7 C 113/2017- 324

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Řízení se, co do požadavku na vypořádání movitých věcí nabytých za trvání manželství do společného jmění manželů, co do prostředků na bankovních účtech vedených na jméno žalobce, co do prostředků na účtech vedených na jméno žalované a co do vnosů žalobce do opravy vozidla [příjmení], zastavuje.

II. Žalobci se ze společného jmění manželů přikazuje do jeho výlučného vlastnictví stavba rodinného domu, budova s [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], pokračování - 2 - 7 C 113/2017 v [katastrální uzemí], obci [obec], zapsaná na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce].

III. Žalobce je povinen na vypořádání společného jmění manželů zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 846 230,50 Kč a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit na náhradu nákladů státu částku, o určení jejíž výše a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů státu částku, o určení jejíž výše a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VII. Žalobce je povinen zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 2 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 2 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů. Tvrdil, že s žalovanou uzavřeli dne 31.10.1997 manželství před [anonymizováno] úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo]. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 5.1.2016, č.j. 34 C 194/2015-28, který nabyl právní moci dne 27.5.2016. Na úplném vypořádání společného jmění se s žalovanou nedohodli (rozdělili si pouze obvyklé vybavení domácnosti), proto podal žalobu k soudu. Předmětem řízení učinil [značka automobilu] nabytý za trvání manželství zčásti za prostředky ze společného jmění, přičemž žádal zohlednit při vypořádání vnosy do jeho opravy po zániku manželství. Dále žádal vypořádat prostředky na bankovních účtech účastníků.

2. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila uzavření manželství s žalobcem i dobu trvání společného jmění manželů. Oproti návrhu manžela na vypořádání společného jmění však uvedla, že do něj spadá rovněž nemovitost, a to budova [adresa] – objekt k bydlení postavená na pozemku st. parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, v kat. úz. [obec], obci [obec], která byla za trvání manželství postavena na místě původní menší budovy na pozemku, jež žalobci darovali jeho rodiče. Pokud je zapsán v katastru jako její jediný vlastník žalobce, jde o protiprávní stav, budova patří do společného jmění manželů. Původní budovu [adresa] totiž manželé v roce 2002 do základů zbourali, její původní základy rozšířili a na nich v létě 2002 započali se stavbou zcela nového většího rodinného domu. Do podzimu 2002 dokončili hrubou stavbu a v průběhu let 2003 až 2005 stavbu dokončovali, a to dokončením interiéru, rozvodu topení, vody, elektřiny, odpadů, zateplení střechy, instalací oken, střešních oken atd. Fasáda byla dokončena v roce 2009. Výstavba byla dle žalované prováděna svépomocí a financována účastníky z jejich příjmů a úspor. Protože původní stavba zanikla, přestala být věcí v právním smyslu, je dle judikatury nová stavba postavená z prostředků ve společném jmění novou věcí, jež manželé nabyli do společného jmění. Tržní hodnota domu ke dni zániku SJM činila dle žalované 4 185 343 Kč. Tvrzení uváděná žalobcem ohledně pokračování - 3 - 7 C 113/2017 [značka automobilu] činila žalovaná zčásti spornými a k vypořádání doplnila také soubor movitých věcí nacházejících se v předmětné budově [adresa], neboť podle ní, nebyly tyto rozděleny mezi účastníky. Předmětem řízení shodně s žalobcem činila zůstatky na účtech účastníků.

3. Žalobce nesouhlasil s pohledem žalované, že by budova měla být součástí nevypořádaného společného jmění manželů. Podle něho ji získal do svého výlučného vlastnictví darovací smlouvou ze dne 25.6.2001. Za trvání manželství došlo sice ke stavebním úpravám a rekonstrukčním pracím, nikoli však v rozsahu tvrzeném žalovanou. Práce byly prováděny jím a jeho otcem, neboť oba jsou zedníky. Pokud by však soud dospěl k závěru, že skutečně došlo k výstavbě rodinného domu za trvání manželství a tento má být součástí společného jmění manželů, namítal žalobce, že není pravdivé tvrzení, že by výstavba byla financována účastníky z jejich úspor a příjmů. Takovými finančními prostředky, aby jimi bylo možno financovat rozsáhlou rekonstrukci rodinného domu, účastníci nikdy nedisponovali. Téměř veškeré náklady na stavební práce a následné vybavení domácnosti byly hrazeny z prostředků darovaných žalobci jeho rodiči, tedy z výlučných prostředků žalobce, teoreticky se jedná o vnosy žalobce do společného jmění. Rodiče mu takto darovali prostředky na stavební práce a vybavení domu v celkové výši 1 325 000 Kč. Konkrétně dokládal žalobce čestná prohlášení k platbám 400 000 Kč, 250 000 Kč a 150 000 Kč s tím, že zbývající část darovaných prostředků ve výši 525 000 Kč mu byla poskytnuta na základě ústních darovacích smluv bez vyhotovení čestných prohlášení a bylo z nich čerpáno především na nákup stavebního materiálu a stavební úpravy nemovitosti. K tomuto tvrzení doložil žalobce tabulku s doklady k nákupům v celkové částce 481 084,10 Kč. K dotazu soudu posléze v řízení doplnil, že ne všechny tyto účtenky dokládají výdaje, které nejsou zahrnuty v čestných prohlášeních, nelze činit rovnítko tak, že všechny tyto účtenky dokládají právě zbývající částku, jež není zdokladována v čestných prohlášeních. Z větší části se však jedná u těchto účtenkami doložených prostředků o prostředky, které by spadaly do oné částky 525 000 Kč (viz. ú.j. 3.4.2018). Zbývající část do zmíněných 525 000 Kč nebyla dle žalobce takto detailně evidována. Nadto žádal žalobce, aby byla zohledněna hodnota práce vynaložená jeho otcem [jméno] [celé jméno žalobce] na stavební úpravy rodinného domu, rovněž hodnota této práce byla darem žalobci. Žalovaný také nesouhlasil s oceněním domu dle žalované, když se jedná o dům bez pozemku, jež je de facto neprodejný a jeho hodnota by musí být dále nižší.

4. V průběhu řízení trval žalobce na tom, že rodinný dům nelze v žádném případě považovat za součást společného jmění manželů. Trval na tom, že podstat rodinného domu zůstala zachována a nedošlo k jejímu zániku. Jednalo se o rekonstrukci zásadnějšího rozsahu, ale část obvodových zdí zůstala zachována a šlo toliko o přístavbu (či nadstavbu). I kdyby vznikla nová stavba, nabyl by ji ten, kdo ji vytvořil, tj. vlastnictví k ní by nabyl stavebník, ten, kdo stavbu uskutečnil s právně relevantně projeveným úmyslem mít ji pro sebe, což byl žalobce. Odkazoval přitom na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 22 Cdo 1174/2001, a svůj úmysl dovozoval ze skutečnosti, že stavbu financoval z prostředků darovaných rodiči na pozemku jimi darovaném a byl také spolu se svým otcem [jméno] [celé jméno žalobce] evidován jako stavebník. Poukázal také na to, že žalovaná se nikdy nedomáhala, aby došlo ke změně zápisu jeho vlastnictví k dané stavbě, neprojevila tak právně relevantním způsobem svoji vlastnickou vůli a jeho vlastnictví nezpochybňovala. Pokud by přesto soud považoval stavbu za součást společného jmění manželů, doplnil žalobce svá tvrzení k jejímu financování tak, že odkázal na již předloženou tabulku nákladů a k ní dokládaný soubor účetních dokladů. Zopakoval, že účastníci neměli prostředky na to, aby rozsáhlou rekonstrukci hradili z úspor, či příjmů. Jeho průměrný čistý měsíční příjem v letech 1995 až 2005 činil 11 393 Kč. Žalovaná pobírala před pokračování - 4 - 7 C 113/2017 zahájením rekonstrukce a při jejím zahájení pouze rodičovský příspěvek, po nástupu do zaměstnání v roce 2002 činil její příjem přibližně 5 000 Kč a neměla ani žádné jiné prostředky, z nich by mohla investice provádět. Téměř veškeré náklady na stavební práce byly hrazeny z prostředků darovaných žalobci jeho rodiči, tedy z jeho výlučných prostředků. Konkrétní platby hradil buď přímo žalobce z darovaných prostředků, nebo tyto platby hradili za něj rodiče. Žalobce také poukázal na to, že na stavbě domu se spolu s ním a jeho otcem podíleli jeho známí, kteří nepožadovali za poskytnuté služby úhradu, své práce prováděli bezplatně.

5. Ke svému tvrzení, že stavba domu měla být financována z příjmů a úspor účastníků doplnila žalovaná, že žalobce byl v letech 2002 až 2005 zaměstnán jako zedník a jeho čistý příjem činil 20 000 Kč měsíčně, výše jeho úspor jí není známa. Ona sama byla v letech 1998 až 2001 na rodičovské dovolené s příjmem 7 500 Kč měsíčně. Od roku 2001 byla zaměstnána jako prodavačka s čistým příjmem 12 500 Kč až 13 000 Kč, její úspory činily 80 000 Kč, použity byly dle jejího dřívějšího tvrzení na okna v nemovitosti. Podle žalované jí žalobce ničeho nepřispíval na domácnost a veškerý jeho výdělek a podstatná část výdělku jejího byly použity na výstavbu domu. Stavba také probíhala převážně svépomocí a příslušným firmám se platilo pouze za materiál (písek, cement, cihly, beton, dřevo na krovy, střešní tašky, obklady, dlažba, sanitární vybavení atd.). Také rozvody vody, plynu a topení realizovala firma.

6. Při jednání dne 3.4.2018 účastníci po dohodě sdělili, že movité věci včetně automobilu, stejně tak jako jejich účty nemají být předmětem řízení. Předmětem vypořádání má zůstat pouze nemovitost postavená na pozemku žalobcem, případně investice do této nemovitosti. Obsahově byla jejich dohoda posouzena jako zpětvzetí žaloby a v daném rozsahu soud řízení o vypořádání společného jmění účastníků zastavil (výrok I.).

7. Mezi účastníky bylo nesporné (a také doloženo rozsudky o rozvodu manželství), že byli od 31.10.1997 do 27.5.2016 manželi, po tuto dobu trvalo také jejich společné jmění manželů. Sporným zůstalo zejména zda došlo k odstranění staré budovy či její rekonstrukci, a tedy posouzení otázky vlastnictví rodinného domu, dále ocenění tohoto domu a výše a původ prostředků, které měly být na jeho stavbu (či rekonstrukci) použity.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce s žalovanou uzavřeli manželství dne 31.10.1997 před [anonymizováno] úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo]. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 5.1.2016, č.j. 34 C 194/2015-28, který nabyl právní moci dne 27.5.2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2016, č.j. 28 Co 173/2016. Z manželství se narodily dvě dcery v roce 1998 a v roce 2007). Dle žalované bylo manželství spokojené do roku 2007, poté se začaly prohlubovat rozpory mezi účastníky, když žalobce se více věnoval svým zálibám, než rodině. V roce 2012 byla žalobkyně již rozhodnuta odejít, promluvila si o tom s žalobcem a nastalo krátkodobé zlepšení. Nakonec se ze společného bydliště odstěhovala v červenci 2015. Dle žalobce hovořila žalovaná o odstěhování až v roce 2015, kdy dostala byt od svých rodičů, do té doby manželství fungovalo (rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 5.1.2016, č.j. 34 C 194/2015-28, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2016, č.j. 28 Co 173/2016).

9. K rodinnému domu [adresa] v [obec], jež byl předmětem sporu, bylo zjištěno, že dne 26.5.2001 darovali rodiče žalovaného [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] žalovanému objekt bydlení [adresa] na zastavěné ploše parc.č.st. [anonymizováno] o výměře [výměra] s touto parcelou a pokračování - 5 - 7 C 113/2017 dále ideální polovinu zahrady - parcely [číslo] o výměře [výměra] a ideální čtvrtinu zahrady – parcely [číslo] o výměře [výměra]. Budova nového rodinného domu byla postavena zčásti na místě původní starší stavby [adresa], když byla tato stavba zbourána do základů a tyto základy dále rozšířeny. Bourání a stav dosud nezbourané části stěn původní stavby je dokladován fotografiemi, jež byly součástí tržního posouzení realitní kanceláře [právnická osoba] Z fotografií je nezpochybnitelně patrné, že původní stavba byla zcela zbourána, nezůstala ani část z jejích zdí (bíle omítnuté zdivo) a zčásti na jejich místě s dalším rozšířením na nově budovaných základech byly postaveny zdi nové (neomítnuté červené cihly). Že došlo k rozšíření původních rozměrů je kromě fotografií zjevné také ze změny výměr a označení původních pozemků. Stavební parcela [číslo] pod původní budovou o výměře [výměra] se zvětšila na nynější výměru [výměra], když rozšíření základů zasáhlo [výměra] do zahrady parc. [číslo]. Jako výlučný vlastník budovy s [adresa] – objektu bydlení stojícího na pozemku parc.č. st. [číslo] a tohoto pozemku, jehož výměra činí [výměra] je zapsán v katastru nemovitostí žalobce. Výše uvedené změny výměr se podávají též z kolaudačního rozhodnutí (a k němu připojeného geometrického plánu), kde je uvedeno, že rodinný dům [adresa] (včetně jeho přístavby) je postaven na pozemcích parc.č. st. [číslo] a parc.č.st. [číslo] v [obec] a byl k žádosti podané žalobcem jako stavebníkem zkolaudován dne 5.12.2005 s drobnými nedostatky nebránící jeho užívání. Dle připojeného geometrického plánu činí celková výměra zastavěných pozemků 80 m2. Ve stavebním řízení vystupovali jako stavebníci žalobce [celé jméno žalobce] a jeho otec [jméno] [celé jméno žalobce]. Spornou skutečnost, že došlo v průběhu stavby k úplnému zbourání stavby původní dokládá také předložený stavební deník, kde jsou zaznamenány stavební práce od 6.4.2002, kdy došlo k odpojení původní stavby od elektrické sítě a následně dalšího dne započala její demontáž, až po poslední zápis dne 19.11.2005, kdy je uváděna montáž žaluzií. Konkrétně 4.5.2002 je zmiňováno bourání obvodové zdi, dne 5.5.2002 odvoz sutě, dne 11.5.2002 kopání základů pro přístavbu apod. Stavební deník tak dává obraz o prováděných pracích a obdobích, kdy byly prováděny, lze tak i ve vztahu k němu porovnávat předkládané účtenky na materiál a hodnotit, zda byly použity do nemovitosti, či nikoli, jak také bylo sporováno žalovanou. Konečně zbourání starého„ baráčku„ potvrdili spontánně při svých výsleších oba rodiče žalobce (informace o pozemku/Nahlížení do katastru nemovitostí, darovací smlouva ze dne 25.6.2001, posouzení tržní ceny realitní kanceláří [právnická osoba] ze dne 17.5.2017, kolaudační rozhodnutí ze dne 5.12.2005, stavební povolení ze dne 14.12.2001, stavební deník, výslech [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalované]).

10. K posouzení tržní ceny stavby rodinného domu [adresa] na pozemku parc.č. st. [číslo] nechala žalovaná zpracovat posouzení realitní kanceláří [právnická osoba] Dle tohoto posouzení ze dne 17.5.2017 byla určena tržní cena ve výši 4 185 343 Kč. V dalších vyjádřeních k posudku v průběhu času předkládaných žalobkyní a zpracovávaných realitní kanceláří [právnická osoba], resp. její jednatelkou, vycházela cena předmětné nemovitosti vyšší, než v posudku a jeho doplněních zpracovávaných soudem ustanovenou znalkyní. Ve Vyjádření ze dne 27.5.2019 byla stavba ohodnocena cenou ve výši 4 580 720 Kč. Ve Vyjádření k Dodatku č. 1 ze dne 23.8.2020 byla cena stavby realitní kanceláří ohodnocena ve výši 2 647 510 Kč. Ve Vyjádření k Dodatku č. 2 ze dne 10.9.2021 byla cena stavby realitní kanceláří ohodnocena ve výši 5 199 987 Kč. V Doplňující informaci Vyjádření k Dodatku č. 2 a č. 3 ze dne 27.7.2022 byla cena stavby realitní kanceláří ohodnocena ve výši 4 243 076 Kč (posouzení tržní ceny realitní kanceláří [právnická osoba] ze dne 17.5.2017, Vyjádření ke znaleckému posudku zpracované jednatelkou realitní kanceláře [právnická osoba] ze dne 27.5.2019, Vyjádření k Dodatku č. 1 ze de 23.8.2020, Vyjádření k Dodatku č. 2 ze dne 10.9.2021, Doplňující informace Vyjádření k Dodatku č. 2 a č. 3 ze dne 27.7.2022). pokračování - 6 - 7 C 113/2017 11. Ke stanovení ceny obvyklé stavby [adresa] na pozemku parc.č. st. [číslo] v obci [obec] ustanovil soud znalkyni z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí [celé jméno znalkyně]. Ta ve svém znaleckém posudku ze dne 27.4.2019 č. 1921 [číslo], určila obvyklou cenu stavby (bez pozemku) ke dni 3.4.2019, kdy byl znalecký posudek vypracován, částkou ve výši 1 612 310 Kč. Dodatkem [číslo] ke znaleckému posudku byla ke dni 20.7.2020 určena znalkyní obvyklá cena nemovitosti ve výši 1 633 660 Kč. Dodatkem č. 2 ke znaleckému posudku byla ke dni 6.9.2021 určena znalkyní obvyklá cena nemovitosti ve výši 2 003 710 Kč. Dodatkem č. 3 ke znaleckému posudku byla ke dni 18.7.2022 určena znalkyní obvyklá cena nemovitosti ve výši 2 462 770 Kč Poslední Dodatek č. 3 byl doplňujícími poznámkami ze dne 15.9.2022 korigujícími objektivizační koeficient upraven tak, že obvyklá cena posuzované nemovitosti byla stanovena ve výši 2 505 160 Kč (znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] ze dne 27.4.2019 č. [rok] [číslo], Dodatek č. 1 ke znaleckému posudku, Dodatek č.2 ke znaleckému posudku, Dodatek č. 3 ke znaleckému posudku, doplňující poznámky ze dne 15.9.2022).

12. Žalobce s cenou stanovenou a aktualizovanou průběhem času znalkyní souhlasil, žalovaná nikoli. Předkládala Vyjádření ke znaleckému posudku zpracovávaná realitní kanceláří [právnická osoba] a namítala, že znalkyně při zpracování posudku nevycházela z realizovaných cen nemovitostí přímo v obci [obec] a její zjištění tak nemohou odpovídat současnému stavu tržních cen srovnatelných nemovitostí. Při zadání směrných hodnot finanční správy pro účely daně z nabytí nemovitosti vychází cena nemovitosti výrazně vyšší hodnoty. Stejně tak při využití cenové mapy. Dle žalované také nelze snižovat cenu nemovitosti s ohledem na skutečnost, že není na vlastním pozemku (nemá přístup), neboť to je již zohledněno tím, že se oceňuje bez pozemku. Ani by se to dle žalované zohledňovat nemělo, když se jedná o stavbu ve společném jmění manželů, která je na pozemku ve vlastnictví jednoho z manželů. Sporován byl rovněž výběr konkrétních nemovitostí znalkyní. Za nadbytečné považovala realitní kancelář [právnická osoba] vůbec použití jakýchkoli snižujících koeficientů. Namítala rovněž nesprávné použití objektivizačního koeficientu K0 vztahujícího se ke snížení kupní ceny o provizi realitní kanceláře a právní náklady. Otázkou také dle realitní kanceláře bylo, zda ve věci použít aritmetický či vážený průměr. Znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] naopak odmítala vyjádření realitní kanceláře a považovala je za zjevně účelová a nesprávná. S námitkami nesouhlasila a vyjadřovala se k nim jednak ve svých dodatcích ke znaleckému posudku a také v rámci svých výslechů před soudem. Uvedla též, že zatímco ona se při stanovení ceny obvyklé musí řídit zákonem, realitní kancelář si do vyjádření může napsat cokoli. Zpochybňovala také výběr nemovitostí použitých pro oceňování realitní kanceláří. Ve věci se soud přiklonil k pohledu jím ustanovené znalkyně, jak je uvedeno níže (viz. bod 25 až 30 rozsudku) a má za prokázané, že tržní cena stavby rodinného domu [adresa] pro účely vypořádání společného jmění manželů činí 2 505 160 Kč.

13. Žalobce tvrdil, že stavba domu byla financována téměř výlučně z prostředků darovaných mu jeho rodiči, celkem se mělo jednat o částku 1 325 000 Kč. Podle žalované byla stavba financována účastníky z jejich příjmů a úspor. Dle čestného prohlášení datovaného dne 3.7.2009 darovali žalovanému jeho rodiče částku 50 000 Kč na nákup osobního vozu. Dne 3.11.2010 byla listina podepsána formou ověřeného podpisu na obecním úřadě (čestné prohlášení ze dne 3.7.2009). Potvrzování darování prostředků žalobci ze strany jeho rodičů nebylo výjimečné. Doloženo bylo čestné prohlášení ze dne 1.12.2003 s ten den ověřenými podpisy, podle něhož rodiče darovali žalobci na přístavbu a nástavbu rodinného domku [adresa] částku 400 000 Kč. Dále čestné prohlášení datované dne 7.5.2004, s ověřením podpisů ze dne 3.11.2010, podle něhož darovali rodiče žalobci na dostavbu rodinného domu částku 250 000 Kč. A konečně čestné prohlášení datované dne 30.4.2015 s ověřením podpisů dne pokračování - 7 - 7 C 113/2017 29.4.2015, podle něhož darovali rodiče žalobci 150 000 Kč na úpravu terénu kolem baráku, stavbu kůlny a různé opravy. Jak bylo zjištěno z žalobcem předložených listin jeho matka [jméno] [celé jméno žalované] vybrala ze svého účtu dne 19.12.2000 částku 15 000 Kč, dne 4.4.2001 částku 6 000 Kč, dne 29.8.2002 částku 30 000 Kč, dne 19.9.2002 částku 25 000 Kč a dne 26.5.2008 částku 70 000 Kč. U těchto výběrů nebyla z listin (včetně výpisu účtu) zjištěna přímá vazba k jednotlivým dokládaným účtenkám plynoucí například z označení plateb či zjevné shody data nákupu, nicméně pokud byly z účtu vybírány částky v řádu desetitisíců (od 15 000 Kč do 50 000 Kč) dělo se tak zejména v období let 2002 až 2004, kdy probíhala hrubá stavba domu a největší díl stavebních prací vyžadující vyšší náklady. Soupisem (tabulkou nakoupeného materiálu) s doloženými fakturami dokládal žalobce, že v období od 22.9.2001 do 20.3.2015 byla na stavbu vynaložena nad rámec prostředků dokládaných čestnými prohlášeními částka 481 084,01 Kč. Jiné listiny k tvrzeným vnosům doloženy nebyly s tím, že ani není možno dokládat část listin (např. další účty z banky), když uběhly skartační lhůty (čestné prohlášení ze dne 1.12.2003, čestné prohlášení ze dne 7.5.2004, čestné prohlášení ze dne 30.4.2015, pokladní doklady o výběru z účtu [jméno] [celé jméno žalované], výpis z účtu [jméno] [celé jméno žalované] za období od 1.1.2002 do 1.1.2009).

14. V období od 2.1.1995 do 7.2.2005 byl žalobce zaměstnán u [právnická osoba] s průměrným čistým výdělkem 11 393 Kč Měsíční hrubý příjem žalované od 1.1.1997 u firmy [právnická osoba] činil 9 000 Kč, u firmy [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] od 2.9.2002 do 1.7.2006 rostla její hrubá hodinová mzda z částky 59 Kč na částku 74 Kč. Zjištěny byly též příjmy rodičů žalobce, kdy u jeho matky se v období let 2002 až 2009 jednalo o důchod ve výši od 4 017 Kč na počátku tohoto období do 9 723 Kč na konci tohoto období. Příjem žalobcova otce se pohyboval od cca 11 000 Kč do 17 000 Kč v období, kdy byl zaměstnán, krátkou dobu v rozmezí 6/ 2005 až 3/2006 pobíral dávky z úřadu práce cca 8 000 Kč měsíčně a nakonec od 7/2008 do konce daného období důchod ve výši cca 12 000 Kč s občasnými dalšími příjmy. Tyto příjmy byly zřejmě pro rodiče žalobce dostatečné a postačovaly i k občasným vyšším výběrům, jak je zřejmé ze stále udržovaného aktivního zůstatku účtu na počátku daného období ve výši 58 319 Kč a ve výši 194 337 Kč na jeho konci (potvrzení při změně zaměstnání žalobce-zápočtový list, sdělení [právnická osoba], platové výměry žalované ze dne 2.9.2002, 1.12.2002, 1.7.2003, 1.1.2004, 1.1.2005, 1.1.2006 a 1.7.2006, výpis z účtu matky žalobce [číslo] za období od 1.1.2002 do 1.1.2009)

15. Ve věci byl slyšen jako svědek otec žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], který se k financování stavby na pozemku, jež synovi darovali, vyjádřil tak, že synovi darovali starý baráček ve špatném stavu, který se zboural a postavil se nový svépomocí s kamarády. Za padesát let, co jsou spolu s manželkou, našetřili nějaké peníze, něco měli také od svých rodičů. Měli jeden společný účet, kam vše chodilo. Celkem nainvestovali do baráku 1 340 000 Kč. Dávali mu to postupně, něco měli doma, něco vybrali z bankomatu. Přesně neví, jak to bylo, v jakých částkách, to vedla manželka, on se o peníze nestaral. Syn s jeho manželkou nic neměli, a jaké měli příjmy, neví. Že by něco přispěla žalovaná, to neví, asi těžko, když byla na mateřské. Táhl to syn sám a s jejich úsporami. Žalobkyně chtěla na synovi půlku baráku přepsat, oni to nedovolili. Svědek nebyl schopen vyjádřit se k přesným částkám, u jediné, kterou uváděl přesně, tj. celkové výše 1 340 000 Kč, to vysvětlil tak, že mu tuto částku sdělila manželka podle účtů a papírů. Potvrdil, že žalobci darovali částky uváděné na čestných prohlášeních a ke skutečnosti, že tato prohlášení dokládají pouze poskytnutí částky 800 000 Kč, uvedl, že zbytek je v těch fakturách, blíže k tomu nic neuvedl, pouze, že„ přeci nechcete říci, že jsme to synovi nedali„. pokračování - 8 - 7 C 113/2017 16. Matka žalobce [jméno] [celé jméno žalované] slyšena jako svědkyně rovněž potvrdila, že darovaný baráček se zboural celý. Nejprve se dvě stěny nechaly, ale zjistilo se, že jsou vlhké, tak se to zbouralo celé, nechaly se pouze základy. Podle svědkyně všechno investovali ona s jejím manželem, neví o tom, že něco investoval syn s manželkou. Když bylo cokoli potřeba, tak„ snašina odpověď byla, je to tvůj barák, tak se starej„. Stálo je to 1 425 000 Kč, větší část měli doma, asi 800 000 nebo 900 000 Kč, ostatní ve spořitelně. Peníze dávali synovi postupně, když jel něco koupit, tak, jak se to stavělo. Takto mu dali celou částku v období let 2001 asi do roku 2005. Něco si dávali ověřovat, neboť snaše už nevěřili. Něco si nechávali ověřit zpětně, co předtím dali. K předkládaným čestným potvrzením uvedla, že odpovídají, ale muselo toho být ještě více. Shodně jako manžel uvedla, že padesát dva let dřeli a spořili a měli také něco od svých rodičů. Není jí známo, že by něco měla, dostala, či zdědila žalovaná, že by nějak na stavbu přispěla. Svědkyně také uvedla, že jiné účty, než, co dala synovi, nemá. K rozdílu mezi částkou v čestných prohlášeních a účtech a tvrzenou částkou ve výši 1 425 000 Kč sdělila, že dávali něco na materiál.

17. Soud vyslechl také svědka [jméno] [příjmení], bratra žalované, který vypověděl, že žalobce a žalovaná žádný majetek neměli, dokud nepostavili dům, neměli nic. Dům byl stavěn z prostředků rodičů žalobce. Jestli žalovaná do stavby dávala nějaké prostředky, neví. Není si vědom, že by jejich rodiče dávali žalované, jeho sestře, nějaké peníze. Sami jich měli málo, pochybuje tedy o tom.

18. Soud je přesvědčen o tom, že příjmy účastníků nedosahovaly takové výše, aby bylo možno jimi financovat stavbu domu a tvrzení žalované, že se tak dělo je nevěrohodné. Nebylo ani zjištěno, že by měli účastníci nějaké úspory. Její bratr při svém výslechu uvedl, že dokud nepostavili dům, tak žalobce a žalovaná žádný majetek neměli, nebyl si vědom ani toho, že by žalované nějaké prostředky dávali její rodiče, o čemž s ohledem na jejich majetkovou situaci pochyboval. Nakonec ani žalovaná k tomuto tvrzení přes poučení dle § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř ničeho nedoložila. Nevěrohodné je také tvrzení žalované, že veškeré výdělky žalobce a podstatná část jejího výdělku byly použity na stavbu domu. To by znamenalo, že tříčlenná domácnost by žila a veškeré výdaje hradila z hrubého příjmu žalované ve výši cca 10 300 – 12 300 Kč, z něhož by ještě podstatná část byla používána na stavbu domu, což soud nepovažuje možné. Je pravdou, že na stavbu domu byly použity také prostředky ze společného jmění, sám žalobce to připouštěl, nicméně soud je přesvědčen o tom, že se tak nedělo v míře uváděné žalovanou. Naopak skutečnost, že na stavbu byly užívány prostředky darované žalobci jeho rodiči, se dokládá nejenom jejich čestnými prohlášeními a výslechy u soudu, tuto skutečnost potvrdil také svědek [jméno] [příjmení], bratr žalované. Na druhou stranu má soud za to, že rodiče žalobce prostředky, které by synovi na stavbu mohli darovat, měli. Dle jejích tvrzení se jednalo o úspory získané v průběhu jejich padesátiletého manželství, z výpisu z účtu matky žalobce, na který chodily jejich příjmy je zjevné, že žijí nenáročně, mohli tak značnou částku naspořit.

19. Soud tak věří tomu, že na stavbu domu ve společném jmění manželů byly z větší části užity prostředky darované rodiči žalobce žalobci. Pokud jde o výši takto použitých prostředků, vychází soud zejména z listin. Tvrzení ohledně celkové výše se lišila, žalobce uváděl částku 1 325 000 Kč, otec žalobce 1 340 000 Kč a matka žalobce 1 425 000 Kč. Čestným prohlášením ze dne 1.12.2003 bylo doloženo, že rodiče darovali žalobci na přístavbu a nástavbu částku 400 000 Kč a dle čestného prohlášení ze dne 3.11.2010 jimi byla dne 7.5.2004 darována žalobci na dostavbu částku 250 000 Kč. Za daného zjištěného skutkového stavu, kdy je nepochybné, že probíhala v daném období stavba, je znám i její rozsah a použité pokračování - 9 - 7 C 113/2017 materiály a soud má za zjištěné, že prostředky manželů nemohly postačovat k tomu, aby stavbu hradili a ta tak byla financována z daru rodičů, považuje soud darování částky 650 000 Kč za nepochybně prokázané. U první částky není ani žádná pochybnost plynoucí z pozdějšího vyhotovení čestného prohlášení, když toto bylo sepsáno a podepsáno dne 1.12.2003. U druhého čestného prohlášení má soud za to, že ani jeho pozdější podpis nebrání tomu, aby z něho vycházel. V roce 2010 nebyly vztahy mezi manželi ještě tak vyhroceny, aby bylo zjevné, že se blíží jejich rozvrat, nakonec žalobce, jak se podává z rozsudku o rozvodu, nečekal rozpad manželství ani v roce 2015, když do té doby považoval manželství za fungující. Soud tak nepředpokládá, že by si tímto čestným prohlášením žalobce lživě připravoval půdu pro pozdější vypořádání společného jmění. Částku 150 000 Kč uváděnou čestným prohlášením ze dne 30.4.2015 však již soud do vnosů žalobce nezapočítává, neboť byla dle prohlášení užita na úpravu terénu kolem baráku, stavbu kůlny a různé opravy. Tedy zčásti se nejedná vůbec o vztah ke stavbě ve společném jmění a nelze tak použití těchto prostředků považovat za vnos do společného jmění, zčásti žalobce přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. netvrdil a neprokázal, na co konkrétně a jaké částky byly použity (pokud by se mělo jednat o opravy). Dále má soud za prokázané výslechy svědků a odpovídající dalším listinám, že nad rámec částek uváděných v čestných prohlášeních byly ze strany rodičů darovány žalobci i další částky použité na stavbu domu a mající svůj odraz v soupisu účetních dokladů.

20. Skutečnost, že ve věci nebylo přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobcem zcela konkrétně tvrzeno, jaké částky, z jakých prostředků a na co byly použity, se promítá také do úvah soudu o vynaložení částky 481 084,10 Kč, dokládané účtenkami a připojenou tabulkou, do společného jmění manželů. Předně soud jako o vnosu uvažoval pouze u těch položek a těch dokladů, které se týkaly období po 7.5.2004, neboť do tohoto data vychází ze skutečnosti, že náklady byly kryty dary rodičů ve výši 400 000 Kč a 250 000 Kč zmíněnými v čestných prohlášeních. Období a účel vynaložených prostředků se zde překrývají a není možno mít za prokázané, že prostředky použité na položky v seznamu byly jiné, než ty uváděné v čestném prohlášení. Ve zbytku jako vnos žalobce považuje soud částku 162 699 Kč. K té dospěl tak, že ze soupisu položek od č. 30 ze dne 26.5.2004, tedy těch nepovažovaných za doložené čestným prohlášením, až do poslední položky č. 101 vyřadil položky, které dle jeho názoru nemohou být jako vnos do společného jmění přiznány. Takto byla vyřazena položka č. 42 – pilový list, č. 89 – PPL dobírka, neboť nejde o investice do stavby. Dále byly vyřazeny položky č. 90 – sklo ?, č. 91 – sprchový kout, č. 92 – vchodová stříška, neboť se jedná o položky z let 2013 a 2015, kdy značný odstup od hrubé stavby domu a již dříve darovaných částek a nižší výše těchto položek vede soud k závěru, že byly pořízeny z prostředků společného jmění. Z položek č. 94 až 101 přiznal soud jako vnos pouze položku č. 97 dle dokladu ze dne 13.12.2001 týkající se stavebního materiálu. U ostatních není zcela zřejmé, o co se jednalo, tedy není možno posoudit, zda šlo o náklady na stavbu domu, v jednom případě šlo o zálohu, která byla později vrácena.

21. Soud k úvahám o výši vnosu z výlučných prostředků žalobce dále dodává, že je přesvědčen o tom, že žalovaným předložený soupis a doklady nejsou úplné, nedokládají veškeré náklady, když ze stavebního deníku je zjevné, že musely být vynakládány i náklady další. Například co se týče účtenek za rok 2003 dokládajících náklady ve výši cca 24 000 Kč, podle stavebního deníku se v roce 2003 dělaly omítky, rozvody kabelů, štuky, fasádní omítky, malta, špricování, hoblovaly a natíraly se palubky, betonovalo se, penetrovalo, lepila IPA, montovaly dveře, dělaly rozvody vody. Náklady na veškeré tyto práce, byť jen materiálově, musely být jistě vyšší, než dokládaných 24 000 Kč. Zde je prostor pro úvahu, že tyto mohly být hrazeny pokračování - 10 - 7 C 113/2017 z prostředků ve společném jmění. Jinak řečeno, skutečnost, že na stavbu byly hrazeny i prostředky ze společného jmění manželů, nevylučuje přiznat žalobci jeho vnos ve shora uvedené výši 812 699 Kč, když i nad tuto částku musely být hrazeny náklady další. Soud v této souvislosti uzavírá, že lze mít za dané situace, kdy je prokázáno, že manželé neměli dostatek prostředků na plné hrazení stavby domu a tato byla hrazena z větší části dary žalobcových rodičů žalobci, právě za prokázanou částku 812 699 Kč. Na jednu stranu nelze uzavřít, že by žalobce svými neúplnými (co do konkrétnosti jednotlivých položek) a ne zcela doloženými tvrzeními (když i výše vynaložených prostředků se ve výpovědích lišila a listiny ani nepokrývají celou tvrzenou částku) prokázal vynaložení jím tvrzeného vnosu ve výši 1 325 000 Kč. Na druhou stranu však ani nelze spravedlivě požadovat po žalobci, aby v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů po téměř 15 letech dokládal zcela přesně, jaké prostředky a na co byly v rámci výstavby domu vynaloženy, za jaké prostředky byly konkrétní doložené náklady hrazeny. A neunesení tohoto břemene sankcionovat zcela neúspěchem ve sporu za situace, kdy je nepochybné, že k vynaložení darovaných prostředků, tedy k vnosu nepochybně došlo. Jako odpovídají zjištěné stavu a dané důkazní situaci považuje tedy soud přiznaný vnos ve výši 812 699 Kč. K tomu dále v rámci odůvodnění podotýká, že práci otce žalobce jako vnos do společného jmění manželů posoudit nelze.

22. Z níže uvedených důkazů soud pro posouzení věci žádné podstatné závěry neučinil, ve většině se týkaly té části předmětu řízení, kde žaloba byla po jejich provedení vzata zpět (faktura [číslo] e-mailová korespondence 24.4.2017, doklad o koupi ze dne 10.7.2008, technický průkaz k vozidlu, dopis ze dne 15.3.2017 s dodejkou, daňový doklad č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 8.11.2005 s dodacím listem, objednávka [anonymizováno] ze dne 15.10.2007 s dodacím listem, smlouva o úvěru [číslo] potvrzení o doplacení úvěru).

23. Návrhy na doplnění dokazování (revizní znalecký posudek, rozhodnutí o povolení stavby ze dne 14.12.2001, rozhodnutí o přidělení čísla popisného) soud zamítl. Znalecký posudek zpracovaný znalkyní [celé jméno znalkyně] spolu s jeho Dodatky a doplňujícím vysvětlením a vyjádřením k námitkám ze strany žalované v rámci výslechu znalkyně považuje soud za řádně zpracovaný, odůvodněný a vysvětlený, vyhovující pro účely soudního rozhodnutí. Další důkazy (rozhodnutí o povolení stavby ze dne 14.12.2001, rozhodnutí o přidělení čísla popisného) soud neprovedl, neboť jejich provedené pro posouzení věci nebylo třeba. Skutečnost, že jako stavebníci vystupovali před úřady [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] byla doložena již jinými listinami. Přidělení čísla popisného 410 stavbě rodinného domu [jméno] a [jméno] [příjmení] předchází darování žalobci a stavbě nového rodinného domu a na posouzení věci nemá žádný vliv. Provedené dokazování považuje soud za dostačující pro rozhodnutí ve věci. Jiné návrhy na doplnění dokazování nebyly přes daná poučení ze strany žalobce či žalované uplatněny.

24. Podle § 709 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. pokračování - 11 - 7 C 113/2017 25. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

26. Předmětem vypořádání společného jmění manželů zůstala po částečném omezení žaloby nemovitost na cizím pozemku a tvrzené vnosy žalobce z jeho výlučných prostředků do její stavby. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že společné jmění účastníků zaniklo dnem 27.5.2016, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Za trvání jejich manželství, které uzavřeli dne 31.10.1997, byla na pozemku žalobce postavena stavba rodinného domu a to na místě dřívějšího a do základu zbouraného staršího domu. Došlo také ke zvětšení nové stavby oproti původní zbourané stavbě na nově vybudovaných základech. Nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím obvykle při současném odstranění zdiva příček; objem nově zbudovaných konstrukcí na místě - základech - původní stavby je v této souvislosti nerozhodný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, a ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1241/2010, a dále v literatuře např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 689). Jak je uváděno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2016, č.j. 29 Cdo 1764/2013,„ v rozsudku ze dne 28. května 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, a v (již výše zmiňovaném) rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1506/2008, Nejvyšší soud dovodil, že přestavba budovy může být provedena mnoha různými způsoby a také s ohledem na vývoj stavebních technologií nelze soudu upřít možnost úvahy při posouzení toho, zda určitý konkrétní výsledek stavební činnosti je již věcí v právním smyslu, respektive zda během přestavby došlo k zániku původní stavby či nikoli; pro všechny v úvahu přicházející případy též nelze stanovit zcela přesná kritéria. Je tedy zřejmé, že posouzení toho, zda určitý výsledek stavební činnosti je již stavbou jako předmětem občanskoprávních vztahů, respektive zda došlo k zániku původní stavby, je věcí právní úvahy soudu, přičemž tato úvaha vychází ze skutkových zjištění učiněných v řízení. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu zpochybnit, jen je-li zjevně nepřiměřená. Z hlediska posouzení zániku původní stavby přitom není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudovaná konstrukce tvoří součást stavby nové nebo nezanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Pro posouzení zániku stavby původní je tedy v těchto případech významné to, co bylo odstraněno, nikoli to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů.“ Z výše podaných judikaturních závěrů pro poměry projednávané věci vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu plyne, že stavba provedená zčásti na původních pokračování - 12 - 7 C 113/2017 základech a zčásti na nově vybudovaných základech na pozemku žalobce je již (novou) věcí v právním smyslu, neboť rozsah destrukce obvodových zdí původní stavby byl takový, že žádná obvodová zeď již nezůstala. Přitom má soud za prokázané, že dle zákonných ustanovení § 709 odst. 1 o.z. je stavba součástí společného jmění manželů, neboť byla nabyta (vznikla) za trvání manželství, aniž by byla naplněna některá z výjimek tohoto ustanovení. Stavba vznikla, alespoň zčásti, z prostředků společného jmění manželů, to výslovně připustil i žalobce při jednání soudu, když potvrdil, že část prostředků do stavby (podle něho rekonstrukce) byla hrazena ze společných prostředků. Žalobce také neučinil žádné právně relevantní jednání, z něhož by bylo zjevné, že tomu má být jinak a že zákonný režim nabývání do společného jmění manželů nemá být v tomto případě použit. Skutečnost, že žalobce se svým otcem vystupovali ve stavebním řízení jako stavebníci, je za daných okolností nerozhodná a na dané posouzení vlastnictví nemá vliv. Odkazoval-li žalobce na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 22 Cdo 1174/2001 a NS ČR sp.zn. 22 Cdo 624/2011 ta se týkají nabytí do podílového spoluvlastnictví a nejsou pro poměry nabývání do společného jmění manželů použitelná.

27. Při určení ceny stavby vycházel soud ze znaleckého posudku soudem ustanovené znalkyně [celé jméno znalkyně] tak, jak byl aktualizován ke dni 18.7.2022 a dotčen úpravou objektivizačního koeficientu K0 v podání znalkyně ze dne 15.9.2022. Znalecký posudek, ve spojení s jeho doplněním aktualizačními dodatky a s přihlédnutím k výslechům znalkyně před soudem považuje soud za řádně zpracovaný, odůvodněný a vysvětlený, a to včetně objektivizačního koeficientu. Znalkyně se k této otázce vyjádřila, vysvětlila, že do koeficientu se nezapočítává pouze uváděná odměna realitní kanceláře, ale je nutno uvažovat s částkami dalšími, které je třeba zohledňovat. Soudu je také z jeho činnosti známo, že v souvislosti s prodejem nemovitosti bývají hrazeny (mohou být hrazeny) i další částky. Například odměna dražebníka, poplatek za uspořádání aukce apod. Nicméně znalkyně v této jediné otázce připustila, že může být věcí polemiky, jaké všechny náklady uznat, zda uznávat i náklady druhé strany, když podle ní i druhá strana si při koupi často najímá někoho, kdo pro ni posoudí například stavebně technický stav nemovitosti. Propočetla proto také variantu, kde objektivizační koeficient částečně ponížila. Z této poslední verze vycházel soud. Cenu nemovitosti takto stanovenou ve výši 2 505 160 Kč, považuje za odpovídající. Dle judikatury se jedná o cenu obvyklou v době rozhodování soudu a ve stavu k okamžiku vypořádávání společného jmění manželů soudem (viz. NS ČR sp.zn. 22 Cdo 1205/2019). Tato cena, jak byla určena znalkyní je ovlivněna tím, že stavba je na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, což se promítá do prodejnosti pozemku. Obecná cena takové stavby je dotčena skutečností, že se nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, tato okolnost může ovlivňovat obecnou (tržní) cenu (viz. NS ČR sp.zn. 22 Cdo 4250/2010, NS ČR sp.zn. 22 Cdo 1557/2013). To také znalkyně opakovaně zmiňovala, že tato skutečnost výrazně snižuje prodejnost stavby, kdy tato se bez pozemku stává neobchodovatelnou. Pokud by se jí podařilo zobchodovat, pak s výrazně negativním dopadem na cenu. Míru snížení ceny promítla 20 % do snížení ceny nemovitosti, k čemuž uvedla, že přitom vychází ze své dvacetileté zkušenosti a sledování statistických údajů. Informativně k tomu také počítala nájemné, které by bylo placeno za pozemek, což by činilo cca 110 000 až 120 000 Kč ročně. Snížení ceny provedené znalkyní rovněž soud považuje za přiměřené, shodující se mimochodem svoji výší i se snížením užívaným exekutory při ocenění nemovitosti v obdobné situaci, tj. na cizím pozemku, jak je mu z jeho činnosti známo. Námitky žalované vycházející též z vyjádření realitní kanceláře [právnická osoba] k otázce snížení ceny nemovitosti bez pozemku jsou nedůvodné. Znalkyně se také řádně vypořádala s listinami předkládanými žalovanou k ceně nemovitosti, jí vyčíslenou cenou nemovitosti a s námitkami ke svému posudku, s pokračování - 13 - 7 C 113/2017 nimiž nesouhlasila. Svůj pohled také podle názoru soudu obhájila při svých výsleších před soudem. Zmiňovala přitom, že vyčíslení ceny předkládaná žalovanou vycházela z části z podpůrných hodnot (směrné hodnoty, cenové mapy), které se nepoužívají pro výpočet obvyklé ceny nemovitosti a neurčují cenu obvyklou, jsou tam propastné rozdíly, jak vysvětlovala znalkyně. Vyčíslení realitní kanceláře ani nezohledňovala atypičnost posuzované nemovitosti, zejména z toho pohledu, že se jedná o stavbu na cizím pozemku, k níž není z veřejné komunikace přístup přes pozemek, jež by byl součástí společného jmění manželů. Přístup je přes pozemek jiného vlastníka a není smluvně ošetřen. Vyjádření rovněž vycházela z nabídkových cen, přičemž dosažené ceny bývají jiné, což také nebylo zohledňováno. Neobsahovala ani popis či fotografie porovnávaných staveb, aby bylo možno jejich porovnatelnost zhodnotit. K [anonymizováno] Indexu znalkyně uvedla, že je nutno jej v daném případě považovat pouze za informativní a není vhodné ho použít pro zadaný účel, tj. k ocenění nemovitosti účastníků. Lze také podotknout, že bylo-li ze strany realitní kanceláře odkazováno na to, že v dnešní době existují společnosti, které se zaměřily na zpracování dostupných dat pro realizované nemovitostní transakce a přikládala-li ke svému Vyjádření k tržní ceně Report odhadu tržení ceny, tento Report určuje tržení cenu s 95 % pravděpodobností v rozmezí intervalu 45 000 Kč – 68 000 Kč za m2. Dle názoru soudu není využití takového nástroje k určení tržení ceny pro jeho účely možné. Cenová mapa může sloužit jako jisté obecné vodítko pro účely účastníků, nemá však váhu znaleckého posudku a neurčuje cenu obvyklou pro účely soudu. Znalkyně si také stála za výběrem nemovitostí s tím, že jsou srovnatelné a všechny položky byly indexovány. K námitkám, že užila k určení ceny dříve realizované prodeje, nikoli prodeje aktuální, vysvětlila, že to legislativa umožňuje, když se při tom sjednotí cenová úroveň, což učinila. Z jejího pohledu je lepší, není-li nalezen dostatek srovnatelných nemovitostí, vzít v dané lokalitě širší časové období, než jít do vzdálených lokalit. Z toho důvodu postupovala při výběru takto a všechny položky také indexovala. Vysvětlila rovněž použití váženého průměru, který se používá právě pro zohlednění podobnosti, velikosti apod. posuzovaných nemovitostí. Aritmetickým průměrem, kterým by postupovala realitní kancelář, nelze porovnávat nemovitosti, které nejsou totožné.

28. Soud konečně přihlédl i k tomu, že znalkyně byla při vyhotovení svého znaleckého posudku vázána znaleckým slibem a sankcí trestní odpovědnosti za nepravdivý znalecký posudek, zatímco vyjádření předkládaná žalovanou takto omezena nebyla. Navíc ze znaleckého posudku a jeho doplnění, jak byla v průběhu času aktualizována, je zjevné, že ocenění odpovídá růstu cen, který pro dané období byl obecně známým faktem, jednotlivá ocenění z tohoto nikterak výjimečně nevybočují. To se již nedá říci o ocenění nemovitosti ve Vyjádřeních předkládaných žalovanou, kdy rozdíly cen byly značné a jdoucí i proti růstu cen, což věrohodnost a přesnost těchto vyjádření značně snižuje.

29. Při vypořádání postupoval soud podle § 742 o.z. Stavbu rodinného domu přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, který ji užívá a na jehož pozemku se nachází. Vzhledem k majetkovým vztahům k pozemku i pozemkům okolním, které jsou ve vlastnictví žalobce a jeho rodičů, jiné vypořádání nebylo vhodné a žalovaná ani o přikázání domu do svého výlučného vlastnictví zájem neměla (výrok II.). Žalobci tak bylo přikázáno aktivum společného jmění manželů ve výši 2 505 160 Kč (cena nemovitosti), jednu její polovinu (bez vypořádání vnosů), tj. částku 1 252 580 Kč, by měl žalobce uhradit na vypořádání žalované. V řízení však bylo dále prokázáno, že do stavby nemovitosti byla z prostředků, které darovali žalobci jeho rodiče a jedná se tak o výlučné prostředky žalobce (§ 709 odst. 1, písm. b) o.z.) vložena částka ve výši 812 699 Kč. Tuto částku je nutno podle ustanovení § 742 odst. 1, písm. c) o.z. zohlednit při vypořádání. A to tak, že polovina této částky, tj. 406 pokračování - 14 - 7 C 113/2017 349,50 Kč, je odečtena od výše uvedeného podílu, jež by měl žalobce žalované hradit jako polovinu ceny domu ve společném jmění. Výsledná částka (1 252 580 Kč – 406 349,50 Kč), tj. částka ve výši 846 230,50 Kč, je podílem, který bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze společného jmění manželů (výrok III.). Soud k tomu podotýká, že od poloviny ceny nemovitosti je nutno odečítat polovinu hodnotu vnosu, nikoli celý vnos, jak navrhoval žalobce. Vnos nelze počítat takto celý k tíži druhého z manželů, neboť se jedná o investici do společného jmění a tedy„ z poloviny„ také do majetku toho, jež své prostředky do společného jmění vkládá. Výpočet je možno si představit i tak, že od celé ceny nemovitosti se odečte celý vnos výlučných prostředků jednoho z manželů, čímž se zjistí„ čistá hodnota„ majetku získaného do společného jmění a výsledek se vydělí dvěma. Výsledná částka je podílem každého z manželů na společném jmění (2 505 160 – 812 699 = 1 692 461: 2 = 846 230,50 Kč). Jiné skutečnosti, než výše uvedené, které by mohly modifikovat výsledný výpočet dle pravidel § 742 odst. 1 o.z. nebyly tvrzeny či uplatněny a ani nevyšly v řízení najevo. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud povinnost uhradit žalované vypořádací podíl ve lhůtě 3 měsíců, kterou považuje i s ohledem na výši tohoto podílu za přiměřenou k tomu, aby žalobce zajistil tyto prostředky formou půjčky či úvěru.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 a vzhledem ke skutečnosti, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů se jedná o tzv. iudicium duplex, kdy nelze na náklady řízení bez dalšího aplikovat zásadu o úspěchu ve věci, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu I. ÚS 262/20 a I. ÚS 3202/20, kdy v jejich světle prostor pro přiznán náhrady nákladů některému z účastníků neshledal (výrok IV.).

31. Podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Takovými náklady jsou v daném případě náklady znalečného, které soud platil. Proto bylo rozhodnuto o tom, že náhradu nákladů státu jsou povinni uhradit žalovaní. Jejich výše hrazená státem nebyla v okamžiku vyhlášení rozsudku známa. O konkrétní výši a splatnosti této úhrady tak bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V. a VI.).

32. Poplatková povinnost v daném řízení činila, poté, co se předmětem vypořádání společného jmění manželů stala také nemovitost, částku ve výši 7 000 Kč (Položka 6, bod 1 a 2 Sazebníku soudních poplatků. Žalobcem byl uhrazen soudní poplatek pouze ve výši 2 000 Kč. Soud proto ve výrocích VII. a VIII. rozhodl podle výsledku řízení o povinnost účastníků soudní poplatek rovným dílem doplatit.

Poučení