7 C 15/2021 - 172

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 138.486,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit České republice – do pokladny Okresního soudu ve Vyškově na nákladech zálohovaných státem částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [Adresa advokáta], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum], domáhala se žalobkyně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že byla lehkovážná, naivní a na svoji prostoduchost doplatila, když uzavřela smlouvu s [jméno FO], který jí měl zprostředkovat úvěr u rakouské banky, za což si účtoval provizi. Poté byl tento závazek přesunut na žalovaného, který si rovněž řekl o provizi. Od rakouské banky úvěr neobdržela, pouze od pana [jméno FO] a to částku [částka], která jí však vyplacena nebyla, neboť z velké části šla na účty jiných subjektů, jako provize za zprostředkování. Navíc jí byla předložena falešná úvěrová smlouva. Smlouva od [Anonymizováno] [anonymizováno], jí byla poskytnuta až po vyjednání úvěru [jméno FO], který měl oprávnění s touto bankou jednat, a to za poplatek [částka] a následnou odměnu [částka]. Žalobkyně se touto žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném, neboť mu na jeho účet odešla částka [částka] z úvěru, který pan [jméno FO] poskytl žalobkyni. Žalobkyně od vyplacené částky odečetla částku [částka], kterou měl žalovaný jako pohledávku za žalobkyní. Na předžalobní výzvu k úhradě částky [částka] žalovaný nereagoval. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu a také vznesl námitku promlčení. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Městský soud v Brně vydal dne 23. 9. 2019 rozsudek pod sp. zn. [spisová značka], kterým zavázal žalovaného [jméno FO] k úhradě částky [částka] s příslušenstvím žalobkyni. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že mezi žalobkyní a [jméno FO], coby zprostředkovatelem, byla uzavřena smlouva, ze které vyplýval závazek zprostředkovatele vyvíjet činnosti směřující k tomu, aby žalobkyně měla možnost uzavřít se třetí osobou smlouvu o úvěru [částka], oproti závazku žalobkyně zaplatit zprostředkovateli provizi ve výši [částka]. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dle smluvního ujednání poskytl žalobkyni peněžní prostředky v celkové výši [částka] na různé účty. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni předal v den podpisu smlouvy v hotovosti částku [částka]. Rozsudek Městského soudu v Brně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. [spisová značka]. V odůvodnění rozsudku Krajského soudu je uvedeno, že celou smlouvu ze dne [datum] považuje odvolací soud za absolutně neplatnou dle § 580 občanského zákoníku a § 588 občanského zákoníku, protože se příčí dobrým mravům, a to ve všech souvislostech zcela zjevně a extrémně. Žalobkyni lze vyčítat naprostou lehkovážnost, naivitu a prostoduchost a je zřejmé, že se stala obětí skupiny lidí, kteří její neznalost a naivitu využili a chtěli využít především k vlastnímu obohacení, což potvrzují též protokoly o jednání u Okresního soudu v Kroměříži ve věci sp. zn. [spisová značka]. V odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně je dále uvedeno, že žalobkyni, jenž potřebovala vykrýt své předchozí dluhy, si mezi sebou předávala skupina lidí, kteří sami jí půjčit to, co potřebovala, nechtěli, a ani sami neznali nikoho, kdo by jí půjčit chtěl a mohl úvěr v bance zprostředkovat a jen za to, že s ní něco kolem její situace probrali a „posunuli“ ji dále k další osobě si řekli o provize za zprostředkování v řádech desetitisíců Kč. Ukázalo se, že [Jméno žalovaného] není ani zástupce rakouské banky (neuměl ani německy), ani nechtěl žalobkyni sám cokoliv půjčit, pouze se obrátil na známého pana [Anonymizováno]. Panu [Anonymizováno] za to přišlo na jeho účet z peněz dle smlouvy účastníků [částka]. Tato suma šla dle čtvrté odrážky na účet [žalovaného] a částka [částka] měla být [jméno FO] vyplacena žalobkyni, což se i dle názoru odvolacího soudu nestalo. [Jméno žalovaného]), ovšem jejich kalkul byl takový, že pod tlakem zástavy na nemovitosti (na níž by se případně mohli zhojit) bude žalobkyně časem ochotnější jim, přes další půjčky, peníze zaplatit a zhojí se (samozřejmě kromě toho, co si už nechali) na smluvních pokutách, což je zcela nemravný a nepoctivý záměr. Že tomu tak bylo, potvrdil u OS v Kroměříži [jméno FO], rovněž [Jméno žalovaného], jenž na dotaz, v čem tedy měl být zisk [jméno FO] z úvěrové smlouvy, potvrdil, že ten spočíval v prodlení žalobkyně se splacením úvěru s tím, že se zrealizují smluvní pokuty, což se většinou děje (při povinnosti zaplatit [částka] do pěti měsíců, to tak v situaci žalobkyně nezbytně muselo být) – nemravnější záměr pro uzavření smlouvy si snad nelze představit. Žalobkyně uzavřela dne [datum] mandátní smlouvu s [jméno FO], dle které se [jméno FO] zavázal obstarat, vyřídit či zajistit poskytnutí půjčky či úvěru v částce cca [částka] nejpozději do [datum] za odměnu ve výši [částka]. Okresní soud v Kroměříži zavázal rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] [jméno FO], k úhradě částky [částka] s příslušenstvím žalobkyni a zároveň k náhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že bylo zprostředkováno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalobkyní s úvěrujícím [jméno FO]. Další smlouva o úvěru s [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřena nebyla a [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že nikdy tuto smlouvu neviděl. Okresní soud v Kroměříži dospěl k závěru, že smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a [jméno FO], je nesrozumitelná a z tohoto důvodu neplatná, neboť ani nebylo zřejmé, o jaký rozsah služby se mělo jednat. U jednání Okresního soudu v Kroměříži dne [datum] žalovaný, jako svědek uvedl, že zařizoval pro žalobkyni finanční aktivity. „[jméno FO] jsem našel já, půjčka byla poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, kterou jsem já a žalobkyně připravovali. [jméno FO] do smlouvy nikterak nezasahoval. [jméno FO] řešením byla hypotéka z Rakouska – [Anonymizováno] ve výši [částka], kterou jsem zařídil já“. Svědek potvrdil, že ve smlouvě ze dne [datum] je pod čtvrtou odrážkou jeho účet. Dále svědek uvedl: „Žalobkyně potřebovala peníze na vyplacení zástav a na dorekonstruování provozovny, celkově jsme se bavili o částce cca [částka], čím víc, tím líp. Toto měla dostat z [Anonymizováno]. Prvotně jsem hypotéku zařizoval u rakouské banky já“. [jméno FO] byl investor, který měl žalobkyni půjčit další finanční prostředky, ale žalobkyně pak odmítla půjčku podepsat. U jednání Okresního soudu v Kroměříži dne [datum] svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že účastníky nezná a rovněž nezná pana [jméno FO]. Žalobkyni žádný úvěr neposkytl a nikdo jej ani nekontaktoval, aby se žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru. U tohoto jednání vypověděl [jméno FO], že od pana [jméno FO] si nenechal předložit osvědčení ohledně zprostředkování činností u bank v Rakousku. Neví, zdali na tuto činnost měl pan [jméno FO] licenci. Pokud se jedná o pana [jméno FO], toho zařídil pan [jméno FO], což byl z jeho strany nestandardní krok, neboť se zaměřoval na rakouské úvěry. Úvěr od pana [jméno FO] byl zprostředkován stejným způsobem jako od pana [jméno FO], tzn. přes pana [jméno FO]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzývala žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného k úhradě částka [částka], nejpozději v termínu do [datum]. Smlouva o úvěru byla mezi [jméno FO] a žalobkyní uzavřena dne [datum]. Dle této smlouvy měla být žalobkyni poskytnuta částka [částka] s tím, že částka ve výši [částka] měla být uhrazena na provize. Žalovanému konkrétně částka ve výši [částka], tato částka, jak sám žalovaný potvrdil, byla uhrazena na jeho účet. Dlužníku měla být vyplacena pouze částka [částka], avšak nebylo prokázáno, že by žalobkyni tato částka byla vyplacena. Celá poskytnutá částka však měla být vrácena nejpozději do [datum], s tím, že pro případ nevrácení v tomto termínu, byly sjednány smluvní pokuty. Je zarážející, že smlouva o úvěru mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyní je datována [datum]. Žalobkyně tuto smlouvu podepsala, avšak úvěrující nikoliv. Smlouva je téměř doslovně shodná se smlouvou ze dne [datum], pouze ke splacení úvěru mělo dojít nejpozději do [datum]. Smlouvu o zprostředkování uzavřeli účastníci dne [datum] s tím, že žalovaný vyvine činnosti směřující k tomu, aby žalobkyně mělo příležitost uzavřít smlouvu o úvěru se třetí osobou, a to za sjednanou provizi [částka]. Výše úvěru měla být ve výši [částka]. Vlastník účtu byl zástupci žalobkyně sdělen e-mailem dne [datum]. Žalobkyně argumentovala tím, že rozhodné je datum, kdy se žalobkyně věrohodně dozvěděla o tom, že smlouva je neplatná, resp. že žalovanému provize ve výši [částka] nenáleží. Jak je shora podrobně rozvedeno, již z odůvodnění Krajského soudu v Brně vyplývá, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi [jméno FO] a žalobkyně ze dne [datum] je absolutně neplatná. Žalovaný tak přijal částku [částka] bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně ve smlouvě vystupovala jako fyzická osoba, identifikovaná rodným číslem. U jednání dne [datum] [jméno FO] potvrdil, že žalobkyni viděl poprvé u soudního jednání, nikdy předtím o ní neslyšel. Listinu, založenou na str. 32-33 spisu viděl svědek poprvé u soudního jednání. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, oddělení hospodářské kriminality [adresa], ze dne [datum], č.j. KRPB-10504-86/TČ-2020-060681 bylo zahájeno trestní stíhání osob: [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno žalovaného] jako obviněných ze spáchání přečinu lichvy podle § 218 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že v přesně nezjištěné době na podzim roku 2014, využívajíce finanční tísně, neznalosti a lehkomyslnosti poškozené [jméno FO] zprostředkovali poškozené nebankovní úvěr ve výši [částka], kterým však nechali na dluhy poškozené vyplatit pouze částku [částka] a sobě nechali poskytnout plnění, jehož hodnota je k hodnotě plnění věřitelům poškozené v hrubém nepoměru. U jednání dne [datum] svědek [jméno FO] uvedl, že smlouva o poskytnutí úvěru v částce cca [částka] naplněna byla, peníze byly vyplaceny. (Tato skutečnost však prokázána nebyla, jak je shora podrobně rozvedeno). Dále svědek uvedl, že s panem [jméno FO] jednal pouze žalovaný, ten také zařizoval úvěr pro žalobkyni u rakouské [jméno FO]. V souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Při rozhodování se soud zcela řídil Nálezem Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 1241/12 ze dne 13. 3. 2013, ze kterého vyplývá, že pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních, tedy na konkrétních skutkových zjištěních založených rozměrů každé soudem projednávané věci. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro nalezení spravedlivého řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Spravedlnost musí být v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, vždy přítomna jako hodnotový činitel, neboť nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je rozpoznat skrze zákon spravedlnost. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k právnímu závěru: smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a [jméno FO] je absolutně neplatná, jak je shora podrobně rozvedeno. Žalovaný tak přijal částku [částka] bez právního důvodu, na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení, které je nutno vrátit zpět žalobkyni. Okresní soud v Hodoníně vydal dne 18. 5. 2023 rozsudek č.j. [spisová značka] (tento rozsudek však byl Krajským soudem zrušen a věc byla vrácena k dalšímu jednání), ve kterém mimo jiné uznal [jméno FO] vinným, že na podzim roku on, [jméno FO] a [jméno FO], využívajíce finanční tísně a lehkomyslnosti poškozené [jméno FO], slíbili jí zprostředkování nebankovního úvěru na řešení finančních problémů. Nebankovní úvěr ve výši [částka] jí zprostředkovali, ale na dluhy poškozené u společnosti [právnická osoba]. nechali vyplatit pouze částku [částka] a na úhradu exekuce částku [částka], kdy se jedná toliko o 23,5 % z jistiny úvěru a sobě nechali naopak poskytnout plnění, jehož hodnota je k hodnotě plnění věřitelům poškozené v hrubém nepoměru. Žalovaný namítl promlčení nároku. Žalobkyně však uvedla, že se až dne 4. 4. 2019 dozvěděla, že si žalovaný nechal provizi na základě podvodného jednání, když jí předložil zfalšovanou smlouvu. Až tímto okamžikem se žalobkyně dozvěděla, že se stala obětí podvody a může se tak domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalobkyně uvedla, že navíc se jedná přímo o učebnicový příklad, kdy vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. I Krajský soud v rozsudku č.j. [spisová značka] uvedl: „…[Jméno žalovaného] jenž na dotaz, v čem tedy měl být zisk žalovaného z dané smlouvy účastníků, potvrdil, že ten spočíval v prodlení žalobkyně se splacením úvěru a tím, že se zrealizují smluvní pokuty, což se většinou děje (při povinnosti zaplatit [částka] do pěti měsíců, to tak v situaci žalobkyně nezbytně muselo být) – nemravnější záměr pro uzavření smlouvy si snad ani nelze představit.“ Soud se ztotožnil s vyjádřením žalobkyně, že subjektivní lhůta počala žalobkyni běžet až od okamžiku, kdy se dozvěděla, že smlouva mezi účastníky je neplatná a že může požadovat po žalovaném bezdůvodné obohacení, tedy dnem 4. 4. 2019, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že daná nabídka k uzavření úvěrové smlouvy je podvrh a žalovanému nepřísluší žádný nárok na provizi. Teprve od tohoto okamžiku mohla uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla podána u soudu dne 19. 1. 2021. Pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby pro vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodný den, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Vyžaduje se skutečná (prokázaná) vědomost oprávněného a tedy nepostačuje, že měl možnost se potřebné skutečnosti dovědět i dříve. Touto vědomostí však ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Oprávněný se o vzniku bezdůvodného obohacení dozví ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. tehdy, když má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o vydání plnění z bezdůvodného obohacení, tj. když nabyl vědomost o rozsahu bezdůvodného obohacení a o osobě obohaceného, přičemž není rozhodné, že již dříve měl možnost se dozvědět skutečnosti, na jejichž základě si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 3914/2012 ze dne 27. listopadu 2013). V ustanovení § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. je stanovena dvojí, kombinovaná promlčecí doba, tj. subjektivní a objektivní. Jejich počátek je upraven odlišně a tyto dvě promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Přitom platí, že ke vzniku bezdůvodného obohacení, jež bylo získáno plněním bez právního důvodu, dochází již samotným přijetím tohoto plnění; okolnost, jak s takto získaným majetkovým prospěchem obohacený později naloží, rozhodná není. Pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby je pak rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal; není podstatné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve. Touto vědomostí se rozumí znalost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 4545/2010 ze dne 14. prosince 2010). Pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je nabyl. Vyžadována je skutečná (prokázaná) vědomost oprávněného, jíž ovšem není myšlena znalost právní kvalifikace, nýbrž toliko skutkových okolností, z nichž lze vznik práva z bezdůvodného obohacení dovodit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2039/2016 ze dne 1. prosince 2016). Námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jim uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 309/95, rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1839/2000) (viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 6. září 2005). Ustanovení § 3 občanského zákoníku, podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení. Nejvyšší soud vyslovil ve věci sp. zn. 25 Cdo 2648/2003 názor, že rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovozovat z okolností a důvodu spojených pouze s uplatněným nárokem, ale z okolností, za nichž byla tato námitka uplatněna (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tdo 498/2010 ze dne 11. srpna 2010). Rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy nelze dovozovat z okolností a důvodů spojených pouze se vznikem práva, ale z okolností, za nich byla tato námitka vznesena (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 960/2014). Žalovaný ubezpečoval žalobkyni, že jí obstará úvěr u rakouské banky, jeho jednání však již od počátku bylo podvodné jednání. Toto jednání je předmětem soudního trestního řízení u Okresního soudu v Hodoníně. U Okresního soudu v Kroměříži bylo prokázáno, že se žalovaný chtěl hojit na žalobkyni prostřednictvím sjednaných smluvních pokut, neboť již před poskytnutím úvěru mu bylo známo, že žalobkyně, i kdyby byl úvěr řádně poskytnut, tento není schopna ve lhůtě pěti měsíců uhradit. Okresní soud v Kroměříži uvedl, že „nemravnější záměr pro uzavření smlouvy si snad nelze představit“. Soud však, je již shora odůvodnil, dospěl k závěru, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě, proto jí zcela vyhověl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku uvedena lhůta splnění, byl žalovaný povinen plnit na výzvu žalobkyně. Prokazatelně byl žalovaný vyzván k vrácení peněžitého plnění výzvou ze dne 9. 11. 2020, ve které byla stanovena lhůta k úhradě do 20. 11. 2020. Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek v uvedený den, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 21. 11. 2020 s plněním svého závazku v prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku). Žalobkyně je proto oprávněna požadovat zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2020. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., který se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Proto byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni nejen dlužnou částku 138 486,20 Kč, ale i příslušný úrok z prodlení od 21. 11. 2020 do zaplacení, tak, jak je ve výroku I. uvedeno. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalovanému žádná provize nepřísluší, neboť smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a [jméno FO] je smlouvou lichevní, tedy smlouvou absolutně neplatnou. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení, které v částce 138.486,20 Kč vzniklo na straně žalovaného. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, dle kterého má žalobkyně, která měla plný úspěch, nárok na úhradu nákladů řízení proti žalovanému, neboť tento úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši [částka] a účtované, účelně vynaložené náklady právního zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., za 8,5 hlavních úkonů po [částka] z merita věci (převzetí a příprava, včetně první porady s klientem, podání žaloby, vyjádření k replice žalovaného ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalovaného a účast na jednáních dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum] a úkon za předžalobní výzvu), 9 x režijní paušál po [částka]. Rovněž byla přiznána náhrada za promeškaný čas k jednáním u procesního soudu vždy [adresa] a zpět, přičemž jednání dne [datum], dne [datum] dne [datum] a dne [datum]. Celkem tak byla přiznána ztráta času za 46 hodin v částce [částka]. Náklady řízení advokáta činí částku [částka], ke které byla podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu přiznána náhrada daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Dále bylo přiznáno cestovné za 3 jízdy osobním vozem VW T-Roc, reg. zn. [SPZ], na jednání k procesnímu soudu [adresa] a zpět (vždy 484 km, celkem [hodnota] Km, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km, ceně benzínu [částka]/1 l a sazbě [částka]/1 km). Cestovné celkem činí [částka]. Rovněž bylo přiznáno cestovné k jednání dne [datum] vlakovou dopravou ([adresa] a zpět) dle doloženého jízdného v celkové výši [částka] ([částka] + [částka]). Soud přiznal i doložené nocležné ve výši [částka] z důvodu, že zástupce cestoval z Prahy a jednání bylo u procesního soudu nařízeno na 9:00 hodin. Náklady advokáta činí [částka] a náklady řízení žalobkyně celkem (včetně uhrazeného soudního poplatku) činí částku [částka] a byly přiznány k rukám advokáta. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně ji cizí státní příslušník. Výrok o nákladech zálohovaných státem byl učiněn v souladu s ustanovením § 146 o.s.ř., přičemž náklady zálohované státem představuje vyplacené svědečné dle usnesení č.j. [spisová značka].