7 C 143/2018 - 549

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], o ochranu osobnosti, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá uložení povinnosti žalovanému ukončit veřejné šíření článku s názvem „[Anonymizováno]“ s podtitulem „Jak vidím spor o autorská práva na [jméno FO] [jméno FO]“, jehož autor je uváděn pan [jméno FO], zejména článek neprodleně stáhnout z webových stránek s URL adresou [Anonymizováno].

II. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá uložení povinnosti žalovanému ukončit veřejné šíření článku s názvem „Peníze podle [jméno FO]: Vypukly dědické spory o [jméno FO] [jméno FO]. Vydělat se ale dá stále i na ropě,“ zejména jej neprodleně stáhnout z webových stránek s URL adresou [Anonymizováno][jméno FO][Anonymizováno]

III. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném do 7 dnů od právní moci rozsudku zaslání písemné omluvy o velikosti písma minimálně fontem 12, písmo [jméno FO] čitelně uvedené nadpisem „Omluva [Jméno žalobce A]“ tohoto znění: „Společnost [Jméno žalovaného A]., vydavatel týdeníku [Anonymizováno] a provozovatel internetového portálu [Anonymizováno] umístěného na adrese [Anonymizováno], se tímto omlouvá [Jméno žalobce A], že zveřejněním článku: „[Anonymizováno]“ s podtitulem „Jak vidím spor o autorská práva na [jméno FO] [jméno FO]“, neoprávněně zasáhla do osobnostních práv pana [Jméno žalobce A] tím, že v uvedeném článku zveřejnila nepravdivé informace a neoprávněné hodnotící soudy. Omluva směřuje k faktu, že v uvedeném článku byla neoprávněně zveřejněna sdělení o tom, že [Jméno žalobce A] je mstivý a poškozuje pověst Divadla [jméno FO] [jméno FO] a otcovo dílo jen proto, aby dokázal svou nepostradatelnost. Omluva směřuje dále k tomu, že byl o panu [Jméno žalobce A] vyvolán klamný dojem, že má nepřiměřené nároky z titulu podílu na autorských právech po svém otci [jméno FO], a že se snaží měnit vše, co [jméno FO] s jeho otcem během jejich tvůrčí spolupráce stvořili.“

IV. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném do 7 dnů od právní moci rozsudku zaslání písemné omluvy o velikosti písma minimálně fontem 12, písmo [jméno FO] čitelně uvedené nadpisem „Omluva [Jméno žalobce A]“ tohoto znění: „Společnost [Jméno žalovaného A]., provozovatel internetového portálu [Anonymizováno], se tímto omlouvá [Jméno žalobce A], že zveřejněním článku: „PENÍZE podle [jméno FO]: Vypukly dědické spory o [jméno FO] [jméno FO]. Vydělat se ale dá stále i na ropě“, neoprávněně zasáhla do osobnostních práv pana [Jméno žalobce A] tím, že v uvedeném článku zveřejnila nepravdivé informace a neoprávněné hodnotící soudy. Omluva směřuje k faktu, že v uvedeném článku byla neoprávněně zveřejněna sdělení o tom, že [Jméno žalobce A] je mstivý a poškozuje pověst Divadla [jméno FO] [jméno FO] a otcovo dílo jen proto, aby dokázal svou nepostradatelnost. Omluva směřuje dále k tomu, že byl o panu [Jméno žalobce A] vyvolán klamný dojem, že má nepřiměřené nároky z titulu podílu na autorských právech po svém otci [jméno FO].“

V. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 500.000,-Kč, se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 55.963,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno žalovaného B], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 16.10.2018 se žalobce domáhal toho, aby žalovaný ad I. nadále veřejně nešířil (dle žalobce ukončil šíření) článek s názvem [Anonymizováno] Jak vidím spor o autorská práva na [jméno FO] [jméno FO], za jehož autora je uváděn pan [jméno FO], zejména článek neprodleně stáhnul z webových stránek [Anonymizováno] ad II. nadále veřejně nešířil článek s názvem Peníze podle [jméno FO]: Vypukly dědické spory o [jméno FO] [jméno FO]. Vydělat se ale dá stále i na ropě,“ zejména jej neprodleně stáhnul z webových stránek [Anonymizováno][jméno FO][Anonymizováno], ad III. a IV. zaslal žalobci dvě písemné omluvy blíže specifikované ve výroku III. a IV. tohoto rozsudku a ad V. žalobci zaplatil přiměřené zadostiučinění v penězích za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 500.000,-Kč.

2. Zásah do svých osobnostních práv žalobce spatřoval v článcích publikovaných v periodikách a na internetových stránkách žalovaného. Konkrétně šlo o článek s názvem [Anonymizováno]: Jak vidím spor o autorská práva na [jméno FO] [jméno FO], publikovaný dne 23.4.2018 v týdeníku [Anonymizováno] a na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz (dále i jako ,,Článek 1“) a článek ,,Peníze podle [jméno FO]: Vypukly dědické spory o [jméno FO] [jméno FO]. Vydělat se ale dá stále i na ropě“ publikovaný dne 28.4.2018 v [Anonymizováno] [Anonymizováno] a na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz (dále i jako ,,Článek 2“). Žalobce k tomu uvádí, že Článek 1 (jehož autorství je připisováno panu [jméno FO], ale žalobce se domnívá, že článek někdo napsal za něj) je svou povahou nepravdivý a zavádějící, obsahuje například autorskou pasáž V případě [Jméno žalobce A] jsem se zmýlil totálně.“ (…) ,,Nám [jméno FO] nadělil osud mstivého minoritního dědice, který poškozuje pověst našeho divadla a otcovo dílo jen proto, aby dokázal svou nepostradatelnost.“ V Článku 1 žalovaný nepravdivě uvádí, že žalobce bezdůvodně brání dohodě mezi [jméno FO] a ostatními dědici na straně jedné a jím na straně druhé. Nepravdivě a zavádivě ukazuje žalobce jako osobu soustavně paralyzující činnost Divadla [jméno FO] [jméno FO] (dále též ,,DJC“) a poškozující dílo otce žalobce ([jméno FO]), v jehož šíření brání. Už samo tvrzení autora Článku 1 o tom, že se v žalobci zmýlil, považuje žalobce za dehonestující. Úmyslně mylně se v Článku 1 uvádí informace, že žalobce odmítá spolupráci se společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [právnická osoba]. K tomu navíc Článek 1 dehonestuje otce žalobce – [jméno FO] tím, že bagatelizuje jeho režijní vklad. Kromě toho mylným a zavádivým způsobem poukazuje na žalobcův legitimní požadavek na procenta z tržby. Z této informace pak těží Článek 2, který žalobce vykresluje jako nenasytného dědice, což je dehonestující a zejména nepravdivý závěr. Článek 2 vychází i z dalších informací uvedených v Článku 1, například co do mylné informace, že žalobce chce škodit [jméno FO] souboru tím, že chce amatérským divadlům umožnit hrát ,,[jméno FO]“ zadarmo (bez hrazení autorského poplatku), zatímco doposud tak mohli činit pouze 3x, resp. 15x. Článek 1 byl publikován tak, že se čtenářům nutně musí zdát, že vyjadřuje stanovisko žalovaného. Autor Článku 1 je autoritou a žalobce vykresluje jako lotra, který ničí národní poklad – [jméno FO]. To mělo dopad jak do rodinného života a soukromí žalobce, tak i do jeho profesní činnosti, neboť byl veřejně vykreslen jako mstivý a nenasytný dědic, ač se roky věnuje filantropii. Díky Článku 1 došlo k zasetí semínka nenávisti mezi sourozence žalobce, kdy jeho sestra jej má za nepříčetného a jeho bratr před ním zatajuje pozůstalost.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť článek obsahuje pouze subjektivní hodnocení situace okolo DJC, jde o hodnotící soudy (jak je už patrné z označení Článku 1 - filipiky, tedy žurnalistického žánru obsahujícího polemiku), nikoliv skutková tvrzení, u kterých by bylo možné zkoumat jejich pravdivost a potenciální zásah do osobnostních práv. Autor Článku 1, [jméno FO], je veřejně známá osobnost obeznámená s činností DJC, jde o jeho hodnotící soudy. Nadto v následujícím čísle týdeníku Respekt, tj. v čísle 18/2018 ze dne 30.4.2018, žalovaný otiskl vyjádření žalobce k Článku 1, který tak měl možnost reagovat, což je adekvátním zadostiučiněním v kontextu toho, v jaké míře mohlo případně být do osobnosti žalobce zasaženo. Požadavek na zaplacení částky 500.000,- Kč jako přiměřeného zadostiučinění je podle žalovaného mimo objektivní realitu, žalovaný dal žalobci prostor k uveřejnění reakce na oba články, množství tištěných výtisků časopisu Respekt v období od 1.4.2018 do 5.11.2018 klesala, internetová čtenost článků byla pod 1 000 zobrazení a seznámila se s nimi tak pouze část veřejnosti. Výjimečnost zásahu pro náhradu nemajetkové újmy v penězích tak není dána.

4. Soud v řízení provedl listinné důkazy a důkazy svědeckými výpověďmi, z nich učinil následující skutková zjištění:

5. Po smrti [jméno FO], vlastníka autorských práv dvojice [právnická osoba], zdědili jeho autorskou polovinu rovným dílem jeho čtyři děti – [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] a [jméno FO] (tj. každý z nich má 1/8 z celku autorských práv, tedy 12,5%). Autor Článku 1, označený jako [jméno FO], v něm uvádí, že nemá problém dohodnout se ohledně spolupráce s prvními třemi dědici, nikoliv však se čtvrtým z nich (žalobcem [Jméno žalobce A]). Ten jako minoritní dědic může blokovat záměry všech ostatních spoluvlastníků a být ,,vrabcem s orlími křídly“, který má právo měnit vše, co autorská dvojice [jméno FO] – [jméno FO] stanovila. Autor k tomu uvádí tři příklady. Prvním je žalobcův (nadbytečný) požadavek na změnu autorského zákona pod heslem Vraťme [jméno FO] národu, kterým chtěl dosáhnout, aby se tvůrce díla či jeho dědic mohli vzdát zisku z jeho šíření, což už zákon nyní umožňuje. Druhým je požadavek žalobce, aby autor či jeho dědic dostával z odehraného divadelního představení nikoliv obvyklých 10-12% z tržby, ale procent 14. Třetím příkladem je porušení povolení pro ochotníky hrát [jméno FO] maximálně třikrát, což originální tvůrce může odsoudit k zániku. V Článku 1 je dále zmíněna spolupráce [jméno FO] a [jméno FO] s agenturami [právnická osoba] a [právnická osoba], které chrání autorské dílo a zastupují herce. [Jméno žalobce A] komunikaci s těmito dvěma společnostmi odmítá a pořadatelé mimopražských představení DJC dostávají od jeho agentury [právnická osoba] výhrůžné dopisy ohledně porušení licence a možné pokuty. Autor dále uvádí, že [Jméno žalobce A] se soudí o zpětnou úhradu režijního vkladu [jméno FO], kterou sám L. [jméno FO] za svého života nepožadoval, protože byl za každou svou režii honorován. Jako příklad uvádí autor scénu z Dobytí severního pólu, kde se kulisák snaží opravit oponu a má k tomu režijní pokyn: mluv nahlas a do publika. Scénu přitom vymysleli oba autoři společně. Pokud jde o další požadavky čtvrtého z dědiců, jejich výčet je autorem článku uzavřen snahou přejmenovat Žižkovské divadlo [jméno FO] [jméno FO] na Žižkovské divadlo. Autor žalobce označuje jako zlostného minoritního dědice, který poškozuje pověst divadla a otcovo dílo jen proto, aby dokázal svou nepostradatelnost. Zatím je mezi ním a ostatními práce rozdělena tak, že on se soudí, oni hrají (Článek 1 na č.l. 9-10 spisu). 6. [Jméno žalobce A] se domáhá změn v nakládání s jeho dědickým podílem na autorských právech ke hrám DJC, které napsal jeho otec [jméno FO] spolu se [jméno FO]. Žalobce mající 12,5% podíl na právech požaduje nejméně 14% z tržeb, což nemá jiné vysvětlení než to, že chce [jméno FO] a ostatním členům souboru škodit pod záminkou ochrany amatérských divadelníků, neboť požaduje, aby mohly ochotnické soubory hrát [jméno FO] hry bez omezení. V Článku 2 se uvádí, že jeden ze čtyř potomků zesnulého režiséra [jméno FO] se dožaduje většího podílu na právech ke komediím, které jeho otec napsal spolu se [jméno FO] pro divadelní soubor [jméno FO] [jméno FO]. Po dosud nevyřešených dědických sporech o licenci ke kreslené postavičce Krtečka výtvarníka [jméno FO], který zemřel v roce 2011, jde o další případ, který trápí českou kulturní scénu. (Článek 2 na č.l. 13-17 spisu).

7. Žalobce na Článek 1 písemně reaguje. Ve své odpovědi popisuje, že se domnívá, že článek za [jméno FO] napsal někdo jiný, protože zatímco ve stejný den, kdy žalobce v [Anonymizováno] napadá autor Filipiky, pravý [jméno FO] na serveru Lidovky tvrdí opačné věci, například to, že ochotnickým souborům je třeba dát větší prostor, neboť pravidlo umožňující ochotníkům hrát [jméno FO] hry maximálně třikrát je příliš striktní. Debata ohledně spravedlivé výše autorských odměn je na stránkách novin zbytečná, patří do licenční smlouvy, která však s potomky [jméno FO] uzavřena nebyla. Z toho důvodu se čas od času ,,ztratí“ peníze z rozhlasového vysílání, které mají plynout kolektivnímu správci. Ztratily se též rukopisy, dopisy, smlouvy a další osobní, umělecké a právní věci [jméno FO] (replika žalobce na Článek 1 uveřejněný v Respektu č. 18/2018 na č.l. 38 spisu). 8. [Jméno žalobce A] v dopisu adresovaném [jméno FO] přichází s nápadem zdarma zpřístupnit ,,[jméno FO] dílo“ všem lidem prostřednictvím internetu (dopis [jméno FO] zaslaný [Jméno žalobce A] prostřednictvím e-mailu na č.l. 92-93 spisu).

9. Ředitelka společnosti [právnická osoba] sdělila žalobci, že pan [jméno FO] nesouhlasí se zrušením pravidla ,,3x a dost“ pro amatérské produkce z důvodu obavy z ,,[jméno FO]“. Na uvedeném pravidle se [jméno FO] dohodl s [jméno FO] a rád by jej zatím zachoval (e-mail paní [tituly před jménem][jméno FO] žalobci ze dne 3.3.2017 na č.l. 94 spisu). 10. [Jméno žalobce A] chce umožnit ochotníkům, aby mohli hrát [jméno FO] více než 3x (tedy zrušení pravidla ,,3x a dost“). Konkrétně navrhuje deset repríz za rok. Již v únoru 2016 přitom přišel s návrhem, jak šířit audiovizuální záznamy her DJC, s kterým však [jméno FO] nesouhlasil. Hry jsou tak k dispozici alespoň na internetových stránkách [Anonymizováno].cz. [Jméno žalobce A] nadšence podporuje alespoň tak, že se vzdal svého podílu na autorských licencích (článek Třikrát a dost? [Jméno žalobce A] chce, aby ochotníci mohli hrát [jméno FO] víckrát, publikovaný na serveru [Anonymizováno].cz dne 4.3.2017, autor [jméno FO], na č.l. 95-97 spisu) 11. [Jméno žalobce A] popisuje, že v únoru roku 2016 oslovil [jméno FO], kterého si tehdy ještě vážil, aby bylo zveřejněno dílo [jméno FO] [jméno FO]. Dostalo se mu podle něj arogantní, odmítavé odpovědi, a to přesto, že audiovizuální záznamy [jméno FO] her následně [jméno FO] zveřejnil na youtube, přičemž výnosy z reklam jsou připisovány na neznámé účty na Kypru (článek žalobce publikovaný na jeho internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz dne 11.6.2020, na č.l. 98-101 spisu).

12. Žalobce v médiích prosazuje svou snahu, aby ,,[jméno FO] patřil všem“ (článek [jméno FO] musí patřit všem, žádá [jméno FO] junior. Chce se vzdát autorských práv, publikovaný na serveru [Anonymizováno].cz dne 24.2.2016, na č.l. 103 spisu, dále obdobně článek na Neviditelném psu ze dne 27.2.2016, na č.l. 104 spisu, článek na [Anonymizováno].cz ze dne 24.2.2016 na č.l. 105-106 spisu, článek na lidovky.cz ze dne 23.4.2018 na č.l. 199-200 spisu).

13. Otec žalobce, [jméno FO], se se svým tvůrčím a obchodním partnerem [jméno FO] radil ohledně podnikatelských kroků souvisejících s DJC. Požadoval, aby finance DJC vedené na účtu společnosti [právnická osoba] (vedené [jméno FO]) byly odděleny od účtu společnosti [právnická osoba] a úročeny zvlášť tak, aby byl v účetnictví DJC do budoucna přehled a pořádek. V reakci na dopis [jméno FO] pan [jméno FO] trvá na oddělení účetnictví (resp. účtů) [právnická osoba] [právnická osoba] a DJC, upozorňuje na trvalé zpožďování výplat a na nepřesnosti v účetnictví. Dne 24.1.2003 ([jméno FO] i [jméno FO]) vypověděli agenturní smlouvu uzavřenou dne 7.3.2003 s [právnická osoba] [právnická osoba][právnická osoba] a jimi jako zástupci souboru DJC (kopie dopisu [jméno FO] adresovaného [jméno FO] ze dne 19.6.1997 na č.l. 107-109 spisu, dopis [jméno FO] bez uvedení data na č.l. 111-112 spisu, vypovězení agenturní smlouvy ze dne 24.1.2003 na č.l. 110 spisu).

14. Žalobce kromě uzavírání dohod o narovnání týkajících se autorských odměn za bezlicenční užití díla, iniciuje četné řady soudních řízení v případě, kdy povinný subjekt odmítne žalobci dobrovolně plnit (Dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] dne 17.8.2020 na základě které se žalobce zavázal vzít zpět žalobu vedenou u Krajského soudu v Brně vedenou pod sp.zn. 23 EC 2/2020 na č.l. 138 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 25.6.2020 mezi žalobcem a [právnická osoba]. na č.l. 139 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a Obcí [adresa] ze dne 12.1.2021 na č.l. 140 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená mezi žalobcem a Kulturním domem města [adresa], příspěvkovou organizací, ze dne 11.2.2020 na č.l. 141 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 27.4.2020 mezi žalobcem a Městským kulturním zařízením [adresa] na č.l. 142 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 30.4.2020 mezi žalobcem a Městským klubem [adresa] ze dne 30.4.2020 na č.l. 143 spisu, Dohoda o narovnání uzavřená dne 1.6.2020 mezi žalobcem a Vysokomýtskou kulturní, o.p.s. na č.l. 144 spisu, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2021, č. j. 32 [právnická osoba]/2018-401 na č.l. 158-159 spisu, usnesení Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci ze dne 5.11.2020, č.j. 74 Ec 2/2020-31 na č.l. 160-161 spisu, usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 27.11.2020 č.j. 83 EC 11/2020-58 o zastavení řízení o schválení smíru účastníků na č.l. 162 spisu, usnesení Krajského soudu v Plzni o schválení smíru ze dne 19.1.2021 č.j. 19 EC 4/2020-153 na č.l. 163-164 spisu, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.4.2021 č.j. 79 Nc 11/2020-139 ve věci [Jméno žalobce A] proti [právnická osoba] na č.l. 165-166 spisu, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2020 č.j. 23 C 105/2019-55 ve věci [Jméno žalobce A] proti [právnická osoba]. na č.l. 167-172 spisu, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 19.8.2020 č.j. 83 EC 2/2020-83 ve věci žaloby žalobce proti Městskému kulturnímu středisku [adresa] na č.l. 173-174 spisu, rozsudek Krajského soudu v [adresa], ze dne 3.6.2020 č.j. 83 EC 1/2020-74 ve věci [Jméno žalobce A] proti [tituly před jménem] [jméno FO] na č.l. 175-179 spisu a dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3.11.2020 č.j. 34 C 55/2019-90 ve věci žalobce proti Žižkovskému divadlu J. [jméno FO] na č.l. 329-336, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ve věci žalobce proti Kytice kulturní zařízení [adresa] ze dne 14.9.2021 č.j. 16 C 17/2021-157 vč. odvolání žalobce do něj na č.l. 343-350, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ve věci žalobce proti městu Jánské lázně ze dne 22.2.2022 č. j. 16 EC 1/2020-290 na č.l. 351-354 spisu, rozsudek Krajského soudu v [adresa], ze dne 19.10.2021 č. j. 16 EC 9/2020-270 ve věci žalobce proti [právnická osoba] na č.l. 355-358 spisu, rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 11.1.2022 č. j. 16 EC 2/2020-312 ve věci žalobce proti Domu kultury [adresa] na č.l. 359-362 spisu).

15. Žalobce zastoupený společností [právnická osoba] uzavírá s provozovateli licenční smlouvy k divadelnímu provozování autorského díla v českém jazyce a v původním režijním provedení (Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] ze dne 27.4.2018, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba]. ze dne 5.9.2018, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a Městským kulturním střediskem, příspěvkovou organizací ze dne 8.1.2019, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba], p.o. ze dne 23.5.2018, Licenční smlouva uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba], příspěvkovou organizací ze dne 14.4.2018, to vše na č.l. 153-157 spisu).

16. V případě, kdy určitý subjekt (Štúdio L+S) s žalobcem neuzavřel licenční smlouvu, ten podal trestní oznámení mj. i z důvodu porušování autorského práva ohledně her, které měly být ve Štúdiu L+S hrány, aniž by byla platně uzavřená licenční smlouva (trestní oznámení žalobce na č.l. 180-181 spisu). 17. [jméno FO] pověřil agenturu [právnická osoba], aby za něj udělovala svolení k šíření autorských děl, sjednávala za něj smlouvy s tím související a vybírala autorské odměny ve výši 8% z honorářů vybraných za provozování jeho děl v DJC a 10% z ostatních částek (smlouva o zastupování uzavřená mezi [jméno FO] a agenturou [právnická osoba] dne 31.1.1991 na č.l. 182 spisu).

18. Agentura [jméno FO] nejprve zastupovala i žalobce (a zbylé další dědice L. [jméno FO], stejně tak jako [jméno FO]) jako dědice autorských práv po jeho otci, k čemuž jí žalobce udělil plnou moc. Smlouvu následně žalobce vypověděl a plnou moc odvolal (Smlouva o zastupování mezi žalobcem a společností Aurapont s.r.o. z 28.4.2011 včetně plné moci na č.l. 183-185 spisu, odvolání plné moci z 3.12.2015 na č.l. 186 spisu, dopis společnosti Aurapont žalobci z 1.4.2019 na č.l. 187 spisu, vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] [Jméno žalobce A] z 16.9.2019 na č.l. 188-192 spisu).

19. Vzhledem k tomu, že se žalobce domníval, že společnost [právnická osoba] neoprávněně inkasovala autorskou odměnu z užití divadelních her spoluautora a režiséra [jméno FO] a mimo jiné chtěla zpronevěřit odměnu žalobce jako dědice, podal žalobce četná trestní oznámení vedená např. pod č.j. KRPA-109875/TČ-[adresa]-001392, KRPA-456558/TČ-2018-001392. Podle orgánů činných v trestním řízení však nebyly dány skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán majetkový či jiný trestný čin. Ve věci podala vysvětlení i [jméno FO], ředitelka společnosti [právnická osoba], která uvedla, že agentura zastupuje autory na základě smlouvy o zastupování, autorská práva nenabývá, pouze je zprostředkovává. Za to pro autory vybírá honoráře (jednorázové, či tantiémy). [jméno FO] společnost zastupovala na základě smlouvy až do jeho smrti, poté (opět na základě smluvního zastoupení) převzala zastupování i jeho dědiců. S žalobcem byla smlouva uzavřena 28.4.2011, ukončena 31.5.2016. Plnou moc společnosti žalobce odvolal již 4.12.2015, od té doby jeho jménem neuzavírala žádnou smlouvu, ale již uzavřené smlouvy dobíhaly. Se společností [Anonymizováno] [právnická osoba] má [právnická osoba] uzavřeny licenční smlouvy na jednotlivá představení. [Anonymizováno] [právnická osoba] požádá [právnická osoba] o poskytnutí práv k uvedení hry a následně může poskytnout práva k uvedení hry dalším subjektům (např. sokolovnám, kulturním domům,…). Všechny licenční smlouvy byly uzavřeny za života [jméno FO] a jejich platnost je v podstatě neomezená, platí do doby, dokud se hry budou hrát. Požadavek žalobce, aby jeho honoráře inkasovala a vyplácela [právnická osoba] je nereálný, peníze od [právnická osoba] odmítá, nekomunikuje, proto jsou peníze pro něj uloženy na účtu a čekají na pokyn k vyplacení. (vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] [Jméno žalobce A], č.j. ZN 8566/2019-9 ze dne 16.9.2019 na č.l. 188-192)

20. Při jednání Městského soudu v Praze ve věci žalobce proti DJC svědek [jméno FO] uvedl, že licence ke spoluvytvořeným hrám předali nejprve agentuře [Anonymizováno], ale v roce 1991 se z iniciativy [jméno FO] přešlo k agentuře [právnická osoba], se kterou uzavřeli nové smlouvy. V průběhu času [jméno FO] se [jméno FO] pověřili [jméno FO] sjednáváním zájezdů, noclehů a dalších organizačních věcí. [jméno FO] poté pojal ke [jméno FO] nedůvěru a navrhl změnu, ale podle pravidla, že je nutná vzájemná shoda, ke změně nedošlo. Když [jméno FO] založil divadlo [Anonymizováno], organizačními věcmi již nepověřil agenturu [právnická osoba] [jméno FO], ale jinou osobu, která mu následně zpronevěřila všechny honoráře. Poté již [jméno FO] proti [jméno FO] neměl námitky a herce souboru DJC nadále zastupuje agentura [právnická osoba], kterou nyní provozuje [jméno FO] se svou matkou [Anonymizováno]. Pokud jde o smlouvu s agenturou [právnická osoba], bylo dohodnuto, že režisér ([jméno FO]) dostane jednorázovou odměnu a o další vyrovnání nebude žádat, což také [jméno FO] za svého života nikdy nežádal (protokol z jednání Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2021 č. j. 32 [právnická osoba]/2018-401 na č.l. 194-198 spisu).

21. Žalobce komunikoval prostřednictvím Messengeru společnosti Facebook s [jméno FO]. Nejprve jej zval na projížďku plachetnicí na [adresa], která se neuskutečnila. Poté s ním zrealizoval schůzku v kavárně v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad a poskytl mu informace jako důvěryhodný zdroj. Dále žalobce panu [jméno FO] sehnal sponzora pro vydání knihy. Žalobce požádal pana [jméno FO] o to, aby se mu ozval novinář [jméno FO], uvádí k tomu, že ale nechce, aby šlo o službu ,,něco za něco“, když to nedopadne, tak to přežije. Vzhledem k tomu, že se [jméno FO] žalobci neozval, žalobce [jméno FO] sdělil, že se mu nelíbí jeho chování (komunikace žalobce s [jméno FO] na Messengeru od 27.3.2016 do 31.10.2017 na č.l. 228-252 spisu).

22. Žalobce prostřednictvím Messengeru společnosti Facebook kontaktoval [jméno FO] Taberyho. V konverzaci zmiňuje, že [jméno FO] si od něj (žalobce) řekl o peníze za kontakt na [Anonymizováno], které obdržel, ale kontakt nezprostředkoval. Prostor v [Anonymizováno] pak místo [jméno FO] získal [jméno FO] (komunikace žalobce s [jméno FO] Taberym na Messengeru ze dne 31.10.2017 na č.l. 253-256 spisu).

23. Z výslechu svědka [jméno FO] konaného při jednání soudu dne 7.6.2022 soud zjistil, že svědek je autorem Článku 1, který napsal, protože měl potřebu sdělit kulturní veřejnosti svůj názor na dědictví autorských práv po [jméno FO]. Učinil tak, protože se na něj v rozpacích obraceli pořadatelé vystoupení s tím, že po nich žalobce chce licenci a že v případě, kdy ji od něj nezískají, bude se s nimi soudit. Žalobce svědka později obvinil z dotačního podvodu z důvodu jeho veřejné podpory starostovi [adresa], to se [jméno FO] dotklo a několik dní z toho nespal. Policisté mu tehdy sdělili, že kdyby on žalobce obvinil z křivého obvinění, ten by dostal podmínku na 1,5 roku. Svědek to ale nechtěl, bál se, že by se události chytil bulvár a zatímco žalobce by se zviditelnil, centrum [Anonymizováno] by to značně poškodilo, neboť právě pro něj svědek získává milionové částky. Svědek dále uvedl, že za celým článkem si stojí, jediné, co přehodnotil, je jeho postoj k počtu reprízování divadelních her ochotníky, neboť bylo upuštěno od pravidla třikrát a dost. Domnívá se, že žalobce se mstí, neboť nebylo dopřáno sluchu jeho úvahám. Žalobce poškozuje jméno svého otce, když například v Jindřichově Hradci nemohli vystupovat, protože žalobce hrozil podáním žaloby. V dalším případě došlo k neuvedení kompletní divadelní hry (nehrála se pasáž, kterou napsal [jméno FO]), aby nebylo nutné poslat 700 lidí domů. Žalobce se bezdůvodně snažil ovládnout chod divadla, je v něm považován za nepřítele, který se bojí přijít do šatny, protože ví, že by z ní byl vyhozen. Pokud jde o autorské odměny, autoři dostávají běžně 10% z části tržby, v případě [jméno FO] a [jméno FO] šlo o 12%, což svědek považuje za strop. Žalobce však požaduje 14%, což v nakonec DJC dostal, proto se začal domnívat, že tento nárok může legitimně prosazovat i u jiných provozovatelů (pořadatelů) pod pohrůžkou požadavku dvojnásobku. Otec žalobce přitom požadoval pouze jednorázovou odměnu (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7.6.2022 na č.l. 400-402 spisu).

24. Z výslechu svědkyně [jméno FO] konaného při jednání soudu dne 13.9.2022 soud zjistil, že jde o bývalou partnerku žalobce. Jejich vztah trval od roku 1995 do roku 2019 a jako v každém vztahu i v tomto byly rozepře. Sporné články četla (první určitě, druhý pravděpodobně) na jejich vztah vliv měly, ale šlo pouze o jeden z faktorů. Majoritní vliv na rozpad jejich vztahu bylo žalobcovo vymáhání práv po otci, šlo o 8-12 předžalobních výzev měsíčně, následná jednání a podávání žalob, kterých bylo odhadem 50. Žalobce se přestal věnovat rodině, jeho jednání mělo vliv i na jeho vztah s ostatními sourozenci, kteří nechtěli jít proti [jméno FO], kterého měli za druhého otce (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13.9.2022 na č.l. 447-449 spisu).

25. Z výslechu svědkyně [jméno FO] konaného při jednání soudu dne 13.9.2022 soud zjistil, že je v podstatě zaměstnankyní žalobce. Neví o tom, že by sporné články byly důvodem pro odchod dalších zaměstnanců žalobce, četla je až týden před svým výslechem (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13.9.2022 na č.l. 447-449 spisu).

26. Z výslechu svědkyně [jméno FO] konaného při jednání soudu dne 12.1.2023 soud zjistil, že je současnou partnerkou žalobce, počátek vztahu datuje dnem narození jejich společného syna Matyáše, tedy dnem 15.6.2019. V době publikování Článku 1 s ním měla vztah pracovní i milenecký. Žalobce se jí svěřoval, jak těžce nese informace v článku publikované, zejména se ho dotklo označení ,,mstivého minoritního dědice“. Žalobce se přestal soustředit v práci, neustále telefonoval s novináři. Svědkyně má za to, že právě z tohoto důvodu odešla klíčová pracovnice firmy žalobce, ve které pracovala i svědkyně, [právnická osoba]., paní [jméno FO]. Žalobce měl kvůli článkům zdravotní problémy – fyzické i psychické. Z důvodu řešení autorských práv se zhoršil žalobcův vztah se sourozenci. Publikování Článku 1 i Článku 2 vedlo ke zhoršení jeho vztahu se svědkyní (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12.1.2023 na č.l. 470-473 spisu).

27. Z účastnického výslechu žalobce konaného při jednání soudu dne 12.1.2023 soud zjistil, že v souvislosti se spornými články měl psychosomatické potíže, stresy, žaludeční neurózu a závratě. Kvůli mediální zátěží vzniklé v příčinné souvislostí s oběma články, byl medikován na psychiatrii. On svůj boj proti agentuře [právnická osoba] považuje za boj proti bezpráví, pokračuje v tom i po smrti otce, který také s činností agentury nesouhlasil. Poškozován je i mylně uváděnými obvyklými procenty jako odměnami pro autory, jejich výši určuje trh, respektive soud, který žalobci opakovaně oněch 14 % přiznal. On navíc požaduje pouze 1/8 z těchto 14% a prospěch z toho tak mají i ostatní, kteří na daná procenta mají právo. Dotýká se ho, že je svými přáteli dotazován na to, zda se tak rád soudí. Domnívá se, že [jméno FO] byl při psaní Článku 1 veden snahou ekonomickou, konkrétně snahou ušetřit 250,- Kč za hru, jej však článek poškozuje právně i ekonomicky. [jméno FO] nejvíce vadí, že se žalobce snaží chránit práva svého otce. On má za to, že vzhledem k tomu, že dědické řízení po jeho otci stále ještě nebylo ukončeno, není možné poskytnout komukoliv licenci na hry DJC (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12.1.2023 na č.l. 470-473 spisu).

28. Z výslechu svědkyně [jméno FO] konaného při ústním jednání soudu dne 22.9.2023 soud zjistil, že žalobce je její bývalý nadřízený z organizace [právnická osoba]., kde pracovala od roku 2011 do konce roku 2020 jako sociální pracovnice a vedoucí terénní služby. Po celou dobu tam pracoval i žalobce, ale vzhledem k tomu, že svědkyně pracovala v regionu [adresa], vídala se s ním jen nahodile na školeních a poradách. O existenci sporných článků ví, ale úmyslně je nečetla. Ze zaměstnání kvůli nim ani kvůli médiím neodešla, důvodem byly její dlouhodobé zdravotní problémy, chronické onemocnění, které gradovalo v říjnu 2020. Dále šlo o syndrom vyhoření a neshody s panem [jméno FO], které se týkaly pouze odborných otázek. On měl na některé věci jiný názor něž ona, nedokázali najít společnou řeč. [jméno FO] byl náladový a stejně jako svědkyně i tvrdohlavý. Nemá rád odpor, takže pak byl na svědkyni i ošklivý, zasahoval do jejích kompetencí (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.9.2023 na č.l. 532-538 spisu).

29. Z výslechu svědkyně [jméno FO] konaného při ústním jednání soudu dne 22.9.2023 soud zjistil, že žalobce zná od roku 2013. Tyká si s ním, ale vídají se sporadicky. Někdy spolu u piva řeší i osobní problémy a starosti. Žádnou změnu chování u něj ale nezaznamenala, vždy měl chování ve vlnách, byl veselý, pak zase ne. Věděla od něj, že měl spory a neshody v rodině. Ze společnosti [právnická osoba]. odešla, protože dokončovala magisterské studium na filozofické fakultě, do toho se starala o dvě malé děti a práce pro o.p.s. byla natolik náročná, že cítila, že se blíží její vyhoření. [jméno FO] se nevěnoval práci tak, jak měl, byla na to sama a cítila se přetížená. Sporné články nečetla (protokol z jednání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.9.2023 na č.l. 532-538 spisu).

30. Soud neprovedl důkaz v podobě výslechu svědkyně [jméno FO] neboť by byl nadbytečný, skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci byly prokázány již provedenými důkazy.

31. Soud zhodnotil provedené důkazy podle § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 32. [jméno FO] napsal článek, který publikoval žalovaný v časopisu [Anonymizováno]. Popisuje v něm problematické vztahy se žalobcem jako dědicem části autorských práv po [jméno FO]. Uvádí v něm mimo jiné, že spolupráce s žalobcem je problematická, že ten chce 14% (namísto obvyklých 10-12%) z tržby, zrušení pravidla 3 repríz [jméno FO] pro ochotnické spolky a zároveň požaduje uzavírání nových licenčních smluv, i přesto, že autorské dílo chrání a herce zastupují agentury [právnická osoba] a DA [právnická osoba]. Z článku čerpal i autor Článku 2, který rovněž žalovaný zveřejnil [body 5, 6 a 22 rozsudku]. Žalobce na článek reaguje v Respektu č. 18/2018. Uvádí mimo jiné, že debata týkající se autorských odměn, patří do licenční smlouvy, nikoliv na stránky novin [bod 7 rozsudku]. Žalobce [jméno FO] prezentoval svůj nápad ohledně zpřístupnění [jméno FO] her široké veřejnosti zdarma, prostřednictvím internetu. Když ho [jméno FO] odmítl, žalobce nápad ventiloval do médií [body 8, 11 a 12 rozsudku]. Otec žalobce, [jméno FO] Smojlak, spolupracující s [právnická osoba] [právnická osoba], požadoval, aby v ní bylo řádně vedeno účetnictví. V roce 2003 i se svým tvůrčím partnerem této agentuře vypovídá smlouvu. V současné době je DJC, resp. herci v ní působící opětovně [právnická osoba] [právnická osoba] (DA [právnická osoba]) zastoupeno [body 13 a 22 rozsudku]. Otec žalobce za svého života pověřil agenturu [právnická osoba], aby za něj udělovala souhlas k šíření autorských děl, sjednávala za něj s tím související smlouvy a vybírala jednorázové autorské odměny ve výši 8-10% z ostatních částek [body 16, 18 a 22 rozsudku]. Agentura [jméno FO] nejprve zastupovala i žalobce, který jí však následně vypověděl smlouvu a plnou moc odvolal. Vzhledem k tomu, že žalobce měl pochybnosti o činnosti této agentury, ohledně neoprávněného inkasování odměn a zpronevěry jeho odměny podával na ni četná trestní oznámení. Agentura uvedla, že některé smlouvy uzavřené za života otce žalobce jsou prakticky nevypověditelné, ale žalobce za ně odmítá převzít odměnu, čeká se na jeho pokyn k vyplacení [body 17 a 18 rozsudku]. [jméno FO]-Port nadále zastupuje ostatní dědice a [jméno FO]. Písemně žalobci sdělila, že [jméno FO] nesouhlasí se zrušením pravidla 3 repríz bez autorského poplatku pro ochotnická divadla. Žalobce kontaktoval média s tím, že chce, aby bylo umožněno všem hrát [jméno FO] více než třikrát [body 9 – 12 rozsudku]. Žalobce požaduje vyplácení autorských odměn po subjektech, které hrají [jméno FO] představení, neboť nerespektuje původní licenční smlouvy. V případě nedobrovolné úhrady odměny iniciuje desítky soudních řízení. V případě hraní představení bez s žalobcem uzavřené smlouvy, kontaktuje policii [body 14-15 a 22 rozsudku]. Žalobce ve snaze získat mediální prostor navazuje přátelské vztahy s novináři, nenabízí jim finance, ale zprostředkování kontaktů (sponzora na vydání knihy). V případě, kdy mediální prostor nedostane, rozčiluje se, že o peníze si novinář řekl, ale prostor v médiích opět dostal [jméno FO] [body 20-21 rozsudku]. Vyslechnuté svědkyně, které byly buď současnými či minulými partnerkami či zaměstnankyněmi žalobce (popř. obojí) uvedly, že sporné články na jejich vztah k žalobci buď neměly vliv žádný nebo minimální. Důvodem ukončení partnerského vztahu s [jméno FO] byly dlouhodobé partnerské neshody a jistě i milenecký poměr žalobce, z kterého se mu v roce 2019 narodilo dítě. Bývalé zaměstnankyně žalobce ([adresa] [jméno FO]) pro žalobce pracovat přestaly, protože s ním neměly dobré vztahy a práce pro ně byla vysilující [body 27 a 28 rozsudku]. Skutečnost, že by kvůli publikování sporných článků od žalobce odešli jiní zaměstnanci prokázána nebyla [body 24, 25 a 28 rozsudku]. V rozporu s výpověďmi svědkyň byla pouze výpověď současné partnerky žalobce, paní [jméno FO]. Soud však na tomto místě uvádí, že její výpovědi neuvěřil. Pokud jde o důvěryhodnost svědkyně [jméno FO], ta je bezpochyby ovlivněna tím, že je jak zaměstnankyní, tak současnou partnerkou žalobce. Soud tak neuvěřil jejímu tvrzení ohledně zhoršení jejího partnerského vztahu se žalobcem po vydání sporných článků. Oba byly publikovány v roce 2018, tedy buď krátce před či po početí jejich společného syna. Následně žalobce opustil svou tehdejší partnerku a začal žít se svědkyní, u které hledal oporu [bod 25 rozsudku]. Pokud jde o účastnický výslech žalobce, ten měl roli podpůrnou. Bylo z něj prokázáno akorát to, že žalobce subjektivně svou situaci vnímal jako tíživou anebo ji takto aspoň popisoval před soudem [bod 26 rozsudku].

33. Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

34. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o.z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

35. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 20.5.2014 sp. zn. IV. ÚS 1511/13 výroky politického oponenta na adresu starosty obce jako reakce na jeho článek v místním tisku rekapitulující jeho působení v obci, které mají charakter hodnotících soudů a týkají se výlučně profesní sféry kritizovaného starosty, byť obsahující výrazy „tuny balastu“, „bezobsažná megalomanská spoušť banalit“, jsou chráněny svobodou projevu; pokud by se ve veřejném prostoru zapovědělo hodnotit takovéto projevy politických představitelů, prostor pro svobodné šíření názorů a myšlenek by byl nepřijatelně zúžen. Za situace, kdy žádný z výroků stěžovatele neobsahuje skutkové tvrzení, které by uvádělo o starostovi obce nepravdivé údaje či se obsahem jakkoli dotýkalo jeho soukromé sféry, není dán prostor pro zásah soudů, které by vystupovaly jako arbitři správnosti, relevance či vhodnosti hodnotových preferencí.

36. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2019 sp. zn. 23 Cdo 3372/2018 svoboda projevu se vztahuje i na informace a myšlenky, které jsou „nepříjemné, šokují či znepokojují“. V kontextu projednávané věci je třeba dospět k závěru, že název „Jak vydělávat na holocaustu“ a výrazy „chaos, šlendrián a narychlo spíchnutá snaha za účelem si přilepšit na cizí práci s využitím známých figur proslulých čichem na dobrý kšeft“, jež byly použity v článku, který se kriticky vyjadřuje k otázkám veřejného zájmu, samy o sobě rámec přípustné kritiky nepřekračují. Nejde o výrazy vulgární, obscénní či hrubě urážlivé, jejichž primárním cílem by bylo hanobení a zneuctění žalobkyně. Významné v této souvislosti není, zda použité výrazy působí primárně na emoce čtenáře, či zda jde o výrazy „senzacechtivé“, „dostatečně hodnotné“ či „nebulvární“. V rámci diskuse o věcech veřejných je třeba přiznat ochranu i takovým výrazům, které jsou expresivní, neortodoxní či proneseny s nadsázkou (a to tím spíše, mají-li za cíl rozpoutat veřejnou diskusi či přitáhnout zájem veřejnosti), v opačném případě by došlo k nepřijatelnému zúžení prostoru pro svobodné šíření názorů a myšlenek.

37. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2005 sp. zn. I. ÚS 453/03 veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných. Přitom presumpcí ústavní konformity je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám.

38. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30.1.2018 sp. zn. I. ÚS 4035/14 svoboda projevu jako základní politické právo chrání nejen šíření myšlenkově závažných sdělení. Právo každého vyjadřovat své názory zahrnuje i právo na jejich vyjádření humornou formou, s přiměřenou mírou nadsázky či ironie. Toto právo se vztahuje i na veřejnoprávní média, a tím spíše na média soukromá.

39. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.6.2018 sp. zn. I. ÚS 4022/17 řešení kolize svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na straně jedné a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod závisí na vzájemném poměřování obou těchto práv v kontextu okolností posuzované věci. Zohledněny musí být zejména 1. povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2. obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8. kdy tak učiní (například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi. Jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Tento výčet relevantních faktorů ale není taxativní. V úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě uvedených kategorií zařadit.

40. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.3.2005 sp. zn. I. ÚS 367/03 lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj. musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Důvod tohoto principu je dvojí. Jednak se tím podporuje veřejná diskuse o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. Co největší bohatost diskuse o věcech veřejných by měla být státní mocí regulována jen v míře nezbytně nutné (srov. čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Současně tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu za účelem ochrany dobrého jména jiných občanů by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak. Škodu lze napravit jinak než zásahem státu, např. užitím přípustných možností k oponování kontroverzním a zavádějícím názorům. Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektivněji než cestou soudního řízení.

41. Předmětem žalobního návrhu žalobce bylo tvrzení, že v článcích byla uvedena skutková tvrzení, která byla nepravdivá, nepřesná nebo neúplná. Konkrétně se pak žalobce věnoval zejména Článku 1, ve kterém nesouhlasil s tvrzením, že se bezdůvodně brání dohodě mezi [jméno FO] a ostatními dědici autorských práv po zesnulém [jméno FO], dále že brání šíření otcova díla, že se v něm [jméno FO] zmýlil a že odmítá spolupráci se společnostmi [právnická osoba] ([právnická osoba] [právnická osoba]) a [jméno FO]-Port. Uvedl, že je nepravdivé tvrzení autora Článku 1 ohledně požadovaných procent z tržby a nepřesné tvrzení ohledně počtu repríz divadelních her amatérskými divadelními soubory, neboť pravidlo ,,3x a dost“ zrušil už samotný [jméno FO].

42. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce se domnívá, že žalovaný poškodil jeho osobnostní práva, když povolil autorovi Článku 1, [jméno FO], napsat o žalobci lži, které byly poté převzaty do Článku 2. Úkolem soudu tedy bylo nejprve zjistit, zda Článek 1 napsal skutečně [jméno FO], jehož autorství žalobce zpochybňoval, zda jsou v Článku 1 napsány nepravdivé (lživé) údaje (ale v podobě skutkových tvrzení) a za předpokladu, že se tato skutečnost potvrdí, zda tyto byly schopny zasáhnout do osobnostních práv žalobce.

43. Autorství [jméno FO] považuje soud za bezpečně prokázané jeho svědeckou výpovědí. Soud o jeho autorství nepochybuje, neboť i samotný text nese v sobě prvky jeho autorského stylu (vyjadřování, použité výrazy, nápaditost jazyka). Ostatně v nadpisu samotného článku je označen jako autor, takže není důvod o jeho autorství pochybovat.

44. Pokud jde o samotný obsah textu, označení Článku 1 jakožto filipiky (a to hned v jeho rubrice) upozorňuje čtenáře na to, že v něm bude prezentován hodnotící soud vyjadřující subjektivní názor jeho autora. Již samotný název textu („Jak vidím…“) i méně vzdělanému čtenáři napovídá, že se jedná o vyjádření subjektivního pohledu autora textu. Ten ke skutečnostem v něm popsaným zaujímá určitý postoj a hodnotí je z hlediska správnosti, přijatelnosti i dobrých mravů, a to na základě vlastních subjektivních kritérií a vlastního vnímání světa. Hodnotící soudy podle ustálené rozhodovací praxe (viz judikatura uvedená shora) proto nelze jakkoliv dokazovat, jedná se o vyjádření vlastního názoru. Je možné toliko zkoumat, zda se zakládají na pravdivé informaci, zda forma jejich veřejné prezentace je přiměřená a zda případný zásah do osobnostních práv je pouze nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tj. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané (kritizované) osoby.

45. V řízení bylo prokázáno, že žádný z výroků [jméno FO], které ve svém článku uvedl (a z kterých čerpal i autor Článku 2) neobsahuje skutkové tvrzení, které by o žalobci uvádělo nepravdivé údaje. [jméno FO] měl a má plné právo vyjádřit své názory, a to i humornou formou s přiměřenou mírou nadsázky a ironie (což je vlastně něco jako jeho autorská značka). Výroky učiněné v nadsázce (mstivý soused, vrabec s orlími křídly) přitom požívají ochrany, neboť v opačném případě by došlo k nepřípustnému zúžení prostoru pro svobodu projevu. Ta se vztahuje i na nepříjemné informace a myšlenky (viz shora citovaná judikatura Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 1511/13, I. ÚS 4035/14 a Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 3372/2018). [jméno FO] nenapsal nic, co by se nezakládalo na pravdě. Fakt, že žalobce se [jméno FO] názorově nesouhlasí a dlouhodobě je vůči němu v opozici, na této skutečnosti nic nemění. Žalobce je osobou veřejně činnou a musí tedy akceptovat větší míru veřejné kritiky (viz citovaná judikatura Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 453/03 a I. ÚS 367/03). Žalobce dlouhodobě absolutně nerespektuje vůli druhého autora z tvůrčí dvojice [právnická osoba]. V okamžiku, kdy [jméno FO] s některou se žalobcových myšlenek nesouhlasí, ten své myšlenky předá médiím, aby tak na více jak osmdesátiletého autora vyvinul mediální tlak, resp. tlak společenský. Žalobce se tedy nemůže divit, že tento jeho přístup [jméno FO] nedoceňuje, ba naopak, že jeho chování někdy i kritizuje. Nadto žalobce přitom v některých případech vystupuje jako farizej, který do médií vykřikuje slova o svém altruismu v podobě pomoci amatérským hercům zpřístupněním [jméno FO] her široké veřejnosti, na druhé straně (neveřejné) se ale soudí doslova o každou korunu právě s malými divadly a kulturními domy, aby nepřišel o peníze z licencí, na které má tržní nárok. Zcela však přehlíží otázku morálního nároku, když nerespektuje dohody, které [jméno FO] s již zesnulým otcem žalobce měl. Žalobce by se tak do budoucna měl sám sebe ptát, zda k odkazu svého otce přistupuje s pokorou a zda ke spoluautorovi [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] přistupuje s náležitou úctou, která by měla vycházet nejen z práce, kterou za sebou [jméno FO] zanechává, ale také z věku, kterého dosáhl. Žalobce má totiž problém unést jak kritiku své osoby, tak samotný fakt, že něco nebude podle toho, jak on sám chce.

46. Soud také nemá za prokázané, že by do života a osobnosti žalobce bylo spornými články jakkoliv negativně zasaženo. Většinu svých potíží si žalobce totiž svým jednáním působí sám. Z provedeného dokazování totiž zcela jednoznačně vyplývá, že tvrzené problémy žalobce pramení z jeho osobního života, jeho osobnosti (povahy) a také z časového zaneprázdnění podáváním trestních oznámení a desítek žalob a následným vedením soudních sporů. Nadto žalovaný žalobci na stránkách svého deníku poskytl prostor pro jeho odpověď. Podstatou institutu práva na odpověď je dání možnosti kritizovanému uvést uveřejněná skutková tvrzení, která jsou nepravdivá, neúplná nebo zkreslující, na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou. Byť (jak soud již uvedl) v článcích uvedená tvrzení nebyla nepravdivá, zkreslující ani neúplná, žalobce měl možnost svou odpovědí uvést na pravou míru dojem vyvolávaný článkem, resp. vyjádřit veřejně své vlastní subjektivní vnímání situace jako to udělal autor napadeného článku. Tím by byla případná újma žalobce napravena.

47. Z uvedených důvodů proto soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, a to jak v části požadující odstranění článků, tak i v části požadující omluvu i peněžité zadostiučinění, jehož výše je ostatně zcela zjevně nepřiměřená a vymykající se obvyklým přiznávaným částkám.

48. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu proto plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze z odměny za 13 úkonů právní služby po 3.100,- Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednáních soudu přesahujících dvě hodiny ve dnech 24.6.2021, 22.3.2022, 7.6.2022, 12.1.2022 a účast na jednáních soudu nepřesahujících dvě hodiny ve dnech 13.9.2022 a 22.9.2023, vyjádření k replice) dle ustanovení § 9 bod 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále žalovanému dle § 11 odst. 2 písm. c) náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (tj. ve výši 1.550,- Kč) za vyjádření se k námitce podjatosti a ze čtrnácti režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud dále žalovanému přiznal podle ust. § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhradu za ztrátu času v důsledku zpoždění zahájení soudního jednání dne 22.9.2023 ve výši 200,- Kč (100,- Kč za každou započatou půlhodinu). S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalovaného plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 9.713,- Kč. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 55.963,-Kč.

49. Náhradu nákladů řízení je žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen uhradit k rukám právního zástupce žalovaného, a to ve lhůtě určené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.