7 C 1/2022 - 328

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČ: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČ: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 113 516 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 113 516 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 113 516 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14 423,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31.12.2021 označenou jako „ žaloba z lepšího práva “ domáhala zaplacení částky ve výši 113 516 Kč s příslušenstvím, a to jako plnění, pokračování - 2 - 7 C 1/2022 kterého se žalované na její úkor dostalo v rámci konkursního řízení, v němž byl zpeněžen majetek žalobkyně.

2. Tvrdila, že na majetek společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „úpadce“), byl usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [právnická osoba], prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustanovena [tituly před jménem] [právnická osoba] ( dále jen „ SKP „ nebo „ správkyně konkursní podstaty „ ). Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [právnická osoba], a dále usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [právnická osoba], rozhodl tento soud o návrhu správce konkursní podstaty na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované budou z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce vydány částky 122 611,56 Kč a 3 042,51 Kč, tj. celkem částka ve výši 125 654,07 Kč. Žalobkyně byla přesvědčena, že jí k této částce svědčí z níže uvedených důvodů lepší právo nežli žalované a že by ji žalovaná měla žalovanou částku vydat. Tvrdila, že na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002, ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 2. 2003 ( dále jen „ kupní smlouva „ ) převedl úpadce na žalobkyni vlastnictví k budově č. p. [Anonymizováno], pozemku st. parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v obci a kat. úz. [adresa] (dále jen „ předmětné nemovitosti “). Za tyto nemovitosti zaplatila žalobkyně úpadci kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč, a to bezhotovostním převodem ve dnech 2. 6. 2003 - 4. 6. 2003. Dle znaleckého posudku č. [Anonymizováno], vypracovaného dne 18. 6. 2012 znaleckým ústavem [právnická osoba] [právnická osoba]., činila obvyklá cena těchto nemovitostí ke dni 20. 12. 2002 částku 13 700 000 Kč. Ke dni uzavření kupní smlouvy byl jednatelem a společníkem žalobkyně Ing. [jméno FO], nar. [datum], který byl v rozhodné době také členem představenstva úpadce. Na majetek úpadce byl dne 20.3.2007 prohlášen konkurs a dne 10. 3. 2008 zapsala správkyně konkursní podstaty úpadce do soupisu konkursní podstaty také předmětné nemovitosti, přičemž důvodem zápisu byla absolutní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu absence ocenění hodnoty předmětných nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy, jak ukládalo ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) pro případy, kdy k převodu došlo mezi osobami blízkými.

3. Žalobkyně bránila své vlastnické právo k předmětným nemovitostem žalobou na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce podanou v květnu 2008 proti správkyni konkursní podstaty. Rozhodnutím Krajského soudu v [adresa], č.j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a úpadcem je neplatná z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu ust. § 196a odst. 3 obch. zák., a tedy, že došlo k soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty oprávněně. Nejvyšší soud ČR dne 27.9.2011 zamítl dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu o oprávněnosti soupisu předmětných nemovitostí do konkursní podstaty. Následně dne 8. 2. 2012, vydal velký senát Nejvyššího soudu ČR průlomové rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], podle něhož absence znaleckého posudku dle ust. § 196a odst. 3 obch. zák. sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Přesto správkyně konkursní podstaty předmětné nemovitosti ponechala v soupisu konkursní podstaty a dne 26. 6. 2013 je zpeněžila za částku 11 800 000 Kč. Po zpeněžení předmětných nemovitostí již nemohla žalobkyně požadovat vrácení svého majetku, uplatnila tedy v rámci konkursního řízení proti úpadci svou pohledávku na vrácení kupní ceny ve výši 14 037 000 Kč podáním ze dne 14.8.2013 označeným jako přihláška 2. pohledávky do konkursního řízení z titulu bezdůvodného obohacení. Přestože si správkyně konkursní podstaty byla vědoma vývoje judikatury a výše uvedeného přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a že je tedy nutno na kupní smlouvu pohlížet jako na platnou, přesto se přihláškou odmítla zabývat z důvodu její pokračování - 3 - 7 C 1/2022 opožděnosti s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 29 Cdo 325/2012. S ohledem na Nejvyšším soudem ČR provedenou změnu výkladu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. však již nebylo možné bez dalšího považovat kupní smlouvu za neplatnou, naopak bylo třeba ji považovat za platnou, když žalobkyně prokázala znaleckým posudkem renomovaného znaleckého ústavu, že obvyklá cena nemovitostí činila ke dni převodu částku 13 700 000 Kč. Žalobkyně přitom uhradila kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč. Bylo tedy postaveno na jisto, že kupní smlouva je platná a žalobkyně je oprávněným vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobkyně taktéž vyvrátila pochybnosti správce konkursní podstaty o úhradě kupní ceny předložením, a to potvrzením nezávislého auditora, společnosti [právnická osoba] ze dne 17. 2. 2014, že žalobkyně v roce 2003 uhradila celou kupní cenu za nemovitosti dle kupní smlouvy. Pak tedy nebylo namístě, aby správkyně konkursní podstaty tvrdila opožděnost přihlášky pohledávek žalobkyně.

4. Konkursní soud úpadce nereagoval ani na podnět žalobkyně k vydání pokynu k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkursní podstaty. Konkursní soud o tomto podnětu nikdy nerozhodl a k jeho existenci se vyjádřil až v rámci odůvodnění (následně zrušeného) rozvrhového usnesení ze dne 7. 3. 2018 č. j. [právnická osoba] s tím, že k vydání rozhodnutí o podnětu v rámci své dohledové činnosti neshledal relevantní důvody. Podle žalobkyně tak nečinnost konkursního soudu způsobila, že se konkursním věřitelům dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť „lepší právo“ k dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty náleželo jí, přičemž na existenci „lepšího práva“ s odkazem na přiléhavou judikaturu vyšších soudů ( konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka], upozornila v předmětném podnětu. Žalobkyně následně brojila též proti rozvrhovým usnesením vydaným v rámci konkursního řízení úpadce, avšak neúspěšně. Nároky žalobkyně tedy uspokojeny nebyly, přestože činila v rámci konkursního řízení řadu procesních úkonů, kterými své právo bránila. Musí se tak domáhat svých práv podáním žaloby „z lepšího práva“. Celkem byl na základě rozvrhových usnesení mezi konkursní věřitele s nepřednostními pohledávkami v konkursním řízení rozdělen výtěžek zpeněžení konkursní podstaty ve výši 13 059 118,02 Kč. V konkursním řízení zjištěná pohledávka žalované činila 312 066,10 Kč a byla uspokojena ve výši 125 654,07 Kč, tj. žalované z celkového výtěžku zpeněžení konkursní podstaty připadl podíl ve výši 0,96199999999999997 %. Žalobkyně požadovala podanou žalobou po žalované vydání částky 113 516 Kč představující podíl ve výši 0,96199999999999997 % na výtěžku neoprávněně zpeněžených nemovitostí žalobkyně ( tj. 0,96199999999999997 % z 11 800 000 Kč ).

5. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání této částky před podáním žaloby písemnou výzvou ze dne 19.4.2021 se lhůtou do 3.5.2021, žalovaná však nárok žalobkyně ani zčásti neuspokojila.

6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Podle ní žalobkyni žádný nárok z lepšího práva nenáleží. Její tvrzení o zaplacení kupní ceny není prosté jakýchkoli pochybností a je zřejmé, že koupě nemovitosti neproběhla za obvyklých podmínek a za tržní cenu, jak ukládal tehdejší § 196a obch. zák. Zcela nestandardní je i kupní smlouva, kdy tato byla vložena do katastru nemovitostí aniž by byla uhrazena kupní cena a aniž by došlo k užití zajišťovacího institutu, který by zaručil, že bude skutečně zaplacena. Žalobkyně také pomíjí intertemporální účinky změny judikatury k § 196a obch. zák., kdy dochází k ústavněprávnímu posuzování toho, kterou právní úpravu a v jak míře aplikovat. S tím, že příklonem k retrospektivnímu působení odklonu by byla způsobena křivda žalované, která se řádně domáhala svých práv, zatímco žalobkyně v době ustáleného výkladu ustanovení § 196a obch. zák. vědomě ignorovala předmětnou judikaturu a uzavřela kupní smlouvu, ačkoli šlo o obchod mezi osobami blízkými, aniž by si nechala vypracovat znalecký posudek o tržní ceně předmětné nemovitosti. Nemůže se tedy dovolávat ochrany legitimního pokračování - 4 - 7 C 1/2022 očekávání a čekat, že by žalobou z lepšího práva s poukazem na zpětnou účinnost judikatury se mohla uspokojit z toho, co jí z jejího majetku jejím zaviněním ušlo. Nový občanský zákoník k bezdůvodnému obohacení v úvodním ustanovení stanoví, že nemá být vydáváno bezdůvodné obohacení, je-li zde slušný důvod. Ten slušný důvod je vykládán různě, podle žalované nelze, aby žalobkyně těžila ze svého protiprávního jednání, vrácení toho, co žalovaná dostala v rámci konkursního řízení, by bylo v rozporu se zásadou slušnosti, se zásadou ochrany nabytých práv.

7. Žalovaná poukazovala na to, že žalobkyně by měla vyjasnit, jakým způsobem byla vlastně hrazena kupní cena, kdy z listin vyplývá, že k úhradě kupní ceny v několika splátkách došlo, avšak takto zaplacená kupní cena byla obratem vrácena zpět v několika částkách na účet žalobkyně, aniž by tyto důvody pro vrácení kupní ceny žalobkyně jakkoliv objasnila. Zejména však namítala, že pokud jde o určení ceny obvyklé, tu dokládá žalobkyně znaleckým posudkem, který je o 10 let pozdější a poukazovala na to, že ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], se vyjadřovala žalobkyně tak, že cena ve výši 14 037 000 Kč byla určena jako cena v tísni, tedy vědomě obě strany postupovaly tak, že cena nebyla určována jako cena obvyklá, ale jako cena nižší, než cena obvyklá. K ceně předmětných nemovitostí byly v průběhu doby ve sporu o určení vlastnictví předloženy další znalecké posudky, podle nich byla tržní hodnota předmětných nemovitostí vyšší, podle jednoho z nich činila 17 000 000 Kč. Doplnila dále, že znalecký posudek předkládaný žalobkyní, je retroaktivní, nepřezkoumatelný, znalec odkazuje na své interní doklady, znalosti, zkušenosti, které ale ničím nedokládá. Čistý výnos upravuje o 10% až 20 % dolů s tím, že jde o riziko, pokud by ty prostory nebyly pronajaty, tedy nějaký úbytek výnosu z nepronajatých prostor, tuto výši ovšem nijak nezdůvodňuje, nevysvětluje. Posudek vychází z 10% kapitalizační míry, přičemž znalec opět odkazuje na své zkušenosti, aniž by se kapitalizační míru pokusil zjistit, domnívá se tedy, že ten předkládaný znalecký posudek je šit na míru kupní ceně. Namítala také, že není správný výpočet tvrzeného nároku.

8. K námitce žalované v podání ze dne 5.1.2023 odkázala žalobkyně k zaplacení kupní ceny na potvrzení nezávislého auditora, společnosti [Anonymizováno] a především na výpisy z bankovního účtu žalobkyně vedeného u [Anonymizováno] a u [právnická osoba], z nichž vyplývá, že žalobkyně ze svého účtu u ČSOB ve prospěch bankovního účtu úpadce uhradila na kupní cenu dne 2.6.2003 částku 3 037 000 Kč a dne 5.6.2003 ze svého účtu u [právnická osoba] na účet úpadce zbývající část kupní ceny ve výši 11 000 000 Kč. Kupní cena ve výši 14 037 000 Kč tedy uhrazena byla.

9. K převodům následujícím po zaplacení kupní ceny žalobkyně vysvětlila, že úpadce nevracel žalobkyni kupní cenu za předmětné nemovitosti, nýbrž hradil svůj dluh vůči ní, který mu vznikl tím, že žalobkyně za úpadce uhradila dluh vůči [právnická osoba]. Původní záměr žalobkyně a úpadce bylo, že kupní cena předmětných nemovitostí bude uhrazena zápočtem pohledávky žalobkyně vůči úpadci z titulu úhrady dluhu úpadce vůči [právnická osoba]. žalobkyní. [právnická osoba]. měla svoji pohledávku za úpadcem zajištěnou zástavním právem zatěžujícím předmětné nemovitosti. Žalobkyně proto přistoupila k dluhu úpadce vůči [právnická osoba]. a nabyla pohledávky věřitelů [právnická osoba]. v souhrnné nominální výši 13 355 103,50 Kč. Konkrétně se jednalo o pohledávky společností [právnická osoba] ve výši 2 040 100 Kč, [právnická osoba]. ve výši 10 290 003,50 Kč, paní [jméno FO] ve výši 725 000 Kč a pana [jméno FO] ve výši 300 000 Kč. Po nabytí předmětných pohledávek učinila žalobkyně vůči [právnická osoba]. projevy vůle směřující k započtení a své pohledávky vůči ní započetla oproti pohledávce [právnická osoba]. vůči úpadci, na základě smlouvy o přistoupení k dluhu, čímž zanikl dluh úpadce vůči [právnická osoba]. [právnická osoba]. se poté vzdala zástavního práva zatěžujícího předmětné nemovitosti. Jelikož [právnická osoba] [Anonymizováno], která žalobkyni poskytovala úvěr ve výši 11 000 000 Kč na nákup předmětných nemovitostí, striktně trvala na tom, aby kupní cena byla uhrazena bankovním převodem, nikoliv zápočtem, musela žalobkyně uhradit kupní pokračování - 5 - 7 C 1/2022 cenu bankovním převodem způsobem popsaným výše. Žalobkyně tak za úpadce uhradila jednak dluhy vůči [právnická osoba]. a jednak kupní cenu předmětných nemovitostí. Tím vznikl žalobkyni vůči úpadci nárok na vrácení toho, co za něj plnila vůči [právnická osoba]., neboť jinak by kupní cenu uhradila prakticky dvakrát. Proto po uhrazení kupní ceny nemovitostí úpadce vrátil žalobkyni bankovním převodem to, co za něj žalobkyně uhradila [právnická osoba]. Uvedla k tomu dále, že její tvrzení dokládají rovněž usnesení [právnická osoba] ze dne 16.10.2009 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou ze dne 10.2.2010, kdy na podnět správkyně konkurzní podstaty úpadce bylo zahájeno trestní řízení, jehož předmětem bylo prošetření okolností prodeje nemovitostí úpadcem žalobkyni. Orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že kupní cena byla žalobkyní řádně zaplacena a současně popsaly na základě shromážděných důkazů okolnosti prodeje shodně, jako je popisuje žalobkyně výše. Dospěly též k závěru, že nemovitosti nebyly prodány za nápadně nevýhodných podmínek a potvrdily též s odkazem na e-mailovou komunikaci s [právnická osoba] [Anonymizováno]., že tato skutečně trvala na úhradě peněžních prostředků na účet úpadce, nikoli zápočtem pohledávek. Trestní věc proto byla odložena.

10. K výhradám žalované týkající se kupní ceny a odkazům na závěry znaleckých posudků společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] uvedla žalobkyně, že nejsou důvodné. Poukázala v prvé řadě na to, že ocenění těchto společností nejsou znaleckými posudky. Zmínila, že žalobkyně zadala vypracování revizního znaleckého posudku k posouzení těchto tržních ocenění předmětných nemovitostí výše uvedenými společnostmi. Závěry tohoto revizního znaleckého posudku byly takové, že ocenění vykazují stěžejní pochybení a ocenění [právnická osoba]. mělo správně znít na částku 12 293 000 Kč a ocenění [právnická osoba] mělo správně znít na částku 13 300 000 Kč. V konkurzním řízení byly také ty nemovitosti posléze prodány za cenu nižší, než byla sjednaná kupní cena mezi žalobkyní a úpadcem. Před zápisem těch nemovitostí do konkurzní podstaty, byly v roce 2018 prodávány za 14 500 000 Kč, ten převod nebyl realizován a nakonec je realitka později koupila za 11 800 000 Kč. K námitkám ke kvalitě znaleckého posudku předkládaného žalobkyní poukázala tato při jednání na skutečnost, že v jiném řízení byl vyslechnut znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který na tyto námitky reagoval, zodpověděl je a to tak, že soud jeho vysvětlení přijal. Některé soudy ( když ve věci je vedeno mnoho sporů na základě žaloby z lepšího práva podané žalobkyní na stejném skutkovém základě ) ani k výslechu znalce nepřistoupily, neboť znalecké posudky předkládané žalobkyní měly za přesvědčivé. Při jednání soudu žalobkyně dále doplnila, že pokud se jedná o přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR k ustanovení § 196a) odst. 3 bývalého obch. zák., zda jej aplikovat, či neaplikovat, závěry, které v tomto směru činí žalovaná, jsou dle žalobkyně překroucené. V horizontálních vztazích se uplatní princip incidentní retrospektivy a tedy princip aplikace aktuální judikatury na spory aktuální, budoucí i minulé, a dle tohoto principu musí být postupováno dle onoho přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná částka 113 516 Kč se žalované dostala z rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku v konkursní podstatně v rámci konkursního řízení proti úpadci. Sporná nebyla ani skutečnost, že žalované byla dne 23.4.2021 doručena předžalobní výzva ze dne 19.4.2021. Výzvou bylo žádána úhrada žalované částky do 10 dnů.

12. Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

13. Z kupní smlouvy uzavřené mezi úpadcem [právnická osoba]. a žalobkyní dne 20.12.2002 soud zjistil, že úpadce coby prodávající se zavázal převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem: budově č. p. [Anonymizováno], pozemku st. parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v obci a kat. úz. [adresa] na žalobkyni a ta se z pozice pokračování - 6 - 7 C 1/2022 kupující zavázala zaplatit za tyto nemovitosti kupní cenu ve výši 14 691 750 Kč se splatností po podpisu smlouvy.

14. Z dodatku č. [hodnota] ke kupní smlouvě ze dne 20. 12. 2002 uzavřené mezi úpadcem a žalobkyní ze dne 6. 2. 2003 soud zjistil, že kupní cena byla dohodou stran změněna na částku 14 037 000 Kč. Důvodem byla oprava ceny podle zákona o DPH.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 20. 3. 2003 k LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] soud zjistil, že žalobkyně byla k tomuto datu zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí.

16. Z výpisu z účtu žalobkyně u [Anonymizováno] č. [č. účtu] za období 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003 soud zjistil, že dne 2. 6. 2003 přišla na účet žalobkyně částka 3 037 000 Kč označená jako osobní půjčka [jméno FO], stejného dne odešla z tohoto účtu částka 3 037 000 Kč označená jako částečná úhrada kupní ceny [adresa], a to na účet č. [č. účtu].

17. Z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba] [Anonymizováno] a. s. č. [č. účtu] soud zjistil, že dne 4.6.2003 byla na účet žalobkyně připsána částka 11 000 000 Kč označená jako úvěr a dne 5.6.2003 odešla z označeného účtu platba ve výši 11 000 000 Kč na účet č. [č. účtu].

18. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] u [Anonymizováno] za období června 2003 bylo zjištěno, že se jedná o účet úpadce [právnická osoba]., na který byla dne 2.6.2003 z účtu žalobkyně připsána částka 3 037 000 Kč jako částečná úhrada kupní ceny [adresa] a dne 9.6.2003 z účtu žalobkyně připsána částka 11 000 000 Kč. Následně byla téhož dne, tj. 9.6.2003 na účet žalobkyně u [Anonymizováno] č. [č. účtu] odeslána z účtu úpadce částka ve výši 10 318 103 Kč označená jako částečná úhrada za odkup pohledávky.

19. Z výpisu z účtu úpadce [právnická osoba]. u [právnická osoba]. s datem 12. 4. 2003 týkajícího se období 2001 až 2003 bylo zjištěno účtování převodu z účtu [jméno FO], [Anonymizováno], s.r.o., [právnická osoba]. k datu 12.4.2003.

20. Ze znaleckého posudku č. 1/480/2012 (opatřeného doložkou dle § 127a o. s. ř.) z června 2012 zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že obvyklá cena předmětných nemovitostí k datu 20. 12. 2002 činila 13 700 000 Kč.

21. Z tržního ocenění (bez znalecké doložky dle § 127a o. s. ř.) provedeného společností [právnická osoba]. dne 18.10.2001 soud zjistil, že zjištěná celková tržní hodnota předmětných nemovitostí je 17 247 000 Kč. Hodnota v tísni je 14 037 000 Kč.

22. Z tržního ocenění č. 1116/2001 (bez znalecké doložky dle § 127a o. s. ř.) provedeného společností [právnická osoba] dne 21. 6. 2001 soud zjistil, že věcná hodnota předmětných nemovitostí k 21. 6. 2001 činí 10 500 000 Kč, výnosová hodnota činí 17 000 000 Kč a tržní hodnota činí 17 000 000 Kč.

23. Z poznámek k posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že výnosová tržní hodnota předmětných nemovitostí činila 16 380 000 Kč.

24. Z revizního znaleckého posudku ( neopatřeného doložkou dle § 127 a o.s.ř. ) č. 1/491/2012 [právnická osoba] s.r.o. z července 2012 spolu s přílohami, zadaného žalobkyní k revizi tržních ocenění společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a poznámek k posudku [tituly před jménem] [jméno FO], soud zjistil, že na základě provedené analýzy, oprav výpočtů a v souladu s postupy uvedenými v tržním ocenění [Anonymizováno], byla odhadnuta správná tržní hodnota předmětných nemovitostí ve výši 12 293 000 Kč, tedy o 4 954 000 Kč méně, než původní tržní hodnota ve výši 17 247 000 Kč. Obdobně na základě provedené analýzy, oprav výpočtů a v souladu s postupy uvedenými v tržním ocenění [Anonymizováno], byla odhadnuta správná tržní hodnota předmětných nemovitostí ve výši 13 300 000 Kč, tedy o 3 700 000 Kč méně, než původní tržní hodnota ve výši pokračování - 7 - 7 C 1/2022 17 000 000 Kč. A konečně na základě provedené analýzy, oprav výpočtů a v souladu s postupy uvedenými v poznámkách k posudku [tituly před jménem] [jméno FO], byla vypočtena správná výnosová hodnota předmětných nemovitostí ve výši 13 410 204 Kč, tedy o 2 969 796 Kč méně, než původní výnosová hodnota ve výši 16 380 000 Kč. Podle zpracovatele revizního znaleckého posudku bylo v ocenění [Anonymizováno] zjištěno několik chyb a nepřesností. Zmiňována byla uváděná sazba nájemného pro příruční sklady ve výši 8 000 Kč/m2, jakožto nestandardní, neobvyklá a nadhodnocená s tím, že jde zřejmě o překlep, neboť správné nájemné by mělo být 800 Kč/m2. Zmíněny byly i další nepřesnosti ve výpočtu mající vliv na výslednou zjištěnou cenu. Pokud jde o tržní ocenění [Anonymizováno], v posudku nebylo dle revizního znaleckého posudku pracováno s výpadkem nájmu, zejména nebyla zohledněna obsazenost pronajímatelných prostorů. Při revizi poznámek k posudku [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že obsahují chybný údaj ohledně výměry pozemku 1 779 m2 namísto správných 1 179 m2, což ovlivňuje výsledný výpočet. Tržní jednotková hodnota pozemku byla nadhodnocena, neodpovídá ani ocenění [právnická osoba]., ani [Anonymizováno], ani pohledu [právnická osoba]. Jiné položky ( náklady ) byly naopak podhodnoceny.

25. Z protokolu Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. [spisová značka], protokolu Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9. 6. 2023, sp. zn. [spisová značka] a Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] ze dne 3. ledna 2023, soud zjistil, že se při jednání soudů znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] podílející se na zpracování jak revizního znaleckého posudku č. 1/491/2012 [právnická osoba] s.r.o., tak i původního znaleckého posudku č. 1/480/2012 vyjádřil tak, že si je vědom podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku, čím v kontextu věci napravil tento nedostatek u revizního znaleckého posudku, kde tato doložka dle § 127a o.s.ř. chyběla. Uvedl, že nemá, co by na závěrech těchto posudků měnil. Setrval na tom, že je běžné a obvyklé při stanovování ceny výnosovou metodou počítat s výpadky nájemného a zohledňovat riziko, které je s nimi spojeno. Není možné předpokládat, že pokud odejde nájemník, že na něj ihned bezprostředně bude navazovat někdo, kdo okamžitě začne platit nájemné, počítat je nutno i se stavebními úpravami. Podle odborné literatury se má výpadek nájemného zohledňovat vždy. Určení výše procenta toho výpadku je do určité míry téměř subjektivní, faktory, na nichž záleží, jsou zejména typ a kvalita prostoru. Tím, co dělají a jaké mají zkušenosti, mají také určitá statistická data. K dispozici měli zřejmě nikoli nájemní smlouvy, ale tabulky s přehledy měsíčního placení nájemného, vycházeli z nich a dělali si tržní rešerši. Jestli proběhlo místní šetření, si nevzpomněl s ohledem na dobu, která od zpracování posudku uběhla, a také proto, že jej dělal primárně kolega. Navíc posudek byl zpracováván 10 let zpětně, místní šetření by nebylo již příliš adekvátní. K výpočtu kapitalizační míry uvedl, že ta se odhaduje. Obvykle se skládá z nějaké bezrizikové složky a rizikové složky a vychází z jejich zkušeností a ze znalosti trhu. Nejsou k ní úplně vzorce, je to odhadovaná veličina. Pokud dospěl ke kapitalizační míře 10 %, jedná se o kvalifikovaný odhad, tato míra byla v roce 2002 obvyklá a má za to, že také ostatní znalecké posudku, které byly v této věci zpracovány, použily stejnou míru. Jestliže oceňovací vyhláška stanovila v roce 2002 kapitalizační míru 7 %, vysvětlil, že tuto vyhlášku nelze pro určení obvyklé tržní ceny použít, používá se pro daňové účely. Společnost [Anonymizováno] použila při výpočtu rovněž výnosovou metodu, ve své kalkulaci příjmů však s výpadky nájemného nepočítala, domnívá se, že to procento redukce mělo být 10 – 20 %, oni použili 15 %.

26. Z potvrzení nezávislého auditora o úhradě kupní ceny nemovitostí zpracovaného společností [právnická osoba] ze dne 17. 2. 2014 soud zjistil, že na základě ověření účetnictví žalobkyně platí, že žalobkyně v r. 2003 uhradila úplnou kupní cenu předmětných nemovitostí ve výši 14 037 000 Kč ve smyslu kupní smlouvy uzavřené s úpadcem dne 20. 12. 2002 ve znění dodatku č. [hodnota], kdy úhrada kupní ceny byla řádně provedena a promítnuta v účetnictví žalobkyně. Dále bylo ověřováním zjištěno, že platby přijaté z bankovního účtu úpadce dne 2. 6. 2003 ( částka 3 037 000 pokračování - 8 - 7 C 1/2022 Kč ) a dne 9. 6. 2003 ( částka 10 318 103,50 Kč ) představují úhradu pohledávky žalobkyně za úpadcem, která vznikla úhradou závazku z titulu přistoupení žalobkyně k závazku úpadce vůči společnosti [právnická osoba] ve smyslu předložené smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2003 mezi žalobkyní a [právnická osoba] s tím, že bylo ověřeno, že žalobkyně splnila za úpadce její peněžitý závazek [právnická osoba] vyplývající ze smlouvy o úvěru reg. č. 280/TÚ/062/01 ze dne 1. 10. 2001 mezi [právnická osoba]. a úpadcem ve výši 13 355 103,50 Kč. Úhrada závazku vůči [právnická osoba] byla provedena zápočty s pohledávkami žalobkyně vůči [právnická osoba]. na základě předložených projevů k započtení ve výši 2 040 100 Kč, 10 290 003,50 Kč, 300 000 Kč a 725 000 Kč. Splnění závazku bylo potvrzeno [právnická osoba] na základě potvrzení o zaplacení úvěru ze dne 19. 3. 2003. Z výše uvedených obchodních transakcí nevykazuje žalobkyně v účetní závěrce za rok končící 31. 12. 2003 žádné pohledávky a žádné závazky vůči úpadci, ve výše uvedených obchodních transakcích nedošlo v ověřovaném období k žádnému prominutí dluhu mezi zúčastněnými stranami, resp. nedošlo k vrácení kupní ceny za předmětné nemovitosti z bankovního účtu úpadce zpět na bankovní účet žalobkyně.

27. Ze zkráceného znění usnesení o prohlášení konkursu Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 3. 2007 č. j. [právnická osoba] soud zjistil, že na majetek dlužníka [právnická osoba]., IČ: [IČO] byl prohlášen konkurs.

28. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 1. 2009, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žaloba podaná žalobkyní na vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty byla zamítnuta, když z důvodu absence znaleckého posudku ve smyslu ust. § 196a odst. 3 obch. zák. byla kupní smlouva shledána absolutně neplatnou ve smyslu tehdejšího výkladu citovaného zákonného ustanovení.

29. Z přihlášky 2. pohledávky do konkursního řízení ke sp. zn. [právnická osoba] ve věci vedené Krajským soudem v [adresa] ohledně úpadce ze dne 14. 8. 2013 soud zjistil, že žalobkyně přihlásila do konkurzního řízení pohledávku ve výši 14 037 000 Kč představující kupní cenu dle kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 z titulu bezdůvodného obohacení úpadce v důsledku nevypořádání nároku žalobkyně na vrácení kupní ceny.

30. Z vyrozumění [tituly před jménem] [právnická osoba] správkyně konkursní podstaty úpadce ze dne 21. 7. 2014 a 21. 8. 2015 soud zjistil, že správkyně konkursní podstaty úpadce trvala na tom, že přihláška žalobkyně ze dne 14. 8. 2013 nemá účinky podle § 20 odst. 8 zákona o konkurzu a vyrovnání a je vyloučena z uspokojení v rámci konkurzu z důvodu, že k pohledávkám přihlášeným později než dva měsíce od prvého přezkumného jednání se nepřihlíží, když lhůta pro podání přihlášek uplynula dne 11. 8. 2007, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 30. 1. 2014.

31. Z podnětu žalobkyně adresovaného Krajskému soudu v [adresa] do věci sp. zn. [právnická osoba] a též [tituly před jménem] [právnická osoba] správkyni konkursní podstaty úpadce ze dne 28. 7. 2017 soud zjistil, že žalobkyně navrhla konkursnímu soudu, aby svým pokynem v rámci dohlédací činnosti uložil správkyni konkursní podstaty úpadce, aby tato vyloučila výtěžek ze zpeněžení předmětných nemovitostí ve výši 11 800 000 Kč a tento vydala žalobkyni. Správkyni konkursní podstaty žádala, aby s věřitelskými orgány projednala škodu hrozící konkursním věřitelům ze sporů z žalob „ z lepšího práva „, které by proti nim žalobkyně po skončení konkursu podala.

32. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 3. 2018 č. j. [právnická osoba] soud zjistil, že k návrhu správkyně konkurzní podstaty bylo vydáno rozvrhové usnesení, podle kterého každá pohledávka zjištěná nebo pravomocně určená a zařazená ve druhé třídě pohledávek se pokračování - 9 - 7 C 1/2022 uspokojuje poměrně a jen do výše 32,2489 %, přičemž k uspokojení bude použito 13 128 500 Kč, kdy na žalovanou připadá uspokojení ve výši 124 049,17 Kč.

33. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 25. 3. 2019, č. j. [právnická osoba], soud zjistil, že k návrhu správkyně konkursní podstaty bylo vydáno rozvrhové usnesení, podle kterého každá pohledávka zjištěná nebo pravomocně určená a zařazená ve druhé třídě pohledávek se uspokojuje poměrně a jen do výše 39,2903 %, přičemž k uspokojení bude použito 12 743 386 Kč, kdy na žalovanou připadá uspokojení ve výši 122 611,56 Kč s tím, že předchozí rozvrhové usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 3. 2018, č. j. [právnická osoba], bylo k odvolání žalobkyně zrušeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. [spisová značka].

34. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 3. 3. 2020, č. j. [právnická osoba], soud zjistil, že k návrhu správkyně konkurzní podstaty bylo vydáno dodatečné rozvrhové usnesení, podle kterého každá pohledávka zařazená ve druhé třídě se uspokojuje poměrně do výše 1,6059 %, přičemž k uspokojení bude použito 315 732,02 Kč, kdy na žalovanou připadá uspokojení ve výši 3 042,51 Kč.

35. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 14. 3. 2003 soud zjistil, že postupitel postoupil svou splatnou pohledávku za [právnická osoba]. ve výši 2 040 000 Kč na žalobkyni za cenu 1 428 070 Kč, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit do 30. 4. 2003.

36. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.3.2003 soud zjistil, že [právnická osoba] oznámily postoupení své pohledávky na žalobkyni [právnická osoba].

37. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [jméno FO] a žalobkyní ze dne 18. 3. 2003 soud zjistil, že postupitelka postoupila svou splatnou pohledávku za [právnická osoba]. ve výši 725 000 Kč na žalobkyni za cenu 460 000 Kč, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit do 30. 4. 2003.

38. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.3.2003 soud zjistil, že [jméno FO] oznámila postoupení své pohledávky na žalobkyni [právnická osoba].

39. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [jméno FO] a žalobkyní dne 18. 3. 2003 soud zjistil, že postupitel postoupil svou splatnou pohledávku za [právnická osoba]. ve výši 300 000 Kč na žalobkyni za cenu 225 000 Kč, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit do 30. 4. 2003.

40. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.3.2003 soud zjistil, že [jméno FO] oznámil postoupení své pohledávky na žalobkyni [právnická osoba].

41. Ze smlouvy o převodu rektasměnek a otázkách souvisejících uzavřené mezi [právnická osoba]. v likvidaci a žalobkyní dne 14. 3. 2003 soud zjistil, že postupitel postoupil žalobkyni směnky vystavené [právnická osoba]. v nominální výši 4 052 177,20 Kč a 6 237 826,30 Kč za cenu 9 261 000 Kč, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit co do částky 7 203 002 Kč do 30. 4. 2003 a co do zbylé částky do 1 roku od podpisu smlouvy.

42. Z prohlášení žalobkyně a [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyni byly předmětné směnky postupitelem předány.

43. Z projevu vůle směřujícího k započtení ze strany žalobkyně ze dne 18. 3. 2003 s podpisem úpadce adresované [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyně učinila vůči [právnická osoba]. zápočet své pohledávky ve výši 300 000 Kč vzniklé na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 18. 3. 2003 mezi žalobkyní a [jméno FO] oproti pohledávce [právnická osoba] pokračování - 10 - 7 C 1/2022 vůči žalobkyni ve výši 1 025 000 Kč vzniklou z titulu přistoupení žalobkyně k závazku úpadce vůči [právnická osoba]. ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2001 č. 280/TÚ/062/01.

44. Z projevu vůle směřujícího k započtení ze strany žalobkyně ze dne 17. 3. 2002 s podpisem úpadce adresovaného [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyně učinila vůči [právnická osoba]. zápočet své pohledávky ve výši 10 290 003,50 Kč vzniklé na základě smlouvy o postoupení rektasměnek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]. oproti pohledávce [právnická osoba]. vůči žalobkyni ve výši 11 313 845 Kč vzniklou z titulu přistoupení žalobkyně k závazku úpadce vůči [právnická osoba]. ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2001 č. [Anonymizováno]

45. Z projevu vůle směřujícího k započtení ze strany žalobkyně ze dne 14. 3. 2002 s podpisem úpadce adresovaného [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyně učinila vůči [právnická osoba]. zápočet své pohledávky ve výši 2 040 100 Kč vzniklé na základě smlouvy o postoupení rektasměnek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] oproti pohledávce [právnická osoba]. vůči žalobkyni ve výši 13 350 000 Kč vzniklou z titulu přistoupení žalobkyně k závazku úpadce vůči [právnická osoba]. ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2001 č. 280/TÚ/062/01.

46. Z projevu vůle směřujícího k započtení ze strany žalobkyně ze dne 18. 3. 2002 s podpisem úpadce adresovaného [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně učinila vůči [právnická osoba] zápočet své pohledávky ve výši 725 000 Kč vzniklé na základě smlouvy o postoupení rektasměnek uzavřené mezi žalobkyní a [jméno FO] oproti pohledávce [právnická osoba] vůči žalobkyni ve výši 725 000 Kč vzniklou z titulu přistoupení žalobkyně k závazku úpadce vůči [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2001 č. 280/TÚ/062/01.

47. Z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 3. 2003 ve věci [Anonymizováno] soud zjistil, že soud přijal do úschovy dvě směnky vystavené [právnická osoba] na částky 6 237 826,30 Kč a 4 052 177,20 Kč.

48. Ze zápisu z jednání ze dne 2. 5. 2003 podepsaného [tituly před jménem] [jméno FO] za úpadce a [tituly před jménem] [jméno FO] za žalobkyni soud zjistil, že úpadce uznal svou povinnost uhradit žalobkyni částku 13 355 103,50 Kč, kdy důvodem k zaplacení tohoto závazku je smlouva o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2003, jehož výše k tomuto datu činila 15 190 701,91 Kč, a doklady prokazující, že žalobkyně uvedený závazek ve výši 13 355 103,50 Kč představující zbytek nesplaceného úvěru [právnická osoba] uhradila, přičemž strany se dohodly, že pokud tuto částku úpadce žalobkyni uhradí do 30. 6. 2003, nebude ji žalobkyně nijak úročit.

49. Z potvrzení o zaplacení úvěru reg. č. 280/TU/06201 ze dne 18. 4. 2003 ze strany [právnická osoba]. adresované Katastrálnímu úřadu v Jablonci nad Nisou soud zjistil, že [právnická osoba]. pro účely výmazu zástavního práva k předmětným nemovitostem potvrdila, že její pohledávka ze smlouvy o úvěru reg. č. 280/TU/06201 ze dne 1. 10. 2001, která byla předmětným zástavním právem zajištěna, zanikla splněním.

50. Z prohlášení o vzdání se zástavního práva ze dne 19. 3. 2003 soud zjistil, že [právnická osoba]. prohlásila, že se vzdává zástavního práva váznoucího na nemovitostech : budově č. p. [Anonymizováno], pozemku st. parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v obci a kat. úz. [adresa], a že na základě tohoto prohlášení lze provést výmaz zástavního práva váznoucího v její prospěch na těchto nemovitostech.

51. Z potvrzení ze dne 14.7.2009 ze strany správce konkurzní podstaty [právnická osoba]. v likvidaci [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že pohledávka [právnická osoba]. ze smlouvy o úvěru reg. č. 280/TU/06201 ze dne 1. 10. 2001 uzavřené s úpadcem zanikla dne 12. 4. 2003 započtením pokračování - 11 - 7 C 1/2022 pohledávek v částkách 2 040 100 Kč, 10 290 003,50 Kč, 300 000 Kč a 725 000 Kč ze strany žalobkyně.

52. Z úvěrové smlouvy - investiční úvěr uzavřené mezi [právnická osoba] CZ, a.s. a žalobkyní dne 26. 5. 2003 soud zjistil, že na základě žádosti žalobkyně poskytne banka za níže uvedených podmínek žalobkyni úvěr až do částky 11 000 000 Kč za účelem částečného financování kupní ceny objektu č. [hodnota] s pozemky v Jablonci nad Nisou, [adresa].

53. Ze smlouvy o přistoupení k závazku uzavřené mezi [právnická osoba]. a žalobkyní dne 6.2.2003 soud zjistil, že žalobkyně coby přistupující dlužník přistoupila k závazku úpadce vůči [právnická osoba]. z titulu nesplaceného zůstatku úvěru dle smlouvy o úvěru reg. č. 280/TU/06201 ze dne 1. 10. 2001 uzavřené mezi [právnická osoba]. a úpadcem, přistupující dlužník se zavázal splnit za úpadce tento závazek, který ke dni 6. 2. 2003 činil celkem 15 190 701,91 Kč.

54. Z daňového dokladu - faktury č. [hodnota] vystavené dne 22. 4. 2003 úpadcem soud zjistil, že úpadce fakturoval žalobkyni kupní cenu dle kupní smlouvy uzavřené mezi úpadcem a žalobkyní dne 20. 12. 2002 ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 6. 2. 2003 ve výši 14 037 000 Kč se splatností k 15.5.2003.

55. Z kupní smlouvy o prodeji nemovitosti uzavřené mezi správkyní konkursní podstaty [tituly před jménem] [právnická osoba] a [právnická osoba]. ze dne 26. 6. 2013 ve znění prohlášení ze dne 15.7.2013 bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti prodány kupující realitní kanceláři za nejvyšší nabídku ve výši 11 800 000 Kč.

56. Z usnesení policejního orgánu ze dne 16. 10. 2009, č. j. KRPL-4816-15/TČ-2009-040481-PA, soud zjistil, že byla odložena věc trestního oznámení správkyně konkursní podstaty úpadce na [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování věřitele dle § 256 tr. zák. a to v souvislosti s převodem majetku ze strany úpadce na žalobkyni v období od prosince 2002 do června 2003, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, když vyhodnocením všech skutečností nebylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] coby předseda představenstva úpadce prodal předmětné nemovitosti žalobkyni s úmyslem poškodit věřitele úpadce ani nebyly zjištěny nápadně nevýhodné podmínky prodeje.

57. Z usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 2. 2010, č. j. Zn 2780/2009-132, soud zjistil, že stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu ze dne 16. 10. 2009, č. j. [Anonymizováno], byly státním zástupcem zamítnuty jako nedůvodné, když šetření provedené policejním orgánem shledal jako dostatečné a po prostudování spisového materiálu vyjádřil souhlas se stanoviskem policejního orgánu, jak ohledně okolností, za kterých došlo k úhradě kupní ceny předmětných nemovitostí, tak ohledně obvyklosti sjednané kupní ceny. Ohledně změny způsobu úhrady kupní ceny uvedl, že tuto skutečnost dokládá emailová korespondence ze dne 6. 6. 2003, ze které je zřejmé, že [právnická osoba] CZ, a.s. skutečně trvala na úhradě peněžních prostředků na účet úpadce.

58. Z předžalobní výzvy k vydání přijatého plnění adresované žalované ze strany žalobkyně ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě částky 113 516 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení.

59. Návrh na doplnění dokazování zpracovávaným stanoviskem znalecké kanceláře [právnická osoba] k námitkám proti znaleckým posudkům této znalecké kanceláře soud jako nehospodárný, nedůvodný a prodlužující řízení, zamítl. Měl za to, že provedené dokazování ve věci je k jejímu rozhodnutí zcela postačující. pokračování - 12 - 7 C 1/2022 60. Ve věci bylo dále zjištěno, že žalobkyně vede vícero sporů v důsledku podaných „ žalob z lepšího práva „ na další věřitele z konkursního řízení. Tyto žaloby mají tak shodný podklad a liší se pouze výší žalovaných částek a osobou žalované. Některé ze sporu již byly pravomocně rozsouzeny s tím, že nároku žalobkyně bylo vyhověno, jiné, kde rovněž soudy žalobkyni uplatněné nároky přiznaly, jsou dosud ve fázi rozhodnutí soudu prvního stupně ( rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3.1.2023, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2023, č.j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 1.11.2022, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21.6.2023, č.j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 19.6.2023, č.j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3.11.2022, č.j. [spisová značka], rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 15.12.2022, č.j. [spisová značka] a rozsudek Okresního soudu [adresa] – východ ze dne 5.10.2022, č.j. [spisová značka] ).

61. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

62. Kupní smlouvou ze dne 20. 12. 2002 ve znění jejího dodatku č. [hodnota] ze dne 6. 2. 2003 se [právnická osoba]. coby prodávající zavázal převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalobkyni a ta se jako kupující zavázala zaplatit za nemovitosti kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč. Následně byla jako vlastník zapsána do katastru nemovitostí. Takto sjednaná cena nebyla určena na základě posudku soudem stanoveného znalce, jak by tomu dle tehdejšího ustanovení § 196a obch. zák. mělo být, neboť ke dni uzavření kupní smlouvy byl jednatelem a společníkem žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], který byl v rozhodné době také členem představenstva [právnická osoba]. Nicméně nejednalo se o cenu, která by byla nižší než obvyklá cena převáděných nemovitostí. Jak bylo později zjištěno znaleckým posudkem, činila obvyklá cena předmětných nemovitostí 13 700 000 Kč. Žalobkyně ze svého účtu u [Anonymizováno] ve prospěch bankovního účtu [právnická osoba]. uhradila na kupní cenu dne 2.6.2003 částku 3 037 000 Kč a dne 5.6.2003 ze svého účtu u [právnická osoba] na účet [právnická osoba]. doplatila zbývající část kupní ceny ve výši 11 000 000 Kč. Kupní cena ve výši 14 037 000 Kč tedy uhrazena byla. Původní záměr stran kupní smlouvy byl, že kupní cena předmětných nemovitostí bude uhrazena zápočtem pohledávky žalobkyně vůči [právnická osoba]. z titulu úhrady jejího dluhu vůči [právnická osoba]. žalobkyní. Přičemž [právnická osoba]. měla svoji pohledávku za [právnická osoba]. zajištěnou zástavním právem zatěžujícím právě předmětné nemovitosti. Žalobkyně proto přistoupila k dluhu [právnická osoba]. vůči [právnická osoba]. a následně nabyla pohledávky věřitelů [právnická osoba]. v souhrnné nominální výši 13 355 103,50 Kč. Po nabytí předmětných pohledávek je žalobkyně započetla oproti pohledávce [právnická osoba]. vůči prodávající [právnická osoba]. Tím zanikl dluh [právnická osoba]. vůči [právnická osoba]. a ta se poté vzdala zástavního práva zatěžujícího předmětné nemovitosti. Jelikož [právnická osoba] CZ, a. s., která žalobkyni poskytovala úvěr ve výši 11 000 000 Kč na nákup předmětných nemovitostí, striktně trvala na tom, aby kupní cena byla uhrazena bankovním převodem, nikoliv zápočtem, musela žalobkyně uhradit kupní cenu bankovním převodem způsobem popsaným výše. Žalobkyně tak za [právnická osoba]. nejprve uhradila dluhy vůči [právnická osoba]. a následně, pro podmínku danou [právnická osoba] CZ, a. s., která žalobkyni poskytovala úvěr na nákup nemovitostí, hradila ještě bezhotovostním převodem kupní cenu předmětných nemovitostí. Tím vznikl žalobkyni vůči [právnická osoba]. nárok na vrácení toho, co za ní plnila vůči [právnická osoba]., neboť jinak by kupní cenu uhradila prakticky dvakrát. Proto po uhrazení kupní ceny nemovitostí [právnická osoba]. vrátila žalobkyni bankovním převodem to, co za ní žalobkyně uhradila [právnická osoba]., tedy částku 13 355 103,50 Kč. pokračování - 13 - 7 C 1/2022 63. Jak potvrzuje zpráva nezávislého auditora, platby přijaté z bankovního účtu [právnická osoba]. dne 2. 6. 2003 (částka 3 037 000 Kč) a dne 9. 6. 2003 (částka 10 318 103,50 Kč) představují úhradu pohledávky žalobkyně za [právnická osoba]., která vznikla úhradou závazku z titulu přistoupení žalobkyně k závazku [právnická osoba]. vůči společnosti [právnická osoba]. ve smyslu předložené smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2003 mezi žalobkyní a [právnická osoba]. s tím, že bylo ověřeno, že žalobkyně splnila za [právnická osoba]. její peněžitý závazek [právnická osoba]. vyplývající ze smlouvy o úvěru reg. č. 280/TÚ/062/01 ze dne 1. 10. 2001 mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba]. ve výši 13 355 103,50 Kč. Úhrada závazku vůči [právnická osoba] byla provedena zápočty s pohledávkami žalobkyně vůči [právnická osoba]. na základě předložených projevů k započtení ve výši 2 040 100 Kč, 10 290 003,50 Kč, 300 000 Kč a 725 000 Kč. Splnění závazku bylo potvrzeno [právnická osoba]. na základě potvrzení o zaplacení úvěru ze dne 19. 3. 2003. Nic podezřelého na daném způsobu úhrady kupní ceny neshledalo ani pozdější šetření orgány činnými v [podezřelý výraz] řízení z podnětu správkyně konkursní podstaty úpadce [právnická osoba]..

64. Po dlouhou dobu nebyl převod nikterak napadán či zpochybňován, v roce 2007 však došlo k tomu, že byl na majetek [právnická osoba]. prohlášen konkurs. Do konkursní podstaty sepsala správkyně konkursní podstaty také předmětné nemovitosti, a přestože se tomu žalobkyně bránila, byly tyto nemovitosti v rámci konkursního řízení později prodány za částku 11 800 000 Kč. Správkyně konkursní podstaty vycházela nejprve z tehdejšího výkladu ustanovení § 196a obch. zák., podle kterého kupní smlouva uzavřená dne 20.12.2002 byla absolutně neplatná, přičemž její pohled byl stvrzován i soudy. Ke změně tohoto jejího pohledu nedošlo ani po vydání průlomového rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, podle něhož absence znaleckého posudku dle ust. § 196a odst. 3 obch. zák. sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba současně zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Z výtěžku rozvrhového usnesení po prodeji předmětných nemovitostí obdržela žalovaná celkem částku ve výši 113 516 Kč, kterou na výzvu žalobkyni nevrátila.

65. Podle § 196a odst. 3 obch. zák. jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

66. Podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

67. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

68. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že žalobu shledal důvodnou. Žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně tím, že v rámci konkursního řízení na majetek úpadce [právnická osoba]. jako přihlášený věřitel přijala plnění z prodeje nemovitostí zapsaných v konkursní podstatě úpadce. Vlastníkem těchto nemovitostí však nebyl úpadce, nýbrž žalobkyně, která je nabyla platně uzavřenou kupní smlouvou ze dne pokračování - 14 - 7 C 1/2022 20.12.2002. K těmto nemovitostem tak žalobkyni oproti žalované svědčilo lepší právo, než žalované přijímající výtěžek z jejich prodeje.

69. K možnosti podání žaloby z lepšího práva lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 394/2002, kde byly formulovány právní závěry, podle nichž ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci zpeněžování ( § 27 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů ) převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Neuplynula-li tomu, kdo tvrdí, že jeho vlastnické právo k majetku zpeněženému správcem konkursní podstaty jako součást majetku konkursní podstaty vylučovalo příslušnost tohoto majetku ke konkursní podstatě, dosud lhůta k podání vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může se žalobou podanou podle tohoto ustanovení proti správci konkursní podstaty domáhat vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. Se žalobou na určení vlastnického práva [§ 80 písm. c) o. s. ř.] podanou vůči tomu, kdo majetek zpeněžením nabyl, však taková osoba uspět nemůže. Byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku "lepší právo" než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl majetek rozdělen; účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty.

70. Také pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 2982/2012, uvádí, že byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku „lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen; účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty.

71. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 Cdo 1511/2015 se uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu, vycházející z rozsudku ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 34/2002, uveřejněného pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež byla shrnuta v rozsudku ze dne 4. prosince 2015, sp. zn. 21 Cdo 2496/2014, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2016, pod číslem 89, je ustálena na závěru, podle něhož se tzv. žalobou z lepšího práva (uplatňovanou v souvislosti s konkursním řízením vedeným podle zákona o konkursu a vyrovnání) rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) vyplacena jeho pohledávka za úpadcem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění, když má za to, že jí byla pohledávka vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z konkursní podstaty „lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by bylo náleželo třetí osobě; žaloba z tzv. lepšího práva uvedeným způsobem slouží k ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) bylo v konkursním řízení porušeno (srov. též např. obdobně pro poměry žaloby z lepšího práva uplatňované v souvislosti s exekučním řízením usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 25 Cdo 2489/2003, uveřejněné pod číslem 74/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z hlediska hmotně právního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z konkursní podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch pokračování - 15 - 7 C 1/2022 plněním bez právního důvodu. Shodně srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2015, sp. zn. 21 Cdo 3350/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2016, sp. zn. 28 Cdo 3722/2015. Jak při žalobě z lepšího práva vyplývající z exekuce, tak i při žalobě z lepšího práva, která je uplatňována v souvislosti s konkursním řízením, soud posuzuje podle hmotného práva, zda má k předmětu zpeněžení (výtěžku konkursu či exekuce) lepší právo třetí osoba (žalobce), nebo ten, kdo byl uspokojen v konkursu či v exekuci.

72. Z citované judikatury vyplývá, že žaloby z lepšího práva slouží právě k nápravě situací jako je nyní projednávaná, kde žalobkyně tvrdí, že v konkursním řízení byl zpeněžen majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, jehož vlastníkem ovšem byla ona a nikoli úpadce.

73. Žalobkyně namítala, že kupní smlouva byla v konkurzním řízení shledána absolutně neplatnou pro rozpor s § 196a odst. 3 obch. zák., neboť byla uzavřena mezi osobami blízkými, aniž by hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, tento pohled je dle ní nesprávný a správkyně konkursní podstaty nedbala vydání rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, ohledně výkladu tohoto ustanovení. Tvrdí, že předmětná kupní smlouva nemůže být neplatná, neboť kupní cena převáděného majetku ( předmětných nemovitostí ) odpovídá jejich ceně v místě a čase obvyklé. Žalobkyně, která tvrdí, že byla vlastníkem dotčených nemovitostí, tyto nemovitosti neměly být prodány a výtěžek zpeněžení byl věřitelům vyplacen neprávem, se nepochybně může domáhat jeho vydání žalobou z „ lepšího práva „. Není také pochyb o tom, že úspěch žaloby, či vůbec možnost jejího podání, není závislý na tom, zda a s jakým výsledkem byl veden spor o vyloučení takového majetku z konkursní podstaty. Či zda podala oprávněná osoba přihlášku své pohledávky do konkursního řízení. V tomto směru také soud nepovažuje za důvodnou námitku žalované, že měla žalobkyně přihlásit svoji pohledávku do konkursního řízení jako pohledávku z bezdůvodného obohacení úpadce, když kupní smlouva byla považována za neplatnou, a pokud tak neučinila, nemůže již pohledávku vymáhat. Tato námitka se dle soudu míjí s podstatou žaloby z lepšího práva.

74. Žalobkyně pro úspěch své žaloby musela prokázat, že kupní cena sjednaná ke dni 20.12.2002 ve výši 14 037 000 Kč byla cenou v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá, s čímž žalovaná nesouhlasila.

75. Podle rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a odst. 3 zák. obch. zák. sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Předpokladem neplatnosti smlouvy o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale současně i skutečnost, že cena sjednaná ve smlouvě je pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá (tržní cena).

76. Znaleckým posudkem č. 1/480/2012 zpracovaným znaleckým ústavem [právnická osoba] [právnická osoba]. byla obvyklá cena předmětných nemovitostí k datu 20. 12. 2002 stanovena ve výši 13 700 000 Kč. Kupní cena byla dohodnuta na částku 14 037 000 Kč, tedy jednalo se nepochybně o cenu obvyklou. Pokud jde o námitku žalované, že nemovitosti byly oceňovány také dalšími posudky, které obvyklou cenu předmětných nemovitostí stanoví vyšší a žalobkyně předkládá ten pro ni nejvýhodnější, soud ji nesdílí. Předně je nutno říci, že zmiňovaná ocenění nejsou znaleckými posudky, když neobsahují znalecké doložky a k jejich odborným závěrům tak nelze přihlížet. K přezkoumání jejich závěrů navíc nechala žalobkyně zpracovat revizní znalecký pokračování - 16 - 7 C 1/2022 posudek č. 1/491/2012 [právnická osoba] [právnická osoba]. z července 2012, podle něhož obsahují tyto ocenění chyby a nesprávnosti, v jejich ž důsledku byla jimi stanovená cena vyšší. Na základě provedené analýzy, oprav výpočtů a v souladu s postupy uvedenými v tržním ocenění [Anonymizováno], byla odhadnuta správná tržní hodnota předmětných nemovitostí ve výši 12 293 000 Kč, nikoli ve výši 17 247 000 Kč. Obdobně v tržním ocenění [Anonymizováno], byla odhadnuta správná tržní hodnota předmětných nemovitostí ve výši 13 300 000 Kč, nikoli ve výši 17 000 000 Kč. Také u poznámek k posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byla základě provedené analýzy, oprav výpočtů a v souladu s postupy uvedenými v poznámkách vypočtena správná výnosová hodnota předmětných nemovitostí ve výši 13 410 204 Kč, nikoli ve výši 16 380 000 Kč ( k tomu srov. bod 24 tohoto rozsudku ). Závěr o tom, že předmětné nemovitosti byly převedeny za cenu obvyklou, vyplývá také z výsledků šetření policejního orgánu a následného přezkumu státního zástupce, jak se podává z usnesení policejního orgánu ze dne 16. 10. 2009 č. j. [Anonymizováno] a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 2. 2010 č. j. [Anonymizováno]. V rámci prověřování okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, došlo i k vyhodnocení otázky ocenění předmětných nemovitostí, když policejním orgán disponoval dalším „oceněním“ zpracovaných znalcem [tituly před jménem] [právnická osoba], který dospěl k obvyklé ceně předmětných nemovitostí k rozhodnému datu na částku 9 700 000 Kč. Soud nemá pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [právnická osoba]. z 18.6.2012, na jehož závěrech setrval znalec též při výsleších v jiných soudních řízeních. Současně soud považuje za zpochybněné závěry ocenění zpracovávaných společností [právnická osoba]. a [právnická osoba], stejně tak jako poznámky k posudku [tituly před jménem] [jméno FO], když dle revizního posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [právnická osoba]. trpí tato ocenění závažnými nedostatky, které zkreslují jimi zjištěnou výslednou cenu. Také k tomu se vyjadřoval znalec v jiných řízeních a své závěry obhájil ( srov. bod 25 rozsudku ). Za podstatnou skutečnost považuje soud rovněž fakt, že znalecké posudky jsou pouhými více, či méně přesnými odhady ceny obvyklé, její přesné určení může být dosaženo vlastním prodejem. V této souvislosti by soud poukázal na to, že když byla nemovitost později v rámci konkursního řízení prodávána, byla dosažena cena 11 800 000 Kč. Cenu 13 700 000 Kč tak soud považuje za cenu v daném místě a čase obvyklou.

77. Žalovaná také namítala, vycházela přitom z ocenění [právnická osoba]., že účastníci kupní smlouvy si sjednali „ cenu v tísni „ a nejde tak o cenu obvyklou. Rovněž tuto námitku nepovažuje soud za důvodnou. Cenou v tísni je jedním z druhů tržní ceny, jedná se o cenu obvyklou ( tržní ), sníženou o takzvaný bezpečnostní koeficient, která je používána u zadlužených nemovitostí, nemovitostí zatížených zástavním právem pro nesplacené úvěry. V daném případě byly před prodejem nemovitosti zatíženy zástavním právem pro nesplacený úvěr jejich vlastníka [právnická osoba]. ve výši přesahující 13 000 000 Kč. Podstatné je, že nedošlo k tomu, že by účastníci smlouvy skutečně převáděli nemovitost za cenu, která by reálně neodpovídala ceně obvyklé a tedy nedošlo k naplnění ustanovení § 196a obch. zák., který má právě reagovat na to, že někdo vyvádí majetek ze společnosti k tíži této společnosti. Nebyl naplněn důvod, pro který by bylo možno považovat kupní smlouvu za neplatnou.

78. Pokud jde o okolnosti, za kterých došlo k úhradě kupní ceny, jak vyplynulo z dokazování lze přijmout skutkový závěr, že kupní cena ze strany žalobkyně byla řádně uhrazena. Žalobkyně hodnověrně vysvětlila, proč byla kupní cena hrazena daným způsobem, vysvětlila převody jednotlivých částek a doložila, proč ke konkrétním převodům docházelo. Celý proces je popsán v bodech 62 a 63 tohoto rozsudku, jeho věrohodnost je doložena listinnými důkazy, zprávou nezávislého auditora a žádné pochybnosti o úhradě kupní ceny neměly nakonec ani orgány činné v [podezřelý výraz] řízení, které okolnosti, za nichž mělo dojít k zaplacení kupní ceny, prověřovaly se pokračování - 17 - 7 C 1/2022 závěrem, že nebylo zjištěno, že by [tituly před jménem] [jméno FO] coby předseda představenstva úpadce prodal předmětné nemovitosti žalobkyni s úmyslem poškodit věřitele úpadce ani nebyly zjištěny nápadně nevýhodné podmínky prodeje. Věc [podezřelý výraz] oznámení správkyně konkurzní podstaty úpadce na [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz] činu poškozování věřitele dle § 256 tr. zák. v souvislosti s převodem majetku ze strany úpadce na žalobkyni v období od prosince 2002 do června 2003 byla policejním orgánem odložena, neboť nešlo o podezření z [podezřelý výraz] činu. Předmětné usnesení policejního orgánu bylo následně napadeno stížnostmi, nicméně k shodnému stanovisku dospěl i státní zástupce. Z jeho usnesení také vychází soud, když má za prokázané, že složitý způsob hrazení kupní ceny byl vyvolán tím, že společnost [právnická osoba] CZ, a.s., která žalobkyni poskytovala úvěr na nákup předmětných nemovitostí, trvala na úhradě kupní ceny bezhotovostním převodem na účet úpadce (emailová zpráva ze dne 6. 6. 2003, na kterou státní zástupce ve svém rozhodnutí odkazuje). Následné platby ze strany [právnická osoba]. žalobkyni nelze považovat za vrácení kupní ceny, nýbrž za úhradu závazku z titulu plnění za jiného. Nelze tedy hovořit o nevýhodnosti předmětné koupě a poškození [právnická osoba]. v důsledku této transakce.

79. Co se týče výše bezdůvodného obohacení vzniklého žalované na úkor žalobkyně přijetím plnění z výtěžku z prodeje předmětných nemovitostí, bylo zjištěno, že celkem byl výtěžek mezi konkursní věřitele s nepřednostními pohledávkami na základě rozvrhových usnesení určen a rozdělen ve výši 13 059 118,02 Kč, z čehož žalované připadl podíl ve výši 0,96199999999999997 %. Požaduje-li podanou žalobou žalobkyně po žalované vydání částky 113 516 Kč představující podíl ve výši 0,96199999999999997 % na výtěžku neoprávněně zpeněžených nemovitostí žalobkyně ( tj. 0,96199999999999997 % z 11 800 000 Kč ) je požadavek oprávněný a žalovaná je povinna žalovanou částku vydat.

80. Ani námitku žalované, že by ve věci neměl být použit nový výklad ustanovení § 196a obch.zák., neboť příklonem k retrospektivnímu působení odklonu by byla způsobena křivda žalované, která se řádně domáhala svých práv, zatímco žalobkyně v době ustáleného výkladu ustanovení § 196a obch. zák. vědomě ignorovala předmětnou judikaturu a nemůže se tedy dovolávat ochrany legitimního očekávání, což naopak může žalovaná, pro kterou by přijetí nového judikaturního pohledu bylo nespravedlivé, soud nepovažuje za důvodnou. Jak uvádí nález Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 3500/18 v horizontálních právních vztazích se zpravidla uplatní zásada incidentní retrospektivity judikaturního odklonu a změněný právní názor bude aplikován na všechna již probíhající a v budoucnu zahájená řízení. Při aplikaci nového právního názoru je však vždy nutné zvážit, zda retrospektivní působení změny v ustálené judikatuře nepůsobí v konkrétním případě příliš tvrdě vzhledem k legitimnímu očekávání adresátů právních norem v trvající aplikaci staré judikatury. K přílišné tvrdosti se vyjádřil Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. Pl. ÚS 26/21 tak, že se již v minulosti opakovaně zabýval účinkem (v souladu s příslušnou procedurou provedené) změny judikatury na právní vztahy, přičemž shledal, že nový právní názor se zásadně použije i v dosud probíhajících či v budoucnu zahajovaných řízeních. Jinými slovy, použije se princip incidentní retrospektivy judikaturního odklonu [např. nález ze dne 5. 8. 2010 sp. zn. II. ÚS 3168/09 (N 158/58 SbNU 345), nález ze dne 12. 12. 2013 sp. zn. III. ÚS 3221/11 (N 216/71 SbNU 531), nález sp. zn. II. ÚS 1955/15 nebo nález ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3500/18. Nelze přehlédnout, že změna judikatury je ve své podstatě nápravou dříve vysloveného nesprávného právního názoru, aniž by bylo podstatné, zda tato nesprávnost byla dána od počátku, nebo vyvstala až v souvislosti s uplatňováním dřívějšího právního názoru v poměrech významně se odlišujících od těch, jež byly relevantní v době jejího vzniku. Pokud by se nový právní názor nepoužil ve věci, jejíž skutkový děj sice nastal před změnou judikatury, soud ale rozhodoval až následně, znamenalo by to, že by soud v těchto věcech musel vědomě použít "nesprávný" právní názor (nález sp. zn. II. ÚS 1955/15, bod 18). Přesto není namístě kategorický pokračování - 18 - 7 C 1/2022 závěr, že se nový právní názor musí použít vždy. Jiný postup bude přicházet v úvahu za předpokladu, že jej odůvodňují konkrétní okolnosti věci při zohlednění práv všech dotčených účastníků řízení, zejména jednali-li by tito účastníci v důvěře ve správnost dosavadní judikatury a použití nového právního názoru by vedlo k nepřiměřenému zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod [kromě v tomto bodu citovaných nálezů srov. i nález ze dne 5. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 566/07 (N 176/54 SbNU 209) a nález ze dne 13. 12. 2011 sp. zn. III. ÚS 1976/09 (N 208/63 SbNU 419)]. Obecný soud je povinen zohlednit nový právní názor buď tím, že jej použije ve svém rozhodnutí, nebo že vysvětlí, z jakého důvodu jej použít nelze. Z hlediska rovnosti před zákonem neobstojí, aby byl v jednom řízení (v tom, v němž byl právní názor změněn) nový právní názor použit ve prospěch jednoho z účastníků, zatímco u účastníků dalšího řízení, jejichž pozice by byla srovnatelná, by tento právní názor použit nebyl ( nález sp. zn. II. ÚS 1955/15, bod 18).

81. Ústavní soud tedy výjimečně připouští, bude – li to vysvětleno, nepoužití nového právního názoru, přičemž by se tak mohlo stát zejména tehdy, jednali-li novým pohledem dotčení účastníci v důvěře ve správnost dosavadní judikatury. V posuzovaném případě však nelze hovořit o jednání žalované ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, když pouze pasivně přijala to, čeho se jí v dané době již nesprávným pohledem správkyně konkursní podstaty dostalo. Pro prolomení pravidla principu incidentní retrospektivy judikaturního odklonu soud v daném případě nevidí důvod. Jestliže úpadce [právnická osoba]. nebyla vlastníkem zpeněžených nemovitostí, nemůže žalované svědčit žádný spravedlivý důvod k tomu, aby si mohla podíl na výtěžku z jejich prodeje ponechat, neboť nelze považovat za spravedlivé, aby její pohledávka za úpadcem byla uspokojena z majetku jiné osoby. Rovněž nelze hovořit o zásadním dopadu do právní jistoty žalované, když již od roku 2012 z judikatury vyplývá, že dříve zastávaný právní názor o automatické absolutní neplatnosti smluv uzavřených bez posudku soudem stanoveného znalce je nesprávný. V době, kdy žalovaná v letech 2019 až 2020 přijala v konkursu plnění z rozvrhu, již žalované tento názor mohl být znám, stejně tak jako jí mohlo být známo, že se žalobkyně v průběhu konkursního řízení prodeji nemovitostí, které zakoupila za obvyklou cenu, na základě platně uzavřené kupní smlouvy, brání. Nynější aplikace nového pohledu vedoucí k vyhovění žalobě tak pro žalovanou nemůže být zcela překvapivá.

82. Zde by soud rovněž zmínil ustanovení § 13 o.z., podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Tedy naopak žalobkyně by po právu mohla být překvapena, pokud by soud ve svém rozhodnutí přijal jiné než uvedené závěry a odklonil se tak od již rozhodnutých případů, kde žalobkyně se svým nárokem uspěla. Soud však ani nevidí žádnou možnost, jak by jiné než přijaté rozhodnutí, tedy nevyhovění žalobě, mohl vysvětlit.

83. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. včetně tam specifikovaného příslušenství, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ( § 1968 a § 1970 o.z. ) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

84. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení z jedné čtvrtiny. Celková výše nákladů činila 57 693 Kč, a sestává se z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ( dále jen a.t. ) za 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. po 5 660 Kč za jeden úkon právní služby ( přičemž přiznána byla náhrada za příprava a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby, doplnění tvrzení ze dne 5.1.2023, účast u jednání soudu dne 24.3.2023, účast pokračování - 19 - 7 C 1/2022 u jednání soudu dne 20.6.2023, doplnění tvrzení ze dne 4.9.2023 a účast u jednání soudu dne 13.10.2023 ), z částky 2 400 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 a.t. a z odpovídající 21 % DPH ve výši 10 013 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

85. S ohledem na zjištěné okolnosti a při použití ustanovení § 150 o.s.ř., které umožňuje, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení nepřiznat, soud snížil náhradu nákladů řízení žalobkyně na jednu čtvrtinu. Důvody zvláštního zřetele hodné shledává ve skutečnosti, že žalovaná vznik sporu nezavinila, účastníkem řízení se stala z titulu své pozice přihlášeného věřitele úpadce v konkursním řízení. V tomto konkursním řízení obdržela z rozvrhového usnesení část své pohledávky a to ve víře, že má právo si částku ponechat, když všechny tehdejší snahy žalobkyně na vydání výtěžku byly neúspěšné. Skutečnost, že naopak žalobkyně, která při uzavření kupní smlouvy jednala v rozporu s tehdy přijímanou judikaturou a nyní čerpá benefit ze změny této judikatury, vede soud k pohledu, že přiznat jí plnou výši náhrady nákladů řízení by považoval ve vztahu k žalované za nespravedlivé. Přiznal tedy žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši jedné čtvrtiny, což činí 14 423,25 Kč.

86. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění určil soud v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

87. V daném případě byla v řízení úspěšná žalobkyně, která byla usnesením Okresního soudu [adresa] - východ ze dne 26.4.2022, č.j. 7 C 1/2022 – 25, osvobozena od platby soudních poplatků. Podle § 2 odst. 3, věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích by tak žalovanou stíhala povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu [adresa] - východ soudní poplatek za podanou žalobu. Soud však obdobně jako je k tomu uvedeno výše při úvaze o užití ustanovení § 150 o.s.ř. právo státu na náhradu nákladů řízení spočívajících v úhradě soudního poplatku nepřiznal. Zohledňuje tím také skutečnost, že vlastní původ tohoto sporu je možno spatřovat ve změně pohledu soudů jako orgánů státu na výklad ustanovení § 196a obch. zák. Tedy ve změně, kterou nemohla žalovaná nikterak ovlivnit, která nebyla reflektována ani v konkursním řízení a v důsledku níž jí bude odebráno dříve přijaté plnění, pročež má soud za to, že hradit navíc státu náklady tohoto řízení by pro žalovanou bylo nespravedlivé.

Poučení