7 C 133/2017-247

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem JUDr. Milanem Plhalem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 4.455.464 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 569 093 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 13. 7. 2017 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 3 886 371 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 13. 7. 2017 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení 184 276,20 Kč tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové soudní poplatek 31 188 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 2 972 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 18 255 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou doručenou soudu 24. 7. 2017 domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že s žalovaným uzavřeli dne 19. 9. 2006 smlouvu o přepravě číslo [spisová značka] [rok] (dále také jen„ smlouva o přepravě“), na jejímž základě se pro žalovaného zavázal mimo jiné přepravit zboží dle objednávky a žalovaný se zavázal mu za to zaplatit úplatu. Žalobce z tohoto důvodu rozšířil vozový park. Žalovaný se zavázal v čl. II. odst. 2 písm. a) zadávat žalobci dopravu nejméně v objemu 200 000 Kč měsíčně. Tuto povinnost žalovaný porušoval. 2 V období od února roku 2013 do listopadu roku 2016 zadal žalovaný žalobci toliko přepravu v těchto měsících a hodnotách: únor 2013 139 354 Kč - do sjednané částky chybí 60 646 Kč květen 2013 177 516 Kč - do sjednané částky chybí 22 484 Kč červen 2013 88 164 Kč - do sjednané částky chybí 111 836 Kč červenec 2013 83 932 Kč - do sjednané částky chybí 116 068 Kč srpen 2013 94 567 Kč - do sjednané částky chybí 105 433 Kč září 2013 112 529 Kč - do sjednané částky chybí 87 471 Kč říjen 2013 135 854 Kč - do sjednané částky chybí 64 146 Kč listopad 2013 158 665 Kč - do sjednané částky chybí 41 335 Kč prosinec 2013 31 630 Kč - do sjednané částky chybí 168 370 Kč leden 2014 9 427 Kč - do sjednané částky chybí 190 573 Kč únor 2014 18 877 Kč - do sjednané částky chybí 181 123 Kč březen 2014 101 156 Kč - do sjednané částky chybí 98 844 Kč duben 2014 9 451 Kč - do sjednané částky chybí 190 549 Kč červenec 2014 0 Kč - do sjednané částky chybí 200 000 Kč srpen 2014 0 Kč - do sjednané částky chybí 200 000 Kč září 2014 0 Kč - do sjednané částky chybí 200 000 Kč říjen 2014 41 468 Kč - do sjednané částky chybí 158 532 Kč listopad 2014 148 716 Kč - do sjednané částky chybí 51 284 Kč prosinec 2014 130 925 Kč - do sjednané částky chybí 69 075 Kč únor 2015 164 346 Kč - do sjednané částky chybí 35 654 Kč duben 2015 136 158 Kč - do sjednané částky chybí 63 842 Kč červenec 2015 99 112 Kč - do sjednané částky chybí 100 888 Kč srpen 2015 110 064 Kč - do sjednané částky chybí 89 936 Kč září 2015 128 443 Kč - do sjednané částky chybí 71 557 Kč říjen 2015 78 659 Kč - do sjednané částky chybí 121 341 Kč listopad 2015 194 786 Kč - do sjednané částky chybí 5 214 Kč leden 2016 41 115 Kč - do sjednané částky chybí 158 885 Kč únor 2016 69 324 Kč - do sjednané částky chybí 130 676 Kč duben 2016 68 008 Kč - do sjednané částky chybí 131 992 Kč květen 2016 36 413 Kč - do sjednané částky chybí 163 587 Kč červen 2016 25 613 Kč - do sjednané částky chybí 174 387 Kč červenec 2016 8 166 Kč - do sjednané částky chybí 191 834 Kč srpen 2016 40 607 Kč - do sjednané částky chybí 159 393 Kč září 2016 61 491 Kč - do sjednané částky chybí 138 509 Kč říjen 2016 0 Kč - do sjednané částky chybí 200 000 Kč listopad 2016 0 Kč - do sjednané částky chybí 200 000 Kč. 3 Celkem tak za dobu platnosti smlouvy žalovaný žalobci nezadal přepravu celkem za 4 455 464 Kč, čímž mu způsobil újmu na očekávaném příjmu. 4 Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Bránil se tím, že v roce 2006 měl žalobce nákladní vozidlo [anonymizována dvě slova] rz [anonymizováno] [číslo] s návěsem [anonymizováno], rz [anonymizováno] v leasingovém nájmu u leasingové společnosti a pro neplacení leasingových splátek (dluh cca 160 000 Kč) mu bylo toto vozidlo odebráno leasingovou společností. Žalobce se proto obrátil na žalovaného s prosbou, zda by mu mohl žalovaný pomoci. Žalovaný proto zaplatil dluhy žalobce u leasingové společnosti a„ odblokoval“ vozidlo s návěsem s tím, že podmínkou celé transakce u leasingové společnosti bylo také uzavření smlouvy, která by dávala žalobci určitou jistotu zakázek a z toho plynoucích měsíčních příjmů. Z tohoto důvodu také v předmětu smlouvy, článek II., bod 1., je toto vozidlo speciálně uvedeno. Žalovaný popřel, že by žalobce musel rozšířit svůj vozový park. [ulice] mezi žalobcem a žalovaným probíhala od září roku 2006 a žalovaný objednával u žalobce přepravy tuhých paliv, přičemž žalobce řadu objednávek přijal a realizoval přepravu, avšak řadu objednávek také neakceptoval, a to z toho důvodu, když se mu nepodařilo zajistit tzv. zpětné vytížení, tedy náklad pro dopravu z místa, kam pevná paliva žalovaného dovezl, zpět do výchozího bodu, tedy [obec]. V průběhu vzájemné spolupráce také byl žalobce omezen svým výkonem vozidla, které vykazovalo značnou poruchovost, a žalovaný proto musel zadávat přepravu tuhých paliv jiným dopravcům. V období 2011 až 2013, kdy se žalobce opětovně ocitl ve velmi špatné finanční situaci, založil si 8. 10. 2013 [právnická osoba] s. r. o. Žalovaný objednával písemně, formou faxové zprávy, poté, co přestal žalobci fax fungovat, tak emailem, a poté, co žalobci přestal fungovat i počítač, tak výlučně ústně telefonicky. V průběhu let 2006 až 2012 nedošlo ke splnění žalobcem tvrzeného nároku, uvedeného ve výše uvedené smlouvě o přepravě (článek II., bod 2., písm. a) a uvedeného v žalobě v části A. bod II. V průběhu let 2006 až 2012 zcela výjimečně v některém měsíci byla ze strany žalobce fakturována částka vyšší než 200 000 Kč, ale v rozhodujícím množství tato částka nikdy nebyla žalobcem fakturována. Žalobce v průběhu těchto let se nikdy nedožadoval, aby byla ze strany žalovaného naplněna měsíční objednávka v rozsahu nejméně 200 000 Kč, a žalovaný tvrdí, že ve většině měsíců tohoto období, ale i období, které je žalováno, nepřicházelo v úvahu objednat takový rozsah přepravy, neboť žalobce nebyl z výše uvedených důvodů schopen či ochoten takový rozsah provést. Žalobce průměrně měsíčně fakturoval v roce 2006 - 95 467,15 Kč, 2007 - 94 425,14 Kč, 2008 - 7 191,47 Kč, 2009 - 15 908,56 Kč, 2010 - 117 852,43 Kč, 2011 - 151 712,78 Kč, 2012 - 172 614 Kč a v roce 2013 - 170 807,84 Kč. V letech 2012 a 2013 se žalobce dostal do svízelné finanční situace a založil z tohoto důvodu [právnická osoba] s. r. o. Požadoval, aby objednávání přepravy bylo ze strany žalovaného směrováno na tuto firmu, a skutečně počínaje rokem 2014 veškeré žalobcem vydané faktury vůči žalovanému jsou vydány touto společností. K žádné změně smlouvy nedošlo a počínaje rokem 2014 nebyl mezi žalobcem a žalovaným sjednán žádný písemný smluvní titul, jehož účastníkem by byla [právnická osoba] s. r. o. Uvedenému stavu pak odpovídají i údaje z veřejné části živnostenského rejstříku, z nichž vyplývá, že žalovaný přerušil svoji živnost silniční motorová doprava – nákladní na období od 6. 5. 2015 do 6. 5. 2020. I v případě, že žalobce by měl právo na objednávání přepravy nejméně v rozsahu 200 000 Kč měsíčně, tak by bylo možno konstatovat oprávněnost žaloby pouze, pokud jde o rok 2013, protože od roku 2014 veškerou přepravu pro žalovaného nevykonával žalobce, ale žalobcova [právnická osoba] s. r. o., s níž žádná písemná smlouva sjednána nebyla, a ani v žádné ústní formě nebyla sjednána podmínka předložení objednávek v rozsahu 200 000 Kč měsíčně ze strany žalovaného. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku za rok 2013. Pokud jde o rok 2014 a rok 2015 do 6. 5. 2015, tedy dne, kdy sám žalobce přerušil své živnostenské oprávnění – koncesovanou živnost silniční motorová doprava – nákladní, provozovaná vozidly, pak za toto období prováděla přepravní služby pro žalovaného výlučně [právnická osoba] s. r. o., a to na základě požadavku žalobce. Za období od 6. 5. 2015 je pak žaloba zcela bez právního důvodu, když od tohoto dne již nemohl žalobce přepravní činnost vůbec vykonávat. Žalovaný zastával stanovisko, že pokud by se jednalo o nárok na náhradu škody, pak žalovaná částka jistě není škodou, kterou žalobce utrpěl, neboť v případě, že nebyly přepravy u něho v určitém rozsahu objednány, tak také žalobce v tomto rozsahu neměl žádné své náklady, které by v případě provedení přeprav nepochybně měl (nákup pohonných hmot, mzdy, amortizace vozidla, atd.). Žalovanou částku, jíž se žalobce domáhá, by bylo možno označit jako tržbu, nikoliv však ušlý zisk. U jednání dne 28. 5. 2021 žalovaný sdělil, že žalobci vyplatil 500 000 Kč. 5 Z výpovědi žalobce soud zjistil, že v roce 2006 zahájil podnikání, protože s žalovaným uzavřel smlouvu. Z počátku měl pouze jeden nákladní vůz a posléze ještě jeden a jednoho zaměstnance. Další nákladní vůz si pronajímal i s řidičem od jiné firmy. První nákladní automobil mu poskytla leasingová společnost na základě smlouvy o přepravě věci, kterou uzavřel s žalovaným. Podle dodatku k leasingové smlouvě bylo domluveno, že žalovaný leasing vozidla převezme, když žalobce nebude platit leasingové splátky. Následně vznikl dluh vůči leasingové společnosti ve výši 300 000 Kč a v roce 2009 mu leasingová společnost vozidlo odebrala. Žalovanému vystavil zálohovou fakturu a na základě platby od něho zaplatil dluh leasingové společnosti a poskytnutou zálohu pro žalovaného odpracoval v podobě přepravy. Poté ve spolupráci se žalovaným pokračoval. Žalobce vypověděl, že se nikdy nestalo, že by objednávku od žalovaného odmítl, popřípadě ji neprovedl z důvodu poruchy vozidla. Sám naopak vyhledával pro žalovaného zákazníky, skládání uhlí, apod. Stávalo se, že když bylo práce více, že zajistil přepravu pro žalovaného prostřednictvím jiného přepravce. Od května 2014 měl dvě vozidla. Přeprava spočívala v přepravě uhlí z dolů u [obec] do skladu žalovaného. Přepravu prováděl i pro jiné firmy, ale 90 % činnosti prováděl pro žalovaného. U žalovaného se domáhal, aby objednával více přeprav. Kancelář měl ve stejné budově jako žalovaný. Jménem žalovaného s ním jednal [anonymizováno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení]. Přepravu objednávali telefonicky nebo vždy v pondělí ráno osobně dohodli plán na celý týden. Stávalo se však, že ve středu bylo vše jinak, protože mu odebrali uhlenky, což je poukázka na výdej uhlí, které měl poskytnuté v pracovním týdnu a nahradili je víkendovými. Z tohoto důvodu jen obtížně o víkendech sháněl vytížení pro vozidla, tzn. přepravu jiného materiálu pro jiné objednatele do místa, kde nakládal uhlí. Žalovanému tento postup vytýkal a vysvětloval mu, že takto podnikat nemůže, protože potřebuji vytížení. Přes tyto problémy nikdy zakázku neodmítl a přepravu pro žalovaného provedl, přestože neměl vytížení. V roce 2015 přerušil podnikání a stal se jednatelem společnosti [právnická osoba], tato společnost se žalovaným smlouvu neuzavřela. První nákladní automobil byl značky [anonymizováno] a následně v roce 2013 si opatřil nákladní automobil značky [anonymizováno]. Fakturovaná cena jedné cesty pro uhlí do dolů a zpět byla přibližně 9 000 Kč a tuto cestu jsem mohl vykonat denně. Považuji za reálné, abych tímto způsobem dosáhl měsíčně na fakturaci 200 000 Kč. 6 Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že do roku 2014 pracoval jako zaměstnanec a jednatel žalovaného, byl vedoucím [pobočka] [příjmení]. Někdy od roku 2003 nebo 2004 pro žalovaného žalobce prováděl přepravu uhlí. V roce 2006 jim žalobce sdělil, že dluží leasingové společnosti a bylo mu zabaveno vozidlo. Z tohoto důvodu navštívili leasingovou společnost v [obec] a domluvili, že žalovaný za žalobce zaplatí dluh. Leasingová společnost podmínila další trvání smlouvy smlouvou o přepravě ze dne 19. 9. 2006. Od roku 2006 žalobce prováděl přepravu vozidlem [anonymizováno], sám jej řídil. Následně po určité době měl i zaměstnance. Nikdy se nestalo, že by žalobce upozorňoval, že mu žalovaný poskytl málo objednávek. Smlouvu o přepravě s žádným jiným dopravcem žalovaný neuzavřel. Tato smlouva je specifická tím, že jejím hlavním účelem byla snaha pomoci žalobci a zajištění, aby mu leasingová společnost vrátila auto. Stávalo se, že žalobce řekl, že přepravu zajistit nemůže. Někdy přepravu neprovedl, protože opravoval automobil. 7 Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalovaného pracuje po dobu 16 let. Žalovaný s žalobcem uzavřel smlouvu o přepravě, a to proto, aby mu pomohl s dluhem u leasingové společnosti. Někdy v roce 2014 vznikaly první dohady mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce zajištoval přepravu do armádních kotelen, jednalo se pro žalovaného o velké zakázky. Tyto kotelny však přešly na plyn a přeprava ubyla. Z toho důvodu ubyly cesty pro žalobce. Žalobci nabízeli větší vzdálenosti, např. do [obec], což zprvu prováděl, ale následně odmítal, protože se mu nepodařilo zajistit vytížení a žalovaný mu platil pouze jednu cestu. Žalobce žádal o více objednávek, více jízd a vztahy se zhoršily. Problém spočíval i v tom, že žalobce chtěl na každý den jednu jízdu, čemuž žalovaný nemohl vyhovět, protože zákazník chtěl přepravit, např. 500 tun a byl k tomu určený termín. Takovou práci proto žalobci nemohl poskytnout. Jedním z důvodů, proč žalobce nedosahoval fakturace, kterou si představoval, bylo i častá poruchovost jeho auta. To se stávalo 2x – 3x do roka, ke konci spolupráce i častěji. Zakázky odmítal i z toho důvodu, že se mu nepodařilo zajistit vytížení a k tomu docházelo tak 5x až 6x za rok. 8 Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl zaměstnancem žalovaného od listopadu 2005 do března 2007. Žalobce zná z té doby jako přepravce. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o přepravě v roce 2006, jevilo se to tehdy jako nejlepší řešení pro obě strany. Žalobce pomáhal plnit zakázky žalovaného pro armádu, protože byl oprávněn ke vstupu do armádních objektů. Oproti tomu měl problémy se splácením leasingových splátek. Žalovaný se proto zaručil, že bude prioritně využívat auto žalobce a zadávat mu zakázky v hodnotě 200 000 Kč měsíčně. 9 Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalovaného pracoval v letech 2004 2007 jako dispečer dopravy. Žalobce pro žalovaného prováděl přepravu. Stávalo se, že žalobce odmítl objednávku, protože měl jinou práci. 10 Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pro žalovaného pracoval jako strojník od července 2015 do prosince 2016. Následně mu žalovaný neprodloužil pracovní poměr. Jeho práce spočívala v nakládce uhlí, které bylo dováženo vlaky a následně se rozváželo kamiony. Dostal jsem za úkol zjistit, z jakého důvodu dochází ke ztrátám uhlí. To jsem vyřešil za pomoci žalobce, který zjistil, co je příčinou. Žalobce byl jedním z dopravců, kterému jsem uhlí nakládal. Příčinu ztrát uhlí jsem sdělil panu [příjmení], který vše zametl tzv. pod koberec. Nastal zlom a žalovaný žalobci ubíral práci. Naopak práci mu přiděloval v době, kdy měl žalobce rozbité auto. Stávalo se, že žalovanému bylo dopraveno uhlí např. tři vlaky týdně a žalobce mohl přepravit pouze jeden náklad svým automobilem nebo nic. K přepravě žalovaný používal dalších 23 kamionů. Žalobce byl schopen jeden den provést dvě přepravy, jednu ráno a druhou odpoledne. Nikdy jsem nebyl přítomen v kanceláři tomu, že by se žalobce domáhal přidělení více přeprav. 11 Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od ledna do října 2014 pracoval jako řidič pro žalobce na základě pracovní smlouvy. Nevím, jakým způsobem žalovaný objednával u žalobce přepravu. V uhelných skladech žalovaného zde v [obec] jsem byl pouze jednou. Obvykle převážel pro žalovaného uhlí z [obec], což patří k hnědouhelným dolům [obec] na severu [obec]. Toto uhlí jsem rozvážel na různá místa, např. do [obec], [obec], apod. Takto jsem uhlí rozvážel každý den. Nebyl jsem nikdy přítomen toho, že by žalobce požadoval po žalovaném více práce. Jezdil se soupravou, což představuje tahač a sklopný návěs. Žalobce měl v té době dvě takováto vozidlo a to značky [anonymizováno] a [anonymizováno]. Tato vozidlo střídal. S druhým jezdil druhý řidič a občas žalobce, když to bylo zapotřebí. Tato vozidla nebyla více poruchová, než je to obvyklé. Nestávalo se, že by delší dobu bylo některé z vozidel nepojízdné nebo, že by nebyla práce. Práci vždycky měl a využíval celou pracovní dobu. 12 Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že asi po dobu roku pracoval jako řidič pro firmu [právnická osoba], skončil tam v létě 2016. Žalobce byl vlastníkem této firmy. Řídil nákladní sklápěč [anonymizováno] a nejčastěji vozil uhlí. Práce spočívala v tom, že ráno uhlí ve skladu žalovaného v [obec] naložil a rozvážel ho po celé ČR menším prodejcům uhlí. Za den jsem obvykle stihl dvě cesty, když jedna byla dlouhá např. do [obec] a jedna krátká např. do [anonymizováno]. V případě, že zákazníci byli ze zdejší oblasti, tak jsem za jeden den stihl i 3 cesty. Technický stav vozidla byl dobrý, jezdil s ním každý den. Nikdy nebyl svědkem toho, že by žalobce žalovaného žádal o více objednávek s tím, že je vozidlo nevytížené. 13 Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pro žalobce pracovala od 1. 1. 2015 do 30. 4. 2016 v pracovním poměru jako administrativní pracovnice. Žalobce v té době přepravoval uhlí pro žalovaného. Fungovalo to tak, že vystavil objednávku, žalovaný mu vydal uhlenky, provedl přepravu, a na základě toho žalovanému fakturoval provedenou přepravu. Autem jezdil sám a měl jednoho zaměstnance, pana [příjmení]. Z počátku trvání pracovního poměru bylo práce dost, ale následně ubývala. Žalobce vyzýval žalovaného, aby u něho objednával více přeprav, žádal tzv. uhlenky, ale žalovaný mu nevyhověl. 14 Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce přerušil svoji živnost silniční motorová doprava – nákladní na období od 6. 5. 2015 do 6. 5. 2020. 15 Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že žalobce prováděl přepravu uhlí pro žalovaného nejméně od roku 2006, jak sám vypověděl a potvrdili svědci – zaměstnanci žalovaného. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 19. 9. 2006 smlouvu o přepravě, ve které se žalobce pro žalovaného zavázal mimo jiné přepravovat zboží dle objednávky a žalovaný se zavázal mu za to zaplatit úplatu. V čl. II. odst. 2 písm. a) se žalovaný zavázal zadávat žalobci dopravu nejméně v objemu 200 000 Kč měsíčně. Tuto povinnost žalovaný v plném rozsahu neplnil, čímž vznikl rozdíl 4 455 464 Kč, jehož zaplacení se žalobce domáhal. Zprostit se této povinnosti žalovaný nemohl tvrzením, že smyslem ustanovení čl. II. odst. 2 písm. a) bylo zajištění pomoci žalobci ve vztahu k leasingové společnosti, která takové zajištění závazku žalobce požadovala. Žalobce některé objednávky žalovaného odmítal z důvodu, že měl jinou práci, popř. vozidlo bylo porouchané. To se stávalo 2x – 3x do roka, ke konci spolupráce i častěji. Zakázky odmítal i z toho důvodu, že se mu nepodařilo zajistit vytížení a k tomu docházelo tak 5x až 6x za rok. Tento závěr soud opírá o výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. V roce 2013 žalobce založil [právnická osoba] s. r. o. a přepravu pro žalovaného zajišťoval touto společností, což uvedl žalobce i žalovaný. Žalovaný přerušil svoji živnost silniční motorová doprava – nákladní na období od 6. 5. 2015 do 6. 5. 2020. Soud se ztotožnil s žalobcem, že při fakturované ceně jedné cesty pro uhlí do dolů a zpět přibližně 9 000 Kč mohl měsíčně fakturovat 200 000 Kč. 16 Soud se dále zabýval otázkou, jakou újmu žalobce utrpěl v důsledku porušení povinnosti žalovaného objednávat u žalobce přepravu za 200 000Kč měsíčně. Vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2858/2015, podle kterého ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit (např. rozsudek ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2003, publikovaný pod č. 6/ 2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 2940, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 330/2001, publikovaný tamtéž pod č. C 1597, rozsudek ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo1233/2006), platí však obecně pro určení výše ušlého zisku (např. rozsudek ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1702/2002). 17 Z výpovědi znalce [celé jméno znalce], znalce z oboru ekonomika a jeho znaleckého posudku ze dne 31. 7. 2020, č. ZU [číslo] soud zjistil, že nelze určit újmu žalobce, kterou utrpěl v červenci až prosinci 2013 tím, že osobně pro žalovaného neprovedl přepravu ve sjednaném rozsahu a újmu žalobce od ledna 2014 nadále tím, že pro žalovaného prostřednictvím třetích dopravců neprovedl přepravu ve sjednaném rozsahu. Žalobce ani [právnická osoba] s. r. o. totiž nepředložila požadované účetní doklady. Z tohoto důvodu znalec stanovil obvyklou míru újmy. Předně určil ušlý zisk jako rozdíl mezi ušlými výnosy (nerealizovanými tržbami) v každém měsíci, jak je žalobce vypočetl a obvyklými náklady. Při stanovení obvyklých nákladů vyšel z evidence Českého statistického úřadu u příslušných menších a středních jednotek. Z nerealizovaných tržeb za červenec až prosinec 2013 – 582 823 Kč stanovil ušlý zisk 4,46 %, tedy 25 993,91 Kč, z nerealizovaných tržeb v roce 2014 – 1 539 980 Kč 5,39 %, tedy 83 004,92 Kč, z nerealizovaných tržeb v roce 2015 – 488 432 Kč 6,53 %, tedy 31 894,61 Kč a konečně z nerealizovaných tržeb v roce 2016 - 1 649 263 Kč 6,27 %, tj. 103 408,79 Kč; celkem 244 302 Kč. Znalec dále vysvětlil, že faktický důsledek pro žalobce není jen ušlý zisk, ale i chybějící příspěvek na úhradu režijních nákladů. Český statistický úřad u služeb nepracuje výslovně s obchodní marží (procentní rozdíl mezi tržbami za prodej zboží a náklady vynaloženými na prodané zboží) jako u prodeje zboží, ale s přidanou hodnotou (rozdíl mezi výkony včetně obchodní marže a spotřebou materiálu, energie a nákladů na služby), která navíc nezahrnuje mzdové a ostatní osobní náklady. Navíc do hodnoty služeb, které zohledňuje, jsou zahrnuty i služby fixního typu. Znalec tak provedl částečné zjednodušení propočtu, aby se domohl k obvyklé marži. Využil proto jediného zveřejněného údaje [právnická osoba], s. r. o., tedy účetní závěrku za rok 2014. Podíl mzdových a ostatních osobních nákladů činí v tomto roce 601 032 Kč k 3 947 584 Kč, tj. více než 15 %. O tento podíl znalec modifikoval přidanou hodnotu, aby mohl modifikované údaje použít pro účely propočtu obvyklé marže. Ta se v tomto případě po modifikaci dostává na obvyklou míru kolem 15 %. Z nerealizovaných tržeb v červenci až prosinci 2013 – 582 823 Kč stanovil ušlou marži včetně zisku 13,50 %, tedy 78 681,11 Kč, z nerealizovaných tržeb v roce 2014 – 1 539 980 Kč 13,90 %, tedy 214 057,22 Kč, z nerealizovaných tržeb v roce 2015 – 488 432 Kč 15,50 %, tedy 75 706,96 Kč a konečně z nerealizovaných tržeb v roce 2016 - 1 649 263 Kč 16 %, tj. 263 882,08 Kč; celkem 632 327 Kč. 18 Soud vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) žalobcem uplatněný nárok za rok 2013 posuzoval podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a podle zákona č. 513/1991Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák“). 19 Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o přepravě věci podle § 610 obch. zák. Podle § 621 obch. zák. byl žalobce oprávněn závazek plnit pomocí [právnická osoba], s. r. o. 20 Soud se ztotožnil s námitkou promlčení nároku za rok 2013 v části, ve které se žalobce domáhal újmy za únor 2013 60 646 Kč, květen 2013 22 484 Kč a červen 2013 111 836 Kč. Žalobce se nejpozději 30. 6. 2013 dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě (§ 398 obch. zák.). Dne 1. 7. 2013 započal běh promlčecí doby 4 roky (§ 397 obch. zák.), který skončil před podáním žaloby 24. 7. 2017. 21 Požadavek na zaplacení náhrady za červenec až prosinec 2013 soud podřadil pod ustanovením § 420 odst. 1 obč. zák., podle kterého každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. platí, že se hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 22 Žalovaný porušil povinnost, ke které se zavázal v čl. II. odst. 2 písm. a) smlouvy o přepravě zadávat žalobci dopravu nejméně v objemu 200 000 Kč měsíčně. V důsledku toho žalobci vznikla újma, která ve smyslu shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR spočívá v tom, o co žalobce reálně přišel. Znalec logicky a přesvědčivě vysvětlil, že faktický důsledek pro žalobce není jen ušlý zisk, ale i chybějící příspěvek na úhradu režijních nákladů a újmu stanovil na 13,50 % z nerealizovaných tržeb v červenci až prosinci 2013 – 582 823 Kč, tedy 78 681,11 Kč. 23 Soud považoval za spoluzavinění žalobce na způsobené škodě ve smyslu § 441 obč. zák. jeho jednání, kdy některé objednávky žalovaného odmítal z důvodu, že měl jinou práci nebo vozidlo bylo porouchané, což se stávalo 2x – 3x do roka, ke konci spolupráce i častěji a zakázky odmítal i z toho důvodu, že se mu nepodařilo zajistit vytížení, k čemuž docházelo tak 5x až 6x za rok. Soud postupem podle § 136 o. s. ř. určil, že tento podíl žalobce činí 10 %. 24 Ze znalcem stanovené újmy 78 681,11 Kč za červenec až prosinec 2013 proto žalobci přiznal 70 820, 11 Kč. 25 Požadavek žalobce na zaplacení újmy za roky 2014 až 2016 soud vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), posuzoval podle tohoto právního předpisu. 26 Porušení povinnost, ke které se zavázal v čl. II. odst. 2 písm. a) smlouvy o přepravě zadávat žalobci dopravu nejméně v objemu 200 000 Kč měsíčně zakládá odpovědnost žalovaného za škodu podle § 2913 o. z. Podle § 2952 věty prvé o. z. platí, že se hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). V důsledku porušení smluvní povinnosti žalobci vznikla újma. I zde žalobci náleží náhrada za to, o co reálně přišel, jak uzavřel znalec. Z nerealizovaných tržeb v roce 2014 – 1 539 980 Kč 13,90 %, tedy 214 057,22 Kč, z nerealizovaných tržeb v roce 2015 – 488 432 Kč 15,50 %, tedy 75 706,96 Kč a konečně z nerealizovaných tržeb v roce 2016 - 1 649 263 Kč 16 %, tj. 263 882,08 Kč, celkem 553 646,26 Kč. 27 Také v případě těchto nároků soud považoval jednání žalobce, kdy některé objednávky žalovaného odmítal z důvodu, že měl jinou práci nebo vozidlo bylo porouchané, což se stávalo 2x – 3x do roka, ke konci spolupráce i častěji a zakázky odmítal i z toho důvodu, že se mu nepodařilo zajistit vytížení, k čemuž docházelo tak 5x až 6x za rok, za spoluzavinění žalobce na způsobené škodě ve smyslu § 2918 o. z. Soud i zde postupem podle § 136 o. s. ř. určil, že tento podíl žalobce činí 10 %. 28 Ze znalcem stanovené újmy 632 327 Kč za červenec až prosinec 2013 a za roky 2014 až 2016 proto žalobci přiznal 569 093 Kč spolu s úrokem z prodlení, který odpovídá § 1968, § 1970 a nařízení vlády č. 351/2013. 29 Žalovaný přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal, že žalobci zaplatil 500 000 Kč. 30 Ve zbytku soud žalobu zamítl. 31 Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 a o. s. ř. Žalobce v převážné míře v řízení podlehl. Výše plnění závisela na znaleckém posudku a úvaze soudu, avšak soud musel přihlédnout i k tomu, že žalobce, zastoupený advokátem, uplatnil u soudu nárok na náhradu škody ve výši odpovídající nerealizovaným tržbám. Navíc zmíněných 10 % činí spoluzavinění žalobce. 32 Při stanovení výše odměny soud vyšel z vyhlášky č. 177/1996Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 7 bod 6. určil odměnu za každý úkon 26 140 Kč. Za účelné soud považuje převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 11. 5., 29. 8., 10. 10. a 5. 12. 2018 a 3. 4. a 15. 5. 2019. Spolu s tím náležela advokátovi 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky. Advokát je plátcem DPH a k těmto částkám mu náležela 21 % DPH. Celkem náklady 255 939,25 Kč. Po odečtení neúspěchu žalovaného (14 %) od jeho úspěchu (86 %) žalovanému náleží právo na náhradu nákladů v rozsahu 72 %, tedy 184 276,22 Kč. 33 České republice vznikly náklady 21 226,74 Kč, tj. 15 951 Kč - na zaplacení znalečného [anonymizováno] [celé jméno znalce], 3 628,92 Kč – na zaplacení svědečného [jméno] [příjmení] a 1 646,82 Kč na zaplacení svědečného [jméno] [příjmení]. Žalobce zaznamenal neúspěch v rozsahu 86 % a žalovaný 14 %. Vznikla jim proto povinnost náklady státu v tomto rozsahu nahradit (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). 34 Soud usnesením ze dne 1. 11. 2017, č. j. 7C 133/2017-56, žalobce osvobodil od soudních poplatků v rozsahu 98 %. Žalobce proto zaplatil 2 % soudního poplatku – 4 456 Kč. Žalovaný v řízení v rozsahu 14 % neuspěl a poplatková povinnost přešla v těchto mezích na něho (§ 2 odst. 3 zákona č.549/1991Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek v této věci činí 222 773 Kč, z kterých 14 % představuje částku 31 188 Kč.

Poučení