7 C 145/2020 - 414

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů, takto:

Výrok

I. Z věcí spadajících do zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují: osobní automobil zn. Honda Jazz 1.25 PLUS, VIN: [VIN kód], reg. zn. [SPZ] ………………………………………………………………… 125 000 Kč 2 x komoda, béžová barva …………………………………………………. 1 000 Kč zemní vrták …………………………………………………………………. 1 000 Kč tj. věci v celkové výši……………………………………………………………. 127 000 Kč

II. Z věcí spadajících do zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují : osobní automobil zn. Opel Astra, VIN.[VIN kód],reg. zn. [SPZ] ………………………………………………………………………………… 5 000 Kč obraceč na seno………………………………………………………………7 000 Kč solární elektrický ohradník……………………………………………………7 000 Kč částka získaná prodejem jalovice Jersey………………………………………12 000 Kč kuchyňská linka včetně spotřebičů (vestavěná trouba, sklokeramická deska, odsavač par, dřez, vestavěná lednice) + bar …………...………………………………………29 700 Kč koupelnový nábytek (zrcadlo, skříňka pod umyvadlo) ……………………… 2 000 Kč skříňka na WC ……………………………………………………..………… 600 Kč rohová vana včetně baterie, předního panelu, boiler, sprchový kout, topný žebřík (koupelna) ……………………………………………………………………… 4 600 Kč jídelní kout (stůl, šest židlí, dvě lavice)……………………….....………………. 3 600 Kč vestavěná skříň na chodbě ………………………….……..…. ………………...1 600 Kč komoda na chodbě ……………………………………………………………. 2 300 Kč rohová sedací souprava v obývacím pokoji …………………………………… 1 000 Kč TV Samsung UE32K5672SU…………………………………………………... 1 500 Kč pračka zn. Indesit -IWSE61251………………………………………………. 1 200 Kč mrazák zn. Gorenje, typ HZDI2626, MODEL RKI4263……………………… 3 500 Kč pracovní stůl na chodbě ………………………………..……………………… 1 800 Kč investice vynaložené na rekonstrukci a opravy domu čp. [adresa], [adresa] … 192 958,87 Kč leasingové splátky na automobil Opel Corsa,World Cup 1.0i 12V 3-DR za trvání manželství + doplatek kupní ceny automobilu………………….…40 965 Kč + 1 220 Kč tj. věci a hodnoty v celkové výši ……………………………………………...319 543,87 Kč

III. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byly v rámci zaniklého společného jmění manželů vypořádány osobní automobil zn. [adresa] L SPZ: [SPZ] – 56, rok výroby 1973, žalovaným uplatněný vnos ve výši 80 000 Kč z jeho výlučných prostředků do společného majetku (rekonstrukce kuchyně a koupelny), získaný darem od svého dědy před uzavřením manželstvím, žalobkyní uplatněný vnos ve výši 35 000 Kč z jejích výlučných prostředků získaných ze stavebního spoření před manželstvím do výlučného majetku žalovaného, leasingové splátky zaplacené za trvání manželství účastníků na leasingovou smlouvu – č.: [Anonymizováno] uzavřenou dne 19. 9. 1998 mezi společností [právnická osoba], [adresa], jakožto pronajímatelem a [jméno FO], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], tj. otcem žalovaného - jakožto leasingovým nájemcem, týkající se čistícího přístroje RAINBOW SE, výrobní číslo [Anonymizováno], splátka úvěru 175 213,78 Kč zaplacená dne 24. 9. 2020 na úvěr č. [č. účtu] – tj. úvěr ze smlouvy z uzavřené s [právnická osoba]. dne 14. 6. 2019, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění částku 163 971 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet České republiky – Okresnímu soudu v Jičíně na nákladech řízení částku 10 692 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit na účet České republiky – Okresnímu soudu v Jičíně na nákladech řízení částku 18 692 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 7. 8. 2020 domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo vypořádáno rozvodem zaniklé společné jmění manželů. Tvrdila, že manželství účastníků trvalo v době od 3. 6. 2000 do 7. 7. 2020, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Jičíně čj. 11 C 25/2020-23 ze dne 11. 6. 2020, kterým bylo manželství rozvedeno. Společné jmění manželů zaniklo dnem zániku manželství. Od rozvodu manželství k dohodě o rozdělení společného jmění přes snahu stran zatím nedošlo.

2. Žalobkyně do společného jmění zahrnula: osobní automobil Opel Astra, SPZ: [SPZ] Žalovaný doplnil, že první registrace tohoto automobilu byla provedena dne 19. 3. 1999. Mezi stranami je shoda, že automobil náleží do SJM i shoda v tom, že bude přikázán do vlastnictví žalovaného. Strany se dohodly, že hodnota automobilu činí 5 000 Kč. Žalovaný soudu k důkazu předložil velký technický průkaz automobilu zn. Opel Astra, reg. zn. [SPZ], z jehož obsahu vzal soud za prokázané, že automobil byl poprvé registrován dne 19. 3. 1999, první registrace v České republice byla dne 23. 6. 2004. Žalovaný byl jako provozovatel a vlastník automobilu zapsán v technickém průkazu ode dne 22. 6. 2016. Automobil zakoupil od [jméno FO] dne 11. 6. 2016. (viz kupní smlouva ze dne 11. 6. 2016). osobní automobil [adresa] L SPZ: [SPZ] – [Anonymizováno], rok výroby 1973 Žalobkyně tvrdila, že automobil účastníci obdrželi darem od jejího dědy, tj. od [jméno FO] – automobil ke dni předání byl v dobrém stavu, pojízdný. Automobil byl darován oběma manželům. Žalovaný tvrdil, že automobil není součástí SJM. Tvrdil, že automobil [adresa] L nabyl darem od [jméno FO], nar. [datum] bytem [adresa], [adresa], PSČ [adresa] a jako vlastník byl také ke dni 15. 1. 2007 zapsán do technického průkazu tohoto automobilu. Výlučným vlastníkem automobilu je tedy on. Tvrdil, že automobil je nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích. Přidělené reg. značky se v současné době nacházejí v depozitu u příslušného orgánu veřejné moci. Na podporu svého tvrzení ohledně stavu automobilu předložil jeho fotografie pořízené na počátku prosince 2020 - auto je bez reg. značky, napadeno korozí. Dále soudu předložil velký technický průkaz č. [Anonymizováno], z něhož je prokázáno, že automobil zn. Škoda 110L , rok výroby 1973, byl poprvé uveden do provozu 8. 11. 1973. Ode dne 5. 4. 1977 byl jako jeho vlastník a provozovatel v technickém průkazu zapsán [jméno FO], nar. [datum], autu byla předělena reg. značka JCA [SPZ]. Ode dne 15. 1. 2007 je v technickém průkazu jako vlastník a provozovatel zapsán žalovaný. Ode dne 19. 6. 2008 bylo vozidlo dočasně vyřazeno z provozu – reg. značky [SPZ] odevzdány do depozita Měst. úřadu [adresa] veterán. K automobilu se vyjadřovali i svědci - svědkyně [jméno FO] vypověděla, že otec žalobkyně účastníkům dal automobil zn. [adresa] L. Matka žalobkyně [jméno FO] vypověděla, že automobil její otec pan [jméno FO] daroval žalobkyni. Otec žalovaného [jméno FO] vypověděl, že od žalovaného ví, že mu automobil daroval děda žalobkyně. Vzhledem k tomu, že dle § 143 odst. 1 písm. a) zákona ě č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (jeho účinnost skončila dnem31. 12. 2013) společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, a v řízení bylo prokázáno, že účastníci (je zcela nerozhodné zda oba nebo jeden z nich) získali automobil darem od dědy žalobkyně, automobil se nestal součástí společného jmění a nelze jej vypořádat. obraceč na seno Žalobkyně tvrdila, že obraceč za traktor byl pořízen za účelem hospodaření, které účastníci provozovali v domě žalovaného, v roce 2015. Navrhovala, aby byl přikázán do vlastnictví žalovaného, ona pro něho nemá využití. Ještě v létě 2020 žalovaný obraceč využíval, dokonce ho půjčoval i sousedům. Žalovaný s přikázáním této věci do svého vlastnictví nesouhlasil, tvrdil, že ho nepoužívá, nemá pro něho využití. Mezi stranami je shoda ohledně ceny 7 000 Kč, jakož i o jeho zařazení do společného jmění manželů. Matka žalovaného [jméno FO] potvrdila, že obraceč sena se nachází u domu. Uvedla, že je využíván na obracení sena na loukách, občas žalovaný vypomůže s ním i sousedům. Teprve následně dodala, že u domu jsou dva obraceče, jeden je jejich s manželem, druhý si koupili účastníci řízení – více se používá jejich obraceč. Svědek [jméno FO] – otec žalovaného – vypověděl, že obraceč sena syn patrně využívá, přesně to neví, obraceč se kupoval v době, kdy on už v [Anonymizováno] nebyl - v domě nebydlí od roku 2014. U domu byl ještě jeden obraceč – ten je ale už 30 let starý. solární elektrický ohradník Žalobkyně tvrdila, že ohradník byl pořízen v roce 2019, navrhla jeho přikázání do vlastnictví žalovaného. Mezi stranami je shoda v tom, že ohradník náleží do společného jmění manželů, nesporná je cena 7 000 Kč. jalovice (v žalobě označená jako kráva), plemene Jersey, ve věku 18 měsíců. Žalobkyně navrhovala přikázání jalovice do vlastnictví žalovaného – ten má prostory na ustájení a techniku. Žalovaný s tímto návrhem souhlasil. Mezi stranami je shoda, že zvíře je součástí společného jmění. Žalovaný tvrdil, že jalovice byla zakoupena za částku 10 000 Kč. Do výše 5 000 Kč byla kupní cena této jalovice uhrazena z peněžitých prostředků, které žalovaný nabyl darem od své matky [jméno FO]. Žalovaný uplatňuje vnos částky 5 000 Kč na koupi jalovice – uvedenou částku požaduje vypořádat. Žalovaný soudu předložil kupní smlouvu, jejímž předmětem je prodej jalovice JERSEJ č. CZ[tel. číslo], uzavřenou mezi žalovaným jakožto kupujícím a [jméno FO], jako prodávajícím dne 11. 4. 2019. Smlouva je oboustranně podepsána, podpisy strany potvrdily i platbu 10 000 Kč v hotovosti. Žalobkyně souhlasila s nákupní cenou 10 000 Kč, nesouhlasila však s vnosem 5 000 Kč z výlučného majetku žalovaného do společného majetku. Namítala, že žalovaný v té době byl nemocný a rozhodně částku 5 000 Kč neměl. Žalobkyně na prokázání svého tvrzení, že jalovice byla zakoupena ze společných prostředků, předložila výpis z účtu č. [č. účtu] za měsíc březen 2019. Zde jsou označeny výběry (čerpání kontokorentu), o nichž žalobkyně tvrdí, že se jedná o peníze, kterými byla zaplacena jalovice. Konkrétně se jedná o výběry ve výši 1 000 Kč ve dnech 2. 3. 2019, 7. 3. 2019, 15. 3. 2019, o výběr částky 2 700 Kč dne 3. 3. 2019, částky 2 000 Kč dne 16. 3. 2019, částky 3 000 Kč dne 19. 3. 2019 a částky 1 300 Kč dne 25. 3. 2019. U uvedených výběrů nelze poznat, za jakým účelem byly peníze z účtu vybrány – u všech výběrů je pouze uvedeno, že se jedná o řádně čerpaný kontokorent. Celkem vybraná částka dosáhla výše 12 000 Kč. Výběr peněz byl uskutečněn v období od 2. 3. 2019 do 25. 3. 2019. Žalovaný kupní smlouvou prokázal zaplacení částky 10 000 Kč v hotovosti dne 11. 4. 2019. Je otázkou proč, když kupní cena jalovice byla poskytnuta najednou, začala být postupně vybírána více jak měsíc před koupí, proč nebyla částka vybrána najednou před koupí, když peníze na účtu byly a proč, když jalovice stála 10 000 Kč, by mělo být na její zaplacení vybráno 12 000 Kč. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že žalobkyni se nepodařilo prokázat zaplacení jalovice pouze ze společných prostředků, naopak níže uvedenými svědky byl prokázán vnos žalovaného do společného jmění ve výši 5.000 Kč, který je třeba vypořádat. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že synovi na nákup jalovice spolu se svou matkou poskytly peníze – uváděla částku 6 000 Kč – jalovice byla zakoupena za 10 000 Kč, jalovici žalovaný zakoupil ke svým 45tým narozeninám. K okolnostem nákupu jalovice se vyjádřil i svědek [jméno FO] – otec žalovaného, kdy uvedl, že jalovici kupovali jako rodina, finančně se na nákupu podíleli jak účastníci řízení, tak i svědek s manželkou – neví, kolika penězi kdo přispěl. Mezi stranami je shoda, že hodnota zvířete ke dni vypořádání činí 12 000 Kč. Ze shodných tvrzení stran sporu vzal soud za prokázané, že ke dni rozhodnutí soudu jalovice již neexistuje, neboť v mezidobí od zániku společného jmění a vypořádání byl prodána. Je proto třeba vypořádat její hodnotu ke dni rozhodnutí soudu, kdy se strany shodly na částce 12 000 Kč osobní automobil Honda JAZZ Ohledně této položky žalobkyně tvrdila, že automobil byl pořízen v roce 2014 za částku 300 000 Kč, jeho nákup byl financován z půjčky ve výši 300 000 Kč od jejích rodičů. Navrhuje přikázání automobilu do svého vlastnictví. Žalovaný souhlasil se zařazením věci do SJM, s jeho přikázáním do výlučného vlastnictví žalobkyně. Pouze namítal, že automobil byl zakoupen za 269 000 Kč. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že dne 21. 2. 2014 byla společností [jméno FO] s.r.o. [adresa] vystavena faktura č. [hodnota] znějící na odběratele [Jméno zainteresované osoby 0/0], kterou byla vyúčtována kupní cena automobilu zn. Honda Jazz 1,2S Plus částkou 269 000 Kč. Splatnost faktury nastala dnem 28. 2. 2014. Stejná částka je uvedená i v kupní smlouvě uzavřené mezi dodavatelem [jméno FO] s.r.o. [adresa] a odběratelem - žalobkyní ze dne 17. 2. 2014. Kupní cena automobilu 269 000 Kč byla zaplacena dne 20. 2. 2014 z účtu č. [č. účtu] – viz příkaz k úhradě potvrzený [právnická osoba]. dne 20. 2. 2014 a částka byla odepsána z účtu č. [č. účtu] dne 21. 2. 2014 (viz výpis z osobního účtu) – jedná se o účet otce žalobkyně. Soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO] obvyklou cenu automobilu ke dni vyhotovení posudku určil částkou 151 800 Kč – viz obsah znaleckého posudku ze dne 4. 2. 2022 č.1413/0012/2021. Ke dni rozhodnutí soudu se strany shodly na hodnotě automobilu 125 000 Kč komoda v béžové barvě (2 kusy) Mezi stranami je shoda, že věci jsou součástí společného jmění manželů, účastníci se shodli na ceně 500 Kč/kus. Žalobkyně si komody odvezla. zemní vrták Žalovaný tvrdil, že se jedná o vrták poháněný spalovacím (benzinovým) motorem, který byl zakoupen za částku 5 000 Kč. S ohledem na stáří a opotřebení tohoto zemního vrtáku činí jeho současná hodnota 1 000 Kč. Žalobkyně s touto cenou souhlasila, obě strany navrhují, aby vrták byl přikázán do vlastnictví žalobkyně (ta si ho již odvezla). Mezi stranami je shoda, že vrták náleží do společného jmění manželů.

3. Žalovaný do vypořádání zahrnul: kuchyňskou linku sestávající se z šesti dolních skříněk, pracovní desky, dřezu, šesti horních skříněk, dvou volně stojících skříněk, vestavěné trouby, sklokeramické desky, odsavače par a vestavěné lednici. Tvrdil, že kuchyňská linka odpovídala výlučně potřebám a vkusu žalobkyně. Navrhoval cenu linky stanovit částkou 20 000 Kč. [právnická osoba] navrhoval přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně učinila nesporným, že kuchyňská linka je součástí SJM, tvrdila, že účastníci ji vybírali oba společně, že se linka nachází v domě žalovaného, ona o ni zájem nemá, bydlí v pronajatém bytě, kde kuchyň má. Mezi stranami je nesporné, že linka je stará 15-16 let. Mezi stranami byl zpočátku spor ohledně ceny kuchyňské linky včetně spotřebičů, žalobkyně s částkou 20 000 Kč nesouhlasila, namítala, že jen nedávno kupovaná samotná trouba stála 20 000 Kč. Skříňky bez spotřebičů stály 98 000 Kč. Soudu byl předložen doklad ze dne 21. 9. 2006 vystavený [jméno FO] [adresa] na nákup Amica desky + vestavěné trouby v hodnotě 11 490 Kč - placeno hotově přes úvěr od [právnická osoba] spořitelny a.s. Dále byla předložena fa 06200049 ze dne 20. 10. 2006 vystavená [jméno FO] AMASO [jméno FO] na odběratele [jméno FO], kterou byla vyúčtováno zhotovení vestavěné kuchyňské linky včetně montáže částkou 81 220 Kč – bylo placeno hotově přes [právnická osoba] spořitelnu. Soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotu kuchyňské linky včetně spotřebičů tj. vestavěné trouby, sklokeramické desky, odsavače par, dřezu a vestavěné lednice, a baru stanovil ke dni 4. 2. 2022 a ve stavu k tomuto dni částkou 29 700 Kč. – viz znalecký posudek ze dne 4. 2. 2022 č. 1421/0020/2021. Strany se nakonec shodly na ceně kuchyňské linky včetně spotřebičů ke dni vypořádání společného jmění částkou 29 700 Kč, tj. souhlasily s cenou stanovenou znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. koupelnový nábytek a zrcadlo Žalovaný tvrdil, že koupelnový nábytek a zrcadlo – jedná se o skřínku pod umyvadlo se zrcadlem, byly zakoupeny na základě požadavků žalobkyně. Navrhoval jej přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně poukázala na to, že nábytek byl kupován do nově budované koupelny v domě žalovaného. Strany učinily nesporným, že tato položka je součástí SJM. V této souvislosti byla předložena fa 20300075 ze dne 16. 9. 2003 znějící na částku 19 841 Kč na nákup zrcadla, skříně do koupelny – faktura je vystavená [jméno FO], jako odběratel je uveden [jméno FO] – vodoinstalatérství – 16. 9. 2003 bylo zaplaceno hotově - přes Českomoravskou stavební spořitelnu. Vzhledem k tomu, že se strany neshodly na ceně věcí, byla cena stanovena soudem ustanoveným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]– ten hodnotu koupelnového nábytku ke dni vyhotovení posudku, tj. ke dni 4. 2. 2022 a ve stavu k tomuto dni stanovil částkou 2 000 Kč. (viz posudek ze dne 4. 2. 2022 č. 1421/0020/2021). Strany s touto cenou souhlasily i ke dni vypořádání. skříňka na WC Mezi stranami je shoda v zařazení této položky do předmětu vypořádání. Soudem ustanovený znalec hodnotu skříňky ke dni vyhotovení posudku a ve stavu nábytku k témuž okamžiku stanovil částkou 600 Kč (viz posudek ze dne 4. 2. 2022 č. 1421/0020/2021). Strany s touto cenou souhlasily a navrhovaly, aby s touto hodnotou bylo počítáno i v rámci vypořádání.

4. Žalobkyně do vypořádání zahrnula vybavení domácnosti: kuchyňský jídelní kout - jedná se o stůl, šest židlí a dvě lavice, vestavěnou skříň do chodby, sedací rohový gauč - jedná se o hnědobéžovou rohovou sedačku v obývacím pokoji s látkovým potahem, dvě komody v obývacím pokoji v barvě přírodního dřeva, televizor v obýv. pokoji, zakoupený před 3-4 lety, sprchový kout (vanička, obvodové plastové stěny), nezazděnou rohovou vanu, topný žebřík a boiler, mrazák, lednici, pračku, komodu na chodbě a stůl. Mezi stranami je nesporné, že uvedené věci spadají do společného jmění. Obvyklá cena těchto věcí byla stanovena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. 1421/0020/2021 ke dni vyhotovení posudku, tj. 4. 2. 2022 a ve stavu věcí k témuž dni. Hodnotu vany a sprchového koutu včetně baterie, boileru a topného žebříku znalec stanovil částkou 4 600 Kč (uvedené věci soud nepovažuje za součást nemovitosti, jedná se o zcela samostatné věci, které lze kdykoliv přenést do jiné nemovitosti, tj. s hodnotou věcí nelze počítat ve znal. posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) Hodnotu kuchyňského jídelního koutu (stůl, 6 židlí, 2 lavice) znalec stanovil částkou 3 600 Kč, hodnotu vestavěné skříně na chodbě určil částkou 1 600 Kč, hodnotu komody na chodbě částkou 2 300 Kč, hodnotu rohové sedací soupravy v obývacím pokoji částkou 1 000 Kč, hodnou TV v obýv. pokoji zn. Samsung částkou 1 500 Kč, hodnotu pračky zn. INDESIT –IWSE61251 částkou 1 200 Kč, hodnotu lednice zn. Gorenje částkou 3 500 Kč (při vypořádání soud s touto věcí nepočítal, neboť ke dni rozhodnutí soudu neexistuje, byla zlikvidována), hodnotu stolu částkou 1 800 Kč a hodnotu mrazáku zn. Gorenje částkou 3 500 Kč. Mezi stranami je shoda, že tuto hodnotu mají věci i ke dni vypořádání.

5. Žalovaný soudu předložil internetové stránky – nahlížení do katastru nemovitostí - čímž bylo prokázáno, že pozemek parc. č. st. 32 jehož součástí je budova – objekt k bydlení čp. 30 je na LV č. [hodnota] vedeném pro obec a kat. území [adresa] zapsán ve spoluvlastnictví [jméno FO] (žalovaného) a [jméno FO] (matky žalovaného), a to tak, že každý vlastní ideální celku nemovitých věcí.

6. Žalobkyně do vypořádání zahrnula investice ze společného majetku do výlučného majetku žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že za trvání manželství účastníci zrekonstruovali půdu rodinného domu [adresa] spoluvlastnictví žalovaného a jeho matky na bytovou jednotku - tj. provedli rozvody vody, elektřiny, topení, odpady, novou střechu, okna.

7. Žalobkyně tvrdila, že byly provedeny: rok 2001: rekonstrukce elektroinstalace, vody + odpady, balkonové dveře, rekonstrukce koupelny + WC, nové schodiště + chodba. Předložila doklady na nákup koupelnového nábytku - byl pořízen za 19 841 Kč (viz výše citovaná faktura), materiál za 16 223 Kč, kotel v koupelně za 18 245,70 Kč (viz fa 02H3795 vystavena dne [Anonymizováno]+[právnická osoba] kotle krby [adresa] dne 9. 7. 2003), litinová vložka, roury odběratel [Jméno zainteresované osoby 1/0] - placeno hotově přes stavební spoření (z dohody o přistoupení k závazku uzavřené mezi [právnická osoba] spořitelnou a.s. na straně věřitele a [jméno FO] a [jméno FO] jakožto novými dlužníky ze dne 10. 8. 2003 soud zjistil, že účastníkům byl poskytnut meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření č. [číslo smlouvy] ve výši 90 000 Kč).

8. Dále tvrdila, že na elektroinstalaci bylo vynaloženo v roce 2001 23 000 Kč - žalovaný s touto položkou souhlasil. Nejedná se však o celkovou částku – tu ani jeden z účastníků nedokázal vyčíslit. Navržený svědek [jméno FO] si vzpomněl, že v domě [adresa] více jak před deseti lety prováděl nějaké elektrikářské práce, dělaly se na etapy, ale co konkrétně kdy dělal, to už si svědek nepamatoval. Žádné faktury nenašel. Jednalo se o vzájemnou výpomoc. Žalovaný mu vypomáhal při stavbě domu.

9. Mezi stranami je nesporné, že v průběhu rekonstrukce byla nahoře vybourána příčka a ve velké chodbě byla vybudována koupelna s WC, která tam původně nebyla. Stejně nesporné je to, že práce prováděl žalovaný spolu s kamarády, s otci obou účastníků. V souvislosti s budováním koupelny, chodby se zabudovaly dveře se zárubněmi na schodiště, na WC, do chodby a do koupelny, dělaly se obklady na WC, kupovala se záchodová mísa a skříňka na WC. [adresa] 245,70 Kč vynaloženou na nákup boileru do koupelny žalovaný činí nespornou. Vybavení koupelny znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil částkou 4 600 Kč.

10. Soudem vyslechnutý svědek [jméno FO] potvrdil, že se v domě čp. 30 podílel na stavebních pracích, konkrétně uvedl, že spolu se žalovaným budovali koupelnu, zdili nové příčky. Obkládal koupelnu, kuchyň, dělal dlažbu na chodbě – vše cca mezi lety 2000 – 2005. Jednalo se o kamarádskou výpomoc, k žádnému finančnímu vyrovnání nedošlo.

11. Mezi stranami je shoda, že vodu, odpady v kuchyni budoval žalovaný svépomocí, materiál zakoupil v rámci svého podnikání.

12. Žalobkyně ohledně balkónových dveří tvrdí, že se jednalo o jednokřídlé balkónové dveře z koupelny a dvoukřídlé vedoucí z kuchyně na balkón, byly vyrobeny na zakázku truhlářskou školou v [adresa]. Toto žalovaný nezpochybnil, dodal, že se jednalo o protiplnění školy za jím odvedenou práci pro školu. Vyhotovení dveří potvrdil ve svém čestném prohlášení tehdejší mistr v truhlářské škole v [adresa] pan [Anonymizováno].

13. Žalobkyně a žalovaný shodně tvrdí, že za trvání manželství se budovalo nové schodiště vedoucí z přepažené verandy do prvního patra domu. Jednalo se o kovovou konstrukci schodů s dřevěnými prkny. Kovovou konstrukci svařoval otec žalobkyně, který rovněž dřevem obkládal chodbu. Hodnotu použitého materiálu žalobkyně neví.

14. V roce 2003 byly dle žalobkyně provedeny: - rekonstrukce střechy, tj. odstranění staré krytiny, klempířské práce za 53 020 Kč - viz fa 200315 Konůpek Miloš ze dne 15. 8. 2003 - bylo placeno přes stavební spoření. - tesařské a pokrývačské práce – žalobkyně předložila fakturu ze dne 20. 6. 2003 [právnická osoba]. [adresa] na nákup lepenky za 7 663 Kč fakturu - placeno hotově ze stavebního spoření, fakturu č [Anonymizováno] Kasrcher staviva [jméno FO] vystavenou dne 27. 8. 2003 na částku 8 560 Kč (rohož ventizol Rockwool)

15. Žalovaný žalobkyní tvrzené náklady ani práce nezpochybňoval, dodal, že práce se dělaly svépomocí.

16. V roce 2004 se prováděla dle žalobkyně rekonstrukce kuchyně a obývacího pokoje, kde se dělala nová dubová podlaha, obložení stropů, kupovala se nová kuchyňská linka bez spotřebičů za 81 220 Kč, kupovala se sklokeramická deska + vestavná trouba za 11 490 Kč.

17. Žalobkyně tvrdila, že původně se v podkroví nacházela místnost, která sloužila jako půda – skladiště. Z této místnosti se vybudovala kuchyň s obývacím pokojem, tj. jedna místnost o rozměrech cca 5x8 metrů. Žalovaný s tvrzením žalobkyně, co se týče rozsahu prací, souhlasil.

18. Žalobkyně dodala, že materiál na podlahu dodal p. [Anonymizováno], který podlahu také dělal. Co se týče obkladů a dlažby do koupelny, chodby, WC a obkladů do kuchyně, ten si platili účastníci sami v hotovosti. Hodnotu nedokáže odhadnout. Stejně tak nedokáže odhadnout cenu materiálu zakoupeného na pile v Železnici – dřeva – použitého na obklady stropu v obývacím pokoji, obkladů chodby a schodiště. Práce vykonával její otec.

19. Rozsah prací potvrdili i svědci - matka žalovaného [jméno FO] jakož i otec žalobkyně [jméno FO].

20. Žalovaný tvrdil, že na rekonstrukci domu v Kněžnici vynaložil částečně své finanční prostředky, které by měly být zohledněny v konečném vypořádacím podílu. Toto podpořil tvrzením, že ještě před uzavřením manželství získal od svého dědy částku 80 000 Kč. V této souvislosti odkázal na svědecké výpovědi svých rodičů. [jméno FO] vypověděl, že je mu známo, že syn dostal od jeho otce [jméno FO] nějakou peněžitou částku, na co ji použil, to svědek nevěděl. Matka žalovaného [jméno FO] vypověděla, že koupelnu, kuchyň si účastníci hradili sami z peněz – 80 000 Kč - které před manželstvím žalovaný získal od svého dědy p. [jméno FO]. Žalobkyně s tímto tvrzením nesouhlasila, když uvedla, že o žádných takových penězích neví. Navíc tvrdila, že kuchyň a koupelna byla hrazena z úvěru 100 000 Kč.

21. Vzhledem k tomu, že se strany nedokázaly shodnout, jak vysoká částka byla vynaložena na zhodnocení domu čp.30 v Kněžnici, jež je ve spoluvlastnictví žalovaného a jeho matky [jméno FO], soud ustanovil znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby, specializace stavby obytné, oboru ekonomika- specializace oceňování stavebních prací a oboru projektování – specializace projektování staveb obytných [tituly před jménem] [jméno FO], jehož úkolem bylo posoudit jednotlivé druhy prací a stanovit celkové náklady, které bylo v době provádění prací nutno vynaložit v souvislosti s úpravami domu čp. [adresa].

22. Znalecký posudek znalec vyhotovil 12. 9. 2023 pod č. 105/06/2023. Znalec celkové náklady vynaložené na realizaci stavebních úprav v domě čp. 30 v Kněžnici za trvání manželství účastníků vyčíslil částkou 394 375,45 Kč včetně DPH + za kotel na tuhá paliva v hodnotě 17 488,12 Kč, celkem: 411 863,57 Kč. Od této částky je třeba odečíst hodnotu položky 2,23 posudku - vana 11 623,06 a pol. 2.24 posudku sprch. kout 14 322,77 Kč.

23. V souvislosti s rekonstrukcí domu bylo v letech 2001 až 2004 vynaloženo celkem 385 917,74 Kč – do podílu žalovaného byla vynaložena částka 192 958,87 Kč. Tuto částku musí žalovaný do společného jmění manželů vrátit.

24. Stejná částka – 192 958,87 Kč – byla vynaložena do podílu matky žalovaného - tuto položku nelze v rámci společného jmění účastníků vypořádat.

25. Žalobkyně do vypořádání zahrnula svůj vnos ze svého výlučného majetku do majetku žalovaného, konkrétně se jednalo o částku 35 000 Kč Žalobkyně tvrdila, že se jedná o její stavební spoření existující ke dni uzavření sňatku - peníze byly použity na rekonstrukci střechy rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalovaného. Posléze tvrzení změnila tak, že tyto prostředky byly použity do společné domácnosti a rodiny. Svědek [jméno FO] existenci stavebního spoření s liškou potvrdil, uvedl, že když se dcera vdávala, měla spoření, do manželství přinesla 35 000 Kč. Žalovaný pokládá tuto položku za spornou - tvrdí, že nelze vypořádávat prostředky, které byly z výlučného majetku jednoho z manželů vynaloženy na majetek ve výlučném vlastnictví druhého manžela. Soud uvedenou položku nevypořádal, neboť se jedná o výlučný majetek žalobkyně vložený do výlučného majetku žalovaného – i kdyby se jednalo o prostředky, které byly vynaloženy na běžný provoz domácnosti, nelze je považovat za vnos z výlučného do společného a tudíž je nelze vypořádat.

26. Do vypořádání žalobkyně zahrnula dále pasiva: půjčka u [právnická osoba]. 300 000 Kč Tvrdila, že půjčku splácela po rozvodu manželství ona měsíčními splátkami 4.056 Kč + pojištění 365 Kč. Žalovaný jí od ledna 2020 platil , tj. 2 500 Kč – uhradil pouze v únoru, dubnu, květnu a červnu 2020 – poté jí sdělil, že již nic platit nebude. Na důkaz plateb půjčky žalovaným žalobkyně soudu předložila výpis z účtu č. [č. účtu] (vedený na její jméno), kde 17. 2. 2020 byla na účet připsána platba [právnická osoba] Kč – částka byla odespána z účtu [Jméno zainteresované osoby 1/0] č. [č. účtu] s poznámkou: řádně čerpaný kontokorent, [jméno FO] – rodinný dluh; dne 17. 4. 2020 byla na účet připsána platba 2 500 Kč – částka byla opětovně odepsána z účtu [Jméno zainteresované osoby 1/0] č. [č. účtu] s poznámkou: řádně čerpaný kontokorent, [jméno FO] – rodinný dluh; dne 18. 5. 2020 byla na účet připsána platba 2 500 Kč – částka byla opětovně odepsána z účtu [Jméno zainteresované osoby 1/0] č. [č. účtu] s poznámkou: řádně čerpaný kontokorent, [jméno FO] dluh; dne 18. 6. 2020 byla na účet připsána platba 2 500 Kč – částka byla opětovně odepsána z účtu [Jméno zainteresované osoby 1/0] č. [č. účtu] s poznámkou: řádně čerpaný kontokorent, [jméno FO] na dluh. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o půjčku ve výši 300 000 Kč, která byla pořízena za účelem konsolidace půjček, které si účastníci brali od roku 2009. Tvrdila, že peníze získané těmito půjčkami byly použity pro domácnost, nebo pro zaplacení faktur, který žalovaný přinesl ze svého podnikání (zaplacení materiálu apod.). Ke dni podání žaloby dluh na půjčce činil 177 684 Kč. Půjčku splácí pouze ona. K důkazu předložila dnem 14. 6. 2019 datovanou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi [právnická osoba]. (pobočkou v [adresa]) na straně banky a žalobkyní na straně dlužníka. Jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč, s tím, že úvěr byl splatný nejpozději do 12. 6. 2028 – v měsíčních splátkách po 4 056 Kč splatných vždy do každého 10. dne kalendářního měsíce počínaje dnem 10. 7. 2019. Jednalo se o úvěr poskytnutý za účelem konsolidace dosavadního úvěru u [právnická osoba]. (úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]) – za tímto účelem byla použita částka 139 183 Kč, zbývající část úvěru 162 195,50 Kč byla poskytnuta bez účelového určení. Byla převedena na běžný účet č. [č. účtu] (tj. společný účet účastníků vedený na jméno žalobkyně) dne 14. 6. 2019. Dne 23. 9. 2019 byla částka 90 000 Kč převedena na úvěrový účet č. [č. účtu] – tj. úvěr ze smlouvy z 14. 6. 2019.

27. Úvěr č. [č. účtu] byl doplacen dne 24. 9. 2020 platbou 175 213,78 Kč – viz výpis z účtu jejího otce č. [č. účtu]. Žalobkyně tvrdila, že uvedenou částku jí rodiče na doplacení úvěru půjčili. Existuje tedy dluh žalobkyně vůči jejím rodičům, který vznikl po rozvodu manželství. Jedná se o výlučný dluh žalobkyně nikoliv o dluh společný, byť peníze takto získané byly použity na splátku společného dluhu, protože ke dni zániku manželství tento dluh tj. dluh z půjčky od otce žalobkyně neexistoval. Pokud tedy žalobkyně k vypořádání uplatnila částku 175 213,78 Kč nelze tguto položku vypořádat a proto ohledně ní byla žaloba zamítnuta.

28. Soud v souvislosti s úvěrem vypořádal pouze splátky zaplacené žalobkyní na společný dluh ode dne 7. 7. 2020, tj. od zániku manželství, do 24. 9. 2020, tj. částku 12 898 Kč, kdy polovinou, tj. 6 449 Kč, jí na splátky musí přispět žalovaný.

29. Žalobkyně pro informaci a prokázání, že účastníci měli za trvání manželství několik úvěrů, předložila soudu další smlouvu o úvěru, kterou jako dlužnice uzavřela s [právnická osoba]. – na pobočce v [adresa] - dne 10. 8. 2018. Jejím předmětem byl úvěr ve výši 238 009 Kč, který byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách á 4 553 Kč – splatnost úvěru byla sjednána nejpozději do 12. 8. 2024. Jednalo se o úvěr poskytnutý za účelem konsolidace dosavadních dluhů u: 1. [právnická osoba]. ve výši 53 009 Kč – úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu] , 2. u [Anonymizováno] [právnická osoba] SA ve výši 42 000 Kč z úvěrové smlouvy uzavřené dne 27.2.2017 a 3 o smlouvu o revolvingovém úvěru do výše úvěrového limitu 30 000 Kč uzavřenou v Tesco finanční služby - produkt Clubcard kreditní karta u [právnická osoba]. ve výši 126 000 Kč ze smlouvy ze dne 3.8.2011. Celkem tak na úhradu dluhů bylo použito 221 009 Kč, zbývající částka úvěru byla bez účelového určení. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu 6614997893/0800.

30. Žalovaný učinil půjčku od ČS a.s. ve výši 300 000 Kč - za položku spornou. Tvrdil, že dluh vůči společnosti [právnická osoba]. není součástí společného jmění manželů (účastníků) a náleží výlučně žalobkyni, která tento dluh převzala.

31. Tvrdí, že pokud převzala žalobkyně dluh vůči společnosti [právnická osoba]., stalo se tak bez jeho vědomí a souhlasu. Neví, kdy a za jakých podmínek si žalobkyně sjednala (peněžitou) zápůjčku u společnosti [právnická osoba]. ani jaká byla výše této (peněžité) zápůjčky, na co peníze využila.

32. Toto jeho tvrzení soud považuje pouze za účelové, žalovaný o půjčce věděl, o čemž svědčí prokázaná skutečnost, že žalovaný žalobkyni posílal na její účet měsíčně polovinu splátky. Sám přitom u jednotlivých plateb do poznámky pro příjemce uváděl, že se jedná o platby zasílané na řádně čerpaný kontokorent, na dluh [jméno FO]. Pokud by o úvěru nevěděl, naskýtá se otázka, proč by polovinu měsíčních splátek žalobkyni zasílal a proč by do poznámky pro příjemce psal, že se jedná o kontokorent, dluh [jméno FO].[Anonymizováno]Nemůže tak nyní tvrdit, že o žádném kontokorentu nevěděl. Soud uvedenou půjčku proto zahrnul do společného jmění jako pasivum s omezením uvedeným shora.

33. Další pasivum, které žalobkyně zahrnula do vypořádání společného jmění, půjčka 300 000 Kč od rodičů žalobkyně na pořízení automobilu Honda Jazz. Tvrdila, že půjčku splácí ona splátkami [právnická osoba] Kč měsíčně - ke dni rozvodu dluh činil 154 000 Kč. Žalovaný potvrdil, že jim byla rodiči žalobkyně poskytnuta zápůjčka ve výši odpovídající kupní ceně osobního automobilu Honda JAZZ, která činila 269 000 Kč. Žalovaný potvrdil dokoupení tažného zařízení, střešního nosiče, zimních pneumatik s disky. Uvedl, že dostával i SMS zprávy – pozvánky na garanční prohlídky apod. Žalovaný navrhl, nechť zůstatek dluhu vůči rodičům žalobkyně je přikázán k výlučné úhradě žalobkyni, jí nechť je přikázán i samotný automobil. Existence půjčky jako takové, sporná není, nesporná je i do výše 281 500 Kč – uvedená částka je otcem žalobkyně napsaná na výpise z účtu otce žalobkyně. Jedná se o součet částek 269 000 Kč + 7 000 Kč + 5 500 Kč. Existenci půjčky navíc potvrdili ve svých svědeckých výpovědích rodiče žalobkyně, kteří uvedli, že fakturu vystavenou prodejcem na koupi automobilu byla zaplacena převodem z jejich účtu. Oba účastníci byli srozuměni s tím, že půjčené peníze budou vracet po splátkách [právnická osoba] Kč měsíčně. Tuto částku splácí od měsíce následujícího po vystavení faktury prodejcem (faktura byla vystavena dne 21. 2. 2014 )- od rozvodu ji platí pouze žalobkyně. Otec žalobkyně uvedl, že kromě na auto jim půjčili i na nákup zimních pneumatik s disky, střešní nosič a tažné zařízení. Za manželství za období měsíců březen 2014 až červenec 2020 bylo zaplaceno celkem [právnická osoba] Kč x 77 měsíců = 154 000 Kč Od srpna 2020 byla půjčka splácena pouze žalovanou – ta ji zcela doplatila dne 8. 10. 2022 částkou 94 000 Kč získanou darem od svého přítele (viz potvrzení ze dne 6. 10. 2022 sepsané [jméno FO], jehož obsahem je prohlášení, že daroval své přítelkyni – žalobkyni - částku 270 000 Kč na zaplacení dluhu vůči jejím rodičům). Vzhledem k tomu, že v řízení byla prokázána výše půjčky od rodičů žalobkyně ve výši 281 500 Kč, za trvání manželství bylo zaplaceno 154 000 Kč, k doplacení po rozvodu zůstalo 127 500 Kč. Uvedenou částku zaplatila žalobkyně ze svých prostředků. Žalovaný jí tak musí dát polovinu na společný dluh, tj. částku 63 750 Kč. Žalobkyně do vypořádání společného jmění zahrnula i leasingové splátky placené po dobu manželství na osobní auto Opel Corsa, zakoupený žalovaným před uzavřením manželství. Tvrdila, že leasing byl splácen i po dobu manželství a za manželství byl také doplacen z účtu vedeného u ČSOB a.s. S ohledem na skutečnost, že se v případě automobilu jedná o vrak, do vypořádání společného jmění jej nezahrnuje. Ani žalovaný automobil neučinil předmětem vypořádání. Co se týče samotného automobilu, žalovaný soudu předložil kupní smlouvu –fakturu č. [hodnota] ze dne 18. 5. 1998 - uzavřenou dne 18. 5. 1998 mezi společností [právnická osoba] [adresa], jakožto prodávající a společností [Anonymizováno], a.s., [adresa], jakožto kupující, jejímž předmětem byl prodej osobního automobilu Opel Corsa, VIN: [Anonymizováno] za kupní cenu v celkové výši 273 100 Kč. Dále byla předložena kupní smlouva/smlouva o finančním leasingu ze dne 18. 5. 1998 uzavřená mezi společností [Anonymizováno], a.s. jakožto pronajímatelem a firmou [Jméno zainteresované osoby 1/0], IČO [IČO] jakožto nájemcem, na jejímž základě se žalovaného firma stala nájemcem firemního automobilu Opel Corsa. Při uzavření smlouvy byla uhrazena záloha na leasingové splátky ve výši 55 % z kupní ceny automobilu Opel Corsa včetně DPH (tj. 150 205 Kč). Doba trvání leasingu byla sjednána na 36 měsíců. Dne 27. 6. 2001 byla mezi společností [Anonymizováno], a.s. jakožto prodávajícím a žalovaným jakožto kupujícím uzavřena smlouva o převodu vlastnictví k vozidlu, které je předmětem kupní smlouvy/smlouvy o nájmu č. [hodnota] mezi prodávajícím a kupujícím, jejímž předmětem byl prodej osobního automobilu Opel Corsa za kupní cenu v celkové výši 1 220 Kč. (viz citovaná smlouva + faktury společnosti CAC Leasing a.s. č. [hodnota] vystavená dne 1. 6. 2021, splatná 8. 6. 2021). Ohledně leasingových splátek soud uzavírá, že automobil byl od společnosti [právnická osoba] a.s. pronajat žalovaným jako podnikatelem za účelem využívání automobilu jako firemního (viz obsah smlouvy) před uzavřením manželstvím. Již tehdy jak soud zjistil náhledem do registru ekonomických subjektů, žalovaný podnikal v oboru Vodoinstalace, a to od 6. 1. 1997. Podnik žalovaného se nestal součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů a proto se ani nemohl stát součástí společného jmění manželů. Stejně tak se automobil zakoupený do podnikání žalovaného, byť kupní smlouva byla uzavřena za trvání manželství, nemohl stát součástí společného jmění, a to proto, že podnik žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0], se nestal součástí společného jmění. Automobil se tak na základě smlouvy ze dne 27. 6. 2001 stal součástí podniku žalovaného. Nic na tom nemění fakt, že jako kupující je ve smlouvě uveden žalovaný jako fyzická osoba. Za trvání manželství tedy ze společných prostředků bylo na výlučný majetek resp. úvěr žalovaného firmy (leasing je v podstatě forma úvěru s tím rozdílem, že na rozdíl od úvěru nejsou peníze vyplaceny úvěrovanému) zaplaceno 40 965 Kč (jedná se o 12 splátek zaplacených v období od července 2020 do června 2021 á 3 413,75 Kč) tuto částku je třeba v rámci společného jmění vypořádat. Ze společných prostředků byla zaplacena i zůstatková cena automobilu 1 220 Kč dne 8. 6. 2021 (splatnost faktury č. [hodnota]). Celkem je tedy třeba z tohoto důvodu vypořádat částku 42 185 Kč. Zde soud uvádí, že do společného jmění především nepatří dluhy, ať převzaté, nebo jinak vzniklé, které se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů. Výlučné dluhy, které jednomu z manželů vznikly ještě před uzavřením manželství, rovněž netvoří součást SJM. Žalobkyně do vypořádání zahrnula splátky zaplacené na závazek žalovaného za trvání manželství na před manželstvím zakoupený vysavač značky Rainbow za 70 000 Kč na úvěr. Žalovaný soudu předložil dne 19. 9. 1998 uzavřenou leasingovou smlouvu – [Anonymizováno] mezi společností [právnická osoba], [adresa], jakožto pronajímatelem a [jméno FO], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], tj. otcem žalovaného - jakožto leasingovým nájemcem, na jejímž základě se stal otec žalovaného leasingovým nájemcem čistícího přístroje RAINBOW SE, výrobní číslo [Anonymizováno]. V rámci této leasingové smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že se otec žalovaného po řádném splnění povinností plynoucích z leasingové smlouvy stane vlastníkem čistícího přístroje RAINBOW SE. Žalovaný tvrdí, že v souvislosti s vysavačem značky Rainbow mu nevznikly jakékoliv závazky (dluhy) a tedy ani nedošlo k vynaložení prostředků ze společného jmění manželů (účastníků) na výlučný dluh žalovaného. Z tohoto důvodu nemohly vzniknout žalobkyni v souvislosti s čistícím přístrojem RAINBOW SE vůči žalovanému jakékoliv nároky. Na podporu svého tvrzení žalovaný předložil leasingovou smlouvu č.: [Anonymizováno] ze dne 19. 9. 1998, splátkový kalendář – daňový doklad k leasingové smlouvě č.: [Anonymizováno] a všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu poskytovaného [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že v případě zakoupení vysavače se jedná o závazek, který vznikl jednak před uzavřením manželství ale zejména pak otci žalovaného a ne žádnému z manželů, nelze tento závazek vypořádávat. Pokud účastníci ze společného účtu hradili splátky na majetek třetí osoby, nelze tyto splátky v rámci SJM vypořádat.

34. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 6. 2020 čj. 11 C 25/2020-23 bylo manželství účastníků uzavřené dne 3. 6. 2000 rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 7. 2020.

35. Obsahem podání právního zástupce žalovaného adresovaný právní zástupkyni žalobkyně ze dne 28. 7. 2020 obsahuje návrh vypořádání majetku – na návrh žalobkyně nepřistoupila.

36. Jedním ze způsobu zániku společného jmění je zánik rozvodem manželství. V takovém případě společné jmění manželů zaniká v okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství, což je daný případ. V dané věci manželství uzavřené dne 3. 6. 2000, zaniklo 7. 7. 2020 – k tomuto dni také zaniklo společné jmění účastníků řízení.

37. Vzhledem k tomu, že ke dni zániku manželství účastníků a tím i k zániku jejich společného jmění došlo ke dni 7. 7. 2020, soud otázku vypořádání posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

38. Podle § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

39. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

40. Předmětem vypořádání společného jmění manželů může být vše, co do společného jmění manželů náleží, tedy jakákoliv aktiva a pasiva společného jmění. Řízení je ovládáno zásadou dispoziční, soud vypořádá jen ty součásti původně náležející do SJM, které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžele rozdělí (např. rozsudek NS 22 Cdo 684/2004 nebo rozsudek NS 22 Cdo 2433/99). Jmění, které manželé neučiní předmětem vypořádání, takto vypořádáno nebude. Předmětem vypořádání může být jen majetek, který byl v okamžiku zániku SJM jeho součástí a v době vypořádání existoval jako majetek společný (srov. rozsudek NS 22 Cdo 2433/99).

41. Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 (tj. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá; b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné; c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné) použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

42. Řízení o vypořádání SJM má povahu řízení, kdy určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá přímo ze zákona. Soud je tak při vypořádání v převážném rozsahu vázán zákonem, nikoliv návrhem na vypořádání. V odstavci 1 § 742 je zakotveno šest základních pravidel, kterými se má soud při vypořádání řídit. Většina z nich nastupuje automaticky, výjimečně je působení pravidla vázáno na iniciativu oprávněného, jak je tomu např. v odst. 1 písm. c).

43. Vzhledem k tomu, že manželství účastníků vzniklo 3. 6. 2000, kdy současně vzniklo i společné jmění manželů, je třeba dle názoru soudu otázku, co se stalo součástí společného jmění, posuzovat v době do 31.12.2013 dle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občan. zák.“) účinného právě do 31.12.2013 a za dobu od 1.1.2014 do doby zániku společného jmění, tj. do 7.4.2017 dle zákona č. 89/2013 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jež nabyl účinnosti právě dne 1.1.2014. To, co nebylo součástí společného jmění manželů k 31. 12. 2013, nemohlo se stát součástí společného jmění ve smyslu § 708 a násl. o.z. po 1. 1. 2014. Tento závěr zcela jednoznačně vyplývá z § 3028 odst. 1 a 2 o.z., podle něhož se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

44. Podle § 143 zákona č. 40/1964 Sb. občan. zák. ve znění do 31. 12. 2013 společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

45. Dle § 708 o.z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

46. Na základě shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že do společného jmění účastníků patří: osobní automobil Opel Astra, SPZ: [SPZ] v ceně 5 000 Kč, obraceč na seno v ceně 7 000Kč, solární elektrický ohradník v ceně 7 000 Kč, jalovice (v žalobě označená jako kráva), plemene Jersey, ve věku 18 měsíců, resp. částka získaná jejím prodejem 12 000 Kč - u této položky soud uznal vnos žalovaného z jeho výlučných prostředků do společného majetku ve výši 5 000 Kč, osobní automobil Honda JAZZ v ceně 125 000 Kč, komoda v béžové barvě (2 kusy) každá á 500 Kč, tj. celkem 1 000 Kč, zemní vrták v ceně 1 000Kč, kuchyňská linka sestávající se z šesti dolních skříněk, vestavěné trouby, sklokeramické desky, odsavače par, dřezu a vestavěné lednice, a baru v ceně 29 700 Kč, koupelnový nábytek a zrcadlo v ceně [právnická osoba] Kč, skříňka na WC v ceně 600 Kč, vana a sprchový kout včetně baterie, boileru a topného žebříku v ceně 4 600 Kč (k těmto věcem soud dodává, že věci nejsou součástí nemovitosti, jedná se o zcela samostatné věci, které lze kdykoliv přenést do jiné nemovitosti), kuchyňský jídelní kout (stůl, 6 židlí, 2 lavice) v ceně 3 600 Kč, vestavěná skříň na chodbě v ceně 1 600 Kč, komoda na chodbě v ceně 2 300 Kč, rohová sedací souprava v obývacím pokoji v ceně 1 000 Kč, TV v obýv. pokoji zn. Samsung v ceně 1 500 Kč, pračka zn. INDESIT –IWSE61251 v ceně 1 200 Kč, stůl v ceně 1 800 Kč, mrazák zn. Gorenje v ceně 3 500 Kč. Lednici zn. Gorenje znalcem ohodnocenou částkou 3 500 Kč, soud nepřikázal nikomu z účastníků, neboť lednice ke dni vypořádání neexistuje. Vypořádat rozhodnutím lze pouze ty věci, které ke dni vypořádání existují. Mezi stranami je shoda, že shora uvedené hodnoty mají věci i ke dni vypořádání. Další položkou, kterou je třeba vypořádat, jsou investice ze společného majetku do výlučného majetku žalovaného v souvislosti s rekonstrukcí půdního prostoru domu čp. [Anonymizováno], jež je ve spoluvlastnictví žalovaného a jeho matky, kdy do podílu žalovaného byla vynaložena částka 192 958,87 Kč - jedná se o jeho aktivum, se kterým soud počítal při výpočtu vypořádacího podílu. Jak bylo uvedeno shora, stejná částka – tj. 192 958,87 Kč – byla vynaložena do podílu matky žalovaného - to nelze vypořádat v rámci SJM. Z pasiv je třeba do vypořádání zahrnout: půjčka u [právnická osoba]. 300 000 Kč, kterou po rozvodu manželství splácela žalobkyně. Jednalo se o splátky na úvěrový účet č. [č. účtu] – tj. úvěr ze smlouvy z 14. 6. 2019 v původní výši 300 000 Kč. Tento úvěr byl splacen 24. 9. 2020 platbou 175 213,78 Kč, která byla odepsána z účtu jejího otce – tj. existuje dluh vůči otci žalobkyně, který vznikl po rozvodu manželství. Pokud žalobkyně požaduje vypořádat tuto půjčku, je její požadavek neoprávněný, neboť se jedná o dluh, který ke dni zániku manželství neexistoval. Jedná se o výlučný dluh žalobkyně nikoliv o dluh společný, byť peníze takto získané byly použity na splátku společného dluhu. Ohledně této položky proto byla žaloba zamítnuta. V souvislosti s úvěrem ve výši 300 000 Kč získaného od [právnická osoba]. dne 14. 6. 2019 soud vypořádal pouze splátky zaplacené žalobkyní na společný dluh ode dne 7. 7. 2020, tj. od zániku manželství, do 24. 9. 2020, tj. do okamžiku doplacení úvěru. Jedná se o částku 12 898 Kč (viz zpráva [právnická osoba]. ze dne 8. 3. 2024, z níž vzal soud za prokázané, že po rozvodu manželství byl úvěr splácen z účtu č. [č. účtu] [Jméno zainteresované osoby 0/0], v období od 7. 7. 2020 do 24. 9. 2020 bylo na splátkách zaplaceno 12 898 Kč. Úvěr byl doplacen dne 26. 9. 2020 z účtu č. [č. účtu] [jméno FO]). Polovinu splátek – 6 449 Kč se žalovaný musí na splátkách společného dluhu podílet. půjčka 281 500 Kč od rodičů žalobkyně na pořízení automobilu Honda – uvedená částka je otcem žalobkyně napsaná na výpise z účtu otce žalobkyně. Jedná se o součet částek 269 000 Kč + 7 000 Kč + 5 500 Kč. Půjčku jakožto společný dluh zaplatila žalobkyně ze svých prostředků – po rozvodu manželství zaplatila celkem 127 500 Kč tj. polovinu – 63 750 Kč musí od žalovaného dostat. leasingové splátky zaplacené za trvání manželství na leasing automobilu Opel tj. částku 40 965 Kč a doplatek kupní ceny 1 220 Kč, tj. celkem 42 185 Kč, polovinu žalobkyně musí dostat od něho tj. částku 21 092,50 Kč.

47. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že celková masa společného jmění, kterou je třeba mezi účastníky rozdělit, dosahuje výše 446 543,87 Kč – jedná se o částku 214 900 Kč představující hodnotu movitých věcí, o částku 235 143,87 Kč představující investice vynaložené ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalovaného (rekonstrukce domu 192 958,87 Kč, leasingové splátky 40 965 Kč a doplatek kupní ceny 1 220 Kč auta zn. Opel Corsa).

48. Při respektování zásady rovnosti podílů by každý z účastníků měl obdržet věci a hodnoty ve výši 223 271,935 Kč (446 543,87 Kč : 2 = 223 271935 Kč).

49. Žalovanému soud přikázal movité věci a hodnoty v celkové výši 319 543,87 Kč (87 900 Kč + 235 143,87 Kč), jeho podíl by měl činit 223 271,935 Kč, tzn. částku 96 271,935 Kč (319 543,87 Kč – 223 271,935 Kč = 96 271,935 Kč) by měl dát žalobkyni. To vše za předpokladu, že neexistovala společná pasiva, o která se oba účastníci rovněž musí podělit. Tímto pasivem je půjčka ve výši 281 500 Kč od rodičů žalobkyně získaná na zakoupení automobilu zn. Honda Jazz s příslušenstvím, kterou po rozvodu manželství zaplatila zcela žalovaná z vlastních finančních prostředků – celkem zaplatila 127 500 Kč, žalovaný se musí na tomto dluhu podílet jednou polovinou, tj. částkou 63 750 Kč. Dále při vyčíslení vypořádacího podílu soud přihlédl k úvěru od [právnická osoba]. č. [č. účtu] získaného na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2019 v původní výši 300 000. Tento úvěr po rozvodu manželství splácela žalobkyně, ze zprávy [právnická osoba]. vzal soud za prokázané, že po rozvodu manželství účastníků, tj. ode dne 7. 7. 2020 do 24. 9. 2020 žalobkyně zaplatila částku 12 898 Kč, žalovaný se musí na splátkách podílet polovinou, tj. částkou 6 449 Kč (12 898/2=6 449 Kč). V řízení bylo prokázáno, že úvěr byl doplacen dne 24. 9. 2020 platbou 175 213,78 Kč, která byla odepsána z účtu otce žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že uvedenou částku jí její rodiče půjčili, vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu o půjčce uzavřenou po rozvodu manželství, nelze dluh z této půjčky vypořádat, do společného jmění nepatří, jedná se o závazek žalobkyně vůči jejímu otci resp. jejím rodičům.

50. Žalobkyně tedy musí od žalovaného dostat 70 199 Kč, tj. částku, kterou za žalovaného žalobkyně na pasivech zaplatila. Výše jejího vypořádacího podílu tak stoupla na částku 166 470,935 Kč. Žalovaný konečně musí od žalobkyně dostat polovinu částky 5 000 Kč, kterou vynaložil ze svých prostředků na zakoupení jalovice, tj. musí od ní dostat 2 500 Kč. Tím se podíl, který má žalobkyni vyplatit poníží na konečných 163 970,935 Kč (zaokrouhleně 163 971 Kč).

51. Žalobkyně na základě vypořádání získala věci v hodnotě 127 000 Kč. Vzhledem k tomu, že má nárok na majetek v hodnotě 223 271,935 Kč, měla by od žalovaného obdržet 96 271,935 Kč. Žalovaný jí však musí poskytnout polovinu pasiv ve výši 70 199 Kč, tzn., že částka, kterou jí musí žalovaný zaplatit na vypořádací podíl, vzroste na 166 470,935 Kč (96 271,935 Kč + 70 199 Kč). Žalovanému musí poskytnout polovinu vnosu žalovaného z výlučných prostředků do společného – tj. polovinu částky 5 000 Kč na zakoupení jalovice, tj. její podíl se poníží o 2 500 Kč na konečných 163 970,935 Kč (zaokrouhleně 163 971 Kč).

52. Soud při rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení ve věci vypořádání společného jmění manželů vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo a zejména z usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2612/22. Soud zde uzavřel, že: „ Z hlediska náhrady nákladů řízení u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutno poukázat na skutečnost, že plný úspěch ve věci je dán pouze tehdy, zamítne-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 větě druhé občanského zákoníku. V takovém případě lze hovořit o plném úspěchu či neúspěchu ve věci, čemuž by odpovídalo použití § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Procesní úspěch účastníka však podle nedávné nálezové judikatury Ústavního soudu nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Teprve ve fázi rozhodování o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví se totiž naplno projeví povaha řízení typu iudicium duplex, jehož specifika neodpovídají charakteristickým znakům civilního sporu v režimu občanského soudního řádu, a v důsledku toho je stanovování úspěchu jednotlivých účastníků ve věci pro účely rozhodnutí o nákladech řízení velmi obtížné. Vzhledem k tomu, že soud není vázán návrhem žalobce, jde-li o konkrétní způsob vypořádání spoluvlastnictví, nýbrž je vázán posloupností uvedenou v § 1143 a násl. občanského zákoníku, není logické odvíjet procesní úspěch ve věci od toho, co bylo mezi účastníky sporné, a k čemu tedy bylo vedeno dokazování (obvykle právě konkrétní možnosti způsobu vypořádání). Nadto žádná z procesních stran výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví po finanční stránce neztrácí, obě odcházejí od soudu se stejnou majetkovou hodnotou (k okamžiku rozhodnutí ve věci), se kterou do něj vstoupily. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není možné vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nemohou-li účastníci řízení zcela svými procesními návrhy ovlivnit jeho výsledek. Žádnému z účastníků řízení taktéž nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví, ať už z objektivních nebo subjektivních důvodů, neboť to vyplývá z jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny (nález sp. zn. IV. ÚS 404/22, bod 18). Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 občanského soudního řádu na řízení typu iudicium duplex by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. V tomto případě však soud musí přesvědčivě vyložit, proč se v konkrétním případě rozhodl uložit účastníku řízení zaplatit druhému účastníkovi náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (nález sp. zn. IV. ÚS 404/22, bod 19) Uvedené závěry lze vztáhnout i na rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů.“ 53. Výrok soudu o povinnosti účastníků platit náklady státu má oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

54. V rámci řízení o vypořádání společného jmění jsou náklady státu tvořeny znalečným, které bylo ze státního rozpočtu vyplaceno soudem ustanoveným znalcům [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením ze dne 20. 4. 2022 čj. 7 C 145/2020-234, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2022, bylo znalci [tituly před jménem] [jméno FO] přiznáno znalečné ve výši 15 390 Kč. Znalečné bylo znalci proplaceno dle poukazu ze dne 13. 5. 2022. Částka 10 000 Kč byla hrazena z účastníky složených záloh (každý zaplatil zálohu 5 000 Kč) zbývající částka znalečného tj. částka 5 390 Kč, byla placena ze státního rozpočtu. Usnesením ze dne 21. 3. 2023 čj. 7 C 145/2020-265, které nabylo právní moci dne 12. 4. 2023, bylo znalkyni [tituly před jménem] přiznáno znalečné ve výši 2 360 Kč. Znalečné bylo znalkyni proplaceno dle poukazu ze dne 18. 4. 2023. Částka 2 360 Kč byla hrazena z účastníky složených záloh (každý zaplatil zálohu 8 000 Kč). Usnesením ze dne 27. 9. 2023 čj. 7 C 145/2020-311, které nabylo právní moci dne 14. 10. 2023, bylo znalci [tituly před jménem] Pleyerovi přiznáno znalečné ve výši 49 634 Kč. Znalečné bylo znalci proplaceno dle poukazu ze dne 27. 10. 2023. Částka 12 000 Kč byla hrazena z účastníky složených záloh (žalobkyně zaplatila zálohu 10 000 Kč, žalovaný zaplatil zálohu [právnická osoba] Kč) zbývající částka znalečného tj. částka 37 634 Kč byla placena ze státního rozpočtu. Do státního rozpočtu byly převedeny i zůstatky účastníky zaplacených záloh 8 000 Kč, jedná se o 2 x 6 820 Kč, celkem 13 640 Kč. Ze státního rozpočtu tak bylo na znalečném zaplaceno 29 384 Kč (23 994 Kč + 5 390 Kč). Soud pokládá za spravedlivé, aby se oba účastníci podíleli na nákladech státu rovným dílem. Celkové znalečné činilo 67 384 Kč. Žalobkyně zaplatila na zálohách 23 000 Kč, žalovaný zaplatil na zálohách 15 000 Kč. Každý z účastníků by se měl podílet na nákladech státu polovinou tj. každý částkou 33 692 Kč. Ze státního rozpočtu bylo zaplaceno na znalečném celkem 29 384 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na zálohách zaplatila 23 000 Kč, soud jí uložil povinnost zaplatit na nákladech státu 10 692 Kč. Žalovaný zaplatil na zálohách 15 000 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit 18 692 Kč.

55. Lhůty ke splnění povinností žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíly byly stanoveny s ohledem a jejich výši 30 denní, ohledně povinnosti zaplatit náklady žalobkyně a státu byla stanovena lhůta třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení