojené s územím, které má být vysíláním z požadovaného souboru technických parametrů pokryto) vyslovil odborný názor, že požadovaný soubor technických parametrů není bonitní na principu ekonomické rovnováhy výnosů a nákladů, souvisejících s provozem daného souboru technických parametrů. Aplikovaný bonitní model se opírá o následující předpoklady a výpočty: posouzení bonity souboru technických parametrů je provedeno na základě vyhodnocení ekonomických parametrů provozu rozhlasového vysílání, tj. zda subjekt dosud nedisponující licencí pro provoz rozhlasového vysílání je schopen při případném získání licence k využití souboru technických parametrů, umožňujících rozhlasové vysílání na výše vymezeném souboru hradit výdaje, související se zajištěným vysíláním. V protokolu je uveden závěr vyjádření znalce, že na základě provedených analýz, kde hlavními částmi byl odhad dosažitelné poslechovosti, aplikace bonitního modelu, analýza náběhové křivky a analýza makroekonomické situace regionu města Rosice znalec dospěl k názoru, že soubor technických parametrů Rosice 91,4 MHz/100W umožňující maximální pokrytí 75.909 obyvatel v dané lokalitě z pohledu subjektu dosud nedisponujícího licencí pro provoz rozhlasového vysílání není bonitní. Toto ústní odborné vyjádření Ing.Peter Straňák podepsal. Poté bylo vydáno žalovanou napadené rozhodnutí. Rada v odůvodnění popsala průběh řízení. Uvedla, jakým způsobem je hodnocena bonita požadovaného kmitočtu a s ohledem na potřebu věc posoudit i z ekonomických hledisek uvedla, že bonitu souboru technických parametrů Rosice 91,4 MHz/100W posoudila na základě ústního vyjádření odborného znalce znaleckého ústavu RSM Tacoma a.s., se kterým se seznámila na zasedání konaném dne 12. 6. 2012. Odůvodnění napadeného rozhodnutí pak obsahuje text protokolu z ústního vyjádření znalce, který je uveden v tomto rozsudku shora. Městský soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda jsou žalobci aktivně legitimováni k podání žaloby či nikoliv. V daném případě byla licence, k jejíž změně byl napadeným rozhodnutím udělován souhlas, společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. udělena rozhodnutím č.j. Ru/138/01 ze dne 12. 6. 2001 za účinnosti zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, který byl platný do 3. 7. 2001. Ani v tomto licenčním řízení ani v dalších řízeních, v nichž společnost BROADCAST MEDIA s.r.o. získávala oprávnění vysílat na dalších kmitočtech, které jsou vyjmenovány v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nebyli žalobci účastníky řízení. Problematika okruhu účastníků správního řízení a v návaznosti na to problematika okruhu subjektů oprávněných k podání žaloby proti rozhodnutí Rady o žádostech o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci (vyjmenovaných v § 21 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb.) byla řešena v celé řadě rozsudků Nejvyššího správního soudu a ve vývoji této judikatury lze vysledovat tendenci rozšiřování okruhu osob oprávněných k podání žaloby proti rozhodnutí Rady o žádostech o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci. V daném případě soud vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2011 č.j. 7 As 111/2010-163, ve kterém Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že k podání žaloby proti rozhodnutí vydanému podle § 21 zákona č. 231/2001 Sb. jsou legitimováni nejen všichni účastníci licenčního řízení, ale žalobu mohou podat i jiné osoby, neboť aktivní žalobní legitimace není podmíněna přímo účastí na předchozím správním řízení, nýbrž toliko tvrzením žalobce, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Žalobní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu v případě osoby, která nebyla a ani neměla být účastníkem správního řízení, je prostředkem ochrany práv této osoby ve zcela krajní situaci, kdy správní orgán (alespoň dle tvrzení této osoby) vydal rozhodnutí, které v daném typu řízení obsahově nemohlo být vydáno, a v důsledku toho zasáhl do jeho práv, ačkoliv by se za normálních okolností, při řádném postupu správního orgánu, nemohl výsledek daného řízení této osoby v žádném směru dotknout. Žalobci tvrdí zkrácení na svých právech tím, že v daném případě, ač tak učiněno být mělo, nebylo vypsáno samostatné licenční řízení, , což ve svém důsledku vedlo k tomu, že nemohli v takovém licenčním řízení jednat jako účastníci tohoto správního řízení. Vzhledem k tomu, že bez věcného posouzení napadeného rozhodnutí nelze učninit závěr, zda byly splněny podmínky pro udělení souhlasu žalovanou či nikoliv, má soud za to, že je třeba žalobcům přiznat aktivní legitimaci k podání žaloby, že žalobu nelze odmítnout jako podanou neoprávněnou osobou. Městský soud v Praze se dále zaměřil na přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Podle § 21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Rada je povinna rozhodnout o změně skutečností podle odstavce 1 do 60 dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Rada je povinna své rozhodnutí odůvodnit, pokud se jedná o řízení s více účastníky. Pokud Rada ve stanovené lhůtě nerozhodne a nejedná se o řízení s více účastníky, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada souhlas neudělí pouze tehdy, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musí být shodné s kritérii uvedenými v § 6 odst. 1 písm. e). Základní programovou specifikaci nelze měnit. Rada může řízení přerušit, v takovém případě Rada v usnesení o přerušení řízení uvede, z jakého důvodu řízení přerušuje; po dobu přerušení řízení lhůty neběží 10). K námitce žalobců, že změny licenčních podmínek pro program Radio Beat probíhaly permanentně a že se těmito změnami zásadně měnil a mění územní rozsah vysílání a že se proto o pouhou změnu v intencích původně udělené licence jednat nemůže, považuje soud za potřebné zdůraznit, že předmětem tohoto řízení nemohou být dřívější rozhodnutí žalované, kterými byly měněny skutečnosti uvedené v žádosti o licenci. Tato dřívější rozhodnutí nejsou rozhodnutími podkladovými pro nyní přezkoumávané rozhodnutí, a proto soudu nepřísluší se těmito předcházejícími rozhodnutími zabývat a hodnotit je. Z existence těchto předcházejících rozhodnutí, kterými byla měněna licence č. Ru /138/01, a z jimi založené změny územního rozsahu vysílání provozovaného společností BROADCAST MEDIA s.r.o. nelze bez dalšího dovozovat, že v daném případě nelze hovořit o tzv. dokrytí území. Rovněž k otázce možnosti udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci existuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze. I když každý případ je třeba posuzovat podle konkrétních okolností, lze závěry v této judikatuře obsažené zobecnit tak, že u žádostí o souhlas se změnou územního rozsahu vysílání musí být posouzeno, zda požadovaný kmitočet nemá takovou bonitu, že jeho přidělení by mělo být předmětem samostatného licenčního řízení. Skutečnost, zda by požadované kmitočty mohly být předmětem samostatného licenčního řízení, je potřebné vyhodnotit, neboť jednalo-li by se o kmitočty, které mohou být vzhledem ke své bonitě přiděleny samostatně, znamenalo by jejich přidělení v rámci řízení o žádosti o souhlas se změnou stávající licence obcházení zákona (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009 č.j. 7 As 61/2009-134, dostupný na www.nssoud.cz). V daném případě žalovaná odůvodnila svůj závěr o nebonitnosti předmětného kmitočtu odkazem na vyjádření odborného znalce znaleckého ústavu RSM TACOMA a.s., když text tohoto vyjádření zachycený v protokolu ze dne 12. 6. 2012 zcela převzala do odůvodnění rozhodnutí a dále jej nijak nehodnotila. Žalobci k tomuto vyjádření namítli, že samotný znalecký posudek, na který se vyjádření odvolává, není založen ve správním spise a že pro daný případ neměl být znalecký posudek vypracován znaleckým ústavem pro obor ekonomika. Druhá část této námitky není dle názoru soudu na místě, neboť stanovení předpokládaných příjmů a výdajů je nepochybně otázkou spadající do oboru ekonomika. Jako důvodnou však shledal soud námitku, že správní spis neobsahuje znalecký posudek, byť je na něj v rozhodnutí odkazováno. V daném případě žalovaná vycházela z vyjádření Ing. Straňáka, které podle odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě považovala za vyjádření znalce. Dále vycházela z názoru, že takové vyjádření znalce je dostatečným podkladem, že samotný znalecký posudek ve spise být založen nemusí. S těmito stanovisky nelze souhlasit z následujících důvodů. Podle § 56 správního řádu závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí. Může znalce také vyslechnout. Z citovaného ustanovení vyplývá, že znalecký posudek, je-li správním orgánem vyžádán, musí být vždy vypracován v písemné podobě. Vyjádření znalce k němu je možné, ale není přípustné samotné podání znaleckého posudku formou ústního vyjádření, byť by bylo zachyceno v protokolu sepsaném. správním orgánem. Dále je třeba rozlišovat, kde znalecký posudek vypracoval. Jestliže znalecký posudek vypracoval znalec - fyzická osoba, podává k němu vyjádření sám znalec. Jestliže je však znalecký posudek vypracován znaleckým ústavem - právnickou osobou, může vyjádření k němu podat fyzická osoba, která je k takovému úkonu znaleckým ústavem zmocněna. tato osoba však není v postavení znalce, toto postavení stále přísluší znaleckému ústavu. V daném případě není ve správním spise založen žádný doklad o tom, že společnost RSM Tacoma, a.s. byla ustanovena jako znalec, správní spis neobsahuje znalecký posudek tímto znaleckým ústavem pro daný kmitočet vypracovaný, ze spisu není zřejmé postavení Ing. Straňáka při sepisu vyjádření dne 12. 6. 2012. Vyjádření neobsahuje žádné konkrétní údaje, které byly hodnoceny, je v podstatě popisem metody hodnocení bez konkrétních údajů. Soud dále považuje za potřebné poukázat na to, že znalec může být ustanoven k posouzení ekonomických hledisek, avšak samotný závěr o bonitnosti či nebonitnosti kmitočtu přísluší žalované. K této právní otázce se znalci vyjadřovat nepřísluší. Jeho úkolem může být pouze stanovení předpokládaných příjmů a výdajů provozovatele rozhlasového vysílání za daných podmínek v místě pokrytém určitým kmitočtem. Na základě shora uvedených skutečností je třeba konstatovat, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nemá oporu v obsahu správního spisu a že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v podstatě neobsahuje vlastní úvahu žalované, když tato pouze převzala závěry vyslovené Ing. Straňákem. Z uvedených důvodů soudu nezbylo než napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci měli ve věci úspěch. Vzhledem k tomu, že v daném případě byla žaloba podána třemi žalobci, z nichž jeden je zastoupen jiným advokátem než další dva žalobci, v případě úkonu - sepsání žaloby všemi žalobci společně - soud odměnu za tento úkon rozdělil tak, že žalobci - LONDA, spol. s r.o. náleží polovina odměny za úkon (1.050,- Kč) a žalobcům Evropa 2, spol. s r.o. a Frekvence 1, a.s. také polovina odměny za úkon, to je 1.050,- Kč. U žalobců Evropa 2, spol. s r.o. a Frekvence 1, a.s.pak byla odměna advokáta snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. Žalobci -LONDA spol. s.r.o.je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení, která zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3000,- Kč a odměnu advokátovi za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, replika k vyjádření žalované a účast na jednání) po 2.100,- Kč a za jeden úkon (sepsání žaloby) ve výši 1.050,- Kč a 4 krát r ežijní paušál po 300,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Protože zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Částka daně činí 1.920,- Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 14.520,- Kč. Žalobcům - Evropa 2, spol. s.r.o. a Frekvence 1, a.s.je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení, která zahrnuje zaplacené soudní poplatky celkem ve výši 6.000,- Kč a odměnu advokátovi za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednání) po 2.100,- Kč a ze jeden úkon (sepsání žaloby) ve výši 1.050,- Kč, to vše sníženo o 20 % a 3krát režijní paušál po 300,- Kč. Protože zástupcem žalobců je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Částka daně činí 1.860,- Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 17.160,- Kč. Pokud zúčastněná osoba požadovala náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, zde soud vycházel z ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Protože žádná povinnost zúčastněné osobě soudem uložena nebyla, nebyla jí náhrada nákladů přiznána.
Odůvodnění
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení:
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.