6To 17/2010

Rubrum

Uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty není podmíněno existencí vlastnického vztahu pachatele k věci, o jejímž propadnutí soud rozhoduje. Proto i věc, kterou pachatel do vlastnictví nabýt nemohl z důvodu upraveného zvláštním předpisem (např. § 8, § 9 zák.č. 119/2002 Sb.), může být prohlášena za propadlou podle § 55 odst. 1 tr.zák. za předpokladu, že pachateli náleží (tj. např. i tehdy, kdy pachatel sice není jejím vlastníkem, avšak současně s ní fakticky nakládá, aniž je její vlastník nebo držitel znám).

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22.3.2010 odvolání obžalovaného Mgr. L. V. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 13.1.2010, č.j. 28 T 17/2009-523, a rozhodl t a k t o :

Odůvodnění

Podle § 256 tr.ř. se odvolání státního zástupce a obžalovaného Mgr. L. V. z a m í t a j í .

Poučení

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 13.1.2010, č.j. 28 T 17/2009-523 byl obžalovaný Mgr. L. V. uznán vinným pod bodem 1) trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr.zák. a pod bodem 2) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.zák., v obou případech ve znění zákona č. 52/2009 Sb., jichž se měl dopustit tím, že 1) dne 4.6.2009 v odpoledních hodinách v rodinném domě v N. n. H., v koupelně, v úmyslu usmrtit svou manželku S. V., vystřelil na hlavu poškozené z nelegálně držené jednoranové terčové pistole zn. ZB model CHAMPION ráže 22 LONG RIFLE s integrovaným tlumičem hluku, nabité nábojem ráže 22 LONG RIFLE a poškozenou zasáhl do oblasti hlavy a způsobil jí tak zástřel hlavy, kdy vstřel byl lokalizován v zadní části levé spánkové krajiny a pokračoval střelným kanálem probíhajícím kůží a podkožím levé spánkové krajiny, dolní částí levé kosti temenní, tvrdou a měkkými plenami mozkovými v oblasti levého spánkového laloku mozku, levým spánkovým a temenním lalokem, středovými jádry, pravým temenním lalokem mozku a měkkými a tvrdou plenou mozkovou v oblasti pravého temenního laloku, kdy poškozená utrpěla ložiskové zhmoždění mozkového kmene, zlomeniny předních a středních jam spodiny lební; krevní výrony pod tvrdou plenu mozkovou na horní a boční ploše pravé mozkové polokoule, horní ploše levého temenního laloku, zevní ploše levého spánkového laloku mozku, v předních a středních jamách spodiny lební; krevní výrony do měkkých plen mozkových na spodní ploše čelních laloků, spodní a zevní ploše levého spánkového laloku, horní ploše pravého temenního laloku mozku a další zranění, kterým na místě podlehla, kdy bezprostřední příčinou smrti poškozené bylo zhmoždění mozku a mozkového kmene při střelném poranění hlavy, 2) v přesně nezjištěnou dobu roku 2006 si opatřil bez povolení jednoranovou terčovou pistoli zn. ZB model CHAMPION ráže 22 LONG RIFLE s integrovaným tlumičem hluku výstřelu, ačkoli není držitelem zbrojního průkazu, přičemž tlumiče hluku jsou zakázanými doplňky zbraní dle zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu v platném znění, a tuto přechovával ve svém bydlišti v N. n. H. až do 6.6.2009, kdy byla zajištěna Policií ČR. Za to byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr.zák., za použití § 35 odst. 1 tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14-ti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr.zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obžalovanému dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks terčové pistole zn. ZB model CHAMPION ráže 22 LONG RIFLE s integrovaným tlumičem hluku. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byla obžalovanému stanovena povinnost nahradit poškozeným: - nezl. A. V., t.č. bytem K., okres O., škodu ve výši 240.000,- Kč s úrokem z prodlení od 13.1.2010 do zaplacení, a to ve výši 8 % po dobu od 13.1.2010 do 30.6.2010 a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, - nezl. D. V., t.č. bytem K., okres O., škodu ve výši 240.000,- Kč s úrokem z prodlení od 13.1.2010 do zaplacení, a to ve výši 8 % po dobu od 13.1.2010 do 30.6.2010 a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, - J. D., bytem K., okres O., škodu ve výši 240.000,- Kč, - L. D., bytem K., okres O., škodu ve výši 240.000,- Kč, - V. D., bytem K., okres O., škodu ve výši 175.000,- Kč. Rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej napadli opravnými prostředky obžalovaný a státní zástupce. Ten v písemném odůvodněníopravného prostředku uvedl, že je zaměřen v neprospěch obžalovaného a směřuje do výroku, kterým byl tomuto uložen podle § 55 odst. 1 písm. a) tr.zák. trest propadnutí věci 1 ks terčové pistole zn. ZB model CHAMPION ráže 22 LONG RIFLE s integrovaným tlumičem hluku, neboť má za to, že pro vyslovení tohoto trestu nebyly splněny zákonné podmínky. Tento druh trestu může být uložen jen v případě, pokud se jedná o věc náležející pachateli. V daném případě obžalovaný uvedl, že není vlastníkem uvedené zbraně, ale má ji zapůjčenu od známého, jehož jméno není schopen uvést. Jakkoli lze o jeho tvrzení pochybovat, tedy že nezná osobu, která mu předmětnou zbraň předala, je nutno vycházet ze skutečnosti, že není vlastníkem zajištěné zbraně. Za této situace nemělo být rozhodováno o této způsobem uvedeným v napadeném rozsudku, ale mělo být rozhodnuto o zabrání uvedené zbraně dle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. V tomto směru také státní zástupce učinil návrh, a to, aby odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr.ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, jímž byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr.zák. obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks terčové pistole zn. ZB model CHAMPION ráže 22 LONG RIFLE s integrovaným tlumičem hluku a nově rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. se uvedená zbraň s integrovaným tlumičem hluku zabírá. Obžalovaný v písemném odůvodněníopravného prostředku, zpracovaném obhájkyní, uvedl, že směřuje do výroku o trestu. Předně vyslovil nesouhlas se způsobem, jakým nalézací soud reagoval na jím projevenou lítost u hlavního líčení. Vlastní uložený trest má za nepřiměřeně přísný, neboť mu byl uložen téměř na samé horní hranici zákonné trestní sazby, která v tomto případě činí patnáct let. Dle jeho názoru uložení tohoto trestu nalézací soud v napadeném rozsudku pečlivě neodůvodnil, v jeho prospěch poukázal toliko na jedinou polehčující okolnost, což byla jeho dosavadní bezúhonnost. Uvedl, že trestný čin vraždy je vždy trestným činem, který má za následek smrt poškozeného a proto mu nelze tento následek přičítat k tíži, neboť je zákonným znakem daného trestného činu. Neztotožnil se se závěrem nalézacího soudu, který označil jeho jednání za zákeřné a v jeho neprospěch vyhodnotil přitěžující okolnost dle § 34 písm. b) tr.zák. Tuto dovodil z postavení poškozené při střelbě, kdy útok byl veden z levého boku, kam poškozená neměla výhled a žádnou šanci se fakticky bránit. Dále uvedl, že si musel pro zbraň dojít do jiné místnosti, nabít ji a následně s touto jít do koupelny za poškozenou a vystřelit. V tomto směru namítl, že nebyl dán žádný objektivní důkaz o tom, jakým způsobem se poškozená pohybovala těsně před útokem, absentuje důkaz o tom, zda jej mohla vidět, že si jde pro zbraň, zda mezi nimi probíhala hádka, co bylo jejím obsahem apod. Tyto otázky nebyly vyjasněny a nelze proto skutkový děj v tomto směru dokreslovat dedukcí nalézacího soudu. Skutečností toliko zůstává, že usmrtil svoji manželku v koupelně své nemovitosti. Ve vztahu k uvedené přitěžující okolnosti obžalovaný dále uvedl, že jejím předpokladem bude skutečnost, že se trestný čin způsobem svého provedení nápadně vymyká z toho, co u činů tohoto druhu možno jinak považovat za obvyklé. S ohledem na skutková zjištění pak jeho jednání zcela odpovídá běžnému způsobu provedení trestného činu vraždy. Obžalovaný odmítl závěr soudu, pokud jde o dovozený motiv, že by se tímto způsobem snažil vyřešit situaci vyplývající z milostného trojúhelníku, neboť jeho jednání nepochybně nebylo žádným vyřešením dané situace, ale naopak. Jeho manželství a soužití s poškozenou bylo okolím vnímáno jako velmi dobré, z jeho strany nebyla žádná agresivita, žádné útoky, ať již fyzické či verbální vůči poškozené, staral se o děti a rodinu. Jeho jednání je možno charakterizovat snad „jako zkrat“ a nezvládnutí určitého okamžiku v jeho životě s tragickým následkem pro rodinu poškozené, tak i jeho vlastní. Poukázal na výslech znalce prof. MUDr. K. U., jež uvedl, že lidé s obdobným nálezem, který byl u něj objektivizován, se mohou snadněji rozrušit, jsou snadněji vyprovokovatelní k agresi než je norma a tento závěr koresponduje s jeho výpovědí v tom směru, že hádka mezi ním a poškozenou začala vlastně kvůli uložení masa do ledničky, tedy malichernosti. Pokud jde o jeho odpovědnost za protiprávní jednání, zde se závěrem soudu nepolemizuje a nezpochybňuje jej. Poukázal také na výslech znalce Bc. I. M., který potvrdil, že odpor spouště je jen 6 N, z čehož je zřejmé, že spoušť je velmi citlivá ve srovnání s ostatními nesportovními zbraněmi, kde je odpor 40 N - např. služební policejní pistole. Jelikož dle jeho názoru mu uložený trest neodpovídá ustálené soudní praxi, neboť je trestem nepřiměřeně přísným, proto navrhl, aby odvolací soud zrušil částečně napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu a nově rozhodl při nezměněném výroku o vině tak, že mu uloží přiměřený spravedlivý trest. Ve veřejném zasedání, konaném ohledně obou opravných prostředků, státní zástupkyně plně odkázala na písemně zpracované odůvodněníodvolání. Uvedla, že si je vědoma toho, že zákon jak v případě trestu propadnutí věci, tak i ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty možnost uložení těchto vyslovuje jako fakultativní, nicméně s ohledem na jistou právní čistotu a výsledky důkazního řízení má za to, že odvolání je podáno důvodně. Dále namítla, že krajský soud uložení vedlejšího trestu propadnutí věci neodůvodnil, což vyplývá z napadeného rozsudku. Vyjádřila se k odvolání obžalovaného, kdy má za to, že tomuto byl sice uložen přísný trest, nikoli však s ohledem na okolnosti případu trest nepřiměřeně přísný. Konečný návrh učinila v intencích písemného vyhotovení opravného prostředku, tedy, aby Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr.ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, jímž byl obžalovanému podle § 55 odst. 1 písm. a) tr.zák. uložen trest propadnutí věci blíže citované v písemném odůvodněnípodaného opravného prostředku a nově rozhodl tak, že se podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. uvedená zbraň s integrovaným tlumičem hluku zabírá. Obhájkyně obžalovaného rovněž plně odkázala na písemné odůvodněnípodaného opravného prostředku, který je zaměřen do výroku o trestu, jež je shledán nepřiměřeně přísný. Z tohoto posléze akcentovala a rozvedla pro ni podstatné skutečnosti, jako například problematiku motivu jednání obžalovaného, přitěžující okolnost dle § 34 písm. b) tr.zák. a další. Pokud jde o následný konečný návrh, kdy navrhla, aby byl napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušen a obžalovanému nově uložen trest mírnější, a to řádově o rok až o dva nižší, než byl uložen nalézacím soudem. Rovněž byl dán prostor ke konečným návrhům oběma zmocněncům poškozených, kteří uvedli, že nalézací soud vyhověl nárokům poškozených, předmětný výrok nebyl napaden žádným opravným prostředkem, a proto se zdržují svého konečného návrhu. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací (§ 252 tr.ř.), zjistil, že odvolání byla podána ve lhůtě podle § 248 odst. 1 tr.ř. a osobami oprávněnými podle § 246 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. Jelikož odvolací soud neshledal důvod k zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 tr.ř., přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost oddělitelného výroku rozsudku, proti němuž byla podána odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroku, proti němuž byla podána odvolání. Přezkumná činnost odvolacího soudu byla omezena a odvíjela se od obsahu obou opravných prostředků odvolatelů. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebylo shledáno podstatných vad, které by měly za následek, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, a které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.). V tomto směru nevznesli odvolatelé žádných výhrad. Svoji přezkumnou činnost zaměřil odvolací soud zejména do výroku o trestu, neboť rozsah jeho přezkumné činnosti byl vymezen obsahem opravných prostředků odvolatelů. Nicméně, ve vztahu ke skutkovým zjištěním, jakož i k právní kvalifikaci jednání obžalovaného, je třeba konstatovat, že odvolací soud ve vztahu k těmto nezjistil takových vad, které nebyly odvolateli v opravném prostředku vytýkány a které by mohly mít vliv na správnost výroku, proti němuž byla podána odvolání, tedy proti výroku o trestu. Nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a důkazy, na nichž vybudoval rozhodnutí o vině, náležitým způsobem vyhodnotil, přičemž v tomto směru plně respektoval ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. Ustálený skutkový děj správně podřadil pod skutkové podstaty trestných činů vraždy podle § 219 odst. 1 tr.zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.zák. a dovodil naplnění jednotlivých znaků uvedených skutkových podstat trestných činů, včetně forem zavinění. Tuto problematiku lze tedy uzavřít konstatováním, že v postupu nalézacího soudu nebylo v uvedeném směru shledáno zásadního pochybení. V rámci přezkoumání výroku o trestu dospěl odvolací soud k závěru, že se v napadeném rozsudku nalézací soud náležitě vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro ukládání trestu. Při svých úvahách správně vycházel z ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr.zák. o účelu a výměře trestu, jakož i z ustanovení § 3 odst. 4 tr.zák. o nebezpečnosti činu pro společnost. Zabýval se osobou obžalovaného, jeho soudní minulostí, poměry, stupněm narušenosti, jakož i možnostmi jeho nápravy, hodnotil okolnosti polehčující i přitěžující, stejně jako okolnosti celého případu, jak to vyplývá ze str. 17-18 napadeného rozsudku. Pokud jde o vlastní výměru trestu, pak je třeba konstatovat, že trest odnětí svobody byl obžalovanému ukládán v rámci trestní sazby, která je u § 219 odst. 1 tr.zák. dána rozpětím 10-15 let. Na tomto místě je třeba uvést, že nalézací soud se neopomněl zabývat problematikou trestnosti jednání obžalovaného a důvodně aplikoval zákon účinný v době spáchání trestné činnosti, t.j. zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon ve znění pozdějších novel, neboť pozdější zákon, a to zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník s účinností od 1.1.2010, pro něj není výhodnější, neboť ten stanoví trestní sazbu u trestného činu vraždy dle § 140 odst. 1 tr.zákoníku v rozpětí 10-18 let. Nutno akcentovat, že trestný čin vraždy dle § 219 odst. 1 tr.zák. chrání lidský život, přičemž ochranu tohoto obsahuje i ustanovení čl. 6 Listiny základních práv a svobod, které zdůrazňuje, že každý má právo na život, a proto nikdo nesmí být života zbaven. Tomuto pak odpovídá i uvedená trestní sazba, v rámci které se nalézací soud při ukládání trestu obžalovanému pohyboval. Správně zohlednil při svých úvahách skutečnosti svědčící jak ve prospěch, tak v neprospěch obžalovaného, jakož i okolnosti celého případu a pokud následně tomuto uložil trest odnětí svobody při samé horní hranici trestní sazby, nelze hovořit s ohledem na všechny rozhodné skutečnosti, mající vliv na ukládání trestu, o tom, že by se jednalo o trest nepřiměřeně přísný. Jelikož byl obžalovaný odsouzen za dva trestné činy, byl mu správně dle § 35 odst. 1 tr.zák. uložen úhrnný trest. Nalézací soud nepochybil, pokud obžalovaného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil podle § 39a odst. 2 písm. d) tr.zák. do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť pro tento postup měl splněny veškeré zákonné podmínky. Na druhé straně nebyly splněny podmínky moderačního ustanovení § 39a odst. 3 tr.zák., na jehož základě by bylo možno jej zařadit do jiného typu věznice, v tomto případě mírnějšího, a to zejména s ohledem na závažnost jím spáchaného protiprávního jednání. Důvodně byl obžalovanému uložen i vedlejší trest, a to trest propadnutí věci dle § 55 odst. 1 písm. a) tr.zák., nicméně ve vztahu k tomuto byla shledána jako relevantní námitka státního zástupce uvedená v jeho opravném prostředku v tom, že výrok o tomto trestu nebyl kromě jeho konstatování v napadeném rozsudku jakkoli odůvodněn. Uvedené je nutno nalézacímu soudu vytknout, nicméně tento nedostatek napravil odvolací soud svými úvahami ohledně vypořádání se s námitkami státního zástupce, jež jsou uvedeny níže. Jelikož se odvolací soud ztotožnil s úvahami a závěry nalézacího soudu, je možno v podrobnostech odkázat na citované pasáže napadeného rozsudku. K námitkám odvolatelů považuje odvolací soud za vhodné, s ohledem na výše uvedené, uvést následující. Státní zástupce se ve svém opravném prostředku domáhal uložení ochranného opatření, a to zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty dle § 73 odst. 1 písm. c) tr.ř., ve vztahu k 1 ks terčové pistole zn. ZB model CHAMPION ráže 22 LONG RIFLE s integrovaným tlumičem hluku, když má za to, že postup zvolený nalézacím soudem v napadeném rozsudku, kdy ve vztahu k uvedené zbrani aplikoval trestný čin propadnutí věci dle § 55 odst. 1 písm. a) tr.zák. není na místě, neboť zbraň, tedy předmětná věc, musí náležet pachateli (§ 52 odst. 2 tr.zák.), což v daném případě provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno. Odvolací soud této námitce nevyhověl, přičemž v rámci svých úvah byl veden následujícími skutečnostmi. Předně odvolací soud uvádí, že s ohledem na postoj obžalovaného k celé věci a vyznění jednotlivých důkazních prostředků, tomu nevěří, že by měl předmětnou terčovou pistoli půjčenou od kamaráda, notabene tak dlouhou dobu, jak sám uvádí, aniž by ten se domáhal jejího vrácení. Pokud jde o vlastnictví této zbraně, pak třeba uvést, že obžalovaný nebyl držitelem zbrojního průkazu, jež by jej opravňoval k legální držbě této a navíc tlumič hluku výstřelu je zakázaným doplňkem zbraní dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu v platném znění a za dané situace obžalovaný předmětnou zbraň s doplňkem nemohl nabýt do vlastnictví, jednalo by se tedy o jakési kvazi vlastnictví. V této souvislosti dále odvolací soud uvádí k charakteru věci ve vztahu k věci, náležející pachateli, že ta náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel takové věci znám. Uvedené je možno jednoznačně aplikovat na daný případ, a proto odvolací soud odvolání státního zástupce nevyhověl, ale ve světle uvedených skutečností jej vyhodnotil jako nedůvodné. K námitkám, které uvedl ve svém opravném prostředku obžalovaný, je možno uvést následující. Ten předně mu uložený trest odnětí svobody označil za nepřiměřeně přísný, kdy následně poukázal na skutečnosti, z nichž nalézací soud při úvahách o trestu vycházel, přičemž s některými z nich se neztotožnil. Dále namítl, že nalézací soud uložení tak přísného trestu náležitě neodůvodnil. Uvedl, že trestný čin vraždy je vždy trestným činem, který má za následek smrt poškozeného a nelze mu proto přičítat k tíži následek, neboť ten sám je zákonným znakem uvedeného trestného činu. K těmto námitkám nutno uvést následující. Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením obžalovaného, že nalézací soud náležitě neodůvodnil uložený trest, neboť toto nemá oporu v pasáži napadeného rozsudku, v níž se zabývá osobou obžalovaného, stupněm společenské nebezpečnosti jeho jednání, jakož i dalšími okolnostmi, majícími vliv na ukládání trestu. V tomto směru nalézací soud plně respektoval ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř. a v jeho postupu tak nebylo shledáno vad či pochybení (mimo problematiku výše zmiňovaného vedlejšího trestu). V případě námitky ohledně přičítání smrtelného následku k tíži obžalovaného, je třeba uvést, že nalézací soud takto nepostupoval, toliko akcentoval charakter osoby, jež byla obětí trestného činu, kdy se jednalo o bezbrannou ženu, manželku obžalovaného, matku jeho nezletilých dětí. Za této situace má tak námitku obžalovaného za nedůvodnou. Obžalovaný má dále za to, že nebyla naplněna přitěžující okolnost dle § 34 písm. b) tr.zák., a to, že trestný čin spáchal zákeřně, neboť použití této přitěžující okolnosti je podmíněno tím, že se předmětný trestný čin způsobem svého provedení nápadně vymyká z toho, co u činů tohoto druhu je možno považovat jinak za obvyklé. Je nutno proto vycházet z toho, co bylo objektivně zjištěno, tedy, že způsob, kterým manželku usmrtil odpovídá běžnému způsobu provedení trestného činu vraždy. S tímto právním názorem se nelze ztotožnit. Trestný čin je spáchán zákeřně zpravidla tehdy, pokud se poškozený nemohl proti útoku vůbec nebo účinně bránit. Nalézací soud správně popsal s oporou důkazních prostředků do jaké části těla byla poškozená zasažena a v jaké místnosti. Obžalovaný svým jednáním nepochybně zneužil důvěry, kterou mezi sebou s poškozenou jako manželé měli, neboť ta nemohla a logicky ani neměla důvod domnívat se, že by se obžalovaný na ní mohl dopustit jakéhokoliv násilí. Tomu ani neodpovídal jeho psychologický profil tak, jak vyplynul ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Poškozená tedy neměla důvod jakkoliv sledovat činnost obžalovaného. V této souvislosti obžalovaný rovněž uvádí, že neexistuje žádný objektivní důkaz o tom, jakým způsobem se poškozená těsně před útokem pohybovala, zda mohla vidět, že si jde pro zbraň, zda mezi nimi proběhla hádka, co bylo jejím obsahem apod. Tyto otázky dle něj nebyly vyjasněny a nebylo možno proto skutkový děj dokreslovat dedukcí nalézacího soudu. Dle přesvědčení odvolacího soudu se nejedná o dedukce nalézacího soudu, ale o hodnocení skutečností, jež vyplynuly z provedeného dokazování. Dle názoru odvolacího soudu není podstatné, jakým způsobem se poškozená těsně před útokem pohybovala, ale to, že ji usmrtil střelou do hlavy v koupelně obžalovaný. Pokud ten dále hovoří o eventuální hádce mezi ním a poškozenou, pak sám ve své výpovědi v podstatě žádnou hádku nepřipouští, toliko popisuje situaci ohledně uložení masa, které donesl v rámci nákupu, do lednice a reakce jak své, tak i poškozené. Z tohoto pohledu nemůže obstát ani odkaz na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, neboť z něj je zřejmé, že nález, který byl po vyšetření obžalovaného u něj objektivizován, je možno považovat za širší normu. Po vyhodnocení uvedených skutečností má odvolací soud námitky obžalovaného, zaměřené do nesprávně aplikované přitěžující okolnosti dle § 34 písm. b) tr.zák. nalézacím soudem za nedůvodné, jež ve světle provedeného dokazování a logických úvah nalézacího soudu nemohou obstát. Pokud obžalovaný dále poukázal na skutečnost, že spoušť předmětné zbraně ve srovnání s ostatními nesportovními zbraněmi byla velmi citlivá, pak k této otázce se vyjadřoval v rámci podání znaleckého posudku u hlavního líčení znalec Bc. I. M. a tento důkaz v kontextu s dalšími hodnotil nalézací soud. Nad rámec toho, co je uvedeno k této otázce v napadeném rozsudku, odvolací soud toliko akcentuje, že z výpovědi obžalovaného bylo zjištěno, že měl předmětnou zbraň v držení po delší dobu, opakovaně z ní střílel a nepochybně tedy i věděl, mj. i jako osoba, jež má ze svého předchozího povolání zkušenosti s osobními střelnými zbraněmi, jak se zbraň při střelbě chová, a že má jejímu charakteru odpovídající jemnou spoušť. Tedy i tato námitka obžalovaného byla jako nedůvodná odmítnuta. Závěrem je možno konstatovat, že vyměřený a uložený trest odnětí svobody obžalovanému Mgr. L. V. nalézacím soudem má soud odvolací za správný, zákonný, odpovídající jak účelu trestu, tak i podmínkám individuální, ale zejména generální prevence. Proto nebylo třeba jeho zásahu z pohledu ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) či e) tr.ř. Jelikož odvolací soud nevyhověl odvolacím námitkám jak obžalovaného Mgr. L. V., tak i státního zástupce, bylo o těchto rozhodnuto způsobem, vyplývajícím z výrokové části tohoto rozhodnutí.

Rubrum