7 C 114/2023 - 153

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Grenarovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. Barborou Reinischovou sídlem Čihákova 405/23, 290 01 Poděbrady II proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. Petrem Topinkou sídlem Pplk. Sochora 1124/12, 170 00 Praha o určení, že žalobkyně je závětní dědičkou po zůstaviteli takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [adresa], je závětní dědičkou po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 24 355,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 10. 2023 domáhala určení, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa] (dále jen jako „zůstavitel“), a to jako dědička ze závěti a listině o vydědění ze dne 15. 3. 2011. Dotčenou soukromou listinou byl vyděděn jediný syn zůstavitele, [jméno FO], který do protokolu sepsaného u soudního komisaře dne 8. 12. 2022, prohlásil, že závěť a listinu o vydědění uznává za pravou a platnou. Žalovaná, sestra zůstavitele, závěť ze dne 15. 3. 2011 popřela, co do pravosti podpisu, vlastního textu a co do projevu vůle, neboť závěť byla roztržená, tudíž dle jejího mínění neplatná. Žalobkyni bylo usnesením soudního komisaře ze dne 15. 9. 2023, v právní moci dne 4. 10. 2023, uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení, že je závětní dědičkou po zůstaviteli. Žalobkyně konstatovala, že na platnosti a pravosti závěti tak, jak byla předložena soudnímu komisaři, trvá, protože předložila originální, pravou a dobrovolnou poslední vůli zůstavitele, sepsanou jeho rukou, která má veškeré zákonem stanovené náležitosti. Zůstavitel byl v době sepisu listiny způsobilý činit právní jednání, nebyl stižen duševní poruchou a závěť nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy ani zákonem. K samotnému přetržení závěti došlo v důsledku třesu rukou žalobkyně způsobeném její nemocí.

2. Žalovaná v průběhu sporu nesporovala závěť zůstavitele, co do skutečnosti, že byla psaná rukou zůstavitele, a že obsahovala podpis zůstavitele, sporovala však její dataci a platnost. Žalovaná namítala, že závěť neobsahuje pravou vůli zůstavitele, neboť z formulace textu je zřejmé, že se nejedná o vlastní projev zůstavitele, ale pouhý přepis předloženého textu. Ze skutečnosti, že je závěť přetržena poté plyne, že závěť byla zničena pravděpodobně rukou zůstavitele a je nezbytné jí pokládat za neplatnou, čemuž ostatně napovídá i skutečnost, že se žalobkyně o existenci této závěti při předběžném šetření u notáře nezmínila. Nadto žalobkyně o zůstavitele, až do okamžiku zhoršení jeho zdravotního stavu a omezení souvisejících s onemocněním covid-19, nejevila žádný zájem. Následně bránila zůstaviteli v kontaktu s okolím a omezovala ho v jeho stycích se žalovanou, žalovaná se zůstavitelem naopak až do jeho smrti vycházela výborně. Pro případ, kdy by soud závěť zůstavitele shledal platnou, namítala žalovaná dědickou nezpůsobilost žalobkyně, kterou spatřovala ve skutečnosti, že žalobkyně sama otevřela údajnou obálku s poslední vůlí zůstavitele, aby se s jejím obsahem seznámila s předstihem.

3. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudním jednání dne 5. 11. 2024, konkrétně, že závěť zůstavitele je psaná jeho rukou a obsahuje, a že podpis na ní učiněný patřil zůstaviteli.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. [spisová značka], zejména z protokolu o předběžném šetření ze dne 15. 11. 2022, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], soud zjistil, že dne 15. 11. 2022 byl u [tituly před jménem] [jméno FO], jako soudního komisaře, s žalobkyní (vypravitelkou pohřbu) sepsán notářskou tajemnicí protokol o předběžném šetření. Protokol je vepsán do předepsaného formuláře, z něhož je patrno, že jednotlivé odpovědi jsou případně upravovány dle konkrétní potřeby. Ohledně závěti zůstavitele zde není žádná zmínka. Soud dále zjistil, že dne 21. 11. 2022 předložila vypravitelka pohřbu (žalobkyně) notáři listinu s názvem závěť a listina o vydědění, kterou jí zůstavitel měl předat v obálce v roce 2011. Dotčená listina byla lepená, neboť měla vypravitelka pohřbu roztrhnout obálku v horní části a tím i závěť zůstavitele; vypravitelka pohřbu závěť následně slepila. V předložené ručně psané listině ze dne 15. 3. 2011 s názvem závěť a listina o vydědění je uvedeno, že zůstavitel vyděďuje svého jediného syna [jméno FO], nar. [datum], a jedinou dědičkou svého majetku ustanovuje žalobkyni, svou sestru; listina byla datována a podepsána. Z protokolu [tituly před jménem] [jméno FO], soudního komisaře, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno] ze dne 24. 4. 2023 bylo poté zjištěno, že zůstavitel byl rozvedený a jeho jediným dítětem je [jméno FO], který v protokole ze dne 17. 5. 2023, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno], sepsaný [tituly před jménem] [jméno FO], soudním komisařem, uznal závěť a listinu o vydědění za platnou. Součástí dědického spisu je i popření závěti žalovanou a nesouhlas žalobkyně s tímto tvrzením.

6. Z usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno] ze dne 15. 9. 2023, v právní moci dne 4. 10. 2023, soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO], notář, se sídlem [adresa], jako soudní komisař, uložil žalobkyni, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení, že je závětní dědičkou po zůstaviteli.

7. Z ručně psané listiny s názvem závěť, psané na tenkém linkovaném papíru, která je v horní části (cca 1/6 od horního okraje) a spodní části (cca 1/6 od spodního okraje) roztržena a následně slepena, soud zjistil, že listina byla přeložena v půl, neboť hranice (lom) trhu je stejný v horní i spodní části a současně je stejně vzdálený od spodního i horního okraje listiny. Z textu listiny soud poté zjistil, že zůstavitel, [jméno FO], nar. [datum], r. č. [RČ], pořídil pro případ smrti, a to tak, že vydědil svého jediného syna [jméno FO], nar. [datum], a jedinou dědičkou svého majetku ustanovil žalobkyni, svou sestru [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně]. Pro případ, kdy by ho sestra předemřela, ustanovil zůstavitel svou dědičkou její dceru [jméno FO], nar. [datum]. Listina obsahuje datum 15. 3. 2011 a dle souhlasných tvrzení účastníků byla psaná rukou zůstavitele a obsahuje jeho podpis.

8. Z listiny s názvem popření pravosti závěti ze dne 15. 3. 2011 soud zjistil, že dne 6. 3. 2023 popřela žalovaná závěť zůstavitele, a to co do pravosti podpisu, pravosti vlastního textu a co do vady formy projevu vůle, když předložená listina je roztržená, tudíž dle žalované neplatná. Žalovaná sporovala tvrzení žalobkyně stran náhodného roztržení listiny.

9. Z e-mailové komunikace mezi právním zástupcem žalované a žalobkyní ze dne 6. 3. 2023 a z předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná oznámila žalobkyni popření závěti zůstavitele a pokusila se o smírné řešení – navrhovala žalobkyni zpětvzetí předložené závěti. Žalovaná upozornila žalobkyni na možnost soudního řešení sporu.

10. Z ručně psané listiny s názvem závěť, datované dne 21. 3. 2004, soud zjistil, že listina měla být sepsána v [Anonymizováno] [Anonymizováno], a že jejím obsahem byl text, ve kterém měl [jméno FO], nar. [datum], vydědit syna [jméno FO] z důvodu nezájmu a sestru [Jméno žalované] z důvodu jejího výhružného chování a nezájmu. [Jméno žalobkyně] poté měla být určena dědičkou veškerého majetku, pro případ její smrti se dědičkou měla stát její dcera [Jméno žalobkyně]. Listina obsahovala podpis [jméno FO].

11. Z předložených lékařských zpráv soud zjistil, že zůstavitel byl vážně onkologicky nemocný, zůstavitel byl opakovaně hospitalizován, přičemž jako kontaktní osoba zůstavitele zde byla uváděna žalobkyně. Dále se z lékařských zpráv podává, že pobyt zůstavitele byl toho času v domácnosti žalobkyně.

12. Z žalobkyní předloženého příkazu ke zdravotnímu transportu na den 19. 8. 2022 soud zjistil, že transport zůstavitele byl do Fakultní nemocnice [adresa] byl objednán z adresy totožné s bydlištěm žalobkyně.

13. Z printscreenů SMS komunikace soud zjistil, že zůstavitel byl v kontaktu se snachou žalované, která mu pomáhala se zařizováním osobních věcí. Komunikace mezi nimi byla vzájemná a vřelá.

14. Z žalovanou předložených printscreenů SMS komunikace mezi žalovanou a zůstavitelem soud zjistil, že žalovaná a zůstavitel spolu byli v kontaktu; komunikovali spolu stran zdravotního stavu, gratulovali si k významným dnům a událostem, vedli zdvořilou komunikaci. Od léta 2022 iniciovala komunikaci žalovaná a zůstavitel byl spíše pasivní.

15. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že zůstavitel byl její bratr, který žil posledních 20 let svého života v [Anonymizováno] v domě vráceném rodině v restitucích. Tento dům způsoboval mezi sourozenci sváry, žalovaná měla o domě jinou představu než zůstavitel a žalobkyně, žalobkyně svůj podíl neprodala pouze kvůli zůstaviteli. Žalobkyně o zůstavitele pečovala v době jeho onemocnění covidem, a i následně s ním udržovala úzký kontakt. Žalovaná dle žalobkyně se zůstavitelem takový vztah neměla, nebyli si blízcí, zůstavitel měl ovšem blízký vztah se synem žalované a jeho manželkou. Následně když zůstavitel, asi v roce 2021, onemocněl rakovinou, požádal žalobkyni a jejího manžela, aby ho vozili do Prahy, žalobkyně o něj poté i pečovala, dávala mu léky, krmila ho, čistila mu trubici. Žalobkyně věděla o ručně sepsané závěti roku 2011, zůstavitel závěť zalepil, dal do obálky a předal žalobkyni v roce 2011, přičemž od té doby jí měla žalobkyně uchovanou na adrese [adresa]; zůstavitel nechtěl chodit po úřadech, proto pořídil pro případ smrti touto cestou. Žalobkyně uvedla, že při první návštěvě notáře sdělila, že závětí disponuje, a byla jí dána lhůta jednoho týdne pro dodání závěti; protokol o předběžném šetření žalobkyně podepisovala, ale nečetla. Žalobkyně dále uvedla, že v posledním roce o závěti se zůstavitelem vůbec nemluvila.

16. Z výslechu žalované bylo zjištěno, že zůstavitel byl její bratr, se kterým měla dobré vztahy jak ona, tak její syn a jeho manželka, chodili spolu na kulturní akce, na fotbal, na houby. V předmětném domě měl byt zůstavitel, žalobkyně a syn žalované zde měl obchod, v případě potřeby něco zařídit se zůstavitel obracel na žalovanou, nebo její snachu. O dědictví žalovaná se zůstavitelem nikdy nehovořila, domnívala se, že vše zdědí jeho syn; o existenci závěti žalobkyně žalovanou neinformovala. Žalovaná uvedla, že žalobkyně dojížděla do domu ve vlastnictví sourozenců každý měsíc vybírat nájem, následně onemocněla, tak jezdila žalovaná za žalobkyní do nemocnice. Rodina žalované pomáhala zůstaviteli se stěhováním do [Anonymizováno] [Anonymizováno] v roce 2002, když poté zůstavitel jezdil na návštěvu k žalobkyni do [adresa], tak se žalovanou po návratu 2 až 3 dny nemluvil, poté se zase vše srovnalo. V době, kdy zůstavitel onemocněl, odjel k žalobkyni, i když byt měl stále v domě sourozenců, dle žalované říkal, že by se rád vrátil; žalovaná by se v případě potřeby o zůstavitele starala. Žalovaná dále uvedla, že do domu investovali cca 1,5 milionu korun, nemovitost zhodnotili, žalovaná 1/3 nemovitosti opravila, proto se domnívala, že se jí část její investice vrátí zpět, ne, že zůstavitel vše odkáže žalobkyni.

17. Z výslechu svědkyně [jméno FO], snachy žalované, bylo zjištěno, že zůstavitele znala, v rodině je cca od roku 1992, vztahy mezi zůstavitelem a žalovanou byly dle jejího mínění hezké, rodina fungovala velice dobře, vzájemně se navštěvovali, pomáhali si. Shodně, vztahy mezi žalobkyní a žalovanou byly dle jejího mínění dobré, zůstavitel se v době své nemoci uchýlil k žalobkyni ze svého rozhodnutí, ne proto, že by se žalovanou měl špatné vztahy. Svědkyně uvedla, že ona sama zůstaviteli zařizovala lékaře, vždy mu byla minimálně po telefonu nápomocna, v době jeho nemoci za něj hradila účty, jezdila mu pro důchod. Svědkyně žila ve stejném domě jako zůstavitel zhruba od roku 2000, zůstavitel za nimi pravidelně docházel na návštěvu, vozil s nimi kočárek, hrál si s dětmi, žalovaná mu 3x do týdne nosila chleba a když žalovaná s manželem navštívili domácnost svědkyně, zastavili se i u zůstavitele; svědkyně si nevybavuje nějaký konflikt. O existenci závěti neměla svědkyně ani tušení, nedává jí to smysl, neboť ona s manželem v domě podnikají. Naopak žalobkyně svou část domu dlouhodobě pronajímala, svědkyně jí tam nikdy neviděla. Zůstavitele viděla svědkyně naposledy cca roku před jeho smrtí, když žalobkyně s manželem řešili záležitosti související s pronájmem jejich části domu a zůstavitele přivezli s sebou. Svědkyně dále uvedla, že kdyby byla možnost a zůstavitel požádal, tak by mu žalovaná dozajista pomohla.

18. Z výslechu svědka [jméno FO], syna žalované, zůstavitele znal od dětství, měl s ním úzký vztah, často se navštěvovali, a to i v dospělosti, kdy svědek zůstaviteli pomáhal. Od revoluce má v 1/3 objektu, kde zůstavitel žil, prodejnu, byli tudíž v denním kontaktu. Svědek naopak nemá dobré vztahy se žalobkyní a zejména s jejím manželem. Zůstavitel s ním nikdy o žádné závěti nemluvil, svědek se domníval, že majetek zdědí syn zůstavitele, anebo svědek s rodinou, protože provedli rekonstrukci části nemovitosti. Dle povědomí svědka se žalobkyně nikdy o dům v rodinném vlastnictví nezajímala, pouze ho pronajímala.

19. Soud provedl i další důkazy (listina s názvem zákaz prodeje všeho zboží potravinářského charakteru ze dne 29. 12. 2009, fotokopie pracovní smlouvy zůstavitele, fotokopie smlouvy o běžném účtu s podpisem zůstavitele), z nichž však nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro předmět sporu, neboť mezi účastníky nebylo sporu o pravosti podpisu zůstavitele na listině s názvem závěť a listina o vydědění.

20. Soud neprovedl výslechy žalobkyní navržených svědků, neboť ta na nich netrvala, a soud považoval skutkový stav věci za dostatečně prokázaný. Soud dále neprovedl znalecký posudek z oboru písmoznalectví, když žalovaná na tomto netrvala, a soud považoval skutkový stav věci za dostatečně prokázaný. Soud neprovedl ani výslech notářské tajemnice paní [jméno FO], když považoval skutkový stav věci za dostatečně prokázaný, a navrhovanou výpověď za nadbytečnou.

21. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud ke zjištění následujícího skutkového stavu:

22. U Okresního soudu v Kutné Hoře je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno dědické řízení po zesnulém [jméno FO], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa], kdy usnesením nadepsaného ze dne 15. 9. 2023, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno], byla žalobkyni uložena povinnost ve lhůtě 2 měsíců podat u zdejšího soudu žalobu na určení, že je závětní dědičkou po výše uvedeném zůstaviteli.

23. Zůstavitel byl rozvedený, měl jediného syna [jméno FO], nar. [datum], se kterým se nestýkal.

24. Zůstavitel byl bratrem žalobkyně a žalované a podílovým spoluvlastníkem 1/3 domu na adrese [adresa], kde měl trvalý pobyt; vztahy ohledně domu byly napjaté, 1/3 nemovitosti vlastnila žalobkyně a 1/3 žalovaná. V této nemovitosti současně provozoval syn žalované obchod. Žalobkyně svou část nemovitosti pronajímala. Žalovaná a její syn část nemovitosti zrekonstruovali.

25. Zůstavitel zdvořile vycházel s oběma svými sestrami. Velmi dobrý vztah měl se synem žalované a jeho manželkou. V době nemoci se zůstavitel uchýlil k žalobkyni, která o něj pečovala až do jeho smrti.

26. V roce 2011 sepsal zůstavitel listinu s názvem závěť a listina o vydědění, jejímž obsahem bylo vydědění jediného syna zůstavitele a současně ustanovení žalobkyně jako jeho jediné dědičky. Listina měla být následně předána k opatrování žalobkyni a uložena v místě jejího bydliště.

27. Žalobkyně byla vypravitelkou pohřbu po zůstaviteli, dne 15. 11. 2022 se tak dostavila k [tituly před jménem] [jméno FO], soudnímu komisaři, za účelem sepisu protokolu o předběžném šetření. Protokol byl vepsán do předepsaného formuláře, ohledně závěti zůstavitele zde nebyla žádná zmínka.

28. Dne 21. 11. 2022 předložila žalobkyně notáři, [tituly před jménem] [jméno FO], listinu s názvem závěť a listina o vydědění, kterou jí měl zůstavitel předat v obálce v roce 2011. Dotčená listina byla v horní části (cca 1/6 od horního okraje) a spodní části (cca 1/6 od spodního okraje) roztržena a následně slepena, hranice (lom) trhu je stejný v horní i spodní části a současně je stejně vzdálený od spodního i horního okraje listiny. Listina byla psána a podepsána zůstavitelem. Žalobkyně tvrdila, že k roztržení došlo při vytahování závěti z obálky vlivem třesu rukou žalobkyně.

29. Žalovaná závěť v březnu 2023 popřela a, s ohledem na její roztržení, namítala její neplatnost.

30. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

31. Podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

32. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

33. Podle § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

34. Podle § 3070 věta první o. z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

35. Podle § 3072 o. z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

36. Podle § 1494 o. z. je závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. (2) Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. Podle ust § 1575 odst. 2 o. z. se závěť zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti a podle § 1576 o. z. se pořízením pozdější závěti dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

37. Podle § 1532 o. z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

38. Podle § 1533 o. z., kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

39. Podle § 1575 odst. 2 o. z. se závěť zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti. Podle § 1576 o. z. se pořízením pozdější závěti dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

40. Podle č. l. 11 odst. 1 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

41. Soud v prvé řadě uvádí, že žaloba podaná ve smyslu § 170 odst. 1 z. ř. s. není určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., nýbrž jde o žalobu o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Taková žaloba proto nemůže být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a žalobce není povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti o takovém právním zájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004). Soud proto nezkoumal existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

42. Současně soud konstatuje, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu ve lhůtě k tomu určené. Usnesení zdejšího soudu dne 15. 9. 2023, č. j. [spisová značka], [Anonymizováno], jímž byla žalobkyně odkázána k podání této žaloby ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci, nabylo právní moci dne 4. 10. 2023. Žalobkyně podala k věcně a místně příslušnému soudu žalobu dne 31. 10. 2023.

43. Závěť je jednostranné právní jednání, kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku (pozůstalosti) tak, že zůstavuje jedné či více osobám podíl na pozůstalosti. Závěť může zůstavitel pořídit jen osobně a může ji kdykoliv odvolat. Závěť podléhá obecným požadavkům kladeným na každé právní jednání tak, jak jsou zakotveny v části první občanského zákoníku (§ 551 a násl.). Pořizovat závěť může osoba k tomuto jednání způsobilá, vůle zůstavitele musí být vážná, prosta omylu, vyjádřena musí být jasně a srozumitelně, určitě, osobně a svobodně, jednající nesmí být k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí, ani lstí a nesmí být ani jinak ovlivňování jinou osobou. Závěť musí svým obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Jednou ze způsobilých forem závěti je tzv. holografní závěť, t. j. závěť, jež je celá napsaná vlastní rukou zůstavitele a jeho vlastní rukou je též podepsána. Holografní závěť je soukromou listinu.

44. Z nesporných tvrzení účastnic má soud za prokázané, že listina s názvem závěť a listina o vydědění ze dne 15. 3. 2011 obsahuje text psaný a podepsaný zůstavitelem. Předmětem sporu mezi účastníky byla otázka platnosti této listiny, když ta byla notáři předložena v poškozeném stavu. Soud uvádí, že důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, který zemřel po 1. 1. 2014, zatěžuje v uvedeném rozsahu toho, kdo z takové listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky, tedy závětí povolaného dědice (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021), v dané věci tedy žalobkyni. Bylo tak na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že k poškození listiny obsahující závěť došlo jí tvrzeným způsobem (přetržením při vytahování z obálky).

45. Jak vyplývá z odborných komentářů a soudní judikatury, zničením listiny obsahující závěť, se rozumí její roztrhání, spálení, vymazání textu, přeškrtání podpisu, data atp. Zničení závěti má právní následky jen za předpokladu, že je zde dána pořizovací způsobilost zůstavitele a jeho vůle závěť zničit. Pokud ke zničení listiny obsahující závěť dojde omylem, nešťastnou náhodou či listinu zničí jiná osoba než zůstavitel, nemá to za následek zrušení závěti (viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2242/2012).

46. S ohledem na shora uvedené se soud zabýval primárně skutečností, zda žalobkyní popsaný děj mohl skutečně nastat. Soud ohledal ručně psanou listinu s názvem závěť a dospěl k výše popsanému závěru, že listina je roztržena cca 1/6 od horního okraje a cca 1/6 od spodního okraje, jako kdyby byla přeložena v půl a omylem došlo k odtržení horní části papíru. S ohledem na nízkou hustotu papíru, na kterém byl text vepsán, soud toto považuje za reálné. Soud se tedy v této části přiklonil k tvrzení žalobkyně, že k poškození závěti mohlo dojít jí popsaným způsobem, tj vlivem třesu rukou žalobkyně při vytahování listiny z obálky. Pokud žalovaná a její příbuzní uváděli, že nevěděli, že zůstavitel pořídil pro případ smrti, či že se k tomuto chystá, soud nespatřoval v jejich tvrzení relevanci pro platnosti či neplatnost předložené závěti.

47. Následně se soud zabýval námitkou žalované spočívající v pozdním předložení závěti ustanovenému soudnímu komisaři, když v protokole o předběžném šetření, sepsaném s žalobkyní, nebyla o jakémkoliv pořízení pro případ smrti žádná zmínka. Soud i zde uvěřil tvrzením žalobkyně, že se o závěti zmínila již při prvním jednání, protokol si po sobě ovšem nepřečetla a pouze ho podepsala. Soud vycházel z premisy, že protokol byl formulářového typu, žalobkyně není osobou s takovouto listinou běžně zvyklou pracovat, tudíž v množství uvedených informací na předloženém tiskopise mohla snadno opomenout tuto skutečnost zkontrolovat. Pro platnost této listiny svědčí i skutečnost, že jediný syn zůstavitele, který byl mimo jiné touto listinou vyděděn, uznal při jednání u soudního komisaře dne 17. 5. 2023, tuto listinu za pravou a platnou. Soud zde také upozorňuje žalovanou, že v případě shledání neplatnosti závěti by bylo neplatné i vydědění jediného syna zůstavitele a ten by, pokud by se dědictví nezřekl, nebo ho neodmítl, byl poté v souladu s § 1633 a 1635 o. z. pravděpodobně jediným dědicem zůstavitele.

48. Vzhledem k proběhnuvšímu řízení, zejména účastnickým výslechům, soud přistupoval k tvrzeným velmi dobrým rodinným vztahům s notnou dávkou obezřetnosti, neboť z provedeného dokazování má za prokázané, že zůstavitel měl nadstandartní vztah se snachou žalované, která mu vypomáhala a s žalobkyní, která o něj pečovala až do jeho smrti. Pokud jde o žalovanou, tak ta byla zcela prokazatelně se zůstavitelem v korespondenčním kontaktu, sourozenci o sebe v rámci zdvořilostních frází zájem projevovali, nadstandartní vztahy, které tvrdila žalovaná, a které by měly zavdat pochybnost skutečnosti, že zůstavitel sepsal závěť ve prospěch žalobkyně, soud ovšem neshledal. Z výpovědí účastnic soud také nemohl nezaznamenat, že primárním těžištěm zájmu žalované, a i primárním těžištěm sporu o dědictví je nemovitost, která byla ve spoluvlastnictví účastnic a zůstavitele, a kde syn žalované provozuje svou živnost. Soud nesporuje, že žalovaná do nemovitosti pravděpodobně investovala větší finanční obnos, a žalobkyně o nemovitost tímto způsobem zvýšený zájem neprojevovala, avšak tyto skutečnosti a případný spor nejsou předmětem tohoto, či dědického řízení.

49. Pro úplnost soud konstatuje, že účelem jakéhokoliv pořízení pro případ smrti je projev vůle zůstavitele o úpravě poměrů k jeho majetku po smrti, a toto přání je třeba respektovat, byť s ním jeho blízcí nemusí souhlasit a nemusí mu rozumět.

50. Soud nemá z provedeného dokazování za prokázané, ostatně to vyjma obecné roviny nebylo ani nijak konkrétně tvrzeno, že by žalobkyně zůstavitele k sepisu poslední vůle přinutila a obsah mu vnutila. V řízení bylo zjištěno, že zůstavitel na sklonku života pobýval v bydlišti žalobkyně (viz předložené lékařské zprávy) a ta o něj celodenně pečovala. Tento pobyt zůstavitele v domácnosti žalobkyně se však uskutečnil cca od roku 2020/2021, přičemž poslední vůle zůstavitele je datována na jaře roku 2011, soud proto námitku ovlivňování zůstavitele v době jeho zhoršeného stavu zůstavitele považoval za lichou. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v roce 2011 byl zůstavitel zdráv a zcela zjevně schopen pořídit pro případ smrti. K námitce žalované ohledně data na předložené závěti soud uzavřel, že s ohledem na prokázaný skutkový stav neshledal jakékoliv pochybnosti stran datace závěti.

51. Ve vztahu k namítané dědické nezpůsobilosti žalobkyně soud uvádí, že nezpůsobilým dědicem je podle ustanovení § 1481 o. z. pouze ten, kdo se dopustil vůči zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu činu povahy úmyslného trestného činu, nebo kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

52. Soud neshledal dědickou nezpůsobilost žalobkyně, když skutečnost, že se žalobkyně pokusila vyjmout z obálky poslední vůli zůstavitele, nelze dle soudu podřadit pod ust. § 1481 o. z., neboť čin žalobkyně nebyl zcela zjevně úmyslný a neodpovídá smyslu tohoto ustanovení. Dědickou nezpůsobilost má za následek pouze úmyslné jednání, které lze – vzhledem k motivaci, formě, intenzitě či účinku – považovat za zavrženíhodné a nelze ji dovozovat pouze z okolností (srov. VANKÁTOVÁ, Iveta. § 1481. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 128, marg. č. 30.).

53. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavřel, že závět a listina o vydědění ze dne 15. 3. 2011 je platná a žalobkyně je závětní dědičkou po zůstaviteli.

54. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 24 355,93 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta stanovená podle ust. § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) g) advokátní tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 4. 11. 2024, účast na jednání soudu dne 25. 6. 2024, dne 5. 11. 2024 a dne 5. 12. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátní tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč za 12 započatých půlhodin po 100 Kč (1x cesta Praha – Kutná Hora a zpět, 2x cesta Poděbrady – Kutná Hora a zpět) dle § 14 odst. 1 a 3 advokátní tarifu, náhrada cestovného ve výši 1 230,62 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. Volkswagen KOMBI dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., za cestu na jednání soudu dne 25. 6. 2024 na trase Praha – Kutná Hora a zpět (2x 77,3 km) při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km, ceně nafty 38,70 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy, náhrada cestovného ve výši 1 018,88 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. Škoda SUPERB dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., za cestu na jednání soudu dne 5. 11. 2024 a 5. 12. 2024 na trase Poděbrady – Kutná Hora a zpět (4x 32 km) při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km, ceně nafty 38,70 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 030,61 Kč ve výši 2 106,44 Kč, neboť původní právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

55. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby – vyjádření ze dne 29. 2. 2024 a poradu s klientem ze dne 26. 9. 2024. Soud konstatuje, že shora uvedené vyjádření je pouhou reakcí žalobkyně na vyjádření žalované, neobsahuje žádná nová skutková tvrzení, a soud ho proto považuje za neúčelné. Náhradu nákladů řízení za poradu žalobkyně s právní zástupkyní soud poté žalobkyni nepřiznal, neboť žalobkyně k tomuto nepředložila žádný doklad, či průkazný záznam, ze kterého by bylo patrno, že se jednalo o účelně vynaložené výdaje směřující k vyřešení sporu.

56. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř..