7 C 105/2023 - 255

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zřízení věcného břemene – umístění stavby na cizím pozemku takto:

Výrok

I. Návrh žalobců na zřízení věcného břemene – umístění stavby na pozemku parc. č. 4452/8, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 224 m zapsaného na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], v územním obvodu, kde státní správu katastru nemovitostí ČR vykonává Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], spočívající v užívání povinného pozemku zastavěním stavbou pro č.p. [Anonymizováno] zapsanou na LV č. [hodnota] k. ú. [adresa] v územním obvodu, kde státní správu katastru nemovitostí ČR vykonává Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], přičemž služebnost spočívá v umístění oprávněné stavby na povinném pozemku, jakož i v právu přístupu a vjezdu na povinný pozemek za účelem užívání oprávněné stavby s návrhem na uložení povinnosti žalobcům zaplatit náhradu za zřízení stavby, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 203,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným dne 18. 8. 2023 a doplňujícími podání ze dne 31. 10. 2023, 21. 12. 2023, 23. 2. 2024, 20. 3.2024, 5. 4. 2024 a ze dne 17. 4. 2024 se žalobci domáhali zřízení věcného břemene spočívající v umístění oprávněné stavby č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 224 m2, zapsaného na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], (dále jen „pozemek“ a „stavba“), včetně práva přístupu a vjezdu na povinný pozemek.

2. Dále uvedli, že právní předchůdci žalobců nabyli stavbu v rámci restituce dohodou o vydání věci ze dne 21. 11. 1991 paní [jméno FO]. [jméno FO] nejprve převedla vlastnické právo na manžele [jméno FO] dne 12. 10. 1992 a ti pak kupní smlouvou ze dne 30. 5. 1994 převedli stavbu na pana [jméno FO]. Žalobci nabyli vlastnické právo ke stavbě darovací smlouvou od [jméno FO] dne 2. 8. 2000. Žalobce a) uzavřel s žalovanou smlouvu k nájmu pozemku č. 2528/03 dne 31. 3. 2003 a žalobce b) uzavřel s žalovanou smlouvu k nájmu pozemku č. 2527/03 dne 31. 3. 2003. Žalovaná obě nájemní smlouvy vypověděla výpověďmi ze dne 31. 10. 2022 a 1. 11. 2022 a vyzvala žalobce k vyklizení pozemku. Dále společně s výpovědí obdrželi žalobci od žalované návrh podnájemní smlouvy, kde by nájemcem pozemku byla společnost [právnická osoba].

3. Tvrdili rovněž, že po zániku užívacího titulu k pozemku se stavba dle žalobců stala stavbou neoprávněnou a je na místě aplikace ustanovení § 135c odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a tedy zřízení věcného břemene za náhradu, přičemž určení výše náhrady ponechali žalobci na úvaze soudu (v souladu s rozhodnutím NS sp. zn. 22 Cdo 2145/98 nebo sp. zn. 22 Cdo 1434/2010). Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. je na danou situaci použitelný, protože právo ke stavbě bylo odděleno od práva k pozemku až v okamžiku, kdy v rámci restituce došlo k vydání stavby [jméno FO] na základě Dohody o vydání věci uzavřené dne 21. 11. 1991. Proto není aplikovatelné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 498/2012, neboť stavba sice vznikla v roce 1938, ale ke vzniku samostatné stavby v právním smyslu došlo v roce 1991, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Odlišnost od soudem předestřeného rozsudku 22 Cdo 480/2015 pak žalobci shledali v tom, že v Nejvyšším soudem projednávaném případě nebyly k pozemku pod stavbou sjednány nájemní smlouvy. Na vypořádání stavby a pozemku proto nemůže být použitý občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

4. Dále žalobci odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4461/2015 nebo sp. zn. 22 Cdo 3765/2015, dle kterých by spor měl být posuzován podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž uvádí, že úprava občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není použitelná pro neoprávněné stavby zřízené před 1. 1. 2014 a postupuje se podle zákoníku č 40/1964 Sb. Dle žalobců by ustanovení § 135c zákoníku č. 40/1964 Sb. mělo být aplikováno bez ohledu na skutečnost, zda se jednalo o stavbu tehdy oprávněnou či nikoli, jelikož by se nejevilo jako spravedlivé, aby původní stavebník a vlastník stavby, který ji na pozemku umístil oprávněně, byl v právně podstatně horším postavení ve srovnání se stavebníkem, který by stavěl od počátku neoprávněně a navíc je nutné posuzovat oprávněnost stavby podle aktuálního stavu v době rozhodování soudu. Navíc vlastník pozemku proti stavbě nikdy nezakročil.

5. Co se týká okolností vzniku stavby, ta tedy vznikla pravděpodobně v roce 1938, kdy ji k podnikání používala společnost [jméno FO] – velkoobchod brambory, stavba se nacházela na pozemku č. 4452/8. Stavební povolení bylo ztraceno, ale jiná rozhodnutí odkazují na rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy dne 27. 11. 1938, č. j. 2659/38, které se týkalo stavby č. p. [Anonymizováno]. Tato listina není k dispozici, ale na toto rozhodnutí odkazuje kolaudační rozhodnutí Obvodního úřadu [adresa] ze dne 30. 3. 1994, č.j. Výst. 1083/94/Kot., nebo rozhodnutí o přidělení čísla popisného a orientačního ze dne 16. 12. 1994. Dne 18. 8. 1948 došlo k zavedení národní správy nad podnikáním [jméno FO] a dne 30. 8. 1950 Vyhláškou ministra vnitřního obchodu č. 1739/1950 byla stavba společně s vedlejšími sklady zabavena ve prospěch československého státu.

6. To, že stavbu stavěl někdo jiný, než vlastník pozemku vyplývá i z železničních knih, dle kterých stavby č.p. 2708 a 2702 stavěli společnosti Nárožný a Dostál – Velkoobchod jižním ovocem a [jméno FO] – Velkoobchod brambory.

7. Stavba byla pravděpodobně na pozemku umístěna na základě písemné smlouvy o zřízení práva stavby vložené do pozemkové knihy podle § 297 zákona č. 86/1912 Ř. z., o stavebním právu, a jednalo se tak zřejmě o stavbu umístěnou na pozemku na základě práva obdobného věcnému břemeni, tedy na základě časově neomezeného práva s trvalou povahou a dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012, se vlastník pozemku nemůže v takovém případě domáhat odstranění této stavby. Jiný způsob vypořádání vztahů mezi vlastníky stavby a vlastníkem pozemku, než zřízení věcného břemene v současné době není možný. Bez rozhodnutí soudu, kterým by došlo k úpravě právních poměrů stavby umístěné na pozemku cizího vlastníka, je přitom postavení žalobců značně nejisté a je dán jejich naléhavý právní zájem na vydání rozhodnutí ve věci.

8. Dále uvedli, že by rovněž mohlo dojít k vydržení práva odpovídajícího některé ze služebnosti. Po výzvě soudu, aby doplnili toto své tvrzení, uvedli, že vydržecí doba začala běžet dostavěním skladu v roce 1938 a končila v roce 1950. V té době nešlo stavět na základě časově omezeného práva k pozemku.

9. Žalobci se dále obrátili na Státní oblastní archiv v Praze, který jim dne 20. 2. 2024 odpověděl, že disponuje 12 nezpracovanými kartony s nájemními smlouvami (pravděpodobně) z let 1921–1993, nicméně nebylo možné zaručit, že mezi nimi jsou i smlouvy Nákladového nádraží [adresa].

10. Žalobci dále upozornili, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012, pokud měl stavebník časově neomezené právo mít na pozemku stavbu, a toto právo později zaniklo, nemůže se vlastník pozemku domáhat odstranění této stavby, a to tím spíš, pokud vlastník pozemku proti stavbě nezakročil dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 432/2002.

11. V posledním podání pak žalobci uvedli, že za vznik stavby považují účinnost dohody o vydání věci ze dne 21. 11. 1991. V návrhu na znárodnění a začlenění ze dne 10. 7. 1950 se uvádí, že společnost [jméno FO] – Obchod s potravinami používala vlastní skladiště postavené na pozemku československých drah, ale neuvádí se titul, na základě kterého sklad postavila. Nájemní smlouva žádná dohledána nebyla.

12. Dále uvedli, že znaleckým posudkem zadaným žalobci byla cena stavby určena na částku 4 900 000 Kč.

13. Žalovaná v podání ze dne 2. 10. 2023, 29. 2. 2024, 5. 4. 2024 a ze dne 12. 4. 2024 s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uzavřela s žalobci dne 31. 3. 2003 nájemní smlouvu k užívání pozemku, tu pak dne 31. 10. 2022 a dne 1. 11. 2022 vypověděla. Žalobci pak i přes písemné výzvy odmítají pozemek vyklidit, proto žalovaná podala i žalobu na vyklizení pozemku. Dále uvedla, že se nejedná o stavbu neoprávněnou, na kterou by se vztahovalo ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Žalovaná založila se společností [právnická osoba]. společnost [právnická osoba] za účelem revitalizace území bývalého Nákladového nádraží [adresa]. Dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 234/2011, dle které, pokud skončilo dočasné užívací právo vlastníka stavby k pozemku, nelze ve prospěch stavebníka zřídit časově neomezené právo odpovídající věcnému břemeni. Dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 162/2007, dle kterého je analogická aplikace ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb. vyloučena a je použitelná pouze na neoprávněné stavby. Žalovaná na jednání pak souhlasila, že stavba vznikla v roce 1938 jako stavba oprávněná, a pokud později nastaly skutečnosti, pro které stavba ztratila užívací titul k pozemku, nestává se stavbou neoprávněnou (rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1840/2011). Žalovaná disponuje dokumenty k pozemku parc. č. 4452/2 ze dne 18. 11. 1994, ze kterých vyplývá, že vlastník stavby postavil sklad na pronajatém pozemku. Lze proto předpokládat, že právní předchůdce žalované režim pronájmu volil i pro ostatní pozemky pod stavbou č.p. 2718. Uzavřením nájemních smlouvy ze dne 31. 3. 2003 došlo k privativní novaci a k nahrazení dosavadních závazků novým závazkem ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu 26 Cdo 498/2022. Což nahradilo i případně tvrzené vydržení trvalého práva užívání. Dále odkázala na aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1654/20009, kdy nelze analogicky aplikovat ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb. a rozhodnutí 22 Cdo 480/2015 se § 135c zákona č. 40/1964 týká pouze neoprávněných staveb. A rovněž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 162/2007 pokud stavebník věděl, že jeho oprávnění mít na cizím pozemku stavbu je dočasné, nelze v řízení o odstranění stavby zřídit v jeho neprospěch neomezené právo odpovídající věcnému břemeni. Rovněž uvedla, soud může zřídit věcné břemeno jen v případech, které jsou upraveny v zákoně (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cz 4/89). Dále uvedla, že nemůže ani obstát tvrzení žalobců ohledně vydržení věcného břemene, neboť žalobci nemohou být v dobré víře, pokud uzavřeli nájemní smlouvu. V poslední podání dále odkázala na listinu Ředitelství drah v Praze ze dne 19. 9. 1940, který prokazuje, že nemohlo jít neoprávněnou stavbu, když se na listině uvádí, že firma Nárožný a Dostál stavěla stavbu na pronajatém drážním pozemku.

14. Žalovaná podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 25. 8. 2023 žalobu na vyklizení pozemku a odstranění stavby žalobců. Odkázala na výpověď výše uvedených smluv. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 14. 3. 2024, č.j. 7 C 105/2023–179, 11 C 224/2023–70, ke společnému řízení. Následně soud přerušil řízení o vyklizení pozemku a odstranění stavby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 3. 2024, č.j. 7 C 105/2023–173, co do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 o přikázání pozemku do vlastnictví žalobců. Do tohoto usnesení podala žalovaná odvolání, tento rozsudek se proto týká pouze zřízení věcného břemene.

15. Soud má po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná je akciovou společností, kde jediným akcionářem je Česká republika (výpis z obchodního rejstříku žalované na č.l. 8). Právo hospodařit s majetkem státu žalované pak prokazují Ohlášení o změně práva hospodaření na příslušnost hospodařit s majetkem státu ze dne 21. 8. 2001 a Ohlášení přechodu vlastnictví k nemovitostem ze zákona ze dne 26. 5. 2004 (Ohlášení o změně práva hospodaření na příslušnost hospodařit s majetkem státu ze dne 21. 8. 2001 a Ohlášení přechodu vlastnictví k nemovitostem ze zákona ze dne 26. 5. 2004 v přílohách spisu). Vlastníkem budovy č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] evidované na LV[Anonymizováno][Anonymizováno], v k. ú. [adresa], jsou žalobci (výpis z webové aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí na č.l. 30). Vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je žalovaná (Výpis z katastru nemovitostí na č.l. 22). Stavba má charakter kóje v budově a nachází se zde celkem sedm kójí, sporovaná stavba sousedí s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] zleva a parc. č. [Anonymizováno] zleva (náhled z katastru nemovitostí na č. l. 231 spisu). Nájemní smlouvu č. [Anonymizováno] uzavřeli žalovaná jako pronajímatelka a žalobce b) jako nájemce dne 31. 3. 2003 a nájemní smlouvu č. [Anonymizováno] s žalobcem a) stejného dne, žalovaná žalobcům přenechala pozemek k dočasnému užívaní za roční nájemné 53 242 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (Nájemní smlouvy č. [Anonymizováno] v příloze spisu 7 C 105/2023 a č. 2528/03 na č. l. 22 spisu 11 C 244/2023). Nájemní smlouva byla ve vztahu k žalobci b) vypovězena dne 1. 11. 2022 a ve vztahu k žalobci a) dne 31. 10. 2022 (Výpovědi nájemní smlouvy ze 1. 11. 2022 a ze dne 31. 10. 2022 v příloze spisu).

16. Dohodou o vydání věci uzavřené mezi VEZEP – Velkoobchod zemědělskými a bramborářskými produktu, st. p. a [jméno FO] uzavřenou dne 21. 11. 1991 došlo k vydání zděného skladu – budovy ležící na pozemku dráhy – ČSD parc. č. [hodnota] (Dohodou o vydání věci uzavřené mezi VEZEP – Velkoobchod zemědělskými a bramborářskými produktu, st. p., a původními vlastníky pozemku uzavřená dne 21. 11. 1991 na č.l. 183 spisu), k realizaci došlo dne 6. 3. 1992 (Zápis o odevzdání a převzetí zděných skladů ze dne 6. 3. 1992 v přílohách spisu).

17. Původně tři zděné sklady patřily panu [jméno FO], jak je uvedeno v článku I. dohody vydání věci uzavřené mezi VEZEP – Velkoobchod zemědělskými a bramborářskými produktu, st. p. a [jméno FO] uzavřenou dne 21. 11. 1991. Kupní smlouvou ze dne 12. 10. 1992 převedla paní [jméno FO] stavbu na manželé [jméno FO] a [jméno FO] (kupní smlouva ze dne 12. 10. 1992 na č.l. 46 spisu). Manželé [jméno FO] převedli stavbu na pana [jméno FO] kupní smlouvou ze dne 30. 5. 1994 (kupní smlouva ze dne 30. 5. 1994 včetně dodatku ze dne 14. 6. 1995 na č.l. 49 spisu). Následně [jméno FO] daroval stavbu oběma žalobcům dne 2. 8. 2000 (darovací smlouva ze dne 2. 8. 2000 na č.l. 57 spisu). [jméno FO] měl s žalovanou uzavřenou rovněž nájemní smlouvu č. [hodnota] ze dne [právnická osoba]. 1993 na pronájem pozemku č. [hodnota] v k.ú. [adresa] (nájemní smlouva č. [hodnota] ze dne [právnická osoba]. 1993 na č.l. 151).

18. Kolaudačním rozhodnutím Obvodního úřadu [adresa] ze dne 30. 3. 1993, značky Výst/1083/94/Kot, bylo povoleno užívání skladu ve stavbě skladu č. [hodnota], v textu se odkazuje na stavební povolení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 27. 11. 1938, č.j. 2659/38, týkající se stavby a uvádí se zde, že se v průběhu let zmíněné stavební povolení ztratilo (Kolaudační rozhodnutí Obvodního úřadu [adresa] ze dne 30. 3. 1993, značky Výst/1083/94/Kot na č.l. 55 spisu). Stejně tak je stavební povolení z roku 1938 uvedeno i v rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odbor vnitřní správy, ze dne 16. 12. 1994, č.j. MHMP 69736/94 OVS – 599/Lei, kterým bylo přiděleno budově na parc. č. [Anonymizováno] popisné a orientační číslo (rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odbor vnitřní správy, ze dne 16. 12. 1994, č.j. MHMP 69736/94 OVS – 599/Lei na č.l. 54 spisu).

19. Co se týká vývoje ohledně pozemku a stavby před znárodněním majetku společnosti [jméno FO], velkoobchod brambory. Smlouvou trhovou, postupní a o zřízení služebnosti uzavřené mezi Československým státem /správou železniční/ zastoupený Ředitelstvím státních drah v Praze a Hlavním městem Prahou číslo 67-II-34 ze dne 20. 2. 1934 byla pozemková parcela č. [hodnota], 606/1 a 605/1 v k. ú. [adresa] převedena na Československý stát – železniční správu (Smlouva trhová, postupní a o zřízení služebnosti na č. l. 165). Z vyjádření Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa] ze dne 12. 3. 2024 se podává, že pozemek č. 4452/8 v k. ú. [adresa] byl vytvořen při změně hranic v roce 1941-3 z parcely č. k. [Anonymizováno] kat. území [adresa] a do roku 1964 nebyla vlastnicky převedena, až v roce 1970 byl vlastnickým prohlášením POLVZ 299/1970 zapsáno vlastnické právo Československých státních drah (vyjádření Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa] ze dne 12. 3. 2024 na č. l. 181 a listina pod názvem Komplexní zakládání evidence nemovitostí ze dne 24. 3. 1970 na č. l. 182 a vyjádření Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu ze dne 31. 1. 2024 v přílohách spisu). Výměrem ministra vnitřního obchodu č. [hodnota]-115/9 ze dne 2. 12. 1950 znárodněn a začleněn velkoobchodní podnik [jméno FO] do Velkodistribučního podniku (výměr č. [hodnota]-115/9 ze dne 2. 12. 1950). Následně byla firma [jméno FO], založená 24. 2. 1944, vymazána z podnikového rejstříku Obvodního soudu pro [adresa] ke dni 16. 9. 1954 (výpis z podnikového rejstříku Obvodního soudu pro [adresa] v přílohách spisu).

20. Ve výpise železniční knihy na položce č. 296/8 je pak uvedeno, že Nárožný a Dostál, velkoobchod jižním ovocem, stavba skladiště na nákladovém nádraží [adresa], jedná se zřejmě o rok 1938 a společnost měla předložit žádost „p“ a 4 plány – dne 28. 11. došlo k 2659/38– dne 27. 11. (výpis železniční knihy na položce č. 296/8 v přílohách spisu). Stejně pak ve výpise železniční knihy na položce č. 1841/4 je uvedeno [jméno FO], stavba skladiště na nákladovém nádraží [adresa], v roce 1938 a společnost měla předložit žádost „p“ [Anonymizováno] a 8 plánů (výpis železniční knihy na položce č. 296/8 a položce 1841/4 v přílohách spisu). Dle plánku Stanice [adresa] měřítko 1:1000 IV. odbor pro údrž. Dráhy [adresa] Hyb. n. je u každé z kójí uvedeno jméno (zřejmě stavitele, protože je tam [jméno FO] a Nárožný a Dostál), u projednávané stavby je uvedeno Projekt sklad fy Glenardo (obrázek Stanice [adresa] měřítko 1:1000 v přílohách spisu), na druhé straně totéž, je tam uvedeno tato kopie souhlasí s originálem plánku uloženým v ŽST [adresa] je tam napsáno, že zachytili stav srpen 1938. Stavbu vedlejší kóje na pozemku č. 4452/5 zachycuje i Projekt skladiště na ovoce pro pány Nárožný a Dostál z Železničního archivu, který je datovaný 12. 9. 1938, kdy Magistrát hlavního města Prahy uvádí z hlediska místních zájmů a stavebního řádu není námitek a k tomu plán na postavení skladiště, včetně plánů situace nákladového nádraží 1:1000, která je přílohou této listiny (Projekt skladiště na ovoce pro pány Nárožný a Dostál z Železničního archivu, který je datovaný 12. 9. 1938 v přílohách spisu včetně [adresa] změn ze dne 19. 9. 1940 včetně plánu na stavbu skladiště v přílohách spisu).

21. Z dalších listin pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalované pozemky pod stavbou pronajímal – uvedené vyplynulo z listiny č. 296/6-III-39, které vydalo Ředitelství drah v Praze dne 19. 9. 1940, kde výslovně uvádí, že firma Nárožný a Dostál postavila svým nákladem na pronajatém pozemku drážním ve stanici [adresa] skladiště ovoce (listina č. 296/6-III-39, které vydalo Ředitelství drah v Praze dne 19. 9. 1940 v přílohách spisu) a z listiny Věc: Kat. území [adresa] prodej parc. č. [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 1994, která se týkala pozemku parc. č. [Anonymizováno], kterou postavil [jméno FO] (listina Věc: Kat. území [adresa] prodej p. č. [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 1994 na č. l. 230 spisu). Praxi právního předchůdce žalované, že přistupovala k nájmu ovocnářům potvrdila i listina Ředitelství státních drah v Praze ze dne 7. 4. 1938, ta se týkala koleje č. 89, stavba, která je předmětem tohoto sporu byla u koleje č. 85 (listina Ředitelství státních drah v Praze ze dne 7. 4. 1938 v přílohách spisu).

22. Žalobci se dále obrátili na Státní oblastní archiv v Praze, který jim dne 20. 2. 2024 odpověděl, že disponuje 12 nezpracovanými kartony s nájemními smlouvami (pravděpodobně) z let 1921–1993, nicméně nebylo možné zaručit, že mezi nimi jsou i smlouvy Nákladového nádraží [adresa] (e-mail ze dne 20. 2. 2024 v přílohách spisu).

23. Žalobci oslovili znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k určení ceny budovy, ten vypracoval dne 19. 3. 2024 znalecký posudek č. [hodnota]-07/2024 a obvyklou cenu budovy určil na 4 900 000 Kč (znalecký posudek č. [hodnota]-07/2024 z příloh spisu).

24. Soud dále neprovedl k důkazu další listiny, které zaslaly oslovené archivy či úřady, které výslovně žalobci nenavrhli nebo na nich netrvali, jednalo se listinu pod názvem č.j. 7551/39 Press. ze dne 7. 5. 1939, listinu Ředitelství národní bezpečnosti v Praze, kterým informuje [jméno FO] o tom, jak bude vyšetřována krádež jeho auta Praga, a to ze dne 11. 5. 1945, oznámení [jméno FO] ze dne 12. 6. 1945, že mu ukradli vozidlo Pragu Picollo, technický list, týkající se vozidla Ford Ex FMCOC, které vlastnil [jméno FO], přihláška do evidence motorových vozidel a vlečných vozů ze dne 25. 2. 1946, přihláška do evidence motorových vozidel ze dne 3. 10. 1946, listinu Magistrátu hlavního města Prahy Policejnímu ředitelství ze dne 6. 3. 1939, listina návrh na znárodnění a začlenění ze dne 10. 7. 1950 (vše v přílohách spisu), důkazy na č.l.171-173, týkající se podnikání [jméno FO], č.l. 174 -177 týkající se zavedení národní správy nad podnikáním [jméno FO], vyhlášku č. [hodnota] a 1739 ministra vnitřního obchodu ze dne 30. 7. 1950 a 30. 8. 1950 (přílohy spisu), neboť znárodnění firmy [jméno FO] nebylo sporováno a bylo prokázáno jinými důkazy.

25. Dále soud zamítl k provedení k důkazu inventáře Sbírka 2 - úrazy 1966-1988, Sbírka 1 – dislokace 1996-1988, Číslo pomůcky 47 za roky 1962-1988 a za roky 1884–1949, fond č. [hodnota]-ŘSD [adresa] – inventární seznam, inventář 1953-1962, inventář 1886-1949, inventář 1989-1993, inventář 1950-1952, (vše v přílohách spisu), neboť tyto listiny se vůbec nevztahovaly í tvrzení žalobců. Dále soud zamítl provedení důkazu nákres železniční stanice [adresa] nákladové nádraží, průřez skladem brambor, dokument s názvem Celková situace 08/93, Rámcovou projektovou smlouvu mezi [Anonymizováno], a.s., a [právnická osoba]. ze dne 18. 12. 2019, Rámcovou projektovou smlouvou na Nákladové nádraží [adresa], geometrickým plán na č.l. 150, výpis z evidence nemovitostí na č.l. 154 spisu, technickou zprávou, neboť tyto listiny nebyly potřebné k posouzení právních otázek předmětu sporu.

26. Z nedatovaných fotografií budovy na č.l. 31–32 spisu, z dokumentu odpověď na dopis ue dme 12. 1. 2022 na č.l. 10 spisu 11 C 224/2023, výzvy k vyklizení pozemku ze dne 2. 5. 2023 na č.l. 21 spisu 11 C 224/2023, technické zprávy na č.l. 158 ze dne 30. 3. 1994, fotografie budovy, kde je nápis „[Anonymizováno]“ v přílohách spisu nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

27. Při právním posouzení sporu soud vycházel z následujících právních předpisů.

28. Podle obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s., ve znění účinném do 30. 3. 1944 (podle data postavení stavby), dále jen „o. z. o.“, zvláště při stavbě:

29. Podle ustanovení § 417 obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s., vystavil-li někdo na své půdě stavení a užil-li k tomu cizí hmoty, je sice stavení jeho vlastnictvím; však i stavitel poctivý musí hmotu, převedl-li ji na sebe jinak nežli stanoveno v § 367, škodujícímu dle obecné ceny nahraditi, stavitel pak nepoctivý musí ji nahraditi dle nejvyšší ceny a nad to ještě nahraditi všelikou jinou škodu.

30. Podle ustanovení § 418 obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s., naopak, stavil-li někdo ze své hmoty bez vědomí a vůle vlastníkovi na půdě cizí, připadne stavení vlastníkovi půdy. Stavitel poctivý může žádati náhradu nákladů nutných a užitečných; ke staviteli nepoctivému jest se zachovati jako k jednateli nezmocněnému. Věděl-li vlastník půdy o stavbě a staviteli poctivému ji hned nezakázal, může žádati za půdu jen obecnou cenu.

31. Podle ustanovení § 419 obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s., bylo-li stavení vystavěno na cizí půdě a z cizí hmoty, přibude i v tomto případě vlastnictví jeho vlastníkovi půdy. Mezi vlastníkem půdy a stavitelem vzejdou táž práva a povinnosti, jako v předešlém paragrafu, a stavitel musí nahraditi předešlému vlastníkovi hmoty cenu obecnou nebo nejvyšší dle toho, byl-li poctivého nebo nepoctivého úmyslu.

32. Podle ustanovení § 5 zákona č. 86/1912 ř.z. ve znění účinném do 10. 7. 1947, stavební právo vznikne knihovním zápisem jako břímě pozemku. Stavební právo nemůže býti zřízeno na dílu knihovního tělesa. Zástavní a jiné právní závady, které směřují na peněžní platy neb odporují účelu stavebního práva, nesmějí v pořadí předcházeti stavební právo. Pro zapsané stavební právo buď otevřena zároveň zvláštní knihovní vložka. Všechny zápisy proti stavebnímu oprávněnci buďte vykonány v této vložce.

33. Podle ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb, občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1991, podle odst. 1 věcná břemena vznikají ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou a na základě závěti; právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (§ 135a). K účinnosti smlouvy, z níž se nabývají práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.

34. Podle ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12.2013, podle odst. 1 zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby"). Podle odstavce 3 soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

35. Podle ustanovení § 1083 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dle odst. 1 užije-li někdo cizí věc pro stavbu na svém pozemku, stane se stavba součástí pozemku. Vlastník pozemku nahradí vlastníku užité věci její hodnotu. Podle odstavce 2 kdo nebyl při užití cizí věci pro stavbu v dobré víře, nahradí vlastníku užité věci také ušlý zisk; skutečnou škodu hradí však jen v tom rozsahu, v jakém vlastník nedosáhl její náhrady podle odstavce 1.

36. Podle ustanovení § 1084 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dle odst. 1 stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku. Podle odstavce 2 vlastník pozemku nahradí osobě, která zřídila na cizím pozemku stavbu v dobré víře, účelně vynaložené náklady. Osoba, která v dobré víře nebyla, má táž práva a povinnosti jako nepřikázaný jednatel.

37. Podle ustanovení § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

38. Podle ustanovení § 1086 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dle odst. 1 kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu. Podle odstavce 2 soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.

39. Podle ustanovení § 1257 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dle odst. 1 věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. Podle odstavce 2 vlastník může zatížit svůj pozemek služebností ve prospěch jiného svého pozemku.

40. Podle ustanovení § 1260 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dle odst. 1, služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

41. Po právním a skutkovém posouzení věci soud došel k závěru, že žaloba není důvodná.

42. Nejprve bylo nutné posoudit, jakou úpravu pro vypořádání vztahů mezi různými vlastníky stavby a pozemku použít, a zda tato úprava umožňuje zřídit věcné břemeno, proto bylo nutné posoudit oprávněnost a neoprávněnost stavby. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 480/2015-I., je judikatorně ukotveno, že oprávněnost stavby je třeba posoudit podle právní úpravy, jaká tu byla v době jejího vzniku, zatímco vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, se uskuteční podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu o neoprávněné stavbě.

43. Neoprávněná je stavba, kdy někdo staví na cizím pozemku, aniž by mu svědčil titul umožňující na cizím pozemku stavbu zřídit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 606/2004). Pro klasifikaci stavby jako stavby neoprávněné je rozhodný okamžik provádění stavby, přičemž neoprávněnou se stavba nestává, pokud vlastník stavby pozbude oprávnění mít na cizím pozemku stavbu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1840/2011).

44. Obě strany na jednání u soudu dne 21. 4. 2024 učinily nesporným, že v době vzniku stavby, přibližně v roce 1938, se jednalo o stavbu oprávněnou.

45. Z dokumentů, které se podařilo z archivů získat, plyne, že Ředitelství státních drah v roce 1938 řešilo otázku skladů ovocnářů u koleje č. [hodnota], kde plánovalo sklady i postavit a následně budovu pronajmout. [adresa], kde se nachází také budova se skladem žalobců, byla ale jiná situace. Z výpisů železničních knih vyplývá, že kóje na pozemcích č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] postavili vlastníci kójí ([jméno FO] a firma [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Soud sice nezahrnul k důkazům listinu – návrh na znárodnění a začlenění ze dne 10. 7. 1950, nicméně že sklad před znárodněním vlastnil [jméno FO], prokazuje i dohoda o vydání skladu ze dne 27. 11. 1991 o vydání zděného skladu.

46. U stavitelů Nárožný a [právnická osoba] [jméno FO] se dohledaly listiny i o titulu k umístění stavby, kterým byla nájemní smlouva (listina č. 296/6-III-39, které vydalo Ředitelství drah v Praze dne 19. 9. 1940 pro firmu [Anonymizováno] a [právnická osoba] listina Věc: Kat. území [adresa] prodej p. č. [Anonymizováno] ze dne 18. 11. 1994 pro [jméno FO]).

47. Ke stavbě – kóji žalobců na pozemku parc. č. 4452/8 se listiny nepodařilo dohledat. Ale dá se předpokládat, že právní předchůdce žalované neměl důvod postupovat jinak a pozemek pod kójí žalobců pronajal jako v případě kójí na pozemku parc. č. 4452/2 a 4452/5 vlastníků [jméno FO] a firmy [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. V plánku zachycujícím stav Nákladového nádraží [adresa] v srpnu 1938 je u kóje žalobců uvedeno, že je tam projekt firmy [Anonymizováno] (vedlejší kóji měl vlastnit [jméno FO]). Budova proto musela být postavena následně. Soud proto dovozuje, že se v roce 1938–1939 skutečně jednalo o stavbu oprávněnou, kdy vlastníkům stavby svědčilo nájemní právo k pozemku.

48. Žalobci pak uváděli, že oni oprávněnost stavby spatřují v tom, že jim svědčilo právo stavby, které nebylo zapsané v pozemkových knihách, a že právo užívání pozemku pravděpodobně vydrželi v letech 1938–1950. Taková tvrzení si ale protiřečí; pokud by měli právo stavby na základě písemné smlouvy o zřízení práva stavby vložené do pozemkové knihy podle § 297 zákona č. 86/1912 ř. z., o stavebním právu, měli již titul k užívání pozemku pod stavbou, a nemohli právo užívání pozemku vydržet. Žalobci však nepředložili žádný důkaz ke zřízení práva stavby. Pokud navrhovali, aby soud provedl rešerši 12 nezpracovaných kartonů, které pravděpodobně obsahují nájemní smlouvy z let 1921–1993 Státního oblastního archivu v Praze, nejednalo se návrh na konkrétní důkaz, který by jejich tvrzení prokazoval. Nadto soud poukazuje na ustanovení § 5 zákona č. 86/1912 ř. z, kdy stavební právo vznikne knihovním zápisem jako břímě pozemku. Takový knihovní zápis žalobci neprokázali.

49. O oprávněnosti titulu pak nepřímo svědčí i stavební povolení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 27. 11. 1938, č.j. 2659/38, na které odkazují listiny z let 1993 a 1994 (Kolaudační rozhodnutí Obvodního úřadu Praha 3 ze dne 30. 3. 1993, značky Výst/1083/94/Kot a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odbor vnitřní správy, ze dne 16. 12. 1994, č.j. MHMP 69736/94 OVS – 599/Lei). Rozhodnutí z roku 1938 se sice nedochovalo, pokud však bylo vydáno, svědčí to spíše o situaci, že se jednalo o stavbu oprávněnou, i když veřejnoprávní povolení ke stavbě a soukromoprávní oprávnění k umístění stavby na pozemku jsou dvě odlišné věci.

50. Soud nepřistoupil ani na argumentaci žalobců, že vydáním věci na základě dohody ze dne 21. 11. 1991 došlo k vydání zděného skladu, a oprávněnost stavby měla být posouzena k tomuto okamžiku. Soud se s tímto výkladem neztotožnil, neboť dle výše uvedené judikatury se oprávněnost stavby posuzuje k okamžiku vzniku stavby. Pokud výměrem ministra vnitřního obchodu č. [hodnota]-115/9 ze dne 2. 12. 1950 bylo právnímu předchůdci žalobců – [jméno FO] – odňato vlastnické právo ke třem zděným skladům, nevznikly sklady v roce 1991, ale stavba existovala již ke dni odnětí vlastnického práva. Fakt, že v roce 1950 byl sjednocený vlastnický režim stavby a pozemku, aby se v roce 1991 zase rozdělil, nemá na posouzení oprávněnosti stavby vliv.

51. Soud navíc poukazuje, že ani znění občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinné do 31. 12. 1991, tedy v době uzavření smlouvy o vydání skladu dne 21. 11. 1991, kdy se vlastnický režim stavby a pozemku znovu rozdělil, neumožňovalo zřídit věcné břemeno pro neoprávněnou stavbu. To umožnilo až znění § 135c odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinné od 1. 1. 1992.

52. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 480/2015-I., jsou pro stavby zřízené před účinností zákoníku č. 89/2012 Sb., modifikovány v rozsudku ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015. Tam Nejvyšší soud uvedl, že pro vypořádání neoprávněných staveb zřízených před 1. 1. 2014 není nová úprava použitelná, neboť občanský zákoník č. 89/2012 Sb. vychází z toho, že „stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.“ 53. V rozsudku ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 162/2007, Nejvyšší soud dále vyložil, že v řízení o odstranění původně oprávněné stavby nelze zřídit ve prospěch stavebníka časově neomezené právo odpovídající věcnému břemenu, neboť analogická aplikace § 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. není použitelná na jiné stavby než neoprávněné.

54. Dále platí, že soud může zřídit věcné břemeno pouze v případech, kdy je mu to zákonem umožněno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2186/2003 nebo ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5917/2017 pro poměry občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

55. Oproti předběžnému právnímu názoru soudu tedy soud konstatuje, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, nelze používat pro vypořádání stavby aktuální pravidla obsažená v § 1083–1086 zákoníku č. 89/2012 Sb.

56. Srovnáním právních úprav obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s. platného v době vzniku stavby, občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. po rozdělení vlastnického režimu v roce 1991 a občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platného v době rozhodování soudu, soud došel k závěru, že jediným předpisem, který umožnil zřídit věcné břemeno při vypořádání vztahů různých vlastníků pozemku a stavby, byl § 135c odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, pouze však pro neoprávněné stavby.

57. Jak je ale uvedeno výše, soud uzavřel že se jednalo o stavbu oprávněnou a analogická aplikace ustanovení § 135c odst. 3 zákoníku č. 40/1964 Sb. pro oprávněné stavby není přípustná dle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 162/2007. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout, protože neměl k dispozici ustanovení, které by zřízení věcného břemeno umožnilo zřídit.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 203,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. c), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 2. 10. 2023, účast na jednání u soudu dne 22. 1. 2024, vyjádření ze dne 29. 2. 2024, účast na jednání u soudu dne 21. 3. 2024, vyjádření ze dne 5. 4. 2024) a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření ze dne 12. 4. 2024) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 350 Kč ve výši 3 853,50 Kč.

59. Za vyjádření ze dne 12. 4. 2024 soud přiznal odměnu pouze ve výši poloviny sazby za jeden úkon právní služby, neboť se jednalo o krátké vyjádření s odkazem na důkaz, který Národní archiv v Praze.

60. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení