7 C 148/2020-272

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Grenarové a přísedících Ing. Ilony Žaloudkové a Ivany Víznerové ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] e) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] všichni zastoupeni advokátkou Mgr. Martinou Klvaňovou sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1 proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D. sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2 za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o odškodnění pozůstalých takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali na žalované uhradit žalobkyni č. 1 částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení, žalobci č. 2 částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení, žalobci č. 3 částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení, žalobkyni č. 4 částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení, žalobkyni č. 5 částku 600 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně žalované zaplatit na nákladech řízení částku 53 919 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Vedlejšímu účastníku se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou dne 11. 7. 2020 domáhali na žalované uhradit žalobkyni č. 1 částku 600 000 Kč s příslušenstvím, žalobci č. 2 částku 600 000 Kč s příslušenstvím, žalobci č. 3 částku 600 000 Kč s příslušenstvím, žalobkyni č. 4 částku 600 000 Kč s příslušenstvím a žalobkyni č. 5 částku 600 000 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady nemajetkové újmy pozůstalých dle ust. § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobu odůvodnili tím, že žalobci jsou pozůstalí po zemřelém [jméno a příjmení], [datum narození], zemřelém [datum], kdy žalobkyně č. 1 byla manželkou zemřelého, žalobce č. 2 a č. 3 synové zemřelého, žalobkyně č. 4 matkou zemřelého a žalobkyně č. 5 sestrou zemřelého, jenž utrpěl dne 24. 7. 2017 pracovní úraz a následně zemřel. Žalobci uvedli, že žalobkyni č. 1 bylo vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč v souladu s ust. § 271i odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), ve znění do 31. 12. 2020, a to pojišťovnou [pojišťovna], [IČO]; ostatním žalobcům nebylo vyplaceno ničeho. Žalobci neshledávají vyplacené odškodné jako dostatečné, neboť smrt manžela zanechala žalobkyni č. 1 samotnou na obstarání domu a hospodářství a způsobila jí velké duševní útrapy, které se propsaly do jejího zdravotního stavu; žalobkyně č. 1 trpí ztrátou životní perspektivy a obavami o budoucnost. Žalobci 2. a 3. taktéž utrpěli značné duševní útrapy v důsledku smrti svého otce, když přišli o mužský vzor a o osobu, na kterou se mohli vždy obrátit. Žalobkyně č. 4 smrtí svého jediného syna ztratila smysl života, kdy vzniklé duševní útrapy se silně promítly do jejího zdravotního stavu, což se současně odrazilo i na útrapách žalobkyně č. 5, když tato zůstala sama v péči o matku, tj. žalobkyni č. 4, a snaží se jí kompenzovat ztrátu syna. Z uvedených důvodů se žalobci, jako nejbližší příbuzní zemřelého, domáhali odškodnění nemajetkové újmy ve výši 20 násobku průměrné hrubé měsíční mzdy v roce předcházejícím úmrtím spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 11. 1. 2020, tj. ode dne následujícího po dni, ve kterém žalovaná odmítla žalobcům odškodnění uhradit.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí, když má za to, že za újmu vzniklou žalobcům neodpovídá dle obecných ustanovení občanského zákoníku. Žalovaná uvedla, že je třeba zkoumat, zda nedošlo ke zproštění odpovědnosti žalované za vzniklou újmu, když zemřelý, Pan [příjmení], nepoužil při práci předepsané ochranné pomůcky a nedodržel stanovené bezpečnostní pokyny tak, jak byl proškolen na školení dne 2. 3. 2015, 19. 2. 2016 a 17. 2. 2017. Žalovaná dále uvedla, že denně kontrolovala používání a kvalitu osobních ochranných pracovních prostředků, na základě vyhodnocení rizik a konkrétních pracovních podmínek vedla vše v dokumentaci BOZP a seznámila zaměstnance, jak mají na pracovišti pilnice pila [obec] ochranné pomůcky používat. Nerespektování shora uvedeného ze strany zemřelého [příjmení] vedlo k vážnému pracovnímu úrazu, kdy žalované nebylo prokázáno spáchání přestupku v dané věci. Nadto žalovaná konstatovala, že rozumí vážnosti situace s tím, že svůj morální postoj ve vztahu k žalobkyni č. 1 vyjádřila jednorázovým plněním ve výši 100 000 Kč nad rámec plnění poskytnutého ze strany vedlejšího účastníka.

3. Žalobci ve své replice ze dne 21. 8. 2020 uvedli, že s tvrzením žalované stran jejího vyvinění nesouhlasí, neboť při šetření smrtelného pracovního úrazu bylo sice prokázáno, že p. [příjmení] na sobě neměl ochrannou pomůcku – zástěru, avšak současně nošení této ochranné pomůcky nebylo nadřízenými vyžadováno a kontrolováno. Žalobci upozornili na nutnost kumulativního splnění podmínek ust. § 270 zákoníku práce, kdy pokud sice zaměstnanec porušil předpisy či pokyny k zajištění ochrany při práci, ale zaměstnavatel dodržování pokynu či předpisu nevyžadoval a nekontroloval, pak se zaměstnavatel odpovědnosti za vzniklou škodu či nemajetkovou újmu nezprostí ani částečně. Závěrem žalobci uvedli, že s ohledem na princip jednoty, racionality a obsahové bezrozpornosti, a v souladu s legitimním očekáváním žalobců, je nutné vycházet z právní úpravy, jež naplní legitimní očekávání ve spravedlivou náhradu nemajetkové újmy.

4. Žalovaná ve své duplice ze dne 1. 10. 2020 rozporovala tvrzení žalobců ohledně své spoluúčasti a nemožnosti vyvinění. Žalovaná Zároveň popřela, že by nekontrolovala dodržování pracovních postupů.

5. Žalobci na jednání dne 1. 6. 2021 navrhli změnu žaloby, kdy uvedli, že se domáhají posouzení nároku dle ust. § 271i zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění od 1. 1. 2021. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 6. 2021, č. j. 7 C 148/2020-149, povolil soud změnu žaloby, tak jak byla žalobci navržena.

6. Podáním ze dne 7. 6. 2021, doručeným soudu dne 10. 6. 2021, žalovaná navrhla vstup pojišťovny, [pojišťovna], [IČO], jako vedlejšího účastníka do řízení. Žalovaná současně uvedla, že usnesením Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 20. 7. 2020, č. j. 10956/4.30/19-22, bylo přestupkové řízení vedené proti žalované pro podezření ze spáchání správního deliktu dle ust. § 30 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce, jehož se měla dopustit nedostatečnou kontrolou užívání osobních ochranných pracovních prostředků, zastaveno, neboť bylo shledáno, že se přestupek nestal.

7. Podáním ze dne 30. 7. 2021, doručeným soudu dne 1. 8. 2021, žalobci namítali, že skutečnost, že žalovaná nebyla shledána vinnou přestupkem či správním deliktem, neznamená, že by neodpovídala za nemajetkovou újmu. Žalobci uvedli, že dle ust. § 270 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány; žalobci mají za to, že žalovaná neprokázala, že by shora uvedené soustavně vyžadovala a kontrolovala. Žalovaná shodně neprokázala, že by se předmětná zástěra na pracovišti skutečně nacházela a byla panu [příjmení] k dispozici; žalovaná dále neprokázala, že by porušení pokynu nebo předpisu zemřelým p. [příjmení] bylo jedinou příčinou vzniku pracovního úrazu.

8. Vedlejší účastník, který do řízení přistoupil dne 1. 7. 2021 na straně žalované, ve svém vyjádření ze dne 7. 10. 2021 nároky žalobců ani z části neuznal, a navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Dále uvedl, že nároky žalobců č. 2 a 5 jsou nedůvodné, když dle ust. § 271i zákoníku práce účinného ke dni 27 7. 2021 náleží jednorázové odškodnění toliko pozůstalému manželovi, nezaopatřenému dítěti a rodičům zemřelého zaměstnance, kteří s ním žili v domácnosti. Dle platné právní úpravy byl nárok žalobkyně č. 1 v plné výši uhrazen.

9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 11. 2021 uvedla, že v den úrazu, jako každý den, rozděloval práci na ranní poradě pan [příjmení] (vedoucí střediska); všichni přítomní pracovníci byli seznámeni s předmětem jejich práce a s povinností vzít si ochranné pomůcky; při kontrole cca v 11:30 hod. se pan [příjmení] střetl s panem [příjmení] vycházejícím z pilnice, který krvácel z břicha; pan [příjmení] byl duchapřítomný, nebyl v šoku; panu [příjmení] sdělil, že při řezání se uvolnila část, jež mu narazila do břicha; po příjezdu sanity a hlídky PČR byla u pana [příjmení] provedena dechová kontrola. Následně proběhlo šetření ze strany inspektorátu práce, ze kterého vyplynulo, že poškozený pan [příjmení] neměl v době úrazu osobní ochranné pracovní pomůcky (dále jen„ OOPP“) stanovené v návodu k obsluze výrobce, a to krátkou vyztuženou zástěru na ochranu břišní části těla, s čímž byl prokazatelně opakovaně seznamován v rámci pravidelných školení zaměstnavatele. Žalovaná konstatovala, že v rámci školení byl kladen velký důraz na používání stanovených OOPP. Žalovaná také pravidelně i namátkově kontrolovala používání stanovených OOPP.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

11. Z předběžné lékařské zprávy ve věci úmrtí [jméno a příjmení], [datum narození], ze dne 1. 8. 2017, soud zjistil, že na základě soudní pitvy výše jmenovaného, bylo jako příčina smrti stanoveno kardiopulmonální selhání/selhání dechu a oběhu/při multiorgánovém selhání, po závažném poranění břišních orgánů 3 dny před smrtí a stavu po opakovaných operacích břišní dutiny.

12. Ze závěrečné zprávy o výsledku šetření pracovního úrazu bylo zjištěno, že došlo k porušení předpisů, když obsluhovatel rozmítacího stroje je povinen nosit vyztuženou ochrannou zástěru proti zpětnému vymrštění dřeva ze stroje (kožená zástěra proti propichu), což bylo jmenovaným panem [příjmení] (dále jen„ poškozený“) porušeno; jiné porušení bezpečnostních předpisů nebylo zjištěno. Dále se ze závěrečné zprávy podává, že nebylo zjištěno porušení pracovního postupu ze strany pana poškozeného, avšak bylo zjištěno, že v době pracovního úrazu nepoužil stanovenou pomůcku OOPP.

13. Z výzvy k plnění ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že žalobci prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvali žalovanou k úhradě doplatku neoprávněně zkrácených nároků pozůstalých (žalobců), a to pod sankcí soudního vymáhání.

14. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze dne 7. 9. 2017, se podává, že bezprostřední příčinou smrti [příjmení] bylo kardiopulmonální selhání/selhání dechu a oběhu/při multiorgánovém selhání, zánětu pobřišnice a počínajícím zánětu plicní tkáně po otevřeném poranění břicha s poraněním střev 3 dny před smrtí. Smrt nastala v přímé příčinné souvislosti s poúrazovými komplikacemi (otevřené poranění břicha s vícečetným poškozením stěny tenkého a tlustého střeva).

15. Z usnesení Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 20. 7. 2020, č. j. 10956/4.30/19-22, bylo zjištěno, že přestupkové řízení vedené proti žalované pro podezření ze spáchání správního deliktu dle ust. § 30 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce, jehož se měla dopustit nedostatečnou kontrolou užívání osobních ochranných pracovních prostředků, bylo zastaveno.

16. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 3. 2015 uzavřené mezi žalovanou, jako zaměstnavatelem, a [příjmení], [datum narození], jako zaměstnancem, bylo zjištěno, že pan [příjmení] pracoval pro žalovanou jako dělník dřevařské výroby. Dle čl. II. výše uvedené smlouvy zaměstnavatel (žalovaná) seznámil zaměstnance mimo jiné s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat; dle odst. 3 je zaměstnanec povinen dodržovat povinnosti stanovené ust. § 301 zákoníku práce a v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zejména povinnosti uvedené v ust. 106 odst. 4 zákoníku práce.

17. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 18. 1. 2016 bylo zjištěno, že pan [příjmení], [datum narození], byl shledán zdravotně způsobilý pro práci dělníka dřevařské výroby, riziko ohrožení zdraví III.

18. Ze zápisu z knihy úrazů žalované ze dne 25. 7. 2017 soud zjistil, že dne 24. 7. 2017 v 11:30 hod. došlo při práci na rozmítací pile k odmrštění třísky ze stroje, která způsobila panu [příjmení], [datum narození], poranění v oblasti trupu. Jako svědek úrazu byl uveden pan [jméno] [příjmení], sepis záznamu provedl [jméno] [příjmení] (odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik). Bylo stanoveno, že pro odstranění příčin úrazu bude obsluha používat koženou ochranu trupu.

19. Z všeobecných zásad pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích prostředků soud zjistil, že organizační směrnice žalované stanovila rozsah a druh poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků („ OOPP“) na základě hodnocení pracovních rizik, které na zaměstnance působí nebo mohou působit. Dle kapitoly 3, podkapitoly 3.2 jsou zaměstnanci žalované mimo jiné zodpovědní za používání OOPP v souladu s příkazy a pokyny zaměstnavatele, způsobem se kterým byli seznámeni, v souladu s návodem výrobce. Dle kapitoly 4, podkapitoly 4.1 a 4.2 bylo zjištěno, že žalovaná vyhodnotila pracovní rizika a stanovila příslušné OOPP.

20. Z přílohy č. 2: Hodnocení rizik při výběru OOPP bylo zjištěno, že došlo k vypracování analýzy stran konkrétních rizik, které hrozí zaměstnancům žalované při práci, a ke zhodnocení, jakých ochranných pomůcek budou zaměstnanci žalované muset užívat.

21. Z osnovy pro opakované školení zaměstnanců z BOZP a z dokladu o provedeném školení zaměstnanců ze dne 17. 2. 2017 bylo zjištěno, že pan [příjmení] (poškozený) se shora uvedeného data účastnil školení, kde byl seznámen s bezpečnými postupy práce a možnými riziky.

22. Ze seznamu používaných zařízení, strojů, zařízení dílen ze dne 17. 2. 2017 bylo zjištěno, že školení dne 17. 2. 2017 bylo mimo jiné provedeno ve vztahu k rozmítací pile TOS Svitavy PKSN 32, na které se poškozenému stal předmětný úraz.

23. Z hodnocení pracovních rizik ze dne 26. 11. 2015, aktualizace 23. 4. 2019 a 10. 5. 2019, bylo zjištěno, že došlo k vypracování analýzy stran konkrétních rizik, které hrozí zaměstnancům žalované při práci na jednotlivých strojích, a ke stanovení bezpečnostních opatření k omezení rizika. Shora uvedené bylo stanoveno i ve vztahu k rozmítací pile TOS Svitavy PKSN 32, na které se stal poškozenému předmětný úraz. Konkrétně bylo stanoveno, že je nezbytné netlačit materiál do řezu přímo tělem, vždy stát v ose řezu, a používat přidělené OOPP (vyztuženou zástěru).

24. Z dokladu o vstupním školení BOZP a PO a z vstupní instruktáže na pracovišti, seznámení s návody na obsluhu zařízení, seznámení s interní platnou dokumentací, ze dne 2. 3. 2015 bylo zjištěno, že pan [příjmení] byl proškolen ohledně bezpečnosti ochrany zdraví při práci, konkrétně i ve vztahu k rozmítací pile TOS.

25. Z protokolu o servisní opravě ze dne 15. 8. 2017 bylo zjištěno, že ke dni kontroly byly funkční všechny bezpečnostní prvky TOS Svitavy PKSN 32.

26. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 31. 8. 2017, č. j. 18088/4.41/17-27, bylo zjištěno, že došlo k porušení ust. § 104 odst. 4 zákoníku práce, když v době úrazu pana [příjmení] nebyly užívány stanovené OOPP.

27. Z příkazu Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 15. 5. 2019, č. j. 10956/4.30/19-4, soud zjistil, že žalovaná byla uznána vinnou ze spáchání správního deliktu dle ust. § 30 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce, na který se v souladu s ust. § 112 odst. 1 přestupkového zákona hledí jako na přestupek, kterého se obviněná dopustila tím, že jako zaměstnavatel nedostatečně kontrolovala užívání osobních ochranných pracovních prostředků, které poskytla svým zaměstnancům.

28. Ze záznamu o provedené kontrole bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze dne 6. 4. 2017 soud zjistil, že žalovaná v rámci kontroly užívání OOPP na pracovišti zjistila závadu a podnikla kroky k okamžité nápravě – pracovník, jež OOPP neměl, byl upozorněn a napomenut.

29. Ze záznamu o provedené kontrole bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze dne 15. 3. 2017 soud zjistil, že žalovaná v rámci kontroly užívání OOPP na pracovišti zjistila závadu a podnikla kroky k okamžité nápravě – napomenutí údržby.

30. Ze záznamu o provedené kontrole bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze dne 8. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaná v rámci kontroly užívání OOPP na pracovišti zjistila závadu a podnikla kroky k okamžité nápravě – pracovník, jež OOPP neměl, byl upozorněn a napomenut.

31. Z výslechu jednatele žalované, Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], na jednání dne 19. 10. 2021, bylo zjištěno, že svědek se o úrazu pana [příjmení] dozvěděl v době své nepřítomnosti na pracovišti, a neprodleně zahájil šetření, zda nedošlo k zanedbání povinností žalovanou (prověření ochranných pomůcek, provedených školení), současně došlo k vyhotovení znaleckého posudku za účelem revize stroje a posouzení, zda na něm nebyla technická závada, což se nepotvrdilo; z posudku vyplynulo, že stroj byl v pořádku a předmětný úraz náhoda. Svědek uvedl, že ochranný pracovní prostředek – zástěra, je pověšena u konkrétního stroje, a slouží dle potřeby každému, kdo na stroji pracuje; o její koupi rozhodoval svědek, pořizovací cenu si však nepamatoval. Žalovaná má dle tvrzení svědka zhruba 47 zaměstnanců, přičemž na pile (dřevařský provoz jako takový) pracuje 8 dělníků, kdy práce je jim přidělována každý den ráno vedoucím střediska. Shodně vedoucí střediska, popř. svědek, kontrolovali stav předmětné zástěry a její nošení. Nová ochranná pomůcka se pořizovala dle stanovené doby opotřebení, anebo v případě poškození. Svědek neviděl, že by pan [příjmení] ochrannou pomůcku (zástěru) neměl, vyplynulo to však z šetření. Veškerou agendu bezpečnosti práce a požární ochrany pro žalovanou zajišťuje externí firma – pan [příjmení], se kterou spolupracují již 20 let. Ohledně používání pily svědek uvedl, že pila se zapínala dle potřeby, nebyla zapnutá celý den; kontrolu pily měl na starosti vedoucí střediska spolu s externí firmou na revize; stroj byl v dobrém technickém stavu, nebyla přijata žádná další opatření pro zamezení odletu materiálu při práci na pile, neboť se to nikdy předtím nestalo, a ani výrobce nevěděl, jak je to možné. Svědek uzavřel, že po úraze pana [příjmení] byl stroj prodán a zakoupen nový, stáří stroje si svědek nevybavoval.

32. Z výslechu svědka, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], na jednání dne 19. 10. 2021, bylo zjištěno, že svědek pro žalovanou vykonává funkci bezpečnostního technika v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany za účelem prevence, a vzhledem k tomu, že u žalované se jedná o rizikový provoz, probíhají pravidelná školení i kontroly. Pan [příjmení] byl proškolen i seznámen s provozem konkrétního stroje, příslušná ochranná pomůcka visela u daného stroje; celkově jsou k dispozici 2-3 takové zástěry na celý provoz; zástěra je těžká, tuhá, silná, tvrdá, a tudíž nekomfortní zejména v letních měsících, avšak nezbytná za účelem ochrany před případným úrazem. S ohledem na shora uvedené a nechuť zaměstnanců k jejímu nošení, docházelo k dalším opatřením – školení, poučení, kontroly, snižování prémií. Svědek uvedl, že skutečnost, zda se jedná o pomůcku skupinovou, či patří k jednomu konkrétnímu stroji, určil svědek s vedoucím provozu na základě návodu výrobce. Pomůcky byly evidovány na kartě zaměstnance popř. ve skupinovém seznamu v rámci školení. Cenu zástěry si svědek nevybavil. Dále svědek uvedl, že vyjma zástěry, je nutné na pile mít bezpečností obuv, ochranné rukavice, pracovní oděv, příp. ochrannou přilbu, brýle; pan [příjmení] měl mít ochrannou obuv, oděv, rukavice a skupinovou zástěru. Ohledně pravidel kontroly pomůcek svědek uvedl, že toto prováděl on (cca 1x/2x ročně), jednatel společnosti a vedoucí provozu, kontrolovalo se užívání zaměstnanci a funkčnost pomůcek. Dále byla konána pravidelná revizní zkouška rozmítací pily a kontrola bezpečnostních prvků, tu provádí obsluha, na základě školení, každý den. Po předmětném úraze došlo k revizi pily, do té doby byla vyřazena z provozu. Ochranou proti vymrštění dřeva z pily byla uvedená zástěra a zákaz stání v ose řezu, další osoby nesmí být z důvodu bezpečnosti v okolí pily přítomny. Kontrola užívání ochranných pomůcek byla konána každé ráno a namátkově v průběhu směny; pokud je zástěra funkční, používá se i mimo živostnost, v případě poškození je třeba ji ihned vyměnit, stáří zástěr v provozu žalované svědek neví, ale je si jist, že nebyly poškozeny, což konstatoval i Inspektorát práce. Svědek usuzuje absenci ochranné pomůcky u pana [příjmení] z výpovědi svědků.

33. Ze spisu Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj č. j. 21245/4.30/21-2, jehož součástí je i kontrolní spis, se podává, že přestupkové řízení s žalovanou vedené pod výše uvedenou spisovou značkou pro podezření ze spáchání správního deliktu dle ust. § 30 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce, na který se v souladu s ust. § 112 odst. 1 přestupkového zákona hledí jako na přestupek, kterého se obviněná dopustila tím, že jako zaměstnavatel nedostatečně kontrolovala užívání osobních ochranných pracovních prostředků, které poskytla svým zaměstnancům, bylo zastaveno. V rámci přestupkového řízení bylo dostatečně prokázáno, že používání osobních ochranných pracovních pomůcek bylo důsledně vyžadováno a kontrolováno žalovanou (namátkové kontroly prováděl vedoucí zaměstnanec, externí odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik), při zjištění nedostatků byl zaměstnanec ústně, či písemně upozorněn. Žádné jiné nedostatky nebyly zjištěny.

34. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], na jednání dne 19. 10. 2021, bylo zjištěno, že svědek pro žalovanou pracuje jako vedoucí provozu pily a byl jím i v roce 2017. Svědek uvedl, že zaměstnanci žalované byli obeznámeni s bezpečnostními podmínkami a ráno, při rozdělování práce, docházelo ke kontrole pracovních pomůcek, a to i těch společných. Svědek dále uvedl, že v inkriminovaný den byl pan [příjmení] přiřazen na katr a poté na rozmítací pilu, kdy na katru je povinný pracovní oděv, boty, rukavice a na rozmítací pile protipichová zástěra, která je k dispozici vedle pily. Svědek v průběhu dne pracovníky průběžně kontroluje, zda nosí předepsané pomůcky; nadto jsou zaměstnanci náležitě proškoleni a poučení o bezpečnosti práce. V minulosti se občas stalo, že zaměstnanci ochranné pomůcky neměli, v tom případě byli upozorněni a svědek počkal, než si je obléknou; svědek si nepamatuje, zda někdy došlo k porušení této povinnosti ze strany pana [příjmení]. Úraz pana [příjmení] se, dle výpovědi svědka, stal před 12 hodinou, kdy svědek při kontrole pracoviště potkal pana [příjmení], který se držel za břicho; svědek poškozenému zavolal záchrannou službu a dal obvaz; pan [příjmení] byl při vědomí, nekrvácel. Svědek konstatoval, že pan [příjmení] na sobě neměl předepsanou ochrannou zástěru. Ohledně kontroly pily svědek uvedl, že pilu v té době provozovali tři roky a denní kontroly prováděl on, anebo údržbář; dělala se pouze běžná údržba, žádné opravy nebylo třeba, neboť pila byla v pořádku; od pily neodlétávaly třísky, takovou by z důvodu bezpečnosti neprovozovali; servisní technik výrobce po nehodě souhlasně shledal, že na ní nebyla žádná závada. Svědek dále uvedl, že s pilou pracoval v podstatě každý, kdo na to byl proškolen. Ohledně bezpečnosti okolí uvedl, že každý měl přidělenou práci na svém pracovišti, čímž bylo zajištěno, aby se nikdo nepohyboval, kde neměl. Ve vztahu k samotné zástěře svědek sdělil, že povinností zaměstnance bylo si jí obléci před započetím práce na stroji, zástěra měla zhruba 3 kg, avšak dle svědka nebyla těžká a neztěžovala práci, za její nošení žádné příplatky nebyly, případný záznam o nenošení byl u Ing. [příjmení]. Dle tvrzení svědka byl pan [příjmení] po úraze plně při vědomí, komunikoval.

35. Z výslechu zaměstnance žalované, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobce a žalobkyně], na jednání dne 19. 10. 2021, bylo zjištěno, že pracuje jako zástupce jednatele a vedoucí střediska lesnictví, s provozem pily jako takovým nemá co dočinění, o pracovním úraze pana [příjmení] byl vyrozuměn telefonicky. Svědek uvedl, že se pořádají pravidelná školení o bezpečnosti práce, a to jednou ročně, zajišťovaná externí firmou. Nadto mají zaměstnanci pily speciální školení ohledně bezpečnostních pomůcek; žádný jiný smrtelný pracovní úraz se u žalované nikdy nestal. Svědek ohledně šetření úrazu konstatoval, že u samotného šetření přítomen nebyl, když toto zajišťoval pan [příjmení]. Ve vztahu k četnosti kontrol na pile svědek uvedl, že ví, jak často chodí kontroly do lesa, nikoliv však na pilu.

36. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], bylo zjištěno, že pro žalovanou pracuje jako údržbář, opravář, brusič. V den úrazu pana [příjmení] měl svědek dovolenou, tudíž se k němu nemůže vyjádřit, ohledně pily uvedl, že ta byla v pořádku, neboť se pravidelně kontrolovala, nikdy neměla žádné problémy a nikdy od ní nic neodlétlo. Svědek dále uvedl, že zaměstnanci každý rok prochází školením ohledně příslušných pomůcek k jednotlivým zařízením a současně u každého stroje visí návod, kde je vše uvedeno; u pily byly jako ochranné pomůcky stanoveny brýle a zástěra, přičemž zástěra tam byla k dispozici a v pořádku. Svědek konstatoval, že zaměstnanci jsou povinni pomůcky nosit; pokud je nemají, jsou upozorněni, a následně přijdou o peníze. Svědek dále uvedl, že školení zaměstnanců probíhala každoročně, ve vztahu k výkonu práce denně dle přidělené práce.

37. Z protokolu o místním šetření dne 23. 3. 2022, č. j. 7 C 148/2020-212, se podává, že rozmítací pila, na níž se úraz stal, se v pilnici již nenachází, avšak v místě, kde stála je stále patrný světlejší útvar. Dle sdělení zaměstnanců žalované byla rozmítací pila, s ohledem na tragickou událost, rok po úrazu prodána, přičemž její výrobce neshledal žádnou závadu. Pila pracovala tak, že její obsluha odebírala materiál z vozíku od katru a skládala ho do pily; příslušná ochranná pomůcka visela i s pokyny vedle rozmítací pily. Předmětná tříska se na pile taktéž nenachází, ale ochranná pomůcka, kožená zástěra, zůstala, i s pokyny, viset na svém původním místě.

38. Z výslechu zaměstnance žalované, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobce a žalobkyně], na jednání dne 19. 10. 2021, bylo zjištěno, že pro žalovanou pracuje 7 let na pozici dělníka, kdy obsluhuje různá zařízení. V den úrazu pana [celé jméno žalobce] byl v práci a vzhledem k poloze strojů stál k panu [příjmení] zády. Svědek dále uvedl, že dle proškolení na sobě měli mít ochranné vesty a speciální montérky, jestli je na sobě měl pan [příjmení], si svědek nevzpomíná; školení ohledně ochranných pomůcek probíhalo pravidelně a na jejich používání dohlížel každé ráno pan [příjmení]. Svědek si nevzpomínal, v kolik hodin se úraz stal, zda si ten den střídali pracoviště, ani kdo všechno panu [příjmení] po úraze pomáhal. Uvedl však, že pan [příjmení] normálně komunikoval, zavolali mu sanitu a doprovodili ho k ní. Svědek dále vypověděl, že úraz samotný neviděl, viděl pana [příjmení] pouze ležet na zemi. Závěrem konstatoval, že na každém stroji byla jedna zástěra, tudíž celkem čtyři.

39. Soud v rámci dokazování provedl i další důkazy, které však neshledal relevantními pro posouzení věci. Soud neprovedl výpověď Mgr. [jméno] [příjmení], pracovníka inspektorátu práce, a svědka [příjmení], neboť soud má za to, že skutkový stav věci byl dostatečně prokázán, a proto navrhované důkazy pro nadbytečnost zamítl.

40. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

41. Žalobci jsou pozůstalí po poškozeném [příjmení] (dále jen„ poškozený“), [datum narození], zemřelý [datum], kdy žalobkyně č. 1 byla manželkou poškozeného, žalobce č. 2 a č. 3 syny poškozeného, žalobkyně č. 4 matkou poškozeného a žalobkyně č. 5 sestrou poškozeného, který byl zaměstnancem žalované. Žalobkyni č. 1 bylo vedlejším účastníkem, v souladu s ust. § 271i zákoníku práce, vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč. Žalobkyni č. 1 bylo současně nad rámec shora uvedeného vyplacena žalovanou částka 100 000 Kč.

42. Při obsluze rozmítací pily dne 24. 7. 2017 utrpěl poškozený vážný pracovní úraz (zásah odmrštěnou dřevěnou třískou do oblasti trupu), na jehož následky dne 27. 7. 2017 zemřel. V době pracovního úrazu poškozený nepoužíval osobní ochranný pracovní prostředek – vyztuženou zástěru proti propichu, přestože byl v rámci vstupního školení dne 2. 3. 2015, a opakovaného školení dne 17. 2. 2017 a 19. 2. 2016, seznámen a poučen o užívání prostředků osobní pracovní ochrany spolu s bezpečností práce s předmětným strojem. Žalovaná stanovila rozsah a druh poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků na základě hodnocení pracovních rizik, které na zaměstnance působí nebo mohou působit, v organizační směrnici - Všeobecné zásady pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích prostředků a v dokumentu nazvaném Hodnocení pracovních rizik ze dne 26. 11. 2015. Žalovaná poté prostřednictvím vedoucího zaměstnance prováděla pravidelné kontroly užívání osobních ochranných pracovních pomůcek, a to na začátku směny a v jejím průběhu. Ke kontrole v průběhu dne docházelo pohledem při obchůzce vedoucího zaměstnance pracovištěm, přičemž o kontrolních hlášení, v případě shledaného pochybení, byly vyhotoveny písemné záznamy.

43. Smrt poškozeného nastala v přímé příčinné souvislosti s poúrazovými komplikacemi, a to přes poskytovanou vysoce specializovanou péči na JIP a ARO.

44. Ve věci bylo provedeno šetření Oblastním inspektorátem práce pro Středočeský kraj, který shledal, že se žalovaná nedopustila přestupku tím, že by nedostatečně kontrolovala užívání osobních ochranných pracovních prostředků, které poskytla svým zaměstnancům, následkem čehož bylo citované řízení zastaveno.

45. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

46. Dle ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

47. Dle ust. § 271i odst. 1 zákoníku práce ve znění do 1. 1. 2021 jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič.

48. Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy uvedené v ust. § 349 odst. 1 zákoníku práce, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni (§ 349 odst. 2 zákoníku práce); nemusí mít jen písemnou formu, ale mohou být vydávány i ústně.

49. Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je vybudována na principu tzv. objektivní odpovědnosti, kdy však ustanovení § 270 zákoníku práce umožňuje, aby se zaměstnavatel své odpovědnosti za určitých, v zákoně uvedených podmínek, zcela nebo zčásti zprostil. Důvodem, pro který se zaměstnavatel může za splnění v zákoně podrobněji stanovených předpokladů zcela zprostit své odpovědnosti je mimo jiné porušení bezpečnostních předpisů, jestliže tento důvod byl jedinou příčinou škody. Avšak k liberaci zaměstnavatele z jeho povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu nepostačuje (kromě dalšího) jen samotná objektivní skutečnost, že zaměstnanec porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; je zapotřebí, aby tak učinil svým zaviněním.

50. Podmínkou liberace zaměstnavatele je, aby porušení předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bylo ze strany postiženého zaměstnance zaviněno alespoň z nedbalosti (stačí i nevědomá nedbalost, kdy zaměstnanec vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že svým jednáním porušuje bezpečnostní předpisy nebo pokyny), aby postižený zaměstnanec byl s těmito předpisy nebo pokyny řádně seznámen a aby jejich znalost a dodržování byly zaměstnavatelem soustavně vyžadovány a kontrolovány.

51. Z okolnosti, že zaměstnanec musí být s obsahem bezpečnostních předpisů seznámen, a že tedy o něm má vědět, se někdy dovozuje, že o zaviněné porušení bezpečnostního předpisu nebo pokynu může jít jen tehdy, jestliže jej zaměstnanec porušuje vědomě. Pro zproštění zaměstnavatele z jeho odpovědnosti ještě nepostačuje zjištění, že zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se kterými byl řádně seznámen. Je zapotřebí, aby zaměstnavatel prokázal, že znalost a dodržování zásad bezpečné práce neustrnulo pouze na formální úrovni, nýbrž že zaměstnavatel vyvíjel úsilí, aby se podle nich postupovalo i v praxi (srov. Novotný Z., Beck-online, Zákoník práce. 3. vydání, 2019, s. 1028 - 1036)

52. Soud dospěl k závěru, že se žalovaná, jakožto zaměstnavatel, v souladu s ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zcela zprostila povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu žalobcům, když v řízení bylo prokázáno, že poškozený svým chováním porušil předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti, tak jak byly žalovanou stanoveny a vymáhány, o čemž byl žalovanou opakovaně poučen, a tato skutečnost byla jedinou příčinou vzniku škody nebo nemajetkové újmy.

53. Soud má za prokázané, že poškozený byl opakovaně seznámen s vnitřními předpisy zaměstnavatele stran bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které byly stanoveny na ochranu zaměstnanců, před pracovními úrazy. Poškozený byl taktéž proškolen ve vztahu k rozmítací pile – stroji, na němž se stal předmětný úraz. Následkem toho, že poškozený na sobě v době pracovního úrazu neměl předepsaný OOPP, se vystavil riziku úrazu, které mu v době práce na stroji muselo být zřejmé, a zároveň tímto porušením pokynů zaměstnavatele sloužících k ochraně zdraví při práci došlo k naplnění liberačního důvodu obsaženého v ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, a tudíž ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za vznik pracovního úrazu poškozeného.

54. V řízení současně nebylo prokázáno, že by stroj, na němž poškozený pracoval, byl vadný, příp. došlo k zanedbání jeho údržby či kontrol ze strany žalované. Naopak ze svědeckých výpovědí a doložených listin vyplynulo, že odmrštění 3 m veliké dřevěné třísky byla ojedinělá nešťastná náhoda, což však nemění nic na skutečnosti, že právě za účelem ochrany před takovými to událostmi byli zaměstnanci žalované v souladu s vnitřními předpisy povinni užívat stanovených OOPP.

55. K argumentaci žalobců ohledně nedostatečného vymáhání nošení osobních ochranných pracovních pomůcek žalovanou, soud konstatuje, že z předložených důkazů i svědeckých výpovědí má za dostatečně prokázané, že žalovaná nejenom stanovila pravidla užívání OOPP, ale také je kontrolovala a vymáhala, přičemž v případě zjištění nedostatků došlo k upozornění zaměstnance a k nápravě závadného stavu.

56. K námitce žalobců stran označení OOPP jako skupinových soud konstatuje, že skutečnost, že zaměstnavatel označí pomůcku jako skupinovou, i když při výkonu přidělené práce ji užívá pouze jeden zaměstnanec, nemůže automaticky zakládat odpovědnost žalované za pracovní úraz poškozeného. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že práce zaměstnancům je přidělována každé ráno vedoucím střediska, jež zároveň provede kontrolu OOPP, a poučí zaměstnance o nutnosti jejich užívání. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, svědeckých výpovědí i z provedeného místního šetření, tak jednotlivé OOPP se nachází v blízkosti určených pracovních strojů a v řízení žalobci nikterak netvrdili, ani neprokázali, že by poškozený neměl příslušný OOPP k dispozici. Též argumentaci absence ochranné pomůcky z důvodu vysoké venkovní teploty má soud za irelevantní.

57. Pro úplnost soud uvádí, že v souladu s platnými a účinnými právními předpisy v době pracovního úrazu poškozeného, bylo žalobkyni č. 1 dle ust. § 271i odst. 1 zákoníku práce (ve znění do 1. 1. 2021) vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč. Dle tehdejší pracovněprávní úpravy nevznikl nárok na odškodnění dalším žalobcům.

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 919 Kč (výrok II.). Náhrada nákladů řízení spočívá v odměně advokáta za 10 úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen„ advokátní tarif“) po 3 100 Kč za 1 úkon, náhradě hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, 4x účast na jednání soudu dne 1. 6. 2021, 19. 10. 2021, 1. 3. 2022, 17. 5. 2022, vyjádření ze dne 27. 7. 2020, ze dne 1. 10. 2020, ze dne 7. 6. 2021 a ze dne 5. 11. 2021, účast na místním šetření dne 23. 3. 2022), náhradě cestovních výdajů ve výši 2 609 Kč za cestu na jednání soudu dne 1. 6. 2021 a 19. 10. 2021, na trase Praha – Kutná Hora a zpět, při ujetých 172 km (2x 86 km) osobním automobilem zn. Range Rover, při průměrné spotřebě 8,9 l na 100 km, ceně nafty 27,20 Kč a základní sazbě náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy (srov. vyhláška č. 589/2020 Sb.), náhradě cestovních výdajů ve výši 4 952 Kč za cestu na jednání soudu dne 1. 3. 2022 a dne 17. 5. 2022, a za cestu na místní šetření dne 23. 3. 2022, na trase Praha – Kutná Hora a zpět, při ujetých 172 km (2x 86 km), a na trase Praha – Štipoklasy a zpět, při ujetých 168 km (2x 84 km) osobním automobilem zn. Range Rover, při průměrné spotřebě 8,9 l na 100 km, ceně nafty 36,10 Kč a základní sazbě náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy (srov. vyhláška č. 511/2021 Sb.), náhradě za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za celkem 15 započatých půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH.

59. Vedlejší účastník se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

60. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení