7 C 146/2025 - 214

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zdržení se vypuzení z držby takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se vypuzení z držby žalobce k [anonymizováno] a aby žalovanému byla uložena povinnost držbu uvést v předešlý stav vydáním tohoto nákladního automobilu [anonymizováno] žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náhradu nákladů řízení ve výši 4.500 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Šumperku dne 18. 7. 2025 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 23. 7. 2025 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se vypuzení z držby žalobce k nákladnímu automobilu, [anonymizováno] (dále také jen „nákladní automobil“), a povinnosti uvést držbu v předešlý stav vydáním tohoto nákladního automobilu žalobci. Žalobce tvrdil, že žalovaný držbu žalobce k nákladnímu automobilu začal rušit dne [datum] tím, že žalobci zcela odňal možnost výkonu držby k nákladnímu automobilu, když nákladní automobil odvezl, neznámo kam, a tím žalobci znemožnil používat tento nákladní automobil k podnikatelským účelům, čímž svémocně zabraňuje ve výkonu práva držby žalobce k nákladnímu automobilu. Na základě písemné výzvy žalobce ze dne [datum], doručené žalovanému téhož dne, odmítl žalovaný žalobci nákladní automobil vydat, kdy tak učinil s odůvodněním, že nákladní automobil je žalovaný oprávněn svévolně uzmout na základě nájemní smlouvy, jejíž uzavření žalobce popírá. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní a smlouva o budoucí smlouvě o převodu podílu společnosti. Součástí smlouvy o smlouvě budoucí kupní byla také samotná kupní smlouva týkající se strojů, mimo jiné i předmětného nákladního automobilu. Tato kupní smlouva byla podepsána stejného dne jako smlouva o smlouvě budoucí kupní, a přestože v textu této kupní smlouvy je jejím závěrem nadpis „Podpis přílohy smlouvy o budoucí kupní smlouvě nikoliv kupní smlouvy samotné“, v textu smlouvy o smlouvě budoucí kupní se v čl. 10.1 uvádí, že nadpisy jsou uváděny pouze pro přehlednost, což žalobce vztahuje i na tento konkrétní. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že podmínky ohledně splátek, které do dnešního dne žalobce řádně splácí, byly sjednány až v samotném textu kupní smlouvy, z čehož také žalobce dovozoval, že smlouva byla platně uzavřena. V textu kupní smlouvy bylo dále ujednáno, že cena strojů, jež byly předmětem smlouvy o smlouvě budoucí kupní, byla sjednána na částku [částka], kdy žalobce zdůrazňuje, že tato částka byla sjednána až v textu kupní smlouvy, která tvořila přílohu smlouvy o smlouvě budoucí kupní a cena společnosti, jež byla předmětem smlouvy o budoucí smlouvě o převodu podílu společnosti, byla sjednána na částku ve výši [částka]. Žalobce k dnešnímu dni již uhradil částku ve výši [částka], kterou žalobce považuje sjednanou kupní cenu za stroje za uhrazenou včetně úroku, kdy jím uhrazená částka v konečném součtu tuto dokonce převyšuje. Právním jednáním označeným jako „Odstoupení od smlouvy a výzva k náhradě škody“ ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum], učinil žalovaný projev vůle, kterým od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu podílu odstoupil, což následně potvrdil i ve svém sdělení ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný od smlouvy o budoucí smlouvě o převodu podílu společnosti odstoupil, přistoupil žalobce k tomu, že započetl dne [datum] podáním adresovaným žalovanému, jím již uhrazené finanční prostředky zaslané jako splátky vázané na tuto smlouvu o budoucí smlouvě o převodu podílu společnosti ve výši [částka]. Žalobce je přesvědčen, že mu náleží vlastnické právo k nákladnímu automobilu. Nákladní automobil byl žalobci předán dne [datum], kdy jej od tohoto data držel a užíval, až do dne [datum], kdy mu byl na území obce [adresa] svémocně odňat žalovaným. Existence a fungování tohoto faktického stavu, resp. držba žalobce k nákladnímu automobilu, trvala nepřetržitě déle než dva roky, přičemž tento faktický a pokojný stav narušil žalovaný tím, že [datum] svémocně odňal možnost výkonu držby k nákladnímu automobilu tím, že jej odvezl žalobci neznámo kam, a tím tak znemožnil žalobci možnost používat nákladní automobil k podnikatelským účelům a na písemnou výzvu žalobce poté odmítl žalobci nákladní automobil vydat. Žalovaný svémocně ruší držbu žalobce k nákladnímu automobilu tím, že jej žalobci odmítá vydat a zcela tak znemožňuje žalobci výkon držby nákladního automobilu. Žalobci není známo, kde se nákladní automobil ke dni podání žaloby nachází. Žalovaný vypudil žalobce z držby svémocně, a to lstí, když se v předmětný den odnětí vydával pod jiným jménem za potenciálního zákazníka majícího zájem o služby žalobce v podobě těžkých prací. Podáním doručeným soudu dne 23. 7. 2025 žalobce doplnil, že při jednání žalovaného dne [datum], kterým byla odňata možnost výkonu držby žalobce k nákladnímu automobilu, byli přítomni příslušníci [právnická osoba], a to [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobce dne 22. 7. 2025 obdržel repliku žalovaného na předžalobní výzvu, kdy sám žalovaný uznává, že nákladní automobil odvezl. Sdělení uvedená v replice žalovaného považuje žalobce za účelová a nezakládající se na pravdivých skutečnostech, zejména tvrzení o údajné nájemní smlouvě. Při jednání soudu dne 4. 8. 2025 žalobce doplnil, že byl kontaktován zákazníkem jménem [jméno FO], který si u žalobce objednal přepravu manipulátoru s místem nakládky v [adresa] a vykládku v [adresa]. Tuto situaci zinscenoval žalovaný, aby mohl nákladní automobil odvézt. Žalobce nebyl této situaci přítomen, byl na dovolené, na místě byl řidič [jméno FO], který žalobce telefonicky kontaktoval. Na místo dorazila [adresa], kterou zavolal žalovaný. Žalovaný požadoval odvoz nákladního automobilu a snažil se vysvětlit [Anonymizováno], že má na odvoz právo. Po neúspěšné snaze žalobce o vysvětlení sdělila [Anonymizováno], že nemá důvod bránit žalovanému v odjezdu s vozidlem, když vozidlo bylo registrováno na žalovaného. Žalovaný nadále znemožňuje žalobci výkon držby k nákladnímu automobilu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 24. 7. 2025 tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, skutkový popis žalobce je nepravdivý, zavádějící a vytržený z kontextu skutečného vývoje obchodního vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce po celou dobu opakovaně a zásadním způsobem porušoval smluvní i zákonné povinnosti, když zejména opakovaně [Anonymizováno]. Na základě těchto skutečností byl žalovaný nucen odstoupit od smlouvy o převodu společnosti a zahájit kroky k ochraně svého majetku. Smlouvu o výpůjčce strojů ukončil žalobce, a to porušením jeho závazků a neumožněním kontroly strojů, které v té době již protiprávně převedl třetím osobám bez vědomí žalovaného. Nákladní automobil, o který se jedná, zůstává ve vlastnictví žalovaného, což lze doložit technickým průkazem i účetními doklady. Vozidlo nikdy nebylo na žalobce převedeno, protože nesplnil podmínky stanovené smlouvami. Údajná držba žalobce byla pouze dočasným užíváním vázaným na budoucí převod, ke kterému však nikdy nedošlo a dojít nemohlo z důvodu zavinění žalobce, neboť stroje svěřené žalovaným prodal a žalovaný se u nákladního automobilu obával téhož. Je to právě žalobce, kdo stále dluží žalovanému peněžní prostředky odpovídající neuhrazené části kupní ceny, úrokům z prodlení, smluvním pokutám a způsobené škodě. Veškeré dosavadní platby ze strany žalobce byly vedeny jako dílčí splátky na zapůjčené stroje a vozidlo, nejednalo se o úplatu za převod vlastnictví a žalobce si byl této skutečnosti vědom. Z důvodu opakovaného neplnění smluvních povinností žalobcem byl smluvní vztah žalovaným oprávněně ukončen. Vzhledem k tomu, že smlouva o budoucí kupní smlouvě a o převodu podílu společnosti byla uzavřena jako jeden celek a zahrnovala všechny stroje včetně nákladního automobilu, jakékoliv porušení podmínek smlouvy žalobcem se vztahuje na celý smluvní vztah. Po podání trestního oznámení žalobce nabízel rychlé doplacení částky [částka] na přelomu května a června, ale to se jevilo jako účelové tvrzení, protože neposlal ani obvyklou splátku. Podáním doručeným soudu dne 27. 7. 2025 žalovaný doplnil, že žalobci byly v rámci smluvního vztahu zapůjčeny pracovní stroje a nákladní automobil jako funkční celek na základě řádně uzavřené smlouvy o výpůjčce. Tato smlouva obsahovala mimo jiné i ustanovení, že v případě porušení stanovených povinností má zapůjčitel právo zařízení odebrat. Žalobce opakovaně porušoval smluvní podmínky, zejména [Anonymizováno]. Z uvedených důvodů byl nákladní automobil žalobci odebrán v souladu se smluvními podmínkami. Celou věc aktuálně řeší [právnická osoba]. Žalovaný dále doplnil své vyjádření podáním doručeným soudu dne 1. 8. 2025, v němž podrobně popsal smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, resp. žalobcem a společností [právnická osoba]., přičemž dále tvrdí, že žalovaný odstoupil od smlouvy o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba]. a smlouvy o budoucí smlouvě kupní, a to z důvodu podstatného porušení smluvních podmínek ze strany žalobce. Odstoupení od smlouvy bylo žalobci řádně doručeno, a to dne [datum]. Následně byl žalovaný žalobcem osloven s návrhem dohody o mimosoudním vypořádání. K dohodě nedošlo, ze strany žalobce byla podána žaloba. Žalobce potvrzuje odstoupení žalovaného od smlouvy, z textu odstoupení je zcela jednoznačné, že žalovaný mimo jiné odstoupil od smlouvy o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byl budoucí převod vlastnického práva k nákladnímu automobilu. Žalobce nikdy nebyl oprávněným držitelem nákladního automobilu, nikdy nedržel nákladní automobil z titulu vlastnického práva, měl jej užívat z titulu výpůjčky, která byla dle sjednaného obsahu smlouvy v platnosti pouze po dobu platnosti smlouvy o budoucí kupní smlouvě, od které žalobce odstoupil. Při jednání soudu dne 4. 8. 2025 žalovaný doplnil, že žalobce od začátku nedodržuje smluvní podmínky, po nedodržení smluvních podmínek měl žalobce nákladní automobil ihned vrátit, což nedodržel. Zásah dne [datum] proběhl tak, jak uvedl žalobce. Nešlo o lest, neboť dobrovolně by žalobce nákladní automobil žalovanému nepředal. Žalovaný nahlásil [Anonymizováno], kam bude vozidlo odvezeno, a to na provozovnu žalovaného na adrese [adresa], není tedy pravdou, že by žalobce nevěděl, kde vozidlo je. Žalovaný žádal [Anonymizováno], aby vozidlo bylo zajištěno, ale dle sdělení [Anonymizováno] nebylo třeba vozidlo zajišťovat, když je psáno na žalovaného. Žalobce prodal jeho stroje, a to neznámo kam, žalovaný se proto obával, že jeho vozidlo bude odvezeno do zahraničí a rozebráno na náhradní díly. Stroje byly žalobci pronajmuty jako celek, větší část z nich již žalobce prodal, nyní to řeší [adresa]. Když žalovaný přivezl nákladní automobil na svou provozovnu, objednal zpracování znaleckého posudku ohledně ceny vozidla a stavu vozidla.

3. K dotazu soudu při jednání dne 4. 8. 2025, zda žalobce bez vědomí a souhlasu žalovaného prodal [Anonymizováno], žalobce sdělil, že podle žalobce se nejednalo o výpůjčku, ale byla uzavřena kupní smlouva, když je třeba hledět nikoliv na formalistický výklad, ale na obsah. Žalobce [Anonymizováno] prodal třetí osobě proto, že pro něj neměl využití, byl přesvědčen, že je vlastníkem stroje a že tak činí po právu, žalovanému záměr věc prodat sdělil prostřednictvím [Anonymizováno], který by měl být bývalým nebo současným účetním žalovaného, prodej byl inzerován na internetu, tato informace tedy byla volně dostupná. S [Anonymizováno] byla situace obdobná. Žalobce tedy věci prodal, ale má za to, že byl jejich vlastníkem a že tak učinil po právu. Žalobce žalovanému kupní cenu splácel a uhradil. [anonymizováno]

4. Osvědčením o registraci vozidla bylo prokázáno, že jako provozovatel a vlastník vozidla - nákladního automobilu, [anonymizováno] je v tomto dokladu uveden žalovaný.

5. Ze smlouvy o budoucí smlouvě o převodu podílu ve společnosti ze dne [datum] ve spojení s přílohou č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný jako budoucí převodce a žalobce jako budoucí nabyvatel spolu ujednali, že kterákoliv smluvní strana má právo písemně vyzvat druhou smluvní stranu k uzavření smlouvy o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], a to ve lhůtě do 20 kalendářních dnů ode dne, kdy se daná smluvní strana dozví o splnění podmínky, kterou je zaplacení částky [částka] jako zálohy na kupní cenu, a to ve [Anonymizováno] pravidelných splátkách po [částka].

6. Smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný jako budoucí prodávající a žalobce jako budoucí kupující ujednali, že kterákoliv smluvní strana má právo písemně vyzvat druhou smluvní stranu k uzavření kupní smlouvy ve lhůtě do 20 kalendářních dnů ode dne, kdy se daná smluvní strana dozví o splnění podmínky – tj. že byla splacena celá smluvená částka za všechna smluvená zařízení či stroje. Text kupní smlouvy tvoří přílohu 1 této smlouvy a přílohou č. [hodnota] této smlouvy je smlouva o výpůjčce. Bylo ujednáno, že věci, které jsou předmětem převodu podle kupní smlouvy, nemá žalobce právo dále pronajímat, podnajímat či zatěžovat nebo je prodat bez písemného souhlasu žalovaného, žalobce se zavázal mít věci [Anonymizováno]. V článku 3. odstavec 5. smlouvy žalobce udělil souhlas se zabavením věci, jež je předmětem převodu podle kupní smlouvy, a to v případě porušení této smlouvy. Z přílohy č. [hodnota] – smlouvy o výpůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaný jako půjčitel a žalobce jako vypůjčitel dohodli na tom, že žalovaný přenechává žalobci k užívání stroje, přístroje a zařízení určená předávacími protokoly, které jsou součástí smlouvy o budoucí kupní smlouvě (dále jen „věci“), a žalobce je jako výpůjčku přijímá a zavazuje se je žalovanému vrátit za smluvených podmínek. Dále bylo ujednáno, že žalobce nemá právo věci přenechat do užívání další osobě a zavazuje se věci vrátit žalovanému nejpozději dne, kdy dojde k zániku smlouvy o budoucí kupní smlouvě v místě na adrese žalovaného. Předávacím protokolem ze dne [datum] podepsaným žalovaným jako předávajícím a žalobcem jako přebírajícím bylo prokázáno, že žalobce od žalovaného dne [datum] převzal nákladní automobil, [anonymizováno].

7. Soud z odstoupení od smlouvy a výzvy k náhradě škody ze dne [datum] zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že odstupuje od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] z důvodu opakovaného a závažného porušení smluvních podmínek, které konkrétně specifikoval, a vyzval jej mj. k okamžitému vrácení všech strojů a zařízení, které byly předmětem uvedené smlouvy.

8. Z SMS komunikace bylo zjištěno, že dne [datum] osoba označená jako [jméno FO], tel. č. [tel. číslo]poptala u žalobce přepravu manipulátoru o [Anonymizováno] s nakládkou v [adresa] a vykládkou na adrese [adresa] s tím, že stroj má být dovezen do [datum] a že záloha [částka] bude předána v hotovosti.

9. Dopisem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný písemně sdělil právnímu zástupci žalobce, že nákladní vozidlo je jeho majetkem, žalobce opakovaně porušuje písemnou dohodu o pronájmu techniky zejména tím, že [Anonymizováno], proto byl žalovaný nucen dne [datum] převzít vozidlo zpět do své moci, a to za asistence [Anonymizováno], bez použití jakéhokoliv donucení či konfliktu, kdy žalobce během hlasitého telefonního hovoru výslovně uvedl „Ať si to auto vezme, dejte mu ho.“, čímž jednoznačně projevil souhlas s předáním vozidla a fakticky se vzdal držby, o jejíž právní ochranu se nyní neoprávněně domáhá. Tvrzení o svévolném zásahu do držby žalovaný označil za nedůvodné.

10. Soud z čestného prohlášení [jméno FO] zjistil, že tento písemně prohlásil, že byl zaměstnancem žalobce, jel na zakázku, kde si zákazník objednal zajištění přepravy jejich těžkou technikou. Na místě údajné zakázky se objevil žalovaný a požadoval odvoz nákladního vozidla s tím, že je jeho. Byla přítomna i [Anonymizováno] [Anonymizováno] následně volali žalobci, který se v tu chvíli nacházel [Anonymizováno] a informovali ho o celé situaci s tím, že vozidlo je napsáno na žalovaného a není důvod mu vozidlo nevydat. Žalobce se jim snažil vysvětlit situaci, ale [Anonymizováno] trvali na svém, žalobce do telefonu řekl, ať si to vozidlo teda odveze, použil ostřejší výraz.

11. Z ostatních provedených listinných důkazů, a to z předžalobní výzvy ze dne [datum], dopisu ze dne [datum] (č. l. 23 – 23v), výstupu z insolvenčního rejstříku č. l. 24, doručenky č. l. 33, detailu účtu č. l. 43 - 49, e-mailové komunikace č. l. 52 – 53, 61, 105 – 115, upomínky č. l. 54, odpovědi na dopis č. l. 55 – 56, oznámení č. l. 57, 58, 59, sdělení č. l. 60, korespondence mezi stranami sporu č. l. 65 - 72, 75 – 83, 85 – 92, 158, 179, 184 – 191verte, 192verte - 193, odporu č. l. 117 – 119, úředního záznamu č. l. 122 – 127, směnky vlastní č. l. 128, faktur č. l. 129, 151, 153, 175, 176, vybraných pohybů na účtu č. l. 130, kontaktních údajů č. l. 140 a 200verte, podací stvrzenky č. l. 152, nepodepsaných konceptů smluv č. l. 160 – 174 a z protokolu a úředního záznamu č. l. 179verte – 183verte, soud nečinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci, když pro rozhodnutí o žalobě z rušené držby je důležité posouzení toliko tří okolností, a to a) jaký byl poslední faktický stav držby, b) zda došlo k jejímu svémocnému rušení a c) zda došlo ke včasnému podání žaloby z rušené držby. Faktický stav držby, okolnosti převzetí držby nákladního automobilu žalovaným dne [datum], jakož i skutečnosti pro posouzení včasnosti podání žaloby, byly již dostatečně a úplně zjištěny z důkazů uvedených shora v odstavcích 4. – 10. a níže v odstavcích 12. – 13. a z nesporných skutkových tvrzení účastníků uvedených v odstavci 14. Soud nečinil žádná skutková zjištění ani ze sdělení [jméno FO], když v řízení byli jako svědci vyslechnuti příslušníci [Anonymizováno], kteří byli dne [datum] osobně přítomni na místě při převzetí vozidla žalovaným. Čestné prohlášení žalobce ze dne [datum] č. l. 198 soud dle jeho obsahu nepovažuje za důkaz, ale za skutková tvrzení žalobce (a jeho subjektivní popis průběh převzetí držby nákladního automobilu žalovaným dne [datum]), která byla totožně přednesena i při jednání soudu zástupkyní žalobce.

12. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že k žalobci ani k žalovanému nemá žádný osobní vztah. Žalobce nikdy neviděl, žalovaného viděl při setkání v obci [adresa]. Dne [datum] obdrželi na obvodním oddělení v [adresa] oznámení od žalovaného a byli tam vysláni s kolegou [jméno FO]. V obci [adresa] po příjezdu na místo zjistili, že se jedná o občanskoprávní spor mezi oznamovatelem (žalovaným) a firmou žalobce, kteří spolu mají delší spor ohledně nákladního vozidla. To vozidlo bylo v areálu v [Anonymizováno]. Od žalovaného se dozvěděl, že žalobce je v souvislosti s tím ještě prošetřován v [adresa], kde má věc na starosti [Anonymizováno], který byl o předmětné věci taktéž informován. Žalovaný si přijel na místo pro nákladní vozidlo a sdělil, že ze strany žalobce nejsou plněny podmínky pro jeho zapůjčení. Na místě provedli lustraci přes aplikace a zjistili, že nákladní vozidlo je vedeno na osobu žalovaného. Na tel. dotaz bylo žalobci vysvětleno, o co se jedná, a byl seznámen s tím, co se na místě odehrálo, a ze strany žalobce bylo řečeno „ať si žalovaný s tím vozidlem odjede“. Řidič vozidla si z něj vzal věci, předal žalovanému klíče od vozidla a žalovaný s tím vozidlem odjel. Na místě nezjistili žádné protiprávní jednání, nedošlo k žádnému fyzickému ani verbálnímu napadení, takže k tomu provedli pouze hlášení do jejich systému [Anonymizováno]. Žádný protokol k tomu nevyhotovovali. Telefonický hovor s žalobcem nebyl nijak dlouhý, bylo mu vysvětleno, co zjistili a co se odehrálo, a z jeho strany bylo řečeno, ať si žalovaný s vozidlem odjede. Do toho nezasahovali, protože k ničemu protiprávnímu nedošlo, oni si to vyřešili mezi sebou, za jejich přítomnosti. Celá ta událost trvala tak 10 min. Obě strany se při jejich přítomnosti domluvily. Při tom telefonickém hovoru žalobci objasnili věc, že nákladní vozidlo stojí v obci [adresa], že s ním přijel jeho řidič a že je zde spor, když si pro vozidlo přijel žalovaný. Provedli lustraci, že vozidlo je žalovaného. Kdyby měl řidič u sebe nějakou smlouvu, tak by možná jednali jinak, ale na místě zjistili, že vozidlo je žalovaného a žalobce do telefonu sdělil „dobře, tak ať si ho žalovaný odveze“. Nebylo jim řečeno, proč bylo vozidlo na místě, jen to, že se má něco naložit, nějaký stroj, ale nic konkrétního jim řečeno nebylo. Na místě to vyhodnotili tak, že se jedná o občanskoprávní spor. Protože jim žalovaný řekl, že se věc řeší ještě jinde, tak zkoušeli volat kolegovi [Anonymizováno], ale tomu se na místě nedovolali. Dovolali se mu až potom na služebně. Žalovaný svědkovi na místě řekl, že se k tomu vedou nějaké právní kroky. Svědek neshledal žádný důvod k tomu, že by se jednalo o protiprávní jednání, které by odůvodňovalo zahájení trestního nebo přestupkového řízení. Jak to žalovanému do telefonu podali, tak on to přijmul, ne že by např. křičel, spíše byl smířený se situací z toho místa. Žalobce do telefonu neuváděl nějaké argumenty k tomu, proč by žalovaný to vozidlo odvážet neměl.

13. Soud z výslechu svědka [jméno FO], zjistil, že nemá žádný vztah k žalobci ani k žalovanému, žalovaného zná z události ze dne [datum], kam byli přivoláni do obce [adresa] k předání kamionu, tam žalovaného viděl poprvé a naposledy. Po příjezdu hlídky na místo spatřili kamion a u něj byly dvě osoby – řidič a žalovaný. Na místě nedocházelo k žádnému protiprávnímu jednání, žalovaný sdělil, že si přijel pro svůj kamion s tím, že žalobce neplní žádné právní záležitosti, které mezi sebou měli, a proto si vozidlo bere zpět. Řidič neměl žádné dokumenty ke kamionu, žádnou kupní smlouvu ani nájemní smlouvu, ani plnou moc pro užívání vozidla, nic takového nepředložil, předložil pouze malý technický průkaz, ve kterém byl ale uveden žalovaný jako vlastník. Prostřednictvím mobilní platformy zjistili, že žalovaný je veden jako majitel vozidla a poprosili řidiče, aby se na místo mohl dostavit žalobce jako osoba zainteresovaná ve věci, ale bylo sděleno, že žalobce je na dovolené a na místo přijet nemůže. Nikdo nedovezl žádné dokumenty, které by opravňovaly řidiče k užívání vozidla, na místo se např. nedostavil ani žádný jednatel, a tak o tom vyrozuměli žalobce. Pan řidič mu telefonicky zavolal, vysvětlil mu celou situaci. Ze strany žalobce zazněly na adresu žalovaného nějaké vulgarismy, a potom sdělil, ať si pan žalovaný to vozidlo odveze, že budou řešit věc právní cestou. Na místě žádné protiprávní jednání nezjistili. Klíč k vozidlu žalovanému předal řidič vozidla, a to dobrovolně, bez jakéhokoliv nátlaku a po dohodě. Žalovaný si s nákladním vozidlem v poklidu odjel a řidiče kamionu odvezl nějaký kamarád nebo příbuzný. Žalobce při telefonickém hovoru neuváděl argumenty, proč by si žalovaný to vozidlo odvážet neměl. Ten hovor trval několik minut, oni nemůžou rozhodnout, kdo je v rovině občanskoprávní v právu a kdo ne, řešili pouze fakta, tedy to, že v dokladech k vozidlu byl uveden žalovaný. Svědek ten telefonický hovor slyšel pouze útržkovitě, neboť byl nahlas reproduktor a ten hovor vedl spíše kolega, probírali spolu ty smlouvy kupní atd., ale nikdo jim nic nepředložil. Zpočátku žalobce nesouhlasil s tím, aby žalovaný vozidlo odvezl, nesouhlas projevoval, ale závěrem bylo to, že žalobce sdělil, ať si žalovaný vozidlo odveze s tím, že věc budou řešit právní cestou. S řidičem se domluvil, aby si vzal z vozidla věci s tím, že pro něj někdo přijede. Žalobce neměl žádné argumenty pro to, že by to mělo být jinak. Žalobce při telefonickém hovoru na svědka působil asi nervózně a podrážděně, což soudí z toho, že tam proběhly ze strany žalobce na adresu žalovaného nějaké vulgarity. Rozhovor nebyl nijak dlouhý, pouze pár minut.

14. Účastníci řízení při jednání soudu dne 4. 8. 2025 učinili nespornými skutková tvrzení, že žalobce od žalovaného převzal vozidlo – automobil značky [VIN kód] (viz předávací protokol č. l. 18 - 18v), že žalobce měl předmětné vozidlo v držbě nepřetržitě od [datum] dosud má v držbě předmětné vozidlo žalovaný.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a žalobce dne [datum] uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě o převodu podílu ve společnosti [právnická osoba]., smlouvu o budoucí kupní smlouvě a smlouvu o výpůjčce, na jejímž základě žalovaný přenechal žalobci k užívání mimo jiné nákladní automobil značky [anonymizováno], který žalobce od žalovaného převzal dne [datum] a toto vozidlo měl žalobce v držbě nepřetržitě od [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobci, že odstupuje od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] z důvodu konkrétně specifikovaných porušení smluvních podmínek žalobcem a vyzval žalobce k okamžitému vrácení strojů, tedy i nákladního automobilu. Osoba označená jako [jméno FO] z telefonního čísla [tel. číslo] prostřednictvím SMS zpráv u žalobce dne [datum] poptala přepravu manipulátoru s nakládkou v [Anonymizováno] u [adresa] a vykládkou na adrese [adresa]. Když se řidič žalobce s nákladním vozidlem dne [datum] dostavil do [Anonymizováno], byl na místě přítomen žalovaný, který za přítomnosti hlídky [jméno FO] požadoval vrácení nákladního automobilu s tím, že ze strany žalobce nejsou plněny podmínky pro jeho zapůjčení. [Anonymizováno] lustrací zjistili, že vozidlo je vedeno na jméno žalovaného, řidič žalobce neměl k vozidlu žádné doklady ani dokumenty, pouze technický průkaz, v němž byl jako vlastník a provozovatel vozidla uveden žalovaný. Žalobce na místě přítomen nebyl, neboť se v tu dobu nacházel na dovolené. Prostřednictvím telefonického hovoru na hlasitý odposlech byl žalobce seznámen se situací, v závěru telefonického hovoru žalobce sdělil, „ať si žalovaný vozidlo odveze“. Řidič žalobce si vzal z vozidla své věci, předal žalovanému klíče od vozidla a žalovaný s nákladním automobilem odjel. Od [datum] dosud má nákladní automobil v držení žalovaný.

16. Podle § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno.

17. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů ode dne zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svévolné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

18. Podle § 178 o. s. ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

19. Podle § 179 o. s. ř. v řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.

20. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

21. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

22. Podle § 1006 o. z. držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany.

23. Podle § 1007 odst. 1 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2 téhož ustanovení vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co doposud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

24. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení k námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

25. Podle § 1009 odst. 1 o. z. držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou. Podle odst. 2 téhož ustanovení nevykonává-li držitel držbu, držba tím zaniká. Ani smrt držitele nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby.

26. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas, tedy ve lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, tedy ve lhůtě stanovené v § 1008 odst. 1 o. z. Žalobce měl nákladní automobil v držbě nepřetržitě od [datum] dosud má v držbě předmětné vozidlo žalovaný. Ke změně v osobě držitele došlo dne [datum], žalobce se o tom dozvěděl prostřednictvím telefonického hovoru téhož dne a žaloba byla podána u soudu dne [datum], tedy včas.

27. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že se jedná o zvláštní řízení podle § 176 a násl. o. s. ř., v němž je poskytována ochrana provizornímu právu na „uchování“ držby (§ 1003 a násl o. z.) a v němž podle § 177 o. s. ř. musí soud o žalobě rozhodnout do 15 dnů od zahájení řízení. Z § 180 vyplývá, že usnesení, jímž soud poskytuje ochranu držbě, je formálně vzato rozhodnutím ve věci samé, nikoliv specifickým předběžným opatřením. Přesto má jen relativní podstatu, protože soud se při projednání věci omezí jen na zjištění existence držby jako faktického a posledního pokojného stavu bez hledu na to, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (viz I. ÚS 2509/23, IV. ÚS 4306/18) a jejího svémocného rušení.

28. Držba nákladního automobilu žalobcem nepřetržitě po dobu od [datum] pak byla mezi účastníky nesporná a vyplývá i z provedeného dokazování, když žalobce od žalovaného nákladní automobil převzal do užívání na základě smlouvy o výpůjčce ze dne [datum], která navazovala na smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] a převzetí nákladního automobilu bylo stvrzeno žalobcem i žalovaným podpisem předávacího protokolu ze dne [datum].

29. Podstatným pro rozhodnutí ve věci pak bylo posouzení, zda dne [datum] v [Anonymizováno] došlo ke svémocnému rušení držby nákladního automobilu žalobcem ze strany žalovaného. Po zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nikoliv.

30. Z důvodů uvedených shora v odstavci 27. se soud nezabýval tím, zda žalobce skutečně porušil konkrétní smluvní ujednání, která jsou obsahem smluv uzavřených mezi účastníky dne [datum], zda je odstoupení žalovaného ze dne [datum] od smlouvy o budoucí kupní smlouvě platné či nikoliv ani tím, komu náleží vlastnické právo k předmětnému nákladnímu automobilu, když všechny tyto skutečnosti jsou předmětem trvajících neshod mezi účastníky, avšak nejsou předmětem tohoto řízení a nemají na rozhodnutí v tomto řízení žádný vliv.

31. Okolnosti převzetí držby k nákladnímu vozidlu žalovaným v [Anonymizováno] dne [datum] v podstatě všichni zúčastnění popisují v podstatných rysech shodně, kdy žalobce, žalovaný, svědci [jméno FO] a [jméno FO], jakož i řidič žalobce [jméno FO] ve svém čestném prohlášení, uvedli, že v závěru telefonického hovoru žalobce souhlasil s tím, že si žalovaný nákladní automobil z místa odveze. Ohledně otázky dočasné držby nákladního automobilu do doby, než bude věc mezi účastníky meritorně právně vyřešena, tak byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda. Pokud nyní žalobce v řízení uvádí, že tento jeho vyslovený souhlas byl projevem rezignace a frustrace, nikoliv vážným projevem vůle, tak k tomu soud poznamenává, že projev vůle žalobce byl zcela srozumitelný a určitý a vnitřní pohnutka žalobce nemá právní význam. Nelze přisvědčit žalobci, že v dané situaci nemohl jednat jinak. Mohl například trvat na tom, že je oprávněným držitelem automobilu a že k tomu listiny doloží dodatečně. [Anonymizováno] ve věci nijak fyzicky nezasahovali, neboť správně vyhodnotili, že se jedná o občanskoprávní spor. Pokud by za takové situace žalovaný řidiči klíče od vozidla vytrhnul z ruky a s nákladním vozidlem ujel, závěr soudu o svémocném rušení držby by byl zcela opačný, k tomu však nedošlo. S ohledem na to, že žalovanému byly klíče od vozidla vydány řidičem žalobce dobrovolně a po výslovném a jednoznačném ústním souhlasu žalobce, nelze dospět k závěru, že se jednalo o svémocné rušení držby žalovaným tak, jak má na mysli § 1003 o. z. Žalobce proto nemůže být se svou žalobou úspěšný.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení celkem v částce 4.500 Kč. Tyto náklady sestávají z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů, při nichž nebyl žalovaný právně zastoupen, a to za písemné vyjádření k žalobě ve věci samé a za účast při jednání soudu dne 4. 8. 2025 podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb. Dále žalovanému náleží náhrada nákladů na zastoupení advokátem, a to odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Při určování výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby vycházel soud z § 9 odst. 1 a. t., podle něhož, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč. Předmětem tohoto řízení je žaloba na ochranu rušené držby, tedy právo držby k movité věci, jehož hodnotu nelze vyjádřit v penězích. Nejedná se o určení vlastnického práva k movité věci, nelze vycházet z hodnoty samotné movité věci, jak uváděla právní zástupkyně žalovaného ve vyúčtování nákladů řízení ze dne 5. 8. 2025, neboť hodnota movité věci a hodnota práva držby k ní nejsou totožné. Zástupkyně žalovaného netvrdila ani nedoložila, že by byla plátcem DPH.

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k zaplacení nebyly shledány žádné důvody.

Poučení