6To 32/2013

Rubrum

Pochybení spočívající v tom, že obžalovaný nebyl v průběhu dokazování před soudem seznámen s obsahem výpovědí spoluobžalovaných, kteří byli v hlavním líčení vyslýcháni v jeho nepřítomnosti (§ 208 věta druhá tr.ř.), nemusí v zásadě (s přihlédnutím k dalším krokům trestního řízení směřujícím k nápravě tohoto pochybení) zakládat vadu řízení předpokládanou v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., pokud byl výslechu zmíněných spoluobžalovaných přítomen obhájce obžalovaného, který má možnost klást vyslýchaným spoluobžalovaným otázky.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. července 2013 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Kaderky a soudců JUDr. Miloslava Stankuše a JUDr. Jiřího Zouhara odvolání státního zástupce a obžalovaných J. Š., M. J., R.

I. V., Mgr. R. B., P. D., S. N., O. R., obchodní společnosti S.H.

V. Metal Steel UG GmbH, IČO 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk 90429, SRN, a manželky obžalovaného Mgr. R. B. K. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18.2.2013, č.j. 61 T 32/2012-6294, a rozhodl t a k t o :

Odůvodnění

I. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaných J. Š., R. I. V., S. N. č á s t e č n ě z r u š u j e , a to : - ohledně obžalovaného J. Š. v celém výroku o trestu, - ohledně obžalovaného R. I. V. ve výroku, o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku, - ohledně obžalovaného S. N. v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje t a k t o : obžalovanému J. Š. se za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod body I., II.1 - II.7 nezměněn a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23.3.2011, č.j. 34 T 46/2011-23, doručeným obžalovanému dne 30.8.2011, a dále za sbíhající se organizátorství zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 4.9.2012, č.j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.5.2013, sp.zn. 1 To 50/2012, podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr.zákoníku, ukládá souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků a 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku se obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 (deseti) let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věci - peněžních prostředků včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S.H.V.Metal Steel UG GmbH, IČO 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk 90429, SRN, č.ú. 1200133822/6800, vedeného u banky - Volksbank CZ, a.s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738.937,87 EUR ke dni zajištění. Současně se podle § 43 odst. 2 věta druhá tr.zákoníku zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23.3.2011, č.j. 34 T 46/2011-23, doručeného obžalovanému dne 30.8.2011 a dále výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 4.9.2012, č.j. 61 T 11/2012-2962, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.5.2013, sp.zn. 1 To 50/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovanému S. N. se za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem II.3 - II.7 nezměněn a dále za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26.9.2012, č.j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4.2013, sp.zn. 3 To 22/2013, podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr.zákoníku, ukládá souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku se obžalovaný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 (deseti) let. Současně se podle § 43 odst. 2 věta druhá tr.zákoníku zrušuje výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26.9.2012, č.j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4.2013, sp.zn. 3 To 22/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaných M. J., P. D., Mgr. R. B., O. R. a manželky obžalovaného Mgr. B., K. B., z a m í t a j í . III. V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn. IV. Podle § 253 odst. 1 tr.ř. se odvolání obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG GmbH, IČO 26284, se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk 90429, SRN z a m í t á .

Poučení

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 18.2.2013, č.j. 61 T 32/2012-6294, byli obžalovaní J. Š., M. J., P. D., R. I. V., Mgr. R. B., J. M., S. N., S. P. a O. R. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., tr.zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, kterého se měli dopustit tak, že v období od 23.3.2010 do 17.3.2011 J. Š., jako vedoucí a řídící člen skupiny a dále jako jednatel společnosti S.H.V. Metal Steel UG GmbH, se sídlem Fürther Strasse 27, 90427 Nürnberg, Německo, a současně též jako osoba fakticky jednající za firmu Bladewell s.r.o., IČ: 28336160, se sídlem Říčanská 1984/5, 101 00 Praha 10 - Vinohrady, společně s dalšími osobami, a to M. J., v době od 23.3.2010 do 25.5.2010 jednatelem společnosti FULL POWER s.r.o., IČ: 28902921, se sídlem Točitá 1549/35, 140 00 Praha 4 - Krč, a po 25.5.2010 jako osobou fakticky jednající za společnost FULL POWER s.r.o., a současně v době od 24.1.2011 do 31.3.2011, jednatelem společnosti ROBKO s.r.o., IČ: 292 53 225, se sídlem Na Zámecké 1518/9, 140 00 Praha - Nusle, P. D., v době od 23.3.2010 do 29.12.2010 jednatelem společnosti JAVAGATE s.r.o., IČ: 27212335, se sídlem Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10 - Strašnice, a v době od 29.12.2010 pak fakticky jednajícím za tuto obchodní společnost a jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE s.r.o., R. I. V., jednatelem obchodní společnosti Bladewell s.r.o., IČ: 28336160, se sídlem Říčanská 1984/5, 101 00 Praha 10 - Vinohrady, Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, a.s. IČ: 60717998, se sídlem U Tescomy 245, 760 01 Zlín, J. M., předsedou představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus a.s., IČ: 26873354, se sídlem Pekařská 2812, 746 01 Opava, S. N., jednatelem společnosti Slovak metal trading s.r.o., IČ: 36 865 516, se sídlem Panenská 8, 811 03 Bratislava, Slovenská republika, S. P., fakticky jednajícím za obchodní společnost MONDAL s.r.o, IČ: 291 89 811, se sídlem náměstí Svobody 93/22, 602 00 Brno, O. R., jednatelem společnosti MONDAL s.r.o., po předchozí vzájemné, a to i konkludentní domluvě s J. Š. a po naplánování zamýšlené trestné činnosti a též po individuální dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti v úmyslu všech zúčastněných zkrátit daň a obohatit tak sebe ke škodě České republiky, vytvořili z obchodních společností FULL POWER s.r.o., JAVAGATE s.r.o., Bladewell s.r.o., COMERCIO ZLÍN, a.s., ESB Euro Scarrabeus a.s., S.H.V. Metal Steel UG GmbH, ROBKO s.r.o., Slovak Metal Trading s.r.o., MONDAL s.r.o., SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/, TSR Czech Republic s.r.o. a dalších, účelové obchodní řetězce, v rámci kterých pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje zboží - barevných a jiných kovů, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo zkrátit, resp. neodvést daň z přidané hodnoty u prvního článku obchodního řetězce, takzvaného ztraceného obchodníka, který pořizoval zboží od dodavatele z EU, přičemž další společnosti zařazené do řetězce plnily funkci takzvaných nárazníkových společností, když nákupy a prodeje v rámci těchto řetězců účelově realizovaly, a to nikoliv s cílem uskutečňovat hospodářskou činnost, ale s cílem spáchat daňový podvod a tuto protizákonnou činnost svojí zdánlivě řádnou obchodní činností zastřít, přičemž zapojení se jednotlivých společností a jejich pořadí v účelových obchodních řetězcích v průběhu času operativně a účelově obměňovali, když I. nejprve, v době od 23.3. do 31.10.2010 J. Š., a to po dohodě s M. J., P. D., Mgr. R. B., J. M. a R. I. V., vytvořil účelové obchodní řetězce ve složení: ZIN s.r.o. /SK/, IN STEEL s.r.o. /SK/ - FULL POWER s.r.o. - JAVAGATE s.r.o. - COMERCIO ZLÍN, a.s. - ESB Euro Scarrabeus a.s., - Bladewell s.r.o., kdy zapojení a pořadí firem v řetězci v čase měnili, popřípadě do řetězců zapojili i jiné firmy, když pak následně J. Š. buď sám, nebo zprostředkovaně sjednával dodávky zboží na společnost FULL POWER s.r.o., a to od dodavatelů ze států Evropské unie /dále EU/, převážně od slovenských dodavatelů, resp. od společností ZIN s.r.o., IČ: 30776520, se sídlem Mýtné Nám. 464, 966 53 Hronský Beňadík, a IN STEEL s.r.o., IČ: 44631197, se sídlem Heyrovského 13, 841 03 Bratislava, a následně dojednával prodeje tohoto zboží prvním a dalším nárazníkovým společnostem a jeho prodej konečnému odběrateli, a to tak, že sám nebo zprostředkovaně prováděl objednávky zboží, určoval cenu, sjednával přepravu a určoval místo nakládky a vykládky zboží, kdy jménem společností FULL POWER s.r.o., JAVAGATE s.r.o. a Bladewell s.r.o., prováděl obchody sám, se souhlasným vědomím jejich jednatelů, když Mgr. R. B. jednajícímu za společnost COMERCIO ZLÍN, a.s. a J. M. jednajícímu za společnost ESB Euro Scarrabeus a.s. předával informace a dával pokyny k nákupům a prodejům zboží přes společnosti COMERCIO ZLÍN, a.s. a ESB Euro Scarrabeus a.s., jakož i k vystavení účetních dokladů k těmto obchodům a provádění plateb tak, aby korespondovaly s formálně realizovanými obchody v rámci celého řetězce, kdy dále udílel pokyny M. J. a P. D. k hotovostním výběrům z bankovních účtů jejich společností, když takto vybrané peníze od nich přebíral a sám prováděl elektronicky bezhotovostní dispozice s peněžními prostředky na bankovních účtech společností FULL POWER s.r.o., JAVAGATE s.r.o. a Bladewell s.r.o., kdy si předem za tímto účelem obstaral od M. J., P. D. a R. I. V. přístupové kódy k elektronickému bankovnictví účtů těchto společností, a dále udílel pokyny P. D. k objednávkám a organizaci přepravy pro většinu obchodů plynoucích přes účelové obchodní řetězce, což P. D. vědomě, bez připomínek a za odměnu činil. M. J. sám, v době od 23.3.2010 do 25.5.2010 jako jednatel společnosti FULL POWER s.r.o., a v době od 25.5.2010 do 31.10.2010 jako osoba fakticky jednající za společnost FULL POWER s.r.o., podle pokynů J. Š., a za jím slíbenou a i fakticky vyplácenou finanční či jinou hmotnou odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se tak na úkor České republiky, zařadil svoji společnost FULL POWER s.r.o. do účelových obchodních řetězců na pozici ztraceného obchodníka, kdy nechal J. Š., aby jménem společnosti FULL POWER s.r.o. nakoupil a prodal zboží v rámci obchodních řetězců, vystavil příslušné doklady a provedl úhrady tak, aby korespondovaly s realizovanými účelovými obchody, když J. Š. předtím dobrovolně předal oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům FULL POWER s.r.o., popřípadě podle pokynů J. Š. vybíral v hotovosti peníze z bankovních účtů FULL POWER s.r.o., a předával je následně J. Š., kdy takto J. Š. se souhlasným vědomím M. J., nakoupil barevné a jiné kovy od dodavatelů ze Slovenska, a to společností ZIN s.r.o. a IN STEEL s.r.o. popřípadě od jiných společností ze států EU, na základě níže uvedených faktur přijatých: Tabulka č. 1: FULL POWER s.r.o. - faktury přijaté Doklad č. DZPČástka celkemDodavatel FAP0000323.3.2010690 077,28ZIN, s.r.o. FAP0000225.3.2010471 350,26ZIN, s.r.o. FAP0000725.3.20103 722 025,52IN STEEL, s.r.o. FAP0000126.3.2010230 913,51ZIN, s.r.o. FAP0000831.3.20102 182 681,26IN STEEL, s.r.o. FAP0000931.3.20103 454 972,56IN STEEL, s.r.o. Celkem za 1/Q 201010 752 020,39 FAP000041.4.20103 774 638,14ZIN, s.r.o. FAP000051.4.20102 548 078,95ZIN, s.r.o. FAP000321.4.20102 651 335,36IN STEEL, s.r.o. FAP000331.4.20103 264 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP000342.4.20103 097 650,16IN STEEL, s.r.o. FAP000137.4.2010456 972,95ZIN, s.r.o. FAP000148.4.2010686 022,60ZIN, s.r.o. FAP000368.4.20101 957 080,00IN STEEL, s.r.o. FAP000159.4.20103 705 277,80ZIN, s.r.o. FAP000359.4.20103 089 393,32IN STEEL, s.r.o. FAP000379.4.20103 307 303,98IN STEEL, s.r.o. FAP0001613.4.20102 694 636,00ZIN, s.r.o. FAP0001713.4.2010910 519,07ZIN, s.r.o. FAP0003813.4.20103 026 204,54IN STEEL, s.r.o. FAP0003913.4.20102 878 867,58IN STEEL, s.r.o. FAP0001814.4.2010269 297,26ZIN, s.r.o. FAP0001914.4.2010269 103,97ZIN, s.r.o. FAP0002014.4.20103 885 704,20ZIN, s.r.o. FAP0004014.4.20103 096 373,46IN STEEL, s.r.o. FAP0002115.4.2010269 567,93ZIN, s.r.o. FAP0004215.4.20102 917 988,98IN STEEL, s.r.o. FAP0002216.4.2010812 200,84ZIN, s.r.o. FAP0002316.4.20103 119 096,96ZIN, s.r.o. FAP0004316.4.2010312 770,85IN STEEL, s.r.o. FAP0004416.4.20103 051 755,57IN STEEL, s.r.o. FAP0004516.4.20103 325 210,37IN STEEL, s.r.o. FAP0004616.4.20103 622 425,02IN STEEL, s.r.o. FAP0004119.4.20103 814 770,00IN STEEL, s.r.o. FAP0004721.4.20103 847 021,72IN STEEL, s.r.o. FAP0004822.4.20103 347 974,00IN STEEL, s.r.o. FAP0002423.4.2010546 217,30ZIN, s.r.o. FAP0002523.4.20103 674 021,10ZIN, s.r.o. FAP0004923.4.20103 675 938,80IN STEEL, s.r.o. FAP0002627.4.2010274 111,89ZIN, s.r.o. FAP0002728.4.2010275 023,61ZIN, s.r.o. FAP0002829.4.2010275 028,89ZIN, s.r.o. FAP0005030.4.20103 398 888,84IN STEEL, s.r.o. FAP0005130.4.20103 146 093,28IN STEEL, s.r.o. FAP0005230.4.20103 626 207,64IN STEEL, s.r.o. FAP000815.5.20103 693 659,59IN STEEL, s.r.o. FAP000576.5.2010301 513,57ZIN, s.r.o. FAP000587.5.2010297 697,40ZIN, s.r.o. FAP000777.5.20103 516 040,09IN STEEL, s.r.o. FAP000598.5.2010301 101,51ZIN, s.r.o. FAP0006010.5.2010293 952,47ZIN, s.r.o. FAP0006112.5.2010294 237,75ZIN, s.r.o. FAP0006212.5.2010292 585,63ZIN, s.r.o. FAP0007012.5.20103 528 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0006313.5.2010288 826,77ZIN, s.r.o. FAP0006414.5.20101 169 810,51ZIN, s.r.o. FAP0006515.5.2010586 187,90ZIN, s.r.o. FAP0006617.5.2010293 546,73ZIN, s.r.o. FAP0005318.5.20103 395 978,07ZIN, s.r.o. FAP0007118.5.20103 480 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0007219.5.2010369 652,48IN STEEL, s.r.o. FAP0008519.5.20102 061 186,89ThyssenKrupp … FAP0007320.5.20106 447 659,84IN STEEL, s.r.o. FAP0007820.5.20103 667 415,62IN STEEL, s.r.o. FAP0006724.5.2010713 599,71ZIN, s.r.o. FAP0007424.5.20103 387 842,24ZIN, s.r.o. FAP0006825.5.2010237 386,87ZIN, s.r.o. FAP0007625.5.2010489 397,45ZIN, s.r.o. FAP0006926.5.2010236 326,30ZIN, s.r.o. FAP0007527.5.20103 432 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0008028.5.2010297 565,42ZIN, s.r.o. FAP0008229.5.20103 965 980,05IN STEEL, s.r.o. FAP000871.6.2010295 520,13ZIN, s.r.o. FAP001033.6.20102 889 711,00IN STEEL, s.r.o. FAP000888.6.20103 372 142,32ZIN, s.r.o. FAP001048.6.20103 336 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP000899.6.2010897 610,19ZIN, s.r.o. FAP0009010.6.2010300 062,76ZIN, s.r.o. FAP0009110.6.2010279 378,21ZIN, s.r.o. FAP0009212.6.2010295 897,82ZIN, s.r.o. FAP0009314.6.20103 399 543,96ZIN, s.r.o. FAP0010514.6.20107 123 635,85IN STEEL, s.r.o. FAP0010616.6.20101 929 546,56IN STEEL, s.r.o. FAP0009422.6.2010297 779,34ZIN, s.r.o. FAP0009522.6.2010296 752,83ZIN, s.r.o. FAP0009622.6.2010595 247,90ZIN, s.r.o. FAP0009723.6.2010592 048,94ZIN, s.r.o. FAP0009824.6.2010296 997,39ZIN, s.r.o. FAP0009924.6.20102 940 927,50ZIN, s.r.o. FAP0010724.6.20103 396 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0010028.6.2010296 304,25ZIN, s.r.o. FAP0010130.6.201043 296,08ZIN, s.r.o. FAP0010830.6.20103 361 008,78IN STEEL, s.r.o. FAP0010930.6.20103 250 120,00IN STEEL, s.r.o. Celkem za 2/Q 2010179 425 455,60 FAP001021.7.20103 222 344,16ZIN, s.r.o. FAP001102.7.2010883 537,45ZIN, s.r.o. FAP001238.7.20104 094 885,00IN STEEL, s.r.o. FAP001119.7.2010273 827,26ZIN, s.r.o. FAP0011212.7.2010547 428,75ZIN, s.r.o. FAP0012413.7.20106 703 154,36IN STEEL, s.r.o. FAP0011414.7.2010550 474,35ZIN, s.r.o. FAP0011515.7.2010274 655,75ZIN, s.r.o. FAP0011716.7.2010288 768,79ZIN, s.r.o. FAP0012516.7.20103 312 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0011819.7.2010578 407,84ZIN, s.r.o. FAP0011923.7.2010576 527,24ZIN, s.r.o. FAP0012026.7.2010569 492,26ZIN, s.r.o. FAP0012626.7.20102 851 773,12IN STEEL, s.r.o. FAP0012728.7.20103 336 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0012130.7.201041 771,15ZIN, s.r.o. FAP0012830.7.20103 152 705,44IN STEEL, s.r.o. FAP001582.8.20104 080 715,00IN STEEL, s.r.o. FAP001605.8.20102 128 806,72IN STEEL, s.r.o. FAP001596.8.20103 144 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0015010.8.2010165 793,52COM-ME s.r.o. FAP0013511.8.20103 176 929,21ZIN, s.r.o. FAP0013611.8.2010269 410,38ZIN, s.r.o. FAP0013711.8.2010537 714,25ZIN, s.r.o. DOB000111.8.2010-3 176 929,21ZIN, s.r.o. FAP0016111.8.20103 200 923,69IN STEEL, s.r.o. FAP0015113.8.2010655 017,38COM-ME s.r.o. FAP0016225.8.20103 753 260,00IN STEEL, s.r.o. FAP0014526.8.2010851 606,12ZIN, s.r.o. FAP001521.9.2010266 448,51ZIN, s.r.o. FAP001482.9.20103 227 562,13ZIN, s.r.o. FAP001532.9.20101 062 378,28ZIN, s.r.o. FAP001543.9.20103 673 140,23ZIN, s.r.o. FAP001553.9.2010797 940,52ZIN, s.r.o. FAP001673.9.20103 444 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0015710.9.20106 744 549,17ZIN, s.r.o. FAP0016815.9.20103 054 280,00IN STEEL, s.r.o. FAP0016416.9.20101 093 217,09ZIN, s.r.o. FAP0016518.9.2010269 584,21ZIN, s.r.o. FAP0016923.9.20103 348 000,00IN STEEL, s.r.o. Celkem za 3/Q 201077 026 100,12 FAP001814.10.20103 468 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP001828.10.20103 432 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0018315.10.20102 610 000,00IN STEEL, s.r.o. FAP0018420.10.2010879 000,00IN STEEL, s.r.o. Celkem za 4/Q 201010 389 000,00 Celkem za 1 - 4/Q 2010 277 592 576,11 Kč a následně takto nakoupené zboží J. Š., se souhlasným vědomím M. J., prodal obchodní společnosti JAVAGATE s.r.o., a v jednom případě společnosti ESB Euro Scarrabeus a.s., a to na základě níže uvedených faktur vydaných: Tabulka č. 2: FULL POWER s.r.o. - faktury vydané Faktura č. DZPCelkemZáklad daněDPHOdběratel 2010000123.3.2010 659 649,29 549 707,74 109 941,55 JAVAGATE s.r.o. 2010000225.3.2010 450 549,05 375 457,54 75 091,51 JAVAGATE s.r.o. 2010000425.3.2010 3 957 252,19 3 297 710,16 659 542,03 JAVAGATE s.r.o. 2010000326.3.2010 220 743,97 183 953,31 36 790,66 JAVAGATE s.r.o. 2010000531.3.2010 3 637 449,47 3 031 207,89 606 241,58 JAVAGATE s.r.o. 2010000631.3.2010 2 602 176,00 2 168 480,00 433 696,00 JAVAGATE s.r.o. Celkem za 1/Q 2010 11 527 819,97 9 606 516,64 1 921 303,33 20100007 1.4.2010 3 411 167,17 2 842 639,31 568 527,86 JAVAGATE s.r.o. 20100008 1.4.2010 2 673 198,00 2 227 665,00 445 533,00 JAVAGATE s.r.o. 20100024 1.4.2010 2 822 728,33 2 352 273,61 470 454,72 JAVAGATE s.r.o. 20100025 1.4.2010 3 706 560,00 3 088 800,00 617 760,00 JAVAGATE s.r.o. 20100026 2.4.2010 3 406 026,00 2 838 355,00 567 671,00 JAVAGATE s.r.o. 20100009 7.4.2010 426 334,43 355 278,69 71 055,74 JAVAGATE s.r.o. 20100010 8.4.2010 640 048,31 533 373,59 106 674,72 JAVAGATE s.r.o. 20100011 9.4.2010 3 855 075,00 3 212 562,50 642 512,50 JAVAGATE s.r.o. 20100027 9.4.2010 3 291 079,92 2 742 566,60 548 513,32 JAVAGATE s.r.o. 20100028 9.4.2010 1 969 722,00 1 641 435,00 328 287,00 JAVAGATE s.r.o. 20100029 9.4.2010 3 281 005,73 2 734 171,44 546 834,29 JAVAGATE s.r.o. 20100012 12.4.2010 4 143 484,80 3 452 904,00 690 580,80 JAVAGATE s.r.o. 20100013 13.4.2010 849 499,99 707 916,66 141 583,33 JAVAGATE s.r.o. 20100030 13.4.2010 3 321 324,00 2 767 770,00 553 554,00 JAVAGATE s.r.o. 20100014 14.4.2010 3 976 132,80 3 313 444,00 662 688,80 JAVAGATE s.r.o. 20100015 14.4.2010 557 850,08 464 875,07 92 975,01 JAVAGATE s.r.o. 20100031 14.4.2010 3 107 884,10 2 589 903,45 517 980,69 JAVAGATE s.r.o. 20100016 15.4.2010 279 305,62 232 754,68 46 550,94 JAVAGATE s.r.o. 20100032 15.4.2010 3 105 701,60 2 588 084,67 517 616,93 JAVAGATE s.r.o. 20100033 15.4.2010 3 294 348,00 2 745 290,00 549 058,00 JAVAGATE s.r.o. 20100017 16.4.2010 841 540,26 701 283,55 140 256,71 JAVAGATE s.r.o. 20100018 16.4.2010 3 154 338,89 2 628 615,74 525 723,15 JAVAGATE s.r.o. 20100034 16.4.2010 810 120,10 675 100,06 135 020,01 JAVAGATE s.r.o. 20100035 16.4.2010 3 184 527,70 2 653 773,08 530 754,62 JAVAGATE s.r.o. 20100037 16.4.2010 3 472 896,00 2 894 080,00 578 816,00 JAVAGATE s.r.o. 20100038 16.4.2010 3 898 692,00 3 248 910,00 649 782,00 JAVAGATE s.r.o. 20100036 19.4.2010 3 861 742,06 3 218 118,38 643 623,68 JAVAGATE s.r.o. 20100039 20.4.2010 3 697 428,08 3 081 190,07 616 238,01 JAVAGATE s.r.o. 20100040 22.4.2010 3 347 586,46 2 789 655,38 557 931,08 JAVAGATE s.r.o. 20100019 23.4.2010 565 948,50 471 623,75 94 324,75 JAVAGATE s.r.o. 20100020 23.4.2010 3 760 297,18 3 133 580,98 626 716,20 JAVAGATE s.r.o. 20100041 23.4.2010 3 779 794,30 3 149 828,60 629 965,72 JAVAGATE s.r.o. 20100042 23.4.2010 642 088,00 535 073,00 107 014,60 JAVAGATE s.r.o. 20100021 27.4.2010 284 013,73 236 678,11 47 335,62 JAVAGATE s.r.o. 20100022 28.4.2010 284 958,38 237 465,32 47 493,06 JAVAGATE s.r.o. 20100023 29.4.2010 284 963,86 237 469,88 47 493,98 JAVAGATE s.r.o. 20100043 30.4.2010 3 572 684,28 2 977 236,90 595 447,38 JAVAGATE s.r.o. 20100044 30.4.2010 2 907 398,70 2 422 832,28 484 566,46 JAVAGATE s.r.o. 20100045 30.4.2010 3 065 857,30 2 554 881,12 510 976,22 JAVAGATE s.r.o. 20100076 3.5.2010 121 133,00 100 944,00 20 188,80 JAVAGATE s.r.o. 20100073 5.5.2010 3 692 465,00 3 077 054,00 615 410,80 JAVAGATE s.r.o. 20100047 6.5.2010 313 774,30 261 478,57 52 295,71 JAVAGATE s.r.o. 20100077 6.5.2010 187 973,00 156 644,00 31 328,80 JAVAGATE s.r.o. 20100048 7.5.2010 309 802,90 258 169,11 51 633,82 JAVAGATE s.r.o. 20100070 7.5.2010 3 628 200,80 3 023 500,66 604 700,13 JAVAGATE s.r.o. 20100049 8.5.2010 313 345,50 261 121,23 52 224,25 JAVAGATE s.r.o. 20100050 10.5.2010 305 905,70 254 921,43 50 984,29 JAVAGATE s.r.o. 20100051 12.5.2010 306 202,60 255 168,84 51 033,77 JAVAGATE s.r.o. 20100052 12.5.2010 304 483,30 253 736,08 50 747,22 JAVAGATE s.r.o. 20100057 12.5.2010 3 392 916,50 2 827 430,40 565 486,08 JAVAGATE s.r.o. 20100053 13.5.2010 300 571,60 250 476,33 50 095,27 JAVAGATE s.r.o. 20100054 14.5.2010 1 217 452,69 1 014 543,91 202 908,78 JAVAGATE s.r.o. 20100055 15.5.2010 610 024,60 508 353,82 101 670,76 JAVAGATE s.r.o. 20100056 17.5.2010 305 483,50 254 569,57 50 913,91 JAVAGATE s.r.o. 20100046 18.5.2010 4 001 852,82 3 334 877,35 666 975,47 JAVAGATE s.r.o. 20100058 18.5.2010 3 412 800,00 2 844 000,00 568 800,00 JAVAGATE s.r.o. 20100059 20.5.2010 379 600,00 316 333,38 63 266,68 JAVAGATE s.r.o. 20100060 20.5.2010 3 009 623,00 2 508 019,20 501 603,84 JAVAGATE s.r.o. 20100071 20.5.2010 3 577 121,74 2 980 934,78 596 186,96 JAVAGATE s.r.o. 20100061 24.5.2010 3 779 819,00 3 149 849,17 629 969,83 JAVAGATE s.r.o. 20100062 24.5.2010 593 023,60 494 186,35 98 837,27 JAVAGATE s.r.o. 20100063 24.5.2010 3 521 452,00 2 934 543,29 586 908,66 JAVAGATE s.r.o. 20100064 25.5.2010 197 270,30 164 391,94 32 878,39 JAVAGATE s.r.o. 20100069 25.5.2010 587 924,60 489 937,16 97 987,43 JAVAGATE s.r.o. 20100065 26.5.2010 196 389,00 163 657,49 32 731,50 JAVAGATE s.r.o. 20100066 26.5.2010 258 192,00 215 160,00 43 032,00 JAVAGATE s.r.o. 20100075 26.5.2010 2 246 868,50 1 872 390,45 374 478,09 JAVAGATE s.r.o. 20100067 27.5.2010 219 744,00 183 120,00 36 624,00 JAVAGATE s.r.o. 20100068 27.5.2010 3 556 800,00 2 964 000,00 592 800,00 JAVAGATE s.r.o. 20100072 28.5.2010 300 774,71 250 645,59 50 129,12 JAVAGATE s.r.o. 20100078 28.5.2010 178 661,00 148 883,80 29 776,76 JAVAGATE s.r.o. 20100079 28.5.2010 166 387,00 138 656,00 27 731,20 JAVAGATE s.r.o. 20100074 31.5.2010 3 991 300,00 3 326 083,34 665 216,67 JAVAGATE s.r.o. 20100080 31.5.2010 153 134,00 127 612,00 25 522,40 JAVAGATE s.r.o. 20100081 31.5.2010 183 456,00 152 880,00 30 576,00 JAVAGATE s.r.o. 20100082 31.5.2010 17 687,00 14 739,42 2 947,88 JAVAGATE s.r.o. 20100083 31.5.2010 3 096 768,00 2 580 640,00 516 128,00 JAVAGATE s.r.o. 20100084 1.6.2010 298 708,31 248 923,59 49 784,72 JAVAGATE s.r.o. 20100105 3.6.2010 2 940 000,00 2 450 000,00 490 000,00 JAVAGATE s.r.o. 20100085 8.6.2010 3 427 917,58 2 856 597,98 571 319,60 JAVAGATE s.r.o. 20100106 8.6.2010 2 950 781,00 2 458 984,18 491 796,84 JAVAGATE s.r.o. 20100086 9.6.2010 907 293,95 756 078,29 151 215,66 JAVAGATE s.r.o. 20100087 10.6.2010 303 299,95 252 749,96 50 549,99 JAVAGATE s.r.o. 20100088 10.6.2010 299 808,50 249 840,42 49 968,08 JAVAGATE s.r.o. 20100089 12.6.2010 299 090,09 249 241,74 49 848,35 JAVAGATE s.r.o. 20100090 14.6.2010 3 836 559,46 3 197 132,88 639 426,58 JAVAGATE s.r.o. 20100107 14.6.2010 3 568 031,00 2 973 358,80 594 671,76 JAVAGATE s.r.o. 20100108 14.6.2010 3 706 956,00 3 089 130,00 617 826,00 JAVAGATE s.r.o. 20100122 15.6.2010 39 088,00 32 573,58 6 514,72 JAVAGATE s.r.o. 20100109 16.6.2010 1 936 850,00 1 614 041,58 322 808,32 JAVAGATE s.r.o. 20100099 17.6.2010 115 046,00 95 872,00 19 174,40 JAVAGATE s.r.o. 20100100 18.6.2010 149 184,00 124 320,00 24 864,00 JAVAGATE s.r.o. 20100101 21.6.2010 179 755,00 149 796,00 29 959,20 JAVAGATE s.r.o. 20100091 22.6.2010 300 991,90 250 826,58 50 165,32 JAVAGATE s.r.o. 20100092 22.6.2010 299 949,01 249 957,51 49 991,50 JAVAGATE s.r.o. 20100093 22.6.2010 601 669,66 501 391,38 100 278,28 JAVAGATE s.r.o. 20100094 23.6.2010 598 436,18 498 696,82 99 739,36 JAVAGATE s.r.o. 20100102 23.6.2010 147 302,00 122 752,00 24 550,40 JAVAGATE s.r.o. 20100103 23.6.2010 156 979,00 130 816,00 26 163,20 JAVAGATE s.r.o. 20100110 23.6.2010 3 569 563,00 2 974 636,00 594 927,20 JAVAGATE s.r.o. 20100095 24.6.2010 300 201,50 250 167,92 50 033,58 JAVAGATE s.r.o. 20100113 24.6.2010 3 249 487,00 2 707 906,04 541 581,21 JAVAGATE s.r.o. 20100104 25.6.2010 178 886,00 149 072,00 29 814,40 JAVAGATE s.r.o. 20100096 28.6.2010 299 500,90 249 584,08 49 916,82 JAVAGATE s.r.o. 20100114 28.6.2010 140 047,00 116 706,00 23 341,20 JAVAGATE s.r.o. 20100115 29.6.2010 128 654,00 107 212,00 21 442,40 JAVAGATE s.r.o. 20100111 30.6.2010 3 298 344,00 2 748 620,00 549 724,00 JAVAGATE s.r.o. 20100098 30.6.2010 3 454 595,11 2 878 829,26 575 765,85 JAVAGATE s.r.o. 20100116 30.6.2010 162 108,00 135 090,00 27 018,00 JAVAGATE s.r.o. Celkem za 2/Q 2010 192 316 818,02 160 264 016,72 32 052 803,38 20100097 1.7.2010 3 650 089,00 3 041 740,80 608 348,16 JAVAGATE s.r.o. 20100117 2.7.2010 893 069,39 744 224,49 148 844,90 JAVAGATE s.r.o. 20100132 8.7.2010 3 965 491,00 3 304 576,00 660 915,20 JAVAGATE s.r.o. 20100118 9.7.2010 289 594,90 241 329,08 48 265,82 JAVAGATE s.r.o. 20100119 12.7.2010 578 951,00 482 459,18 96 491,84 JAVAGATE s.r.o. 20100133 13.7.2010 3 780 831,25 3 150 692,71 630 138,54 JAVAGATE s.r.o. 20100134 13.7.2010 3 111 279,20 2 592 732,67 518 546,53 JAVAGATE s.r.o. 20100120 14.7.2010 582 172,00 485 143,33 97 028,67 JAVAGATE s.r.o. 20100121 15.7.2010 290 471,00 242 059,24 48 411,85 JAVAGATE s.r.o. 20100124 15.7.2010 138 283,00 115 236,00 23 047,20 JAVAGATE s.r.o. 20100112 16.7.2010 291 884,14 243 236,78 48 647,36 JAVAGATE s.r.o. 20100125 16.7.2010 147 806,00 123 172,00 24 634,40 JAVAGATE s.r.o. 20100135 16.7.2010 3 134 116,00 2 611 763,00 522 352,60 JAVAGATE s.r.o. 20100123 19.7.2010 584 647,93 487 206,61 97 441,32 JAVAGATE s.r.o. 20100126 19.7.2010 123 379,00 102 816,00 20 563,20 JAVAGATE s.r.o. 20100127 20.7.2010 156 038,00 130 032,00 26 006,40 JAVAGATE s.r.o. 20100128 21.7.2010 103 219,00 86 016,00 17 203,20 JAVAGATE s.r.o. 20100129 22.7.2010 173 755,00 144 796,00 28 959,20 JAVAGATE s.r.o. 20100130 23.7.2010 582 747,04 485 622,53 97 124,51 JAVAGATE s.r.o. 20100131 26.7.2010 575 636,16 479 696,80 95 939,36 JAVAGATE s.r.o. 20100136 26.7.2010 2 921 136,88 2 434 280,73 486 856,15 JAVAGATE s.r.o. 20100137 28.7.2010 3 637 533,17 3 031 277,64 606 255,53 JAVAGATE s.r.o. 20100138 29.7.2010 140 174,00 116 812,00 23 362,40 JAVAGATE s.r.o. 20100139 30.7.2010 127 963,00 106 636,00 21 327,20 JAVAGATE s.r.o. 20100140 30.7.2010 3 193 806,00 2 661 505,00 532 301,00 JAVAGATE s.r.o. 20100147 2.8.2010 4 577 304,14 3 814 420,12 762 884,02 JAVAGATE s.r.o. 20100148 6.8.2010 3 485 883,00 2 904 902,42 580 980,48 JAVAGATE s.r.o. 20100149 6.8.2010 2 274 742,00 1 895 618,58 379 123,72 JAVAGATE s.r.o. 20100141 11.8.2010 284 923,68 237 436,40 47 487,28 JAVAGATE s.r.o. 20100142 11.8.2010 568 677,13 473 897,61 94 779,52 JAVAGATE s.r.o. 20100150 11.8.2010 3 335 239,00 2 779 366,08 555 873,22 JAVAGATE s.r.o. 20100152 11.8.2010 2 689 048,69 2 240 873,91 448 174,78 JAVAGATE s.r.o. 20100144 16.8.2010 160 128,00 133 440,00 26 688,00 JAVAGATE s.r.o. 20100153 17.8.2010 2 692 412,95 2 243 677,46 448 735,49 JAVAGATE s.r.o. 20100145 18.8.2010 176 026,00 146 688,00 29 337,60 JAVAGATE s.r.o. 20100151 25.8.2010 3 995 554,00 3 329 628,33 665 925,67 JAVAGATE s.r.o. 20100143 26.8.2010 860 793,58 717 327,98 143 465,60 JAVAGATE s.r.o. 20100146 27.8.2010 172 459,00 143 716,00 28 743,20 JAVAGATE s.r.o. 20100154 1.9.2010 281 791,26 234 826,05 46 965,21 JAVAGATE s.r.o. 20100155 2.9.2010 2 247 342,00 1 872 785,08 374 557,02 JAVAGATE s.r.o. 20100156 2.9.2010 1 123 552,60 936 293,83 187 258,77 JAVAGATE s.r.o. 20100157 3.9.2010 3 849 423,71 3 207 853,09 641 570,62 JAVAGATE s.r.o. 20100158 3.9.2010 843 887,87 703 239,89 140 647,98 JAVAGATE s.r.o. 20100165 3.9.2010 3 778 438,00 3 148 698,00 629 739,60 JAVAGATE s.r.o. 20100159 9.9.2010 168 437,00 140 364,00 28 072,80 JAVAGATE s.r.o. 20100160 10.9.2010 3 756 036,05 3 130 030,04 626 006,01 JAVAGATE s.r.o. 20100161 10.9.2010 3 503 518,00 2 919 598,00 583 919,60 ESB Euro Scarr. 20100166 15.9.2010 3 186 356,00 2 655 296,70 531 059,34 JAVAGATE s.r.o. 20100162 16.9.2010 1 134 235,15 945 195,96 189 039,19 JAVAGATE s.r.o. 20100163 18.9.2010 285 107,52 237 589,60 47 517,92 JAVAGATE s.r.o. 20100164 20.9.2010 193 886,00 161 572,00 32 314,40 JAVAGATE s.r.o. 20100167 23.9.2010 3 555 018,00 2 962 515,17 592 503,03 JAVAGATE s.r.o. 20100169 24.9.2010 194 482,00 162 068,00 32 413,60 JAVAGATE s.r.o. 20100170 29.9.2010 160 258,00 133 548,00 26 709,60 JAVAGATE s.r.o. Celkem za 3/Q 2010 86 709 033,39 72 257 528,89 14 451 505,81 20100177 4.10.2010 3 623 193,40 3 019 327,80 603 865,56 JAVAGATE s.r.o. 20100178 8.10.2010 3 842 679,50 3 202 232,92 640 446,58 JAVAGATE s.r.o. 20100179 15.10.2010 2 842 439,00 2 368 699,20 473 739,84 JAVAGATE s.r.o. 20100180 20.10.2010 944 304,50 786 920,40 157 384,08 JAVAGATE s.r.o. Celkem za 4/Q 2010 11 252 616,40 9 377 180,32 1 875 436,06 Celkem za 1-4/Q 2010 301 806 287,78 251 505 242,57 50 301 048,58 přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes účelové obchodní řetězce uskutečňoval J. Š. s cílem zkrátit, resp. neodvést daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER s.r.o. o částku 50.301.048,58 Kč, když M. J., jako jednatel tedy osoba odpovědná za společnost FULL POWER s.r.o. v rozporu s ustanovením § 21 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER s.r.o. - za první čtvrtletí 2010 podaném na Finanční úřad pro Prahu 4 dne 28.4.2010, které podepsal, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu ve výši 1.921.303,33 Kč z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, a dále s cílem zbavit se zodpovědnosti k povinnosti přiznat a zaplatit DPH z prodejů zboží realizovaných ve druhém, třetím a čtvrtém čtvrtletí 2010, převedl dne 25.5.2010 svůj obchodní podíl a funkci jednatele ve společnosti FULL POWER s.r.o. na osobu polské státní příslušnosti S. W., tzv. „bílého koně“, i když dál společně s J. Š. obstarávali veškerou činnost společnosti FULL POWER s.r.o., a to tak, že ponechal J. Š. realizovat nákupy a prodeje barevných a jiných kovů, vystavovat příslušné doklady a provádět transakce s peněžními prostředky na bankovních účtech společnosti FULL POWER s.r.o., ke kterým měl i po převodu firmy dispoziční právo, přičemž úmyslně nepředal doklady o uskutečněných a přijatých zdanitelných plněních jednateli společnosti S. W., když sám z vlastní iniciativy i po převedení firmy nechal zpracovat daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 s nulovými hodnotami, kdy na tato daňová přiznání nechal obstarat podpis S. W. a následně tato daňová přiznání ve dnech 27.7.2010, 27.10.2010 a 27.1.2011 doručil nebo nechal doručit FÚ pro Prahu 4, a tedy v příslušných daňových přiznáních k DPH společnosti FULL POWER s.r.o., v rozporu s ustanovením § 21 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu z dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, a to - za druhé čtvrtletí roku 2010 ve výši 32.052.803.38 Kč, - za třetí čtvrtletí roku 2010 ve výši 14.451.505,81 Kč, - za čtvrté čtvrtletí roku 2010 ve výši 1.875.436,06 Kč, čímž zkrátil daň celkem o částku 50.301.048,58 Kč. P. D., jako jednatel společnosti JAVAGATE s.r.o., pak podle operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a i fakticky vyplácenou finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně, v době od 23.3. do 31.10.2010 svoji společnost JAVAGATE s.r.o. do účelových obchodních řetězců na pozici první nárazníkové společnosti a účelově pak nechal J. Š., aby tento jménem společnosti JAVAGATE s.r.o. formálně nakoupil a prodal zboží, aby vystavil, popřípadě nechal vystavit, příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží, a aby provedl platby z bankovních účtů společnosti JAVAGATE s.r.o., když předtím P. D. předal J. Š. oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům JAVAGATE s.r.o., popřípadě sám, podle pokynů J. Š., vybíral v hotovosti peníze z bankovních účtů společnosti JAVAGATE s.r.o. a předával je J. Š., a dále podle pokynů J. Š. sjednával a organizoval přepravy zboží, přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží prostřednictvím společnosti JAVAGATE s.r.o. nechal P. D. uskutečňovat na základě předchozí domluvy spolupachatelů s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER s.r.o. a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER s.r.o. o 50.301.048,58 Kč. Mgr. R. B., jako předseda představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN, a.s., podle operativních pokynů J. Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu, v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, zapojil vědomě a cíleně v době od 23.3. do 31.10.2010 společnost COMERCIO ZLÍN, a.s. do účelových obchodních řetězců na pozici druhé nárazníkové společnosti, kdy jménem společnosti COMERCIO ZLÍN, a.s. nakoupil zboží - barevné a jiné kovy od společnosti JAVAGATE s.r.o., když takto nakoupené zboží, podle podrobných pokynů J. Š. dál obratem prodával společnostem ESB Euro Scarrabeus a.s., a Bladewell s.r.o., popřípadě dalším společnostem, když nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN, a.s., přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost COMERCIO ZLÍN, a.s. uskutečňoval s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER s.r.o. a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER s.r.o. o 50.301.048,58 Kč. J. M., jako předseda představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus a.s., podle operativních pokynů J. Š., za předem dohodnutou odměnu ve výši marže z nákupů a prodejů zboží, popřípadě další finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v době od 23.3.2010 do 31.10.2010 zapojil vědomě a cíleně svoji společnost ESB Euro Scarrabeus a.s. do účelových obchodních řetězců na pozici první, druhé a třetí nárazníkové společnosti, když jménem této společnosti nakoupil zboží - barevné a jiné kovy od společnosti COMERCIO ZLÍN, a.s., JAVAGATE s.r.o., FULL POWER s.r.o., popřípadě od jiných společností, kdy takto nakoupené zboží podle operativních pokynů J. Š. dál obratem prodával společnosti Bladewell s.r.o., popřípadě dalším společnostem, přičemž podle pokynů J. Š. nechal vždy vystavit příslušné doklady, prováděl platby a přijímal úhrady tak, aby tyto korespondovaly s deklarovanými nákupy a prodeji zboží přes společnost ESB Euro Scarrabeus a.s., přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost ESB Euro Scarrabeus a.s. uskutečňoval s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER s.r.o. za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER s.r.o. o 50.301.048,58 Kč. R. I. V., jako jednatel společnosti Bladewell s.r.o., po vzájemné dohodě a podle operativních pokynů J. Š. a za jím slíbenou a i fakticky vyplacenou finanční odměnu v úmyslu zkrátit daň a obohatit se na úkor České republiky, v době od 23.3. do 31.10.2010, zapojil vědomě a cíleně, svoji společnost Bladewell s.r.o. do účelových obchodních řetězců na pozici třetí a čtvrté nárazníkové společnosti a nechal J. Š., aby jménem společnosti Bladewell s.r.o. nakoupil zboží - barevné a jiné kovy od společností ESB Euro Scarrabeus a.s. a COMERCIO ZLÍN, a.s. a dál takto nakoupené zboží prodal obchodníkům s kovy a hutním materiálem, když dále nechal J. Š. vystavit příslušné doklady o nákupech a prodejích zboží a provádět platby z bankovních účtů společnosti Bladewel s.r.o., když J. Š. předtím předal oprávnění k provádění elektronického bankovnictví k účtům Bladewell s.r.o., přičemž tyto účelové nákupy a prodeje zboží přes společnost Bladewell s.r.o. nechal uskutečňovat s cílem zkrátit daň u společnosti FULL POWER s.r.o. za první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí 2010 a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER s.r.o. o 50.301.048,58 Kč. II. v době od 10.1.2011 do 17.3.2011 J. Š., jako jednatel společnosti S.H.V. Metal Steel UG GmbH a současně jako osoba fakticky jednající za firmu Bladewell s.r.o., společně s Mgr. R. B., předsedou představenstva společnosti COMERCIO ZLÍN a.s., J. M., předsedou představenstva společnosti ESB Euro Scarrabeus a.s., O. R., jednatelem společnosti MONDAL s.r.o., S. P., fakticky jednajícím za společnost MONDAL s.r.o., M. J., fakticky jednajícím za společnost FULL POWER s.r.o. a současně jednatelem společnosti ROBKO s.r.o., S. N., jednatelem společnosti Slovak metal trading s.r.o., a P. D. jediným disponentem bankovních účtů společnosti JAVAGATE s.r.o. a fakticky jednajícím za tuto společnost, pak po předchozí vzájemné domluvě a naplánování své trestné činnosti, po učiněné dohodě o rozdělení si výnosu z trestné činnosti, v úmyslu všech zkrátit daň a obohatit tak sebe na úkor České republiky, vytvořili účelové obchodní řetězce, do kterých zapojili své firmy, přes které pak realizovali spekulativní nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, kdy jediným cílem a účelem těchto obchodů bylo zkrácení daně z přidané hodnoty, kdy takto nejprve J. Š. po vzájemné společné dohodě se S. P. a O. R. a dále společně s J. M., vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ - S.H.V. Metal Steel UG GmbH /D/ - MONDAL s.r.o. - ESB Euro Scarrabeus a.s. - TSR Czech Republic s.r.o., přes který plánovali realizovat obchody - nákupy a prodeje hutního materiálu, když první obchod uskutečnili tak, že:

1. J. Š. jménem své společnosti S.H.V. Metal Steel UG GmbH, nakoupil 24,09 tun niklových katod od německého dodavatele ThyssenKruup Metallurgie GmbH a nechal dodávku přepravit konečnému odběrateli v řetězci, společnosti TSR Czech Republic s.r.o., přičemž formálně zboží jménem společnosti S.H.V. Metal Steel UG GmbH prodal, fakturou č. 1900, ze dne 10.1.2011 na částku 464.937,- EUR společnosti MONDAL s.r.o., a následně S. P., který se souhlasným vědomím O. R. fakticky jednal za společnost MONDAL, s.r.o. pak podle pokynů J. Š. formálně zboží prodal společnosti ESB Euro Scarrabeus a.s., když k tomuto prodeji vystavil jménem společnosti MONDAL s.r.o. fakturu č. 20110002 ze dne 12.1.2011 na částku 13.088.531,70 Kč z toho DPH 2.617.706,34 Kč, přičemž J. M. pak jménem své společnosti ESB Euro Scarrabeus a.s. formálně zboží dál prodal společnosti TSR Czech Republic s.r.o., a po úhradě kupní ceny odběratelem TSR Czech Republic s.r.o., provedl podle pokynů J. Š. úhradu kupní ceny dodavateli MONDAL s.r.o. tak, že peníze převedl na pokyn J. Š., ve prospěch bankovního účtu společnosti FULL POWER s.r.o. č. 1782441293/800, odkud peníze dne 14.1.2011 J. Š. převedl na bankovní účet společnosti JAVAGATE s.r.o. č. 1749300253/0800, a z tohoto účtu peníze vybral ve dnech 14. a 15. ledna 2011 podle pokynu J. Š., P. D., jediný disponent předmětného bankovního účtu společnosti JAVAGATE s.r.o., přičemž z prodeje zboží společností MONDAL s.r.o. odběrateli ESB Euro Scarrabeus a.s. nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2.617.706,34 Kč, 2. druhý obchod uskutečnili tak, že: že J. Š. jménem své společnosti S.H.V. Steel UG GmbH objednal dne 11.1.2011 dodávku 24 tun niklových katod u německého dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, a následně dne 12.1.2011 zadal z bankovního účtu společnosti S.H.V. č. 1200133822/6800 příkaz k úhradě částky ve výši 459.950,64 EUR ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH, kdy poté dodavatel zboží vyexpedoval, když následně byla dodávka podle pokynů Mgr. R. B. udělených řidiči, který dodávku přepravoval, dopravena do firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ a.s., IČ: 27416771, Dobročovice 22, 250 82 Úvaly a následně část dodávky v objemu 12 tun pak byla podle pokynů Mgr. R. B. prodána odběrateli KOVOŠROT-MORAVIA CZ a.s. přes firmu Bladewell s.r.o., IČ: 28336160 a druhá část dodávky v objemu 11,96 tun byla podle pokynů J. Š. přepravena z firmy KOVOŠROT-MORAVIA CZ a.s. a prodána přes firmy MONDAL s.r.o. a ESB Euro Scarrabeus a.s. odběrateli TSR Czech Republic s.r.o., přičemž daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností MONDAL s.r.o. odběrateli ESB Euro Scarrabeus a.s. na základě faktury č. 19011101 ze dne 17.1.2011 na částku 6,761.174,10 Kč, z toho DPH 1,126,862,35 Kč, kterou podle pokynů J. Š. a se souhlasným vědomím O. R., vystavil S. P., nepřiznali DPH na výstupu ve výši 1.126.862,35 Kč, a v případě prodeje části zboží přes společnost Bladewell s.r.o. daň zkrátili tak, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet DPH na vstupu u společnosti Bladewell s.r.o. v celkové výši 1.077.727,- Kč, 3. a dále poté, co příkaz k úhradě částky 459.950,64 EUR z účtu S.H.V. Metal Steel UG GmbH ve prospěch dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH nebyl bankou proveden a částka byla bankou zablokována a následně zajištěna Policií ČR, Krajské ředitelství Zlínského kraje, vytvořili J. Š., Mgr. R. B., J. M., M. J., O. R., S. P. a S. N. nový účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ - COMERCIO ZLÍN, a.s. - Slovak metal trading s.r.o. /SK/ - FULL POWER s.r.o. - MONDAL s.r.o. - ESB Euro Scarrabeus a.s. - TSR Czech Republic s.r.o., přes který zrealizovali ve čtyřech případech v době od 19.1.2011 do 7.2.2011 nákupy a prodeje niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodejů zboží společností FULL POWER s.r.o., a to odběrateli MONDAL s.r.o. nepřiznali DPH na výstupu ve výši nejméně 4.055.647,- Kč z celkového objemu úplaty uhrazené ve prospěch společnosti FULL POWER s.r.o. ve výši 24.329.017,85 Kč včetně DPH, 4. Dále v době od 1.2.2011 do 4.2.2011 pak J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ - COMERCIO ZLÍN, a.s. - Slovak metal trading s.r.o. /SK/ - FULL POWER s.r.o. - SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. - ESB Euro Scarrabeus a.s. - TSR Czech Republic s.r.o., přes který v době od 1.2.2011 do 4.2.2011 realizovali v jednom případě nákup a prodej 24 tun niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností FULL POWER, na základě daňových dokladů: Faktury vydané FULL POWER s.r.o. Faktura č.DZPCelkem Základ daněDPHOdběratel 211000014.2.2011 14 009 470,40 11 674 558,67 2 334 911,73 SPORTHOUSE 21100005/ vrubopis k 211000018.2.2011 181 796,44 151 497,03 30 299,41 SPORTHOUSE Celkem 14 191 266,84 11 826 055,70 2 365 211,14 nepřiznali DPH na výstupu ve výši 2.365.211,14 Kč, 5. a dále v době od 1.3.2011 do 17.3.2011 vytvořili J. Š. společně s M. J., S. N., Mgr. R. B. a J. M. další účelový obchodní řetězec ve složení: ThyssenKrupp Metallurgie GmbH /D/ - COMERCIO ZLÍN, a.s. - Slovak metal trading s.r.o. /SK/ - Robko s.r.o. - SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. - ESB Euro Scarrabeus a.s. - TSR Czech Republic s.r.o., přes který v době od 1.3. do 17.3.2011 zrealizovali ve dvou případech nákup a prodej niklových katod, když daň zkrátili tak, že z prodeje zboží společností Robko s.r.o. na základě daňových dokladů: Faktury vydané Robko s.r.o. Faktura DZPCelkemZáklad daněDPHOdběratel 2011001816.3.2011 11 924 064,88 9 936 720,73 1 987 344,15 SPORTHOUSE 2011001917.3.2011 11 285 634,76 9 404 695,63 1 880 939,13 SPORTHOUSE 20110021, vrubopis k 2011001817.3.2011 88 203,71 73 503,09 14 700,62 SPORTHOUSE 20110022, vrubopis k 2011001921.3.2011 302 141,98 251 784,98 50 357,00 SPORTHOUSE Celkem 390 345,69 19 666 704,43 3 933 340,90 nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 3.933.340,90 Kč, 6. dále v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17.2.2011 J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M. vytvořili další účelový obchodní řetězec ve složení: TRAXYS /D/ - Slovak metal trading s.r.o. /SK/ - FULL POWER s.r.o. - SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. - ESB Euro Scarrabeus a.s. - TSR Czech Republic s.r.o., přes který realizovali, od přesně nezjištěné doby v únoru 2011 do 17.2.2011 dva nákupy a prodeje niklových katod, když daň zkrátili tím způsobem, že z prodeje zboží společností FULL POWER s.r.o., na základě daňových dokladů Faktury vydané FULL POWER s.r.o. Faktura č.DZPCelkemZáklad daněDPHOdběratel 2110000211.2.2011 13 706 834,94 11 422 362,45 2 284 472,49 SPORTHOUSE 2110000317.2.2011 13 963 036,66 11 635 863,88 2 327 172,78 SPORTHOUSE 21100004/ vrubopis k 2110000215.2.2011 361 722,79 301 435,66 60 287,13 SPORTHOUSE Celkem 28 031 594,39 23 359 661,99 4 671 932,40 nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 4.671.932,40 Kč, 7. Nakonec pak v době od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17.3.2011 J. Š. společně s M. J., S. N. a J. M. vytvořili účelový obchodní řetězec ve složení: TRAXYS /D/ - Slovak metal trading s.r.o. /SK/ - Robko s.r.o. - SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. - ESB Euro Scarrabeus a.s. - TSR Czech Republic s.r.o., přes který od přesně nezjištěného dne v únoru 2011 do 17.3.2011 zrealizovali devatenáct nákupů a prodejů niklových a měděných polotovarů, když daň zkrátili tak, že z prodejů zboží společností Robko s.r.o., a to na základě daňových dokladů: Faktury vydané Robko s.r.o. Faktura DZPCelkemZáklad daněDPHOdběratel 2011000116.2.2011 14 166 086,98 11 805 072,48 2 361 014,50 SPORTHOUSE 2011000224.2.2011 13 453 461,19 11 211 217,66 2 242 243,53 SPORTHOUSE 2011000324.2.2011 13 431 057,43 11 192 547,86 2 238 509,57 SPORTHOUSE 20110004/ dobropis k 2011000225.2.2011 -53 680,44 -44 733,70 -8 946,74 SPORTHOUSE 20110005/ dobropis k 201100325.2.2011 -53 591,05 -44 659,21 -8 931,84 SPORTHOUSE 201100061.3.2011 3 905 928,56 3 254 940,47 650 988,09 SPORTHOUSE 201100072.3.2011 4 516 573,74 3 763 811,45 752 762,29 SPORTHOUSE 201100083.3.2011 13 691 790,72 11 409 825,60 2 281 965,12 SPORTHOUSE 201100093.3.2011 13 783 069,32 11 485 891,10 2 297 178,22 SPORTHOUSE 20110010/ vrubopis k 201100084.3.2011 294 762,01 245 635,01 49 127,00 SPORTHOUSE 20110011/ vrubopis k 201100094.3.2011 296 727,08 247 272,57 49 454,51 SPORTHOUSE 201100128.3.2011 4 299 076,07 3 582 563,39 716 512,68 SPORTHOUSE 20110013/ vrubopis k 2011001210.3.2011 36 709,38 30 591,15 6 118,23 SPORTHOUSE 2011001410.3.2011 12 562 112,80 10 468 427,33 2 093 685,47 SPORTHOUSE 2011001511.3.2011 12 382 017,54 10 318 347,95 2 063 669,59 SPORTHOUSE 2011001612.3.2011 4 009 304,72 3 341 087,27 668 217,45 SPORTHOUSE 20110017/ vrubopis k 2011001515.3.2011 132 672,50 110 560,42 22 112,08 SPORTHOUSE Celkem 0,00 92 378 398,80 18 475 679,75 nepřiznali DPH na výstupu v celkové výši 18 475 679,75 Kč, čímž byla společnými jednáními uvedenými pod bodem II/1-7 zkrácena daň v celkové výši 38.324.109,88 Kč, přičemž J. Š. dále k obchodům dle bodu 1-7, po dohodě, - sjednal s konečným odběratelem TSR Czech Republic s.r.o. odběry zboží realizované přes účelové obchodní řetězce, když, - s O. R. dohodl, že tento mu přenechá k volné dispozici svoji společnost MONDAL s.r.o. a předá mu kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu MONDAL s.r.o. za účelem provádění peněžních transakcí tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, a dále, že ponechá S. P., aby tento podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL s.r.o. vystavoval příslušné faktury, to vše k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně, což O. R. učinil, což umožnilo, aby J. Š. udílel pokyny S. P. k vystavení faktur o prodejích zboží z MONDAL s.r.o. na ESB Euro Scarrabeus a.s., což S. P. činil, přičemž J. Š. sám dle vlastního uvážení prováděl úhrady z bankovního účtu společnosti MONDAL s.r.o., - dále J. Š., jako osoba, která fakticky jednala za společnost Bladewell s.r.o., v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti Bladewel s.r.o. za leden 2011, podaném na FÚ pro Prahu 10 v nezjištěný den v březnu 2011, které nechal zpracovat, v rozporu s ustanovením § 73 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 1.077.727,- Kč, když pořízení zboží od společnosti S.H.V. Metal Steel UG GmbH nepravdivě, resp. v rozporu se skutečností deklaroval jako nákup pořízený v ČR, - dále J. Š. předával podklady a udílel pokyny Mgr. R. B. k sjednávání přepravy zboží ve vztahu k objednávkám zboží u dodavatele ThyssenKrupp Metallurgie GmbH na odběratele COMERCIO ZLÍN, a.s., což Mgr. R. B. s vědomím faktického fungování účelového obchodního řetězce dobrovolně činil, - dále udílel pokyny J. M. k provádění objednávek zboží jménem Slovak Metal trading s.r.o. u německého dodavatele TRAXYSS, udílel pokyny S. N. k vystavení faktur na dodávky zboží ze společnosti Slovak metal trading s.r.o. na odběratele MONDAL s.r.o., popřípadě FULL POWER s.r.o., a to k provádění úhrad z bankovního účtu společnosti Slovak metal trading s.r.o. tak, aby korespondovaly s nákupy zboží, popřípadě tyto úhrady prováděl sám, když si předtím po dohodě od S. N. opatřil kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví tohoto účtu, - a dále udílel pokyny P. D., k jednotlivým výběrům peněz z bankovního účtu společnosti JAVAGATE s.r.o. a následně pak tyto peníze od P. D. přebíral a nakládal s těmito dle vlastního uvážení, - dále udílel pokyny M. J. k vystavení příslušných dokladů o nákupech a prodejích zboží přes firmy FULL POWER s.r.o., a ROBKO s.r.o., popřípadě tyto doklady nechal sám vystavit, kdy dále sám prováděl elektronické peněžní transakce na bankovních účtech společností FULL POWER s.r.o., ROBKO s.r.o. a SPORTHOSE Corporatin CZ,s.r.o., když si předtím, za tímto účelem a také pro usnadnění svého řízení a k přehledu toku peněz z účelových obchodů obstaral od M. J. a M. C., jednajícího za společnost SPORTHOSE Corporations CZ,s.r.o., karty a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví k účtům těchto společností, což vše plánovitě činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL s.r.o. o 3.744.568,69 Kč, u společnosti FULL POWER s.r.o. o 11.092.793,54 Kč, u společnosti Robko s.r.o., o 22.409.020,65 Kč, a u společnosti Bladewell s.r.o. o 1.077.727,- Kč, tedy celkem zkrátil daň o 38.324.109,88 Kč, Mgr. R. B. pak v případě obchodů dle bodů 2, 3, 4 a 5, podle pokynu J. Š., objednal zboží u německé společnosti Thyssen, sjednával přepravu zboží, kdy uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes firmu COMERCIO ZLÍN, a.s., prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupem a prodejem zboží dle fakturace, a dále udílel pokyny ke sjednání dílčí přepravy J. M., což vše činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty u společnosti FULL POWER s.r.o. o částku 6.420.861,14 Kč, u společnosti Bladewell s.r.o., o částku 1.077.727,- Kč a u společnosti Robko s.r.o. o částku 3.933.340,90 Kč, tedy celkem o 11.431.929,04 Kč, J. M. v případech uvedených pod body 1-7, uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes firmu ESB Euro Scarrabeus a.s., když prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží dle fakturace, objednával podle pokynů Mgr. B. dílčí přepravy zboží, což činil s cílem zkrátit daň a z důvodu tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL s.r.o. o částku 3.744.568,69 Kč, u společnosti FULL POWER s.r.o. o částku 11.092.793,54 Kč a u společnosti Robko s.r.o. o částku 22.409.020,65 Kč, tedy celkem o 37.246.382,88 Kč, S. N. v případech dle bodů 3, 4, 5, 6 a 7, dále po dohodě s J. Š. přenechal společnost Slovak metal trading s.r.o. k volné dispozici J. Š., resp. k zapojení do účelových obchodních řetězců a k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty, když předal J. Š. kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu Slovak metal trading s.r.o. k provádění peněžních operací tak, aby tyto korespondovaly s realizovanými obchody, popřípadě sám, podle pokynů J. Š. uskutečňoval formálně řádné nákupy a prodeje zboží přes svoji firmu Slovak metal trading, s.r.o., a prováděl úhrady a přijímal platby tak, aby korespondovaly s nákupy a prodeji zboží dle fakturace, což činil s cílem zkrátit daň a s cílem tuto podvodnou společně páchanou trestnou činnost zastřít a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti FULL POWER s.r.o. o částku 11.092.793,54 Kč a u společnosti Robko s.r.o. o částku 22.409.020,65 Kč, tedy celkem o 33.501.814,19 Kč, M. J., jako osoba fakticky jednající za společnost FULL POWER s.r.o. i po převodu obchodního podílu a převedení jednatelství na Poláka S. W., a dále jako jednatel společnosti Robko s.r.o., v případech dle bodů 3., 4., 5., 6. a 7, po dohodě s J. Š., přenechal vědomě a účelově J. Š. společnosti FULL POWER s.r.o. a Robko s.r.o., a to k provádění spekulativních obchodů za účelem krácení daně a k provádění peněžních transakcí jménem obou společností tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, když J. Š. předtím předal dobrovolně karty a přístupové kódy k bankovním účtům těchto společností, přičemž jménem společnosti FULL POWER s.r.o., v zákonné lhůtě k 25. 4. 2011 ani později, nepodal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti FULL POWER s.r.o. za první čtvrtletí 2011, kdy tak v rozporu s ustanovením § 21 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu v celkové výši 11.092.793,54 Kč z uskutečněných zdanitelných plnění, prodejů zboží společnostem MONDAL s.r.o. a SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. a v daňovém přiznání společnosti Robko s.r.o. za první čtvrtletí 2011, podaném na FÚ pro Prahu 4 dne 2. 5. 2011, v rozporu s ustanovením § 21 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu v celkové výši 22.409.020,65 Kč z realizovaných zdanitelných plnění, tedy celkem zkrátil daň o 33.501.814,19 Kč, a aby se zbavil odpovědnosti za nepřiznání DPH u společnosti Robko s.r.o., a aby zastřel svoji trestnou činnost a ztížil její odhalení, převedl společnost Robko s.r.o. a jednatelství v této společnosti dne 31.3.2011 na tzv. „bílého koně“, Poláka M. C., kdy tento převod byl již předem projednán, P. D., jako jediný disponent bankovních účtů společnosti JAVAGATE s.r.o., v případu dle bodu 1, pak v souladu s předchozím ujednáním podle pokynů J. Š. přijal na bankovní účet společnosti JAVAGATE č. 1749300253/0800 dne 14.1.2011, bez právního důvodu peněžní částky v celkové výši 533.300,- EUR, přičemž se jednalo o peníze z tohoto obchodu a následně ve dnech 14. a 15. ledna 2011, podle pokynu J. Š., peníze hotově v celkové částce 530.339,06 EUR z účtu vybral a dobrovolně předal J. Š., kdy dále P. D. i v jiných případech v době od 14.1. do 18.3.2011 přijímal podle pokynů J. Š. na bankovní účet společnosti JAVAGATE s.r.o. č. 1749300253/0800, bez právního důvodu peněžní částky pocházející ze spekulativních obchodů přes obchodní řetězce, když následně tyto peníze na pokyny J. Š. vybíral a předával J. Š., čímž zkrátil daň u společnosti Bladewell s.r.o. o částku 2.617.706,34 Kč, S. P. jako zplnomocněná osoba fakticky jednající za společnost MONDAL s.r.o., v případech obchodů dle bodů 1, 2 a 3, po vzájemné dohodě a předchozím naplánování, podle pokynů J. Š. zapojil společnost MONDAL s.r.o. do účelových obchodních řetězců, když sám nebo prostřednictvím jiné osoby vystavoval příslušné faktury na prodej zboží firmě ESB Euro Scarrabeus a.s., a dále v zákonných lhůtách ani později nepodal Finančnímu úřadu Brno I daňové přiznání k DPH společnosti MONDAL s.r.o. za první čtvrtletí 2011, kdy tak v rozporu s ustanovením § 21 zákona číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal DPH na výstupu ve výši 3.744.568,69 Kč a ani nepředal jednateli společnosti O. R. doklady o uskutečněných zdanitelných plnění a neinformoval ho o povinnosti přiznat daň, což vše činil v úmyslu zkrátit daň, zastřít svoji trestnou činnost a ztížit tak její odhalení, čímž zkrátil daň u společnosti MONDAL s.r.o. o částku 3.744.568,69 Kč a u společnosti FULL POWER s.r.o. o částku 4.055.647,- Kč, tedy celkem o 7.800.215,69 Kč, O. R., jako jednatel společnosti MONDAL s.r.o., v případech obchodů dle bodů 1., 2. a 3, přenechal dobrovolně a bez právního důvodu společnost MONDAL s.r.o. k plné dispozici J. Š. a k jejímu následnému zapojení do účelových obchodních řetězců, resp. k provádění spekulativních obchodů za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty, kdy na pokyn J. Š. předal i kartu a přístupové kódy k elektronickému bankovnictví bankovního účtu MONDAL s.r.o. č. 1759659243/0800 k provádění peněžních operací tak, aby korespondovaly s realizovanými obchody, a na pokyn J. Š. ponechal S. P., aby podle pokynů J. Š. jménem společnosti MONDAL s.r.o. vystavoval příslušné faktury, přičemž dál O. R., v zákonných lhůtách ani později, nepodal Finančnímu úřadu Brno I daňové přiznání k DPH za leden, únor a březen 2011 a v rozporu s ustanovením § 21 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu v celkové výši 3.744.568,69 Kč, a aby se zbavil odpovědnosti za nepřiznání a nezaplacení daně, zastřel svoji trestnou činnost a ztížil její odhalení, převedl dne 12. 4. 2011 obchodní podíl a jednatelství ve společnosti MONDAL s.r.o. na Slováka M. R., když zkrátil daň u společnosti MONDAL s.r.o. o částku 3.744.568,69 Kč a u společnosti FULL POWER s.r.o. o částku 4.055.647,- Kč, tedy celkem o 7.800.215,69 Kč. Za to byli odsouzeni: Obžalovaný J. Š. podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku ve smyslu § 43 odst. 2 tr.zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let a zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku byl obžalovanému Š. dále uložen trest propadnutí věci - peněžních prostředků, včetně příslušenství, na bankovním účtu společnosti S.H.V. Metal Steel UG GmbH, IČ: 26284, Fürther Strasse 27, Nürnberg 904 29, SRN, vedeného u Volksbank CZ, a.s., SRN číslo 1200133822/6800, vedeného u banky - Volksbank CZ, a.s., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, a to v aktuálním zůstatku 738.937,87 EUR ke dni zajištění. Současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23.3.2011, č.j. 34T 46/2011-23, který byl obžalovanému doručen dne 30.8.2011 a nabyl právní moci dne 8.9.2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovaný M. J. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku, ve smyslu § 43 odst. 2 tr.zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku byl obžalovanému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Současně byl zrušen výrok o trestu, týkající se obžalovaného M. J., z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22.8.2011, sp.zn. 31 T 74/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 25.10.2011, sp.zn. 6 To 471/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovaný P. D. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku byl obžalovanému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 (deset) let. Obžalovaný R. I. V. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku byl obžalovanému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty - rodinného domu na adrese H., H., okres U. H., a parcely, vše zapsáno na listu vlastnictví pro katastrální území H., obec H. Obžalovaný Mgr. R. B. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku byl obžalovanému dále uložen trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5.000,- Kč, tedy peněžitý trest ve výměře 1.000.000,- Kč (jeden milion korun českých). Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 200 dnů. Obžalovaný S. N. byl podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68, odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku byl obžalovanému dále uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5.000,- Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 500.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku byl obžalovaný N. odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Obžalovaný O. R. byl podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku, ve smyslu § 43 odst. 2 tr.zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech, obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21.7.2012, č.j. 12 T 33/2012-896, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2012, č.j. 7 To 374/2012-970, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť byl napaden odvoláními státního zástupce a dále obžalovaných J. Š., M. J., R. I. V., Mgr. R. B., P. D., S. N. a O. R., dále pak obchodní společností S.H.V. Metal Steel UG GmbH se sídlem Fürther Strasse 27, Norimberk a konečně manželky obžalovaného Mgr. B. K. B. Pokud jde o opravný prostředek státního zástupce, pak ten je, jak se podává z jeho úvodu, podáván toliko do výroku o uložených trestech odnětí svobody obžalovaným J. Š. a S. N., a to ve prospěch obou jmenovaných. Státní zástupce v odůvodněnítohoto opravného prostředku poukazuje na to, že obžalovanému Š. byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, uložen podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou a S. N. rovněž podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou. Státní zástupce v daných souvislostech poukazuje na to, že jak ze spisového materiálu, tak z odůvodněnínapadeného rozsudku vyplývá, že dne 4.9.2012 byl obžalovaný Š. nepravomocně odsouzen Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně, konkrétně rozsudkem č.j. 61 T 11/2012-2851, přičemž předmětná trestní věc se v době podání opravného prostředku nacházela s odvoláním u Vrchního soudu v Olomouci, kdy odvolací řízení nebylo ke dni podání opravného prostředku nařízeno. Stejně tak ze spisového materiálu a z odůvodněnínapadeného rozsudku plyne, že obžalovaný N. byl dne 26.9.2012 nepravomocně odsouzen Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem č.j. 52 T 8/2009-6138, když i tato trestní věc ke dni podání opravného prostředku státním zástupcem se nacházela u odvolacího soudu, přičemž ani v tomto případě nebylo odvolací řízení doposud nařízeno. Státní zástupce konstatuje, že je zřejmé, že v souladu se zákonem měl být jak obžalovanému Š., tak obžalovanému N. v trestní věci, vedené pod sp.zn. 61 T 32/2012, ukládán souhrnný trest odnětí svobody. Státní zástupce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. v odvoláním napadených výrocích zrušil a aby sám ve smyslu § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl tak, že oběma obžalovaným uloží přiléhavé souhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody a zařadí oba obžalované pro výkon těchto trestů do odpovídajícího typu věznice. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v rámci veřejného zasedání, konaného před odvolacím soudem, setrval na shora rozvedeném opravném prostředku, když nad jeho rámec pouze upřesnil rozpětí výše trestu odnětí svobody, který by měl dle jeho názoru být jak obžalovanému Š., tak obžalovanému N. odvolacím soudem nově uložen. Státní zástupce se rovněž vyjádřil k odvoláním podaným obžalovanými, obchodní společností S.H.V.Metal Steel UG a manželkou obžalovaného Mgr. B., K. B. Státní zástupce v rámci svého vyjádření konstatoval, že důvodným se jeví pouze odvolání obžalovaných Š. a N., pokud jde o argumentaci jmenovaných v tom smyslu, že jim měly být, v případě uznání viny, ukládány souhrnné tresty. Pokud jde o odvolání obžalovaných a K. B., která atakují především výrok o vině napadeného rozsudku, pak tato odvolání jsou dle státního zástupce nedůvodná. Státní zástupce poukázal na to, že dle jeho mínění nalézací soud adekvátně zhodnotil provedené důkazy a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry. Tyto skutkové závěry pak dle názoru státního zástupce podřadil pod odpovídající ustanovení zvláštní části trestního zákoníku. V souvislosti s otázkou právní kvalifikace odmítl státní zástupce námitky především obžalovaného Mgr. B., směřující do údajně nesprávné právní kvalifikace. Státní zástupce také poukázal na to, že nalézací soud se v odůvodněnínapadeného rozsudku vypořádal s otázkou věrohodnosti výpovědi obžalovaného Š. Tresty uložené jednotlivým obžalovaným jsou dle státního zástupce adekvátní. Státní zástupce poukázal na to, že je třeba připustit určité pochybení nalézacího soudu, spočívající v nerespektování podmínek § 208 tr.ř., při provádění odděleného výslechu obžalovaných. Podle státního zástupce jde však o pochybení formálního charakteru, když dle jeho mínění ze spisu vyplývá, že zejména obžalovaný Mgr. B., ale i další obžalovaní, se měli možnost seznámit s obsahem výslechu těch obžalovaných, jejichž výslech byl konán odděleně. Pokud jde o odvolání obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG, pak ta dle státního zástupce nemá v tomto řízení postavení poškozeného, a tudíž vůči jejímu odvolání by mělo být postupováno ve smyslu § 253 odst. 1 tr.ř. Odvolání obžalovaného J. Š. bylo v písemné podobě zpracované jeho obhájcem Mgr. Tomaštíkem. Z odůvodněnítohoto opravného prostředku vyplývá, že tento je podáván toliko do výroku o uloženém trestu, když odvolatel argumentuje tím, že se k trestnému činu, který mu je kladen za vinu, doznal a jak v přípravném řízení, tak i po dobu hlavního líčení, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Poukazuje na to, že jeho výpovědi byly hodnoceny jako pravdivé a napomohly orgánům činným v trestním řízení k odhalení dalších pachatelů trestné činnosti. Obžalovaný Š. dále poukazuje na to, že svého jednání litoval. V další části opravného prostředku argumentuje tím, že v jeho případě mělo být v souladu s platnou judikaturou vyčkáno s konečným rozhodnutím až do doby nabytí právní moci rozhodnutí v trestní věci, vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp.zn. 61 T 11/2012, v níž zmíněný soud rozhodl rozsudkem dne 4.9.2012. V této trestní věci byl odvolatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku. Zmíněné rozhodnutí bylo napadeno odvoláním, a není tudíž pravomocné. Odvolatel je tedy toho názoru, že trest, uložený napadeným rozsudkem, byť při dolní hranici trestní sazby, je příliš přísný, neboť v případě, pokud by nalézací soud posečkal s vynesením rozhodnutí do momentu nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, č.j. 61 T 11/2012-2851, ze dne 4.9.2012, přicházelo by v souladu s ustanovením § 44 tr.zákoníku v úvahu upuštění od uložení souhrnného trestu. V rámci petitu opravného prostředku pak navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o trestu, který mu byl uložen, zrušil a rozhodl sám tak, že v souladu s ustanovením § 44 tr.zákoníku upustí od uložení souhrnného trestu, popřípadě mu uloží souhrnný trest, odpovídající shora naznačeným polehčujícím okolnostem. Obhájce obžalovaného v rámci veřejného zasedání setrval na písemně podaném opravném prostředku tak, jak byl tento výše rozveden a nad jeho rámec ničeho podstatného nedodal. V rámci svého vyjádření k odvolání státního zástupce uvedl, že se s tam uvedenou argumentací ztotožňuje. Rovněž opravný prostředek obžalovaného M. J., který byl zpracován jeho obhájcem JUDr. Hlaváčem, napadá toliko výrok o trestu, který se týká odvolatele. Obžalovaný je toho názoru, že trest, který mu byl uložen napadeným rozsudkem, je velmi přísný. Konstatuje, že toliko on a spoluobžalovaný Š. se k trestné činnosti doznali a svého jednání litovali. Stejně tak spolupracoval s policejními orgány a vypovídal již v přípravném řízení. Všechny tyto skutečnosti měly být zohledněny jako významné polehčující okolnosti při výměře trestu nalézacím soudem, což se však nestalo. V další části opravného prostředku obžalovaný stručně rekapituluje svoji obhajobu z předchozích stádií trestního řízení, když konstatuje, že zpočátku nevěděl, že jde o trestnou činnost ve vztahu k DPH, přičemž až později mu obžalovaný Š. sdělil, že „něco bude na DPH“. Konstatuje také, že on sám účetnictví nerozumí, o žádném obchodním řetězci nevěděl, byl v těžké situaci, bez peněz a musel platit půjčku. Vše vymyslel a řídil obžalovaný Š., který uděloval pokyny. Odvolatel argumentuje tím, že pouze plnil pokyny a úkoly od obžalovaného Š. ve vztahu k firmám FULL POWER s.r.o. a ROBKO s.r.o., v nichž byl jednatelem. Podle názoru obžalovaného tedy z provedeného dokazování vyplývá, že obžalovaný Š. společně se svědkyní H. prováděli platební transakce za firmy FULL POWER s.r.o. a ROBKO s.r.o. Stejně tak prováděli internetové bankovnictví, když odvolatel neuměl pracovat s počítačem a účetnictví nerozuměl. Obžalovaný J. poukazuje také na skutečnost, že mu obžalovaný Š. vzal bankovní karty výše naznačených firem, aby měl vše pod kontrolou a mohl si sám vybírat peníze z banky dle potřeby. Pouze občas dostal od obžalovaného Š. pokyn, aby vybral peníze z účtu, když za tyto výběry inkasoval od Š. odměny v částkách od 100 - 300 euro. Popírá ovšem, že by nad rámec těchto odměn inkasoval od obžalovaného Š. částky v řádech milionů. Podle názoru odvolatele se obžalovanému Š. jej podařilo zmanipulovat, když odvolatel sebe charakterizuje jako důvěřivého člověka, málo vzdělaného, snadno manipulovatelného, ve finanční tísni, který musel splácet půjčky, aby nepřišel o dům. Podle názoru odvolatele je zřejmé, že on sám by žádné obchody s DPH nemohl realizovat vzhledem ke svým schopnostem a znalostem. Proto byl z tohoto pohledu ideální pro cíle spoluobžalovaného Š. Odvolatel se charakterizuje jako tzv. „bílý kůň“, což podle něj potvrdili i někteří svědci v průběhu řízení. Podle jeho názoru je také evidentní, že v průběhu celého řízení se jeho roli snažil spoluobžalovaný Š. zveličit a sám naopak chtěl svoji roli v celé věci zmenšit. V závěru opětovně poukazuje na polehčující okolnost doznání a upřímné lítosti. Poukázal také na skutečnost, že v současné době vykonává trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně za spáchanou majetkovou trestnou činnost. S ohledem na všechny výše naznačené skutečnosti pak obžalovaný navrhl, aby odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu zákazu činnosti zrušil, a aby sám za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl tak, že se odvolateli ukládá souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem a aby mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 7 roků. Obhájce obžalovaného J. v rámci veřejného zasedání setrval na opravném prostředku tak, jak byl shora rozveden, když zdůraznil jeho podstatné body. Opravný prostředek obžalovaného P. D. byl v písemné podobě zpracován jeho tehdejším obhájcem JUDr. Vezdenkem s tím, že u veřejného zasedání tento opravný prostředek přednesl a následně rozvedl aktuální obhájce obžalovaného, Mgr. Sochor. V písemně podaném opravném prostředku především obžalovaný D. konstatuje, že tento podává jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu napadeného rozsudku. Konstatuje, že je přesvědčen, že nalézací soud v napadeném rozsudku vyšel z nesprávných skutkových zjištění a v důsledku toho i z nesprávných právních závěrů, k nimž dospěl na základě nesprávného hodnocení provedených důkazů (porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř.). V daných souvislostech odkázal na závěrečnou řeč obhájce JUDr. Vezdenka realizovanou u hlavního líčení dne 11.2.2013. Odvolatel konstatuje, že z napadeného rozsudku lze dovodit, že tento je opřen o skutkový závěr nalézacího soudu v tom smyslu, že jak odvolatel, tak všichni ostatní obžalovaní, vedeni úmyslem se obohatit, se předem dohodli na způsobu provedení zkrácení daně z přidané hodnoty a tento dohodnutý způsob pak jednáním popsaným ve výroku rozsudku při obchodování s barevnými kovy v praxi realizovali. Obžalovaný D. je ovšem toho názoru, že takovýto skutkový závěr nelze ve vztahu k němu z důkazů, které byly provedeny, dovodit. Společnou domluvu o spáchání trestné činnosti, na níž by měl participovat i obžalovaný, lze podle něj dovodit prakticky pouze v obecné rovině z výpovědí spoluobžalovaného Š. Z výpovědí ostatních obžalovaných, jakož i vyslechnutých svědků, takováto společná domluva nevyplývá. Navíc ani obžalovaný Š. ve vztahu k odvolateli se v tomto směru nevyjadřuje zcela jednoznačně a kategoricky. Obžalovaný je navíc toho názoru, že na „usvědčující“ výpověď J. Š. je nutno nahlížet značně kriticky, a to zejména s přihlédnutím k obsahu výpovědi ostatních obžalovaných, slyšených svědků, jakož i k jeho rozhodující roli v celé věci a skutečnosti, že pro obdobnou trestnou činnost byl již nepravomocně odsouzen. Z výpovědi obžalovaného Š. je patrná jeho snaha svést část své trestné odpovědnosti na další osoby, vyřídit si s některými z nich osobní účty a snad i zavděčit se orgánům činným v trestním řízení. Obžalovaný D. je toho názoru, že společnou domluvu a úmysl zkrátit daň nelze dovodit ani z dalších provedených důkazů, ať již listinného charakteru či ze zajištěné emailové korespondence, popř. záznamu o odposleších telekomunikačního provozu. Tyto důkazy potvrzují toliko existenci a realizaci jednotlivých obchodních případů a konkrétní podíl jednotlivých obžalovaných na nich. V žádném případě však nesvědčí o vědomosti odvolatele o celkovém rozsahu realizovaných obchodů tak, jak jsou popsány ve výroku napadeného rozsudku, jakož i o jeho úmyslu podílet se svým jednáním na zkrácení daně z přidané hodnoty. Totéž podle odvolatele platí i o svědecké výpovědi E. H., o kterou se nalézací soud, jako o jeden z rozhodujících důkazů, rovněž opírá. Odvolatel je tedy toho názoru, že provedenými důkazy nebylo jednoznačně a bez pochybností prokázáno, že by se jednání, popsaného ve výroku napadeného rozsudku, dopustil úmyslně. Je tedy přesvědčen, že pro absenci subjektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku měl být obžaloby zproštěn. V rámci petitu opravného prostředku tedy navrhl, aby z podnětu jeho odvolání byl odvolacím soudem napadený rozsudek ve vztahu k němu v celém rozsahu zrušen a aby věc byla vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby byl obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn. Obhájce obžalovaného D., Mgr. Sochor, v rámci veřejného zasedání setrval na výše naznačeném opravném prostředku, když jej v podrobnostech rozvedl. Odkázal především na to, že podle jeho názoru nebyla prokázána subjektivní stránka jednání obžalovaného D., když podle názoru obhájce provedené důkazy nepostačují pro závěr o vině jeho klienta trestným činem, kterým byl uznán vinným. Navrhl také, aby po zrušení napadeného rozsudku ve vztahu k obžalovanému D. a po vrácení věci nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, bylo doplněno dokazování výslechem jmenovaného obžalovaného. Opravný prostředek obžalovaného R. I. V. byl zpracován ve formě dvou podání, přičemž obě zpracoval jeho obhájce Mgr. Chrástecký. V prvním opravném prostředku uvádí obžalovaný, že jej zaměřuje do výroku o vině i do výroku o trestu napadeného rozsudku. Odvolatel konstatuje, že se cítí být nevinen a domnívá se, že v průběhu jednotlivých hlavních líčení nebylo prokázáno, že by spáchal, ať již úmyslně či nedbalostně, jakoukoliv trestnou činnost. Podle něj z výpovědí obžalovaných u hlavního líčení vyplynulo, že on sám žádnou trestnou činnost nepáchal, když v této souvislosti odkázal na výpověď Mgr. B., který uvedl, že při sjednávání obchodů s ním za společnost Bladewell, s.r.o., téměř vždy jednal J. Š., nikoli odvolatel. Rovněž M. J. vypověděl, že odvolatel nebyl dostatečně informován o stavu věcí ve společnosti Bladewell, s.r.o., neboť nevěděl ani o výběrech finančních prostředků u bank, o čemž však na rozdíl od odvolatele byl informován J. Š. Konečně samotný obžalovaný Š. v hlavním líčení dne 21.1.2013 uvedl, že odvolatel nevěděl, že páchá trestnou činnost, protože mu sdělil, že se jedná čistě o nákup a prodej. Obžalovaný V. také argumentuje tím, že svědkyně H. u hlavního líčení potvrdila svoji výpověď z přípravného řízení, z níž vyplývá, že odvolatel se o nic nestaral a v obchodních věcech za společnost Bladewell, s.r.o., jednal vždy obžalovaný Š. a v účetních věcech ona sama. Tato i další tvrzení dle obžalovaného V. podporují jeho verzi, že o žádné trestné činnosti, týkající se krácení daně z přidané hodnoty, nevěděl, protože k ní nedocházelo u společnosti Bladewell, s.r.o., nýbrž u jiných společností, s nimiž však on neměl nic společného. Obžalovaný žil v domnění, že jeho společnost nakupuje a prodává kovy. Vedení firmy bylo v rukách zejména obžalovaného Š., na kterého se odvolatel plně spoléhal. Navíc argumentuje tím, že věděl, že společnost má po celou dobu svého fungování účetní na plný úvazek a daňovou poradkyni, a tudíž měl za to, že je vše v pořádku. Odvolatel tedy má za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl uznán vinným, když ostatně i nalézací soud jej označil za tzv. „bílého koně“. Podle obžalovaného V. ani výpovědi svědků, ani obžalovaných, ale ani odposlechy jednoznačně neprokazují jakoukoliv vinu na spáchání trestného činu, neboť z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by bylo jeho jednání v rozporu se zákonem. Pokud odvolatel za svoji společnost činil jakékoliv úkony, vždy se jednalo o nákup a prodej zboží, ze kterého následně zaplatil daň. Skutečnost, že společnost Bladewell, s.r.o., činila i úkony v rámci jakéhosi obchodního řetězce, nevěděl, neboť jménem společnosti jednal v podstatě obžalovaný Š., což dle odvolatele vyplynulo i z dokazování. V další části opravného prostředku pak obžalovaný konstatuje, že samotný nalézací soud v odůvodněnínapadeného rozsudku přiznal, že majetkový prospěch odvolatele nelze vyčíslit, resp. nelze přesně zjistit, a to pro absenci důkazů. Nalézací soud se pouze domnívá, že obžalovaný V. nějaký majetkový prospěch získal. Podle odvolatele se však jedná o spekulaci, neboť majetkový prospěch nelze dovozovat od ostatních spoluobžalovaných, kterým je za vinu kladeno více jednání a kteří měli v obchodním řetězci naprosto odlišnou roli a kteří zejména věděli, že v nějakém obchodním řetězci vůbec fungují. Obžalovaný V. také argumentuje tím, že na území ČR nebyl nikdy trestán, doposud vedl řádný život, má zde nezletilé děti a neměl tedy důvod páchat žádnou trestnou činnost. V rámci petitu opravného prostředku pak navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen, zejména proto, že se nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, příp. aby odvolací soud rozhodl ve věci sám tak, že jej podle § 226 písm. c) tr.ř. zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal. V doplňku opravného prostředku pak obžalovaný brojí především proti uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty - rodinného domu. V této souvislosti vytýká nalézacímu soudu, že nezjišťoval hodnotu této nemovitosti tak, jak mu to ukládá ustanovení § 71 odst. 1 tr.zákoníku a stejně tak nezjistil výši údajné škody způsobené odvolatelem, přičemž její určení je značně nepřezkoumatelné. V případě, kdy nalézací soud nezjistil přesnou škodu a pouze uvádí, že byla „v řádech milionů korun“ (str. 84 napadeného rozsudku), když tvoří asi jedno až tři procenta z obratu, přičemž obrat žádné ze společností, natož pak společnosti Bladewell, s.r.o., nebyl v rozhodnutí uveden a poté ani nezjistil, jaká je hodnota zabavené nemovitosti, je napadený rozsudek v této části nepřezkoumatelný a také nezákonný. Odvolatel vytýká nalézacímu soudu, že vycházel při určení výše škody toliko ze svých spekulací. S odkazem na citaci komentáře k trestnímu zákoníku konstatuje obžalovaný, že účelem propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 tr.zákoníku je možnost zajištění ekvivalentu výnosu z trestné činnosti, pokud z nejrůznějších důvodů nelze zajistit přímo konfiskaci výnosu z trestné činnosti. Proto podle § 71 odst. 1 tr.zákoníku může soud uložit pachateli trest propadnutí náhradní hodnoty až do výše hodnoty zmařené věci či jiné majetkové hodnoty, nicméně jak škoda, resp. výnos z trestné činnosti, tak hodnota věci musí být řádně zjištěna, neboť v takovém případě není zřejmé, jaká hodnota státu skutečně propadne a jaký je ekvivalent výnosu z trestné činnosti. V komentáři se dále uvádí, že náhradní hodnota se vyjadřuje především v penězích, a proto se rozumí zejména peněžní ekvivalent věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou by jinak mohl soud prohlásit za propadlou. Proto soud stanoví výši náhradní hodnoty zpravidla v konkrétní peněžní částce odpovídající hodnotě věci nebo jiné majetkové hodnoty, která by jinak přicházela v úvahu jako předmět propadnutí. V další části opravného prostředku pak obžalovaný konstatuje, že nalézací soud v rozsudku argumentuje dopisem obžalovaného Š., který byl adresován odvolateli. K tomu obžalovaný V. uvádí, že z výpovědí svědků a obžalovaných vyplynulo, že on sám o ničem nevěděl, neboť společnost fakticky ovládal a řídil obžalovaný Š. Obžalovaný V. vyslovuje své přesvědčení, že jej nelze uznat vinným trestným činem podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, neboť ve věci nejsou důkazy, které by jeho vinu odůvodňovaly. Naopak existují výpovědi svědků, kteří jednoznačně potvrzují, že trestná činnost byla páchána spoluobžalovaným Š., nikoliv odvolatelem. I z telefonních odposlechů vyplývá, že veškeré úkony činil obžalovaný Š., ale trestná činnost odvolatele z nich neplyne. Obžalovaný má také za to, že jednotlivé odposlechy, z nichž by jeho údajná trestná činnost měla být patrná, nejsou v rozsudku citovány a v tomto směru je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. I v rámci petitu tohoto doplňku opravného prostředku pak setrval obžalovaný na závěrečném návrhu v tom smyslu, že napadený rozsudek by měl být zrušen a on sám by měl být obžaloby podle § 226 písm. c) tr.ř. zproštěn. V rámci veřejného zasedání v substituci za Mgr. Chrásteckého zastupovala obžalovaného V. Mgr. Lehká, která setrvala na obsahu obou výše naznačených opravných prostředků, když nad jejich rámec ničeho podstatného neuvedla. Pokud jde o opravný prostředek obžalovaného Mgr. R. B., pak ten byl v písemné podobě zpracován jednak jeho obhájkyní JUDr. Rejžkovou, a to ve formě celkem tří podání, a jednak vlastnoručně samotným obžalovaným, a to ve formě celkem devíti podání. Opravný prostředek zpracovaný obhájkyní obžalovaného brojí, jak se podává z jeho úvodu, do výroku o vině i do trestu. Obžalovaný konstatuje, že od samého počátku trestního řízení tvrdí, že se ani sám, ani společně s jinými, vědomě nepodílel na páchání jakékoliv trestné činnosti. Podle jeho názoru nebyly v průběhu celého řízení prokázány žádné skutečnosti, které by průkazně odůvodňovaly závěr, že se měl dopustit jednání kladeného mu za vinu. Hlavní líčení jednoznačně potvrdilo, že výsledky vyšetřování neodůvodňovaly podání obžaloby na odvolatele. V této souvislosti argumentuje obžalovaný tím, že důkazní situace z přípravného řízení se v tomto ohledu žádným způsobem nezměnila ani po dokazování provedeném nalézacím soudem, když z tohoto dokazování nevyplynulo nic, co by mohlo vést k bezpečnému a nepochybnému závěru o tom, že by se odvolatel měl vědomě a úmyslně podílet jako spolupachatel na projednávané trestné činnosti, a to na základě předchozí vzájemné, a to i konkludentní, domluvy s J. Š. Naopak podle názoru obžalovaného z provedeného dokazování je možno bezpečně dovodit, že se žádným způsobem nepodílel na trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Nebylo mu nic známo o tom, že obžalovaný Š. zosnoval plán, jak obohatit sebe na úkor České republiky, když za tím účelem vytvořil grafy řetězců firem, kdy plánovitě dosazoval do svých grafů jednotlivé firmy, což z provedeného dokazování vyplynulo. Podle obžalovaného Mgr. B. lze jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností dovodit, že obžalovaný Š. má v rámci předmětného trestního řízení výsostné postavení, kdy sám určuje jeho směr, naprosto očividně je jasné, kdo z obžalovaných patří do skupiny jeho chráněnců a kdo patří do skupiny jeho nepřátel (samotný odvolatel, spoluobžalovaní M. a N.). Obžalovaný Š. své nepřátele naprosto účelově označuje za osoby, které věděly o jím vytvořeném účelovém a záměrně sestaveném řetězci subjektů obchodujících s hutním materiálem a označuje za osoby jednající ve společném úmyslu z provedených obchodů neodvést své daňové povinnosti v souvislosti s daní z přidané hodnoty a zkrátit stát právě na této dani. Obžalovaný Mgr. B. argumentuje tím, že napadený rozsudek již ve své výrokové části vykazuje celou řadu vad, nepřesností a nedostatků, je vnitřně rozporný, je rozporný i s obsahem trestního spisu, je nesrozumitelný, nemá oporu v provedených důkazech, je v mnoha směrech nelogický a nepostihuje podstatné skutečnosti, které by měly vést k závěru o trestné činnosti odvolatele, když ani slovním vyjádřením skutku nekoresponduje se skutkovou podstatou zločinu, jehož se měl odvolatel, ve spolupachatelství s dalšími spoluobžalovanými dopustit. Stejně tak právní věta je nalézacím soudem nedostatečně formulovaná a neodráží důsledně důkazně zjištěný skutkový děj. Obžalovaný poukazuje na svazky 15 až 17 trestního spisu, kde jsou uvedeny údaje z daňových řízení. Podle názoru obžalovaného se závěry jednotlivých finančních úřadů nalézací soud nezabýval, když tyto jsou v naprostém rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu ve vztahu k výši škody způsobené České republice. Nalézací soud uvádí pouze obžalovaného J., jehož společnosti podávaly nulová daňová přiznání, což je v rozporu s celým obsahem trestního spisu. Proto nelze dle obžalovaného stanovenou výši škody v napadeném rozsudku považovat za správně zjištěnou, když v této souvislosti nalézací soud zamítl důkaz na vypracování znaleckého posudku, na jehož provedení ovšem odvolatel setrvává. Podle jeho názoru pouze na základě znaleckého zkoumání může být správně zjištěno, o kolik a kterým ze subjektů je Česká republika poškozena. Obžalovaný v této souvislosti vytýká nalézacímu soudu, že se spokojil s tvrzením obžalovaného Š. v tom smyslu, kdo o zkrácení věděl, kdo daň zkrátil, když ovšem obžalovaný je toho názoru, že celý spisový materiál takováto tvrzení obžalovaného Š. vyvrací. Za takové situace pak dle odvolatele nemůže být tendenční výpověď obžalovaného Š. hodnocena jako kajícné doznání. V další části tohoto opravného prostředku pak obžalovaný odkazuje na to, že samotná skutková věta je ve vztahu k němu zcela nesrozumitelná. Konstatuje, že ve skutkové větě jsou popsány jednotlivé činnosti a jednání, jimiž se měl údajně podílet na trestné činnosti, ovšem tato jednání s trestnou činností nijak nesouvisí a nejsou ničím závazná, neboť nenaplňují znaky skutkové podstaty předmětného zločinu. Podle názoru obžalovaného nelze pokládat za naplnění znaků skutkové podstaty tvrzeného zločinu skutková tvrzení uvedená na str. 14, 20, 17, popř. 21 výroku napadeného rozsudku, přičemž obžalovaný v příslušné pasáži odůvodněníopravného prostředku tyto skutkové závěry z výroku napadeného rozsudku cituje. Obžalovaný má za zcela nepochopitelné rozčlenění rozsudečného výroku na trestnou činnost obžalovaných Š., J., D., M., V., N., P. a R. ve výrokové části označené I. a II. V daných souvislostech argumentuje tím, že rozsudečný výrok obsahuje označení firem, jež mají tvořit řetěz, přes který byly uskutečňovány jednotlivé obchodní případy, když jako organizátor trestné činnosti všech obžalovaných byl nalézacím soudem označen obžalovaný Š., nicméně jeho účastenství není kvalifikováno dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku. Podle obžalovaného je nepochopitelné, že ve výrokové části označené II. není označeno účastenství obžalovaného V., byť je bez jakýchkoliv pochybností důkazně prokázáno, že tento byl účasten trestné činnosti J. Š. Dále pak poukazuje obžalovaný na to, že přestože on sám nebyl uznán jako organizátor zločinu, obsahuje skutková věta napadeného rozsudku popis jednání, kterých se měl odvolatel dopustit, přičemž tento popis vyvolává účelově vytvořený dojem, že sjednáváním dopravy či objednáváním hutního materiálu pro J. Š. z důvodu svých jazykových znalostí či připomínáním zaplacení obchodních závazků vzniklých ze smluv z přepravy, měl odvolatel patřit do tzv. „vyššího vedení“, což soud prvního stupně bez zaváhání převzal z výpovědi obžalovaného Š. To se pak samozřejmě odrazilo i ve výroku o trestu ve vztahu k odvolateli. Obžalovaný dále vytýká napadenému rozsudku, že ačkoliv formálně nebyl odsouzen jako organizátor, ve skutečnosti ho nalézací soud takto vnímá. Od počátku celého trestního řízení je naprosto zřetelná snaha orgánů činných v trestním řízení odvolatele za každou cenu usvědčit a splnit tak vizi J. Š., který již v motáku ze dne 7.2.2012 píše, že „B. a M. dostane za mříže“, aniž by pro to byla opora v provedených důkazech. Takovým způsobem je pak odůvodněn i výrok o uloženém trestu. Odvolatel konstatuje, že nalézací soud odmítl jeho obhajobu a po celé hlavní líčení dával najevo nikoli presumpci neviny, ale presumpci viny. Nejen z rozsudku, ale i z celého trestního řízení podle odvolatele zřetelně vyplývá, že, ač J. Š. nebyl přiznán statut spolupracujícího obviněného, nalézací soud na něj optikou tohoto statutu nahlížel. Krajský soud odmítl relevantně doložené tvrzení, že obžaloba poskládala jednotlivé faktury bez souvztažnosti, nahodile, kdy tato tvrzení byla doložena i tabulkami. Zde poukazuje obžalovaný kupř. na obchod označený číslem 36, z něhož jasně plyne, že obžalobou označené faktury netvoří konkrétní obchodní případ, nesouvisí spolu a jedná se tedy o fiktivně vytvořený řetěz orgánů činných v trestním řízení. Rozdíl v ceně činí 675.295 Kč a rozdíl ve váze je 1.612 Kč. Takový rozdíl není dle obžalovaného možný a reálný. Pokud nalézací soud zmíněné tvrzení odmítl s tím, že se jedná o nepodstatné rozdíly, pak obžalovaný Mgr. B. argumentuje tím, že má právo, aby jeho proces byl veden v ústavním rámci spravedlivého procesu, přičemž předmětné trestní řízení se tomuto rámci vymknulo. Obžalovaný dále argumentuje tím, že skutková věta napadeného rozsudku obsahuje celou řadu údajů, které nejsou z hlediska viny relevantní a rozsudečného výroku nepatří. V této souvislosti argumentuje zejména bodem II. 2), kdy podle tvrzení odvolatele svědectví svědka O. vyvrátilo skutková zjištění nalézacího soudu a naopak podpořilo jeho obhajobu. Výrok o vině je tedy podle obžalovaného zahlcen celou řadou údajů, které buďto vůbec nejsou rozhodné pro samo rozhodnutí o vině, nebo se nevztahují ke skutkové podstatě zločinu, kterým byl odvolatel uznán vinným. Skutková věta také podle obžalovaného Mgr. B. postrádá označení základních skutečností, z nichž by vyplývalo, proč je odvolatel odpovědný v rámci spolupachatelství za zkreslení daňových přiznání k DPH a neodvedení DPH firmami MONDAL, s.r.o., FULL POWER, s.r.o., ROBKO, s.r.o., a dále i samotným uplatněním neoprávněného odpočtu DPH z předmětných obchodů s hutním materiálem v bodě II. 2), když společnost COMMERCIO ZLÍN, a.s., řádně plnila své daňové povinnosti a stejně tak i její obchodní partner společnost ESB Euro Scarrabeus, a.s. U společnosti Slovak Metal Trading, s.r.o., nevznikla daňová povinnost. Skutková věta postrádá výrok, že by odvolatel měl vůbec povědomost o tom, že obžalovaný J. podal daňové přiznání k DPH tzv. nulové, přičemž toto mu vyhotovila svědkyně H., která věděla o skutečném stavu obratu zboží, tedy, že nedojde k řádnému přiznání daně a tedy k jejímu řádnému odvedení. Koneckonců sám obžalovaný J. sdělil, že sám chtěl v daňovém přiznání uvést 0 Kč, neboť obžalovaným Š. byl obelhán a tento mu nedal, co mu slíbil. Uvedené platí i ve vztahu k daňovému přiznání společnosti MONDAL, s.r.o. Osoby jednající za posledně zmíněnou firmu odvolatel neznal, stejně jako ony neznaly jeho. Daňové přiznání společnosti FULL POWER, s.r.o., za druhé až čtvrté čtvrtletí roku 2010 je podepsáno jménem W., přičemž zmíněný W. byl jednatelem až od 21.12.2010. Daňové přiznání za první čtvrtletí roku 2010 je podepsáno údajně J., tento ovšem vyslovil pochybnosti o svém podpisu. Napadený rozsudek ovšem neobsahuje nic ze zjištěných skutečností, jež jsou součástí spisu, naopak je v něm odkazováno na data, která spisový materiál neobsahuje. Podle odvolatele tedy z napadeného rozsudku není vůbec zřejmé, jaké konkrétní nezákonné jednání měl konat proto, aby byla zkrácena daň nebo jakýmkoliv způsobem měla být vylákána na dani neoprávněná výhoda společnostmi MONDAL, s.r.o., FULL POWER, s.r.o., ROBKO, s.r.o., Bladewell, s.r.o. Není tedy zřejmé, v čem je spatřováno spolupachatelství zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody u shora uvedených společností. Ze skutkové věty plyne, že všichni obžalovaní jednali po předchozí vzájemné, a to i konkludentní, domluvě s J. Š., kdy společně naplánovali trestnou činnost a učinili individuální dohodu o rozdělení si výnosů z trestné činnosti, a to úmyslně. Tato skutková věta je dle obžalovaného Mgr. B. pouhou fikcí orgánů činných v trestním řízení, když o tom hovoří pouze obžalovaný Š., který odvolatele křivě obviňuje. Jasným a prokázaným motivem takového obvinění je skutečnost, že obžalovaný Š. odvolatele obviňuje ze ztráty 1 mil. EURO, což potvrdil v rámci své výpovědi u hlavního líčení. Odvolatel přitom argumentuje tím, že okolnosti kolem zmíněné částky byly v hlavním líčení jasně vysvětleny a je prokázáno, že on si tuto částku neponechal, ani s ní nedisponoval. V této souvislosti činí odvolatel úvahu, že tato částka nepatřila J. Š., nýbrž „investorovi“, který žádal peníze zpět, a to i se zhodnocením, které se nekonalo. Jako svou ochranu před spravedlivým hněvem „investora“ zvolil obžalovaný Š. osočení odvolatele z krádeže této částky. Obžalovaný Mgr. B. vytýká v této souvislosti orgánům činným v trestním řízení, že neřešily otázku, kdo je tímto investorem. Pokud nalézací soud tuto obhajobu striktně odmítl, pak dle obžalovaného nepříhodně favorizuje obhajobu obžalovaného Š. Odvolatel opakovaně konstatuje, že chybí jakýkoliv výrok, který by výstižně, přesvědčivě s oporou v provedených důkazech spojoval společnosti fakticky krátící daň z přidané hodnoty (MONDAL, FULL POWER, ROBKO, Bladewell), k nimž se vztahuje přímo či nepřímo činnost samotného odvolatele, se společnostmi v obchodním řetězci popsaným obžalobou a převzatým nalézacím soudem, které svojí daňovou povinnost nesplnily. Zejména chybí jakýkoliv důkaz k výroku, z něhož je patrno, jakým způsobem se odvolatel neoprávněně obohacoval dělením se s J. Š. Odvolatel poukazuje na to, že zde se nalézací soud spokojil s tvrzením obžalovaného Š., které označuje za věrohodné, přičemž mimo toto vysvětlení absentuje jakýkoli jiný důkaz. Přesto se toto neprokázané skutkové zjištění odrazilo zejména ve výroku o uloženém peněžitém trestu. Obžalovaný argumentuje tím, že z logiky věci je zřejmé, že k profitu ze zkráceného DPH formou vyplacených marží, což je další z tvrzení obžalovaného Š. ohledně dělení si zkráceného DPH, by mohlo dojít pouze v případě, že by obchodní marže společnosti COMERCIO, a.s., v rámci obchodu s hutním materiálem činila cca 15 %. Obchodní marže v takové výši ovšem nastavena nebyla a ani s takovou marží nebylo zboží obchodováno. Obžalovanému není známo, že by některá ze společností údajného řetězce s takovou marží obchodovala. V této souvislosti poukazuje obžalovaný na to, že se nalézací soud nijak nevypořádal s jeho obhajobou, a naopak jako věrohodné převzal do svého rozhodnutí tvrzení obžalovaného Š., o vyplácení marží jako podílu všech firem na zkrácení DPH. Dále pak dle obžalovaného v rozsudečném výroku chybí věta, z níž by bylo patrno, v čem spočívá údajná spekulativnost obchodů společností COMERCIO ZLÍN, a.s. Není pochyb o tom, že s hutním materiálem bylo mezi společnostmi reálně obchodováno za reálné ceny, když o stanovování cen mimo samotného odvolatele a obžalovaného Š. hovoří ve své výpovědi též svědek J. Š. Posledně jmenovaný uvedl, že cena byla obvyklá a výhodná a kupní cena byla jeho společností řádně placena. Obžalovaný argumentuje tím, že obchodováno bylo za ceny obvyklé, zjišťované na londýnské burze. Cena za zboží byla řádně hrazena, finanční prostředky byly skutečně placeny mezi obchodními společnostmi, na jejichž obchodech se odvolatel zúčastnil. Samotný fakt, že s hutním materiálem bylo obchodováno v delším řetězci obchodních společností, sám o sobě nezakládá skutkovou podstatu daňového zločinu. V rámci EU je více jak 60 % obchodů realizováno prostřednictvím řetězení subjektů. Stejně tak je obvyklé, že když se na obchodu podílí více subjektů v řetězci, nic nebrání tomu, aby konečný odběratel přebíral zboží na počátku řetězce u prvního dodavatele. Stejně tak je obvyklou obchodní praxí, že obchody s hutním materiálem či kovovým odpadem probíhají tak, že zboží je odesláno odběrateli teprve až poté, kdy je kupní cena připsána na účet dodavatele nebo prostřednictvím zálohových plateb, kdy záloha činí téměř 100 % platby. Vyúčtování pak probíhá v návaznosti na skutečnou váhu dodaného zboží. Takováto skutečnost však dle odvolatele nečiní takový obchod spekulativním. Obžalovaný argumentuje tím, že daňový zločin může vzniknout pouze u té společnosti v řetězci, která daň zkrátí, nebo která vyláká neoprávněnou daňovou výhodu. Ostatní subjekty v řetězci mohou být zodpovědné za jednání takového subjektu, pouze pokud se prokáže, že o zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody v některém článku řetězce měli povědomost, a pokud na této skutečnosti profitovaly. Rozsah krácení daně může být pouze v takové výši, v jaké jí konkrétní subjekt z daného řetězce neodvede, přestože tak neučiní, nebo v jakém vyláká neoprávněnou daňovou výhodu. Podle názoru obžalovaného výše škody není relevantně zjištěna a údaje o její výši nejsou pravdivé. Skutková věta ohledně výše škody nemá oporu v žádném odborném vyjádření, když podle obžalovaného lze spravedlivě zjistit výši škody toliko znaleckým posudkem. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že se vůbec nezabýval zkoumáním skutečností vztahujících se ke všem společnostem v řetězci. Nezjišťoval, jaké zboží, v jakém rozsahu, za jaké ceny bylo mezi nimi obchodováno. Bez povšimnutí ponechal fakt, že chybí daňové doklady právě firem M. J., lépe řečeno chybí celé účetnictví. Nezjišťoval ani, jaké daňové povinnosti jednotlivým společnostem řetězce vznikly, zda je tyto plnily a případně, která ze společností a v jaké výši daň ve svém daňovém přiznání přiznala a zda ji zaplatila. Soud prvního stupně se spokojil s tvrzením o výši škody způsobené České republice tak, jak tato byla prezentována již z přípravného řízení, aniž by se snažil zjistit správnost takového tvrzení. Podle názoru obžalovaného mělo být zjištěno, zda byly faktury, které byly vystavovány a přijímány v souvislosti s obchody popisovanými ve výrokové části napadeného rozsudku, firem M. J. a MONDAL, s.r.o., řádně zaúčtovány, jaká tedy byla daňová povinnost. Obžalovaný vytýká soudu prvního stupně, že pokud spis obsahuje údaje jednotlivých finančních úřadů, tyto nejsou součástí ani skutkových zjištění, ani právní věty napadeného rozsudku. Obžalovaný má za to, že je prokázané, že u firem M. J. byla daňová přiznání úmyslně zkreslována a E. H. byla uváděna nulová hodnota. V této souvislosti absentuje specifikace příčinné souvislosti mezi podáním zkresleného daňového přiznání a jednáním odvolatele a způsobením škody České republice. Podle obžalovaného je tedy nutno řešit významnou otázku, zda byly naplněny znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby po stránce subjektivní, tedy zda bylo prokázáno úmyslné zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě tohoto trestného činu. Podle obžalovaného soud prvního stupně zcela rezignoval na povinnost zjistit míru účasti každého ze spoluobžalovaných na jednání, které považoval za trestněprávně relevantní. Z hlediska užité kvalifikace spolupachatelství jsou tak dle odvolatele skutková zjištění zcela nedostatečná. V další části opravného prostředku činí obžalovaný odkaz na definici institutu spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku. Poukazuje na to, že za daného skutkového stavu, který lze považovat za nesprávně zjištěný, bylo povinností nalézacího soudu posoudit jasným a přezkoumatelným způsobem účastenství odvolatele v širším i užším smyslu. To se však nestalo a skutková zjištění provedená nalézacím soudem neposkytují ústavně konformním způsobem podklad pro závěr o jeho vině. Podle obžalovaného chybí zjištění, že při svém jednání měl a mohl mít povědomí o možném vzniku krácení daně. Obžalovaný má za to, že pro výrok o vině nepostačuje tvrzení obžalovaného Š., že všichni věděli, že obchod s hutním materiálem je problémový a že se při něm krátí daň z přidané hodnoty. Toto tvrzení je podle obžalovaného naopak vyvráceno svědeckými výpověďmi. Ve skutkové větě napadeného rozsudku, ale ani v odůvodnění, není podle obžalovaného ohledně jeho zavinění dostatečně vyjádřena jeho vědomostní složka. V popisu skutku, který měl spáchat, zcela chybí vyjádření intelektové a volní složky jeho úmyslu. Stejně tak není náležitě konkretizováno jeho jednání, které by vedlo ke zkrácení daně, nebo k vylákání výhody na dani. V daných souvislostech přitom nelze vycházet z pouhých domněnek a předpokladů, ale všechny závěry o naplnění objektivní i subjektivní stránky pomoci musí mít spolehlivý podklad v provedených důkazech a být přesvědčivě odůvodněny (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, 5 Tdo 130/2010). Obžalovaný argumentuje s ohledem na zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu, že uskutečňování obchodní činnosti samo o sobě není a nemůže být podkladem pro domněnku o konkludentním jednání směřujícím ke zkrácení daně či vylákání výhody. Podle obžalovaného ze závěru napadeného rozsudku není patrné, zda a vzhledem k jakým okolnostem si odvolatel měl, nebo musel být vědom účelovosti jednotlivých řetězových prodejů hutního materiálu a jejich daňových důsledků. Podle obžalovaného neustále přetrvaly pochybnosti v tom směru, zda byl o celkovém pohybu předmětného zboží za účelem dosažení daňového úniku nebo vylákání výhody na dani informován. Samotná okolnost, že se odvolatel i ostatní obžalovaní účastnili tzv. řetězových přeprodejů uvedeného zboží, nepostačuje k závěru o tom, že by se dopustil trestného činu, kterým byl uznán vinným. Dále pak obžalovaný opakovaně zpochybňuje zjištěnou výši zkrácené daně. Výše škody způsobená trestným činem je skutečností důležitou pro trestní řízení, k jejímuž objasnění je potřeba odborných znalostí, a proto je dle obžalovaného potřebné vyžádat postupem podle § 105 odst. 1 tr.ř. odborné vyjádření, příp. znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní a daňové evidence, když pouhé vyčíslení škody samotným poškozeným není postačující. Nalézací soud tedy podle obžalovaného nezjistil, v jaké míře se na případné trestné činnosti podílely jednotlivé konkrétní společnosti, příp. i jednotliví obžalovaní, kteří konkrétní společnosti reprezentovali. Obžalovaný konstatuje, že výrok o vině ve všech jeho částech musí být vždy srozumitelný, určitý, tedy takový, aby z něj bylo zřejmé, za jaké jednání je obžalovaný odsuzován a nevznikly tak žádné pochybnosti o tom, že výrok je úplný. Naopak výrok o vině nesmí být zahlcován skutečnostmi, které nejsou právně relevantní pro samotný závěr o vině a které mohou výrok o vině činit nepřehledným a nesrozumitelným. Podle názoru obžalovaného ani výrok o trestu neodpovídá individualizaci ukládání trestu ve smyslu § 38 a § 39 tr.zákoníku. Podle názoru odvolatele, trest, který byl uložen jemu, je nepřiměřeně přísný ve srovnání s tresty, které byly uloženy obžalovaným V., Š. či J. Odvolatel argumentuje tím, že peněžitým trestem je trestán za to, že žije řádným životem, v nemovitosti, kterou si pořídil na hypotéku. Podle jeho názoru úvaha nalézacího soudu, že odvolatel sám připustil, že má majetek v hodnotě 2 mil. Kč a tudíž je mu peněžitý trest ukládán, je úvahou absurdní. Obžalovaný má za to, že při porovnání s trestem, který byl uložen obžalovanému P., lze spatřovat jistou rezignaci nalézacího soudu na právo. Tuto část opravného prostředku uzavírá obžalovaný konstatováním, že napadený rozsudek je natolik nepřehledný, že působí zmatečně, nejsou v něm uvedeny skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat naplnění skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, ve spolupachatelství. Odvolatel tedy s ohledem na vše, co uvedl výše, pokládá napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. V další části opravného prostředku pak odvolatel polemizuje s vyčíslením daňové ztráty či neoprávněné daňové výhody. Konstatuje, že nalézací soud vyčíslil částku 88.625.158 Kč, o kterou měla být údajně zkrácena daň, ovšem bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení. Takovýto postup soudu podle odvolatele není správný. Odvolatel argumentuje tím, že i pokud by byl přijat závěr soudu, že existoval jakýsi řetězec společností, jehož cílem bylo zkrátit stát na dani z přidané hodnoty, a že všechny subjekty tohoto řetězce byly vedeny stejným úmyslem, mohlo by k takovému zkrácení dojít pouze v rozsahu, v němž některý ze subjektů daného řetězce daň z přidané hodnoty neodvedl. V takovémto případě by bylo nejlépe, zejména znaleckým posudkem, určit, jaká hodnota DPH měla být postupně odvedena všemi subjekty působícími v řetězci od počátku až do konečného prodeje a od takto zjištěné částky pak měla být odečtena hodnota DPH, kterou subjekty v řetězci skutečně odvedly. Jedině tímto způsobem je možno zjistit skutečnou škodu, která státu vznikla společným působením subjektů v tomto řetězci od prvního obchodu se zbožím, až do jeho konečného prodeje poslednímu odběrateli. Obžalovaný s ohledem na tento závěr poukazuje na to, že společnost COMERCIO ZLÍN, a.s., daň z přidané hodnoty z obchodů, které realizovala, řádně odvedla. Právě proto, že zmíněná obchodní společnost řádně odvedla daň z přidané hodnoty z obchodů s hutním materiálem, je třeba s tímto daňovým odvodem počítat a musí být zohledněn při zjištění a výpočtu případné daňové ztráty. Podle obžalovaného daň z přidané hodnoty tak, jak je vyčíslena ve zmiňovaných fakturách společností uvedených ve výroku napadeného rozsudku, nepředstavuje daňovou ztrátu a daňová ztráta nebo neoprávněná daňová výhoda nebyla soudem prvního stupně řádně zjištěna. K otázce zjištění výše daňové ztráty nebo výše vylákané daňové výhody nebyla provedena žádná zjištění ani důkazy, nebylo postaveno na jisto, v jakém rozsahu, a pokud vůbec, byl stát na dani z přidané hodnoty zkrácen a jak, či zda se na tomto zkrácení daně podílel samotný odvolatel, příp. jeho společnost COMERCIO ZLÍN, a.s. Obžalovaný opětovně argumentuje tím, že naprostou nutností se jeví vypracování znaleckého posudku znalce z oboru účetnictví - daňové poradenství, který by kvalifikovaně zjistil, zda některý subjekt z řetězce nesplnil své daňové povinnosti, a pokud ano, který subjekt a v jakém rozsahu nesplněním svých povinností způsobil státu daňovou škodu a získal tak neoprávněnou daňovou výhodu. V další části opravného prostředku pak odvolatel vytýká soudu procesní pochybení, kterých se dopustil v rámci hlavního líčení konaného dne 20.12.2012. Odvolatel konstatuje, že v tomto hlavním líčení nalézací soud realizoval oddělený výslech obžalovaných Š., J. a V., přičemž před provedením výslechu obžalovaného J. požádal odvolatel o konání dalšího průběhu hlavního líčení dne 20.12.2012 v jeho nepřítomnosti. Argumentuje dále tím, že byl přítomen a vypovídal u hlavních líčeních dne 21.1.2013 a 4.2.2013. S odkazem na citaci ustanovení § 208 tr.ř. a § 214 tr.ř. konstatuje, že nalézací soud pochybil, neboť jej neseznámil s výpověďmi obžalovaných Š., V. a J., čímž jej zkrátil na jeho právu na obhajobu a zasáhl tímto postupem do jeho základního, ústavou zaručeného, práva na spravedlivý proces. V daných souvislostech činí odvolatel odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR R 29/1977-IV. Odvolatel má za to, že vzhledem k tomu, že výpověď obžalovaného J. Š. je pojímána jako usvědčující a věrohodná, ústní seznámení s jeho výpovědí by bylo zcela nedostatečné, a měl mu být proto přehrán zvukový záznam této výpovědi. Odvolatel argumentuje tím, že jeho právo být seznámen s výpověďmi obžalovaných Š., V. a J. bylo nalézacím soudem porušeno. Obžalovaný uvádí, že, pokud by případně soud prvního stupně argumentoval tím, že mu byl předán protokol z hlavního líčení, pak tuto zásadní procesní vadu takto napravit nelze, neboť protokol není doslovný a nelze přenášet zákonem stanovenou povinnost předsedy senátu na obhájce. Podle názoru odvolatele, pokud nebyla dodržena povinnost stanovená v § 208, věta druhá, tr.ř., pak lze v tomto spatřovat i podstatnou vadu řízení. Stejně tak má obžalovaný za to, že bylo porušeno jeho právo vyjádřit se po provedení každého důkazu (§ 214 tr.ř.). Soud prvního stupně nevyzval odvolatele, aby se vyjádřil, když tak učinit fakticky ani nemohl, neboť nedostál své povinnosti stanovené v § 208 tr.ř. Podle názoru odvolatele zmíněná pochybení znamenají takové porušení jeho práva na obhajobu, které má charakter podstatné vady řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., neboť jde o ústavně zaručené právo každého obžalovaného. Obžalovaný konstatuje, že neexistuje žádný věrohodný a nepochybný důkaz, který by jej jakkoli spojoval s činností společností uváděných ve výroku napadeného rozsudku, u nichž došlo ke zkrácení daně či získání neoprávněné daňové výhody. Obžalovaný má za to, že závěry nalézacího soudu o tom, že se podílel, a to úmyslně, na činnostech společností uvedených ve výroku a musel vědět o jejich cíli, tedy o tom, že tato činnost slouží pouze k zastření daňových povinností, jsou zavádějící, když soud nikterak neodůvodnil, jak obecné skutečnosti souvisí se samotnou trestnou činností. Odvolatel vyslovuje své přesvědčení, že je v rozporu s principy spravedlivého procesu, pokud soud prvního stupně opírá svoje skutkové závěry o skutečnosti a důkazy, které při logickém a obvyklém způsobu výkladu nemohou vést k závěrům, o něž soud opírá výrok o vině. Odvolatel konstatuje, že pokud se podílel na sjednávání cen hutního materiálu, příp. dopravy tohoto materiálu ze SRN, pak tato činnost je chováním, které nikterak nenasvědčuje tomu, že by se měl podílet na jakýchkoliv účelových obchodech, jejichž cílem by bylo dosažení daňových výhod. V daných souvislostech argumentuje také tím, že obchodní společnost COMERCIO ZLÍN, a.s., nikdy nepředala obžalovanému Š. žádná dispoziční práva k účtům této společnosti. S odkazem na výpovědi svědků Ing. Š. a K. dále argumentuje tím, že zmínění svědci uvedli, že neměli žádné podezření o daňových únicích a také neměli povědomost o obecných problémech s hutním materiálem, jak uváděl obžalovaný Š. Stejně tak uváděli, že všechny účetní doklady byly v pořádku, obchody se jim nezdály neobvyklé a také uváděli paralely z obchodní činnosti s jiným zbožím u obchodní společnosti COMERCIO, a.s. Obžalovaný vyslovuje své přesvědčení, že skutkové závěry nalézacího soudu, vztahující se k jeho trestněprávní odpovědnosti za předmětnou trestnou činnost, jsou zcela irelevantní. Jde o pouhé domněnky, které buď nemají vůbec oporu v provedeném dokazování, příp. jsou postaveny na zjištěních, která nesouvisí s trestnou činností, nebo dokonce účast odvolatele na trestné činnosti zcela vylučují. Odvolatel tedy činí závěr, že napadený rozsudek v té části, v níž byl uznán vinným, nemá podklad v provedeném dokazování. V další části opravného prostředku pak obžalovaný provádí své hodnocení jednotlivých výpovědí, když opakuje, že z provedeného dokazování nevyplynulo nic, z čeho by bylo možno dovozovat jeho trestněprávní odpovědnost za předmětnou trestnou činnost. Obžalovaný znovu opakuje, že v obchodních vztazích vystupoval zcela standardně jako v jiných obchodech, když svému obchodnímu partnerovi sděloval prodejní ceny. Nevěděl, a ani vědět nemohl, že existuje nějaký řetězec společností před a za jeho přímým obchodním partnerem a zejména nevěděl a ani neměl důvod se zajímat o to, zda tyto společnosti řádně plní své daňové povinnosti ve vztahu k odvodům daně z přidané hodnoty. Z kupních cen, za něž společnost COMERCIO, a.s., zboží prodala svým odběratelům, tato řádně odvedla DPH, zisk byl řádně zdaněn daní z příjmu. V této souvislosti poukazuje na to, že i pracovnice finančního úřadu, svědkyně P., vypovídala v tom smyslu, že ani z místního šetření finančního úřadu nevyplynulo nic neobvyklého. Obžalovaný dále vyslovuje své zásadní výhrady k hodnocení výpovědi obžalovaného Š. soudem prvního stupně jako výpovědi věrohodné. Konstatuje, že v motáku z vazební věznice sdělil obžalovaný Š. obžalovanému V., že B. dostane za mříže, přičemž z takovéto věty nelze dle odvolatele vyčíst to, co uvádí soud prvního stupně v odůvodněnínapadeného rozsudku. S odkazem na informace, které se objevily v pořadu TV Nova „Na vlastní oči“, pak obžalovaný vyslovuje své podivení nad tím, že nalézací soud hodnotí obžalovaného Š. jako osobu bezúhonnou. Ze zmíněného motáku také dle obžalovaného vyplývá, že obžalovaný Š. uzavřel tajné spiklenecké dohody s policií. Obžalovaný odkazuje na další materiál, který založil do spisu již po vynesení napadeného rozsudku a který podle něj jasně dokresluje, že obžalovaný Š. není osobou bezúhonnou a věrohodnou. Obžalovaný Š. je dle obžalovaného Mgr. B. po celou dobu trestního řízení policií chráněn, tendenčně překrucuje různé skutečnosti, kupř. o nabytí akcií společnosti COMERCIO, a.s., žádost odvolatele ohledně obchodování s pracovními a ochrannými pomůckami apod. Obžalovaný konstatuje, že bylo na místě, aby si nalézací soud položil otázku, kde byly listiny, které obžalovaný Š. předal do trestního spisu, když tyto nebyly nalezeny v rámci domovních prohlídek ani u jednoho z obžalovaných. Obžalovaný v této souvislosti označuje tyto listiny za podvrhy. Zištný motiv chování obžalovaného Š. je dle obžalovaného Mgr. B. zcela zřejmý i z odposlechů a z vyhodnocení těchto odposlechů, případně i emailové korespondence. Z těchto důkazů vyplývá, že obžalovaný Š. si žil nad poměry a současně je prokázáno, že měl vysoké dluhy, a potřeboval vysoké částky na uplácení policistů. Stejně tak je z těchto důkazů zřejmý motiv k obviňování odvolatele, kterého obžalovaný Š. viní z toho, že kvůli němu mu skončil „kšeft“, z něhož mu plynul nelegální příjem. Obžalovaný Mgr. B. tedy uzavírá, že výpověď spoluobžalovaného Š. je třeba považovat za nevěrohodnou, když lze pochybovat i o její úplnosti a pravdivosti. Nalézací soud podle odvolatele pomíjí fakt, že všichni obžalovaní potvrzují, že v obchodech jednali toliko s obžalovaným Š. Jediný, kdo mohl trestnou činnost řídit, byl obžalovaný Š. Dle odvolatele to byl právě posledně jmenovaný, a společně s ním obžalovaní D., J. a V., kteří byli finančně motivováni k takovémuto jednání. Odvolatel znovu připomíná, že žádný ze svědků ani spoluobžalovaných (vyjma Š.), neuvádí, že by odvolatel od kohokoliv z obžalovaných dostával jakékoliv finanční prostředky získané tím, že společnosti krátící daň neodváděly DPH, popřípadě vylákaly výhodu na DPH. Obžalovaný má za to, že k závěru o věrohodnosti výpovědi J. Š. nemá nalézací soud žádný věrohodný a objektivní důkaz. Naopak obžalovaný Mgr. B. konstatuje, že jeho výpověď je od počátku konzistentní a v souladu s dalšími důkazy. V této souvislosti činí odkaz na výpověď spoluobžalovaného M. Pokud nalézací soud ve svých úvahách o vině odvolatele odkazuje na výpověď svědkyně H., potom Mgr. B. argumentuje tím, že jmenovaná neuvedla, že by slyšela obsah jeho jednání s obžalovaným Š. Tedy ani výpověď E. H. není relevantní k usvědčení odvolatele ze spáchání daňového zločinu, když naopak svědkyně H. se sama usvědčila, že byla pomocníkem J. Š. při spáchání daňového zločinu. Tyto skutečnosti podle obžalovaného dosvědčují spoluobžalovaní N. a J. a stejně tak i svědek C. Obžalovaný vznáší výhradu neobjektivnosti přepisů odposlechů telefonních hovorů. Konstatuje, že zájmové hovory byly selektovány kpt. Trtkem a pouze na něm záleželo, zda bude hovor vyhodnocen jako zájmový. Odvolatel konstatuje, že opakovaně v průběhu celého řízení poukazoval na nesprávnost těchto hovorů a na jejich vytržení z kontextu dalších hovorů. Vyslovuje také, v souvislosti s listinami doloženými ředitelem ÚOOZ, domněnku o zmanipulování hovorů a e-mailů v neprospěch odvolatele. Podle názoru obžalovaného důkaz odposlechy telefonních hovorů příp. přepisy SMS zpráv‚a e-mailové korespondence je přeceňován, když tato komunikace neobsahuje ničeho o krácení DPH, řezání DPH, nezaplacení DPH apod. Pokud obžalovaný Š. v rámci svých výpovědí uváděl, že odvolatel věděl o trestné činnosti, pak tato výpověď není ničím jiným, než nepodloženou domněnkou, pro kterou není opora v žádných jiných důkazech. Obžalovaný má tedy za nepochopitelné a nesprávné, proč nalézací soud přikládá výpovědi obžalovaného Š. tak zásadní význam a proč ji považuje za věrohodný důkaz. Obžalovaný naopak shledává ve výpovědích obžalovaného Š. úpornou snahu dostat odvolatele za mříže a rozmělnit tak vlastní trestní odpovědnost. Dále obžalovaný namítá, že se způsobem dle § 214 tr.ř. nemohl vyjádřit k diagramům vypracovaným analytickým útvarem PČR. K tomuto důkazu tedy nelze přihlížet. Navíc obžalovaný Mgr. B. poukazuje na obsahovou nesprávnost zmíněných diagramů s ohledem na rozdíly cen a vah navazujících faktur. Tuto pasáž opravného prostředku obžalovaný uzavírá konstatováním, že nalézací soud zásadním způsobem porušil jeho právo na obhajobu a na spravedlivý proces, a to s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu. Obžalovaný konstatuje, že po provedeném dokazování lze bezpečně uzavřít, že se vědomě a úmyslně nepodílel na páchání žádné trestné činnosti, a že pokud ostatní obžalovaní vytvořili situaci, kdy v souvislosti s obchodem s hutním materiálem neplnili řádně daňové povinnosti, jednali tak bez vědomí a účasti obžalovaného Mgr. B. Obžalovaný Mgr. B. v rámci petitu opravného prostředku navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 tr.ř. zrušil, věc podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrátil nalézacímu soudu k doplnění dokazování, příp. aby sám ve věci rozhodl tak, že jej podle § 226 písm. c) tr.ř. obžaloby zprostí. V prvním doplňku tohoto opravného prostředku, který byl zpracován obhájkyní obžalovaného, obžalovaný Mgr. B. opětovně vytýká soudu prvního stupně procesní pochybení spočívající v tom, že po provedení odděleného výslechu spoluobžalovaných nebyl seznámen ve smyslu § 208 tr.ř. s obsahem výpovědí těch obžalovaných, kteří byli odděleně vyslechnuti. Na podporu své argumentace pak obžalovaný obsáhle cituje závěry Ústavního soudu vtělené do rozhodnutí III. ÚS 178/04. V dalším doplňku opravného prostředku, který byl zpracován jeho obhájkyní, pak obžalovaný Mgr. B. vyslovuje svůj nesouhlas s provedeným hodnocením odposlechů telefonních hovorů a znovu opakuje, že nebyl vyzván, aby se vyjádřil ke grafům, které byly jako důkazní materiál provedeny. Vyslovuje své přesvědčení, že v důkazních materiálech neexistuje nic o tom, že by existovala dohoda mezi jednotlivými obžalovanými na tom, jak se bude provádět krácení DPH. Dohoda není ve výrokové části nijak dokazována, je pouze konstatována a absentují důkazy, které by osvědčily pravdivost usvědčující výpovědi obžalovaného Š. Obžalovaný vyslovuje opětovně svůj nesouhlas s hodnocením výpovědi obžalovaného Š. jako výpovědi věrohodné. Pokud jde o přepisy odposlechů telefonních hovorů či SMS zpráv, pak ty podle obžalovaného osvědčují pouze to, že obchodní vztahy byly uskutečňovány fakticky a nikoli formálně. Podle názoru obžalovaného Mgr. B. ani z kontextu odůvodněnínapadeného rozsudku nelze dovodit, co přesně má nalézací soud na mysli, pokud hovoří ve výroku rozsudku o formálních obchodech. Karuselový či řetězový obchod není zákonem nedovolený a z počtu subjektů nelze dovozovat trestní odpovědnost odvolatele. Stejně tak nelze dovozovat jeho trestní odpovědnost pouze z faktu, že docházelo k platbám předem. Dále pak obžalovaný činí teoretické úvahy, jakým způsobem lze zkrátit daň z přidané hodnoty a dochází k závěru, že orgány činné v trestním řízení nezajistily daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, tedy ani přiznanou daň z přidané hodnoty. Podle názoru obžalovaného tedy nelze z pouhých faktur či výpovědi obžalovaného Š., příp. dalších důkazů, dovozovat výši zkrácené daně z přidané hodnoty a skutková zjištění o spolupachatelství odvolatele s dalšími obžalovanými. Obžalovaný dále argumentuje tím, že neznal obžalované P., R. a J., jakožto zástupce nárazníkových firem a ztracených obchodníků. Opětovně pak argumentuje tím, že mu byla nalézacím soudem odňata možnost vyjádřit se dle § 208 a § 214 tr.ř. k oddělenému výslechu obžalovaných J. a Š. Argumentuje tím, že chce být seznámen s oběma výpověďmi zákonným způsobem a chce klást jmenovaným dotazy. Součástí tohoto opravného prostředku je pak přehled daňových povinností údajného řetězce společně s komentářem obžalovaného, a dále pak přehled daňové povinnosti a zaplacených daní společnosti Comercio Zlín, a.s., od roku 1994 do roku 2011. Obžalovaný tedy konstatuje, že nelze dospět k nepochybnému závěru o jeho vině, když nelze uvěřit, že by se se svojí 20 letou praxí ve funkci statutárního orgánu podílel na nejprimitivnějším způsobu krácení daně z přidané hodnoty a zničil si takovým způsobem nejen osobní život, ale i život ekonomický a podnikatelský. V rámci tohoto opravného prostředku pak opakuje petit uvedený v prvotním odvolání. Odvolání obžalovaného Mgr. B. bylo následně doplněno jeho vlastnoručně psanými podáními, a to konkrétně ve formě prvotního odvolání a jeho následných osmi doplňků. V prvotním opravném prostředku obžalovaný vytýká soudu prvního stupně účelové posouzení důvěryhodnosti obžalovaného Š., procesní vady v přípravném řízení i u hlavního líčení, odepření práva na obhajobu a spravedlivý proces, podjatost vyšetřovatele a státního zástupce a vady v odůvodněnírozsudku. Pokud jde o namítanou nevěrohodnost obžalovaného J. Š., k tomu uvádí obžalovaný Mgr. B., že obžalovaný Š. je spjat s několika dalšími trestními stíháními, kde figuruje de facto jako spolupracující obviněný nebo svědek. Obžalovaný argumentuje tím, že soud prvního stupně posoudil věrohodnost obžalovaného Š. mylně a zjevně účelově, a naopak ignoroval veškeré argumenty a důkazy odvolatele, které uplatnil v průběhu hlavního líčení. Podle názoru odvolatele důkazní nouzi vyplňuje nalézací soud výhradně výpovědí obžalovaného Š., který ovšem vypovídá zjevně účelově a je velmi silně motivován osobní mstou vůči odvolateli. Podle obžalovaného, pokud nalézací soud konstatoval, že obžalovaný Š. je bezúhonný a věrohodný, pak naprosto bagatelizuje nepřesnosti v jeho výpovědích. Podle názoru obžalovaného Mgr. B. soud prvního stupně zcela mylně posoudil věrohodnost jeho samotného na straně jedné a obžalovaného Š. na straně druhé. Pokud jde o procesní vady, které provázely jak přípravné řízení, tak řízení před nalézacím soudem, potom obžalovaný vyslovuje své přesvědčení, že nalézací soud dospěl k nesprávnému rozhodnutí díky zdeformovaným a zmanipulovaným důkazním materiálům. Obžalovaný konstatuje, že opakovaně upozorňoval orgány činné v přípravném řízení, že přepisy odposlechů telefonních hovorů jsou nepřesné, že zájmové hovory a jejich části jsou vybrány neúplně nebo nahodile a to tak, aby podpořily původní policejní konstrukci. Podle názoru obžalovaného soud nesprávně použil jako usvědčující důkaz hovory ze září 2010 a března 2011, když přitom tyto hovory je třeba posoudit v kontextu s dalšími hovory, aby byly pochopeny pravdivě. Dále pak obžalovaný odkázal na zásadní procesní chyby ve smyslu § 208 a § 214 tr.ř. tak, jak jsou tyto precizovány v opravném prostředku zpracovaném JUDr. Rejžkovou. Následně vytkl napadenému rozsudku, že v něm chybí důkazní materiály rozhodné pro vyčíslení výše škody. Jako manipulaci a procesní chybu hodnotí obžalovaný Mgr. B. fakt, že v průběhu trestního řízení nefigurují firmy, příp. statutární zástupci těchto firem (C., Z.), které způsobili škodu České republice nárokováním a inkasem DPH. Podle obžalovaného nelze prokázat, že se v dané trestní věci jednalo o řetězce, když chybí provázanost všech subjektů. Podle jeho názoru rovněž nelze vyčíslit škodu způsobenou jednotlivými obžalovanými. Sama podstata uvedené konstrukce postrádá dle obžalovaného logického významu. Opětovně obžalovaný poukazuje na porušení ustanovení § 208 a § 214 tr.ř., když uvádí, že k řadě důkazních materiálů se nemohl vůbec vyjádřit. Podle názoru obžalovaného vykazuje proces řadu pochybností. Jde jednak o neuvěřitelný spěch v závěru přípravného řízení, jakož i vlastní průběh hlavního líčení, který byl nezvykle rychlý. Dále vyslovuje svůj podiv nad chováním a postupy státního zástupce a policie ve vztahu k obžalovanému Š., které dle obžalovaného iniciují znaky kupčení a manipulace. Poukazuje také na plošnou deformaci důkazních materiálů vyšetřovatelem, když podle názoru obžalovaného tento fakt podporuje domněnku o účelovosti tohoto procesu a o případném překrytí jiné rozsáhlejší trestné činnosti nebo trestné činnosti jiné skupiny osob. Obžalovaný dále poukazuje na to, že osoby, které se skutečně podílely na trestné činnosti a krácení DPH, jsou toliko v pozici svědků (H., Z., C., K., M.). Namísto toho jsou v procesu zařazeny osoby a firmy, na které poukázal obžalovaný Š. a tím pádem odvedl pozornost od skutečných pachatelů. Obžalovaný má za to, že je patrná snaha státního zástupce udělat z daného procesu precedens pro další obdobné procesy. Podle odvolatele se v hlavním líčení vůbec nepotvrdil výklad obžaloby ve smyslu její logické správnosti. Zásadním pochybením je zamítnutí návrhu na vypracování znaleckého posudku, přičemž právě tímto důkazem by byla prokázána nesprávnost výkladu obžaloby. Soud také nereagoval na výslech svědka Š., který uvedl, že zboží z údajného řetězce bylo exportováno do Německa, a firma TSR tedy pokračovala dál v údajném řetězci. Obžalovaný dále konstatuje, že v rámci konfrontace mezi jím samotným a obžalovaným Š., která proběhla dne 4.2.2013 u hlavního líčení, vypovídal obžalovaný Š. zmateně, do doby, než mu pomohl předseda senátu. Obžalovaný opětovně zpochybnil výběr odposlechů telefonních hovorů. Nalézací soud tedy podle obžalovaného na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, z nichž vyvodil nesprávný právní závěr o jeho vině. V další části opravného prostředku pak obžalovaný poukazuje na podjatost vyšetřovatele a dozorujícího státního zástupce. Konstatuje, že dne 3.12.2012 bylo doručeno podání na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a Praze, na bezpečnostní výbor Parlamentu ČR, Generální inspekci bezpečnostních sborů, na ÚOOZ a na další instituce, které bylo tiskem podepsáno jeho jménem, datem narození a adresou. Obžalovaný Mgr. B. konstatuje, že není autorem tohoto podání, a proto podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Podle jeho názoru konečné vyšetření tohoto případu může mít zásadní vliv na posouzení korektnosti hlavního řízení, pokud se potvrdí skrytá spolupráce orgánů činných v trestním řízení s obžalovaným Š. Dále pak může mít vyšetření této věci vliv na pravděpodobnou podjatost státního zástupce u hlavního líčení vůči odvolateli. Stejně tak by prošetření těchto skutečností mohlo mít vliv na právo spravedlivého soudu. Obžalovaný má tedy za to, že kpt. Trtek a JUDr. Foltýn byli, nebo mohli být, vůči němu podjatí a v přípravném řízení mohli ovlivnit, či dokonce ovlivnili, zásadně rozhodnutí soudu tím, že soudu neposkytli objektivní informace. V další části opravného prostředku pak obžalovaný konstatuje, opětovně s odkazem na nerespektování podmínek § 208 tr.ř., že mu bylo upřeno právo na obhajobu a spravedlivý proces. Má za to, že rozsudek v odůvodněnípostrádá přesné citace z protokolu o jednotlivých hlavních líčeních. Obžalovaný pak provedl rozbor jednotlivých obchodů a konstatoval, že na základě tohoto rozboru tyto obchody, tak jak je popisoval obžalovaný Š., nemohly přinášet profit, uváděný posledně jmenovaným. Podle názoru obžalovaného neprokazuje argumentace nalézacího soudu v odůvodněnírozsudku, na kterou v odvolání odkazuje, jeho vinu. V přípisu nazvaném „Doplnění č. 1 k odvolání“ obžalovaný opětovně argumentuje tím, že v řízení, které bylo proti němu vedeno, soud prvního stupně porušil ustanovení § 208 a 214 tr.ř., čímž bylo zásadním způsobem porušeno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces, neboť nemohl v rámci dokazování reagovat na vyřčené skutečnosti, zvát svědky, eventuálně se jinak obhajovat. V další části tohoto doplňku pak konstatuje, že analýza obchodů provedená analytickým útvarem PČR podle jeho názoru dokazuje naprostý opak tvrzení, které prezentovala obžaloba. V souvislosti s prezentací tohoto materiálu opětovně argumentuje tím, že mu nebyla dána možnost, aby se k němu mohl, ve smyslu § 214 tr.ř., vyjádřit. I tento postup pokládá za porušení svého zákonného práva na obhajobu. V další části opravného prostředku pak vytýká dozorovému státnímu zástupci, že tento přehlíží objektivní skutečnosti, které celý proces mohou postavit do spravedlivé úrovně. Konkrétně přehlíží zjevné kupčení vyšetřovatele s obžalovaným Š., a to zřejmě v zájmu nějakého vyššího cíle. Státní zástupce dle obžalovaného Mgr. B. nekoná ve věci zjevné realizace trestné činnosti svědků (H., C. a další). Na místo toho umanutě lpí na konstrukci, kterou vytvořil vyšetřovatel ve spolupráci s obžalovaným Š. Státní zástupce tedy přeceňuje věrohodnost obžalovaného Š., přestože se jedná o recidivistu a drogově závislého člověka. Státní zástupce dle obžalovaného přehlíží jakékoliv logické a pravdivé argumenty ze strany obhajoby. Obžalovaný má za to, že ze způsobu, jak se státní zástupce choval, v rovině verbální i neverbální komunikace, vůči jemu samotnému i vůči jeho obhájkyni u hlavního líčení, lze dovodit jeho možnou averzi vůči němu i vůči jeho obhájkyni. Obžalovaný konstatuje, že celý proces a rozsudek pokládá za vrcholně nespravedlivý. V přípisu, který je nazván „Doplnění č. 2 k odvolání“ obžalovaný konstatuje, že ve věci Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, vedené pod č.j. KRPZ-76080-89/TČ-2012-150081-LTR, byl podán podnět k výkonu dohledu nad činností státní zástupkyně JUDr. Pavlíny Nesvadbové, když hlavními důvody tohoto návrhu byly zásadní pochybnosti obžalovaného M. H. o korektnosti přípravného řízení. V tomto podání se poukazuje na manipulaci s důkazními materiály a spisem samotným, a to vyšetřovateli kpt. Trtkem a kpt. Štěpánovou. Zároveň je poukazováno na nestandardní způsob získávání důkazních materiálů uvedenými vyšetřovateli od spoluobviněného Š. Obžalovaný Mgr. B. konstatuje, že zde vidí jednoznačnou paralelu s trestním řízením vedeným pod sp.zn. 61 T 32/2012, když konstatuje, že po celou dobu trestního řízení poukazuje na obdobné pochybné postupy a manipulace, což je ovšem ignorováno jak vyšetřovateli, tak státním zástupcem JUDr. Foltýnem. Obžalovaný konstatuje, že i s jeho trestním spisem bylo manipulováno, když v bližších podrobnostech odkazuje na podaná odvolání zpracovaná jak jím samotným, tak jeho obhájkyní. Obžalovaný konstatuje, že napadený rozsudek pokládá ze strany nalézacího soudu za šikanózní a nevěří, že by pro případ, kdyby věc byla vrácena k novému projednání nalézacímu soudu, že by ten byl schopen věc projednat objektivně. Konstatuje, že pokládá soudce za podjatého vůči své osobě a žádá, aby byl z dalšího projednávání vyloučen. V další části opravného prostředku pak obžalovaný vyslovuje své přesvědčení, že obžalovaný J. Š. je drogově závislý, což může dosvědčit spoluobžalovaný D. V tomto doplňku opravného prostředku pak obžalovaný Mgr. B. navrhl, aby byl proveden hloubkový test na drogy u obžalovaného Š. a dále aby bylo provedeno odborné vyjádření odborníka ve věci působení pervitinu na osobnost člověka. V podání nazvaném „Doplněk č. 3 k odvolání“ uvádí obžalovaný Mgr. B., že nalézací soud uvěřil obžalovanému Š., že se s ním dělil o výnosy z trestné činnosti, konkrétně, že od Š. inkasoval částku 6x 50.000,- Euro, příp. další částky. Obžalovaný má za to, že rozsudek je věc sdělovaná veřejnosti, má tedy potvrdit, že se dělil o výnosy z trestné činnosti a obdržel od obžalovaného Š. obrovské finanční částky. Obžalovaný Š. přitom dluží spoustu peněz svým bývalým obchodním partnerům i investorům. Podle názoru obžalovaného z výše uvedeného logicky vyplývá, že by jej věřitelé obžalovaného Š. měli kontaktovat a peněz se razantně dožadovat. Obžalovaný Mgr. B. argumentuje tím, že žádný ze Š. věřitelů se na něj neobrátil. To je, podle obžalovaného Mgr. B., samo o sobě logickým důkazem o tom, že Š. obvinění je křivé. Obžalovaný v tomto doplňku konstatuje, že dává souhlas k prověření jeho e-mailové i telefonické komunikace, i komunikace celé jeho rodiny, k prověření jeho pohybu v souvislosti s pohybem jiných podezřelých osob. V přípisu, který je nazván „Doplnění č. 4 k odvolání“ obžalovaný Mgr. B. s odkazem na č.l. 6394 a násl. spisu (videonahrávky a audionahrávky P. H. a R. K., které mají popisovat aktuální trestnou činnost a drogovou závislost obžalovaného Š.), opětovně poukazuje na nedůvěryhodnost posledně jmenovaného. Konstatuje, že dokládá do spisu audionahrávku pořízenou R. K., bývalým obchodním partnerem obžalovaného Š., která dle obžalovaného Mgr. B. dokládá, že obžalovaný Š. i v současné době páchá trestnou činnost, a tudíž je nevěrohodný. V rámci tohoto doplňku navrhl, aby byly připojeny všechny trestní věci obžalovaného Š. a navrhl výslech bývalého policisty S. Š., který je společně s obžalovaným Š. obžalován. Jmenovaný policista vedl obžalovaného Š. jako svého informátora a může se vyjádřit k osobě obžalovaného Š., konkrétně k jeho drogové závislosti a věrohodnosti. V „Doplňku č. 5 k odvolání“ obžalovaný poukazuje na to, že po vyhlášení rozsudku získal důkazní materiály o pokračující trestné činnosti obžalovaného Š. Tato skutečnost je, dle obžalovaného Mgr. B., v přímém rozporu s hodnocením věrohodnosti obžalovaného Š. V další části opravného prostředku obžalovaný konstatuje, že dne 29.5.2013 byl odvysílán pořad „Na vlastní oči“, ve kterém je popisována aktuální i bývalá trestná činnost obžalovaného J. Š. V tomto pořadu bylo konstatováno, že obžalovaný Š. spolupracoval i dříve s policií, na bázi reciprocity informací a uplácení. Tak tomu bylo údajně i v jeho spojení s kpt. Švábenským a Hanákem. Obžalovaný tedy konstatuje, že vyvstává velký otazník, jaká je aktuální pozice Š. s vyšetřovateli v trestní věci sp.zn. 61 T 32/2012. Obžalovaný konstatuje, že případ, který je vystavěn zejména na jediném přímém důkazu, tedy svědectví obžalovaného Š., je účelově zmanipulován dle představ obžalovaného Š., příp. jeho obchodních partnerů, aby se odvedla pozornost od skutečných pachatelů jeho trestné činnosti. V přípisu, který je nazván „Doplněk č. 6 k odvolání“ pak obžalovaný Mgr. B. založil do spisu přípis nazvaný „Odborné vyjádření daňového poradce Ing. Lubomíra Gabriela“. V rámci této písemnosti uvádí zmíněný daňový poradce, že podle jeho názoru v případě společnosti COMERCIO ZLÍN, a.s., a obžalovaného Mgr. R. B. existují zásadní rozpory mezi skutečností prezentovanou dodržováním zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty a rozsudečným výrokem ve vztahu k Mgr. R. B. V „Doplnění č. 7 k odvolání“ obžalovaný konstatuje, že provedl přehled rodinných financí a majetku od r. 2009 do r. 2012, tedy v časovém úseku rok před a rok po žalovaném období, který je přílohou tohoto doplnění. Obžalovaný konstatuje, že z tohoto přehledu rodinných financí vyplývá standardní a průměrná spotřeba i příjem rodiny. V uvedených letech nejsou patrny žádné významné anomálie v cash flow ani jeho majetku. Obžalovaný poukazuje na to, že jeho rodina pravidelně splácí hypotéku v původní výši 3,1 mil. Kč, když žádné mimořádné splátky hypotéky ani spotřebitelských úvěrů nebyly provedeny. Nový osobní vůz byl pořízen na spotřebitelský úvěr. V roce 2009 jeho rodina prodala pozemek v k.ú. Z. - L. za 600.000,- Kč, kdy tato částka byla splácena kupujícím postupně až do roku 2012 a dorovnávala tak finanční potřeby rodiny. Na konci roku 2012 jeho rodina refinancovala a konsolidovala spotřebitelské úvěry a hypotéku do nového produktu u Raiffeisen bank, a.s., s cílem úspory úroků z úvěrů a hypotéky a snížení jejich měsíčních splátek. Podle názoru obžalovaného majetek jeho a jeho rodiny neukazuje na jakékoliv mimořádné dotace z cizích zdrojů. Z rodinného rozpočtu jsou naopak neustále spláceny spotřebitelské úvěry s vysokými úroky. V případě jakékoliv finanční dotace by rodina měla jasnou tendenci zbavit se v prvé řadě spotřebitelských úvěrů s vysokými úroky a případně předčasně splatit hypotéku. Nic takového se však nedělo, což podle odvolatele je samo o sobě důkazem křivé výpovědi obžalovaného Š. Obžalovaný uvádí, že jeho rodina nežije nadstandardním způsobem života, a pokud by inkasoval finanční prostředky, o kterých hovoří obžalovaný Š., jistě by se to muselo ve způsobu života jeho rodiny projevit. Obžalovaný v rámci tohoto doplnění odvolání navrhl doplnění finančního šetření ve vztahu k jeho osobě i k jeho rodině. Součástí tohoto doplnění je přehled rodinných financí rodiny obžalovaného Mgr. B. v letech 2009 - 2012. Konečně v přípisu nazvaném „Doplnění č. 8 k odvolání“ obžalovaný konstatuje, že pokud byl odvolacím soudem vyzván k dodatečnému vyjádření k oddělenému výslechu obžalovaného Š. u hlavního líčení dne 20.12.2012 a byl mu zaslán poštou opis části protokolu s přepisem ze zmíněného výslechu, pak takovýto postup nepokládá za zákonný zejména s ohledem na dikci § 208 tr.ř. a § 214 tr.ř. Podle jeho názoru není navíc přepis výslechu obžalovaného Š. kompletní, když ani protokol o jeho výslechu není kompletní, když zde chybí závažné pasáže pro obhajobu. Poukazuje na to, že na tuto skutečnost poukazoval již při hlavním líčení. Podle názoru obžalovaného navíc obžalovaný Š. byl v průběhu hlavního líčení pravděpodobně pod vlivem drog. Přepis výslechu obžalovaného Š. je podle odvolatele zmatený a on mu v rozsáhlých pasážích nerozumí. Obžalovaný konstatuje, že pokládá za nezbytné vyjádřit se výhradně ke zvukové verzi výslechu obžalovaného Š. Obžalovaný opětovně argumentuje tím, že postupem soudu prvního stupně mu bylo upřeno právo na obhajobu a došlo tak k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Obhájkyně obžalovaného JUDr. Rejžková setrvala v rámci veřejného zasedání na výše uvedených opravných prostředcích v intencích jejich písemných vyhotovení. Setrvala zejména na argumentaci v tom smyslu, že došlo k porušení práva obžalovaného Mgr. B. na obhajobu, když tento nebyl seznámen s obsahem výpovědi spoluobžalovaného Š. u hlavního líčení před nalézacím soudem. Tuto vadu nelze podle obhájkyně odstranit tím, že obžalovanému Mgr. B., potažmo dalším obžalovaným, byl zaslán protokol s žádostí o písemné vyjádření. Podle obhájkyně je trestní řízení v zásadě řízením ústním a má probíhat před soudem. Navíc k seznámení se s výpovědí odděleně vyslechnutého spoluobžalovaného má dojít v průběhu dokazování, k čemuž v daném případě nedošlo. Podle obhájkyně tedy došlo k zásadnímu porušení ústavních práv nejen obžalovaného Mgr. B., ale i všech ostatních spoluobžalovaných. Podle obhájkyně by měl být nejen obžalovaný Mgr. B., ale i všichni další obžalovaní seznámeni se zvukovým záznamem výpovědi obžalovaného Š. Dále pak obhájkyně v intencích argumentace uvedené zejména v doplňcích jí zpracovaného opravného prostředku uvedla, že karuselový, nebo-li řetězový obchod sám o sobě nemůže být obchodem trestným. K tomu, aby bylo možno učinit bezpochybný závěr o vině jejího klienta, musí být provedenými důkazy ustálen skutkový děj tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem. Podle obhájkyně ovšem zmíněné důkazy tak, jak byly provedeny, vinu jejího klienta neprokazují. Podle názoru obhájkyně ani doznání obžalovaného Š. nemůže vést soud prvního stupně k tomu, že rezignoval na provádění dalších důkazů, především na vypracování znaleckého posudku. Podle názoru obhájkyně rozhodně měla být opatřena daňová přiznání, z nichž by bylo zjišťováno, jaká daň byla jednotlivými subjekty přiznávána a teprve potom, jak byla placena. Podle obhájkyně faktury nejsou dostatečným podkladem k tomu, aby bylo možno zjistit, že daň byla zkrácena o konkrétní částku. Stejně tak podle obhájkyně nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu ve vztahu k jejímu klientovi. Zapojení se, byť i do řetězového obchodu, samo o sobě nemůže způsobit trestní odpovědnost. Pokud se týče odposlechů telefonních hovorů, pak podle názoru obhájkyně kromě toho, že došlo k řetězení obchodních subjektů, nic jiného tyto odposlechy neprokazují. Odvolání obžalovaného S. N. bylo v písemné podobě zpracováno jeho obhájcem JUDr. Horákem. Obžalovaný v rámci odůvodněníopravného prostředku především uvádí, že jím napadá jak výrok o vině, tak výrok o trestu napadeného rozsudku. Obžalovaný především nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně, pokud ten akceptoval výstup z činnosti analytického oddělení PČR, které vytvořilo přehledně diagramy vztahových záležitostí účtů, e-mailů, odposlechů apod. Podle názoru odvolatele jde o pouhou domněnku analytického oddělení PČR, když policie prakticky vytváří pouze své domněnky o tom, co má z jednotlivých hovorů vyplývat, ačkoliv to z jednotlivých hovorů není vůbec patrné. Poukazuje na to, že policie ke každému přepisu vytvořila jeho tendenční výklad, pro podporu páchání trestné činnosti, tedy to, co se tím mělo myslet, nikoliv to, co je v přepisu napsáno. Tyto komentáře pak byly zcela nekriticky převzaty i nalézacím soudem. Podle názoru obžalovaného je zcela běžným větám přitom přiřazen význam, který takovéto věty nemají. Obžalovaný v této souvislosti uvádí příkladmo přepis hovorů ze dne 10.3.2011 (soubor nazvaný Powery 23). Obžalovaný konstatuje, že pokud nebudou odposlechy vytrženy z kontextu, pak je nutno dojít k jiným závěrům, než ke kterým došel nalézací soud. Obžalovaný uvádí, že nejvýstižnějším příkladem přiřazování významu, resp. smyslu hovorů (naprosto jiného a opačného než byl předmětem hovoru), je celý přepis hovoru nalézajícího se ve spise na č.l. 3478 ze dne 18.1.2011 v 10.18 hod. Obžalovaný konstatuje, že z přepisu tohoto hovoru je jednoznačně zřejmé, že v době konání zmíněného hovoru, tedy v lednu 2011, byl zcela přesvědčen, že všechno je zcela v pořádku a v souladu se zákonem. Neměl jediný důvod obžalovaného Š. podezírat, protože jmenovaný věděl, že odvolatel byl trestně stíhán, že si tedy nemůže dovolit žádné nezákonnosti. V další části opravného prostředku pak obžalovaný N. poukazuje na výpověď obžalovaného Š. jak v řízení přípravném (2.3.2012), popřípadě ze dne 25.5.2012. Podle názoru obžalovaného z těchto výpovědí jednoznačně vyplývá, že on sám nevěděl, že se jedná o obchody, jejichž cílem je zkrácení DPH. Obžalovaný N. konstatuje, že je pravdou, že dělal vše, co mu řekl J. Š., neboť to byl velice bystrý a inteligentní obchodník. Obžalovaný uvádí, že odmítá tvrzení, že byl součástí organizované skupiny. Tvrzení nalézacího soudu, že všichni obžalovaní byli dohodnuti s obžalovaným Š. na činnosti, směřující ke zkrácení DPH, je v rozporu nejen s výpovědí obžalovaného Š., ale i s citovaným přepisem hovoru ze dne 18.1.2011. Obžalovaný konstatuje, že odposlechy telefonických hovorů jej z ničeho neusvědčují. Poukazuje na to, že realizoval vše podle pokynů J. Š. Pokud prováděl nákupy a prodeje přes svoji společnost Slovak Metal Trading, s.r.o., pak v této souvislosti poukazuje na to, že obžalovaný Š. sice říkal, že by se nakupovalo přes jeho firmu, nicméně to ještě nedokazuje, že by odvolatel věděl cokoliv o trestné činnosti. Obžalovaný N. dále vytýká soudu prvního stupně tendenční hodnocení výpovědi obžalovaného Š. Obžalovaný poukazuje na to, že pokud soud věří na straně jedné výpovědi obžalovaného Š. a svědkyně H., pak tedy by měl věřit i výpovědi obžalovaného Š. v tom smyslu, že odvolatel o trestné činnosti nevěděl. Podle odvolatele jej výpověď žádného ze svědků neusvědčuje z vědomého páchání trestné činnosti. Obžalovaný opětovně, s odkazem na další přepis telefonického hovoru, konkrétně ze dne 8.2.2011 (č.l. 3489), konstatuje, že ani v tomto hovoru není zachyceno nic, z čeho by bylo možno dovodit jeho vědomí o páchání trestné činnosti. Je zřejmá snaha přisuzovat telefonním hovorům pouze usvědčující významy, když objektivita je pomíjena. Obžalovaný vytýká nalézacímu soudu, že si sám svým přiřazováním významů k hovorům vytváří ničím nepřerušovaný řetězec důkazů, který ve skutečnosti neexistuje. V této souvislosti poukazuje obžalovaný na závěry, vtělené do usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.1.2012, sp.zn. 8 Tdo 29/2012. S ohledem na závěry, vyjádřené ve zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu dovozuje obžalovaný, že výpověď J. Š. spolu s oním odposlechnutým hovorem jeho vinu od počátku vyvracejí, či přinejmenším o ní vzbuzují důvodné pochybnosti. Obžalovaný tedy shrnuje, že na základě výsledků dokazování a absence důkazů ve vztahu k subjektivní stránce jeho jednání, bylo jeho zavinění pouze nekorektně dovozováno. Rozhodné skutečnosti o protiprávní činnosti jiných osob mu nebyly známy, naopak byly před ním zatajovány, jak o tom hovoří i obžalovaný Š. V další části opravného prostředku pak obžalovaný brojí proti výroku o uloženém peněžitém trestu ve výši 500 tisíc Kč. Poukazuje na to, že tento trest mu byl uložen přesto, že sám nalézací soud v rozsudku konstatoval, že nezjistil jeho přesné majetkové poměry. Obžalovaný poukazuje na to, že nebyl soudem dotazován, zda má nějaký majetek, jaké má příjmy, závazky a podobně. Konstatuje, že není vlastníkem ani spoluvlastníkem žádné nemovitosti, vychovává tři děti a jeho příjmy jsou v průměru 15 tisíc Kč měsíčně. Konstatuje, že má dluhy ve výši cca 1,5 mil. Kč. V této souvislosti tedy vytýká nalézacímu soudu, že ten nerespektoval ustanovení § 68 odst. 6 tr.zákoníku, podle něhož peněžitý trest nelze uložit, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Peněžitý trest tedy pokládá za zcela nepřiměřený a uložený v rozporu se zákonem. Podle obžalovaného je celé trestní řízení vůči němu zaujaté a nekritické, o čemž vypovídá i naprosté pomíjení důkazů, které svědčí v jeho prospěch. Podle obžalovaného tedy ve věci existují extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu, když provedené důkazy naopak potvrzují jeho obhajobu, respektive jsou jimi dány minimálně důvodné pochybnosti o jeho vině. V rámci petitu opravného prostředku pak obžalovaný navrhl, aby byl ve smyslu § 226 písm. b) tr.ř. obžaloby zproštěn. Obhájce obžalovaného JUDr. Horák v rámci veřejného zasedání setrval na písemně podaném opravném prostředku, když jej v podstatných rysech rozvedl. Odvolání obžalovaného O. R. bylo v písemné podobě zpracované jeho obhájcem Mgr. Drozdem. I tento opravný prostředek je, jak se podává z jeho úvodu, podáván do výroku o vině i do výroku o uloženém trestu. Obžalovaný především vytýká nalézacímu soudu vadu, předpokládanou v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., spočívající v tom, že soud nerespektoval podmínky § 208 tr.ř. při odděleném výslechu obžalovaných Š., V. a J. Obžalovaný R. v této souvislosti argumentuje tím, že po tomto odděleném výslechu nebyl seznámen s obsahem výpovědi jmenovaných obžalovaných, když postup podle § 208 věty druhé tr.ř. nebyl ani zaznamenán do protokolu o hlavním líčení. Jedná se podle něho o podstatnou vadu řízení, která je důvodem pro zrušení napadeného rozsudku. V další části opravného prostředku pak obžalovaný vyslovuje své přesvědčení, že nalézacím soudem nebylo spolehlivě prokázáno, že by byl skutečně seznámen s trestnou činností, když nalézací soud neodstranil logické rozpory ve výpovědi obžalovaného Š. Podle názoru obžalovaného R. je zřejmé, že Š. měl zájem na kriminalizaci ostatních obžalovaných a marginalizaci vlastního podílu na trestné činnosti. Odvolatel také vytýká nalézacímu soudu, že vůbec neliší mezi jeho údajnou trestnou činností a činností svědka M. C., ředitele společnosti SPORTHAUSE CZ, s.r.o. Posledně jmenovaný přitom předal svoji společnost k zapojení do tvrzených řetězců, předal internetové bankovnictví obžalovanému Š. a sám realizoval „čistá daňová přiznání“. Je přitom zjevné, na rozdíl od odvolatele je zkušeným obchodníkem. Soud se s těmito námitkami podle tvrzení obžalovaného R. nikterak nevypořádal. Odvolatel má za to, že jedinými osobami, které mohou objasnit jeho roli v tvrzeném systému karuselového obchodu, jsou obžalovaní Š. a P. Podle názoru odvolatele je obsah výpovědi obžalovaného Š. v hlavním líčení motivován pomstou a snahou chránit sebe a obžalovaného V., neboť lze těžko předpokládat, že by organizátor hned na první schůzce zasvětil zcela neznámého člověka do své trestné činnosti, obzvláště pokud soud dospěl k závěru, že tak nečinil ani u osob, s nimiž se znal lépe (svědek C.). Stejně tak motiv obžalovaného P. k lživému popisu fungování společnosti Mondal, s.r.o., je zcela nasnadě. Odvolatel poukazuje na to, že jedině on a obžalovaný P. mohli za tuto společnost jednat a zdůrazněním vlivu jednoho automaticky pozbývá vlivu ten druhý. Z provedených důkazů vyplývá, že právě P. nabídl společnost Mondal obžalovanému Š. do řetězce a sám vše připravil, zrealizoval a v průběhu trestné činnosti fakticky za společnost jednal. Obžalovaný sám sebe označuje za „bílého koně“, kdy byl držen v iluzi, že činnost společnosti, kterou vlastnil, je legální. Odvolatel konstatuje, že v minulosti již byl účasten legálního obchodu s barevnými kovy, jeho zájem o tuto oblast byl podložen jeho vlastní zkušeností a nebyl nahodilý. S touto obhajobou se nalézací soud nijak nevypořádal. Obžalovaný dále argumentuje tím, že se nalézací soud nevypořádal s obhajobou v tom smyslu, že byl odvolán z funkce jednatele společnosti Mondal s.r.o. již 12.4.2011, tedy 13 dnů před vypršením zákonné lhůty k podání daňového přiznání. Obžalovaný dále nepokládá za správně ustálenou výši škody, kterou měl způsobit. Není důvod, proč by měl odpovídat za daň zkrácenou společností FULL POWER s.r.o., když neznal ani jejího zástupce spoluobžalovaného J., ale ani fakt, že tato společnost krátí daň. Odvolatel konstatuje, že nalézací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že na rozdíl od všech ostatních obžalovaných, neexistuje žádný záznam telefonické či e-mailové komunikace, z níž by bylo možno učinit závěr, že se odvolatel podílel na páchání trestné činnosti. Poukazuje na to, že vyjma spoluobžalovaného P. nebyl v kontaktu s nikým jiným ze spoluobžalovaných. S obžalovaným Š. se pouze setkal a se spoluobžalovaným M. hovořil jednou či dvakrát. Na druhé straně to byl obžalovaný P., který obstarával veškerou komunikaci ostatních článků řetězců se společností Mondal, přičemž odvolatel argumentuje tím, že se nestaral o chod této společnosti, nevystavoval faktury, nepřijímal e-maily. Mezi odvolatelem a P. došlo 10.1.2011 k podpisu smlouvy o dočasném předání společnosti Mondal, s.r.o., na základě které obžalovaný P. přebírá funkci jednatele společnosti Mondal, včetně generální plné moci, bankovní plné moci, razítka, kompletní účetnictví firmy, elektronické bankovnictví, čtečku, čipovou a kreditní kartu. Obžalovaný R. konstatuje, že tuto smlouvu předkládá až nyní, protože doposud smlouvu nemohl, s ohledem na své umístění ve výkonu trestu, dohledat a předložit. Obžalovaný uvádí, že povaha tohoto dokumentu jej nezbavuje funkce jednatele společnosti a odpovědnost z této funkce vyplývající, nicméně dokresluje poměry mezi ním a P. Podle názoru odvolatele ze samotné skutečnosti, že došlo k podpisu této smlouvy a k předání výše naznačených věcí, lze dovozovat, že odvolatel o procesech, probíhajících ve společnosti Mondal, skutečně nevěděl. Podpisu smlouvy byl přítomen O. M. V., který může osvětlit okolnosti jejího uzavření. Obžalovaný v této souvislosti navrhl výslech této osoby, bytem na Ukrajině, jako svědka. V další části opravného prostředku pak obžalovaný vyslovuje své přesvědčení, že nalézacím soudem nebyla dostatečně prokázána existence subjektivní stránky trestného činu na jeho straně. Opakovaně uvádí, že sehrál v onom řetězci společností, krátících daně, úlohu tzv. „bílého koně“. Poukazuje na to, že sám Š. jej ve své výpovědi takto označil. Obžalovaný tvrdí, že výpověď obžalovaného P., který marginalizuje svoji roli ve společnosti Mondal, je v rozporu s výpověďmi jak jeho samotného, tak spoluobžalovaných Š. a M. a tudíž je nevěrohodná. Obžalovaný rovněž polemizuje se závěry krajského soudu ohledně naplnění objektivní stránky trestného činu, a to výše způsobené škody. Obžalovaný v této souvislosti navrhuje zpracování znaleckého posudku, kterým by mohla být výše škody objektivizována. Obžalovaný rovněž nesouhlasí s uloženým trestem odnětí svobody, který pokládá za nepřiměřeně přísný. Poukazuje na to, že v celém tvrzeném systému řetězců společností sehrál prokazatelně roli „bílého koně“, a přesto mu byl (byť souhrnným trestem), vyměřen trest ve stejném rozmezí jako obžalovaným s daleko rozsáhlejší účastí na trestné činnosti. Obžalovaný opětovně argumentuje tím, že jeho pozice byla naprosto stejná jako pozice svědka M. C., který přitom vůbec nebyl trestně stíhán. Obžalovaný pokládá trest vyhoštění v trvání 10 let a trest zákazu činnosti na stejnou dobu za likvidační. Poukazuje na to, že v České republice má vybudováno zázemí pro sebe i pro svoji rodinu, když v Rusku se jeho rodina musí ze strachu před podsvětím skrývat. V rámci petitu opravného prostředku pak obžalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem zrušen ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a), b), c), e) tr.ř. a aby věc byla následně podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Přílohou tohoto opravného prostředku je písemnost nazvaná „Smlouva o dočasném předání společnosti Mondal, s.r.o.“, která měla být dle svého obsahu podepsána dne 10.1.2011 a jejímiž účastníky jsou obžalovaný R. a obžalovaný P. Obhájce obžalovaného R. v rámci veřejného zasedání setrval na písemně podaném opravném prostředku, který v podstatných rysech rozvedl. Poukázal na to, že i nadále setrvává na návrhu na vypracování znaleckého posudku k objektivizaci výše způsobené škody. Opravný prostředek manželky obžalovaného R. B. K. B. je dle svého obsahu zaměřen do těch výroků napadeného rozsudku, které se dotýkají jejího manžela. Odvolatelka v opravném prostředku uvádí, že napadeným rozsudkem nalézací soud odsoudil nespravedlivě nejen jejího manžela, ale především jejich děti, které mají celý život před sebou. Odvolatelka konstatuje, že v rozsudku je uvedeno, kolik peněz měl její manžel údajně obdržet, přičemž ona si je jistá, že tomu tak určitě nebylo. Životní styl ani úroveň jejich rodiny se nezměnil, stejně tak zodpovědný přístup jejího manžela k rodině a práci. Konečně opravný prostředek obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG byl zpracován Mgr. Lízalem. V tomto opravném prostředku uvádí zmíněná obchodní společnost, že napadeným rozsudkem byl obžalovanému Š., kromě jiných trestů, uložen rovněž podle § 70 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku trest propadnutí věci, a to aktuálního zůstatku na účtu poškozeného, vedeného u Volksbank CZ, a.s., č. 1200133822/6800 ve výši 738.937,87 Euro. Odvolatel konstatuje, že podle jeho právního názoru se výše zmíněná obchodní společnost stala fakticky poškozenou osobou a má právo podat odvolání. Odvolatel uvádí, že peněžní prostředky, nacházející se na předmětném účtu, pochází z půjček, které obžalovanému Š. poskytly různé osoby. Poukazuje na to, že takto celou věc prezentoval i sám obžalovaný Š. Podle odvolatele tedy není splněna základní podmínka pro uložení tohoto trestu v tom smyslu, že pachatel předmětné finanční prostředky získal trestnou činností nebo jako odměnu za tuto trestnou činnost. V rámci opravného prostředku bylo tedy navrženo, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výše zmíněném výroku zrušil ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d), e) tr.ř. Zároveň odvolatel navrhl, aby ve smyslu § 79a odst. 4 tr.ř. bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků na tomto účtu. Mgr. Lízal v rámci veřejného zasedání setrval na písemně podaném opravném prostředku, když nad jeho rámec uvedl, že soud prvního stupně obchodní společnost S.H.V. Metal Steel UG zmíněným výrokem o uložení trestu propadnutí věci postavil do role poškozeného, nicméně z procesního hlediska jí toto postavení upřel. Nedoručil jí rozsudek a fakticky tak znemožnil této obchodní společnosti jakkoliv hájit svá práva. Dle názoru Mgr. Lízala je výrok rozsudku, týkající se zmíněné obchodní společnosti nejasný, nesrozumitelný a nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně výrok o uloženém trestu propadnutí věci nijak neodůvodnil. Rovněž nemá za důkazně podepřený závěr soudu prvního stupně, že finanční prostředky, uložené na předmětném účtu, jsou výnosem z trestné činnosti. V této souvislosti opakuje argumentaci z písemně podaného opravného prostředku v tom smyslu, že zmíněné finanční prostředky nemají žádnou souvislost s trestnou činností, ale že pochází z půjček, které byly poskytnuty této obchodní společnosti, nikoliv obžalovanému Š. Vytýká nalézacímu soudu, že nebyly vyslechnuty osoby, které podle listin, či tvrzení jmenovaného obžalovaného, měly tyto půjčky poskytovat. Jako zásadní vadu vnímá obhájce to, že došlo k porušení podmínek § 70 odst. 2 tr.zákoníku, neboť trest propadnutí věci lze uložit pouze ve vztahu k věci, která náleží pachateli. V dané věci je nepochybné, že finanční prostředky na účtu nenáleží pachateli trestné činnosti, tedy obžalovanému J. Š., ale náleží obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG, když na tuto právnickou osobu je veden zmíněný účet. Podle názoru odvolatele obžalovaný Š. prokázal, že peněžní prostředky nesouvisely s trestnou činností. Mgr. Lízal předložil k důkazu notářský zápis, sepsaný dne 12.5.2011 JUDr. Pavelkou, notářem ve Zlíně, z něhož vyplývá, že částka, uložená na účtu společnosti S.H.V. Metal Steel je do výše 730.000 Euro tvořena půjčkou, která byla poskytnuta fyzickou osobou této obchodní společnosti, a to na základě ústní smlouvy. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, především konstatuje, že všechny shora naznačené opravné prostředky (vyjma odvolání podaného obchodní společností S.H.V. Metal Steel UG, jak bude pojednáno níže) byly podány osobami k jejich podání oprávněnými (§ 246 odst. 1 písm. a/, b/ tr.ř., § 247 odst. 2 tr.ř.). Při podání všech opravných prostředků byla respektována lhůta naznačená v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Rovněž tak lze po přezkoumání obsahu podaných opravných prostředků konstatovat, že tyto splňují náležitosti obsahu odvolání ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř. (odvolání obžalovaných a manželky obžalovaného Mgr. B., K. B.) a § 249 odst. 1, odst. 2 tr.ř. (odvolání státního zástupce). Z obsahu podaných opravných prostředků je zřejmé, do kterých výroků napadeného rozsudku jsou zaměřeny, a z obsahu odvolání státního zástupce vyplývá, že je podáno ve prospěch obžalovaných Š. a N. Odvolací soud toliko pro úplnost konstatuje, že napadený rozsudek obsahuje též výroky, které se dotýkají obžalovaných J. M. a S. P. Pokud jde o posledně jmenovaného, pak ze spisového materiálu, plyne, že proti té části rozsudku, která se jej týká, nebylo ani jím samotným, ani státním zástupcem podáno odvolání. Na rozsudek v části, týkající se S. P., je tedy nutno nahlížet jako na pravomocný, a jako takový zůstal v této části mimo přezkumnou povinnost odvolacího soudu. Obžalovaný J. M., jak plyne ze spisu, podal proti napadenému rozsudku odvolání. Odvolacímu soudu se však obžalovanému nepodařilo doručit předvolání k veřejnému zasedání, v němž mělo být toto odvolání, stejně jako další podané opravné prostředky, projednáno. S ohledem na respektování zásady rychlosti řízení proto odvolací soud vyloučil ve smyslu § 23 odst. 1 tr.ř. řízení proti obžalovanému M. ze společného řízení a jím podané odvolání bude projednáno samostatně. Z těchto důvodů se odvolací soud v tomto rozhodnutí odvoláním obžalovaného M. nezabýval. Odvolací soud tedy z podnětu opravných prostředků podaných státním zástupcem, všemi obžalovanými uvedenými ve výroku tohoto rozhodnutí a manželkou obžalovaného Mgr. B., K. B., přezkoumal podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly žádným z podaných odvolání vytýkány, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Nicméně s ohledem na to, co již bylo výše konstatováno stran obsahu opravných prostředků podaných obžalovanými D., V., Mgr. B., N. a R. a stejně pak s ohledem na obsah opravného prostředku podaného manželkou obžalovaného Mgr. B., K. B., když všechny jsou prioritně zaměřeny do výroku o vině, nebyla přezkumná činnost odvolacího soudu ve smyslu § 254 odst. 3 tr.ř. fakticky nikterak omezena, neboť podle zmiňovaného zákonného ustanovení, je-li podáno odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, především musí odvolací soud konstatovat, že řízení, ani rozsudek samotný, netrpí žádnými závažnými procesními vadami, tedy takovými, které by odůvodňovaly postup ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V tomto řízení byla dodržena všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, zejména ta, která mají zabezpečit právo obžalovaných na obhajobu, ustanovení týkající se zahájení trestního stíhání a seznámení se spisem. Obžaloba byla podána pro skutky, které jsou předmětem jednotlivých usnesení o zahájení trestního stíhání a byla tedy zachována i totožnost skutku. Důkazy, které byly v tomto řízení provedeny, byly realizovány až po zahájení trestního stíhání a jedná se tedy z tohoto úhlu pohledu o důkazy procesně relevantní. Nelze rovněž pominout, že všichni obžalovaní měli od samého počátku trestního řízení své obhájce, a tudíž nedošlo ke zkrácení jejich práv na obhajobu. Ani v tomto smyslu tedy nelze činnosti soudu prvního stupně ničeho vytknout. Výše uvedený závěr činí odvolací soud i přesto, že obžalovaní Mgr. B. a R. vznesli v rámci svých opravných prostředků námitky, které je nutno označit jako námitky procesního charakteru. Pokud jde o procesní námitky obžalovaného Mgr. B., pak ty se objevily jednak v opravném prostředku, který byl sepsán jeho obhájkyní a jednak v jeho vlastnoručně psaných opravných prostředcích. Zmíněné námitky lze shrnout do několika okruhů. Obžalovaný Mgr. B. především namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že poté, co nalézací soud v rámci hlavního líčení dne 20.12.2012 realizoval ve smyslu § 208 tr.ř. oddělený výslech obžalovaných Š., V. a J., pak obžalovaný Mgr. B. po ukončení tohoto výslechu nebyl seznámen s výpovědí žádného z výše jmenovaných. Zejména v souvislosti s provedením odděleného výslechu obžalovaného Š. pak obžalovaný Mgr. B. argumentuje tím, že s ohledem na význam, který tomuto důkazu nalézací soud přikládá, měl být seznámen nikoli toliko s přepisem protokolu o výpovědi jmenovaného spoluobžalovaného, ale se zvukovým záznamem, na němž je zachycena výpověď obžalovaného Š. Dalším okruhem námitek obžalovaného Mgr. B. je jeho tvrzení, že nebyl nalézacím soudem v rámci jednotlivých hlavních líčení vyzván, aby se ve smyslu § 214 tr.ř. vyjádřil k obsahu výpovědí svědků H. a C. a dále pak k obsahu analýzy vztahů mezi jednotlivými firmami, která byla přehrána u hlavního líčení dne 21.1.2013. Dále pak obžalovaný v rámci vlastnoručně psaných opravných prostředků a jejich doplňků namítá údajnou podjatost státního zástupce a vyšetřovatele Policie ČR, účelový a zavádějící postup předsedy senátu při konfrontaci realizované mezi ním a obžalovaným Š. a konečně vadný postup vyšetřovatele kpt. Trtka při výběru odposlechů telefonních hovorů. Odvolací soud si je dále vědom toho, že zejména v odvolání, které bylo sepsáno samotným obžalovaným Mgr. B., stejně tak i v jeho doplňcích, jmenovaný obžalovaný vytýká, ať již orgánům činným v přípravném řízení, či nalézacímu soudu, další pochybení, která označuje jako procesní chyby, nicméně, jak bude níže rozebráno, tato namítaná pochybení nemají, dle přesvědčení soudu odvolacího, charakter procesních vad. Obžalovaný Mgr. B. pak poukazuje v souvislosti s pochybením soudu prvního stupně, spočívajícím v porušení režimu § 208 tr.ř., na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR R 29/1977. Pokud jde o procesní námitky obžalovaného R., pak ty se do jisté míry kryjí s jedním z okruhů námitek obžalovaného Mgr. B., neboť i obžalovaný R. namítá, že soud prvního stupně vůči němu nepostupoval v souladu s ustanovením § 208 tr.ř. Obžalovaný R. konstatuje, že v rámci hlavního líčení dne 20.12.2012 byl realizován oddělený výslech spoluobžalovaných Š., J. a V., přičemž on sám nebyl přítomen výslechu ani jednoho ze jmenovaných. Rovněž v jeho případě nalézací soud pochybil, neboť po ukončení tohoto výslechu jej neseznámil, postupem ve smyslu § 208 tr.ř., s obsahem výpovědí spoluobžalovaných Š., J. a V. Odvolací soud v reakci na výše zmíněné námitky procesního charakteru konstatuje následující. Je třeba připustit formální pochybení nalézacího soudu, když skutečně z protokolu o hlavním líčení konaném dne 20.12.2012 (č.l. 5959-5965) vyplývá, že v jeho rámci byl v režimu § 208 tr.ř. realizován oddělený výslech obžalovaných V., Š. a J., když dle protokolace (viz č.l. 5960), před započetím výslechu obžalovaného V. zbývající obžalovaní opustili jednací síň. Z protokolu o tomto hlavním líčení, a dlužno dodat, že ani z protokolu o žádném z dalších realizovaných hlavních líčení, nevyplývá, že by soud prvního stupně dostál své povinnosti vyjádřené v ustanovení § 208, věta druhá, tr.ř., a seznámil obžalované Mgr. B. a R. s výpověďmi těch obžalovaných, jejichž výslech byl realizován v režimu § 208 tr.ř. V daných souvislostech nicméně především odvolací soud konstatuje, že ne každá vada procesního charakteru musí nutně vést k postupu ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., tedy ke zrušení napadeného rozsudku. Koneckonců i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jehož se na podporu své argumentace dovolává obžalovaný Mgr. B., a jež řeší důsledky nedodržení povinnosti stanovené ve větě druhé § 208 tr.ř., nehovoří o tom, že takovéto pochybení musí obligatorně znamenat postup ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Jak zmíněná judikatura, tak i právní teorie, stojí na stanovisku, že jestliže nebyla dodržena povinnost stanovená v § 208 tr.ř., věta druhá, a to jak stran vlastního seznámení, tak i požadavku učinit to v průběhu dokazování, lze v tom spatřovat i podstatnou vadu řízení, zejména pokud byl obžalovaný vzhledem k okolnostem a průběhu řízení zkrácen na svých právech na obhajobu. Taková vada může být případně i důvodem ke zrušení rozsudku odvolacím soudem (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.). Z výše uvedené citace je tedy zřejmé, že judikatura, právní teorie a koneckonců ani ustálená soudní praxe nespojují s porušením podmínek § 208 tr.ř., ať již stran vlastního seznámení či absence příslušné protokolace, absolutní účinek v tom smyslu, že by vždy obligatorně bylo nutno při zjištění takovéto vady napadený rozsudek za podmínek § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. zrušit. Naopak z výše uvedeného vyplývá, že tento postup může připadat v úvahu toliko v těch případech, kdy je obžalovaný, s ohledem na okolnosti a průběh řízení, zkrácen na svých právech na obhajobu. Jak bude níže rozebráno, podle přesvědčení odvolacího soudu, byť formálně došlo ze strany nalézacího soudu k pochybení, spočívajícímu v nerespektování podmínek § 208 tr.ř., nedošlo k takovému porušení práva obžalovaných Mgr. B. a R. na obhajobu, že by bylo nutno napadený rozsudek rušit ve smyslu již vícekrát citovaného ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Na podporu svých úvah uvádí odvolací soud následující. Především, jak vyplývá z citovaného protokolu o hlavním líčení ze dne 20.12.2012 (konkrétně z č.l. 5960), obžalovaný V., jehož výslech byl konán v režimu § 208 tr.ř., odmítl vypovídat. Je tedy zcela evidentní, že z materiálního pohledu fakticky není ani obžalovaného Mgr. B., ani obžalovaného R. s čím seznamovat, neboť obžalovaný V. neuvedl po obsahové stránce ničeho, co by bylo možno zachytit do protokolu. Pokud pak obžalovaný V. v průběhu řízení před nalézacím soudem vypovídal (konkrétně tomu bylo u hlavního líčení dne 21.1.2013 - č.l. 6016), pak z protokolace tohoto hlavního líčení jednoznačně vyplývá, že obžalovaný Mgr. B. nejenže byl této výpovědi přítomen, ale dokonce na tuto výpověď svým vyjádřením reagoval. Podle přesvědčení odvolacího soudu tedy nelze mít za to, že by z materiálního pohledu byl obžalovaný Mgr. B. zkrácen ve svých právech na obhajobu stran možnosti být seznámen s výpovědí obžalovaného V., potažmo stran možnosti se k ní vyjádřit. Totéž platí, co se týče výpovědi obžalovaného V., i pokud se jedná o obžalovaného R. Jak již bylo výše konstatováno, obžalovaný R. nebyl skutečně přítomen výpovědi obžalovaného V. realizované dne 20.12.2012, když ovšem, jak již bylo také výše rozebráno, obžalovaný V. v rámci tohoto hlavního líčení nevypovídal. Pokud pak vypovídal u již zmíněného hlavního líčení dne 21.1.2013, pak toto hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obžalovaného R., když jmenovaný požádal u hlavního líčení dne 14.1.2013 (viz č.l. 6003 verte), aby bylo hlavní líčení dne 21.1.2013 konáno v jeho nepřítomnosti. Pokud následně soud prvního stupně této žádosti obžalovaného R. vyhověl a v rámci hlavního líčení dne 21.1.2013 obžalovaný V., byť stručně, ale přesto vypovídal, pak se nemůže jednat o postup předpokládaný v § 208 tr.ř., neboť u hlavního líčení dne 21.1.2013 nešlo o oddělený výslech obžalovaných tak, jak to má na mysli posledně zmíněné zákonné ustanovení. Dle názoru odvolacího soudu je tedy možno konstatovat, že ani v případě obžalovaného R. nedošlo k tomu, že by jmenovaný byl z materiálního pohledu zkrácen ve svých právech na obhajobu, byť formálně nebyl ve smyslu § 208 věta druhá tr.ř. seznámen s výpovědí spoluobžalovaného V. Obžalovaný Mgr. B. dále namítá, že k porušení jeho práva na obhajobu došlo rovněž tím, že nebyl ve smyslu § 208, věta druhá, tr.ř. seznámen s výpovědí spoluobžalovaného J., který byl rovněž vyslýchán v režimu § 208 tr.ř. Podle přesvědčení odvolacího soudu je nutno ve vztahu k obžalovanému J. tuto námitku odmítnout. Jak totiž vyplývá z protokolu o hlavním líčení konaném dne 20.12.2012 (konkrétně z č.l. 5963 verte), po provedení výslechu obžalovaného Š., ale zejména před začátkem výslechu obžalovaného J., požádal obžalovaný Mgr. B., aby další část hlavního líčení proběhla v jeho nepřítomnosti. Jak vyplývá z protokolace, této žádosti předseda senátu nalézacího soudu vyhověl a hlavní líčení již nadále probíhalo v nepřítomnosti obžalovaného Mgr. B. Výslech obžalovaného J. byl tedy sice konán v nepřítomnosti obžalovaného Mgr. B., nicméně tato nepřítomnost nebyla motivována postupem dle § 208 tr. řádu, ale vyhověním žádosti posledně jmenovaného o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Výslech obžalovaného J. byl tedy konán ve vztahu k obžalovanému Mgr. B. v režimu § 202 odst. 2, odst. 5 tr.ř. Odvolací soud je toho názoru, že za takovéto procesní situace, pokud je výslech jednoho ze spoluobžalovaných konán v nepřítomnosti jiného spoluobžalovaného, nicméně nikoliv v režimu § 208 tr.ř., ale na základě vyhovění žádosti obžalovaného, v daném případě obžalovaného Mgr. B., o konání hlavního líčení v nepřítomnosti, nemůže se uplatnit režim § 208 tr.ř. (seznámení nepřítomného obžalovaného s obsahem výslechu spoluobžalovaného a zachycení tohoto postupu do protokolu o hlavním líčení). Odvolací soud tedy z výše naznačených důvodů neakceptoval námitku obžalovaného Mgr. B. v tom smyslu, že došlo k porušení jeho práv na obhajobu tím, že nebyl ve smyslu § 208, věta druhá tr.ř., seznámen s obsahem výpovědi spoluobžalovaného J. Obžalovaný Mgr. B. rovněž namítá, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, když v rozporu s ustanovením § 208, věta druhá, tr.ř. nebyl seznámen s výpovědí spoluobžalovaného Š., která byla realizována v režimu § 208 tr.ř. V souvislosti s touto výpovědí navíc argumentuje tím, že měl být seznámen nikoli s přepisem výpovědi obžalovaného Š., tak, jak tato byla zachycena do protokolu o hlavním líčení, ale s jejím zvukovým záznamem. V této souvislosti ještě navíc obžalovaný Mgr. B. v rámci svých vlastnoručně psaných opravných prostředků argumentuje údajnou nesrozumitelností či neúplností protokolu o výpovědi spoluobžalovaného Š. z hlavního líčení dne 20.12.2012. Pokud se týče argumentace obžalovaného Mgr. B., že měl být seznámen se zvukovým záznamem a nikoli s protokolem o výpovědi obžalovaného Š., pak s touto argumentací soud odvolací nesouhlasí. Poukazuje především na dikci ustanovení § 55b odst. 2 tr.ř., podle něhož „je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle zvukového záznamu pořizuje vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník“. Ve smyslu § 55b odst. 5 tr.ř. „byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li dán důvod k postupu podle odst. 4, zaznamená se jeho podstatný obsah již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu“. Z protokolu o hlavním líčení dne 20.12.2012 pak vyplývá, že ve smyslu § 55b tr.ř. byla jako zapisovatelka přibrána protokolující úřednice H. H. S ohledem na výše uvedené je zcela evidentní, že soud prvního stupně dostál podmínkám § 55b tr.ř., řešící některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem. Zcela v souladu se zákonem byla jako zapisovatelka přibrána protokolující úřednice, která tak, jak jí to zákon ukládá, vyhotovila ve smyslu § 55b odst. 5 tr.ř. protokol o úkonu, tedy konkrétně o onom hlavním líčení. Namítá-li obžalovaný Mgr. B. neúplnost či nesrozumitelnost tohoto protokolu, pak je třeba především říci, že již ze samotné dikce ustanovení § 55b odst. 5 tr.ř. vyplývá, že do protokolu o úkonu se ze zvukového záznamu zaznamenává toliko podstatný obsah úkonu a nikoli jeho doslovný přepis. Navíc jen na okraj podotýká odvolací soud, že není pravdivým tvrzení obžalovaného Mgr. B., že na údajnou nejasnost či neúplnost protokolace upozorňoval již v hlavním líčení. Protokol o žádném z hlavních líčení neobsahuje námitky Mgr. B., příp. jeho obhájkyně, proti protokolaci. Pokud jde o argumentaci, že obžalovaný Mgr. B. měl být seznámen se zvukovým záznamem, pak nad rámec výše naznačených úvah navíc poukazuje odvolací soud na to, že, pokud by takováto praxe byla zavedena, pak by fakticky ztratilo smyslu citované ustanovení § 55b tr.ř., zejména ustanovení § 55b odst. 5 tr.ř. stran toho, že se do protokolu zaznamenává podstatný obsah úkonu, nikoli jeho doslovné znění. Při hypotetické praxi vyžadované obžalovaným Mgr. B. by totiž fakticky ztratilo smyslu jakékoliv vyhotovování protokolů o hlavních líčeních, neboť ta jsou prakticky bezvýjimečně zaznamenávána na zvukový záznam, a pak by fakticky bylo nutno předkládat k nahlédnutí procesním stranám nikoli protokoly o těchto úkonech, ale bylo by jim nutno přehrávat kompletní zvukový záznam z hlavního líčení. Takováto praxe je podle přesvědčení odvolacího soudu v rozporu s aktuálně platným a účinným trestním řádem, konkrétně s ustanovením § 55b tr.ř. Odvolací soud samozřejmě nevylučuje případné předložení zvukového záznamu o úkonu (v daném případě o hlavním líčení), některé z procesních stran. Takováto situace ovšem podle přesvědčení odvolacího soudu může nastat zcela výjimečně, a to především v situacích, kdy je namítán rozpor mezi tím, co skutečně v jednací síni odeznělo a obsahem protokolu o jednotlivém úkonu (výslech obžalovaného, svědka apod.), který byl realizován v průběhu hlavního líčení. Jak již bylo výše uvedeno, žádná taková námitka, která by poukazovala na konkrétní rozpor mezi tím, co uvedl obžalovaný Š., a tím, co bylo stran obsahu jeho výpovědi zachyceno v protokolu o hlavním líčení ze dne 20.12.2012, vznesena nebyla. Je sice pravdou, že obžalovaný Mgr. B. obecně namítá nesrozumitelnost či neúplnost tohoto protokolu, nicméně neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by měly naznačovat rozpor mezi tím, co obžalovaný Š. uvedl, a tím, co bylo zachyceno do protokolu. Koneckonců o tom, že k žádnému, a tím méně zásadnímu, rozporu mezi obsahem výpovědi obžalovaného Š. a její protokolací nedošlo, svědčí podle přesvědčení odvolacího soudu i skutečnost, že, jak vyplývá z protokolace o hlavním líčení dne 20.12.2012 (č.l. 5959 verte), ještě před zahájením dokazování požádali obhájci obžalovaných, tedy i JUDr. Rejžková, obhájkyně obžalovaného Mgr. B., o kopii protokolu z hlavního líčení. Ze spisu pak nevyplývá, že by tato kopie nebyla JUDr. Rejžkové poskytnuta a je tedy nutno mít za to, že jmenovaná obhájkyně touto kopií protokolu disponovala. Je zcela evidentní a svědčí o tom i skutečnosti, o kterých bude pojednáno níže, že nejenom JUDr. Rejžková, ale i samotný obžalovaný Mgr. B. se s protokolem o výpovědi obžalovaného Š. z hlavního líčení dne 20.12.2012 nepochybně seznámili. Spisový materiál přitom neobsahuje žádnou konkrétní formalizovanou námitku proti protokolaci hlavního líčení konaného dne 20.12.2012, v níž by ať již samotný obžalovaný Mgr. B., či jeho obhájkyně, namítali rozpor mezi obsahem toho, co uvedl obžalovaný Š. v rámci svého výslechu dne 20.12.2012 a tím, jak byl jeho výslech zachycen protokolující úřednicí do protokolu o hlavním líčení. Tedy i to je argument, proč podle přesvědčení odvolacího soudu není důvod poskytovat obžalovanému Mgr. B. k vyjádření zvukový záznam o výslechu obžalovaného Š. v hlavním líčení a zejména, že absence tohoto postupu neznamená porušení práva obžalovaného Mgr. B. na obhajobu. V konečném důsledku tato skutečnost nezakládá důvod pro postup podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Odvolací soud nicméně musí připustit, že neoddiskutovatelným faktem je, že výslech obžalovaného Š. byl konán v režimu § 208 tr.ř. (oddělený výslech obžalovaného), když, podle protokolace, před započetím tohoto výslechu opustil obžalovaný Mgr. B. jednací síň. Stejně tak je třeba připustit, jak již bylo uvedeno výše, že z protokolu o hlavním líčení dne 20.12.2012, ale ani z žádného jiného protokolu o žádném dalším hlavním líčení konaném před nalézacím soudem nevyplývá, že by obžalovaný Mgr. B. byl postupem podle § 208, věta druhá, tr.ř. seznámen s obsahem protokolu o výpovědi obžalovaného Š. Formálně se tedy nalézací soud zcela nepochybně dopustil pochybení, spočívajícího v porušení podmínek § 208, věta druhá, tr.ř. Nicméně, jak již bylo výše uvedeno, ne každé pochybení, vztaženo k porušení podmínek § 208 tr.ř., musí nutně znamenat absolutní vadu řízení a následný postup podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Takový postup odvolací soud zvolí pouze v případě, kdy je obžalovaný zkrácen na svých právech na obhajobu s ohledem na okolnosti a průběh řízení. Podle přesvědčení odvolacího soudu ovšem k takové situaci v dané trestní věci nedošlo. Jak totiž vyplývá z obsahu trestního spisu (srov. zejména č.l. 6028), obžalovaný Mgr. B. založil do spisu poměrně obsáhlé vyjádření nazvané „Vyjádření Mgr. R. B. k hlavnímu líčení“. V rámci tohoto svého vyjádření činí obžalovaný poznámky k výpovědi obžalovaného J. Š., realizované dne 20.12.2012, kdy prakticky na každý odstavec z výpovědi obžalovaného Š. obžalovaný Mgr. B. reaguje svým komentářem či vyjádřením. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy zcela evidentní, že po provedení hlavního líčení dne 20.12.2012 se obžalovaný Mgr. B. měl možnost seznámit s obsahem výpovědi obžalovaného Š. (jeho výše citované vyjádření je datováno dnem 21.1.2013). Je třeba poukázat i na to, že po provedení hlavního líčení dne 20.12.2012 proběhlo v této věci ještě několik dalších hlavních líčení, přičemž rozsudek byl vynesen až v hlavním líčení konaném dne 18.2.2013. Navíc sám odvolací soud v rámci přípravy veřejného zasedání zaslal obžalovanému Mgr. B. opis protokolu o výslechu obžalovaného Š. z hlavního líčení dne 20.12.2012 s výzvou, aby se obžalovaný Mgr. B., bude-li to pokládat za potřebné, jakkoli k obsahu této výpovědi vyjádřil. Obžalovaný Mgr. B. na tuto výzvu odvolacího soudu reagoval toliko v přípisu nazvaném „Doplnění číslo 8 k odvolání“, ve kterém pouze zpochybňuje procesnost tohoto postupu odvolacího soudu, aniž by se jakkoli obsahově k výpovědi obžalovaného Š. vyjádřil. Odvolací soud tedy s ohledem na výše uvedené je toho názoru, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, formálně pochybil, když v rozporu s ustanovením § 208, věta druhá, tr.ř. neseznámil v průběhu dokazování obžalovaného Mgr. B. s obsahem protokolu o výpovědi spoluobžalovaného Š., když tato výpověď byla realizována u hlavního líčení dne 20.12.2012 v režimu § 208 tr.ř. Nicméně v duchu výše naznačené judikatury dospívá na druhé straně odvolací soud k závěru, že toto pochybení je nutno s ohledem na to, co bylo výše rozebráno stran možnosti seznámení se obžalovaného Mgr. B. s obsahem výpovědi obžalovaného Š., hodnotit jako pochybení toliko formální, když z materiálního pohledu nemělo toto pochybení žádného dopadu na zkrácení práv obžalovaného Mgr. B. na obhajobu. Jak již bylo výše rozebráno, Mgr. B. měl možnost, jak o tom svědčí jeho vyjádření z 21.1.2013, seznámit se s výpovědí obžalovaného Š. Tohoto práva nepochybně i využil a obsáhle na tuto výpověď reagoval. Navíc dostal tuto možnost ještě jednou v rámci přípravy veřejného zasedání, kdy mu byl odvolacím soudem zaslán k vyjádření protokol o výpovědi obžalovaného Š. z hlavního líčení ze dne 20.12.2012. Odvolací soud tedy vyslovuje své přesvědčení, že podle jeho názoru nebyl obžalovaný Mgr. B. postupem soudu prvního stupně zkrácen na svých právech na obhajobu a tudíž na ono pochybení nalézacího soudu není třeba reagovat postupem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Analogická situace nastala v případě pochybení soudu prvního stupně, pokud ten v rozporu s ustanovením § 208, věta druhá, tr.ř. neseznámil s obsahem výpovědi spoluobžalovaných J. a Š. obžalovaného R. Jak opětovně vyplývá z protokolu o hlavním líčení konaném před nalézacím soudem dne 20.12.2012, obžalovaní J. a Š. byli vyslechnuti v režimu § 208 tr.ř., přičemž před jejich výslechem opustil obžalovaný R. jednací síň. Stejně jako v případě obžalovaného Mgr. B. ve vztahu k výpovědi obžalovaného Š., ani v případě obžalovaného R. ve vztahu k výpovědím obžalovaných J. a Š., neobsahuje ani protokol o hlavním líčení ze dne 20.12.2012, ani protokol o žádném jiném hlavním líčení, záznam o tom, že by byl obžalovaný R. postupem podle § 208, věta druhá, tr.ř. seznámen s obsahem výpovědi jmenovaných spoluobžalovaných. Nicméně odvolací soud v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že v rámci hlavního líčení konaného před krajským soudem dne 14.1.2013 (srov. zejména č.l. 6001 verte až 6003 verte), byl po ukončení svého výslechu obžalovaný R. výslovně dotázán předsedou senátu, zda četl, zda měl k dispozici a zda projednávali s obhájcem výpověď obžalovaného Š. Na tuto otázku odpověděl obžalovaný R. tak, že tuto výpověď k dispozici měl a dokonce uváděl, že to, co ve své výpovědi tvrdí obžalovaný Š., není pravda. Odvolací soud je tedy s ohledem na výše uvedené toho názoru, že obžalovaný R. byl s výpovědí obžalovaného Š. ještě v průběhu dokazování před nalézacím soudem seznámen. Odvolací soud dále obžalovanému R. v rámci přípravy veřejného zasedání zaslal k vyjádření protokol o výpovědi spoluobžalovaného J. z hlavního líčení ze dne 20.12.2012. Ze spisu přitom nevyplývá, že by se obžalovaný R. jakkoli k této výpovědi vyjádřil. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy v daném případě na straně obžalovaného R. situace obdobná, jako výše popsaná situace při neseznámení postupem podle § 208, věta druhá, tr.ř. obžalovaného Mgr. B. s výpovědí obžalovaného Š. I v případě obžalovaného R. se soud prvního stupně dopustil formálního pochybení, nicméně z materiálního pohledu nebyl dle přesvědčení odvolacího soudu ani obžalovaný R. díky okolnostem uvedeným výše zkrácen na svých právech na obhajobu. Z toho, co bylo výše uvedeno, je zcela evidentní, že obžalovaný R. znal výpověď obžalovaného Š. a měl možnost se k ní, a to ještě v průběhu dokazování před nalézacím soudem, vyjádřit. Byť stručnou formou, ale přesto, se k této výpovědi i vyjádřil. Na případné vyjádření k výpovědi spoluobžalovaného J. na základě výzvy odvolacího soudu již rezignoval. Navíc obžalovaný R., na rozdíl od obžalovaného Mgr. B., byl osobně přítomen u veřejného zasedání před odvolacím soudem, a ani tam necítil potřebu jakkoli na výpověď obžalovaných Š. a J. reagovat. Odvolací soud tedy má za to, že ani toto pochybení soudu prvního stupně ve vztahu k obžalovanému R. není pochybením takového charakteru, že by díky němu bylo nutno napadený rozsudek ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. zrušit. V souvislosti s pochybením ve smyslu § 208, věta druhá, tr.ř. argumentovala obhájkyně obžalovaného Mgr. B., JUDr. Rejžková, u veřejného zasedání tím, že k porušení práva na obhajobu ve smyslu neseznámení s obsahem výpovědí těch obžalovaných, jejichž výslechy byly realizovány v režimu § 208 tr.ř., došlo netoliko na straně jejího klienta, ale na straně všech obžalovaných. S touto námitkou ovšem souhlasit nelze. Především, jak vyplývá z protokolace o hlavním líčení konaném dne 20.12.2012 (viz č.l. 5959), tomuto hlavnímu líčení nebyli přítomni na základě vlastní žádosti obžalovaný M. a P. Námitky procesního charakteru ve výše uvedeném smyslu vznesli, jak již bylo výše obsáhle rozebráno, pouze obžalovaní Mgr. B. a R. Ostatní obžalovaní námitky ve smyslu porušení ustanovení § 208, věta druhá, tr.ř. nevznesli. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tomu tak zjevně proto, že se seznámili s obsahem výpovědí těch obžalovaných, jejichž výslech byl konán v režimu § 208 tr.ř., a necítili potřebu na ně jakkoli reagovat. Další okruh námitek obžalovaného Mgr. B., které lze označit za námitky procesního charakteru, tvoří jeho tvrzení, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu tím, že nebyl ve smyslu § 214 tr.ř. dotázán k obsahu výpovědí svědků E. H. a M. C., konaných u příslušných hlavních líčení. Ani s touto námitkou se ovšem odvolací soud neztotožňuje. Poukazuje v této souvislosti na to, že výslech svědkyně E. H. byl konán u hlavního líčení dne 28.1.2013 (viz č.l. 6051). Toto hlavní líčení se ovšem konalo v nepřítomnosti obžalovaného Mgr. B., a to poté, co soud prvního stupně vyhověl žádosti jmenovaného ze dne 24.1.2013 (viz č.l. 6050), v níž obžalovaný Mgr. B. výslovně požádal, aby hlavní líčení dne 28.1.2013 bylo v dopoledních hodinách konáno v jeho nepřítomnosti s ohledem na jeho neodkladné pracovní jednání. Předseda senátu, jak vyplývá z č.l. 6051 verte, této žádosti vyhověl a rozhodl o konání hlavního líčení v nepřítomnosti, kromě jiných, též obžalovaného Mgr. B. Výslech svědkyně E. H. byl přitom konán bezprostředně po zahájení hlavního líčení, tedy v době, kdy bylo hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obžalovaného Mgr. B. na základě jeho žádosti. Je tedy zcela evidentní, že obžalovaný Mgr. B., pokud se nezúčastnil tohoto hlavního líčení, logicky nemohl být dotázán ve smyslu § 214 tr.ř. k vyjádření se k této výpovědi. Pokud by se chtěl s výpovědí této svědkyně seznámit, nic mu v tom nebránilo, neboť jako obžalovaný má právo nahlížet do spisu. Pokud pak jde o výpověď svědka M. C., pak tento svědek byl vyslechnut u hlavního líčení konaného dne 4.2.2013 (viz č.l. 6073-6074 verte). Z příslušné protokolace na posledně zmíněném čísle listu pak jednoznačně vyplývá, že přítomní obžalovaní, mezi nimiž byl i obžalovaný Mgr. B. (srov. č.l. 6071), byli dotázáni podle § 214 tr.ř. a žádný z nich neměl k výpovědi svědka dotazy či připomínky. Podle přesvědčení odvolacího soudu tedy není možné akceptovat argumentaci obžalovaného Mgr. B., že mu bylo upřeno právo se ve smyslu § 214 tr.ř. vyjádřit k výpovědím svědků H. a C. a tudíž, že byl takto zkrácen na svých právech. Porušením § 214 tr.ř. argumentuje obžalovaný Mgr. B. též, pokud se týče přehrání analýzy „vztahových věcí mezi jednotlivými firmami“ tak, jak byla tato analýza prezentována u hlavního líčení dne 21.1.2013 (č.l. 6019-6019 verte). V této souvislosti je nutno připustit, že formálně se soud prvního stupně opětovně dopustil určitého pochybení, když v protokolu o hlavním líčení není zachycen dotaz ve smyslu § 214 tr.ř. adresovaný obžalovaným k tomu, aby se vyjádřili k této analýze. Nicméně, jak vyplývá ze zvukového záznamu protokolu o tomto hlavním líčení, předseda senátu se dokonce ve dvou případech, a to v čase 55:09 a v čase 1:00:46 dotazoval procesních stran, tedy jak obžalovaných, tak jejich obhájců, potažmo státního zástupce, zda k oné analýze mají dotazy, příp. připomínky. Jak vyplývá z protokolace a ze zvukového záznamu, jediným, kdo reagoval, byla obhájkyně JUDr. Rejžková. Podle přesvědčení odvolacího soudu tedy při konfrontaci námitky obžalovaného Mgr. B. s obsahem zvukového záznamu o protokolu o hlavním líčení nelze této námitce přisvědčit. Je evidentní, že obžalovaný Mgr. B., stejně jako další přítomní obžalovaní, potažmo obhájci, měli možnost se k této analýze vyjádřit. Obžalovaný Mgr. B. dále v rámci svých vlastnoručně psaných opravných prostředků, potažmo doplňků k nim, vznáší další námitky procesního charakteru, když především namítá podjatost policejního rady kpt. Trtka a dozorového státního zástupce JUDr. Foltýna, kteří díky údajné podjatosti vůči obžalovanému mohli ovlivnit, či dokonce ovlivnili, rozhodnutí soudu tím, že soudu neposkytli objektivní informace. Především z materiálního pohledu poukazuje odvolací soud na to, že tato námitka je pouze spekulací, neboť ze spisového materiálu nevyplývá nic, čím by konkrétně měli ať již policejní rada kpt. Trtek, popř. dozorový státní zástupce JUDr. Foltýn, negativně a účelově ovlivnit nalézací soud tak, aby ten vydal nezákonné rozhodnutí. V této souvislosti je dále nutno poukázat na to, že státní zástupce, který reprezentuje před soudem prvního stupně obžalobu, je po podání obžaloby procesní stranou, podobně jako je na druhé straně procesní stranou obžalovaný, potažmo jeho obhájce. Státní zástupce má v řízení před soudem postavení strany (srov. § 12 odst. 6 tr.ř.) a vyjma zpětvzetí obžaloby zásadně nemůže vykonávat žádná jiná práva, která by nemohla uplatňovat i jiná strana, a to včetně obžalovaného. S ohledem na to stojí právní teorie na stanovisku, že rozhodování o vyloučení státního zástupce z důvodu jeho případné podjatosti v řízení před soudem zpravidla nebude přicházet v úvahu, neboť by to mohlo znamenat zásah do principu rovnosti stran. Vyloučení státního zástupce by připadalo v úvahu toliko, pokud by byl zjištěn případ zcela evidentního vztahu ve smyslu § 30 odst. 1 tr.ř. Takový vztah pak však ovšem dle přesvědčení odvolacího soudu na straně státního zástupce JUDr. Foltýna zjištěn nebyl. Navíc je třeba poukázat na to, že právní teorie stojí na stanovisku, že zajištění účasti nepodjatého státního zástupce v řízení před soudem je zcela záležitostí příslušného státního zastupitelství. Odvolací soud konstatuje, že z obsahu spisového materiálu nezjistil žádných takových skutečností, pro které by bylo možno přiznat námitce obžalovaného Mgr. B. stran údajné podjatosti JUDr. Foltýna, příp. kpt. Trtka, jakoukoliv relevanci. Pokud své tvrzení o údajné podjatosti policejního rady kpt. Trtka a státního zástupce JUDr. Foltýna opírá obžalovaný Mgr. B. o údajnou účelovost při výběru přepisu telefonních odposlechů, potom zde se již nejedná o námitku procesního charakteru, ale o námitku, týkající se zcela evidentně hodnocení důkazů. Odvolací soud, jak již výše konstatoval, nepřehlédl, že obžalovaný Mgr. B. zejména v onom vlastním odvolání ze dne 16.3.2013, namítá další pochybení, která nazývá procesními chybami. Jedním z těchto údajných pochybení je, alespoň dle tvrzení obžalovaného Mgr. B., vadný postup předsedy senátu soudu prvního stupně v rámci konfrontace mezi Mgr. B. a obžalovaným Š., která byla realizována u hlavního líčení dne 4.2.2013. Dle tvrzení obžalovaného Mgr. B. položil předseda senátu obžalovanému Š. v rámci konfrontace zavádějící otázku, která zcela změnila význam tohoto úkonu. S touto námitkou ovšem odvolací soud nesouhlasí. Jak vyplývá z protokolace o konfrontaci mezi obžalovanými Š. a Mgr. B. (viz č.l. 6078 verte až 6079), předseda senátu položil dotazy obžalovanému Š. a stejně tak byly jmenovanému dotazy položeny ze strany obhájkyně obžalovaného Mgr. B., JUDr. Rejžkové. Zejména však protokol o tomto úkonu a ani zvukový záznam z hlavního líčení neobsahuje žádnou námitku, ať již obžalovaného Mgr. B., či JUDr. Rejžkové, vůči údajně manipulativnímu či zavádějícímu dotazu ze strany předsedy senátu. Tuto námitku tedy odvolací soud odmítá. Celá řada dalších námitek, které se objevují především na straně 17 až 21 odůvodněnívlastnoručně sepsaného odvolání obžalovaného Mgr. B. ze dne 16.3.2013, pak, ač jsou takto obžalovaným Mgr. B. označeny, nemají charakter procesních pochybení. Jedná se zcela evidentně o jiné hodnocení provedených důkazů, když obžalovaný, jak bude ještě níže rozebráno, stejné důkazy, které provedl soud prvního stupně a které také samozřejmě zhodnotil, hodnotí s jiným, pro sebe pochopitelně výhodnějším, výsledkem. Příkladem takovéto údajné procesní chyby je tvrzení obžalovaného Mgr. B. stran toho, že nelze objektivně určit výši škody, či toho, že soud prvního stupně bagatelizuje nepřesnosti ve výpovědích obžalovaného Š., popřípadě, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnocuje obsah zajištěného tzv. „motáku“, který byl k důkazu u hlavního líčení proveden. Obžalovaný Mgr. B. dále vytýká soudu prvního stupně údajné porušení principu rovného zacházení, spočívající v tom, že soud prvního stupně odlišně přistupoval k obžalovanému R. a svědku C., ačkoliv podle tvrzení obžalovaného Mgr. B. byla činnost obou jmenovaných naprosto identická. V této souvislosti je třeba především poukázat na to, že soud prvního stupně tuto problematiku řeší (srov. pasáže na str. 61 odůvodněnínapadeného rozsudku). Zejména je však třeba poukázat na to, že pánem přípravného řízení je státní zástupce a je na něm, zda shledá důvody pro případné trestní stíhání jakékoliv osoby, v daném případě svědka M. C. Pokud tak státní zástupce neučinil a vyhodnotil, že ve věci není dost důkazů na to, aby mohl být svědek C. postaven do pozice obžalovaného, pak soud prvního stupně, ale ani soud odvolací, nemohou na tomto závěru státního zástupce ničeho měnit. Stejně tak nelze akceptovat jako relevantní tvrzení obžalovaného Mgr. B., že za procesní pochybení je třeba pokládat údajně neobjektivní zhodnocení provedených odposlechů telefonních hovorů a zachycené emailové korespondence. V tom, jakým způsobem nalézací soud vyhodnotil tyto důkazy, nelze shledávat žádných procesních pochybení. Stejně tak odvolací soud nesouhlasí s tvrzením, že odposlechy telefonních hovorů byly nalézacím soudem hodnoceny selektivně, v neprospěch obžalovaného. Pokud obžalovaný Mgr. B. nesouhlasí s tím, jak po obsahové stránce byly tyto důkazní prostředky vyhodnoceny, pak se nejedná o námitku procesního charakteru, ale o námitku spočívající v jiném hodnocení týchž důkazů. Jak již bylo výše zmíněno, obžalovaný Mgr. B. zejména v doplňcích k onomu prvotnímu odvolání dílem opakuje, dílem uvádí další údajná pochybení, která označuje jako pochybení procesního charakteru (kupř. údajnou manipulaci se spisovým materiálem, neobjektivní hodnocení výpovědí obžalovaného Š., popř. údajné zvýhodňování obžalovaného Š. s ohledem na Mgr. B. tvrzené dobré vztahy s policisty). Je třeba říci, že dílem je nutno na tato tvrzení nahlížet jako na spekulace, které nemají žádného reálného odrazu ve spisovém materiálu (tvrzení o údajné manipulaci se spisem, popř. tvrzení o nadstandardních vztazích mezi obžalovaným Š. a orgány činnými v přípravném řízení), příp. nemají charakter procesních námitek (tvrzené neobjektivní vyhodnocení věrohodnosti výpovědi obžalovaného Š.). Onu poslední námitku je nutno hodnotit jako již vícekrát zmíněné jiné hodnocení důkazů s tím, že na tyto námitky bude reagováno níže. Konečně odvolací soud nepřehlédl, že v opravném prostředku obžalovaného Mgr. B., který byl zpracován jeho obhájkyní, je argumentováno tím, že k porušení ústavních práv obžalovaného Mgr. B. na obhajobu došlo tím, že dokazování je postiženo zásadními vadami. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že z opravného prostředku fakticky vyplývá, že ono údajné porušení ústavních práv obžalovaného Mgr. B. v procesu dokazování je odůvodněno tím, že, jak vyplývá z příslušné pasáže zmíněného odvolání, obžalovaný Mgr. B. hodnotí prostřednictvím své obhájkyně provedené důkazy s jiným, pro něj výhodnějším výsledkem, popř. že argumentuje tím, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy (především znalecký posudek). V této souvislosti ovšem musí odvolací soud již na tomto místě konstatovat, že podle jeho přesvědčení nelze spatřovat porušení ústavou garantovaných práv obžalovaného na obhajobu v tom, že soud prvního stupně tak, jak mu to koneckonců ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., hodnotí ve věci provedené důkazy. Pochopitelně toto porušení by bylo možno spatřovat v případě, pokud by hodnocení provedených důkazů vybočilo, a to extrémním způsobem, z rámce předpokládaného ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. Jak bude ovšem níže rozebráno, žádného takového pochybení soud odvolací na straně soudu prvního stupně neshledal. Stejně tak, jak ještě odvolací soud níže rozebere, neshledává porušením práva obžalovaného na obhajobu to, že soud prvního stupně neakceptoval jím uplatněné návrhy na doplnění dokazování. Odvolací soud tedy uzavírá tuto pasáž svého rozhodnutí konstatováním, že podle jeho názoru nedošlo ze strany ani orgánů činných v přípravném řízení, ale ani nalézacího soudu, k takovému porušení procesních práv žádného z obžalovaných, které by mělo natolik závažný charakter, že by na toto porušení bylo nutno reagovat postupem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Je třeba znovu zopakovat, že ne každá vada, kterou je možno vyhodnotit jako vadu procesní, má nutně takový charakter, že je nutno po jejím zjištění vůči napadenému rozsudku postupovat způsobem předpokládaným v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. (viz formulace pro podstatné vady řízení). Jak již odvolací soud shora rozvedl, jistá pochybení na straně soudu prvního stupně při nerespektování ustanovení § 208 věta druhá, tr.ř. skutečně shledal. Nicméně z důvodů, které také výše rozvedl, dospěl k závěru, že tato pochybení nemají charakter natolik zásadních procesních vad, které by znamenaly podstatnou vadu řízení, a tudíž s ohledem na tyto vady není třeba napadený rozsudek rušit ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Stejně tak má odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, za to, že soudu prvního stupně nelze vytknout porušení podmínek ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. V této souvislosti je třeba předně poukázat na skutečnost, že již soud prvního stupně v rámci odůvodněnínapadeného rozsudku (str. 59) reaguje na návrh obžalovaného Mgr. B. na doplnění dokazování znaleckým posudkem, jímž by měla být objektivizována výše způsobené škody. Je třeba říci, že tento návrh se v různých obměnách objevuje jak v opravném prostředku, který byl zpracován obhájkyní obžalovaného JUDr. Rejžkovou, tak i v opravných prostředcích, potažmo v jejich doplňcích, které byly zpracovány samotným obžalovaným. K tomuto důkaznímu návrhu se v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem připojil ústy svého obhájce i obžalovaný R. Dále pak obžalovaný Mgr. B. navrhl k důkazu připojení všech trestních věcí obžalovaného Š., výslech bývalého policisty S. Š., provedení hloubkového testu na drogy u obžalovaného Š., provedení odborného vyjádření ve věci působení pervitinu na osobnost člověka a konečně zpracování odborného vyjádření k auditu majetku jeho osoby, rodiny a příbuzných. Obhájce obžalovaného D. navrhl, aby po případném zrušení rozsudku a vrácení věci k soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí byl vyslechnut obžalovaný D., který doposud v řízení nevypovídal. Odvolací soud v reakci na tyto důkazní návrhy konstatuje, že provedení zmíněných důkazů pokládá za nadbytečné. Pokud se týče znaleckého posudku k objektivizaci způsobené škody pak, jak již bylo výše zmíněno, s tímto důkazním návrhem se vypořádává již soud prvního stupně na str. 59 odůvodněnínapadeného rozsudku. Odvolací soud se s argumentací tam uvedenou ztotožňuje, když zejména souhlasí s tím, že v případě škody způsobené na dani z přidané hodnoty se jedná o daň, která je ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty pevně stanovena. Lze tudíž souhlasit s argumentací soudu prvního stupně v tom smyslu, že daň z přidané hodnoty je jasně vypočitatelná s ohledem na základní vstupní informace, tedy s ohledem na prokázání toho, jaké zboží bylo ze zahraničí bez zaplacení daně z přidané hodnoty dovezeno a v jaké výši měla být DPH zaplacena. Zjištění výše škody na dani z přidané hodnoty je, i dle názoru odvolacího soudu, toliko numerickým úkonem, k němuž není třeba žádných odborných znalostí. Je třeba si uvědomit, že daň z přidané hodnoty má odlišný charakter oproti kupř. dani z příjmů právnických osob, při jejímž výpočtu je možno zohlednit celou řadu odpočitatelných položek, přičemž u posledně zmíněné daně si odvolací soud dovede představit zpracování příslušného znaleckého posudku. Pokud v souvislosti s navrhovaným znaleckým posudkem argumentovala obhajoba obžalovaného Mgr. B. tím, že ke zjištění výše škody způsobené na dani z přidané hodnoty nepostačují daňová přiznání k této dani, pak je třeba poukázat na to, co koneckonců uvádí již soud prvního stupně, totiž, že ona výše škody je zjišťována nikoli pouze z daňových přiznání, ale především z důkazů, které jsou podkladem pro vypracování těchto daňových přiznání. Těmito podklady jsou příslušné faktury. Tyto faktury jsou dílem obsahem spisového materiálu a dílem tvoří jednu z příloh trestního spisu, kterou byl, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, ve věci proveden důkaz. Je tedy možno konstatovat, že dle přesvědčení odvolacího soudu měl soud prvního stupně dostatečné podklady pro objektivizaci způsobené škody ve formě příslušných faktur reprezentujících pohyb zboží v řetězci jednotlivých firem. Pokud je obhajobou jako podpora pro nutnost vypracování znaleckého posudku poukazováno na jisté nepřesnosti, které se měly údajně objevit v popisu některých obchodů, pak i na tuto skutečnost soud prvního stupně v odůvodněnínapadeného rozsudku reaguje. Soud odvolací souhlasí s argumentací nalézacího soudu v tom smyslu, že pokud byly zjištěny jisté nepřesnosti u některých faktur, pak tyto nepřesnosti nemají, s ohledem na celkový rozsah obchodů a výši způsobené škody, žádného dopadu na objektivizaci výše způsobené škody a pochopitelně též ani na právní kvalifikaci. Navíc soud prvního stupně poukazuje správně i na fakt, že vyjma obžalovaného Mgr. B., nikdo z dalších obžalovaných celkový rozsah provedených obchodů nezpochybnil. Pokud jde o další důkazy, jejichž provedení navrhl obžalovaný Mgr. B., tedy připojení všech trestních věcí obžalovaného Š., výslech policisty Š., zpracování odborného vyjádření k drogové závislosti obžalovaného Š. či zpracování odborného vyjádření k majetkovým poměrům samotného obžalovaného, popř. jeho rodiny, pak ani tyto důkazy nepokládá soud odvolací za potřebné. Pokud jde o důkazy vztahující se k obžalovanému Š., pak zcela evidentní je, že smyslem provedení těchto důkazů je snaha obžalovaného Mgr. B. podpořit svou argumentaci o údajné nevěrohodnosti výpovědí obžalovaného Š., které Mgr. B. usvědčují ze spáchání trestné činnosti, kterou byl uznán vinným. Je třeba říci, že s otázkou věrohodnosti obžalovaného Š. se soud prvního stupně vypořádává (str. 60-61 odůvodněnínapadeného rozsudku). S argumentací tam uvedenou odvolací soud souhlasí a pro stručnost na ni odkazuje. Navíc, jak bude ještě níže rozebráno v reakci na konkrétní odvolací námitky jednotlivých obžalovaných, je třeba poukázat na to, že soud prvního stupně nestaví svou konstrukci o vině nejen obžalovaného Mgr. B., ale i ostatních spoluobžalovaných, nikoli pouze na výpovědi obžalovaného Š., ale na dalších důkazech, mezi něž správně řadí výpověď svědkyně H., odposlechy telefonních hovorů, zachycené SMS zprávy či zajištěnou emailové korespondenci. S těmito úvahami odvolací soud souhlasí a odkazuje na ně. Má tedy za to, že dokazování ve smyslu zjišťování dalších údajů, týkajících se údajné další trestné činnosti obžalovaného Š. či případné provázanosti obžalovaného Š. s některými policisty, je s ohledem na vyznění důkazů doposud ve věci shromážděných, nadbytečné. Již v této části odůvodněnísvého rozhodnutí může totiž odvolací soud konstatovat, že dle jeho názoru koreluje výpověď obžalovaného Š. s dalšími provedenými důkazy (viz výše), a tudíž že je správný závěr nalézacího sodu o věrohodnosti této výpovědi. Totéž lze pak říci i o navrhovaném doplnění dokazování ve smyslu zjištění finančních a majetkových poměrů obžalovaného Mgr. B. či celé jeho rodiny. Pokud odvolací soud vyjde z premisy, že obžalovaný Mgr. B. je na základě provedených důkazů usvědčen ze spáchání trestné činnosti tak, jak je tato popsána ve výroku napadeného rozsudku, pak je zcela evidentní, že při jistě nemalé míře inteligence jmenovaného obžalovaného, tento tuto trestnou činnost nepochybně před svojí rodinou utajil a zcela evidentně před ní utajil i případný profit z této trestné činnosti. O tom, že se před svojí rodinou nehodlal bavit o obchodech, které realizoval v rámci oné trestné činnosti, svědčí i jeden z odposlechnutých telefonických hovorů mezi ním a spoluobžalovaným M. V tomto hovoru obžalovaný Mgr. B. výslovně uvádí, že se před svojí ženou a dětmi nemohou o obchodních věcech bavit. Pokud by šlo o obchodní případy realizované zcela v souladu se zákonem, pak by podle přesvědčení odvolacího soudu nebyl důvod, aby je obžalovaný neprobíral i před svojí rodinou. Odvolací soud má tedy za to, že obžalovaný Mgr. B. nepochybně utajil před členy své rodiny, příp. příbuznými, jednak samotný fakt, že se podílí na trestné činnosti popsané ve výroku napadeného rozsudku a samozřejmě i získaný profit z této trestné činnosti. S ohledem na to se jakékoli hlubší zkoumání majetkových poměrů, ať již samotného obžalovaného Mgr. B., či jeho rodiny, jeví nadbytečné. Konečně stejně tak nadbytečným má odvolací soud i návrh na výslech obžalovaného D. Jmenovaný, jak vyplývá ze spisového materiálu, v průběhu celého trestního řízení nevypovídal a svůj vztah k zažalované trestné činnosti objasnil až v rámci svého opravného prostředku, kdy odmítl, že by se na této trestné činnosti podílel. Odvolací soud, jak ještě níže rozebere, konstatuje ve stručnosti již na tomto místě, že ve shodě se závěry soudu prvního stupně, pokládá vyznění doposud ve věci provedených důkazů, vztahujících se k obžalovanému D., za natolik jednoznačné, že je možné i bez jeho osobního výslechu uzavřít nezpochybnitelný závěr o tom, že se dopustil trestné činnosti, kterou byl uznán vinným. Aniž by odvolací soud hodlal jakkoli hypoteticky předjímat případný obsah výpovědi obžalovaného D., pak s ohledem na obsah jím podaného opravného prostředku lze s pravděpodobností limitně se blížící k jistotě předpokládat, že by v rámci své případné výpovědi (pokud by pochopitelně opětovně nevyužil svého práva a výpověď neodmítl), setrval na svém tvrzení ventilovaném v odůvodněníodvolání v tom smyslu, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Tato argumentace je přitom odvolacímu soudu známa, a jak bude níže rozvedeno, v rámci svého rozhodnutí s ní pracoval. Odvolací soud tedy uzavírá tuto pasáž odůvodněnísvého rozhodnutí konstatováním, že podle jeho přesvědčení soud prvního stupně shromáždil dost důkazů a v takové kvalitě, aby na jejich základě mohl být ustálen skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Na tomto závěru odvolacího soudu ničeho nemění ani skutečnost, že sám odvolací soud v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem provedl ve smyslu § 213 odst. 2 tr.ř. důkaz přečtením některých listin. Jednak se jednalo o rozsudky odvolacích soudů ve vztahu k obžalovaným Š. a N., jak bude poukázáno níže, a dále pak šlo o listinné důkazy, které byly předloženy procesními stranami až v rámci řízení před odvolacím soudem. Žádný z listinných důkazů, které byly předloženy odvolacímu soudu a jimiž soud odvolací provedl v rámci veřejného zasedání důkaz, tedy neměl soud prvního stupně k dispozici v době svého rozhodování, a tudíž jimi logicky důkaz provést nemohl. Doplnění dokazování ze strany odvolacího soudu tedy nebylo motivováno tím, že by soud prvního stupně provedl dokazování v nedostatečném rozsahu, ale tím, že důkaz listinami nemohl soud prvního stupně provést prostě proto, že v době svého rozhodování je neměl k dispozici. Odvolací soud navíc cítí povinnost s ohledem na obsáhlost námitek, týkajících se údajného nedostatečného rozsahu dokazování, poukázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v celé řadě svých nálezů (příkladmo I. ÚS 234/04, či I.ÚS 1368/09) judikoval, že není povinností obecných soudů provést veškeré procesními stranami navržené důkazy, jestliže zamítnutí návrhu na doplnění dokazování odůvodní, z provedených důkazů je možné učinit věrohodný závěr o vině obžalovaného a navrhovaný důkaz by byl nadbytečný. Ústavní soud také konstatuje, že podstatou zásady nezávislosti soudů a zásady volného hodnocení důkazů je diskrece soudů, které důkazy je třeba provést a zda a nakolik je potřebné stávající stav dokazování doplnit, přičemž je třeba posuzovat také důvodnost návrhů na doplnění dokazování. Odvolací soud v této souvislosti vyslovuje své přesvědčení, že jak on sám, tak i soud prvního stupně respektovaly postuláty ventilované ve výše uvedených rozhodnutích Ústavního soudu. Jak již bylo výše uvedeno, krajský soud v příslušných pasážích odůvodněnínapadeného rozsudku uvedl, z jakých důvodů nepokládá za potřebné doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku k objektivizaci vzniklé škody. Stejně tak odvolací soud výše rozebral, z jakých důvodů má za to, že není třeba doplňovat dokazování těmi důkazy, jejichž provedení navrhl zejména obžalovaný Mgr. B., potažmo obhájci obžalovaných R. a D. u veřejného zasedání. Jak se podává z opravných prostředků obžalovaných D., V., Mgr. B., N. a R., stejně jako z odvolání manželky obžalovaného Mgr. B., K. B., tyto jsou prioritně zaměřeny do výroku o vině. Stěžejní námitkou všech obžalovaných, která je jistým společným jmenovatelem jejich opravných prostředků, je tvrzení, že soud prvního stupně fakticky nesprávně vyhodnotil ve věci provedené důkazy, když zejména nesprávně zhodnotil věrohodnost výpovědí obžalovaného Š., popř. vyznění dalších důkazů. Díky tomu pak, dle argumentace obžalovaných, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a z nich potom vyvodil nesprávné právní závěry. V této souvislosti musí odvolací soud v reakci na příslušné pasáže opravných prostředků výše uvedených obžalovaných (vyjma obžalovaných Š. a J., jejichž odvolání jsou zaměřena toliko do výroku o trestu), a opravného prostředku K. B., v obecné rovině uvést, že v postupu orgánů činných v trestním řízení, který je naznačen v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., je vyjádřena jedna ze základních zásad českého trestního řízení, konkrétně zásada volného hodnocení důkazů. Podle této zásady orgány činné v trestním řízení, soud nevyjímaje, hodnotí provedené důkazy výhradně podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a vycházejícího z dokonalé znalosti projednávaného případu a veškeré důkazní materie k němu se vztahující. Navíc je nutno poukázat na skutečnost, že ustálená soudní praxe i konstantní judikatura stojí na stanovisku, že dokonce ani za situace, pokud není skutečný stav věci správně zjištěn a odvolací soud má za to, že tomu je tak proto, že nalézací soud nevyhodnotil správně důkazy ve věci provedené, může odvolací soud toliko upozornit soud prvního stupně, ve kterých směrech má být řízení doplněno, nebo čím je třeba se znovu zabývat, zásadně však nesmí k samotnému způsobu hodnocení důkazů nalézacím soudem udělovat tomuto soudu jakékoli závazné pokyny. Stejně tak je také nutno zdůraznit, že ve stávající trestněprávní teorii i praxi platí nepřekročitelná zásada, že pokud soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., a provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění, nemůže odvolací soud napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným, v úvahu přicházejícím výsledkem. Navíc je nutno zdůraznit, že zákonodárce novelou zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), zákonem č. 265/2001 Sb., poměrně výrazným způsobem omezil možnost odvolacího soudu zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvního stupně. V ustanovení § 263 odst. 7 tr.ř. totiž deklaroval, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud ve veřejném zasedání znovu provede. Koneckonců i aktuální judikatura Ústavního soudu stojí na stanovisku, že zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvního stupně lze pouze tehdy, pokud je takovéto hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Lze tedy říci, že odvolací soud může, pokud se týče hodnotící činnosti soudu prvního stupně, přezkoumávat a následně eventuálně i vytýkat tomuto soudu vady spočívající toliko v tom, pokud soud prvního stupně provede některý důkaz, který posléze nehodnotí, nebo pokud naopak neprovede některý z hodnocených důkazů, popř. pokud je hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem v extrémním rozporu s obsahem těchto důkazů. Budou-li výše uvedené teoretické premisy vztaženy na trestní věc obžalovaných D., V., Mgr. B., N. a R. (kdy, jak již bylo výše uvedeno, obžalovaní Š. a J. svými odvoláními napadli toliko výrok o trestu), potom je třeba podle přesvědčení odvolacího soudu konstatovat, že soud prvního stupně mantinely ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. respektoval. O správnosti tohoto závěru nejlépe svědčí poměrně obsáhlá hodnotící pasáž na str. 59 až 80 odůvodněnínapadeného rozsudku. Z této hodnotící pasáže je dle názoru odvolacího soudu zcela zřejmé, které skutečnosti vzal nalézací soud za prokázané, o které důkazy svůj závěr o vině obžalovaných D., V., Mgr. B., N. a R. zažalovanou trestnou činností opřel, kterým výpovědím uvěřil, kterým naopak ne a proč. V rámci této hodnotící pasáže se nalézací soud také zabýval obhajobou jmenovaných obžalovaných a s touto se vypořádal. Odvolací soud tedy konstatuje, a tím již reaguje na námitky uvedené v opravných prostředcích některých obžalovaných, že oproti jejich názoru je přesvědčen o tom, že odůvodněnínapadeného rozsudku, zejména jeho hodnotící část, splňuje kritéria ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř. Napadený rozsudek nelze dle přesvědčení odvolacího soudu označit za nepřezkoumatelný. Po přezkoumání obsahu odvolání obžalovaných D., V., Mgr. B., N. a R., v těch pasážích, které se dotýkají otázky jejich viny, je možno konstatovat, že tato odvolání jsou v podstatě více či méně rozšířeným opakováním jejich obhajoby z předchozích stadií řízení, když všichni jmenovaní popírají, že by se podíleli na trestné činnosti, kterou byli uznáni vinnými. Jak plyne z odůvodněnínapadeného rozsudku, s touto obhajobou byl nalézací soud obeznámen a vypořádal se s ní. Proto je možné do značné míry na odůvodněnínapadeného rozsudku odkázat. Nad rámec argumentace uvedené v odůvodněnínapadeného rozsudku, zejména v jeho hodnotící části, a v reakci na konkrétní námitky jednotlivých odvolatelů, cítí odvolací soud povinnost uvést následující. Jak již výše naznačil společným jmenovatelem opravných prostředků obžalovaných D., V., Mgr. B., N. a R. a fakticky i K. B. (byť ta ve svém odvolání žádné konkrétní pochybení nalézacímu soudu nevytýká), je nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně hodnotí provedené důkazy, když zejména tito obžalovaní nesouhlasí s tím, jak nalézací soud přistupuje k hodnocení věrohodností výpovědí obžalovaného J. Š. Společným jmenovatelem opravných prostředků jmenovaných obžalovaných je to, že tito s větší či menší intenzitou zpochybňují úvahy soudu stran věrohodnosti obžalovaného Š., či poukazují na skutečnosti, které podle jejich názoru naopak věrohodnost jeho výpovědí zpochybňují. Vytýkají rovněž krajskému soudu, že opřel své závěry o vině prakticky pouze o výpověď obžalovaného Š., když někteří obžalovaní výslovně uvádějí, že podle jejich názoru ani další důkazy ve věci provedené, tedy konkrétně výpověď svědkyně H., popřípadě odposlechy telefonních hovorů, přepisy SMS zpráv, či zachycená emailová korespondence, nejsou důkazy takového charakteru, že by je usvědčovaly ze spáchání trestné činnosti. Obžalovaní (zejména obžalovaní Mgr. B. a R.), také zpochybňují objektivizaci způsobené škody. V reakci na tyto námitky je možno uvést následující. Především, jak již soud odvolací výše zmínil, soud prvního stupně nepominul problematiku věrohodnosti výpovědí obžalovaného J. Š. V rámci odůvodněnínapadeného rozsudku na str. 60 až 61 se krajský soud vypořádává prakticky se všemi rovinami námitek obžalovaných vůči věrohodnosti výpovědí obžalovaného Š., které se posléze objevily v podaných opravných prostředcích. Jak již soud odvolací deklaroval výše, s tímto hodnocením věrohodnosti výpovědí obžalovaného Š. se ztotožňuje, a proto na ně odkazuje. Pokud kupř. obžalovaný Mgr. B. v opravném prostředku konstatuje, že obžalovaný Š. jej křivě obviňuje ze spáchání trestné činnosti, když hovoří o tom, že motivem pro mstu ze strany obžalovaného Š. je údajná krádež 1 milionu Euro ze strany obžalovaného Mgr. B., potom zde je třeba říci, že se nejedná o nic jiného, než o jiné hodnocení týchž důkazů, které již hodnotí soud prvního stupně. Vzhledem k logické návaznosti provedeného hodnocení důkazů k jejich obsahu, soud odvolací se způsobem hodnocení důkazů nalézacím soudem souhlasí. Navíc odvolací soud opakovaně zdůrazňuje, že je ve smyslu § 263 odst. 7 tr.ř. hodnocením důkazů soudem prvního stupně vázán. Je třeba uvést, že s otázkou údajné msty, či jakéhosi zlovolného vztahu obžalovaného Š. vůči obžalovanému Mgr. B., soud prvního stupně v odůvodněnínapadeného rozsudku pracuje. Pokud obžalovaný Mgr. B. v rámci opravného prostředku poukazuje na to, že je nepochopitelné, proč krajský soud přikládá výpovědi obžalovaného Š. zásadní význam a proč ji pokládá za důkaz věrohodný, potom samozřejmě na takovéto hodnocení má obžalovaný Mgr. B. právo. Nicméně stejně tak je třeba uvést, že orgánem, který je nadán oprávněním hodnotit důkazy, je soud prvního stupně a pokud je jeho hodnocení logické a pokud není v rozporu s obsahem provedených důkazů, pak odvolací soud je tímto hodnocením, jak již opakovaně deklaroval, vázán. Nad rámec argumentace uvedené v odůvodněnínapadeného rozsudku a v reakci na námitky obžalovaných stran hodnocení věrohodnosti výpovědí obžalovaného Š. je třeba ještě uvést, že krajský soud, a dlužno dodat, že dle odvolacího soudu naprosto správně, uvádí v odůvodněnínapadeného rozsudku, že výpověď obžalovaného Š. zdaleka není jediným důkazem, který usvědčuje obžalované z vědomého zapojení se do karuselových obchodů s cílem způsobit České republice škodu na dani z přidané hodnoty. Soud prvního stupně správně v daných souvislostech odkazuje zejména na výpověď svědkyně E. H. jak z přípravného řízení, tak u hlavního líčení. Podle přesvědčení odvolacího soudu je výpověď této svědkyně poměrně velmi významná, neboť jmenovaná svědkyně působila jako účetní či asistentka ředitele ve firmě Bladewell, kterou sice formálně zastupoval obžalovaný V., ale která fakticky sloužila jako jakási základna obžalovaného Š. pro řízení všech těchto obchodů. Tato svědkyně, jak vyplývá z její výpovědi a stejně tak z jejich odposlechnutých telefonických hovorů, měla velmi dobrý přehled o pohybech finančních částek na účtech společností, které byly zapojeny do řetězců firem, které jsou popsány v jednotlivých pasážích výroku napadeného rozsudku. Odvolací soud, aniž by hodlal opakovaně reprodukovat výpověď svědkyně H., poukazuje pouze na ty pasáže, ve kterých jmenovaná jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení výslovně uvedla, že ví, že všichni obžalovaní věděli, jak se zboží nakupuje a prodává. Svědkyně uvedla, že informace, které měla ona, měli i všichni ostatní, tedy i obžalovaní Š., V., M., J., D. i Mgr. B. Na těchto svých tvrzeních pak svědkyně setrvala i u hlavního líčení, kdy dokonce opakovaně uvedla, že všichni obžalovaní věděli, kdo s kým obchoduje, kdo komu fakturuje, a dále vypověděla, že určitě obžalovaní mezi sebou věděli, kdo je koncový partner. I touto výpovědí svědkyně H., o jejíž věrohodnosti nemá odvolací soud důvod pochybovat, je vyvrácena obhajoba obžalovaného Mgr. B. v tom smyslu, že se nezajímal, či nevěděl, která je další z firem v řetězci, v němž docházelo k obchodům, popsaným ve výroku napadeného rozsudku. Navíc soud prvního stupně správně odkazuje, jako na další usvědčující důkazy, i na odposlechy telefonních hovorů, přepisy SMS zpráv, popřípadě zachycenou emailovou korespondenci. Nalézací soud příkladmo uvádí některé telefonní hovory mezi obžalovanými i v odůvodněnínapadeného rozsudku (strana 62 až 78). Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na to, že spisový materiál obsahuje daleko větší množství odposlechnutých telefonních hovorů, přepisů SMS zpráv, či zachycené emailové korespondence (srovnej obsah svazků 13 a 14 spisu). Podle přesvědčení odvolacího soudu, které v daném případě koreluje se závěry soudu prvního stupně, obsah těchto telefonických hovorů, SMS zpráv, či emailové korespondence, jednoznačně podporuje výpovědi jak obžalovaného Š., tak svědkyně H. v tom smyslu, že všichni obžalovaní velmi dobře věděli o své vědomé angažovanosti v karuselových obchodech, jejichž cílem bylo způsobit škodu České republice na DPH. Odvolací soud nehodlá zahlcovat odůvodněnísvého rozhodnutí odkazy na jednotlivé telefonní hovory, a proto pouze příkladmo poukazuje na ty telefonní hovory, které vedl obžalovaný Mgr. B. s obžalovanými Š., V., M. či D. Obsah těchto hovorů, SMS zpráv, případně emailové korespondence podle přesvědčení odvolacího soudu podporuje pravdivost verze obžalovaného Š. v tom smyslu, že obžalovaný Mgr. B., stejně jako všichni ostatní obžalovaní, věděli o tom, že celý karuselový obchod funguje na té bázi, jakou nastínil ve své výpovědi obžalovaný Š. Zmíněné důkazy stejně tak dávají podklad pro závěr, že obžalovaný Mgr. B. se na průběhu, a postupem doby i na organizaci těchto obchodů, výrazným způsobem podílel. Soud odvolací v souvislosti s věrohodností výpovědi obžalovaného Š. a naopak vyvrácením obhajoby zejména obžalovaného Mgr. B., ale i dalších obžalovaných, musí učinit odkaz i na výpověď spoluobžalovaného J., který se fakticky ke spáchání trestné činnost doznal. Odvolací soud má na mysli ty pasáže ve výpovědi posledně jmenovaného, v nichž tento popisuje, že na základě pokynu obžalovaného Š. prováděl opakované výběry finančních prostředků v bankách, ať již v českých korunách, nebo Eurech, a to v řádech desítek či stovek tisíc. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na výpověď obžalovaného Š., který rovněž takovéto výběry popisuje. Do protikladu je pak třeba postavit tvrzení obžalovaného Mgr. B. ventilované, ať již před nalézacím soudem, či v opravných prostředcích, v tom smyslu, že činnost obžalovaného Š., popisovaná ve výroku napadeného rozsudku, nemohla být tak výnosná, aby bylo možno uvažovat o profitu v řádech desítek tisíc Euro či stovek tisíc korun. Obžalovaný J., jehož věrohodnost ani obžalovaný Mgr. B., ani ostatní obžalovaní nezpochybňují, vypovídá v těchto souvislostech zcela jasně. Argumentace zejména obžalovaného Mgr. B. stran toho, že obžalovaný Š. je jakýmsi utajeným spolupracovníkem orgánů činných v přípravném řízení, které, s cílem získat jeho nepravdivé výpovědi směřující k usvědčení nevinných osob, jej v řízení favorizují na úkor ostatních obžalovaných, je pak podle přesvědčení soudu odvolacího pouhou spekulací, která nemá žádného reálného podkladu ve spisovém materiálu. Odvolací soud poukazuje na to, že soud prvního stupně, co se týče povědomosti všech obžalovaných o tom, že se účastní na karuselových obchodech, které byly realizovány s cílem způsobit České republice škodu na DPH, správně odkazuje, kromě výpovědi obžalovaného Š., též na výpovědi svědkyně H., popř. odposlechy telefonních hovorů, přepisy SMS zpráv či zachycenou emailovou korespondenci. V této souvislosti je možno reagovat na odvolání obžalovaného V., který argumentuje tím, že žádný důkaz jej neusvědčuje z toho, že by měl povědomost o tom, že firma Bladewell, s.r.o., jejímž byl jednatelem, je zapojena do páchání trestné činnosti formou popsanou ve výroku napadeného rozsudku. Tato argumentace obžalovaného V. není ničím jiným než jiným hodnocením týchž důkazů, které hodnotí soud nalézací. Obžalovaný V. tyto důkazy hodnotí s jiným, pochopitelně pro sebe výhodnějším, výsledkem. Nicméně odvolací soud se neztotožňuje s argumentací obžalovaného V. v tom smyslu, že samotný obžalovaný Š. uváděl, že obžalovaný V. nevěděl, o tom, že se podílí na páchání trestné činnosti. Především v reakci na tuto argumentaci je nutno podotknout, že samotný nalézací soud si byl vědom výpovědí obžalovaného Š. ve vztahu k obžalovanému V. a tyto příslušným způsobem hodnotil. Odvolací soud v této souvislosti zejména poukazuje na přiléhavé a logicky správné hodnocení tzv. „motáku“, tedy dopisu, který obžalovaný Š. psal v době, kdy byli společně s obžalovaným V. vazebně stíháni. Odvolací soud předně souhlasí s tezí nalézacího soudu v tom smyslu, že obžalovaný Š. zjevně nepředpokládal, že zmíněný dopis bude příslušníky vězeňské služby zachycen. Koneckonců ze spisového materiálu plyne, že obžalovaný Š. se zmíněný dopis, poté, co byla jeho existence odhalena, pokusil zničit. Je tedy nutno mít za to, že údaje, uvedené ve zmíněném dopisu, odpovídají skutečnosti. Stejně tak odvolací soud sdílí hodnocení soudu prvního stupně v tom smyslu, že z tohoto dopisu jednoznačně vyplývá, že obžalovaný V. velmi dobře věděl, že je do trestné činnosti zapojen. Navíc v případě tohoto obžalovaného by podle přesvědčení odvolacího soudu k vyvrácení jeho obhajoby postačily již samotné odposlechy telefonních hovorů. Zejména v období března a dubna roku 2011, kdy již docházelo k určitému štěpení ve skupině obžalovaných, vedl obžalovaný V. s obžalovaným Mgr. B. dlouhé hovory, z nichž zcela jednoznačně vyplývá, že velmi dobře věděl o podstatě celé trestné činnosti (viz obsah svazku 13 spisu). O tom, že obžalovaný V. věděl, že je účastníkem na páchání trestné činnosti popsané v napadeném rozsudku, vypovídají i další odposlechnuté telefonní hovory, a to nejen jeho samotného, ale i dalších obžalovaných. Dalším důkazem, usvědčujícím obžalovaného V. ze spáchání trestné činnosti je i výše citovaná výpověď svědkyně H. Výše naznačenými důkazy má tedy odvolací soud, ve shodě se závěrem nalézacího soudu, obhajobu obžalovaného V. za vyvrácenou. Odvolací soud se dále neztotožňuje s argumentací obžalovaného R. v tom smyslu, že výpovědi obžalovaných P. a Š., kteří jej usvědčují ze spáchání trestné činnosti, jsou nevěrohodné. Opětovně je třeba poukázat na to, že obžalovaný R. pouze hodnotí tytéž důkazy s výsledkem pro sebe výhodnějším. Odvolací soud na jiných místech tohoto rozhodnutí opakovaně deklaroval, že orgánem, který je nadán ke kvalifikovanému hodnocení důkazů, je soud prvního stupně, který zmíněné důkazy hodnotí jinak. Nad rámec argumentace uvedené v odůvodněnínapadeného rozsudku ve vztahu k obžalovanému R. je třeba pouze uvést, že obžalovaný Š. v průběhu přípravného řízení výslovně uvedl, že obžalovaný R. věděl, že je zapojen do trestné činnosti. Jako další důkaz, svědčící o zapojení obžalovaného R. do trestné činnosti, popsané ve výroku napadeného rozsudku, je možno vyhodnotit i výpověď spoluobžalovaného M. Stejně tak je možno odkázat na výpověď svědkyně H., která, jak již bylo výše uvedeno, uvedla, že všichni obžalovaní věděli, co je podstatou obchodů, kterých se účastnili. Pokud obžalovaný R. argumentuje tím, že nalézací soud se nikterak nevypořádal s faktem, že byl odvolán z funkce jednatele společnosti Mondal, s.r.o., v dubnu roku 2011, tedy ještě před vypršením zákonné lhůty k podání daňového přiznání, pak tuto argumentaci pokládá odvolací soud za irelevantní. Poukazuje v dané souvislosti na prokázaný fakt, že obžalovaný R., jakožto jednatel společnosti Mondal, s.r.o., velmi dobře věděl, že tato obchodní společnost je zapojena, a to na pozici tzv. ztraceného obchodníka, do systému páchání trestné činnosti s cílem způsobit škodu České republice na DPH. Při této prokázané povědomosti je dle přesvědčení soudu odvolacího lhostejné, zda, případně kdy, byl obžalovaný R. odvolán z funkce jednatele této společnosti. Pokud argumentuje obžalovaný R. v opravném prostředku tím, že na základě příslušné smlouvy převedl společnost Mondal, s.r.o., na obžalovaného P. s tím, že tuto smlouvu předkládá až ve stadiu odvolacího řízení, když předtím ji nemohl předložit proto, že byl ve výkonu trestu, pak tuto argumentaci soud odvolací pokládá za ryze účelovou. Především je zcela liché tvrzení obžalovaného R., že smlouvu dříve předložit nemohl, protože byl ve výkonu trestu. Obžalovaný R. byl totiž ve výkonu trestu i ve fázi, kdy zmíněnou smlouvu, spolu s odvoláním, předložil. Zejména však je nutno poukázat na skutečnost, že v průběhu řízení před krajským soudem argumentoval obžalovaný R. tím, že podpisu této smlouvy byl přítomen svědek V. K., který zároveň může potvrdit okolnosti převodu firmy Mondal, s.r.o., na obžalovaného P., popř. předání účetnictví, dokladů k elektronickému bankovnictví a dalších náležitostí posledně jmenovanému. Svědek K. byl, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení (viz č.l. 6077 verte), vyslechnut nalézacím soudem, a tvrzení obžalovaného R. jednoznačně vyvrátil. Výslovně uvedl, že nebyl přítomen žádnému řešení záležitostí mezi R. a P., ani podpisu jakékoli smlouvy o převodu firmy. Stejně tak jednoznačně uvedl, že před ním jmenovaní obžalovaní nic nepodepisovali. Odvolací soud vyslovuje v daných souvislostech své přesvědčení, že obžalovaný R. si po výslechu svědka K. zjevně uvědomil, že jmenovaný jeho obhajobu nepodpořil. Proto přišel až ve stadiu odvolacího řízení s novou verzí v tom smyslu, že podpisu smlouvy o převodu obchodní společnosti Mondal, s.r.o., byl přítomen O. M. V., který, jak je uvedeno v odvolání obžalovaného R., má trvalé bydliště na Ukrajině. V souvislosti s tím navrhl jeho výslech. Zároveň pak doplnil opravný prostředek listinou, která je nazvána „Smlouva o dočasném předání spol. Mondal, s.r.o.“. K této listině je třeba uvést, že již samo její vyhotovení tak, jak bylo předloženo odvolacímu soudu, vzbuzuje výrazné pochybnosti, neboť do počítačově psaného textu je vtělena rukou psaná doložka, kterou je tento dokument, který jinak není nikterak datován, opatřen datem 10.1.2011. Již sám způsob vyhotovení smlouvy musí pochopitelně vzbudit výrazné pochybnosti o její relevantnosti. Navíc odvolací soud znovu poukazuje na to, že v průběhu řízení před krajským soudem tvrdil obžalovaný R., že podpisu této smlouvy byl přítomen svědek V. K. Teprve poté, co jmenovaný svědek toto tvrzení obžalovaného vyvrátil, přišel obžalovaný s jinou verzí, konkrétně se jménem jiné osoby žijící trvale na Ukrajině, která měla být údajně přítomna podpisu této smlouvy. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že z textu této listiny nevyplývá, že by jejímu podpisu měl být přítomen kdokoli jiný než její účastníci, kterými měli být obžalovaní R. a P. Na základě těchto skutečností nepokládá odvolací soud za nutné doplnit dokazování výslechem O. M. V., jak navrhoval obžalovaný R. Nejzávažnějším důkazem, který vyvrací obhajobu obžalovaného R. v tom smyslu, že předal veškeré kompetence k jednání za firmu Mondal s.r.o., obžalovanému P., je pak obsah protokolu o ústním jednání, které bylo realizováno dne 25.5.2011 na Finančním úřadě Brno I právě s obžalovaným R. (č.l. 4581). V rámci tohoto jednání před orgánem správce daně obžalovaný R. výslovně uvedl, že za spol. Mondal, s.r.o., jednal výlučně on, žádnou plnou moc k jednání za firmu nikomu nedával. Toto jeho tvrzení je pak ve zcela zásadním rozporu s jeho argumentací uplatněnou v průběhu řízení před nalézacím soudem, na níž posléze setrval i v rámci odvolacího řízení, v tom smyslu, že společnost fakticky předal do dispozice obžalovanému P. Odvolací soud také konstatuje, že není relevantní argumentace obžalovaného R. v tom smyslu, že výpověď spoluobžalovaného P. je v rozporu s výpověďmi obžalovaných Š. či M. Pouhým nahlédnutím do obsahu spisového materiálu je zřejmé, že takové rozpory, na které poukazuje obžalovaný R., dohledat nelze. Argumentaci obžalovaného R., uvedenou v podaném odvolání tedy neshledává odvolací soud relevantní. V opravném prostředku obžalovaného N. je argumentováno tím, že z výpovědi obžalovaného Š., popřípadě z odposlechnutých telefonních hovorů (v této souvislosti obžalovaný N. konkrétně poukazuje na odposlechy hovorů z 18.1.2011 a 8.2.2011), nelze dovodit, že by se jmenovaný vědomě podílel na páchání trestné činnosti. Odvolací soud především znovu odkazuje na to, že se jedná o opakování obhajoby obžalovaného z průběhu celého řízení, s níž se soud prvního stupně, v souladu s provedenými důkazy, vypořádal. Odvolací soud, nad rámec argumentace nalézacího soudu poukazuje na samotnou výpověď obžalovaného N. tak, jak ji tento realizoval před nalézacím soudem. Obžalovaný N. totiž v rámci hlavního líčení, pokud popisoval svoje zapojení do obchodů, do nichž jej, jak sám obžalovaný N. doznal, zaangažoval obžalovaný Š., výslovně uvedl, že zpočátku to fungovalo tak, že z pokynu obžalovaného Š. vystavil zálohovou fakturu na firmu FULL POWER a následně přišly peníze na jeho účet. Výslovně také k dotazům předsedy senátu uvedl, že nezjišťoval, zda by měl případně možnost zboží prodat někomu jinému za lepší cenu. Stejně tak vypověděl, že se svými dodavateli o ceně nejednal, to vše řešil obžalovaný Š. Rovněž připustil, že obžalovanému Š. dal přístup k účtu své společnosti, když výslovně uvedl, že v delším časovém úseku řídil výběry z účtu jeho firmy obžalovaný Š. a on měl právo pouze na účet u banky nahlížet, ale nemohl účtem nikterak disponovat. Podle přesvědčení odvolacího soudu, s ohledem na tuto výpověď obžalovaného N., s přihlédnutím k již vícekrát zmíněné výpovědi svědkyně H., a též i k dalším odposlechnutým telefonním hovorům obžalovaného N., je nutno dospět ke stejnému závěru jako dospěl soud prvního stupně, totiž že obžalovaný N. velmi dobře věděl, že je zapojen do systému páchání trestné činnosti s cílem způsobit škodu České republice na DPH. Odvolací soud si nedovede představit situaci, za níž by podnikatel, který hodlá realizovat obchody v souladu se zákonem, připustil situaci, kdy by fakticky neměl kontrolu nad svým podnikáním, přičemž by cenu zboží od jeho dodavatelů určoval jiný subjekt (v daném případě obžalovaný Š.). Takový postup je ve zjevném rozporu se zásadami řádného podnikání. Stejně tak je obtížně přestavitelné, že by se podnikatel, který hodlá řádně podnikat, nezajímal o to, zda by měl eventuálně možnost obchodované zboží prodávat někomu jinému za lepší cenu, než právě společnosti, kterou určil obžalovaný Š. Zejména si odvolací soud nedokáže představit situaci, v níž by řádně podnikající subjekt připustil, že by fakticky neovládal účet své společnosti a měl na něj pouze právo nahlížet. Vycházeje z těchto skutečností v souvislosti s již výše zmíněnou výpovědí svědkyně H. a odposlechnutými telefonními hovory, nelze dospět k jinému závěru, než že obžalovaný N. věděl, že je zapojen do trestné činnosti. Pokud jde o ony odposlechnuté telefonáty, pak zde soud odvolací odkazuje, na rozdíl od samotného obžalovaného, na celou řadu dalších odposlechnutých telefonních hovorů, které vedl obžalovaný N. se spoluobžalovanými Š., D., V. a zejména v měsících březnu a dubnu 2011 s obžalovaným Mgr. B. Zejména ony poslední zmíněné telefonáty, z nichž jednoznačně vyplývá, že obžalovaný Mgr. B. se snažil přebírat iniciativu v obchodech s hutním materiálem a snažil se na svoji stranu získat i obžalovaného N., jednoznačně svědčí o tom, že obžalovaný N. věděl o svém zapojení do systému trestné činnosti. Pokud obžalovaný N. vyslovuje své přesvědčení, že byl uznán vinným na základě tendenčního hodnocení výpovědi obžalovaného Š., potom odvolací soud nemůže než opětovně odkázat na to, že hodnocení provedených důkazů je právem soudu prvního stupně a pokud je hodnocení důkazů v logickém souladu s jejich obsahem (jak tomu v daném případě je), je jím odvolací soud vázán. K hodnocení věrohodnosti výpovědi obžalovaného Š. se odvolací soud vyjádřil výše. Odvolací soud také nesouhlasí s tvrzením obžalovaného N., že neexistují žádné důkazy, které by jej usvědčovaly, vyjma výpovědi obžalovaného Š. V daných souvislostech odvolací soud znovu odkazuje na výpověď svědkyně H., popř. odposlechy telefonních hovorů. Nelze také souhlasit s tvrzením obžalovaného N., že nalézací soud nekriticky přejal hodnocení obsahu odposlechnutých telefonních hovorů, popřípadě zachycené emailové korespondence, tak jak je hodnotí orgány činné v přípravném řízení. Je sice skutečností, že policejní orgán opatřil prakticky každý přepis odposlechnutého telefonního hovoru svým komentářem, nicméně z odůvodněnínapadeného rozsudku rozhodně nevyplývá, že by nalézací soud takováto vysvětlení mechanicky přejal. Naopak, z výše zmíněné hodnotící pasáže napadeného rozsudku plyne, že nalézací soud zasadil obsah odposlechnutých telefonátů, SMS zpráv, či zachycené emailové korespondence do kontextu ostatních důkazů. Odvolací soud tedy nemá námitky obžalovaného N. za relevantní. Pokud jde o opravný prostředek obžalovaného D., potom v něm obžalovaný především zpochybňuje, že by byla prokázána jeho společná dohoda s ostatními spoluobžalovanými na páchání trestné činnosti. V této souvislosti vytýká i tento obžalovaný nalézacímu soudu, že výpověď obžalovaného Š. hodnotí nekriticky, když má za to, že výpověď obžalovaného Š. je motivována jeho snahou zavděčit se orgánům činným v trestním řízení. V reakci na tuto rovinu obhajoby je především třeba říci, že jak obžalovaný Š., tak svědkyně H. jednoznačně popisují roli obžalovaného D. tak, že i tento obžalovaný věděl, že je zapojen do trestné činnosti. Navíc věrohodnost výpovědi obžalovaného Š., který označoval obžalovaného D. jako člověka, který ať již sám, či posléze ve spolupráci s obžalovaným Mgr. B. organizoval a řídil přepravu zboží zejména ze Spolkové republiky Německo do České republiky, jednoznačně podporují odposlechnuté telefonní hovory, ze kterých je zcela evidentní, že obžalovaný D. (ve spolupráci s obžalovaným Mgr. B.), se staral o přepravu zboží na území ČR. O jeho povědomosti o celém systému trestné činnosti a zejména o jejím financování, velmi jasně svědčí odposlechy telefonních hovorů mezi ním a spoluobžalovaným J. Tvrzení obžalovaného D. o tom, že obžalovaný Š. vypovídá s cílem zavděčit se orgánům činným v přípravném řízení, je pak pouhou spekulací, která nemá žádného reálného odrazu ve spisovém materiálu. Odvolací soud nesouhlasí s tvrzením obžalovaného D., že odposlechy telefonních hovorů, případně e-mailové korespondence nesvědčí o jeho zapojení do trestné činnosti, když podle názoru odvolacího soudu opak je pravdou. Totéž platí i o hodnocení výpovědi svědkyně H. Ze všech výše naznačených důvodů tedy odvolací soud nepokládá odvolání obžalovaného D. za důvodné. Pokud jde o opravný prostředek obžalovaného Mgr. B., pak ten kromě námitek, na které bylo reagováno výše, v opravném prostředku, který byl zpracován jeho obhájkyní, argumentuje tím, že skutková věta napadeného rozsudku je nepřehledná, neodráží zjištěný skutkový děj, vůči obžalovanému Mgr. B. je zcela nesrozumitelná a obsahuje celou řadu údajů, které jsou nadbytečné a pouze zahlcují skutkovou větu. Obžalovaný Mgr. B. dále namítá, že z rozsudku není zřejmé, jakým konkrétním nezákonným jednáním měl spáchat trestnou činnost, která je mu kladena za vinu. Odvolací soud s touto argumentací nesouhlasí. Podle jeho názoru skutková věta napadeného rozsudku beze zbytku splňuje kritéria ustanovení § 120 odst. 3 tr.ř. Podle přesvědčení odvolacího soudu lze ze skutkové věty bez jakýchkoli pochybností zjistit označení trestného činu, kterým byl obžalovaný uznán vinným, a to nejen jeho zákonným pojmenováním ale i přesnou specifikací místa, času, způsobu spáchání, eventuálně i uvedením jiných skutečností, kterých je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Podle názoru soudu odvolacího skutková věta napadeného rozsudku, byť rozsáhlá (nicméně rozsah skutkové věty odpovídá rozsahu spáchané trestné činnosti), velmi přesně odráží způsob, jakým se obžalovaný Mgr. B. podílel na spáchání trestné činnosti. Na námitku obžalovaného Mgr. B., že skutková věta je pouhou fikcí orgánů činných v trestním řízení, když o tomto hovoří pouze obžalovaný Š., reagoval odvolací soud již výše. V této části odůvodněnísvého rozhodnutí pouze opakuje, že podle jeho názoru je výpověď obžalovaného Š., ve světle dalších důkazů, co do popisu zapojení obžalovaného Mgr. B. do trestné činnosti, věrohodná. Stejně tak lze reagovat na další tvrzení obžalovaného Mgr. B. v tom smyslu, že chybí jakýkoli důkaz, který by, s oporou v provedených důkazech, spojoval společnosti fakticky krátící daň z přidané hodnoty (Mondal, FULL POWER, ROBKO či Bladewell), s činností samotného obžalovaného, popř. jakýkoli důkaz o tom, že se obžalovaný podílel na dělení výnosu z této trestné činnosti. Zde obžalovaný fakticky pouze opětovně zpochybňuje věrohodnost výpovědi obžalovaného Š. K této argumentační rovině se soud odvolací již výše vyjádřil, a proto na svoji argumentaci odkazuje. V další části opravného prostředku potom obžalovaný Mgr. B. argumentuje tím, že v rozsudku chybí jakákoli pasáž, z níž by bylo patrno, v čem spočívá údajná spekulativnost obchodů společnosti COMERCIO Zlín, a.s. V této souvislosti poukazuje na to, že není pochyb o tom, že obchody s hutním materiálem mezi společnostmi uvedenými ve výroku reálně probíhaly, přičemž dle jeho mínění daňový zločin může vzniknout pouze u té společnosti v řetězci, která daň zkrátí, nebo která vyláká neoprávněnou daňovou výhodu. Podle tvrzení obžalovaného Mgr. B. pak rozsah zkrácení daně může být pouze v takové výši, v jaké ji konkrétní subjekt z daného řetězce neodvede, přestože tak měl učinit. V této souvislosti argumentuje obžalovaný tím, že samotná realizace řetězových či karuselových obchodů v žádném případě nemůže být nezákonná a samotná účast na těchto obchodech ještě nemůže zakládat jeho trestní odpovědnost. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že v obecné rovině jsou úvahy o tom, že účast jakéhokoli subjektu na karuselových obchodech, není trestná, správné. Stejně tak jsou v obecné rovině adekvátní úvahy v tom smyslu, že by rozsah zkrácení daně měl být stanoven pouze v takové výši, v jaké ji konkrétní subjekt v řetězci neodvede. Nicméně tato argumentace je lichá v dané konkrétní věci. Je totiž nutno si uvědomit, že obžalovaný Mgr. B. zcela pomíjí prokázaný fakt, že se úmyslně a s plným vědomím podílel na dlouhodobé a opakující se trestné činnosti spočívající v oněch tzv. karuselových obchodech, a to s vědomím, že činnost těchto karuselových obchodů bude směřovat ke způsobení škody na DPH ke škodě České republiky. Odvolací soud znovu opakuje, že vědomá účast obžalovaného Mgr. B. na těchto obchodech je prokazována výpověďmi obžalovaných Š. a J., svědkyně H., odposlechy telefonních hovorů, přepisy SMS zpráv a zachycenou emailovou korespondencí. Vycházeje z těchto důkazů, je nutno uzavřít závěr, že společnost COMERCIO a.s., byla zapojena jako jedna z firem do řetězce karuselových obchodů, realizovaných s cílem způsobit škodu na DPH. S ohledem na to nemůže obstát argumentace obžalovaného, že mělo být zkoumáno, v jaké výši případně každá jednotlivá obchodní společnost, zapojená do řetězce, zkrátila DPH. Obžalovaný Mgr. B. (podobně jako obžalovaný V.), dále zpochybňuje způsob, jakým byla vyčíslena způsobená škoda na DPH. V této souvislosti odvolací soud především poukazuje na to, že se k této problematice již vyjádřil výše. Odvolací soud pouze opakuje, že podle jeho přesvědčení, které v daném případě koreluje s přesvědčením soudu prvního stupně, není třeba v dané trestní věci k objektivizaci škody způsobené na dani z přidané hodnoty zpracovat jakýkoli znalecký posudek. I odvolací soud souhlasí s argumentací krajského soudu v tom smyslu, že s ohledem na charakter daně z přidané hodnoty, která je zákonem o dani z přidané hodnoty stanovena jako fixní položka, je možno výši škody na DPH zjistit prostým numerickým výpočtem. Jak již bylo výše argumentováno, nalézací soud provedl k důkazu příslušné faktury, z nichž lze zjistit výši škody na DPH. Pokud obžalovaný Mgr. B. argumentuje tím, že ke zkrácení daně by mohlo dojít pouze v rozsahu, v němž některý ze subjektů zařazených do řetězce tuto daň neodvedl, pak s tímto závěrem souhlasit nelze. Opětovně je nutno poukázat na prokázanou skutečnost, že všichni obžalovaní, kteří ať již formálně, či fakticky zastupovali jednotlivé obchodní společnosti, které byly zařazeny do obchodních řetězců, v jejichž rámci probíhaly karuselové obchody, velmi dobře věděli, že řetězce těchto firem realizující karuselový obchod, jsou sestaveny pouze a výlučně s cílem způsobit škodu na dani z přidané hodnoty ke škodě České republiky. Díky tomu se všichni obžalovaní podíleli každý svým dílem na tomto konečném cíli. Podle přesvědčení odvolacího soudu nelze právě s ohledem na prokázané spolupachatelství jednotlivých obžalovaných vytrhávat z onoho řetězce propojených firem jednotlivé obchodní společnosti, a zkoumat, v jaké konkrétní výši každá jednotlivá obchodní společnost případně zkrátila DPH. Jak již bylo výše uvedeno, společným cílem jednání všech obžalovaných, kteří zastupovali obchodní společnosti zapojené do karuselových obchodů, bylo způsobit škodu na dani z přidané hodnoty, a tudíž je nutno na celou způsobenou škodu nahlížet jako na škodu, která byla způsobena společným jednáním všech obžalovaných reprezentujících všechny do systému zapojené právnické osoby. Odvolací soud nesouhlasí s tvrzením obžalovaného Mgr. B., že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný s ohledem na svoji údajnou zmatečnost či nepřehlednost. Naopak, podle přesvědčení odvolacího soudu, které bylo výše rozvedeno, soud prvního stupně v hodnotící pasáži odůvodněnípřesvědčivě a podrobně rozvedl, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obžalovaného Mgr. B. Pokud jmenovaný obžalovaný v rámci svého vlastnoručně sepsaného opravného prostředku provedl jakýsi rozbor obchodů, kterým hodlal prokázat, že tvrzení obžalovaného Š. o výtěžnosti těchto obchodů nemůže být pravdivé, potom je třeba poukázat na již citovanou výpověď obžalovaného J., který ve shodě s výpovědí obžalovaného Š. a koneckonců i ve shodě s obsahem odposlechnutých telefonických hovorů popsal, že to byl právě on, který opakovaně vybíral z účtů firem FULL POWER či ROBKO finanční prostředky v řádu desítek tisíc Euro či stovek tisíc korun, které byly profitem z trestné činnosti. Tvrzení obžalovaného J. tedy podporuje výpověď obžalovaného Š. a zároveň vyvrací argumentaci obžalovaného Mgr. B., že obchody tak, jak je popisuje obžalovaný Š., nemohly být natolik výnosné. V souvislosti s výnosností obchodů poukazuje odvolací soud i na odposlechnuté telefonické hovory zejména mezi obžalovanými Š. a N. V těchto hovorech obžalovaný Š. opakovaně uváděl, že na účtu obchodní společnosti Slovak Metal Trading, kterou zastupoval obžalovaný N., jsou finanční prostředky ve značně vysokých objemech. Odvolací soud dále nesouhlasí s tím, jak obžalovaný Mgr. B. hodnotí obsah tzv. „motáku“, tedy dopisu, který adresoval obžalovaný Š. obžalovanému V., a který byl zachycen příslušníky vězeňské služby. Odvolací soud předně v této souvislosti odkazuje na svoji argumentaci k tomuto dopisu, v té pasáži tohoto rozhodnutí, která se týká obžalovaného V. Odvolací soud dále poukazuje na to, že soud prvního stupně obžalovaného Š. k obsahu dopisu vyslechl. Podle přesvědčení odvolacího soudu nelze hodnocení obsahu zmíněného dopisu nalézacím soudem pokládat na nesprávné, či rozporné s jeho obsahem. Odvolací soud se naopak s tím, jak soud prvního stupně obsah tohoto dopisu hodnotí, ztotožnil. Konečně odvolací soud cítí povinnost vyjádřit se k přípisu, který je nazván „Odborné vyjádření daňového poradce“, a který tvoří přílohu písemnosti nazvané „Doplnění č. 6 k odvolání“ obžalovaného Mgr. B. Především je třeba uvést, že z onoho tzv. odborného vyjádření jednoznačně vyplývá, že daňový poradce řeší nikoli otázky odborné, ale otázky ryze právní, k jejichž zodpovězení je příslušný toliko orgán činný v trestním řízení, v daném případě soud. Navíc z části odborného vyjádření, nazvané „informační zdroje“ vyplývá, že daňový poradce měl mít údajně k dispozici kompletní trestní spis sp.zn. 61 T 32/2012. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by zpracovatel tohoto odborného vyjádření Ing. Gabriel kdykoli nahlížel do spisu, když ani nemá k takovémuto postupu zákonné oprávnění. Ze spisového materiálu také nevyplývá, že by, ať již samotný obžalovaný Mgr. B., či jeho obhájkyně, JUDr. Rejžková, vytvořili kopii celého kompletního spisového materiálu, který čítá cca 6.700 stran, a tento následně předložili zpracovateli odborného vyjádření. Je tedy otázkou, z jakých informačních zdrojů zpracovatel odborného vyjádření vycházel. Zásadní však je to, co bylo uvedeno v úvodu této pasáže, totiž že zmíněné odborné vyjádření neřeší odborné otázky, ale otázky ryze právní, které již zodpověděl nalézací soud. Proto k tomuto odbornému vyjádření soud odvolací nikterak nepřihlížel. Tuto pasáž svého rozhodnutí tedy uzavírá odvolací soud konstatováním, že neshledal relevantními námitky obžalovaného Mgr. B., směřující proti výroku o vině napadeného rozsudku. Odvolání manželky obžalovaného Mgr. B., K. B. je, jak vyplývá z jeho obsahu, zaměřeno prioritně proti výroku o vině v napadeném rozsudku, který se týká jmenovaného obžalovaného. K. B. však ve svém odvolání nevytýká nalézacímu soudu žádná konkrétní pochybení. Pouze v obecné rovině uvádí, že soud prvního stupně svým rozsudkem nespravedlivě odsuzuje nejen obžalovaného Mgr. B., ale především jejich děti. Odvolatelka dále nesouhlasí s hodnocením důvěryhodnosti svého manžela nalézacím soudem. Konečně vyslovuje své přesvědčení, že její manžel neobdržel finanční prostředky v rozsahu, který uvádí krajský soud. V reakci na tyto odvolací námitky musí především odvolací soud odkázat na výše naznačené pasáže tohoto rozhodnutí, v nichž se vypořádává s námitkami zejména obžalovaného Mgr. B., ale i ostatních obžalovaných, které atakují postup nalézacího soudu při hodnocení provedených důkazů. Opravný prostředek K. B. totiž není ničím jiným než jiným hodnocením stejných důkazů, které již zhodnotil nalézací soud. Odvolací soud již výše vyjádřil své přesvědčení, že hodnocení důkazů nalézacím soudem odpovídá kritériím ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. V hodnotícím procesu soudu prvého stupně nelze shledávat znaky svévolného, či selektivního hodnocení důkazů. Krajský soud, jak již bylo výše popsáno, pracoval s obhajobou obžalovaného Mgr. B., hodnotil ji ve světle ostatních důkazů a v hodnotící pasáži svého rozsudku přesvědčivě vyložil, proč pokládá tuto obhajobu za vyvrácenou. Tvrzení K. B., že nalézací soud vydal ve vztahu k jejímu manželovi nespravedlivý rozsudek, je z pohledu jejího blízkého vztahu k obžalovanému Mgr. B. jistě lidsky pochopitelné. Nicméně odvolací soud musí znovu zopakovat, že podle jeho přesvědčení, založeném na znalosti spisového materiálu, zhodnotil nalézací soud důkazy, ve vztahu k posledně jmenovanému obžalovanému, v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. Pokud následně, na základě zhodnocení provedených důkazů, dospěl k závěru o vině obžalovaného Mgr. B. trestnou činností popsanou ve výroku napadeného rozsudku, pak tyto jeho hodnotící závěry je nutno označit za správné a zákonné. Na námitku odvolatelky, že její manžel neinkasoval z trestné činnosti tolik finančních prostředků, jak uvádí nalézací soud, odvolací soud také v předchozích pasážích tohoto rozhodnutí reagoval. Pouze stručně tedy opakuje, že z výpovědi obžalovaného Š., která je v části, týkající se výběrů finančních prostředků, podporována výpovědí obžalovaného J., plyne, že obžalovaný Mgr. B. skutečně přijímal za svoji účast, potažmo účast obchodní společnosti COMERCIO a.s., v systému karuselových obchodů, nemalé částky. To, že obžalovaný Mgr. B. inkasoval z obchodů, popsaných ve výroku rozsudku finanční prostředky, plyne i z odposlechnutých telefonních hovorů, či zachycených SMS zpráv, jejichž přepisy jsou uvedeny ve spise. Odvolací soud již výše poukázal na odposlechnutý telefonní hovor mezi obžalovanými Mgr. B. a M., z něhož plyne, že Mgr. B. se nechtěl o karuselových obchodech, před členy své rodiny, s obžalovaným M. bavit. V souvislosti s obsahem zmíněného telefonátu nelze než znovu zopakovat názor odvolacího soudu v tom smyslu, že pokud by obchody, v nichž byli obžalovaní Mgr. B. a M. zainteresováni, byly bezproblémové, pak by nebyl nejmenší důvod je před členy rodiny obžalovaného Mgr. B. tajit. Ze všech naznačených důvodů tedy pokládá odvolací soud odvolání manželky obžalovaného Mgr. B., K. B., za nedůvodné. Odvolací soud tedy tuto pasáž svého rozhodnutí uzavírá konstatováním, že podle jeho přesvědčení soud prvního stupně zhodnotil provedené důkazy způsobem, který odpovídá kritériím ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., a jeho hodnocení je v logickém souladu s obsahem provedených důkazů. Na základě postupu konformního ke kritériím § 2 odst. 6 tr.ř. pak nalézací soud ustálil skutkový děj, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tento skutkový děj byl posléze předmětem právního posouzení. Podle přesvědčení odvolacího soudu soud nalézací nepochybil, pokud jednání všech obžalovaných podřadil pod skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku ve znění zákona č. 40/2009 Sb., spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku. Soud prvního stupně se sice stručně, ale přesto náležitě vypořádal s jednotlivými znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu a důvodně dospěl k závěru o nutnosti aplikace kvalifikované skutkové podstaty, ať již ve smyslu ustanovení § 240 odst. 2 písm. a) tr.zákoníku (spáchá-li čin uvedený v odst. 1 nejméně se dvěma osobami), či ustanovení § 240 odst. 3 tr.zákoníku (spáchá-li čin uvedený v odst. 1 ve velkém rozsahu). Soud prvního stupně správně, s odkazem na výkladové ustanovení § 138 odst. 1 tr.zákoníku, dospívá k závěru, že všichni obžalovaní svým jednáním způsobili škodu velkého rozsahu, kterou se rozumí škoda nejméně v částce 5 mil. Kč. Při úvahách o zavinění dospěl krajský soud ke správnému závěru, že všichni obžalovaní spáchali trestnou činnost, kterou byli uznáni vinnými, ve formě úmyslu přímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku. Pokud zejména obžalovaný Mgr. B. argumentoval tím, že jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě, nepostihuje všechny znaky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, potom odvolací soud s touto argumentací nesouhlasí. Poukazuje na to, že skutková věta, jak již bylo výše uvedeno, odráží roli obžalovaného Mgr. B. v celé věci, kterou soud prvního stupně správně hodnotí jako roli poměrně významnou, rozhodně významnější než byla role kupř. obžalovaných P., D. či V. Odvolací soud souhlasí s takovýmto hodnocením, když poukazuje zejména na odposlechy telefonních hovorů především z období měsíců března a dubna 2011, v nichž byla zcela zřejmá snaha obžalovaného Mgr. B. převzít iniciativu v těchto obchodech na sebe a realizovat je ve spolupráci s obžalovanými M. a N., bez participace obžalovaných Š. a V. Obžalovaný Mgr. B. také argumentuje tím, že na jeho straně nebyly nalézacím soudem dostatečně prokázány znaky spolupachatelství ve smyslu § 23 tr.zákoníku. V této souvislosti je třeba především poukázat na vlastní dikci ustanovení § 23 tr.zákoníku, kde je definován pojem spolupachatel. Zákonodárce v tomto ustanovení deklaruje, že „byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama“. S ohledem na to, jak je vymezena, a dlužno říci, že v naprostém souladu s obsahem provedených důkazů, skutková věta napadeného rozsudku, je nutno mít dle přesvědčení odvolacího soudu za jednoznačně prokázané, že obžalovaný Mgr. B. se prokazatelně podílel na jednání, které ve svých konečných důsledcích znamenalo naplnění všech znaků výše naznačeného trestného činu. Jeho konkrétní zapojení do systému páchání trestné činnosti vyplývá z příslušných skutkových vět napadeného rozsudku. Je evidentní, že obžalovaný Mgr. B. zapojil obchodní společnosti COMERCIO, a.s., v níž vykonával funkci předsedy představenstva, do karuselových obchodů, a to při prokázaném vědomí toho, že tyto karuselové obchody slouží pouze a jedině ke způsobení škody na DPH ke škodě České republiky. Právě v tomto jednání obžalovaného Mgr. B. je třeba shledávat znaky spolupachatelství na trestném činu dle § 23 tr.zákoníku. Odvolací soud tedy uzavírá, že podle jeho názoru nelze v úvahách a následně i závěrech nalézacího soudu, týkajících se právní kvalifikace jednání všech obžalovaných, shledávat vad či pochybení. Díky tomu pak nebyl důvod rušit napadený rozsudek ve vztahu k výroku o vině ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. Pokud se týče výroků o trestech ve vztahu k jednotlivým obžalovaným, pak zde již je třeba soudu prvního stupně vytknout určitá pochybení předpokládaná v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. (v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona). Především za důvodné má odvolací soud námitky obžalovaného Š. a státního zástupce týkající se toho, že jak obžalovanému Š., tak obžalovanému N. měl být, při respektování podmínek ustanovení § 43 odst. 2 tr.zákoníku, uložen soudem prvního stupně souhrnný trest. V případě obžalovaného Š. měl být souhrnný trest uložen ve vztahu k předchozímu odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 4.9.2012, č.j. 61 T 11/2012-2851, a v případě obžalovaného N. ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26.9.2012, sp.zn. 52 T 8/2009. Koneckonců sám nalézací soud na str. 82 a 86 odůvodněnínapadeného rozsudku konstatuje, že si byl vědom toho, že měl při plném respektování výše uvedeného zákonného ustanovení uložit, jak obžalovanému Š., tak obžalovanému N., souhrnný trest ve vztahu ke shora naznačeným odsouzením. Soud prvního stupně neuložení souhrnného trestu ani jednomu ze jmenovaných odůvodnil tím, že řízení proti obžalovanému V. bylo v této trestní věci vedeno vazebně. S ohledem na to, že v době vynesení napadeného rozsudku nebylo nalézacímu soudu zřejmé, zda v relativně blízké časové návaznosti bude rozhodnuto, ať již o odvolání proti rozsudku ve věci obžalovaného Š., či o odvolání ve věci obžalovaného N., proto v rámci urychlení řízení nevyčkal rozhodnutí odvolacích soudů o odvoláních obžalovaných Š. a N. ve výše uvedených trestních věcech. Nalézací soud argumentoval tím, že toto pochybení může napravit soud odvolací. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na to, že tento postup soudu prvního stupně je pochopitelný, pokud jde o jeho snahu o urychlení vazebního řízení. Na druhé straně je nutno tento postup hodnotit jako zjevné porušení zákona, konkrétně porušení podmínek § 43 odst. 2 tr.zákoníku. Do budoucna bude třeba, aby se nalézací soud takovéhoto postupu vyvaroval. Již z těchto důvodů tedy nemohl napadený rozsudek ve vztahu k výrokům o trestu u obžalovaných Š. a N. obstát. Navíc odvolací soud poukazuje na to, že podle jeho přesvědčení krajský soud pochybil, pokud uložil obžalovanému N. za podmínek § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest v úhrnné výměře 500 tis. Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 100 dnů. V této souvislosti je nutno poukázat na samotné odůvodněnínapadeného rozsudku, kde na str. 86 soud prvního stupně výslovně uvádí, že obžalovaný N. zjevně páchal trestnou činnost ze zištného motivu, a proto jsou u něj dány podmínky pro uložení peněžitého trestu. Nicméně, jak nalézací soud výslovně uvádí, nezjistil majetkové poměry obžalovaného N. V této souvislosti je nutno mít za relevantní tu část námitek odvolání posledně jmenovaného obžalovaného v tom směru, že takovýto postup je nutno hodnotit jako nejméně diskutabilní, ne-li nezákonný. Je sice pravdou, že při ukládání peněžitého trestu je možno vycházet z odhadu soudu (viz podmínky § 68 odst. 4 tr.zákoníku). Nicméně v této souvislosti stojí právní teorie na stanovisku, že stanovení příjmů obžalovaného, případně jeho majetku, eventuálně výnosů z něj, jakož i jiných podkladů rozhodných pro určení výše jedné denní sazby peněžitého trestu a v konečném důsledku pro určení výše peněžitého trestu jako takového odhadem soudu bude přicházet v úvahu pouze za situace, kdy nebudou k dispozici žádné nebo nedostatečné podklady ke zjištění příjmů obžalovaného, případně majetkových poměrů apod. (Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. § 68 odst. 4, Komentář, str. 785, I. vydání, Praha : C.H. Beck, 2009). Navíc je třeba uvést, že stanovení majetkových poměrů obžalovaného odhadem soudu bude připadat v úvahu zejména v případě, pokud pachatel trestného činu neposkytne ve směru zjištění svých majetkových poměrů potřebnou součinnost. Taková situace však dle přesvědčení soudu odvolacího v daném případě nenastala. Odvolací soud poukazuje na to, že ve spisovém materiálu absentuje hlubší zkoumání soudu prvního stupně ve smyslu zjištění aktuálních majetkových poměrů obžalovaného N., o čemž koneckonců svědčí i pasáž odůvodněnínapadeného rozsudku, v níž nalézací soud konstatuje, že nedokázal majetkové poměry jmenovaného přesně zjistit. Za dané situace není podle názoru odvolacího soudu možné s plnou mírou odpovědnosti ukládat obžalovanému N. peněžitý trest, navíc ve výměře, která rozhodně není zanedbatelná. Dalším pochybením, které bylo ze strany soudu prvního stupně shledáno ve vztahu k uloženým trestům, je pochybení týkající se uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty ve smyslu § 71 odst. 1 tr. zákoníku, který byl uložen, ve vztahu k nemovitostem specifikovaným ve výroku rozsudku, obžalovanému V. V této souvislosti má odvolací soud za relevantní námitky jmenovaného obžalovaného v tom smyslu, že nalézací soud nikterak nezkoumal hodnotu zmiňované nemovitosti a zároveň, že v odůvodněnínapadeného rozsudku krajský soud sám uvádí, že nebyl schopen přesně zjistit, jaká byla výše profitu, který měl obžalovaný V. získat z trestné činnosti. Pokud totiž soud prvního stupně na straně 84 odůvodněníuvádí, že podle jeho přesvědčení byl profit obžalovaného V. zhruba ve výši 1 až 3 % z obratu karuselových obchodů, což mělo reprezentovat částku přibližně v řádu milionů korun, pak je třeba říci, že takovýto údaj z žádného důkazu nevyplývá. Sám obžalovaný V. popírá, že by se na trestné činnosti podílel a o jeho odměňování vypovídá pouze obžalovaný Š. Ten hovoří o tom, že obžalovaného V. odměňoval nepravidelně, a to částkami, které oscilovaly mezi několika tisíci až několika desítkami tisíc korun. Odvolací soud si je samozřejmě vědom obsahu odposlechnutých telefonních hovorů, ze kterých vyplývá, že obžalovaný V. disponoval poměrně významnými částkami (minimálně v jednom případě svědkyně H. hovořila o tom, že obžalovaný V. společně s obžalovaným Š. vybrali v hotovosti částku cca 3 mil. Kč, kterou zřejmě prohráli v nějaké herně). Takovýto údaj ovšem podle přesvědčení soudu odvolacího není pro stanovení adekvátnosti mezi hodnotou nemovitostí, vůči nimž byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a zjištěným profitem obžalovaného V. z trestné činnosti, údajem dostatečně přesným. Pochybení, které shledává odvolací soud na straně soudu prvního stupně při ukládání tohoto trestu, spočívá v tom, že krajský soud nezjistil adekvátnost mezi hodnotou nemovitostí, ve vztahu k nimž byl vysloven trest propadnutí náhradní hodnoty, a výší profitu, který obžalovaný V. získal z trestné činnosti. Z příslušných pasáží z odůvodněnínapadeného rozsudku na straně 84 nevyplývá, na základě jakých konkrétních skutečností dospěl nalézací soud k závěru o tom, že hodnota nemovitostí, vůči nimž byl trest propadnutí náhradní hodnoty vysloven, odpovídá výši profitu, který získal obžalovaný V. z trestné činnosti. Všechny výše uvedené vady jsou vadami, které je nutno podřadit pod ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. S ohledem na tyto vady nemohl napadený rozsudek obstát v celém výroku o trestu týkajícím se obžalovaných Š. a N. a ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty ve vztahu k obžalovanému V. Odvolací soud, v reakci na výše zmíněné pochybení nalézacího soudu stran neuložení souhrnného trestu obžalovaným Š. a N., v rámci veřejného zasedání doplnil dokazování jednak podstatným obsahem spisu Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp.zn. 61 T 11/2012, zejména rozsudkem zmíněného soudu ze dne 4.9.2012, č.j. 61 T 11/2012-2851, a na něj navazujícím rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.5.2013, sp.zn. 1 To 50/2012. Tímto rozsudkem rozhodl Vrchní soud v Olomouci o odvolání, kromě jiných, též obžalovaného J. Š., proti výše naznačenému rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, a to tak, že z podnětu podaných odvolání ve vztahu k obžalovanému J. Š. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr.ř. částečně zrušil a sám za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl tak, že obžalovaného J. Š. uznal vinným ze spáchání organizátorství zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku. Uložil obžalovanému Š. za tento zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku, podle § 240 odst. 3 tr.zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr.zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon zařadil obžalovaného do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku. Dále pak uložil obžalovanému trest zákazu činnosti. Odvolací soud dále doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26.9.2012, č.j. 52 T 8/2009-5616, kterým byl obžalovaný N. uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku a odsouzen podle § 240 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále pak odvolací soud doplnil dokazování navazujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4.2013, sp.zn. 3 To 22/2013, kterým bylo podle § 256 tr.ř. zamítnuto odvolání obžalovaného S. N. proti výše naznačenému rozsudku. Na základě takto doplněného dokazování mohl pak soud odvolací, po zrušení napadeného rozsudku ve vztahu k obžalovaným Š. a N. ve výrocích o uložených trestech (§ 258 odst. 1 písm. d/, odst. 2 tr.ř.), rozhodnout za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. sám. Odvolací soud především oběma obžalovaným uložil za podmínek § 43 odst. 2 tr.zákoníku souhrnný trest jednak za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, ohledně něhož zůstal u obou jmenovaných výrok o vině nezměněn, a dále za sbíhající se trestnou činnost, kterou byli uznáni vinnými výše citovanými rozhodnutími Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně a Vrchního soudu v Olomouci (obžalovaný Š.), popřípadě Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci a Vrchního soudu v Praze (obžalovaný N.). Obžalovanému Š. byl uložen souhrnný trest rovněž ve vztahu ke sbíhajícímu se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23.3.2011, č.j. 34 T 46/2011-23, který byl doručen obžalovanému dne 30.8.2011. Pokud jde o vlastní výměru uložených trestů, pak v případě obžalovaného Š. soud odvolací přihlédl především k těm polehčujícím okolnostem, které zohlednil již soud prvního stupně. Soud odvolací tím má na mysli především doznání obžalovaného a spolupráci obžalovaného Š. s orgány činnými v trestním řízení. Je třeba říci, že nebýt výpovědi jmenovaného, pak by bylo poměrně obtížné rozkrýt celou strukturu spáchané trestné činnosti a podíl jednotlivých pachatelů na ní. S ohledem na to je doznání obžalovaného nutno skutečně hodnotit jako velmi významnou polehčující okolnost. Tato skutečnost se pak nutně musela odrazit i při vlastní výměře uloženého trestu odnětí svobody. Soud odvolací samozřejmě na druhé straně nepřehlédl okolnosti, které zvyšují stupeň společenské škodlivosti jednání obžalovaného Š. Odvolací soud tím má na mysli to, že se jmenovaný v relativně krátké době dopustil dvou zvlášť závažných úmyslných trestných činů, a to obdobným způsobem. V obou případech navíc figuroval jako řídící prvek celé zločinecké struktury. Tyto okolnosti odvolací soud také zohlednil. Opakovaně nicméně zdůrazňuje, že s ohledem na význam doznání a spolupráce obžalovaného Š. při rozkrývání trestné činnosti dalších spolupachatelů, převážily při ukládání trestu okolnosti polehčující. Proto odvolací soud uložil obžalovanému Š. v rámci trestní sazby § 240 odst. 3 tr.zákoníku (5 až 10 let odnětí svobody), za podmínek § 43 odst. 2 tr.zákoníku, souhrnný trest ve výměře 7 roků a 10 měsíců, tedy těsně nad polovinou zákonem stanovené trestní sazby. Takto uložený trest pokládá odvolací soud za úměrný všem okolnostem případu, jakož i sumě polehčujících i přitěžujících okolností v dané věci. Pro výkon uloženého trestu pak zařadil obžalovaného v souladu se zákonnými kritérii § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku do věznice s ostrahou, když neshledal žádných důvodů pro zařazení obžalovaného ve smyslu § 56 odst. 3 tr.zákoníku do mírnějšího typu věznice. Odvolací soud také, ve shodě se soudem prvního stupně, uložil obžalovanému za podmínek § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku trest zákazu činnosti, spočívající jednak v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 let a dále spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Odvolací soud dále uložil obžalovanému Š. ve shodě s napadeným rozsudkem ve smyslu § 70 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku trest propadnutí věci, konkrétně peněžních prostředků na bankovním účtu společnosti S.H.V. Metal Steel UG, který je veden u banky Volksbank CZ, a.s., v celkové výši 738.937,87 Euro ke dni zajištění. Jak vyplývá z odůvodněnínapadeného rozsudku (strana 82), soud prvního stupně uložení tohoto trestu odůvodnil tím, že zmíněné finanční prostředky pochází z trestné činnosti a byly určeny na další páchání trestné činnosti. V této souvislosti je třeba soudu prvního stupně vytknout, že se nikterak nezabýval odůvodněním splnění další podmínky nutné pro uložení tohoto druhu trestu, konkrétně, že trest propadnutí věci ve smyslu § 70 odst. 2 tr. zákoníku je možno uložit pouze v případě, jde-li o věc náležející pachateli. Odvolací soud si je, s ohledem na výše uvedené, vědom jisté problematičnosti uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k výše specifikovaným finančním prostředkům, když tento trest je ukládán obžalovanému Š., nicméně finanční prostředky jsou uloženy na účtu, který je veden nikoli na jméno obžalovaného Š., ale na jméno obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG se sídlem ve Spolkové republice Německo. Pokud přesto odvolací soud dospěl k závěru, že je možné uložit trest propadnutí věci ve vztahu k výše specifikovaným finančním prostředkům, byl veden následujícími úvahami. Především z obsahu spisového materiálu (srovnej především č.l. 589 až 601) vyplývá, že obchodní společnost S.H.V. Metal Steel UG založil ve Spolkové republice Německo dne 27.10.2009 obžalovaný Š., přičemž celou výši základního jmění ve výši 500,- Euro složil jako obchodní podíl výlučně jmenovaný. Podle zakládací listiny je obžalovaný Š. také jediným jednatelem této obchodní společnosti. Samotné označení zakládací listiny „Založení společnosti jedné osoby“, společně s výše uvedenou skutečností, že částku, reprezentující celou výši základního jmění složil výlučně obžalovaný Š., svědčí dle přesvědčení odvolacího soudu o tom, že jediným vlastníkem společnosti S.H.V. Metal Steel UG je právě posledně jmenovaný. O správnosti tohoto závěru svědčí též obsah citované zakládací listiny. Z ní totiž nevyplývá, že by kromě obžalovaného Š. figurovala ve strukturách této společnosti jakákoli jiná osoba. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy možné, s ohledem na výše uvedené, uzavřít závěr, že obžalovaný Š. je jedinou osobou, která vlastní a ovládá obchodní společnost S.H.V. Metal Steel UG. Obžalovaný Š. pak, jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku, (srovnej body II/1, 2), zapojil tuto obchodní společnost do řetězce karuselových obchodů, jejichž jediným cílem bylo, jak koneckonců sám obžalovaný Š. doznal, způsobit škodu České republice na DPH. V této souvislosti je možno vyslovit souhlas s argumentací, uvedenou v usnesení policejního orgánu ze dne 24.2.2011 (viz č.l. 3336), jímž byly podle § 79a odst. 1 tr.ř. zajištěny finanční prostředky, včetně jejich příslušenství, do výše faktického zůstatku, na příslušném účtu společnosti S.H.V. Metal Steel UG, vedeném u Volksbank CZ. V odůvodněnítohoto rozhodnutí poukazuje policejní orgán na skutečnost, že existuje důvodné podezření, že finanční prostředky na účtu této obchodní společnosti pochází z trestné činnosti, popřípadě, že jsou k dalšímu páchání trestné činnosti určeny. Pokud jde o původ těchto finančních prostředků, pak zmocněnec obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem předložil notářský zápis ze dne 12.5.2011, sepsaný JUDr. Pavelkou, notářem ve Zlíně, z něhož vyplývá, že Mgr. P. Z. v pozici věřitele, zapůjčil společnosti S.H.V. Metal Steel UG jakožto dlužníkovi, finanční prostředky ve výši 730 tis. Euro na základě ústní smlouvy o půjčce ze dne 5.1.2011. Touto listinou se obžalovaný Š. snažil prokázat, že finanční prostředky na účtu nepatří jemu, potažmo společnosti S.H.V. Metal Steel UG, ale jiné osobě. V této souvislosti ovšem odvolací soud konstatuje, že obsah zmíněného notářského zápisu vzbuzuje poměrně výrazné pochybnosti o validitě údajů v něm uvedených. Především odvolací soud poukazuje na to, že podle tvrzení obsaženého v notářském zápise měla být poměrně významná částka ve výši 730 tis. Euro zapůjčena obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG na podkladě smlouvy o půjčce, uzavřené ovšem ústní formou. Tato okolnost, byť samozřejmě není formálně v rozporu s občanským zákoníkem, se s ohledem na výši půjčené částky jeví výrazně diskutabilní. Navíc, zmíněný notářský zápis byl předložen až v rámci odvolacího řízení, když po celou dobu řízení, ať již přípravného či před soudem prvního stupně, touto listinou argumentováno nebylo. Podle přesvědčení odvolacího soudu je tedy předložení tohoto dokladu zjevně motivováno snahou docílit zrušení výroku o trestu propadnutí věci a následného zrušení zajištění finančních prostředků postupem podle § 79a odst. 3 tr.ř. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené je ovšem toho názoru, že ve věci je dáno podezření, limitně hraničící s jistotou, že finanční prostředky, uložené na účtu, vedeného u Volksbank, a.s., na jméno obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG pochází z trestné činnosti, popřípadě, že byly k páchání trestné činnosti určeny. Pokud pak jde o vyřešení onoho problému, zda lze uložit trest propadnutí těchto finančních prostředků, ač se formálně nejedná o věc, nepatřící pachateli ve smyslu § 70 odst. 2 tr.ř., ale právnické osobě, jakožto samostatnému subjektu, pak odvolací soud v této souvislosti poukazuje především na to, co uvedl výše stran toho, že obžalovaný Š. je nezpochybnitelně jediným vlastníkem obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel, kterou jako jediný zakladatel ve Spolkové republice Německo založil. Za takovéto situace lze potom podle přesvědčení odvolacího soudu aplikovat legální definici pojmu „věc a jiná majetková hodnota, náležící pachateli“ tak, jak je tato uvedena v § 135 tr.zákoníku. V rámci tohoto zákonného ustanovení zákonodárce deklaroval, že „věc nebo jiná majetková hodnota náleží pachateli, jestliže v době rozhodnutí on ji vlastní, je součástí jeho majetku, nebo s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je oprávněný vlastník, majitel nebo držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty znám“. Podle přesvědčení odvolacího soudu je evidentní, že obžalovaný Š. se k finančním prostředkům, uložených na účtu obchodní společnosti, kterou vlastní, choval z pozice faktického vlastníka, který také s těmito finančními prostředky měl možnost disponovat, neboť byl jediným disponentem účtu zmíněné obchodní společnosti. Proto tedy dospívá odvolací soud k závěru, že ve věci jsou dány podmínky pro uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k finančním prostředkům, specifikovaným ve výroku napadeného rozsudku. S ohledem na to, že obžalovanému Š. byl uložen souhrnný trest za podmínek § 43 odst. 2 tr.zákoníku, bylo pochopitelně nutno ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 věta druhá tr.zákoníku zrušit výrok o trestu jednak z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23.3.2011, č.j. 34 T 46/2011-23 a stejně tak i výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 4.9.2012, č.j. 61 T 11/2012-2962, týkající se obžalovaného J. Š., ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.5.2013, sp.zn. 1 To 50/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pokud jde o trest uložený obžalovanému S. N., pak i tomu bylo nutno ze stejných důvodů jako obžalovanému Š. ukládat za podmínek § 43 odst. 2 tr.zákoníku souhrnný trest, a to jednak za onen zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr.zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem II/3 až II/7 nezměněn a dále za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26.9.2012, č.j. 52 T 8/2009-5616, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4.2013, sp.zn. 3 To 22/2013. Pokud jde o vlastní výměru uloženého trestu, potom zde odvolací soud především poukazuje na to, že ve shodě s argumentací soudu prvního stupně zohlednil jako polehčující okolnost dosavadní bezúhonnost obžalovaného N., tedy vedení řádného života, ovšem na druhé straně nepřehlédl i okolnosti přitěžující. Mezi ně je třeba zařadit fakt, že obžalovaný se svým jednáním spolupodílel na způsobení vyšší škody, i fakt, že obžalovaný rozhodně v onom řetězci firem, založeném za účelem karuselových obchodů nepůsobil na nikterak bezvýznamné pozici, ale naopak do tohoto řetězce zapojil svoji obchodní společnost s doposud kvalitní historií, což, jak správně uvádí soud prvního stupně, nepochybně mělo v konečném důsledku přispět ke ztížení odhalení trestné činnosti. Odvolací soud při ukládání trestu odnětí svobody obžalovanému N. diferencoval, s ohledem na jeho zapojení do trestné činnosti, stupeň společenské škodlivosti jeho jednání ve srovnání s ostatními dalšími obžalovanými. Při zohlednění všech těchto skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že odpovídající míře společenské škodlivosti jednání obžalovaného a jeho osobě je přiměřeným uložení trestu odnětí svobody ještě v první polovině zákonem stanovené trestní sazby ustanovení § 240 odst. 3 tr.zákoníku. Trest v této výměře je již ze zákona nepodmíněný. Pro jeho výkon byl obžalovaný N. zařazen do věznice s ostrahou, neboť odvolací soud neshledal žádného důvodu pro případné zařazení jmenovaného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice ať již s mírnějším, či naopak s přísnějším režimem. Ze stejných důvodů jako soud prvního stupně uložil i odvolací soud obžalovanému N. ve smyslu § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev, a to na dobu 10 roků, když tuto maximální dobu, na kterou je zakázána obžalovanému výše specifická činnost, pokládá za adekvátní vysoké společenské škodlivosti jeho jednání, který k páchání sofistikované trestné činnosti zneužil obchodní společnost s doposud bezproblémovou historií. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně neuložil obžalovanému N. peněžitý trest. Jak již odvolací soud shora poukázal, nalézací soud v odůvodněnínapadeného rozsudku v té části, v níž odůvodnil uložení peněžitého trestu obžalovanému N., sám konstatoval, že tento trest je ukládán jmenovanému přesto, že soud prvního stupně nezjistil jeho přesné majetkové poměry. Takovýto postup je nutno podle přesvědčení odvolacího soudu vyhodnotit jako postup v rozporu se zákonem, neboť pro to, aby mohl být kvalifikovaně uložen trest peněžitý, musí být alespoň rámcově zjištěny majetkové poměry osoby, jíž je tento peněžitý trest ukládán, minimálně pro to, by bylo eliminováno nebezpečí, že uložený peněžitý trest bude fakticky nedobytný. Samotný nalézací soud konstatuje v odůvodněnínapadeného rozsudku, že nebyl schopen zjistit přesné majetkové poměry obžalovaného. Zároveň neargumentuje tím, že by obžalovaný N. případně neposkytl potřebnou součinnost při zjišťování svých majetkových poměrů a tudíž, že by případně výši jeho majetkových poměrů bylo možno zjistit odhadem (srovnej podmínky § 68 odst. 4 tr.zákoníku). Za takové situace se pak jeví postup nalézacího soudu, pokud ten uložil obžalovanému N. peněžitý trest, jako postup, pro nějž nebyly shromážděny dostatečné důkazy. Odvolací soud samozřejmě zvažoval další postup po zrušení výroku o uloženém peněžitém trestu. V úvahu připadalo vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k tomu, aby provedl podrobné šetření majetkových poměrů obžalovaného N. a na základě jeho výsledků pak případně rozhodl o uložení peněžitého trestu v příslušné výměře. Podle přesvědčení odvolacího soudu by ovšem takovýto postup znamenal neúměrné protahování řízení a byl by fakticky v rozporu se zásadou rychlosti a efektivnosti řízení. Proto odvolací soud po zrušení výroku o trestu u obžalovaného N. rozhodl za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. sám a v rámci svého rozhodnutí peněžitý trest obžalovanému N. neuložil, když neshledal pro jeho uložení podmínky. Vzhledem k tomu, že obžalovanému N. byl ukládán souhrnný trest, bylo nutno ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 věta druhá tr.ř. zrušit výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 26.9.2012, č.j. 52 T 8/2009-5616 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12.4.2013, sp.zn. 3 To 22/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně třetím z obžalovaných, u něhož učinil odvolací soud ve výroku o trestu změnu oproti napadenému rozsudku, je obžalovaný V. Tomuto obžalovanému byl, jak se podává z výroku napadeného rozsudku, kromě jiných, uložen též trest propadnutí náhradní hodnoty ve smyslu § 71 odst. 1 tr.zákoníku, konkrétně rodinného domu na adrese H., H. č.p. xxx a parcely č. xxxx, vše zapsáno na LV č. xxxx pro k.ú. H., obec H. Jak již shora odvolací soud rozvedl, podle jeho názoru je uložení tohoto trestu fakticky v rozporu se zákonem, neboť soud prvního stupně, jak vyplývá z odůvodněnínapadeného rozsudku, nezjišťoval adekvátnost hodnoty nemovitostí, ve vztahu k nimž byl uložen trest propadnutí věci a výši profitu, který měl obžalovaný V. z trestné činnosti získat. Odvolací soud nepřehlédl, že v odůvodněnínapadeného rozsudku uvádí soud prvního stupně, že obžalovaný V. získal jako profit z trestné činnosti milionové částky, když soud prvního stupně hovoří o 1 - 3 % z obratu. V této souvislosti ovšem již výše poukázal odvolací soud na to, že z důkazů, které byly provedeny, takovéto údaje nevyplývají. O výši odměny v řádu cca 3 % z obratu hovořil obžalovaný Š. toliko ve vztahu k odměně vyplácené obžalovanému J. Pokud jde o odměnu, vyplácenou obžalovanému V., pak k její výši obžalovaný Š. uvedl, že V. vyplácel finanční prostředky nepravidelně, cca jedenkrát měsíčně, v částkách v rozmezí 5 - 50 tisíc Kč. Sám nalézací soud koneckonců v příslušné pasáži odůvodněnínapadeného rozsudku (strana 84), uvádí, že výši majetkového prospěchu, který získal z trestné činnosti obžalovaný V., nebylo možno přesně zjistit. Za této situace pak nezbývá odvolacímu soudu než zopakovat, že podle jeho přesvědčení soud prvního stupně postupoval při ukládání trestu propadnutí náhradní hodnoty ve vztahu k nemovitostem, specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku v rozporu se zákonem, neboť nezjistil hodnotu těchto nemovitostí v relaci s výší majetkového prospěchu, který získal obžalovaný V. z trestné činnosti. Navíc, jak sám soud prvního stupně uvádí, ani výši tohoto majetkového prospěchu nebylo možno přesně zjistit. Odvolací soud proto postupem podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. zrušil výrok o trestu propadnutí náhradní hodnoty ve smyslu § 71 odst. 1 tr.zákoníku, který byl uložen obžalovanému V. a sám již tento trest obžalovanému V. neukládal. Pokud se týče trestu odnětí svobody ve výměře 5 roků a 6 měsíců, který byl jmenovanému uložen nalézacím soudem, pak ve vztahu k němu nesdílí odvolací soud námitky obžalovaného V. stran údajné přílišné přísnosti tohoto trestu. Předně je třeba poukázat na stranu 84 odůvodněnínapadeného rozsudku, kde nalézací soud rozvádí důvody, pro něž uložil jmenovanému výše naznačený trest odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se s těmito úvahami ztotožnil, je možno na ně odkázat. Odvolací soud poukazuje na to, že soud prvního stupně přihlédl k postavení obžalovaného V. v systému karuselových obchodů. Zohlednil též určitou míru lítosti obžalovaného nad svým jednáním. Z příslušné pasáže odůvodněnínapadeného rozsudku plyne, že nalézací soud při svých úvahách o trestu v případě obžalovaného V. zohlednil především okolnosti polehčující. Právě s ohledem na výše naznačené skutečnosti uložil jmenovanému trest těsně nad spodní hranicí zákonem stanovené trestní sazby. Takto uložený trest nelze dle přesvědčení odvolacího soudu hodnotit jako nepřiměřeně přísný (§ 258 odst. 1 písm. e/ tr.ř.), či dokonce nezákonný (§ 258 odst. 1 písm. d/ tr.ř.). Naopak, trest uložený v této výměře hodnotí odvolací soud jako spíše mírný. Odvolací soud se ztotožnil i s postupem nalézacího soudu, pokud ten pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil obžalovaného V. ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) tr. ř. do věznice s ostrahou. Ani odvolací soud neshledává žádného důvodu pro případné zařazení jmenovaného pro výkon trestu do jiného typu věznice (§ 56 odst. 3 tr. ř.). Rovněž postup nalézacího soudu, pokud ten uložil obžalovanému V. trest zákazu činnosti, tak jak je specifikován ve výroku napadeného rozsudku, pokládá odvolací soud za souladný se zákonem. Odvolací soud, pokud jde o tento druh trestu, poukazuje na přiléhavé úvahy soudu prvního stupně na straně 82 odůvodnění. Odvolací soud tedy neshledal důvodů pro případný zásah do výroku o trestu odnětí svobody, způsobu jeho výkonu, či do výroku o trestu zákazu činnosti. Pokud jde o ostatní obžalované, pak především je nutno poukázat na opravný prostředek obžalovaného M. J., který je, jak se podává z jeho obsahu, podán toliko do výroku o uloženém trestu. Z odůvodněnítohoto opravného prostředku vyplývá, že odvolatel pokládá trest odnětí svobody ve výměře 6 roků a 6 měsíců, který mu byl uložen jako trest souhrnný za podmínek § 43 odst. 2 tr.zákoníku za velmi přísný. Poukazuje v této souvislosti na své doznání a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Vytýká nalézacímu soudu, že tyto skutečnosti nevzal do úvahy. V další části opravného prostředku pak poukazuje na svoji roli v celé trestné činnosti, která byla podle jeho názoru podřadná, když řídícím prvkem byl obžalovaný Š., kterého obžalovaný J. označuje za zdatného manipulátora. Obžalovaný také argumentuje tím, že obžalovaný Š. se jej snažil do celé věci více zatáhnout a zvětšit jeho roli. Odvolací soud ovšem musí konstatovat, že se s žádnou z argumentačních rovin, uvedených v odvolání obžalovaného J., neztotožnil. Pokud jde o tvrzení odvolatele v tom smyslu, že se soud prvního stupně nezabýval významnými polehčujícími okolnostmi, konkrétně doznáním a spoluprací s orgány činnými v trestním řízení, pak v konfrontaci s obsahem napadeného rozsudku tato námitka obstát nemůže. Jak totiž vyplývá ze strany 83 odůvodněnínapadeného rozsudku, soud prvního stupně výslovně uvádí, že při svých úvahách o trestu zohlednil, že obžalovaný J. se k trestné činnosti doznal a svého jednání litoval. Ani další argumentační rovina, spočívající v roli obžalovaného v celém systému trestné činnosti, neobstojí v konfrontaci s obsahem odůvodněnínapadeného rozsudku. Ve stejné pasáži totiž soud prvního stupně uvádí, že nepominul vykonavatelskou úlohu obžalovaného J. v rámci trestné činnosti. Stejně tak nalézací soud zohlednil vůdčí postavení obžalovaného Š. v celé trestné činnosti, i fakt, že posledně jmenovaný měl z této trestné činnosti největší prospěch. Konečně obstát nemůže ani tvrzení obžalovaného J. v tom smyslu, že obžalovaný Š. se jej snažil svými výpověďmi do trestné činnosti více zatáhnout a zvětšit tak jeho roli v trestné činnosti. Je třeba říci, že tento závěr je pouhou spekulací, která nemá žádného odrazu ve spisovém materiálu. Naopak, ze spisového materiálu, a to nejen z výpovědi obžalovaného Š., ale zejména z již vícekrát zmíněných odposlechnutých telefonních hovorů vyplývá, že obžalovaný J. velmi dobře věděl o své roli v celé trestné činnosti a tuto roli plnil poměrně aktivně. Zejména z odposlechů telefonních hovorů, které vedl obžalovaný J. se spoluobžalovaným D. vyplývá, že byl výrazně nespokojen s výší svých odměn, když požadoval částky vyšší. Podle přesvědčení odvolacího soudu tedy soud prvního stupně především při ukládání trestu odnětí svobody obžalovanému J. postupoval správně, pokud ukládal souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22.8.2011, sp.zn. 31 T 74/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 25.10.2011, sp.zn. 6 To 471/2011. Pokud pak jde o vlastní výměru uloženého trestu, pak s ohledem na všechny okolnosti, které byly výše rozebrány a které prakticky bezvýjimečně soud prvního stupně hodnotí, se odvolacímu soudu nejeví uložený trest ve výměře 6 let a 6 měsíců trestem nepřiměřeným ve smyslu nepřiměřené přísnosti. Odvolací soud tedy neshledal důvody pro to, aby uložený trest odnětí svobody zrušil za podmínek § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř., když naopak trest v této výměře pokládá za odpovídající společenské škodlivosti jednání obžalovaného J. i charakteru jeho osoby. Odvolací soud se rovněž ztotožnil i s tím, že soud prvního stupně uložil obžalovanému J. trest zákazu činnosti za podmínek § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a to na dobu 10 roků. V této souvislosti je možné pro stručnost odkázat na příslušné pasáže na straně 82 odůvodněnínapadeného rozsudku, kde soud prvního stupně uvádí, z jakých důvodů uložil jak obžalovanému J., tak i dalším obžalovaným tresty zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 10 roků. Odvolací soud se s těmito úvahami ztotožnil, a proto na ně odkazuje. Jak se podává z opravného prostředku obžalovaného P. D. tak, jak byl tento přednesen jeho obhájcem u veřejného zasedání, i ten pokládá uložený trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Odvolací soud ovšem poukazuje především na to, že z příslušné pasáže odůvodněnínapadeného rozsudku (srovnej strana 83 až 84), vyplývá, že soud prvního stupně zohlednil v případě obžalovaného D. (stejně jako v případě ostatních obžalovaných), jak okolnosti přitěžující, mezi něž zahrnul spolupodílení se na výši způsobené škody, delší dobu páchání trestné činnosti a předchozí odsouzení, i okolnosti polehčující, byť tyto, jak uvádí soud prvního stupně, na straně obžalovaného D. nezjistil. V této souvislosti nelze než poukázat na to, že obžalovaný D. po celou dobu trestního řízení nevypovídal, což je samozřejmě jeho zákonné právo. Na druhé straně se ovšem při tomto přístupu pochopitelně nemůže dovolávat případných polehčujících okolností doznání, eventuálně spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Za dané situace se potom odvolacímu soudu nejeví uložený trest ve výměře 6 roků se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou a následně uložený trest zákazu činnosti, trestem nepřiměřeným ve smyslu jeho nepřiměřené přísnosti. Tedy ani v případě tohoto obžalovaného odvolací soud neshledává důvody pro zrušení výroku o trestu za podmínek § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. a pro případné uložení trestu mírnějšího. Rovněž obžalovaný Mgr. B. v rámci svého opravného prostředku argumentuje tím, že trest, který mu byl uložen, neodpovídá kritériím individualizace při ukládání trestů podle § 38 a § 39 tr.zákoníku. Podle jeho názoru je trest, který mu byl uložen, v nepoměru k trestům, uloženým obžalovaným V., Š. či J. Obžalovaný Mgr. B. dále argumentuje tím, že peněžitým trestem je trestán za to, že žije řádným rodinným životem v nemovitosti, kterou si pořídil na hypotéku. Obžalovaný uzavírá, že pokládá jemu uložený trest za nespravedlivý a nepřiměřený. Odvolací soud se s touto argumentací neztotožňuje. Především, stejně jako v případě obžalovaných J. či D., je nutno poukázat na to, že soud prvního stupně v pasáži, věnované odůvodněnívýroku o trestu, který byl uložen obžalovanému Mgr. B. (strana 84 až 85 napadeného rozsudku), zohlednil jak okolnosti polehčující, mezi něž zahrnul dosavadní řádný život obžalovaného, tak i okolnosti přitěžující. Soud prvního stupně a dlužno říci, že v naprostém souladu s obsahem celého spisového materiálu, vyhodnocuje roli obžalovaného Mgr. B. jako roli pachatele podstatně aktivnějšího ve srovnání s ostatními obžalovanými, vyjma obžalovaného Š. Nalézací soud také správně nepřehlédl, že obžalovaný Mgr. B. poskytl k páchání trestné činnosti firmu s velmi dobrou pověstí a bezproblémovou podnikatelskou historií, čímž se nepochybně snažil o ztížení odhalení trestné činnosti. I odvolací soud se ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti, je možno dovodit určitou vyšší sofistikovanost jednání obžalovaného Mgr. B. v systému trestné činnosti a z toho pramenící vyšší společenskou škodlivost jeho jednání. Soud prvního stupně také neopomněl jako okolnost přitěžující zohlednit vyšší škodu, která u obžalovaného Mgr. B. přesáhla dvanáctinásobek hraniční částky, stanovené v § 138 tr. zákoníku jako škoda velkého rozsahu. Stejně tak krajský soud správně zohlednil i delší dobu, po kterou obžalovaný páchal trestnou činnost. S ohledem na tyto skutečnosti se pak nejeví odvolacímu soudu trest odnětí svobody, uložený ve výměře 7 roků a 6 měsíců nepřiměřeným ve smyslu jeho nepřiměřené přísnosti (§ 258 odst. 1 písm. e/ tr.ř.). Odvolací soud se neztotožnil ani s tou námitkou obžalovaného Mgr. B., že jemu uložený trest odnětí svobody je nepřiměřený ve vztahu k trestům, které byly uloženy spoluobžalovaným Š., V., potažmo J. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že obžalovaný Š. a J. získali oproti obžalovanému Mgr. B. významnou polehčující okolnost ve formě doznání a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Pokud obžalovaný Mgr. B. zvolil ten způsob obhajoby, jaký zvolil, pak je to samozřejmě jeho zákonným právem. Na druhé straně se ovšem stejně, jako obžalovaný D., nemůže dovolávat oněch významných polehčujících okolností, kterými je doznání, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, případně lítost nad spáchanou trestnou činností. Pokud by obžalovaný Mgr. B. hypoteticky zvolil jiný způsob obhajoby, popřípadě, pokud by se doznal ke spáchání trestné činnosti, pak by samozřejmě s těmito polehčujícími okolnostmi mohl počítat a s velkou pravděpodobností by mu byl uložen i mírnější trest. Za dané situace ovšem tyto okolnosti polehčující na jeho straně shledány býti nemohly a proto se úvahy nalézacího soudu při ukládání trestu správně pohybovaly kolem poloviny zákonem stanovené trestní sazby ustanovení § 240 odst. 3 tr.zákoníku. Odvolací soud se také ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, pokud ten uložil obžalovanému Mgr. B. trest zákazu činnosti ve smyslu § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, když v této souvislosti opětovně odvolací soud odkazuje na příslušné pasáže na straně 82 odůvodněnínapadeného rozsudku. Stejně tak má odvolací soud za správný a zákonný postup soudu prvního stupně, pokud ten uložil obžalovanému Mgr. B. za podmínek § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr.zákoníku peněžitý trest ve výměře 1 mil. Kč. Na rozdíl kupříkladu od obžalovaného N. nalézací soud zjistil majetkové poměry obžalovaného Mgr. B., když tento sám u hlavního líčení uvedl, že jeho majetek je v hodnotě cca 2 mil. Kč. Navíc, je zcela evidentní a vyplývá to z důkazního materiálu, že obžalovaný získal nepochybně nikoli nevýznamný finanční profit ze spáchání trestné činnosti. Proto i odvolací soud má za splněné zákonné podmínky pro uložení peněžitého trestu. Výměra tohoto trestu je úměrná společenské škodlivosti jednání obžalovaného a faktu, který byl již shora naznačen, totiž, že obžalovaný získal z trestné činnosti nikoli nevýznamný finanční profit. Odvolací soud se rovněž ztotožnil i s výrokem ve smyslu § 69 odst. 1 tr.zákoníku, kterým byl pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody. Konečně i obžalovaný R. v odůvodněnísvého opravného prostředku namítá nepřiměřenost uloženého trestu. Obžalovaný argumentuje tím, že byl v celém systému řetězců společností, podílejících se na zkracování daně v roli tzv. „bílého koně“ a přesto mu byl vyměřen trest ve stejném rozmezí jako dalším aktérům s daleko rozsáhlejší účastí na trestné činnosti. Obžalovaný opětovně argumentuje tím, že jeho pozice je shodná, ne-li dokonce výhodnější jako pozice M. C., který byl v této věci toliko v postavení svědka. Podle názoru obžalovaného je pro něj trest vyhoštění v délce 10 let a trest zákazu činnosti rovněž na dobu 10 let, likvidační. Obžalovaný poukazuje na to, že v České republice má vybudováno zázemí pro sebe i pro svoji rodinu, která se v jeho domovské zemi musí ze strachu před podsvětím skrývat. Odvolací soud v reakci na tyto námitky obžalovaného R., podobně jako v případě výše uvedených obžalovaných, především odkazuje na příslušné pasáže odůvodněnínapadeného rozsudku na straně 87 a 88, kde soud prvního stupně hodnotí všechny okolnosti, rozhodné pro uložení trestu obžalovanému R. Je nutno poukázat na to, že soud prvního stupně vyhodnocuje jako okolnost polehčující předchozí bezúhonnost. Uvádí, že nezjistil žádnou okolnost přitěžující. Nalézací soud především zcela správně především uložil obžalovanému R. trest souhrnný, ve vztahu k rozhodnutím Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, uvedeným ve výroku napadeného rozsudku. Pokud jde o vlastní výměru uloženého trestu odnětí svobody ve výši 6 roků, tedy těsně nad spodní hranicí zákonem stanovené trestní sazby, takto uložený trest odnětí svobody nelze dle přesvědčení soudu odvolacího pokládat za nepřiměřeně přísný. Pokud obžalovaný R. argumentuje tím, že mu byl uložen trest, který je nepřiměřený s ohledem na tresty, které byly uloženy ostatním obžalovaným, jejichž role v řetězci firem, zapojených do karuselových obchodů byla daleko aktivnější, potom s touto argumentací odvolací soud nesouhlasí. S odkazem na obsah spisového materiálu (výpovědi obžalovaných Š. a P., či svědkyně H.), je možno konstatovat, že obžalovaný sehrál, jakožto zástupce společnosti MONDAL, s.r.o., která byla na pozici tzv. ztraceného obchodníka v určité části oněch řetězců, roli, která rozhodně nebyla nikterak nevýznamná. Je totiž nutno si uvědomit, že to byla právě obchodní společnost MONDAL, s.r.o., u níž docházelo k onomu výslednému efektu, pro který byl celý řetězec firem založen, tedy ke způsobení škody českému státu na DPH. Role obžalovaného R. tedy byla v celém systému oněch karuselových obchodů nezastupitelná. Tvrzení obžalovaného, že se jeho rodina musí v Rusku skrývat před podsvětím, nemá reálného odrazu ve spisovém materiálu. S ohledem na výše uvedené tedy nelze trest, uložený těsně nad spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby ustanovení § 240 odst. 3 tr. zákoníku, pokládat za nepřiměřený ve smyslu jeho nepřiměřené přísnosti. Totéž lze pak konstatovat i o uloženém trestu zákazu činnosti ve smyslu § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku, když zde opětovně odvolací soud činí odkaz na příslušné pasáže odůvodněnínapadeného rozsudku na straně 82. Pokud jde o uložený trest vyhoštění, i s jeho uložením se odvolací soud ztotožnil. I odvolací soud má za to, že je v zájmu ochrany majetkových zájmů České republiky, aby obžalovanému R. bylo do budoucna znemožněno případné opakování trestné činnosti na našem území. Je třeba poukázat, že obžalovanému byl ukládán trest za více trestných činů majetkového charakteru. Tato okolnost, společně s přihlédnutím k charakteru trestné činnosti, kterou byl uznán vinným napadeným rozsudkem, a způsobem zapojení obžalovaného do jejího páchání, dává podklad pro uložení trestu vyhoštění na jeho samé horní hranici. Odvolací soud tedy v případě trestu, který byl uložen obžalovanému R., neshledal důvody, pro které by bylo nutno výrok o tomto trestu zrušit ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř., když trest odnětí svobody, trest zákazu činnosti, ani trest vyhoštění nepokládá za nepřiměřený ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. či dokonce za nezákonný ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. Odvolací soud tedy s ohledem na shora naznačenou argumentaci, týkající se jak výroku o vině, tak výroku o trestu, dospěl k závěru, že odvolání obžalovaných M. J., P. D., Mgr. R. B., O. R. a stejně tak i odvolání manželky obžalovaného Mgr. B. K. B. jsou nedůvodná, a proto tato odvolání ve smyslu § 256 tr.ř. zamítl. Obchodní společnost S.H.V. Metal Steel UG se sídlem ve Spolkové republice Německo podala prostřednictvím zmocněnce Mgr. Lízala odvolání, které, jak se podává z jeho obsahu, je namířeno proti výroku, kterým bylo rozhodnuto podle § 70 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku o uložení trestu propadnutí věci, konkrétně finančních prostředků na účtu obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG, vedeného u Volksbank CZ, a.s., ve výši 738.937,87 Euro. Odvolací soud konstatuje, že podle jeho názoru bylo toto odvolání podáno osobou neoprávněnou ve smyslu § 253 odst. 1 tr.ř. Především je třeba poukázat na to, že napadený rozsudek neobsahuje žádný výrok, učiněný v rámci adhezního řízení, když vzhledem k tomu, jakým trestným činem byli všichni obžalovaní uznáni vinnými, s ohledem na ustálenou soudní praxi i právní teorii, fakticky takový výrok ani obsahovat nemůže. Za takovéto situace tedy obchodní společnost S.H.V. Metal Steel UG nemůže být v pozici poškozeného ve smyslu § 43 tr.ř. Vzhledem k tomu, že nedošlo ani k rozhodnutí ve smyslu § 101 tr.zákoníku, tedy vyslovení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ve vztahu k věci či majetkové hodnotě, která by byla ve vlastnictví obchodní společnosti S.H.V. Metal Steel UG, není možné na tuto obchodní společnost nahlížet ani jako na zúčastněnou osobu ve smyslu § 42 tr.ř. Okruh osob, oprávněných podat proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, je v trestním řádu taxativně vymezen v ustanovení § 246 odst. 1 písm. a) - d) tr.ř. Jak již bylo výše uvedeno, vzhledem k tomu, že napadený rozsudek neobsahuje výrok, učiněný v rámci adhezního řízení a s ohledem na to, že ani v průběhu řízení obchodní společnost S.H.V. Metal Steel neuplatnila nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, případně na vydání bezdůvodného obohacení, nelze na ni nahlížet jako na poškozeného a tudíž není oprávněna podat odvolání proti napadenému rozsudku. Navíc, jak vyplývá z odůvodněníopravného prostředku této obchodní společnosti, i pokud by na ni bylo hypoteticky nahlíženo jako na poškozený subjekt, pak i tak by opravný prostředek musel být zamítnut, neboť zmíněná obchodní společnost nenapadá rozsudek pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo proto, že by případně takový výrok učiněn nebyl. Jejím odvoláním je napadán výrok o trestu. Takový výrok ovšem může napadnout odvoláním toliko státní zástupce či obžalovaný (srovnej podmínky § 246 odst. 1 písm. a/, b/ tr.ř.). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl odvolací soud k závěru, že na odvolání obchodní společnosti SHV Metal Steel UG je třeba nahlížet jako na odvolání, podané osobou neoprávněnou a jako takové je zamítl ve smyslu § 253 odst. 1 tr.ř.

Rubrum