Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

6A 106/2012 - 63-

Rozhodnuto 2012-10-30

Citované zákony (19)

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 23.5.2012 sp.zn.: 2010/321/dol/BME, č.j.: zab/1918/2012 s e z r u š u j e a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

Výrok

O d ů v o d n ě n í: Žalobci podali u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhali přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 23.5.2012 sp.zn.: 2010/321/ dol/BME, č.j.: zab /1918/2012, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) udělila provozovateli BROADCAST MEDIA s.r.o. souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Radio Beat (licence Ru/138/01) spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání, a to přidělením kmitočtu Třebíč 99,5 MHz/200 W, souřadnice WGS 84: 15 51 43/49 12 25. Textu o udělení souhlasu předchází ve výroku rozhodnutí text, že Rada vyhodnotila soubor technických parametrů Třebíč 99,5 MHz/200W (vysíláním zásobeno 44 332 obyvatel) jako nedostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Souhlas se uděluje vzhledem k tomu, stejně jako vzhledem ke skutečnosti, že požadovanou změnu lze vyhodnotit jako změnu v intencích původně udělené licence a po provedení vyhodnocení základních kritérií podle § 17 odst. 1 zákona. Žalobci nejprve v žalobě popsali důvody, pro které mají za to, že jsou aktivně legitimováni k podání žaloby. Uvedli, že byli na svých právech zkráceni, byť nebyli účastníky předchozího správního řízení. Žalovaná učinila napadená rozhodnutí podle § 20 odst. 4, resp.§ 21 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), jehož účastníkem je pouze žadatel, ačkoliv pro tato řízení ani rozhodnutí neexistovaly zákonné předpoklady. V předchozím správním řízení nebyla dostatečně prokázána a řádně odůvodněna nezpůsobilost přiděleného kmitočtu (nedostatečná bonita) pro samotné licenční řízení. Žalobci v žalobě poukázali na vývoj licenčních podmínek Rádia Beat, kdy původní licence byla přidělena rozhodnutím čj: Ru/138/01 z 12.6.2001 k provozování zemského rozhlasového vysílání na kmitočtu Praha – Strahov 93,5 MHz/5kW. Dále následovala rozhodnutí o udělení licencí s využitím souboru technických parametrů České Budějovice 101,2 MHz/200W, Rychnov nad Kněžnou 107,6 MHz/500W, Slavonice 100,8 MHz/1 kW a Plzeň – centrum 97,5 MHz/100W. Podle napadeného rozhodnutí pak žalovaná společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. přidělila další kmitočty formou vyslovení souhlasu se změnami skutečností uvedených v žádosti o licenci. Žalobci považují napadené rozhodnutí za nezákonné a vydané v rozporu s § 20 odst. 4, resp. § 21 odst. 3 věta druhá zákona č. 231/2001 Sb. Dále namítli porušení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), zejména § 2 odst. 4 který stanoví, že správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobci dále poukázali na to, že žalovaná udělila společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. licence k vysílání na šesti technických prostředcích. Společnost pak provozuje vysílání podle napadeného rozhodnutí na celkem 38 kmitočtech. Žalovaná tedy této společnosti přidělila mimo licenční řízení 33 kmitočtů převážně vysokého výkonu. Žalobci mají za to, že se těmito změnami zcela zásadně měnil a mění územní rozsah vysílání. Nemůže se tedy jednat pouze o pouhou změnu v intencích původně udělené licence. Přidělením kmitočtu Třebíč 99,5 MHz/200W se původní územní rozsah vysílání představovaný kmitočty přidělenými v řádných liccenčních řízeních zvětšuje tak, že již nelze hovořit o tzv. dokrytí území. Žalobci vyslovili nesouhlas s názorem žalované, že se jedná o kmitočet nebonitní. Poukázali na to, že na území kmitočtu Třebíč 99,5 MHz bylo v minulosti vyhlášeno jedno licenční řízení, žalovaná však v napadeném rozhodnutí neuvedla jeho výsledkek. Dle žalobců je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť je založeno na neurčitých a neporovnaných závěrech. Nelze z něj dovodit, kudy v daném případaě vede hranice bonity. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 37/2012-50 namítli, že v žalovaná měla v předcházejícím řízení zkoumat všechny okolnosti důležité pro stanovení bonity kmitočtu. Počet trvale usazených obyvatel není jediným parametrem. Kmitočet mohl být atraktivní i pro další stávající provozovatele rozhlasového vysílání. Dle žalolbců je napadené rozhodnutí v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, když z tiskové zprávy ze 13. zasedání Rady konaného dne 17.7.2012 vyplývá, že bylo vyhlášeno licenční řízení k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Třebíč 101,7 MHz/200W. Žalovaná tedy napadeným rozhodnutím přidělila mimo licenční řízení kmitočet, který je typově, výkonově i místně identický s kmitočtem, na který vyhlásila licenční řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že žalobci nebyli účastníky správního řízení a to ani dřívějšího licenčního řízení, v němž byla provozovateli vysílání BROADCAST MEDIA s.r.o. udělena licence, k níž se vztahuje žádost, o které bylo částečně rozhodnuto napadeným rozhodnutí. Žalovaná ve vyjádření odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že v daném případě nelze dovozovat aktivní legitimaci žalobců k podání žaloby. Nebyli-li účastníky předcházejícího řízení, nemohli být napadeným rozhodnutím zkráceni na svých právech. Tímto rozhodnutím nemohla být nijak dotčena jejich právní sféra. Byl-li společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. napadeným rozhodnutím přidělen určitý konkrétní kmitočet, který si tento provozovatel sám vyhledal, pak nemohlo dojít k zásahu do právní sféry žalobců, neboť jejich licencí a rozsahu jejich oprávnění k provozování vysílání se napadené rozhodnutí nijak nedotklo. Žalovaná postupovala v řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, v souladu se zákonem a řádně posoudila bonitu předmětného kmitočtu. K argumentaci žalobců směřující k jiným nenapadeným rozhodnutím žalovaná uvedla, že ve vztahu k napadenému rozhodnutí nelze souhlasit s argumentací, že se územní rozsah vysílání výrazně zvětšuje. Dikce § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. zjevně počítá s možností určitého rozšíření pokrytého území v řízení podle § 21 zákona č. 231/2001 Sb., když hovoří o změně územního rozsahu vysílání. Řízení o změně územního rozsahu vysílání není řízením o dokrývacím kmitočtu. Dokrývání v pravém slova smyslu má samostatnou zvláštní úpravu v zákoně č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a probíhá před jiným úřadem a s jinými lhůtami. V posuzované věci nelze dospět k závěru, že by došlo k obcházení licenčního řízení, neboť dokazováním bylo shledáno, že předmětný kmitočet není dostatečně bonitní a nebyl by tedy způsobilým předmětem licenčního řízení. Žalovaná dále uvedla, že při posuzování bonity kmitočtu vychází z obecné premisy, že jako bonitní lze vyhodnotit takový soubor technických parametrů, který by umožňoval provozovat rozhlasové vysílání beze ztráty zcela novému provozovateli rozhlasového vysílání. V této věci byl vzta v úvahu především počet trvale usazených obyvatel na pokrytém území, dále počet rozhlasových programů již na území vysílajících, kterých je celkem 14. Vzhledemk velkému počtu vysílajících programů a relativně malé potencionáůlní obci posluchačů je odůvodněný závěr, že potencionální příjmy případného dalšího nového provozovatele z vysílání na předmětném kmitočtu by byly příliš malé na to, aby mohl vysílání provozovat beze ztráty. Námitka žalobců, že nebyly posouzeny všechny relevantní skutečnosti, je obecná. Žalobci konkrétně neuvádějí, jaké další okolnosti měly být posouzeny. K informaci o přidělování jiného kmitočtu žalovaná uvedla, že žalobci svou námitku nekonkretizují, z jejich tvrzení nelze dovodit, že by skutkový stav v obou případech byl podobný. Společnost BROADCAST MEDIA s.r.o. jako zúčastněná osoba ve svém vyjádření v žalobě namítla, že žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby, protože v tomto případě se jedná pouze o drobnou změnu územního rozsahu vysílání. žalobci neprojevili zájem o kmitočet Třebíč 99,5 MHz/200W, který si společnost na vlastní náklady vyhledala. Jejich argumentace převážně směřuje proti rozhodnutím žalované vydaným v řízeních, ve kterých žalobci nebyli účastníky řízení. Tvrzení žalobců, že předmětný kmitočet je bonitní, je vadné. Žalovaná uvedla, že v regionu Třebíč vysílá celkem 14 programů. Z uvedeného lze logicky dovodit, že v takové konkurenci, která pokrývá většinu hudebních formátů a cílových skupin obyvatelstva, by se nový program stěží prosadil.. Ke srovnání předmětného kmitočtu a kmitočtu Třebíč 101,7 MHz/200W uvedla, že pro druhý kmitočet byl počet obyvatel stanoven na 52.271, což je o 7 939 osob více než u kmitočtu Třebíč 99,5 MHz/200W. Tyto kmitočty nejsou místně identické, mají rozdílné souřadnice. Rozdíl v postupu žalované je tedy důvodný. Žalobce – LONDA spol. s r.o. k vyjádření žalované podal repliku, ve které poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 As 111/2010, ve kterém je řešena otázka aktivní legitimace při podávání žalob proti rozhodndutí žalované podle § 21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb.. S odkazem na závěry tam uvedené pak zopakoval, že napadené rozhodnutí představuje zásah do jeho práv, neboť nebylo vypsáno licenční řízení, ačkoliv se tak stát mělo. Rovněž zopakoval tvrzení o tom, v jakém rozsahu byla původní licence zúčastněné osoby rozšířena rozhodnutími vydanými mimo licenční řízení. Při jednání zástupce žalobce – LONDA spol. s r.o. s odkazem na důvody vymezené v žalobě zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí není řádně odůvodněn závěr o nedostatečné bonitě kmitočtu. Žalovaná nepřihlédla k původnímu územnímu rozsahu udělené licence, když původní územní rozsah byl zcela jiný a dokrývací kmitočet s tímto nesouvisí. Dále poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze 7A 24/2012, ve kterém jsou definovány podmínky, při kterých lze udělit souhlas se změnou licence. Tyto podmínky v daném případě naplněny nebyly. S tímto vyjádřením se zcela ztotožnil zástupce dalších dvou žalobců a oba shodně navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení. Zástupce žalované s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě zdůraznil, že napadené rozhodnutí obsahuje úvahu o důvodech, proč byl kmitočet shledán jako nebonitní. Při udělování souhlasu je třeba vycházet ze stávajícího stavu, je třeba přihlížet k tomu, v jakém územním rozsahu provozovatel vysílal ke dni vydání rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. Zástupce zúčastněné osoby uvedl, že v daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že kmitočet není bonitní. Žalobci využívají údaje o počtu obyvatel na pokrytém území účelově. Dle jeho názoru žaloba nebyla podána důvodně, naopak napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Žaloba by měla být buď odmítnuta, případně zamítnuta. Dále navrhl, aby soud zúčastněné osobě přiznal náhradu nákladů řízení. Ze správního spisu, který byl soudu předložen, vyplývá, že společnost BROADCAST MEDIA, s.r.o. podala dne 26.3.2010 žádost o změnu územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů licence Ru 138/01 spočívající v přidělení dokrývacího kmitočtu Třebíč 91,2 MHz nebo 99,5 MHz s výkonem 200 W. Následně upravila žádost tak, že se vztahuje ke kmitočtu Třebíč 99.5 MHZ. Ve spise je založeno sdělení Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23.4.2012, ve kterém je mimo jiné uveden zkoordinovaný kmitočet Třebíč 99,5 MHz s tím, že počet obyvatel pokrytých signálem rozhlasového vysílání pto tento kmitočet byl stanoven na 44 332 obyvatel. Dne 23.5.2012 pak Rada vydala rozhodnutí sp.: 2010/321/dol/BME, č.j.: zab/1918/2012, že vyhodnotila soubor technických parametrů Třebíč 99,5 MHz/200W (vysíláním zásobeno 44 332 obyvatel) jako nedostatečně bonitní na to, aby mohl být předmětem licenčního řízení. Vzhledem k tomu, stejně jako vzhledem ke skutečnosti, že požadovanou změnu lze vyhodnotit jako změnu v intencích původně udělené licence a po provedení vyhodnocení základních kritérií podle § 17 odst. 1 zákona, Rada uděluje provozovateli BROADCAST MEDIA s.r.o. souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Radio Beat (licence Ru/138/01) spočívající ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání, a to přidělením kmitočtu Třebíč 99,5 MHz/200 W, souřadnice WGS 84: 15 51 43/49 12 25. V odůvodnění rozhodnutí Rada nejprve vyjmenovala kmitočty, na kterých provozovatel BROADCAST MEDIA s.r.o vysílá, popsala průběh řízení a obecný postup v rozhodování o takové žádosti. Nejrpve hodnotila, zda jde o změny v intencích původně udělené licence – v tomto případě základní programové specifikaci, a to „Lokální hudební stanice s rockovou orientací". Požadované změny lze tedy podle Rady vyhodnotit jako změny v intencích původně udělené licence. Počet obyvatel zásobený radiovým signálem je podle odůvodnění poměrně nízký, pro nového provozovatele by vysílání z tohoto kmitočtu nebylo bonitní. Na území kmitočtu vysílají další rozhlasové programy – 4 celoplošné a 1 regionální rozhlasový program provozovatelů ze zákona, 2 celoplošné soukromé rozhlasové programy a 7 regionálních soukromých rozhlasových programů. Počet obyvatel, kteří by tak mohli být potencionálními posluchači nového programu a tím i odvysílané reklamy, je nedostatečný. Na území kmitočtu bylo vyhlášeno jedno licenční řízení. V další části rozhodnutí Rada hodnotila kritéria dle § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. Městský soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda jsou žalobci aktivně legitimováni k podání žaloby či nikoliv. V daném případě byla licence, k jejíž změně byl napadeným rozhodnutím udělován souhlas, společnosti BROADCAST MEDIA s.r.o. udělena rozhodnutím č.j. Ru/138/01 ze dne 12.6.2001 za účinnosti zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, který byl platný do 3.7.2001. Ani v tomto licenčním řízení ani v dalších řízeních, v nichž společnost BROADCAST MEDIA s.r.o. získávala oprávnění vysílat na dalších kmitočtech, které jsou vyjmenovány v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nebyli žalobci účastníky řízení. Problematika okruhu účastníků správního řízení a v návaznosti na to problematika okruhu subjektů oprávněných k podání žaloby proti rozhodnutí Rady o žádostech o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci (vyjmenovaných v § 21 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb.) byla řešena v celé řadě rozsudků Nejvyššího správního soudu a ve vývoji této judikatury lze vysledovat tendenci rozšiřování okruhu osob oprávněných k podání žaloby proti rozhodnutí Rady o žádostech o udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci. V daném případě soud vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24.2.2011 č.j. 7 As 111/2012-163, ve kterém Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že k podání žaloby proti rozhodnutí vydanému podle § 21 zákona č. 231/2001 Sb. jsou legitimováni nejen všichni účastníci licenčního řízení, ale žalobu mohou podat i jiné osoby, neboť aktivní žalobní legitimace není podmíněna přímo účastí na předchozím správním řízení, nýbrž toliko tvrzením žalobce, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Žalobní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu v případě osoby, která nebyla a ani neměla být účastníkem správního řízení, je prostředkem ochrany práv této osoby ve zcela krajní situaci, kdy správní orgán (alespoň dle tvrzení této osoby) vydal rozhodnutí, které v daném typu řízení obsahově nemohlo být vydáno, a v důsledku toho zasáhl do jeho práv, ačkoliv by se za normálních okolností, při řádném postupu správního orgánu, nemohl výsledek daného řízení této osoby v žádném směru dotknout. Žalobci tvrdí zkrácení na svých právech tím, že v daném případě, ač tak učiněno být mělo, nebylo vypsáno samostatné licenční řízení,, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že nemohli v takovém licenčním řízení jednat jako účastníci tohoto správního řízení. Vzhledem k tomu, že bez věcného posouzení napadeného rozhodnutí nelze učninit závěr, zda byly splněny podmínky pro udělení souhlasu žalovanou či nikoliv, má soud za to, že je třeba žalobcům přiznat aktivní legitimaci k podání žaloby, že žalobu nelze odmítnout jako podanou neoprávněnou osobou. Městský soud v Praze se dále zaměřil na přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.). Podle § 21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Rada je povinna rozhodnout o změně skutečností podle odstavce 1 do 60 dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele vysílání s licencí. Rada je povinna své rozhodnutí odůvodnit, pokud se jedná o řízení s více účastníky. Pokud Rada ve stanovené lhůtě nerozhodne a nejedná se o řízení s více účastníky, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas. Rada souhlas neudělí pouze tehdy, pokud by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Důvody neudělení souhlasu musí být shodné s kritérii uvedenými v § 6 odst. 1 písm. e). Základní programovou specifikaci nelze měnit. Rada může řízení přerušit, v takovém případě Rada v usnesení o přerušení řízení uvede, z jakého důvodu řízení přerušuje; po dobu přerušení řízení lhůty neběží 10). K námitce žalobců, že změny licenčních podmínek pro program Radio Beat probíhaly permanentně a že se těmito změnami zásadně měnil a mění územní rozsah vysílání a že se proto o pouhou změnu v intencích původně udělené licence jednat nemůže, považuje soud za potřebné zdůraznit, že předmětem tohoto řízení nemohou být dřívější rozhodnutí žalované, kterými byly měněny skutečnosti uvedené v žádosti o licenci. Tato dřívější rozhodnutí nejsou rozhodnutími podkladovými pro nyní přezkoumávané rozhodnutí, a proto soudu nepřísluší se těmito předcházejícími rozhodnutími zabývat a hodnotit je. Z existence těchto předcházejících rozhodnutí, kterými byla měněna licence č. Ru /138/01, a z jimi založené změny územního rozsahu vysílání provozovaného společností BROADCAST MEDIA s.r.o. nelze bez dalšího dovozovat, že v daném případě nelze hovořit o tzv. dokrytí území. Rovněž k otázce možnosti udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci existuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze. I když každý případ je třeba posuzovat podle konkrétních okolností, lze závěry v této judikatuře obsažené zobecnit tak, že u žádostí o souhlas se změnou územního rozsahu vysílání musí být posouzeno, zda požadovaný kmitočet nemá takovou bonitu, že jeho přidělení by mělo být předmětem samostatného licenčního řízení. Skutečnost, zda by požadované kmitočty mohly být předmětem samostatného licenčního řízení, je potřebné vyhodnotit, neboť jednalo-li by se o kmitočty, které mohou být vzhledem ke své bonitě přiděleny samostatně, znamenalo by jejich přidělení v rámci řízení o žádosti o souhlas se změnou stávající licence obcházení zákona (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.9.2009 č.j. 7 As 61/2009-134, dostupný na www.nssoud.cz). V daném případě žalovaná vyhodnotila předmětný kmitočet jako nebonitní, neboť počet obyvatel na území pokrytém radiovým vysíláním ve vztahu k počtu dalších rozhlasových programů na území kmitočtu je nízký a vysílání z tohoto kmitočtu pro nového provozovatele by nebylo bonitní. Žalobci proti tomuto závěru namítli jeho nepřezkoumatelnost, neboť z něj není patrné, kudy vede v daném případě hranice bonity. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí soud této námitce přisvědčil. Závěr o tom, že předmětný kmitočet není pro nového provozovatele bonitní, žalovaná zdůvodnila počtem obyvatel a počtem vysílaných rozhlasových programů, aniž by však bylo blíže rozvedeno, proč právě tento poměr znamená, že není třeba předmětný kmitočet přidělit v licenčním řízení. Navíc, jak je v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, na území předmětného kmitočtu bylo licenční řízení vyhlášeno. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem bylo ukončeno. Žalovaná se nijak nevypořádala s tím, že v určitém čase byl kmitočet dostatečně bonitní pro vypsání licenčního řízení a v době vydání rozhodnutí již taková bonita shledána nebyla. Žalovaná sice popsala veškerá zjištění vztahující se ke stanoveným kritériím, avšak tato zjištění nijak dále nehodnotila. Za této sitace nelez než přisvědčit námitce žalobců, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pokud žalobci poukazovali na to, že pro jiný kmitočet a to Třebíč 101,7 MHz/200W bylo licenční řízení vypsáno a že se jedná o typově, výkonově i místně identické kmitočty, touto skutečností se soud blíže nezabýval, neboť o tomto kmitočtu nejsou žádná zjištění ve spise založena a jedná se o jiné řízení, které není předmětem tohoto soudního přezkumu. Je na žalované, aby v dalším řízení dbala na dodržování jedné ze základních zásad činnosti správních orgánů, a to aby při rozhodování skutkově podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Z důvodů uvedených shora soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci měli ve věci úspěch. Vzhledem k tomu, že v daném případě byla žaloba podána třemi žalobci, z nichž jeden je zastoupen jiným advokátem než další dva žalobci, v případě úkonu – sepsání žaloby všemi žalobci společně – soud odměnu za tento úkon rozdělil tak, že žalobci – LONDA, spol. s r.o. náleží polovina odměny za úkon (1.050,- Kč) a žalobcům Evropa 2, spol. s r.o. a Frekvence 1, a.s. také polovina odměny za úkon, to je 1.050,- Kč. U žalobců Evropa 2, spol. s r.o. a Frekvence 1, a.s.pak byla odměna advokáta snížena o 20% podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobci – LONDA spol. s.r.o.je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení, která zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3000,- Kč a odměnu advokátovi za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, replika k vyjádření žalované a účast na jednání) po 2.100,- Kč a za jeden úkon (sepsání žaloby) ve výši 1.050,- Kč a 4krát režijní paušál po 300,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Protože zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Částka daně činí 1.920,- Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 14.520,- Kč. Žalobcům – Evropa 2, spol. s.r.o. a Frekvence 1, a.s.je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení, která zahrnuje zaplacené soudní poplatky celkem ve výši 6.000,- Kč a odměnu advokátovi za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast při jednání) po 2.100,- Kč a ze jeden úkon (sepsání žaloby) ve výši 1.050,- Kč, to vše sníženo o 20% a 3krát režijní paušál po 300,- Kč. Protože zástupcem žalobců je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Částka daně činí 1.860,- Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 17.160,- Kč. Pokud zúčastněná osoba požadovala náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, zde soud vycházel z ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Protože žádná povinnost zúčastněné osobě soudem uložena nebyla, nebyla jí náhrada nákladů přiznána.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY t a k t o: P o u č e n í:

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (3)